Skalničky v zahradě
Skalničky v zahradě TY TO
můžete pěstovat v nejrůznějších podmínkách v zahradě (v seznamu na konci publikace jsou uvedeny příklady skalniček pro různá stanoviště, pro slunce nebo stín, vlhko nebo sucho atd.). Význačnou solitérou se může stát v zahradě kamenný žlab nebo jakákoliv nádoba atraktivně osázená skupinou skalniček. Skalka s kameny, velkými nebo malými, s cestičkou, navíc jezírkem nebo potůčkem, skalními kapsami, římsami a trhlinami pro širokou škálu různých rostlin může vytvořit výraznou dominantu zahrady, ale není to vždy praktické nebo uskutečnitelné, buď kvůli místu, které to vyžaduje, nebo s hlediska vynaložených nákladů. Ale skalka, jakkoli pěkná, není bezpodmínečně nutná pro pěstování těchto rostlin: stejně dobrou službu udělá opěrná zídka, která bude držet svah nasypané země, vyvýšené záhony různých tvarů a velikostí a množství nejrůznějších typů nádob a kontejnerů. Důležité však je, aby z esteROSTLINY
tického hlediska byly tyto různé struktury zakomponovány do celkového vzhledu zahrady. Konec konců vyvýšené záhony nebo opěrné zídky mohou být velice atraktivním prvkem samy o sobě a v kombinaci s pěšinkou, vodní nádrží nebo patiem, dokonce významným ústředním bodem zahrady. Výběr správné polohy, správného místa s prostředím, ve kterém se rostlinám daří, to je klíč k úspěchu, pokud jde o pěstování skalniček. Mnohé nejsou choulostivější než jiné skupiny rostlin v zahradě. Největší předností je jejich kompaktnost a zářivé barvy květů. Na zahradě můžete snadno pěstovat velký počet rostlin a je až zarážející, kolik jich může být umístěno na relativně malém místě. Například nádoba nebo koryto o rozměrech 2x1 m může pojmout, při správném výběru, čtyřicet i více rostlin, které potěší a upoutají pozornost po mnoho měsíců v roce.
Vhodné podmínky pro většinu skalniček V ĚTŠINA
SKALNIČEK ,
ale určitě ne všechny, potřebují v zahradě otevřené slunné polohy mimo dosah převislých větví stromů. Skvrnitý stín během horkých poledních hodin je pro mnohé přijatelný, ale příliš mnoho stínu vede k vytáhlému růstu rostlinek, které nekvetou nebo jen málo.
Dva metry dlouhý břidlicový žlab v autorově zahradě rozzáří začátkem léta kvetoucí kultivary druhu Phlox subulata s částí skalky v pozadí. Takové prvky harmonicky ladí s celkovou úpravou zahrady a vytvářejí nápadná ohniska pozornosti v kteroukoli roční dobu.
Vzdušná, vláhu zadržující velmi dobře propustná zahradní zemina je důležitá. Pro většinu rostlin je vhodné zásadité nebo neutrální pH půdy, i když některým skalničkám se daří jen v kyselé půdě. Je-li zahradní půda přirozeně hlinitá, potom zapracování trocha drobných kamínků či hrubého písku je vše, co musíte udělat před vysazením rostlin. Zároveň tím omezíte růst škodlivých plevelů, zejména těch vytrvalých. Je však třeba připravit vhodný substrát jako výplň skalních kapes pro pěstování rostlin ve skalce nebo na vyvýšených záhonech či v nádobách.
15
16
Vhodné podmínky pro většinu skalniček
Dobrou standardní směsí je jeden díl sterilizované zeminy nebo dobrá zahradní půda, jeden díl humusu (dříve se běžně používala rašelina, ale na její použití se dnes hledí spíše s nelibostí, prosetý sypký zahradní kompost je stejně efektivní) a jeden nebo dva díly drobných kamínků, štěrku nebo hrubého písku. Objem přidaného štěrku nebo písku se různí podle pěstovaných rostlin: rostlinám, které jsou k suchu rezistentní nebo vyžadují dobrou drenáž, dáme do substrátu víc štěrku a písku než jiným rostlinám, zatímco těm, které dávají přednost vlhčí zemině, stačí méně drenáže, ale více humusu atd. Rostliny vyžadují i určitý způsob zavlažování, zejména během horkých letních měsíců, ale v běžných podmínkách většina skalniček nepotřebuje více vody než jiné zahradní rostliny a naopak, řadu z nich poškodí dlouhodobější nadměrná vlhkost. Patrné je to nejvíce v zimních měsících, kdy některé polštářovité rostliny podlehnou přílišnému vlhku a vyhnijí. Efektivní způsob, jak ochránit tyto zranitelné rostliny je jejich zakrývání skleněným poklopem během měsíců s nepříznivým počasím nebo ochrana, alespoň shora, kouskem skla či plastu.
Mrazuvzdornost Většina zahradních rostlin, vlastně i většina druhů zařazených v této publikaci, jsou mrazuvzdorné alespoň do zóny 6 (–18 až –23°C). Některé mohou snášet mrazy ještě větší. U skalniček, podobně jako u jiných rostlin, není mrazuvzdornost jen otázkou teploty, ale hrají zde významnou roli i další faktory. Patří k nim poloha, způsob zakrytí, půdní typ (některé půdy, zejména písčité, jsou přirozeně teplejší než jiné), pozdní mrazy, množství srážek (zejména ve velmi vlhkých oblastech) a dokonce
i původ rostliny. Některé skalničky jsou vnímavější na zimní teploty, které klesnou pod –5 °C. Ovšem hlavní příčinou zániku těchto rostlin během zimy bývá nadměrné vlhko. Proto se jim většinou nejlépe daří ve velmi dobře propustné, štěrkovité půdě. S tím souvisí i to, proč je obsypání krčku rostliny kamennou drtí tak důležité – aby se zachovala tato část rostliny pokud možno v suchu. Knihy, jako je tato, mohou poskytnout hrubé vodítko, jak je která rostlina mrazuvzdorná, ale jen zkoušením a vlastním úsudkem můžete opravdu zjistit, jak která rostlina poroste na určitém místě. A i to právě také patří ke kráse zahradničení. Nejsem-li si jist, jak mrazuvzdorná rostlina to je, a mám-li více rostlin, potom je vyzkouším v různých částech zahrady v různých podmínkách. Často nás překvapí, které rostliny se ukáží jako mrazuvzdorné, jenže neexistuje něco jako pokus a omyl, abychom to zjistili. Nicméně stojí za to vždy poskytnout raději co nejlepší podmínky, neboť je velmi skličující, když dostanete malý bochánek rostliny, která vám pomalu nebo i rychle před očima odchází, protože nemá dost dobré podmínky či nebyla před výsadbou dobře připravena. Rostliny jsou jako domácí miláčci: dobře opečovávaní a živení budou tací, jaké je chcete mít.
Půdní typ Většině skalniček se daří v neutrální nebo zásadité půdě (pH 7 nebo vyšší). Některé, jako celmisie, podzimní hořce a dřípatky, vyžadují kyselý substrát (pH méně než 7). V zahradách s alkalickou půdou můžete takové acidofi lní rostliny pěstovat v korytech nebo nádobách v zemině vhodně kyselé. Zatímco kyselá půda se snadno upraví na zásaditou přidáním vápna, opačně to možné není.
Typy skalek
Poloha
Dešťové srážky
Otevřená slunná poloha vyhovuje většině skalniček, i když trochu stínu během horkého dne (od blízkých stromů nebo budov) může být prospěšné, chrání před úpalem nebo nadměrnou dehydratací. Ale ani se stinnou zahradou si nedělejte starosti, neboť existuje mnoho skalniček, jsou to zejména menší hájové byliny a kapradiny, kterým se daří ve stínu nebo v polostínu.
Přírodní srážky jsou ideální, protože zavlaží najednou všechny zahradní rostliny. Avšak ve srážkově podprůměrných oblastech nebo během suchých období je určitá forma umělého zavlažování nezbytná. Voda ze studny nebo vodovodu se značně různí oblast od oblasti. Nezalévat skalku s acidofilními rostlinami vysoce zásaditou vodou je hlavní věcí, na kterou musíte dávat pozor.
Typy skalek J EDNOTLIVÉ
uváděné dále mohou vydatně přispět k zajímavosti celé zahrady. Zatímco každý typ má svůj vlastní zvláštní ráz, přesto všechny mají společný cíl, a to dát různým skupinám skalniček tu správnou niku, ve které se jim bude dařit, a zároveň vytvořit něco, co bude krásné a dodá na zajímavosti zahradě po mnoho měsíců. Když začínáte tvořit skalku nebo suťový záhon, musíte základy nejdříve dobře vyčistit zejména od vytrvalých plevelů, aby nezačaly zase znovu prorůstat. Také stojí za to se ujistit, že i zemina, kterou použijete, je bez plevelů, škůdců a chorob. CHARAKTERISTIKY
Skalka Skalky mohou být jakékoli velikosti, od malých ohraničených ostrůvků až po mnohem větší objekty s cestičkami a potůčky. Svah s citem osazený kameny může rostlinám poskytnout vhodné niky. Velmi horké suché polohy nejsou vhodné, pokud zde nechcete umístit sbírku skalniček rezistentních vůči suchu. Skalky se severní nebo severozápadní expozicí mohou být velice působivé, svažité území snižuje do určité míry ex-
trémní teplotní výkyvy k jihu obráceného svahu (platí pro severní polokouli). Budování skalky je drahá a pracná záležitost, ale není lepší způsob, jak vystavit na odiv kolekci skalniček. Výběr kamene je otázkou osobního vkusu, třebaže vápenec a pískovec jsou nejoblíbenější. Většina pěstitelů nejraději používá místní kámen, pokud je to možné, neboť cena za jeho dovoz z větší dálky může být vysoká. Kameny můžete umístit různými způsoby. Oblíbené jsou uspořádané skalky, v nichž každý kámen je uložen ve vrstvách. K modernímu trendu patří pokládat kameny ve vertikálních liniích (viz dále popis štěrbinové skalky). Avšak chodíte-li po horách, vidíte, že mnohé přírodní skalky jsou víc než neuspořádané, se skalisky a fragmenty rozvalenými dost nahodile. Konec konců snažíte se přece vytvořit zajímavý a líbivý prvek v zahradě, a to takový, který bude vyhovovat široké paletě rostlin. Když pokládáte kameny, hlavně ty větší, skloňte je a zatlačte lehce dozadu do půdy. To usnadní dešťové vodě stékat do skalky spíše než z ní rychle odtékat. Kořeny rostlin jsou tak dobře zásobené vodou. Kameny by měly být stabilizo-
17
Typy skalek Pohled na jednu z nejznámějších skalek budovanou po léta pro přehlídku Chelsea Flower Show v Londýně společností Alpine Garden Society. Použitím velkých balvanů a změkčujícího efektu kontrastních rostlin je expozice zajímavá po celý rok.
vané: hlavně ty větší se nesmí překlopit nebo viklat, když na ně stoupnete, aby nedošlo k nehodě, zejména hrají-li si v zahradě děti.
Suťový záhon V přírodě vzniká suť jako úlomky skal, které se hromadí na bázi útesů a strmých svahů. Suť, Suťový záhon ohraničený starými cihlami poskytuje pestrou časně letní pastvu pro oči, kterou charakterizuje skupina nízkých vytrvalých kakostů, řebříčků a hvozdíků (Dianthus).
která je velice dobře propustná, může poskytnout útočiště celé řadě skalniček. Morény, detritus vytvářený na stranách a koncích ledovců, jsou velmi podobné, a stejně jako suť, jakmile jsou jednou stabilizované, bývají dobrým stanovištěm širokému okruhu zajímavých rostlin. Suťové (nebo morénové) zahrady směřují k tomu, aby vytvořily vhodné podmínky napodobením svažitých oblastí s různící se velikostí skalních fragmentů ležících na půdě. Vrstva fragmentů musí být aspoň 15 cm vysoká, někteří zahradníci ji dělají dvakrát až třikrát tak silnou. Mnohým skalničkám s kůlovým kořenem nebo extenzivně kořenícím se v těchto podmínkách daří, jakmile se jednou uchytily, třebaže výsadba do suti není právě jednoduchá.
19
20
Typy skalek
Suť, stejně jako u štěrbinových a travertinových skalek, může být součástí skalky nebo nezbytnou výplní vyvýšeného záhonu. Někteří skalničkáři hájí také existenci pískových záhonů, které mají více méně stejnou funkci jako suťové záhony: poskytují rostlinám perfektní drenáž. Písek by měl být hrubý, ostrý. Stavební písek většinou vhodný není, protože je příliš jemný, vhodný není ani přímořský písek, který může obsahovat nebezpečné množství soli, i když byl pečlivě vyčištěn.
Štěrbinová skalka V poslední době se štěrbinové skalky staly oblíbenými. Nejdříve v České republice, potom v Holandsku a jinde, nyní pronikly i do Velké Británie a Severní Ameriky. Štěrbinové skalky nebo štěrbinové záhony mohou být velmi atraktivní, ale také to zabere hodně času, než se vytvoří. Základním principem štěrbinových skalek je, že se kusy kamenů vertikálně nebo sestupně jakoby sendvičově přikládají k sobě, aby vytvořily početné vertikální pukliny, rozsedliny, do nichž se potom umístí malé rostlinky. Ideálním kamenem pro to je takový, který tvoří ploché úlomky, asi 5–10 cm silné, lze použít i rozlámanou dlažbu a staré střešní tašky nebo obkládačky. Mnohým mrazuvzdorným skalničkám se v takových podmínkách skutečně dobře daří.
Vyvýšený záhon Vyvýšené záhony byly pro skalničkáře vždycky důležité. Kromě toho, že jsou atraktivní na pohled, tvoří vyvýšené záhony významný prvek v celkové kompozici zahrady. V mnoha směrech vyvýšené záhony řeší problém skalniček a urgentního odvodnění, neboť zdvižením povrchu nad úroveň půdy se dosáhne výborného odvod-
nění. Vyvýšené záhony, které mohou být jakékoli výšky od kolene po pas, můžete vybudovat z cihel, kamene nebo dřevěných desek či pražců a mohou být vyplněny dobrým substrátem nebo suťovou směsí. Mohou být sadově upraveny malými keříky a roztroušenými skalkami nebo kameny. Mezery ponechané ve vertikálních stěnách nabízejí extra niky pro štěrbinové rostliny. Významným rysem vyvýšeného záhonu je i to, že umožňuje snadnější přístup pro handicapované skalničkáře, zejména ty na invalidním vozíku. Kdybych já měl mít jen jediný zajímavý objekt v zahradě pro pěstování skalniček, byl by to právě vyvýšený záhon, jelikož je na co se dívat po celý rok. Navíc se může vytvořit v jakémkoliv tvaru a velikosti tak, aby se hodil do typu zahrady. Proporce záhonu je třeba zvažovat v souvislosti s jinými zahradními prvky. Například vyvýšený záhon podél patia nebo terasy či podél okraje jezírka vypadá velice dobře. Pro začátek je vhodný záhon, který je přibližně 2–3 m dlouhý a 1,5–2 m široký, o výšce, která se pohybuje od 20 do 30 cm, i když přijatelná je i výška 75 cm. Ovšem pro vyplnění velkého hlubokého záhonu je třeba hodně zeminy. Hluboký záhon můžete do třetiny až poloviny vyplnit stavební sutí (úlomky starých cihel, kousky betonu, kameny nebo čímkoli podobným, co je po ruce), ale musíte dávat pozor, aby vše bylo dobře napěchováno, aby tam nezůstaly velké vzduchové kapsy. Také zeminu musíte při plnění soustavně stlačovat. A nejdůležitější je hlídat, aby zaplněné byly rohy. Můžete záhon i lehce přeplnit, protože se zemina později trochu sesedne. Často se doporučuje, aby se velké vyvýšené záhony neosazovaly rostlinami několik týdnů po jejich naplnění, aby půda nejdříve dobře slehla. Než začnete vysazovat, můžete navrch přidat ještě trochu zeminy, pokud to bude třeba.
Typy skalek
Vyvýšené záhony mohou být sestaveny z různých materiálů včetně dřeva, kamene a starých cihel, jak je vidět na obrázku. Tyto záhony mají skvělou drenáž a poskytují právě takové podmínky, v nichž dobře roste široká paleta skalniček a drobných mrazuvzdorných cibulovin.
Suchá opěrná zídka Na svazích nebo stráních je možné zadržet půdu, aby nesjížděla dolů, buď omítnutou opěrnou zídkou, nebo jen ze suchých kamenů. Vršek takové zídky, stejně jako štěrbiny vzniklé při stavbě, jsou ideálním místem pro pěstování celé řady skalniček. Jelikož bývá často obtížné zapustit rostliny do hotové zídky, je mnohem jednodušší umístit je do vhodných nik už během výstavby
zídky. Vzdušné kapsy za opěrnou zídkou, které by mohly brzdit růst rostlin, je třeba odstraňovat už při stavbě tím, že budete stále stlačovat a pěchovat zeminu do všech volných míst v pravidelných intervalech. Rostliny potřebují důkladnou zálivku, dokud se pořádně neuchytí, což obvykle signalizuje jejich obnovený růst.
Rašelinový záhon V dřívějších dobách byl záhon s rašelinou klíčovým prvkem v mnoha skalkách. Umožňovala pěstovat větší množství rostlin, zejména acidofi lní a vlhkomilné a lesní rostliny. Avšak poškozování životního prostředí způsobené i těžbou rašeliny způsobilo, že ji mnozí
21
22
Typy skalek
zahradníci přestali používat. Ve skutečnosti spousta rostlin nemá ráda čistou rašelinu a záhon s opravdu dobrým kyprým zahradním substrátem nebo listovkou (či směsí) často nabízí lepší variantu, zejména v oblastech, kde rašeliny ubývá a stává se vzácnou. Rašelinné záhony byly často ohraničené rašelinnými bloky, ale u záhonů s humózní půdou jsou klády a pražce právě tak efektivní. Na rozdíl od ostatních kategorií zde zařazených není dobré tyto záhony situovat na plné slunce, ale spíše do skvrnitého stínu. Některé typy zavlažovacích systémů se mohou zabudovat už když se místo vytváří, neboť záhony s humózní půdou vyžadují dostatečně bohaté zásobení vodou, víc než kterákoli jiná část skal-
ky. Ideální je dešťová voda, pokud ji máte kde hromadit.
Alpínská louka Horské louky hustě pokryté rostlinami jsou tak neodolatelné, že přímo vyzývají k nápodobě v zahradě, což – jak se v průběhu let ukazuje – není vůbec jednoduché. Vypěstovat takovou alpínskou louku, jakou najdete ve würzburské botanické zahradě v Německu, je v běžných zahradách obtížné, ale efekt je překvapivě nádherný, i když dominují běžné rostliny, jako jsou pampeliška (Taraxacum), sedmikráska (Bellis), rozrazil (Veronica) a pomněnka (Myosotis).
Typy skalek
Všechno je to otázka výběru správných rostlin, zejména nízkých trav. Ne vždy se podaří vystihnout vyváženost, řekněme rovnou, že výsledkem můžete být rozčarováni. Lepší výsledky uvidíte, když malý trs trávy (třeba nějakou kostřavu) vsadíte mezi kobercovité rostliny, jako jsou mateřídoušky, rozchodníky nebo vikve. Konečným výsledkem bude „patchwork“, pestrost barev a výborné místo pro hmyz. I malé cibuloviny se mohou použít ve spojitosti s takovou výsadbou, ale vitálním rostlinám je lépe se vyhnout. Alpínské trávníky jsou záležitostí postupu pokus–omyl a stanovení správné druhové vyváženosti na specifické půdě vaší zahrady, ale rozhodně to stojí za zkoušku.
Koryta a nádoby Tam, kde jsou v zahradě omezené prostorové možnosti, mohou být koryta a nádoby báječným doplňkem, zejména osázené vybranými skalničkami. Nádobu upravte jako miniaturní zahrádku, pro efekt dodejte kameny nebo tuf. Koryta jsou také ideální pro pěstování některých vybraných skalniček s většími požadavky na podmínky pěstování. Například je jednodušší chránit rostliny během zimy v korytu než na skalce. Roh malého kamenného koryta časně zjara se sortimentem bohatě kvetoucích lomikamenů.
23
