Odbor územního plánování a stavebního řádu oddělení stavebního řádu
datum
vyřizuje
Květen 2009
Miroslav Zeman
Všem stavebním úřadům Zlínského kraje
Zápis z porady vedoucích stavebních úřadů Zlínského kraje konané dne 26.2.2009 v zasedací místnosti Krajského úřadu Zlínského kraje
Program: - zahájení porady - ÚPD - zásady územního rozvoje Zlínského kraje - poznatky z kontrol stavebních úřadů za rok 2008 - poznatky z odvolacího řízení - vydávání koordinovaných závazných stanovisek - rozsudky soudů - informace o „velké“ novele stavebního zákona a novele vyhlášky č. 501/2006 Sb. - odpovědi na dotazy
Krajský úřad Zlínského kraje tř. Tomáše Bati 21, PO Box 220 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
Zahájení porady Poradu zahájil vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje pan Miroslav Zeman, který přivítal přítomné a seznámil je s programem porady. Vedoucí stavebních úřadů obdrželi přehledy o výkonu státní správy za rok 2008, dále obdrželi plán kontrol SÚ pro rok 2009 a plán porad na rok 2009. Dále obdrželi přihlášku do soutěže „Stavba roku 2008 Zlínského kraje“ a energetický štítek obálky budovy. Přítomným bylo sděleno, že dvoudenní porada pracovníků stavebních úřadů okresů Uherské Hradiště a Vsetín se uskuteční ve dnech 11.-12. 6. 2009 na Rusavě a je na ni pozvána JUDr. Kliková.
ÚPD - zásady územního rozvoje Zlínského kraje Ing. Zdeňka Kořenková informovala o Zásadách územního rozvoje Zlínského kraje, které vydalo Zastupitelstvo Zlínského kraje usnesením ze dne 10. 9. 2008 jako opatření obecné povahy dle §§ 171-174 zákona č. 500/2004 Sb., které nabylo účinnosti dne 23. 10. 2008. Dle správního řádu a souladu se stavebním zákonem může každý do opatření obecné povahy Zásad územního rozvoje Zlínského kraje, jeho odůvodnění a dokladové dokumentace nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal. Dále možno nahlédnout na Krajském úřadě Zlínského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, ve 12. etáži a na stránkách www. Zásady územního rozvoje opatřené záznamem o účinnosti byly poskytnuty všem stavebním úřadům a úřadům územního plánování Zlínského kraje, dále krajským úřadům sousedních krajů (KÚ Olomouckého kraje, KÚ Jihomoravského kraje a KÚ Moravskoslezského kraje) a Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Dnem nabytí účinnosti Zásad územního rozvoje Zlínského kraje pozbyly, v souladu se stavebním zákonem, platnosti Územní plán velkého územního celku Zlínské aglomerace a část Územního plánu velkého územního celku Beskydy (týkající se území Zlínského kraje) a právní předpis, kterým byla vyhlášena jejich závazná část. ZÚR jsou zpracovány v M: 1:100 000, a tomu také odpovídá podrobnost zobrazení, tzn. že nelze zobrazit parcely. Zpřesnění pak náleží podrobnější dokumentaci. ZÚR jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů a regulačních plánů a pro rozhodování v území. Dle § 54, odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb. je obec povinna uvést do souladu územní plán s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem a následně schválenou politikou územního rozvoje. Do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s ÚPD následně vydanou krajem (ZÚR) nebo s politikou územního rozvoje.
Poznatky z kontrol stavebních úřadů za rok 2008 V roce 2008 byly provedeny kontroly u 18 stavebních úřadů. Při těchto kontrolách byly zjištěny nedostatky, které by se již neměly opakovat: -
stavební úřady nepracují dostatečně pečlivě s formuláři programu VITA, zejména nečtou připravený text odůvodnění a nechávají formuláře tak, jak jsou připravené pro různé alternativy řízení, aniž by zjišťovaly, zda předepsaný text, který formulář obsahuje, je v dané věci případný a podle potřeby jej upravovaly
-
k územnímu řízení často chybí souhlasy obce s provedením přípojek na pozemcích obce (obec dá souhlas se stavbou rodinného domu, ale nevyjádří se k přípojkám na inženýrské sítě), chybí souhlasy vlastníků sítí s napojením na ně
-
projektové dokumentace nejsou opatřovány ověřovací doložkou (razítko, datum, č. j., podpis)
-
ve spisech bývají založeny kopie dokladů pro řízení (vyjádření, smlouvy, závazná stanoviska)
-
souhlasy (územní, kolaudační) jsou nesprávně opatřeny otiskem razítka se státním znakem (kulatá razítka)
-
stavební úřad v územním řízení v rozporu se zákonem nenařídí ústní jednání a rozhodne bez jednání, ač povinnost nařízení veřejného ústního jednání vyplývá ze zákona (§ 87 SZ)
-
v odůvodnění rozhodnutí chybí vyhodnocení okruhu účastníků řízení; tyto je třeba vymezovat jak pozitivně (záměrem mohou být přímo dotčeni), tak i negativně (nejsou účastníky řízení, protože záměr se jich nemůže přímo dotknout)
-
i když z ust. § 87 SZ přímo a z § 47 SŘ nevyplývá povinnost uvádět okruh účastníků územního řízení již v oznámení o zahájení řízení, je třeba účastníky řízení vymezit již v oznámení o zahájení řízení, a to jak z důvodu, 2
aby se mezi účastníky řízení nehlásily osoby, které účastníky nejsou, tak z důvodu, aby osoby, které se za účastníky považují, mohly v řízení uplatňovat svá práva; povinnost informovat účastníky vyplývá z ust. § 4 odst. 4 SŘ – tj. povinnost umožnit uplatnění svých práv a právem chráněných zájmů. Tímto ust. správního řádu je tedy dána povinnost správního orgánu informovat přímo dotčené osoby o tom, že je vedeno řízení, které se jich může přímo dotýkat -
protokoly z místního šetření (§ 18 SŘ) - v některých není ani napsáno, které věci se týkají, nejsou uvedeny ani úkony, které jsou předmětem zápisu, místo konání, identifikace přítomných osob, (pozemku a obce), není zřejmé, co bylo zjištěno; takové protokoly nemají žádnou vypovídací schopnost a jsou v rozporu se zákonem
-
doručování všem účastníkům řízení – pokud se vrátí poštovní zásilka s tím, že se účastník odstěhoval a stavební úřad jeho adresu nezjistí, pak je potřeba, pokud je tato osoba skutečně neznámého pobytu, aby jí bylo doručováno prostřednictvím veřejné vyhlášky na úřední desce (§ 25 SŘ), pokud se nejedná o účastníka, který musí mít navíc ustanoveného zástupce
Poznatky z odvolacího řízení -
-
-
-
V rámci dodatečného povolení staveb musí být předkládána projektová dokumentace, jejíž obsah musí být totožný jako obsah projektové dokumentace předkládané ke stavebnímu řízení (§ 111 stavebního zákona) a je stanoven vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Dle této vyhlášky obsahuje projektová dokumentace části A. průvodní zpráva, B. souhrnná technická zpráva, C. situace stavby, D. dokladová část, E. zásady organizace výstavby, F. dokumentace objektů. Dle výše uvedené vyhlášky musí projektová dokumentace vždy obsahovat části A až F členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. Stavební úřad má povinnost zkontrolovat, zda je PD úplná, přehledná, vypracována oprávněnou osobou (např. statiku staveb nemůže vypracovávat autorizovaný architekt) a zda jsou v odpovídající míře vyřešeny požadavky na výstavbu. V dokumentaci předkládané v rámci dodatečného povolení často chybí výkresy situace stavby s vyznačením účinků stavby na okolí, chybí výkresy základů, případně požárně bezpečnostní řešení, proto není možné posoudit, zda stavba splňuje obecné požadavky na výstavbu. Stavební úřad takto předloženou žádost nemá vůbec projednávat s dalšími účastníky řízení, dokud stavebníka nevyzve k odstranění vad podané žádosti, tj. k doložení potřebných podkladů ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Pokud tak stavební úřad neučiní, je jeho postup v rozporu s ust. § 111 stavebního zákona. Problematika územních souhlasů – často vydávány tam, kde to vůbec nemůže být vydáno tj. u staveb, které nejsou v § 96 SZ vyjmenovány a nesplňují parametry, které postačují pro vydání ÚS, tzn. že nesplňují základní předpoklad pro ÚS. V případě, že stavba splňuje předpoklady pro vydání ÚS, ale stavebník nemá souhlas souseda, pak je nutné „překlopení“ do územního řízení (v takovém případě nebudeme po stavebníkovi striktně vyžadovat dokumentaci zpracovanou jako pro ÚŘ). V případě, že stavba nesplňuje parametry pro vydání ÚS, pak musí stavebník předložit PD zpracovanou pro ÚŘ bez jakýchkoliv úlev včetně všeho, co je potřeba k územnímu řízení. Doručování veřejnou vyhláškou ve stavebním řízení při velkém počtu účastníků – můžeme doručovat veřejnou vyhláškou, jsme však vázáni stavebním zákonem, kdy se musí jak oznámení o zahájení řízení tak i rozhodnutí ve věci doručovat stavebníkovi a vlastníkovi stavby do vlastních rukou (§ 115 odst. 5 SZ). Stanovení a odůvodňování okruhu účastníků řízení – v případě, kdy se řízení vede z různých příčin dlouho, je dobré před vydáním rozhodnutí zkontrolovat dle informací z katastru nemovitostí, zda nedošlo ke změnám vlastníků pozemků (účastníci řízení většinou sami na tyto změny neupozorňují). Spojené územní a stavební řízení – stavební úřady nevydávají usnesení o spojení řízení; rozhodnutí vydané ve spojeném územním a stavebním řízení musí obsahovat dva samostatné výroky. Poučení je pak třeba uvést proti jednotlivým výrokům, tzn. ke každému zvlášť. Vzhledem k tomu, že se výroky rozhodnutí vzájemně podmiňují, má odvolání proti územnímu rozhodnutí odkladný účinek proti stavebnímu povolení, což je navazující výrok. Územní rozhodnutí se totiž stává podmiňujícím rozhodnutím, tzn. že jeho autoritativní část je rozhodující pro stavební povolení, které bez předchozího územního rozhodnutí není schopno samostatné existence. Rovnost účastníků řízení při ústním jednání – v případě, kdy stavební úřad nepozve všechny účastníky řízení k ústnímu jednání, je povinen všechny účastníky seznámit s protokolem z ústního jednání. Stížnost na nečinnost SÚ a neodůvodněné průtahy v řízení – dávat pozor na dodržování lhůt (lhůtu lze přiměřeně prodloužit, pokud jsou k tomu vážné důvody). Doklady o vlastnickém právu nebo právu založeném smlouvou (často zaměňováno s dřívější právní úpravou – jiné právo k pozemku – výklad jiným právem je i souhlas – zejména obce).
3
-
-
V rozporu s ust. § 115 odst. 1 stavebního zákona nerozhodl stavební úřad ve výroku rozhodnutí o námitkách účastníka řízení, ale pouze v odůvodnění rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Umístění stavby v rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb.; bez rozhodnutí o povolení výjimky byla na pozemku rodinného domu umístěna stavba WC. V rozhodnutí o udělení výjimky z vyhlášky č. 501/2006 Sb. nebylo uvedeno v čem konkrétně výjimka spočívá. Dokumentace k územnímu řízení doplněná v průběhu řízení nebyla řazena do spisu s vyznačením data, kdy byla do spisu vložena, byla pouze přiložena k původní dokumentaci. Pokud se projektová dokumentace doplňuje v průběhu řízení, je třeba vyznačit datum, kdy byla PD doplněna. Nedostatky ve vyplnění formulářů žádostí, neúplné, nebyly vyplněny obě části (A i B). Maringotka – v případě, že se považuje za vozidlo, pak musí mít SPZ a povinné ručení; v takovém případě není třeba vydávat stavební povolení. Pokud tyto náležitosti nemá a vozidlo je na ploše, která k tomu není určena, pak toto lze považovat za zařízení a vést řízení o odstranění zařízení. Je také možné považovat maringotky za vrak a pak mohou obce pokutovat jejich vlastníky dle zákona o odpadech. Fotovoltaické články (elektrárny) – na plochách určených územním plánem pro čisté bydlení není možné tyto umístit; jedná se o výrobnu elektřiny, proto je třeba nejprve provést změnu územního plánu. Pokud se jedná o umístění tohoto zařízení na střeše RD a zařízení slouží pro zásobování RD, pak se jedná o změnu stavby, kterou může stavební úřad povolit. Na pozemku RD lze toto zařízení povolit na výjimku v případě, že bude vyrobenou elektřinou zásobován pouze RD.
Vydávání koordinovaných závazných stanovisek (JUDr. Hulínová) Závazné stanovisko dotčeného orgánu musí vycházet pouze ze zákona a nemá zohledňovat, co si myslí veřejnost, nevládní organizace nebo obce. Ti mají možnost uplatnit námitky v průběhu územního nebo stavebního řízení a v momentě, kdy je napadeno závazné stanovisko, které je vydáno prostřednictvím koordinovaného závazného stanoviska, stavební úřad řízení přeruší a požádá o přezkum tohoto závazného stanoviska. Koordinované závazné stanovisko a jeho výrok má obsahovat souhlas podle zvláštního právního předpisu a konkrétní podmínky pro danou stavbu. Pokud DO potřebuje na cokoli upozornit, pak to musí dát do poznámky. DO mohou omezovat investora pouze v rámci zákona. Pokud DO vydávají negativní stanovisko nebo stanovují nějakou podmínku, pak musí toto negativní stanovisko příp. stanovené podmínky dostatečně zdůvodnit. Pokud zdůvodnění chybí nebo nemá oporu v zákoně, může být takové závazné koordinované stanovisko v rámci přezkumu zrušeno. Návrh na přezkum závazného koordinovaného stanoviska může dát i stavební úřad.
Rozsudky soudů Z vybraných rozsudků Krajského soudu v Brně při nichž byl žalovaným Krajský úřad Zlínského kraje 1. Usnesení krajského soudu sp. zn. 31 Ca 106/2007-39 ze dne 22. 9. 2008 - zamítnutí návrhu změny v užívání stavby spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby Na základě oznámení změny v užívání stavby, spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby, vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým navrhovanou změnu zakázal. Odvolací orgán toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v dané záležitosti dospěl k závěru, že řízení o žalobě nemohlo proběhnout a žaloba musela být odmítnuta, protože napadala úkon správního orgánu, který nemá povahu rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. Nejednalo se o rozhodnutí, kterým by bylo založeno, změněno či závazně určeno veřejné subjektivní právo či povinnost žalobce. Krajský soud ve svém usnesení uvedl, že žalobce užíval dočasnou stavbu na základě kolaudačního rozhodnutí a věděl, že bude muset k datu, k němuž uplyne doba povolení užívání, činnost ukončit, neboť stavbu mohl užívat jen k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí. Stavební úřad může vydat souhlas se změnou v užívání stavby na základě oznámení osoby, která má ke stavbě vlastnické právo nebo prokáže právo změnit užívání stavby, avšak pokud stavební úřad se změnou v užívání stavby nesouhlasí, musí o tom vydat rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Jestliže tedy stavební úřad zakázal žalobci ohlášenou změnu v užívání s odůvodněním, že se jedná o stavbu dočasnou, která musí být s vědomím žalobce odstraněna, nemůže se jednat o zkrácení žalobce na veřejných subjektivních právech či povinnostech. Žalobci bylo od počátku užívání stavby známo, že se jedná o stavbu dočasnou, jejíž užívání je omezeno pevně stanoveným termínem. Žaloba byla s odkazem na předešlé odmítnuta, neboť napadené rozhodnutí
4
nebylo možno považovat za rozhodnutí o veřejném subjektivním právu, když žádný předpis žalobci negarantuje nárok na prodloužení lhůty trvání dočasné stavby. V předmětné záležitosti rozhodoval následně na základě podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud, který rozsudkem sp. zn. 1 As 6/2009-59 ze dne 11. 2. 2009 výše uvedené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že pravomoc správních soudů je podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod založena na generální klauzuli: přezkoumat lze každé rozhodnutí správního orgánu, ledaže by je ze soudního přezkumu výslovně vyloučil zákon. Nejvyšší správní soud dovodil, že žalobní legitimace ve správním soudnictví by neměla být svázána existencí ex ante přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgán založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se - podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře. V daném případě krajský soud konstatoval, že žalobci nesvědčila žalobní legitimace, protože od počátku užívání stavby byl seznámen s tím, že se jedná o stavbu dočasnou, a žádný právní předpis mu negarantoval právní nárok na prodloužení doby užívání. Rozhodnutí správního orgánu tedy nijak nezměnilo právní stav, který panoval před jeho vydáním. S tímto právním názorem krajského soudu však Nejvyšší správní soud nesouhlasí; v předmětné žalobě žalobce naopak dostatečně zřetelně a jasně tvrdí, jakým způsobem se napadené rozhodnutí správního orgánu negativně projevilo v jeho správní sféře. Jestliže užívání staveb bylo povoleno k určitému datu, je zřejmé, že rozhodnutí správního orgánu o změně v jejím užívání předurčuje, zda ji bude či nebude stěžovatel moci užívat v rámci svých podnikatelských aktivit i po tomto datu. Jestliže správní orgán změnu v užívání zakázal, pak bezpochyby do stěžovatelovy právní sféry zasáhl, protože tím de facto její další užívání znemožnil. Není přitom vůbec rozhodné, zda stěžovatel měl (dle dikce krajského soudu) „právní nárok“ na to, aby mu užívání bylo prodlouženo, či aby se dočasné užívání stavby zněmilo na trvalé. Důležité je, že měl nárok na to, aby o dané věci bylo ve správním řízení řádným způsobem rozhodnuto. Úkolem krajského soudu pak bylo na základě žaloby rozhodnutí o změně v užívání stavby přezkoumat a určit, zda správní orgán při svém rozhodování pochybil či nikoli. 2. Rozsudek krajského soudu sp. zn. 30 Ca 135/2006-51 ze dne 2. 4. 2008 - rozhodnutí o dodatečném povolení stavby – námitky týkající se projektové dokumentace Stavební úřad dodatečně povolil stavbu „dětské hřiště, oplocení a dešťová kanalizace“. Žalobkyně namítala nedostatečné odvodnění hřiště a plochy nad hřištěm a napojení na stávající kanalizaci a uvedla, že žalovaný nepřihlédl k fotodokumentaci doložené k odvolání žalobce, z níž je patrné, že odvodnění, o kterém rozhodl stavební úřad, je nedostačující. Krajský soud žalobu zamítl a v odůvodnění uvedl, že otázka odvodnění hřiště, plochy nad hřištěm a napojení na kanalizaci je řešena v projektu stavby vypracovaném autorizovaným technikem pro pozemní stavby. Osoba vykonávající projektovou činnost odpovídá za správnost, úplnost a proveditelnost projektové dokumentace předložené ke stavebně správnímu řízení. Bylo na žalobci, aby řešení odborné technické otázky (v daném případě záležitost odvodnění stavby) zpochybnil předložením jiného odborného posudku s opačnými závěry. To však žalobce po celou dobu řízení vedeného jak před správním orgánem tak před soudem neučinil. Z předložené fotodokumentace, která měla dle žalobce prokázat nedostatečné odvodnění hřiště, není patrno, kdy byla učiněna, zda před dokončením stavby nebo až poté. Kromě toho nelze vyloučit, že i když bude splňovat otázka odvodnění hřiště veškeré požadavky stanovené stavebně správními předpisy může nastat situace, např. při mimořádně silné průtrži mračen, kdy i takto řešené odvodnění hřiště bude nedostatečné. Krajský soud v závěru rozsudku konstatoval, že správní orgány jednaly v souladu se zákonem, když dodatečně povolily předmětnou stavbu, kdy odvolací i žalobní námitky byly dostatečně vyřešeny v projektu stavby zpracovaném oprávněnou osobou. 3. Rozsudek krajského soudu sp. zn. 29 Ca 275/2005-51 ze dne 30. 1. 2008 - nepřesný popis stavby Stavební úřad dodatečně povolil stavbu rodinného domu a v popisu stavby uvedl, že se jedná o stavbu volně stojícího RD ve tvaru písmene L, podsklepenou, přízemní se sedlovou střechou o dvou sklonech využitou k podkrovnímu bydlení, o jedné bytové jednotce, s přípojkou nn, vodovodní, plynovodní a kanalizační. Žalobce v podané žalobě brojil mimo jiné proti popisu stavby obsaženém v rozhodnutí stavebního úřadu. Tento popis podle Krajského soudu v Brně nemá oporu ve správním spisu. Z projektové dokumentace ke stavbě, jakož i dokumentace obrazové evidentně vyplývá, že se nejedná o stavbu určenou k podkrovnímu bydlení, natož pak o stavbu přízemní. Ač námitku proti popisu stavby žalobce v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu neuváděl, měl žalovaný v souladu se zásadou ust. § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. přezkoumat rozhodnutí v celém rozsahu a tuto vadu měl v odvolacím řízení napravit. Z důvodu, že ji nenapravil, jedná se o vadu řízení, pro kterou je třeba rozhodnutí zrušit. 4. Rozsudek krajského soudu sp. zn. 29 Ca 278/2006-23 ze dne 21. 10. 2008 - zrušení souhlasu s ohlášením drobné stavby
5
Stavební úřad udělil v roce 1990 na základě podaného ohlášení stavebníka souhlas s provedením drobné stavby. V daném případě však stavba neplnila doplňkovou funkci ke stavbě hlavní a tudíž se o nejednalo o stavbu drobnou, ale jednoduchou. Stavební úřad v roce 2005 vydané sdělení k ohlášení drobné stavby za použití ust. § 127 zákona o obcích zrušil a v dané záležitosti zahájil řízení o odstranění stavby, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí, kterým bylo vlastníku stavby nařízeno stavbu odstranit. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno KÚZK. Krajský soud rozhodnutí KÚZK zrušil s odůvodněním, že součástí právního státu je i princip právní jistoty nabytých práv. V souladu s těmito principy je od veřejné správy legitimní očekávat, že bude postupovat v souladu se zákonem a její jednání nebude svévolné a bude respektovat oprávněné zájmy adresátů svých aktů, bude náležitě vážit dopady svých aktů do práv dotčených subjektů, bude přihlížet k časové prodlevě od vzniku práv do vydání správních aktů, a to tím spíše, pokud je vydání těchto aktů vyvolané její dřívější nedbalostí či nepostupováním v souladu se zákonem. Podle názoru krajského soudu není možné po více než 15 letech zrušit vydané sdělení k ohlášení – takový postup je v rozporu s principem právní jistoty, neboť správní orgán napravuje své pochybení po tolika letech tím, že stavebníku bere jeho právo, které mu svým nezákonným postupem dříve přiznal, a navíc jej za své pochybení sankcionuje, což v právním státě není možné. Z povahy věci je vyloučeno, aby veřejná správa přenášela svá pochybení na adresáty svých aktů, neboť tím nepřípustně zasahuje do jejich právního postavení a porušuje principy právního státu. Pokud takové nezákonné opatření (zrušení souhlasu s provedením ohlášené stavby) sloužilo jako závazný podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu (rozhodnutí o odstranění stavby) je nutné takové rozhodnutí zrušit. 5. Rozsudek krajského soudu sp.zn. 31 Ca 20/2007-47 ze dne 17. 7. 2008 - řízení o odstranění stavby - předložení žádosti o dodatečné povolení stavby a podkladů pro rozhodnutí po lhůtě stanovené stavebním úřadem Stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby realizované bez povolení stavebního řadu dle ust.§ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., a vyzval stavebníka k předložení žádosti o dodatečné povolení stavby a k doložení dalších dokladů, k čemuž mu stanovil lhůtu. Stavebník tuto žádost a podklady doložil SÚ až poté, co lhůta stanovená stavebním úřadem uplynula marně, přičemž žalobkyně namítala, že tato skutečnost měla mít za následek nařízení odstranění stavby. Jelikož stavebník žádost i potřebné podklady předložil (byť po lhůtě stanovené SÚ) správní orgán stavbu dodatečně povolil. KÚZK toto rozhodnutí SÚ potvrdil a k námitce žalobkyně uvedl, že tato lhůta je lhůtou pořádkovou, kterou mohl stavební úřad prodloužit nebo prominout její zmeškání. Soud k této námitce žalobkyně konstatoval, že stěžejní otázkou je hodnocení charakteru lhůty dané ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, když žalobkyně nesouhlasila s názorem KÚZK, že se jedná o lhůtu pořádkovou. Zákon č. 71/1967 Sb., za jehož účinnosti bylo předmětné řízení o odstranění stavby zahájeno, rozlišoval u ust. § 27 odst. 1 mezi lhůtami zákonnými a lhůtami stanovenými správním orgánem, kdy stanovuje, že je-li to třeba, stanoví správní orgán k provedení úkonu v řízení přiměřenou lhůtu, pokud není určena zákonem nebo zvláštním právním předpisem. Zákon č. 71/1967 Sb. upravoval i problematiku zmeškání lhůt. Dle ust. § 28 odst. 1 zákona.č. 71/1967 Sb. správní orgán promine ze závažných důvodů zmeškání lhůty, požádá-li o to účastník řízení do 15 dnů ode dne, kdy pominula příčina zmeškání, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon. Správní orgán může této žádosti přiznat odkladný účinek. Podle ust. § 28 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., se proti rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškané lhůty nelze odvolat. Znění ust. § 88 odst. 1 písm. b) SZ mimo vší pochybnost stanoví, že lhůtu pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby stanoví sám stavební úřad. Je pravdou, že pokud ve stavebním úřadem stanovené lhůtě stavebník nepředloží vyžadované podklady, nařídí stavební úřad odstranění stavby. Nicméně z citovaných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., vyplývá, že v případě ust. § 88 odst. 1 písm. b) SZ se jedná o lhůtu, kterou stanovuje správní orgán sám a tudíž byl SÚ oprávněn zmeškání lhůty prominout, a to svým vlastním rozhodnutím a k žádosti subjektu, jemuž lhůta uplynula a jestliže tento subjekt učinil zmeškaný úkon. Stejně tak byl oprávněn i stanovenou lhůtu prodlužovat, když je vázán pouze obecnými lhůtami pro provedení správního řízení. V daném případě správní orgán procesně pochybil v tom, že pro něj bylo dostačujícím pouze následné předložení zmeškaného úkonu, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by byla řádně doložena i žádost o prominutí zmeškané lhůty. Soud námitku žalobkyně neshledal přes procesní pochybení SÚ důvodnou, neboť žádost o dodatečné povolení a nutné doklady předloženy byly, byť opožděně. I když soud konstatoval pochybení v procesním postupu SÚ, musí mít toto procesní pochybení, aby bylo důvodem ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, dopad na hmotná subjektivní práva žalobkyně, což se v daném případě nestalo.
Vybrané rozsudky soudů týkající se působnosti stavebních úřadů 1. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.8.2006, č.j. 3 As 26/2005-55 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1522, 4/2008) Stavební řízení: změna stavby; stavební úpravy k § 54 a § 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
6
I. Změna ve vytápění stavby je stavební úpravou dle § 139b odst. 3 písm. c) stavebního zákona (č.50/1976 Sb.) a tedy změnou stavby ve smyslu § 54 téhož zákona. II. Změnou ve vytápění stavby je též zřízení samostatného plynového vytápění jednotky v budově v podílovém spoluvlastnictví. Stavební úřad zamítl žádost žalobkyně o stavební povolení na stavební úpravy v bytovém domě, spočívající ve zhotovení samostatného plynového etážového vytápění bytu. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně nepředložila souhlas všech podílových spoluvlastníků. U podílového spoluvlastnictví podle § 139 občanského zákoníku v návaznosti na zákon o vlastnictví bytů jsou z právních úkonů týkajících se společné věci (v tomto případě rozvodů tepla a obvodového pláště stavby domu) oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto s odůvodněním, že vzájemné vztahy vlastníků jednotek i spoluvlastnictví ke společným částem upravuje zákon o vlastnictví bytů, jehož ust. § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů vyjmenovává případy, u nichž je zapotřebí k přijetí usnesení souhlasu všech vlastníků jednotek. Je zde uvedena i změna stavby, tzn. i stavební úprava, při níž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. K takové stavební úpravě je třeba souhlasu všech vlastníků. Krajský soud žalobu zamítl, ztotožnil se se závěrem žalovaného, že v daném případě šlo o změnu stavby ve smyslu stavebního zákona i podstatnou změnu týkající se společných částí domu. V kasační stížnosti žalobkyně uvedla, že nežádala stavební úřad o odpojení od centrální soustavy, nýbrž o povolení ke zřízení samostatného plynového vytápění. Pouze by připojila topná tělesa ve svém bytě na jiný zdroj tepla, aniž by jakkoli zasáhla do centrální otopné soustavy. Jedná se o změny a úpravy uvnitř bytu, které se ostatních bytových jednotek nijak nedotýkají. NSS kasační stížnost zamítl. NSS dal za pravdu krajskému soudu, že za stavební úpravu se považují i změny ve vytápění stavby, pokud se nejedná o pouhé opravy ústředního topení. Dále uvedl, že vytápění jednotek v budově tvoří vzájemně provázaný systém, kde změna ve vytápění jednotky má vliv na vytápění domu jako celku. Připojení jednotky na samostatný plynový kotel mimo ústřední vytápění je z hlediska zákona možné, je však vázáno na řadu technických podmínek a nelze je posuzovat izolovaně, bez zřetele na celkovou tepelnou bilanci stavby. Zhotovení samostatného plynového etážového vytápění je změnou stavby bytového domu. Vzhledem k tomu, že dům je v podílovém spoluvlastnictví a k jeho správě je zřízeno společenství vlastníků, bylo dle ust. § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů k vydání stavebního povolení nutné, aby o změně stavby bylo přijato usnesení se souhlasem všech vlastníků jednotek. K námitkám stěžovatelky NSS uvedl, že tato se mýlí, pokud považuje zřízení samostatného vytápění za změny a úpravy uvnitř bytu, které se ostatních vlastníků nijak nedotýkají. Z předložené dokumentace je zřejmé, že minimálně odvod spalin by byl řešen přes vnější obvodovou zeď, která je v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. Stavební úprava by se tedy práv těchto vlastníků bezprostředně dotkla. Souhlas všech vlastníků jednotek by byl však nutný i proto, že změna vytápění je svým charakterem změnou stavby ve smyslu ust. § 54 a § 139b stavebního zákona. 2. Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 7.11.2007, č.j. 6 As 51/2005-112 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1553, 5/2008) Stavební zákon: žádost nájemce bytu o dodatečné povolení stavebních úprav k ust. § 58 odst. 3 a § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Podá-li v řízení o odstranění stavby provedené bez stavebního povolení (úpravy bytu) dle ust. § 88 odst. 1 stavebního zákona nájemce bytu žádost o její dodatečné povolení, je stavebníkem jen tehdy, předloží-li o tom písemnou dohodu s vlastníkem stavby (majitelem domu) dle ust. § 58 odst. 3 stavebního zákona; vlastníkem stavby je nutno rozumět osobu, jež je vlastníkem stavby v době rozhodování stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby. Rozhodnutím stavebního úřadu byly dodatečně povoleny stavebníkovi stavební úpravy provedené v bytě v domě žalobců. Vlastníci domu podali proti rozhodnutí žalobu, ve které uvedli, že byli napadeným rozhodnutím zkráceni na svých právech, především právech vlastnických. Nad práva vlastnická nelze nadřazovat práva nájemce, které je od vlastnického práva odvozeno. Uvedli, že nikdy nevyjádřili souhlas s provedenými stavebními úpravami a nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že sami vstoupili do práv a povinností předchozího vlastníka, který se stavebními úpravami vyslovil souhlas. Městský soud v Praze žalobu zamítl s odůvodněním, že v roce 1990 vydal odbor bytového hospodářství ONV rozhodnutí, kterým rozšířil stávající byt o jednu místnost. Na jeho podkladě byla mezi bytovým podnikem a nájemci (uživateli) sepsána dohoda o užívání bytu, která byla dle soudu uzavřena platně. Původní vlastník tedy tím, že uzavřel novou dohodu o užívání bytu, se změnami souhlasil. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé kasační stížnost, podle níž se městský soud nevypořádal s jejich námitkami ohledně souhlasu vlastníka stavby s dodatečným povolením. Dle ust. § 58 odst. 3 stavebního zákona může, jde-li o stavební úpravu, být stavebníkem právnická nebo fyzická osoba, která je nájemcem stavby, předloží-li o tom dohodu s vlastníkem stavby. Proto nájemce není bez souhlasu vlastníka oprávněn k podání žádosti o dodatečné povolení.
7
Tato věc byla předložena rozšířenému senátu, aby posoudil, zda v řízení o dodatečném povolení stavby podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, je nezbytný souhlas současného vlastníka stavby, či zda je současný vlastník vázán souhlasem vlastníka učiněným v době, kdy byla nepovolená stavba provedena. Rozšířený senát NSS rozhodl, že podá-li v řízení o odstranění stavby provedené bez stavebního povolení (úpravy bytu) dle ust. § 88 odst. 1 stavebního zákona nájemce bytu žádost o její dodatečné povolení, je stavebníkem jen tehdy, předloží-li o tom písemnou dohodu s vlastníkem stavby (majitelem domu) dle ust. § 58 odst. 3 stavebního zákona; vlastníkem stavby je nutno rozumět osobu, jež je vlastníkem stavby v době rozhodování stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby. Vzal v úvahu skutečnost, že stavební úpravy byly provedeny v době, kdy platily jiné právní předpisy a stát vystupoval v roli vlastníka i stavebního úřadu. Tehdy platné právní předpisy neumožňovaly nájemci bytu požádat o povolení stavebních úprav. Nelze však souhlasit, že nájemce, který získal k provedení stavebních úprav výslovný souhlas státu jako vlastníka domu se mohl domnívat, že tento souhlas postačuje. I podle tehdy platné úpravy bylo možné provádět stavební úpravy pouze na základě stavebního povolení či ohlášení. Nájemce provádějící nepovolené úpravy, byť se souhlasem vlastníka nemohl mít žádnou „dobrou víru“ ohledně jejich legálnosti. Pokud stavební úřad nyní nařídí jejich odstranění, není to v rozporu se zásadou právní jistoty, ani to nemůže zasáhnout do práv nájemců. Podle ust. § 58 odst. 3 může nájemce žádat o povolení stavebních úprav pouze tehdy, předloží-li o tom písemnou dohodu s vlastníkem nemovitosti. Nestačí jakýkoliv souhlas vlastníka, ale je třeba vyžadovat písemnou dohodu. Zároveň nepostačuje ani předložení starší písemné dohody uzavřené nájemcem s minulým vlastníkem nemovitosti. Z judikatury civilních soudů vyplývá, že se vstupem nabyvatele do nájemního vztahu nemůže být spojen důsledek, že by na něho přešel takový závazek jeho právního předchůdce, který rámec nájemního vztahu přesahuje, např. závazek strpět změnu podstaty věci (její části), která je předmětem nájemního vztahu. Nový vlastník tedy není vázán písemnou dohodou původního vlastníka a nájemcem, která nájemce opravňovala k provedení stavebních úprav v pronajaté nemovitosti. Z toho plyne, že nájemce nemůže podat žádost o dodatečné povolení stavebních úprav pronajatého bytu, pokud nepřeloží písemnou dohodu s aktuálním vlastníkem bytu nebo domu.
3. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.1.2008, č.j. 11 Ca 91/2007-35 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1581, 6/2008) Stavební řízení: k pojmu „terénní úpravy“; řízení o odstranění nepovolených terénních úprav k § 71 odst. 1 a § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Pokud v řízení o dodatečné povolení či odstranění stavby bylo zjištěno, že žalobce chtěl pozměnit tvar okolní krajiny na dotčených pozemcích, tedy upravit okolní terén definitivním způsobem, může stavební úřad nařídit odstranění nepovolených terénních úprav [§ 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976]. Umístění stavební sutě na předmětné pozemky nemusí samo o sobě -bez výše uvedené subjektivní složky- znamenat provedení nepovolených terénních úprav. Na základě podnětu, ve kterém bylo uvedeno, že žalobce jako investor rekonstrukce a přístavby rekreačního objektu je původcem stavebního odpadu na rozhraní předmětných pozemků, vyzval stavební úřad žalobce k ukončení provádění terénních úprav a zahájil řízení o jejich odstranění. Žalobce ve svém vyjádření k zahájenému řízení uvedl, že pokud jde o zeminu, kterou dočasně deponoval na svém pozemku ze stavby, kterou provádí, tuto naveze po dokončení stavby zpět. Stavební úřad rozhodnutím nařídil odstranění terénních úprav. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem zamítnuto a odvolací orgán mimo jiné uvedl, že žalobce v průběhu správního řízení neuváděl stejnou výpověď, neboť jednou tvrdil, že na předmětné pozemky navezl přebytečnou zeminu ze stavby a následně uvedl, že odpad odvezla dodavatelská firma společně s přebytečnou zeminou. Žalobce v podané žalobě uvedl, že bezprostředně poté, co zjistil, že část zeminy byla společností realizující stavební činnost umístěna mimo jeho pozemek nařídil, aby byla umístěna na jeho pozemek. V napravení situace zabránila pracovnice stavebního úřadu. Správní orgány dostatečně neprověřily tvrzení, že žádnou stavební suť nevyvážel. Soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud shledal důvodnost žaloby již v bodě, v němž žalobce poukazuje, že v souvislosti s prováděním stavby dočasně deponoval na svém pozemku čistou zeminu s tím, že po dokončení stavby zeminu odveze zpět. Toto tvrzení žalobce nebylo, dle spisového materiálu, žádnými důkazy vyvráceno. Z žalobní námitky vyplývá, že žalobce neprováděl terénní úpravy, ale provedl dočasnou navážku materiálu po dobu stavebních prací na svůj a další cizí pozemek, který hodlal vrátit zpět. Správní orgány jednání žalobce posoudily tak, že šlo o provedení terénních úprav. Stavební zákon pojem terénní úpravy nedefinuje, ale je zřejmé, že jde o práce, kterými se mění stávající terén, přičemž cílem a smyslem prací je, aby tato změna terénu byla provedena a zůstala v této změněné podobě. Z obsahu spisového materiálu nevyplývá a nebylo zjištěno, že by žalobce chtěl upravit okolní terén definitivním způsobem. Právě tato subjektivní složka jednání žalobce ve spojení s objektivním zjištěním, provedeným správním orgánem I. stupně, vymezuje po obsahové stránce pojem provádění terénních úprav. Samotná skutečnost navezení určitého materiálu na určité místo neznamená, že jsou automaticky provedeny terénní úpravy. Dle soudu tedy nebylo jednoznačně prokázáno, že žalobce prováděl terénní úpravy a nemohlo pak být rozhodnuto o tom, aby žalobce tyto terénní úpravy odstranil. Soud přisvědčil i další námitce
8
žalobce, že nebylo prokázáno, že by kromě zeminy vyvezl stavební suť. Ze spisového materiálu není zřejmé, z jakých důkazů správní orgány vycházely, když dospěly k závěru, že stavební suť na předmětné pozemky umístil právě žalobce.
4. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.5.2008, č.j. 2 As 74/2007-55 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1633, 8/2008) Správní řízení: zjevně právně nepřípustná žádost k § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu (č. 500/2004 Sb.) Za zjevně právně nepřípustnou [§ 66 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004] je možno považovat pouze takovou žádost, u níž je na první pohled zřejmé, že jí nelze vyhovět. To především znamená, že tato nepřípustnost musí být patrná již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. V daném případě došlo k odtažení motorového vozidla a následnému převzetí žalobcem (hlavní město Praha). Žalobce vyzval zjištěného vlastníka, aby se přihlásil a nárokoval vrácení své věci. Výzvu se nepodařilo doručit a na základě toho žalobce dovodil, že na něj přešlo vlastnické právo k vozidlu dle ust. § 135 občanského zákoníku. Žalobce proto požádal o provedení změny vlastníka vozidla. Příslušný městský úřad zastavil usnesením řízení o převodu automobilu, neboť shledal, že se jedná o žádost zjevně právně nepřípustnou (§ 66 odst. 1 písm. b) správního řádu). V odůvodnění usnesení uvedl, že změnu údajů nelze provést, jelikož neexistuje právní titul osvědčující změnu vlastníka. Odvolání proti rozhodnutí bylo zamítnuto s odůvodněním, že právo opustit věc je součástí vlastnického práva, nicméně samotné fyzické opuštění věci nemůže znamenat zánik vlastnictví, není-li výrazem takto projevené vůle. Tento úmysl není seznatelný ani z toho, že si vlastník nevyzvedl vozidlo, ačkoliv k tomu byl vyzván. Krajský soud zamítl žalobu, kterou bylo rozhodnutí napadeno, když dospěl k závěru, že vlastník vozidla je známý, takže ust. § 135 odst. 1 občanského zákoníku aplikovat nelze. Proti rozsudku brojil žalobce kasační stížností v níž uvedl, že si vlastník po výzvě vozidlo nevyzvedl, což vyhodnotil jako opuštění v právním smyslu. NSS rozsudek zrušil a věc vrátil k novému řízení. V odůvodnění uvedl, že důvodem zastavení řízení o žádosti stěžovatele o vyznačení změny vlastníka vozidla byla její zjevná právní nepřípustnost. Zjevnou právní nepřípustnost žádosti dovodily správní orgány z toho, že prohlášení žalobce o zařazení vozidla do jeho majetku nelze považovat za zákonný a uznatelný doklad osvědčující změnu vlastníka. Zjevná právní nepřípustnost představuje neurčitý právní pojem, který je však nutno vykládat restriktivně. Takovou žádost totiž správní orgán neprojedná a řízení zastaví (§ 45 odst. 3 správního řádu). Proto je tento způsob rozhodnutí možný pouze tehdy, jestliže je skutečně již na první pohled zřejmé, že žádosti vyhovět nelze (např. o přiznání určitého oprávnění vázaného na dosažení určitého věku žádá osoba, která hranice nedosáhla). Žádost tedy může být kvalifikována jako zjevně právně nepřípustná, pokud při jejím posuzování nebude správní orgán muset uplatňovat správní uvážení, resp. vykládat neurčité právní pojmy. V posuzovaném případě správní orgány k závěru o zjevné právní nepřípustnosti žádosti došly až na základě jejího meritorního posouzení a poté co vyhodnotily předložené doklady. Ve skutečnosti podaná žádost svojí podstatou nebyla zjevně právně nepřípustná, takže by se s ní správní orgán věcně nemusel zabývat, ale naopak se s ní tento orgán věcně vypořádal a neshledal ji důvodnou. Důvod pro zastavení řízení tedy dán nebyl. 5. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2008, č.j. 1 As 16/2008-48 (sbírka rozhodnutí NSS č. 1641, 8/2008) Územní řízení: účastenství v řízení; k pojmu „přímo dotčen na vlastnickém právu“ k § 34 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. Neurčitý právní pojem „přímo dotčen na vlastnickém právu“ ve smyslu ust. § 34 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 je nutno interpretovat vždy s ohledem na okolnosti spočívající v povaze umísťované stavby a jejích možných dopadech na okolí. Přímým dotčením vlastníka nemovitostí na jeho vlastnickém či jiném právu může být i dotčení vlastníka zvýšenou hlukovou hladinou nebo jiným znečištěním způsobeným intenzitou dopravy v důsledku rozhodnutí o umístění velkoskladu, který bude zásobován denně přijíždějícími a odjíždějícími kamióny pohybujícími se tak v bezprostřední blízkosti jeho nemovitosti. Žalovaný Magistrát města Olomouce, stavební úřad, rozhodnutím odepřel žalobci postavení účastníka správního řízení o změně územního rozhodnutí o umístění stavby „Distribuční centrum Kaufland, Olomouc“. Toto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem potvrzeno a Krajský soud zamítl žalobu s tím, že okruh účastníků územního řízení vymezený v ust. § 34 stavebního zákona podléhá správnímu uvážení a omezil se na přezkoumání, zda žalovaný při užití správního uvážení nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, ve které nesouhlasil s tím, že nemůže být dotčen na svém vlastnickém právu, protože se jedná o umístění stavby v souladu s územním plánem. Dle žalobce je nezbytné vzít v úvahu i zprostředkovaný vliv stavby na velmi široké okolí. Dále žalobce napadl závěr soudu, že veškerá doprava související s provozováním zamýšlené stavby bude odvedena na nový dálniční obchvat, tj. že dopad zvýšeného provozu v podobě hluku bude na obytnou zástavbu minimální. NNS uvedl, že těžištěm řízení je výklad ust. § 34 odst. 1 SZ (účastníkem územního řízení o umístění stavby a o využití 9
území je navrhovatel a dále osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být rozhodnutím přímo dotčena). Prvním předpokladem pro naplnění definice účastníka řízení (tzv. souseda) je existence vlastnického nebo jiného práva k pozemku nebo stavbě. Druhým předpokladem je schopnost plánované stavby přímo se dotknout vlastnického nebo jiného práva žalobce k pozemku nebo stavbě. Právní doktrína se dle NNS shoduje na tom, že přímým dotčením sousedních nemovitostí bude i jejich dotčení zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu (např. velkosklad, který bude zásobován denně přijíždějícími kamiony pohybujícími se tak v bezprostřední blízkosti okolních staveb a pozemků). Krajský soud při výkladu právní normy nesprávně dovodil, že se jedná o právní normu ovládanou správním uvážením, ta však obsahuje tzv. neurčitý právní pojem („osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva...“). Rozdíl mezi neurčitým právním pojmem a správním uvážením spočívá v tom, že pokud správní orgán dospěje k závěru, že určitou skutkovou podstatu lze podřadit pod neurčitý pojem obsažený v právní normě, nemá již prostor pro úvahu, pokud jde o volbu následků. Pokud by tedy správní orgán dospěl k závěru, že určitý jednotlivec může být umístěním stavby zasažen na svém vlastnickém právu, pak je správní orgán povinen přibrat tohoto jednotlivce jako účastníka řízení. Žalobce namítal, že správní orgán překročil meze správního uvážení, jeho závěry nejsou v souladu s pravidly logického uvažování. Předmětný stavební záměr totiž nelze hodnotit izolovaně, nýbrž s přihlédnutím k jevům, které sám vytváří, jako je zvýšená hustota dopravy v okolí distribučního centra. To, že nedojde k citelnému zvýšení silničního provozu, bylo jedním z prvků, které vzal stavební úřad do úvahy při aplikaci neurčitého právního pojmu „přímé dotčení na vlastnickém právu“. Z rozhodnutí správního orgánu je patrné, že vyšel při hodnocení této otázky z návrhu na změnu územního plánu předloženého navrhovatelem. Z rozhodnutí správních orgánů ani ze správního spisu však nevyplývá, kdy lze předpokládat vybudování a zprovoznění předmětné části dálničního obchvatu města, resp. zda nebude velké časové prodlení mezi uvedením v provoz distribučního centra a dálničního obchvatu. Správní orgány tak neshromáždily dostatek důkazů, aby mohly učinit závěr, že automobily jedoucí do distribučního centra a z něj nebudou ještě více zatěžovat provoz v blízkosti nemovitosti žalobce. Žalovaný sice ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že doprava se vzhledem k velkému množství křižovatek mezi distribučním centrem a nemovitostmi žalobce rozmělní, žalovaný tak však měl dle NSS učinit již ve svém rozhodnutí. Nedostatky odůvodnění svého rozhodnutí nemůže napravit vyjádřeními podanými v průběhu soudního řízení. Otázka, zda zvýšení hladiny hluku nad zákonem povolenou mez lze považovat za dotčení stěžovatele na jeho vlastnickém právu, musí být vyřešena správním orgánem v rámci interpretace a aplikace neurčitého pojmu „dotčení na vlastnickém právu“. Správní orgán se musí řádně a úplně vypořádat s argumentací jednotlivce, který tvrdí, že může být dotčen na vlastnickém právu v důsledku nárůstu hluku v odůvodnění rozhodnutí. 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.5.2008, č.j. 2 As 8/2008-39 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1657, 9/2008) Stavební řízení: účastenství v řízení, Správní řízení: účastenství v řízení k § 28 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.), k § 59 odst. 1 písm. b) a § 139 písm. f) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Usnesení o tom, zda osoba tvrdící své účastenství v řízení je, či nikoliv, není správní orgán povinen vydávat v případech, kdy není třeba provádět jakékoliv právní hodnocení věci nad rámec prosté aplikace normy; o takový případ se jedná v situaci, kdy je toto účastenství expressis verbis řešeno přímo v zákoně. Stejně může postupovat i v případě, kdy pro posouzení této otázky není třeba provést skutková šetření. V ostatních případech je nutno vycházet z existence „pochybností“ (§ 28 odst. 1 věta první správního řádu z roku 2004) a musí být o tvrzeném účastenství vydáno usnesení. Postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení (a věc bude vyřešena toliko neformálním sdělením), je třeba omezit na zcela nesporné situace, a v hraničních případech postupovat cestou vydání usnesení ve smyslu ust. § 28 odst. 1 věty druhé správního řádu z roku 2004, podrobeného instanční kontrole. Žalobce žádal u stavebního úřadu, aby byl zahrnut do okruhu účastníků stavebního řízení, protože je nájemcem budovy na sousedícím pozemku. Tuto jeho žádost stavební úřad neakceptoval, ale učinil tak pouhým neformálním sdělením, nikoliv postupem dle ust. § 28 odst. 1 správního řádu. Neformálně vyřídil stavební úřad i odvolání. Žalobce se domáhal, aby nadřízený orgán (žalovaný) učinil opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Ten žalobci nevyhověl s poukazem na § 28 odst. 1 správního řádu, který rozhodování formou usnesení předpokládá pouze v případech, kdy existují důvodné pochybnosti o tom, zda osoba tvrdící své účastenství skutečně účastníkem je. Žalovaný měl zato, že takové pochybnosti v případě žalobce nenastaly, neboť nájemní vztah žalobce k nemovitosti sousedící s pozemky na nichž má být realizována stavba, nelze podřadit pod pojem „jiné právo“ [§ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]. Městský soud napadené usnesení žalovaného zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Městský soud považoval za potřebné zabývat se tím, zda byl správní orgán povinen vydat ve věci rozhodnutí o účastenství žalobce, tedy zda byly dány pochyby o účastenství žalobce či nikoliv. Pokud jde o slovní spojení „v pochybnostech“, soud uvedl, že toto slovní spojení nelze interpretovat tak, že posouzení, zda pochybnosti jsou dány, lze zcela ponechat na uvážení správního orgánu. Žalovaný brojil proti rozsudku kasační stížností, v níž uvedl, že jím předpokládané usnesení se vydává tehdy, pokud existují důvodné pochybnosti o tom, zda osoba, která své účastenství tvrdí, skutečně účastníkem je.
10
V případech, kdy je zřejmě, že určitá osoba účastníkem není, např. tehdy, kdy je otázka účastenství řešena přímo v zákonném ustanovení, nepřipadá postup dle ust. § 28 odst. 1 SŘ v úvahu. NSS kasační stížnost zamítl. NSS uvedl, že úprava účastníků řízení v § 59 stavebního zákona je lex specialis k obecné úpravě účastenství ve správním řádu. Správní řád se použije v případě, že mezi osobou a správním orgánem vznikne spor o účastenství, typicky tehdy, pokud se tato osoba považuje za účastníka řízení, tak jak jsou vymezeni § 59 odst. 1 a 2 stavebního zákona, zatímco stavební úřad tento názor nesdílí. Ust. § 28 odst. 1 SŘ neobsahuje vyčerpávající výčet toho, k čemu nebo ke komu se v něm použitý pojem „pochybnosti“ musí vztahovat. NSS se shoduje se žalovaným, že dostatečným projevem pochybností nemůže být jen podnět či výzva osoby, která se za účastníka považuje a žádá, aby s ní správní orgán tomu odpovídajícím způsobem jednal. Pochybnosti nemohou být dány tam, kde je otázka účastenství řešena přímo v zákonném ustanovení. V opačném případě a vždy, kdy je pro vyhodnocení předmětné otázky třeba provést skutkové šetření, jde o odstraňování nejistoty týkající se okruhu účastníků a v tomto směru zde existují pochybnosti. NSS konstatoval, že je nutno případy, kdy usnesení nebude vydáváno, vážit spíše zdrženlivě; ve sporných případech je lépe poskytnout větší ochranu potenciálních práv osoby, která se účastenství domáhá, tedy vydat usnesení. V daném případě dal žalobce najevo, že se považuje za účastníka řízení s ohledem na svůj nájemní vztah ke stavbě potenciálně dotčené stavbou. Výslovně uvedl, že není nájemcem bytu či nebytového prostoru, ale celé budovy. Uvedl, že za této situace je jeho právo nájemce „jiným právem“ ve smyslu § 59 odst. 1 písm. b) a § 139 odst. 1 písm. f) stavebního zákona. Výraz „jiné právo“ je neurčitým právním pojmem, který musí být správním orgánem vyložen a nelze konstatovat, že žalobce je vyloučen z důvodů vyplývajících z ust. § 59 odst. 4 stavebního zákona.
Informace o „velké“ novele stavebního zákona a novele vyhlášky č. 501/2006 Sb. Novela stavebního zákona se začne projednávat v únoru tohoto roku; účinnost se přepokládá od dubna až července roku 2010.
Odpovědi na dotazy 1. Poskytování informací žadateli „Business media cz“ o stavebnících a druhu staveb. Některé stavební úřady žádost zamítají dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, některé požadují nejprve zaplacení určité částky před podáním těchto informací. Zatím nebylo zjištěno, zda se žadatel proti zamítnutí poskytnout tyto informace odvolal. Informace o jednotlivých pravomocných rozhodnutích lze podat v případě, pokud se tím neporuší ochrana osobnosti a soukromí. Dále uvádíme, že stavební úřad není povinným subjektem, který podle zvláštních předpisů spravuje registr informací a ani požadované informace není povinen ze zákona shromažďovat. 2. MMR ve svém rozhodnutí ze dne 30.1.2009 č.j. 23275/2008-83/1381 ve věci spojeného územního rozhodnutí pro změnu stavby „Nástavba přístavby rodinného domu“ a stavebního povolení pro „Stavební úpravu a nástavbu přístavby rodinného domu“ v k.ú. Uherský Brod, mj. uvedlo: „pokud se navrhovanou změnou stavby tj. dostavbou podkroví nad jednopodlažní částí rodinného domu stavba oproti současnému stavu nezvýší, nejedná se proto o její nástavbu, ale o stavební úpravu, při které sice dojde v části stavby k jejímu navýšení, ale stávající výškové ohraničení rodinného domu zůstane zachováno, pak se nejedná o nástavbu, ale o stavební úpravy“. Pokud nástavba nižší části stavby nepřevýší stávající část, považuje se vždy za stavební úpravy? Z ust. § 2 odst. 4 SZ vyplývá, že pokud se ve SZ používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby. Dle názoru odboru ÚP se jedná o nástavbu. 3. Dle názoru MMR se v případě spojeného územního a stavebního řízení vybere správní poplatek jen za stavební povolení, přestože součástí společného rozhodnutí je jak podmiňující výrok - územní rozhodnutí, tak navazující stavební povolení (nevydává se tedy pouze stavební povolení). MMR vyslovilo právní názor, že podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, vyměří stavební úřad za vydání společného rozhodnutí správní poplatek pouze jako za vydání stavebního povolení. Odbor ÚP zastává názor vybírat 2 poplatky, jak za vydání ÚR, tak za SP, neboť se vydávají 2 rozhodnutí, nikoliv jen SP. Jeden poplatek se vybíral podle dřívější úpravy stavebně správního řízení při sloučení územního a stavebního řízení (§ 32 starého SZ), kdy stavební úřad vydával pouze 1 rozhodnutí a to stavební povolení.
11
4. Jedná se o dodatečné osazení okna do svislé obvodové stěny, která je umístěná na hranici pozemku. Okno ústí do zahrady, není na ní žádná stavba. Zajímalo by mě, jestli by taková stavební úprava stávající stavby byla v rozporu s ust. § 25 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb. a § 17 odst. 5 vyhl. č. 137/1998 Sb. Podobně by mě zajímal názor na jiný případ, a to dodatečně osazované okno mezi rodinnými domy, zda by se jednalo o rozpor s § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. Bylo mi řečeno, že vyhláška č. 501/2006 Sb. platí pouze pro umísťování nových staveb. Co ale ust. § 1, ve kterém se uvádí, že podle této vyhlášky se rozhoduje také o změně stavby. Vyhláška č. 501/2006 Sb. se vztahuje na všechny stavby, nejen na stavby nové a je povinností stavebního úřadu podle něj postupovat i v případě změn staveb. 5. Do části stěny ze sklobetonových tvárnic bylo vybudováno malé větrací okno. Stěna se přitom nachází na hranici se sousedním pozemkem. Malé okno směřuje do sousední zahrady, na které není žádná stavba. Vlastníci domu tvrdí, že malé okno bylo realizováno již v roce 1969 podle ověřené projektové dokumentace stavby, která se nachází také ve spisu stavebního úřadu. Dále vlastníci domu tvrdí, že toto malé okno bylo v r. 1971 zkolaudováno. Tato změna však není zakreslena v ověřené projektové dokumentaci, ani zaznamenána v protokolu z kolaudace stavby. Problém nastal až s novým vlastníkem sousedního pozemku. Předchozí majitelé sousedního pozemku s popisovanou úpravou souhlasili. Je důvod k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavební úpravy? Nebo je možné se v tomto případě odkázat na to, že nebylo jednoznačně prokázáno, že stavební úprava je nepovolenou stavební úpravou? Jedná se přece jenom o dlouhodobě zaužívaný stav. Lze se přiklonit k názoru, vzhledem k dlouhodobému nekonfliktnímu stavu a skutečnosti, že předchozí majitelé s touto úpravou souhlasili, že není důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby, když nebylo prokázáno, že se jedná o nepovolené stavební úpravy. 6. § 120 a 122 stav. zákona: jak naložit s nedodělky zjištěnými při závěrečné kontrolní prohlídce stavby (ZKP), které nebrání jejímu bezpečnému užívání a proto nepřichází v úvahu zakázat rozhodnutím užívání stavby. Uvést je všechny do protokolu ze ZKP včetně stanoviska stavebníka, kdy je dokončí a pak to kontrolovat anebo se tím nezabývat s tím, že je věcí stavebníka (v jeho zájmu) stavbu úplně dokončit? Záleží na tom, o jaké nedodělky se jedná. Všechny nedodělky je třeba zapsat do protokolu ze závěrečné kontrolní prohlídky. Pokud zjištěné nedodělky nebrání bezpečnému užívání stavby, může stavebník stavbu užívat, pokud do 30 dnů od oznámení stavební úřad rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby nezakáže (§120 odst. 1 SZ). U staveb, které mohou být užívány pouze na základě kolaudačního souhlasu, stavební úřad vydá kolaudační souhlas dle § 122 odst. 1 SZ. Dle § 120 odst. 2 SZ stavební úřad užívání stavby zakáže, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky ochrany života a zdraví osob nebo zvířat anebo životního prostředí nezbytné pro její užívání, že stavba ohrožuje bezpečnost nebo nejsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Např. pokud se jedná o nedodělané fasády, pak stavební úřad užívání stavby zakáže pro rozpor stavby s obecnými požadavky na výstavbu. Jsou-li na stavbě zjištěny závady bránící jejímu bezpečnému užívání nebo rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů, stavební úřad kolaudační souhlas nevydá a rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby dle § 122 odst. 4 SZ zakáže. 7. § 4 odst. 2 SZ definuje pojmy „závazné stanovisko“ a „stanovisko“. Závazné stanovisko vydávají DO pro rozhodnutí podle stavebního zákona. Ale např. § 105 odst. 3 SZ předepisuje doložit „závazné stanovisko“ k ohlášení, přitom souhlas s ohlášením není rozhodnutím. Nejde náhodou o rozpor a jak se v tom orientovat? Nebo je pojem „závazné stanovisko“ v § 105 SZ odlišný od pojmu „závazné stanovisko“ v § 4 SZ ? V daném případě nejde o rozpor, pořád se jedná o „závazné stanovisko“, které vydávají DO jako podklad pro řízení. Dle správního řádu (§ 149 odst. 1) závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu a je závazný a rozhodující i v případě, že místo správního rozhodnutí je stavebním úřadem vydáván souhlas. Jedná se o jeden ze zjednodušujících postupů dle stavebního zákona. Podklady pro řízení a postupy podle stavebního zákona, vyplývající ze zvláštních právních předpisů, musí být stejné. 8. Je osazení klimatizační jednotky na fasádu domu třeba považovat za změnu vzhledu stavby? Záleží na konkrétním provedení klimatizační jednotky, její velikosti a vzhledu, avšak osazení většiny dosud používaných klimatizačních jednotek lze považovat za změnu vzhledu stavby, při které může docházet navíc i ke zvýšení hladiny
12
hluku a vibrací. Pokud se jedná o osazení několika klimatizačních jednotek u bytových domů (panelových domů), pak bude stavební úřad věc projednávat zřejmě ve stavebním řízení. Pokud se bude jednat o klimatizační jednotku u rodinného domu, je třeba osazování těchto zařízení posuzovat individuálně podle toho, na které části stěny bude jednotka umístěna. 9. Pokud je sjezd z pozemní komunikace na sousední nemovitost zpevněnou plochou, je třeba územní souhlas (dle § 79 odst. 3 písm. n) SZ územní souhlas na sjezdy z místních komunikací není třeba), či postačí pouze ohlášení dle § 104 odst. 2 písm. o) stavebního zákona? Dle stavebního zákona se územní souhlas nevyžaduje. 10. K § 21 odst. 5 a odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., : Co se rozumí pozemkem bytového domu (např. pokud je jeden pozemek a na něm je 10 bytových domů)? Pokud pozemek nebyl vymezen v územním rozhodnutí, pak je to ten pozemek, na kterém bytový dům stojí. V případě, že je na pozemku bytového domu jedna garáž o jednom stání, může být postavena garáž další ? Může být postavena, musí však být povolena výjimka z ust. § 21 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Co se rozumí pod pojmem pozemek rodinného domu (Zálešná, Letná – jeden pozemek a mnoho rodinných domů)? Pokud pozemek nebyl vymezen v územním rozhodnutí, pak je to ten pozemek, na kterém rodinný dům stojí. Pokud je již na pozemku postavena garáž, lze k tomuto rodinnému domu povolit stavbu další garáže? (poznámka: RD může mít i tři bytové jednotky). Taková stavba vzhledem k rozporu s ust. § 21 odst. 6 vyhl. Č. 501/2006 Sb. vyžaduje projednání v řízení o povolení výjimky. Pokud územně technické podmínky dovolují stavbu dalších garáží a nebrání tomu další okolnosti jako např. regulace v ÚPD, ochrana architektonických a urbanistických hodnot v území, požadavky zvláštních právních předpisů atd., lze takovou stavbu povolit. 11. Co se počítá do zastavěné plochy? Příklad: Projektant napsal, že rodinný dům má zastavěnou plochu 139 m2. Rodinný dům obsahuje krytou terasu a přístřešek pro auto. Na terasu vedou balkónové dveře z obývacího pokoje a přístřešek na auto je hned vedle rodinného domu. Střecha nad terasou i nad přístřeškem je konstrukčně propojena s celou střechou rodinného domu a do podlahy terasy a přístřešku jsou zakotveny nosné sloupky střechy terasy a přístřešku. Když jsem to spočítala a započítala i plochy terasy a přístřešku, tak jsem se dostala hodně nad 150 m2. Projektant pouze započítal zastavěnou plochu rodinného domu. Započítávat kryté plochy nebo ne? Do zastavěné plochy se započítávají i plochy krytých teras a přístřešků, pokud jsou podepřeny svislou nosnou konstrukcí. Zastavěná plocha je plocha půdorysného řezu vymezená vnějším obvodem svislých konstrukcí uvažovaného celku (budovy, podlaží nebo jejich částí); v 1. podlaží se měří nad podnoží nebo podezdívkou, přičemž se izolační přizdívky nezapočítávají. U objektů nezakrytých nebo poloodkrytých je zastavěná plocha vymezena obalovými čarami vedenými vnějšími líci svislých konstrukcí v rovině upraveného terénu (ČSN 73 4055). 12. Veřejnoprávní smlouvy – dotaz týkající se souhlasu třetích osob s uzavíráním těchto smluv bude předán na MMR.
Po projednání všech bodů programu poděkovala Ing. Alena Miklová přítomným za účast a poradu ukončila.
Zapsala: Ing. Jaroslava Novotná, Renata Vyškovská
13
Rozdělovník Magistrát města Zlína, odbor stavební a územního plánování, nám. Míru 12, 761 40 Zlín Obecní úřad Bílovice, stavební úřad, Bílovice 70, 687 12 Bílovice Městský úřad Bojkovice, odbor rozvoje města a ŽP, Sušilova 952, 687 71 Bojkovice Obecní úřad Boršice, odbor výstavby, Boršice 304, 687 09 Boršice u Buchlovic Úřad Městyse Buchlovice, odbor výstavby, nám. Svobody 800, 687 08 Buchlovice Městský úřad Brumov - Bylnice, odbor stavební, nám. H. Synkové 942, 763 31 Brumov – Bylnice Městský úřad Bystřice pod Hostýnem, stavební úřad, Pod Platany 1, 768 61 Bystřice pod Hostýnem Městský úřad Fryšták, odbor výstavby a ŽP, nám. Míru 43, 763 16 Fryšták Městský úřad Hluk, odbor výstavby, Hřbitovní 140, 687 25 Hluk Městský úřad Holešov, odbor ÚP a stavebního řádu, Tovární 1407, 769 01 Holešov Obecní úřad Horní Lideč, odbor výstavby a ÚP, Horní Lideč 292, 756 12 Horní Lideč Městský úřad Hulín, stavební úřad, nám. Míru 162, 768 24 Hulín Městský úřad Chropyně, odbor výstavby a ŹP, nám. Svobody 29, 768 11 Chropyně Městský úřad Karolinka, odbor výstavby a ÚP, Radniční nám. 42, 756 05 Karolinka Městský úřad Koryčany, odbor životního prostředí, Náměstí 401, 768 05 Koryčany Městský úřad Kroměříž, stavební úřad, Velké nám. 115, 767 01 Kroměříž Městský úřad Kunovice, odbor výstavby, nám. Svobody 361, 686 04 Kunovice Obecní úřad Kvasice, stavební úřad, nám. A. Dohnala 18, 768 21 Kvasice Městský úřad Luhačovice, stavební úřad, nám. 28 října 543, 763 26 Luhačovice Městský úřad Morkovice – Slížany, stavební úřad, Náměstí 115, 768 33 Morkovice Městský úřad Napajedla, stavební úřad, Masarykovo nám. 89, 763 61 Napajedla Městský úřad Otrokovice, stavební úřad, nám. 3. května 1340, 765 23 Otrokovice Úřad Městyse Polešovice, stavební úřad, Městečko 242, 687 37 Polešovice Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm, odbor výstavby a ÚP, Letenská 1918, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm Městský úřad Slavičín, stavební úřad, Osvobození 25, 763 21 Slavičín Městský úřad Slušovice, stavební úřad, nám. Svobody 25, 763 15 Slušovice Městský úřad Staré Město, stavební úřad, nám. Hrdinů 100, 686 03 Staré Město Obecní úřad Strání, stavební úřad, Na Kopci 321, 687 65 Strání Městský úřad Uherské Hradiště, stavební odbor, Masarykovo nám. 19, 686 01 Uherské Hradiště Městský úřad Uherský Brod, odbor stavebního úřadu a ÚP, Masarykovo nám. 100, 688 01 Uherský Brod Městský úřad Uherský Ostroh, odbor výstavby a ŽP, Zámecká 24, 687 24 Uherský Ostroh Městský úřad Valašské Klobouky, odbor stavební, Masarykovo nám. 189, 766 17 Valašské Klobouky Městský úřad Valašské Meziříčí, odbor územního plánování, stavebního řádu a regionálního rozvoje, Soudní 1221, 757 38 Valašské Meziříčí Městský úřad Vizovice, stavební úřad, Masarykovo nám. 1007, 763 12 Vizovice Městský úřad Vsetín, odbor výstavby, ÚP a dopravy, Svárov 1080, 755 24 Vsetín Obecní úřad Zdounky, stavební úřad, Zdounky 21, 768 27 Zdounky
14
