VČELA VÝUKOVÁ POMŮCKA PRO UČITELE PRO PŘEDMĚTY EKOLOGIE, PŘÍRODOPIS, BIOLOGIE JEDNOTLIVÉ ODBORNÉ ČÁSTI BYLY SESTAVENY PRAKTICKÝMI ZKUŠENÝMI VČELAŘI A PRO PRAKTICKOU UKÁZKU JE VHODNÉ DOPLNIT TEORII NÁVŠTĚVOU VČELAŘE Pomůcka je sestavena tak, aby jednoduše provedla učitele kompletními základy života včel, včelařstvím, včelími produkty i jejich využitím. Podrobnější informace k jednotlivým částem lze nalézt v přiložených internetových odkazech. Pro výuku je vhodné použít zároveň pracovní listy, které byly pro tento případ rovněž připraveny.
Včela Včela je nedílnou součástí přírody. Její nejdůležitější a v podstatě jedinou úlohou v přírodě je opylování. Všechna další „využití“ včely přidal až člověk, případně predátoři, kteří se živí včelami a jejich produkty.
Historie včelařství Poprvé se člověk setkal se včelami a jejich produkty ve chvíli, kdy zjistil, že z dutého stromu vytéká po návštěvě medvěda jakási sladká šťáva. V tu chvíli vůbec netušil, že hlavním smyslem včel je opylování. Sladká šťáva byla ale dobrá a dodávala energii. Vyhledával tedy v dutinách lesních stromů plástve s medem a ten v podstatě včelám vykrádal. Později, když našel duté kmeny plné včel, přemístil si je blíž svému obydlí a časem jim i samotné obydlí připravoval. Těmto obydlím pro včely se říkalo brtě nebo kláty a včelařům brtníci. Byli velmi vážení, neboť med byl jediným sladidlem a včelí vosk nepostradatelným pro výrobu svíček. To vše až do přelomu 18. a 19.století, kdy průmyslová revoluce pomohla výrobě cukru z řepy a vosku z parafínu. V polovině 19. století objevil Američan Langstroth podstatu včelího plástu a vytvořil tzv. včelařský rámek. Do rámku včely staví plásty a hospodaření s nimi tvoří základ včelaření. Teprve s vynálezem rámků mohly vzniknout první úly. Na vznik rámku navazuje český vynález medometu Františka Hruschky v roce 1865. Od této doby vynálezu již není třeba plásty ničit, ale med se z nich získá odstředivou silou a včelám to ušetří velmi mnoho úsilí a energie při stavbě nových plástů. Med po lisování z plástů obsahoval mnoho nečistot včetně rozdrcených včel, larev apod. Med z medometu je výrazně čistší.
Organizace života včel (rodina, úkoly) Včelstvo žije jako společenství. Včela medonosná nemůže žít samostatně jako jedinec. A to po celou dobu své existence (výjimkou je jiný druh včel – tzv. samotářky, těchto se tento materiál netýká). V jednom včelstvu je pouze jedna matka, na jaře a přes léto cca 300 až 500 trubců a 10.000 až 50.000 včel dělnic. Množství se liší podle ročního období a síly včelstva.
Matka Matka je jedinou včelou s úplně vyvinutými rozmnožovacími orgány. Vylíhne se ze zvláštní buňky zvané matečník. Již před jejím vylíhnutím (přibližně 2 dny) opustí stará matka úl společně se zhruba polovinou včel a zásob (vyrojí se) a vytvoří v úlu pro novou matku dostatečný prostor. První činností matky je vyhledání ostatních budoucích matek, ještě nevylíhnutých v matečnících a usmrtí je svým žihadlem. Tím je zajištěno, že v úlu bude opět jen jedna matka. Včely vytvářejí více matečníků a chovají larev matek více pro případ, že by se některá nevyvinula. Zhruba týden matka v úlu sílí, poznává ho a připravuje se na svatební prolet. Ten absolvuje za hezkého dne zhruba do vzdálenosti 2km v doprovodu skupiny trubců na tzv. trubčí shromaždiště. Zde se spáří s 5 až 7 trubci z různých jiných včelstev a jejich sperma si uchovává po zbytek života. Po návratu do úlu již v něm zůstane a opustí ho až v případě, že se vyrojí, a uvolní místo další nové matce. Po celou dobu života klade vajíčka. Intenzita je závislá na teplotě a dostatku zásob potravy pro larvy a mladé včelky. Na jaře (konec dubna až začátek června), kdy je potravy nejvíce, klade matka až 2500 vajíček denně. Hmotnost těchto vajíček odpovídá hmotnosti samotné matky! Aby dosáhla tohoto výkonu, musí mít dostatečný přísun potravy. Matku krmí po celý život dělnice mateří kašičkou. Hlava a tělo matky jsou stejné jako u dělnice, jen zadeček má podstatně větší a delší. Matka se dožívá až 5ti let.
Trubec Poslání trubců je oplození matky. To se podaří jen malému procentu z nich. Po oplození trubec zahyne. Neúspěšní trubci se vracejí do úlu a napomáhají termoregulaci a zahřívání úlu. Trubce krmí včely mateří kašičkou. Dožívají se 2 až 3 měsíců a zhruba v srpnu je včely přestanou krmit. Mrtvé nebo oslabené je vynesou ven. V tu dobu již nejsou v úlu potřeba. Trubec je větší a má celkově kulatější tělo. Místo žihadla má rozmnožovací ústrojí.
Včela dělnice Po vylíhnutí zastává včela postupně podle svého stáří jednotlivé důležité role a činnosti. Od čištění, přes krmení, stavění, hlídání až po sbírání pylu, nektaru nebo medovice. Čistička - Po vylíhnutí si nejprve vyčistí buňku, ze které se vylezla a pak uklízí i zbytek úlu. Čistota je pro včely podstatná pro boj s nemocemi a parazity. Krmička – díky činnosti svých žláz vytváří z medu a pylu mateří kašičku a tou pak krmí larvy, matku a trubce. Množství potravy je důležitý regulátor vývoje včelstva. Krmičky přestanou krmit trubce v době, kdy již nejsou třeba. Stejným způsobem korigují i množství vajíček, které klade matka. Pokud ji krmí hodně, klade více vajíček. Když se např. připravuje výměna matky, přestanou ji krmit zcela, matka postupně přestane klást vajíčka, výrazně zhubne a je schopna letu. Stavitelka – změnou žláz se na břiše včely dělnice začnou vytvářet malé ploché kousky vosku (tzv. zrcátka), ty včely lepí na sebe a staví z nich tak plásty. Hlídačka – strážkyně – včela v tomto období vývoje se již orientuje v úlu i v jeho nejbližším okolí a hlídá úl před vetřelci. Těmi může být jiný hmyz, drobná zvířata, ale i medvěd nebo člověk. Strážkyně hlídají úl i před včelami z jiných úlů, které by mohly chtít vykrást jejich zásoby. Setkání s touto včelou bývá bolestivé. Létavka – včela, se kterou se nejčastěji potkáme v přírodě. Do úlu přináší nejen nektar, medovici, pyl, ale i vodu. Létavkou je včela až do konce svého života. Létá, létá, až padne vysílením nebo prochlazením a zahyne.
Vývoj z vajíčka po včelu Do jednotlivých buněk klade matka vajíčka. Vždy do středu dna jedné buňky jedno vajíčko. Velikost vajíčka je tak malá, že je pouhým okem sotva viditelné. Z oplozeného vajíčka se postupně vyvinou larvy a z larev dělnice, případně nová matka, z neoplozeného vajíčka se vyvine trubec. Po nakladení vajíčka matkou se z něj třetí den stává larvička a včely krmičky jí začnou krmit mateří kašičkou. Díky ní se larva zvětšuje až na dvojnásobek za den. Když je larva velká tak, že se do buňky sotva vejde, uzavřou buňku voskovým víčkem a tam se z larvy vyvine včela. Ta se pak prokouše ven a stane se z ní čistička. Celý vývoj od vajíčka až po vylíhnutí včely trvá 21 dní. Je-li třeba, aby se z oplozeného vajíčka vyvinula místo dělnice matka, zahrnou krmičky tuto larvičku nadbytkem mateří kašičky a zvětší její buňku na matečník. Larva matky je dobře živena a vylíhne se již za 16 dní. Tabulka s harmonogramem vývoje včely je v samostatné příloze.
Úl V každém úlu je jen jedno včelstvo. Úl se pro snazší rozebírání (potřebné k lepšímu hospodaření i kontrole případných nemocí apod.) sestavuje z tzv. nástavků (beden). V každém nástavku jsou rámky (nejčastěji 11), do nichž včely vybudují plásty, které plní pylem, medem nebo vajíčky. Úly mohou mít různé velkosti, tvary i vstupy. Podle místních zvyklostí, včelaře a podle povětrnostních a podnebních podmínek. Úl musí včely chránit především před deštěm, sněhem a predátory a také před zimou. V úlu si včely udržují teplotu 38°C. Ta je nejideálnější pro jejich rozvoj. Na udržení teploty spotřebují včely většinu své energie a medových zásob.
Včelín, včelnice Včelnice - více úlů na jednom místě na volném prostranství.
Včelín - domeček nebo dům ve kterém má včelař úly a včely mají česno nasměřované ven a vylétají otvorem ven. Kočovný vůz – vůz (často maringotka) na kterém je umístěno několik úlů a je ho možné přesunovat
Potrava včel Včely potřebují pro svoji potravu nektar z květů nebo medovici. Včely dále potřebují pro mateří kašičku a tedy celkový rozvoj včelstva i pyl. K rozvoji včelstva dochází především na jaře. Proto je velmi důležité, aby včely měly v tomto období dostatek pylu. Ten jim poskytují především lísky a vrby. Na konci dubna, v květnu a začátku června mají včely obvykle dostatek potravy z květů ovocných stromů. Pokud chceme mít úrodu ovoce, musí být právě v této době v blízkosti stromů i dostatek silných včelstev. A nesmí do květů dlouhodobě pršet. Další květy stromů a polních rostlin (řepka, lípa, slunečnice, hořčice, jetel, …) „nakrmí“ včely v druhé polovině června a v červenci. V červenci a srpnu pak přichází na včelí jídelníček medovice. Medovice je produkt mšic, které sají z listů, kůry a jehličí sladkou šťávu, kterou samy zcela nespotřebují. A tato natrávená látka – medovice je také důležitým zdrojem potravy včely. V srpnu pak již začínají včelaři připravovat včely na zimu. A pokud jim vzali nějaký med, musí jim zásoby nahradit tím, že jim dodají cukr nebo obdobné krmivo. Od září již téměř nic nekvete a ani včely nejsou schopné potravu sesbírat a připravit si z ní zásoby na zimu.
Včelí produkty – k čemu jsou včelám a k čemu nám Včelí produkty jsou naprosto přírodní. A tak nejsou během roku i let stejné. Nejlépe je to vidět na medu. Každé vytáčení medu je v jiném období a tak je každý med tvořen z nektaru jiných květů. A dokonce je to tak, že pokud vytočíte med z jednoho úlu, může být za sousedního trochu jiný. Jedny včely třeba více létaly do sadu, druhé na řepku. Obdobné, ale méně patrné, je to i u ostatních včelích produktů (stejně jako všech ryze přírodních – u vína nebo ovoce se mění vzhled i chuť podle množství srážek, chuť masa podle krmení zvířete, ..).
Med Med je neznámějším a nejvyužívanějším včelím produktem. Včely ho ještě za letu do úlu vytvářejí z nektaru z květů (květový med, je světlý) nebo z medovice (medovicový, někdy nepřesně lesní, bývá tmavší). Ukládají ho do buněk a zahušťují tak, aby měl méně než 20% vody. Při větším množství vody by med zkvasil. Med včely používají jako základní potravu pro celý rok. Rovněž ho používají k výrobě mateří kašičky. Jedno včelstvo vyrobí během jara a léta kolem 90kg medu, naprostou většinu pak spotřebuje samo pro svůj život. Včelař získává v našich podmínkách cca 20 až 40kg medu z jednoho včelstva. Konečné množství je závislé na počasí, stanovišti, síle včelstva, nemocech apod. Včelaři prodávají i tzv. pastovaný med (šlehaný, míchaný, …). Je podstatně světlejší a je „vyroben“ ze zcela běžného květového nebo medovicového medu. Jen se při krystalizaci neustále míchá. Krystalky pak nevytvoří pevnou hmotu, ale pastu. Ta se lépe nabírá ze sklenice i lépe natírá na chleba. Nejčastějším medem, který si můžete koupit, je složen z více druhů květů. Obsahuje tedy všechny zdravé látky ze širokého spektra rostlin. Někomu ale dává přednost tzv. druhový med získaný pouze z jednoho druhu květů (lipový, slunečnicový, mateřídouškový, levandulový, …v zahraničí kaštanový, manukový, pomerančový, ..). V druhových medech je lépe cítit daný květ. Je ale dobré tyto druhy medů střídat. Kraystalizace medu (někdy se nesprávně říká cukernatění – med však žádný klasický cukr neobsahuje) je typickou vlastností a známkou kvality medu. Každý kvalitní med krystalizuje. Některý dřívě (řepkový, slunečnicový,..) některý později (medovicový, akátový,. .), ale krystalizují všechny. Pkud vidíte, že mají v obchodě med půl roku, rok a stále je pěkně karamelově tmavý a tekutý, je velmi pravděpodobné, že tento med není včelí, ale umělý. Napodobeniny jsou dokonalé. Mají chuť jako med, barvu jako med, i vůni. Jen jim chybí to nejcennější a to jsou zdravé látky z květů a včel. Průmyslové vyrobený med je výrazně levnější a proto nepoctivé obchodníky záměna láká. Včelař med nešidí a v množství, které obvykle prodá by se mu to ani nevyplatilo. Chcete-li aby med byl opět tekutý, můžete ho dát na delší dobu ve sklenici do 40°C teplé vodní lázně. Při vyšší teplotě se nejcennější látky ničí. V mikrovlné troubě se med ohřívá nerovnoměrně. Některé části se přehřejí a poškodí.
3 medy stočené z jednoho úlu v průběhu jednoho roku
Vosk Vosk je základní včelí stavební materiál. Člověk včelám nemůže vosk ničím nahradit a musí odebírat jen tolik vosku, kolik jsou včely schopny si zase obnovit. Vosk používáme na svíčky, modely, konzervaci a ochranu dřeva, v kosmetice apod.
Propolis Propolis je včelí desinfekce. Utěsňují jím malé škvíry a „balí“ do něho i nečistoty. Pokud se jim například dostane do úlu myš, kterou ubodají, ale nevynesou z úlu, jsou schopny ji „mumifikovat“ propolisem tak, aby se pro ně nestala zdrojem chorob. Lidé používají propolis rovněž jako desinfekci, v kosmetice a farmaceutickém průmyslu.
Mateří kašička Mateří kašička je velmi výživná látka. Dokazuje to i obrovský a rychlý růst larev krmených kašičkou i množství vajíček, které je schopna matka při výživě mateří kašičkou vyprodukovat. Lidé používají mateří kašičku v kosmetice a farmacii. Přípravky obvykle obsahují jen stopové množství kašičky, přesto mají silné účinky.
Jed Včelí jed mají včely jako obranu proti vetřelcům. Vzniká oddělením „špatných“ látek z nektaru a pylu. Včely si ho uschovávají v jedovém váčku. Ten je na jedné straně napojen na zažívací ústrojí včely a na druhé straně na žihadlo se zpětným háčkem. Při vpichu žihadla se žihadlo v ráně zasekne a z těla včely se vytrhne i s jedovým váčkem a částí zažívacího traktu. Včela tak nedlouho po této ztrátě umírá. Váček sám je schopen se v ráně ještě stahovat a po delší dobu tak ránu zásobovat jedem. Při odstraňování žihadla pak většina postižených ještě váček zmáčkne a tím si znovu do rány dopraví další jed. Pokud tomu chcete zabránit, je třeba opatrně včelí žihadlo „odtrhnout“ odspodu bez zmáčknutí váčku. Lidé využívají včelí jed především ve farmacii. Někdy lze po domácku léčit bolavá místa přímo včelím bodnutím (tenisový loket, artróza, ..). Tímto způsobem byla objevena i apiterapie (viz dále). Tento způsob léčby ale může být komplikován tím, že se složení včelího jedu podle mění podle toho, odkud berou včely potravu.
Pyl Pyl není přímo včelím produktem. Včely ho sbírají z květů a přináší do úlu. Pyl potřebují včely ke tvorbě mateří kašičky. Lidé používají pyl v kosmetice a ve farmaceutickém průmyslu. Pro lidské tělo je nejpřínosnější až pyl, který je částečně nakvašený. Většina čerstvého pylu projde lidským organizmem bez užitku.
Nebezpečí pro včely Včely útočí jen ve chvíli, kdy mají obavu o svoje obydlí, larvy a zásoby v něm. Podnětem k útoku pro ně může být i blízkost člověka u úlu (2 až 3m, především pokud stojíte v dráze jejich letu). Dále to, že jim úl otevírá, spouštěčem útoku mohou být ale i různé pachy a vůně. Například z alkoholu, některých parfémů apod. Největším nebezpečím pro včely je právě člověk. Jednak tím, že jim omezuje prostory pro potravu (zastavěná města) a také svým neekologickým chováním v zemědělství. Především používáním chemických postřiků a modifikováním plodin.
Jak se včely dorozumívají Dorozumívání včel tzv. včelím tancem je známé. Včely si během „tance“ (chůze do „osmičky“ s různým vrtěním zadečku) vyměňují informace o tom, kde najdou potravu. Daleko více se však dorozumívají pachy, zvuky a feromony. Tyto dorozumívací systémy fungují pro celé včelstvo a dokonce ho drží pohromadě. Například dokud je matka svěží a včely cítí její feromony, je včelstvo v naprostém klidu a funguje jako hodinky. Když matka zestárne a vylučuje feromonů méně, případně zahyne nějakou nešťastnou náhodou, je absence feromonů signálem pro včely, že mají udělat vše pro to, aby si vychovaly novou matku a zachránily celé včelstvo.
Rojení Na konci dubna a v květnu mají včely dostatek potravy, matka klade nejvíce vajíček z celého roku, líhne se hodně včel, létavky přinášejí do úlu mnoho zásob. Tím se všechny prázdné buňky rychle zaplní a je tak plný úl. Krmičky vyberou vajíčka co nejblíže ke středu plástu a ta téměř „utopí“ mateří kašičkou, stavitelky postupně zvětší buňku na matečník. Krmičky přestanou krmit matku, ta přestane klást vajíčka a „zhubne“. Vše se připravuje k rojení. Zhruba 2 dny před vylíhnutím nové matky (musí
být hezké počasí, pokud není, včely čekají a může dojít i k tomu, že jsou v jednu chvíli v úlu i 2 matky) stará matka zavelí, zhruba polovina včel si naplní váčky medem a společně s matkou vyletí hledat místo pro stavbu nového domova. Ač to na první pohled nevypadá, je to chvíle, kdy jsou včely člověku nejméně nebezpečné. Mají plné váčky medu a s tím se špatně útočí. Také nemají domov ani zásoby a larvy v něm, tak nemají co ochraňovat. Přesto není vhodné včely ani v tuto dobu nějak dráždit. Roj vyletí z úlu a posadí se na větev stromu nebo podobné místo poblíž původního úlu. Včely pátračky se ihned vydají na hledání nové dutiny. To je chvíle, kdy je třeba zavolat nejbližšího včelaře. Ten si roj chytí a umístí do nového úlu. Když se tak nestane, včely se nastěhují do dutiny, kterou po okolí najdou a začnou žít obvyklým způsobem ale na „divoko“. Nové otvory v dnešní krajině hledají včely jen těžko. Duté stromy lidé kácí a otvory nebývají ani v nových domech. Velké množství takových rojů do zimy nebo během ni zahyne.
Jak daleko včela létá Včely se chovají rozumně a úsporně. Létají na ty květy, které jsou nejblíže a přinesou jim nejvíce potravy. Pokud potřebují, doletí si za potravou běžně 2, ale třeba i 5 kilometrů. Při takové cestě ale zase velkou část potravy samy spotřebují. Na takové cestě navíc hrozí daleko více prochladnutí nebo střetnutí s predátorem. Včelí roje se mohou posouvat z místa na místo od původního „bydliště“ několik dní. Tím urazit i delší vzdálenost než naleznou nový úkryt. V odborné literatuře jsou uváděny i desítky kilometrů. Pokud se tedy někde „srazíte“ se včelou, nemusí být sousedova, ale třeba i z velké dálky.
Pomůcky včelaře Včelaři pro svoji práci postupně vymysleli a zdokonalují několik pomůcek. Vyjmenujme alespoň ty nejznámější.
Ochrana Jako ochranu před včelím žihadlem používají kukly nebo klobouky s ochrannou síťkou a obleky. Pro zklidnění včel používají i kuřák (krajově čuďák, dýmák, ..). Je to zařízení na tvorbu kouře. Když včely zaznamenají kouř, mají strach, že může hořet úl (dřevo i vosk velmi dobře hoří). Proti ohni nemají včely žádnou ochranu. Přestanou tedy útočit na člověka a snaží se samy zachránit.
Medomet Medomet je „odstředivka“ do které se vloží plásty (v rámcích) plné medu a roztočením odstředivá síla med vystříkne na stěnu medometu, po ní med steče dolů a přes síta se plní do nádob. Medomety mohou být ruční nebo elektrické. Mohou mít trochu jiná konstrukční řešení, ale všechny pracují na principu původní Hruschkovi „odstředivky“ medu (český vynález). Foto: starší typ medometu na 3 rámky
Smetáček, rozpěrák, vidlička a odvíčkovací talíř Pomocí smetáčku ometá včelař včely z rámků s plásty a dalších míst, kde by v tu chvíli mohly být ohroženy. Rozpěrák je kovový klín, s jeho pomocí se rozebírá úl, který si před tím včely pečlivě zalepily. Odvíčkovací talíř a vidlička slouží k odstranění voskových víček z buněk plných medu před jeho vytáčením. Veškeré nářadí pak návštěvníkům každý včelař rád ve včelíně ukáže.
Nemoci včel Včely ohrožuje mnoho nemocí a parazitů. Nejznámější je roztoč varroa, který se zakousne včele do zátylku a odsává jí odtud krev. Tento parazit v poslední době velmi oslabuje včelstva. Lze ho omezovat různými léčivy a tato léčba je pro včelaře v ČR povinná. Nejvíce hrůzy vyvolává ve včelařích mor včelího plodu. Toto onemocnění je velmi nebezpečné v tom, že ho nelze léčit jinak, než spálením úlů, nářadí a často i celého dřevěného včelína. Spóry moru jsou velmi vytrvalé a odolné. Vydrží být v úlu a neaktivní i několik desítek let. Dokonce přečká i krátkodobé jaderné záření. Dále mohou mít včely několik méně nebezpečných nemocí. Proti všem nemocem se dá nejúčinněji bránit tím, že včely chovají včelaři v čistých, po cca 10ti letech obměňovaných úlech a tím, že dbají na to, aby včelstva byla silná. Sílu včelstvo získá mimo jiné i tím, že se o něj včelař dobře stará, kontroluje ho, zajistí mu dostatek jarní potravy a během medobraní mu ponechá dostatek vlastního medu a přidá důležité dokrmení.
Vosy, sršni a další hmyz Vosa Vosy jsou včelám podobné tvarem a velikostí těla. Vosy se často snaží (a mnohdy úspěšně) uloupit včelám část medu. Vosy si ale nedělají zásoby a žijí „z ruky do huby“. Přes zimu na rozdíl od včel přežívá pouze matka.
Sršeň Sršeň je větší než včela a součástí jeho potravy jsou také včely. Můžete ho tedy spatřit u míst, kde se včely vyskytují často, ale samostatně. Včelu chytí a odletí ji sníst do klidnějších míst.
Čmelák Má potravu obdobnou jako včela. Je ale několikanásobně větší a chlupatější. Nevadí mu tedy tolik chladno jako včele a je ho možné sledovat na květech večer, když na včely je již chladno.
Alergie Alergie „na včely“ je nejčastěji způsobena alergeny které jsou obsažené v pylu květů, který včely sbírají. Alergeny se pak dostanou jak do medu, tak do žihadla. Mohou samozřejmě působit i při prostém nádechu vzduchu z úlu. Velmi nepříjemně se může projevit alergie při včelím bodnutí. Alergici (i nevčelaři) by měli mít vždy po ruce léky pro první pomoc a ihned vyhledat lékaře.
Apiterapie Apiterapie je léčba s pomocí včel. Jejím zakladatelem je jihočeský rodák Filip Terč. Žil na přelomu 19. a 20. století a apiterapii (především působení včelího jedu) zkoušel zprvu na sobě. Poté velmi úspěšně léčil stovky pacientů a na jeho počest vyhlásila Světová organizace pro apiterapii den jeho narození – 31.3. Světovým dnem apiterapie. Léčit je možné nejen včelím jedem (např. artrozu kloubů), ale také vdechováním vzduchu z úlů (pomocí speciálních ventilátorů a masek) pro zlepšení cest dýchacích, používáním medu a propolisu. A i když byl Dr. Filip Terč zakladatelem apiterapie, není tato léčba bohužel v Čechách příliš rozšířena.
Praktické ukázky Návštěva včelína Je velmi vhodné práci s pracovními listy spojit s praktickou ukázkou ve včelíně. Např. ve Včelíně Ořech (www.vcelinorech.cz), který je ukázkám speciálně uzpůsoben a má jako jediný v ČR prosklenou stěnu, kterou mohou návštěvníci sledovat včelaře přímo při práci, aniž by se báli žihadel. Ale včely Vám jistě rádi ukáží i jiní včelaři. Je však vždy třeba dbát na bezpečnost a používat jako ochranu proti bodnutí alespoň včelařské klobouky.
Včelař ve škole Včelaři také mívají malé prosklené úly. V nich ukazují na trzích, výstavách a ve školách život včel. Při návštěvách škol pak s sebou mohou mít i různé pomůcky, med, vosk a připravené multimediální prezentace.
Pomoc včelám Další výbornou praktickou činností pro děti je zasazení stromu nebo keře, který pomůže brzy na jaře „nakrmit“ včely pylem a tak jim pomůže k silnějšímu rozvoji v době, kdy je jim v podstatě nejhůře (potřebují zesílit, staré zásoby docházejí a nových květů je velmi málo). Ideální pro výsadbu je vrba jíva (nebo jiné druhy vrb) a nebo líska. Sází se přímo stromky nebo lze předpěstovat rostliny ze řízků. Na květech pak mohou děti na jaře pozorovat včely.
Slavnostní Medobraní Včelaři pořádají každoročně několik slavností. Na těch se chtějí pobavit, prodat med a další produkty ale také ukázat včelaření a včely přímo na veřejnosti, vytáčí med přímo před zraky návštěvníků, bývají zde poznávací soutěže pro děti, ochutnávky medu i medovin. Tyto svátky se nejčastějijmenují Medobraní, případně Den medu apod. Nejznámější je České Medobraní, které se koná již od roku 2004 (www.ceskemedobrani.cz), dále Pražské Medobraní na Praze 13 (www.prazskemedobrani.cz) a asi největší evropské medobraní je v rakouském městečku Hermagor (www.hoenigfest.at).
Zpracovali Ing. Vladimír Glaser, Tomáš Precechtěl Včelín Ořech, www.vcelinorech.cz,
[email protected] Za vydatné pomoci Mgr. Simony Šefránkové. Materiál byl sestaven přednostně pro učitele prvního stupně základních škol. Zahrnuli jsme do něj i odpovědi na nejčastější dotazy učitelů při návštěvě našeho proskleného ukázkového včelína.
