Elan 45 Marija VR2006 8.-15.4. Sukošan - Vela Luka - Sukošan
Rok se s rokem sešel a okamžik odjezdu na Velikonoční regatu je tu. Sešlo se nás osm, od dvaceti do pětašedesáti let. Tomáš a Hela, švagr Laďa a synovec Robert, kamarádi Jiří a Miloš a (not least) zkušený námořník Jirka. Odjezd probíhá ve výborné náladě. Hlavně abychom si takhle rozuměli v mokrém kokpitu s rozhoupaným žaludkem až nevyspalí po padesáti hodinách soutěžení vjedeme do brambor. Opouštíme Prahu a míříme do Mikulova. Tady obvykle potkáváme nějaké budoucí soupeře ale dnes je oblíbený motorest téměř prázdný. Po hodnotném popůlnočním obědě jedeme dál přes Vídeň, Graz, Maribor a Zagreb po nové chorvatské dálnici do Sukošanu. Na příjezd do maríny se vždycky těším, únava z cesty je pryč a studené Karlovačko si vychutnávám stejně jako výhled na stovky stěžňů. Přístav Dalmacija je betonové monstrum pro 1200 lodí, které se dál rozrůstá, jak se obliba půjčování plachetnic nadále rozšiřuje. Má v sobě něco nevysvětlitelně obdivuhodného asi podobně jako přelidněné velkoměsto. Teď bychom měli co nejdříve přebrat loď a vyplout trénovat. Po několika "chorvatských čtvrthodinách" se konečně ozývá "ready to check-in". Po odstranění drobných závad Elanu 45 jménem Marija už nic důležitého nechybí, jen pohled na roztažený spinakr není radostný. Prodlužujeme život staré plachty zalepováním děr a vyztužováním švů, což je sice téměř zbytečná ale celkem hezká práce. V 6 ráno je na startu na jižním konci Pašmanu všech 17 lodí. Robert bezchybně vymyslí taktiku, takže jsme jediná loď, která má vítr. Vzniká fantastická situace z kategorie "jachtařův sen". Nehybní soupeři a my jedeme. Jsme nejlepší.
Ten pocit trval tři minuty. Fouklo i ostatním a my jim nestačíme. Děláme s Marijou všechno ale ONA nechce. Propadáme se postupně přes všech 16 lodí a nedaří se nám nic vymyslet. Po několika obratech konečně rozeznáváme, že jedeme pomalu zejména, když je ráhno na leveboku. Ale proč? Rozhodčí hlásí rádiem překvapivou zprávu o diskvalifikaci lodi Sweaty z důvodu chybějícího příslušenství, údajně odmontovali kotvu, biminitop a sprayhood. Odlehčit dvanáctitunovou loď třicetikilovou kotvou je přinejmenším pošetilost. Robert objevuje nepatřičný boční náklon stěžně. Chytáme se tohoto postřehu a po každém réčku rovnáme stěžeň laděním napnutí bočních vantů. Na rychlosti Mariji se to začíná příznivě projevovat i když ne tak jak bychom potřebovali. Jen zvolna dotahujeme dosavadní velkou ztrátu. Hela vyrovnává spornou kvalitu našeho jachtingu dokonalými akcemi v lodní kuchyni a pesimista Jiří přestává reptat. Po setmění fouká stále přes 20 uzlů, Snažíme se teď Mariju spíše šetřit a proto několikrát refujeme čtvrtinu až třetinu plachet. Jedeme proti vlnám kolem sedmi uzlů a plavba má říz. Noční jízdu mám v oblibě a většinou se nám i daří. Rozebíráme novou předpovědi počasí a docházíme k závěru, že trasa i nadále povede stále přímo proti větru. Nenabízejí se tak prakticky žádné alternativní kurzy a závod se tím stává nezvykle vyrovnaným. Kormidlování usnadňuje Měsíc svítící téměř v úplňku. I hvězdy září většinu noci naplno. Střídáme se v kokpitu po několika hodinách. Je to paráda. Na rozvlněné hladině občas zahlédneme světla ostatních lodí. Jsme sice ještě mezi posledními ale už jako součást zhuštěného závodního pole. K ránu opouštím kokpit a pokouším se o spánek v přední kajutě. Po šesté hodině mne budí Jirka, zachytil zprávu o předčasném ukončení etapy. Důvodem jsou poruchy lodí a zhoršující se počasí. Při pohledu na internetovou stránku s pozicemi lodí v 6:00 je nám jasné, že naše vzdálenost od Dubrovníku bude rozhodčími změřena jako jedna z nejdelších. Částečně i proto, že nás ukončení etapy zastihlo právě při šlágu jihozápadním směrem. Tomášův výrok: "kontrolujeme severozápadní křídlo" zní příliš optimisticky vzhledem k tomu, že cíl Dubrovník je na jihovýchodě.
Měníme směr do nejbližšího přístavu - Palmižany na Paklenich ostrovech. Dostavuje se úleva z napětí závodu, cítím blízkost hospody a vidinu odpočinku ale taky zklamání z nečekaného zkrácení závodu v nepříhodném okamžiku. Někteří jsme v útulné Palmižaně poprvé. Je tu pár lodí vyvázaných bokem k molu. Muringová lana budou až v sezóně. Na molu si dáváme plechový Gambrinus a rozebíráme situaci po první etapě: plavba krátká a umístění nicmoc. Možná se splnila Milošova obava, že jsme přemotivovaní ... Hospoda a následující večírek na palubě se vydařily, těžko se mi vstává. Start druhé etapy je vyhlášen na třetí hodinu odpolední před Vela Luka na západě ostrova Korčula. Je to asi 20 mil ale vlny a protivítr jsou větší než se z chráněné mariny dalo odhadnout. Vypadá to, že start nestihneme. Jiří odhaduje vlny na dvoumetrové a to mu zjevně svědčí. Zavěšen v zadních vantech rozveseluje zejména zvracející část posádky zpíváním prastarých odrhovaček. Obdivuju Jirkovy návyky vypěstované během měsíců strávených na moři. Kdykoliv se probudí, jeho první kroky vedou k poklepání na barometr, po té zapíše tlak do deníku. Rozlepujíc oko provede kompasem náměry a zakreslí naší polohu tužkou do mapy. Takto činí při vědomí toho, že na palubě máme několik přijímačů GPS, elektronické mapy, laptop s navigací, aktuální předpověď a synoptické mapy vidíme on-line na internetu. Asi ví proč to dělá. Teď si všiml, jak se na kulovém skle kompasu usazuje jemný písek, který přináší několikadenní Jugo až ze Sahary. Pokud jižní vítr vydrží, pojede se druhá etapa závodu na zadní vítr a to by byla pro nestoupavou Mariju vítaná změna. Podle posledních zpráv by měla být etapa prodloužena objezdem ostrova Mljet. Do prostoru startu, doplouváme s dvacetiminutovým zpožděním ale to už víme, že dnešní start je kvůli počasí zrušen. Yachtařská příručka sice tvrdí opak, leč my shledáváme městečko Vela Luka příjemným. Lodě tu přistály záděmi u městského nábřeží bez muringů jen na kotvách a někteří se vyvázali bokem k rybářským člunům. Kontrolujeme a přidáváme úvazy, protože v noci má přijít silná Tramontana. Ráno kvitujeme, že včerejší předpověď nevyšla. Vzhledem k charakteru přístavu by to byla hodně dramatická noc. Na startu jsou všichni mimo Petry, která nevyřešila problém s výtahem geny. Vítr se mezitím otočil a čeká nás opět křižování tentokrát proti Mistrálu.
Zkoumáme počasí. Předpovídá se vítr ze severozápadního směru, bude se jen nepatrně stáčet nejdříve během dne západně a večer severně. Nabízí se proto nejdříve západní kurz a po první změně směru větru otočit na sever. Naše obavy, že tudy pojedou všichni jsou rozptýleny, někteří obracejí na sever hned po startu. Marija se zase nechce rozjet, takže na ní zkoušíme kdeco. Při napínání geny se objevuje, že levá otěž neprochází kladkou ale dře se o okraj záseku. Provádíme obrat na sever abychom mohli uvolněnou otěž kladkou provléknout. Marija jede s větrem z levoboku nějak lépe a tak se do původního kurzu už nevracíme.
Některé činy provedené samovolně v protikladu ke koncepci mohou překvapivě přinést dobrý výsledek. To bohužel neplatí o našem severním kurzu. Vítr se opravdu později stáčí k západu a nás čeká zdlouhavé křižování podél pobřeží. Udělali jsme si alespoň radost průjezdem Paklenim kanálem kolem města Hvaru. Odstupuje loď Marina, kvůli problémům s plachtami, na Nově došlo k úrazu a jedou do nemocnice do Splitu.
Večer vítr nepatrně slábne a stáčí se severně, takže v Murterském moři lze stoupat v kurzu na Pašman bez křižování. Stmívá se a druhá etapa vrcholí. Hladina je poprvé po několika dnech téměř bez vln. Těsně míjíme nebezpečné skalisko Plič Čavlin. Teď bude velmi záležet na tom, jaký bude vítr v Pašmanském kanálu. Pokud bychom jej museli celý prokřižovat, je do cíle ještě daleko a pořadí se ještě může zamíchat. Až do ústí kanálu jedeme bez obratů a k naší radosti je na dohled i několik dalších plachetnic. Severní vítr umožňuje přímou plavbu kanálem. Poslední co zbývá k taktizování je volba dráhy kanálem. Kormidluje Láďa - má to tady najetý. Volí značenou plavební dráhu blíže k pobřeží. Vzájemná rychlost vůči okolním lodím se rychle mění. Chvíli ujíždíme, potom nám to zase dávaj . . .. Mění se tu síla i směr větru a také se projevuje obrovská snaha vybojovat poslední metry. Míli před cílem je Božena a Estera bezpečně za námi a Karin nedostižně vpředu. Zdá se že je rozhodnuto, jedeme si pro jedenácté místo druhé rozjížďky. Podle pohasínajících pozičních světel se ale vzdálenosti neurčují snadno. Božena se po chvíli nebezpečně rozjíždí a my máme zrovna jakousi slabší chvilku. Je blíže než jsme si uměli představit, už dokonce rozeznávám hlas skippera Aleše . . .. Během pár minut je po našem pravoboku a intenzivně se nám snaží dostat do návětří. Tomu Láďa zkušeně brání utahováním doprava. Tahle strategie nám ale dlouho nevydrží. Cílovou čáru pořád ještě nevidíme, maják vpravo svítí jasně ale kde jsou poziční světla lodi rozhodčích? Pro jistotu jdu hlásit rádiem průjezd cílem. "Athena, Athena, Marija, projíždíme cíl, over". Odpověď je nervy drásající: "Marijo, vidím vás, ještě nejste v cíli" Loď s číslem šest je už jen půl délky za námi a my citelně zpomalujeme jak nám postupně bere vítr. Láďa točí kormidlo doleva, odpadá, získáváme na chvíli rychlost a projíždíme cíl - jedenáct vteřin před Křížkovou Boženou. Objíždíme pravobokem maják, vplouváme do maríny a přivazujeme se u třetího mola. Je pět hodin ráno. Jdeme spát. SUKOŠAN DUBEN 2006
