Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Veřejný ochránce práv EU Bakalářská práce
Autor:
Lucie Rindlerová Veřejná správa a Evropská unie
Vedoucí práce:
Praha
Dr. Lenka Kinclová
Duben, 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 28. dubna 2014
Lucie Rindlerová
Poděkování Ráda bych poděkovala paní Dr. Lence Kinclové za odborné vedení, připomínky a pomoc při tvorbě bakalářské práce.
Anotace práce Předmětem bakalářské práce je srovnání činnosti evropského veřejného ochránce práv a českého veřejného ochránce práv. Cílem práce je seznámit čtenáře s institucí Českého a Evropského veřejného ochránce práv, s jejich historií, představit současné a minulé veřejné ochránce práv, porovnat působnost a pravomoci těchto institucí, dále shrnout statistické informace o činnosti těchto institucí a analyzovat proběhlá šetření. V závěru jsou rozebrány statistické údaje za rok 2012 a vypracováno srovnání instituce Veřejného ochránce práv v České republice a v Evropské unii.
Klíčová slova ombudsman, evropský veřejný ochránce práv, český veřejný ochránce práv, působnost, pravomoci, podnět
Annotation The subject of this thesis is comparison of activities of European Ombudsman and Czech Ombudsman. The aim is to introduce institutes of the European Ombudsman and Czech Ombudsman to reader, together with information about their history, present and past ombudsmen, compare the scope and competencies of these institutions, summarize statistical information about the activities of both institutions and to analyze finished inquiries. Finally, statistical data are analyzed and worked out comparison of the Ombudsman in Czech Republic and European Union.
Keywords Ombudsman, Czech Public Defender of Rights, European Public Defender of Rights, scope, powers, suggestion
OBSAH Úvod ...............................................................................7 1. Veřejný ochránce práv – teorie ..............................9 1.1
Charakteristika instituce veřejného ochránce práv ..................................................... 9
1.2
Definice veřejného ochránce práv ............................................................................ 10
1.3
Klasifikace instituce ................................................................................................. 11
2. Historie veřejného ochránce práv ........................13 2.1
Historie evropského veřejného ochránce práv.......................................................... 15
2.2
Historie českého veřejného ochránce práv ............................................................... 16
2.3
Představitelé evropských veřejných ochránců práv.................................................. 18
2.4
Představitelé českých veřejných ochránců práv ....................................................... 19
3. Pravomoci a nástroje .............................................21 3.1
Evropský veřejný ochránce práv .............................................................................. 21
3.1.1 Působnost .......................................................................................................... 21 3.1.2 Pravomoci ......................................................................................................... 23 3.1.2.1 Vyšetřovací pravomoci ................................................................................. 24 3.1.3 Nástroje............................................................................................................. 25 3.2 Český veřejný ochránce práv.................................................................................... 27 3.2.1 Působnost .......................................................................................................... 27 3.2.2 Pravomoci ......................................................................................................... 29 3.2.2.1 Vyšetřovací pravomoci ................................................................................. 34 3.2.3 Nástroje............................................................................................................. 36
4. Rozpočet ..................................................................38 4.1
Rozpočet evropského veřejného ochránce práv ....................................................... 38
4.2
Rozpočet českého veřejného ochránce práv ............................................................. 41
5. Výstupy činnosti .....................................................45 5.1
Evropský veřejný ochránce práv .............................................................................. 45
5.2
Český veřejný ochránce práv.................................................................................... 49
6. Mediální viditelnost ...............................................54 6.1
Evropský veřejný ochránce práv .............................................................................. 54
6.2
Český veřejný ochránce práv.................................................................................... 56
7. Srovnání ..................................................................58 7.1
Historie a právní zakotvení ....................................................................................... 58
7.2
Pravomoci a nástroje ................................................................................................ 58 5
7.3
Rozpočet ................................................................................................................... 59
7.4
Výstupy činnosti ....................................................................................................... 60
7.5
Mediální viditelnost .................................................................................................. 61
Závěr ............................................................................62 Seznam použitých zdrojů ...........................................64 Tištěné zdroje: ...................................................................................................................... 64 Internetové zdroje: ................................................................................................................ 65
Seznam tabulek ...........................................................69 Seznam grafů ...............................................................69
6
Úvod Významnou součástí právního státu a ochrany lidských práv je i kontrola státní moci uskutečňovaná prostřednictvím instituce veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv stojí mezi státní správou a nespokojeným občanem, který se chce doţadovat nápravy, ne však soudní cestou, která můţe být někdy komplikovaná a finančně nákladná. V některých případech můţe být veřejný ochránce práv pro běţného občana, který se cítí být poškozen, poslední „instancí“, protoţe se můţe zabývat i věcmi, které není moţné řešit soudně. Domnívám se, ţe v České republice je stále mnoho lidí, kteří nevědí, čím se veřejný ochránce práv zabývá. Vzhledem k tomu, ţe jsme jiţ několik let členy Evropské unie, můţe činnost orgánů Evropské unie zasahovat v mnohých oblastech i do ţivota občanů České republiky. Se vznikem Evropské unie došlo ke vzniku instituce evropského veřejného ochránce práv. Kaţdý občan Evropské unie a tedy i občan České republiky se můţe obrátit na evropského veřejného ochránce práv. Problém ale vidím v tom, ţe občané nejsou dostatečně informováni o moţnosti podat stíţnost evropskému veřejnému ochránci práv. Cílem mé bakalářské práce je představení a porovnání institucí českého a evropského veřejného ochránce práv. Činnost těchto institucí je v podstatě velmi podobná, ale odehrává se v různých rovinách působnosti. Občané České republiky se tak mohou v záleţitostech týkajících se orgánů a institucí Evropské unie obrátit na evropského veřejného ochránce práv, a případně, ţe jsou nespokojeni s činností státní správy, na českého veřejného ochránce práv. V celkem 7 kapitolách mé bakalářské práce je nejprve nastíněn teoretický základ instituce, tj. charakteristika, definice a klasifikace instituce, následuje historický exkurz do vývoje českého a evropského veřejného ochránce práv a představení pravomocí a nástrojů, kterými disponují oba veřejní ochránci práv. Dále práce pojednává o rozpočtech obou institucí a o jejich mediální viditelnosti. Předposlední kapitola je věnována analýze výstupů činnosti obou institucí za rok 2012 a samotný závěr práce tvoří srovnání obou institucí. Ve své práci vycházím z teoretických informací získaných z právních předpisů, odborných publikací, internetových zdrojů a výročních zpráv. Pro porovnání výstupů činností a rozpočtu byly pouţity výroční zprávy za rok 2012, protoţe v době vypracování bakalářské
7
práce nebyly ještě údaje za rok 2013 známy. Při zpracování této komparativní analýzy byly pouţity především metody analýzy a komparace.
8
1. Veřejný ochránce práv – teorie 1.1 Charakteristika instituce veřejného ochránce práv V demokratických zemích je významnou součástí právníka státu a ochrany lidských práv institut veřejného ochránce práv občanů nebo-li ombudsmana. Tato instituce je hlavně určena pro běţné občany, kteří se nevyznají a nedokáţou správně pochopit úřední postupy. Instituce veřejného ochránce práv slouţí jako pomoc občanovi, který se domáhá svých práv vůči úřadům veřejné správy. Tato pomoc by měla být pro občana snadno dostupná a jednoduchá a především účinná ochrana proti chování úředníků veřejné správy.1 Chceme-li zjistit důvody, proč instituce veřejného ochránce vznikla, musíme hledat v nedostatcích státní správy a jejího výkonu. Pozadí vzniku většiny úřadů veřejného ochránce práv je rozrůstající se státní správa a administrativní aparát, který se tak stává velmi těţkopádný.2 Charakteristickým znakem současného moderního státu je úzce specializovaná byrokracie, která je vůči občanovi někdy nepruţná, necitlivá aţ necitelná. Instituce veřejného ochránce práv je pro občana důleţitým a vítaným prostředníkem, který napomáhá eliminovat třecí plochy mezi obyčejným občanem a byrokratickým aparátem. Z těchto důvodů lze funkci veřejného ochránce práv charakterizovat jako funkci ochrannou. Veřejný ochránce práv chrání občana při jeho komunikaci se státem a jeho veřejnou správou před nespravedlivým a chybným nebo ledabylým výkonem státní moci.3 Obecně lze charakterizovat institut veřejného ochránce práv jako institut nezávislý, bezplatný, relativně pruţný a hlavně minimálně formální, který přispívá k zajištění práv a oprávněných zájmů, kdy se občan dostává do konfliktu s úřady státní správy. Veřejný ochránce práv by měl zmírňovat nerovné postavení subjektu (občana) oproti úřadu státní správy. Pokud veřejný ochránce práv dojde ke zjištění, ţe práva občana byla porušena, doporučuje správnímu orgánu, jak by měl provést nápravu. Z tohoto důvodu je důleţitá určitá „neformální autorita“ veřejného ochránce práv, která je dána osobními a odbornými kvalitami veřejného ochránce práv. Tato neformální autorita totiţ můţe přispět k tomu, ţe orgány
1
SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. VIII. SKÁLA, J. Proč ombudsman aneb obi ius ibi remedium. Právník, 1994, č. 2, s. 114 – 133. 3 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 59. 2
9
veřejné správy doporučení veřejného ochránce práv respektují.4 Existence úřadu veřejného ochránce práv má pro občana i určitou psychologickou hodnotu. Občan má tak pocit, ţe se můţe obrátit na někoho, kdo se mu pokusí pomoci, na někoho, kdo se bude snaţit sjednat nápravu.5
1.2 Definice veřejného ochránce práv Definovat význam slova ombudsman nebo-li veřejný ochránce práv, je velmi sloţité. Veřejný ochránce práv je vlastně českou obdobou ve světě rozšířeného institutu ombudsmana. Definic existuje více, ale ţádná přesně nevystihuje význam institutu ombudsmana. Původní švédský model se postupně rozšířil do mnoha zemí světa, kde působí v modifikované formě, která respektuje místní zvláštnosti. V české literatuře lze nalézt například tuto definici: „Ombudsman je nezávislá nestranná osoba volená Parlamentem, která na základě stíţností nebo z vlastní iniciativy a poměrně neformálně šetří namítanou (tvrzenou) nezákonnost nebo jiná pochybení (nespravedlivost, nesprávnost, nepřiměřenost, atd.) v jednání (nečinnosti) veřejné správy.“6 Asi nejvýstiţnější definicí, kterou lze nalézt v české odborné literatuře, je definice z učebnice správního práva: „Celkově lze ombudsmana charakterizovat jako orgán (většinou jednu osobu), který je zejména i na orgánech výkonné moci nezávislý a odpovídá za svou činnost výlučně jen zákonodárnému sboru (ani jemu však není podřízen). Na základě stíţností a podnětů občanů, které je povinen přijímat (a to i neformálním způsobem, třeba telefonicky), provádí vlastní šetření (někdy tak můţe učinit i z jiného podnětu nebo z vlastní iniciativy) a zjistí-li, ţe práva občanů byla porušena, doporučuje správním orgánům provedení nápravy.“7 Vzhledem k tomu, ţe veřejný ochránce práv je vlastně českou modifikací „zahraničního kolegy,“ cituji i definice ze zahraniční literatury. Nejčastěji uváděnou definicí je definice vytvořená Mezinárodní asociací právníků: „Úřad (instituce) zřízený ústavou, legislativním aktem nebo Parlamentem, v jehoţ čele stojí nezávislý, vysoce postavený veřejný činitel, odpovědný zákonodárnému sboru nebo Parlamentu, který přijímá stíţnosti občanů na vládní
4
HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002, s. 43 – 44. 5 Důvěra ve státní instituce klesá, 2010. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Duvera-vestatni-instituce-klesa-179466 [cit. 12. listopadu 2013]. 6 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. V. 7 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 595.
10
úřady, úředníky a zaměstnance, nebo který jedná ze své vlastní iniciativy, a který má pravomoc vyšetřovat, doporučovat nápravná opatření a vydávat zprávy.8 Známý německý teoretik Hansen charakterizuje pojem ombudsmana jako: „spolehlivou osobu, která z důvodu právní ochrany jednotlivce a také z důvodu parlamentní kontroly, dohlíţí na téměř všechny správní orgány a státní zaměstnance. Nemůţe opravovat jejich rozhodnutí, ale na základě stíţnosti nebo vlastní iniciativy je můţe kritizovat.9 Na závěr bych ještě ráda uvedla, jak tuto instituci definuje náš zákon. §1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv říká, ţe: „Veřejný ochránce práv (dále jen „ochránce“) působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakoţ i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.“10
1.3 Klasifikace instituce Klasifikovat instituci veřejného ochránce práv můţeme různým způsobem. Základní členění spočívá v rozlišení tří typů ombudsmanů: ombudsman moci zákonodárné (parlamentní či legislativní veřejný ochránce práv) ombudsman moci výkonné zvláštní ombudsman (speciální) Z historického hlediska je
ombudsman
moci
zákonodárné
nejstarší a
především
nejrozšířenější. Jedná se o „klasický“ model ombudsmana, který je volen Parlamentem (nejvyšším zákonodárným sborem) na přesně stanovené funkční období. K zákonodárnému orgánu, který ho zřizuje je vázán vztahy vzájemné zodpovědnosti a provázanosti. Druhý model ombudsmana moci výkonné je jmenován vládou popřípadě jejím předsedou nebo hlavou státu. Z výkonu své činnosti je odpovědný vládě a nemá ţádné přímé vazby na Parlament. Je součástí veřejné správy a tak nemůţe být dosti účinnou formou kontroly veřejné správy, protoţe je vlastně její součástí. Chybí mu tak důleţitý znak institutu – a to nezávislost. Zvláštní (speciální) ombudsman je přímo podřízen tomu orgánu, který ho zvolil. Můţe mít charakter moci výkonné nebo i zákonodárné.
8
PAVLÍČEK, V. a kol. Ústavní právo a státověda. I. Díl. Obecná státověda. Praha: Linde Praha, 1998, s. 349. HANSEN, J. Die institucion des Ombudsman, Frankfurt (am Main): Athenäum-Verlag, 1972, s. 3. 10 §1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 9
11
Z hlediska nezávislosti můţeme dělit ombudsmany na dva typy: ombudsman pravý ombudsman nepravý Nepravý ombudsman je podřízen výkonné moci. Chybí mu tak nezbytný znak institutu – nezávislost a hrozí tak, ţe se z ombudsmana stane pouhý orgán vnitřní kontroly. Mezi nepravé ombudsmany lze zařadit ombudsmana moci výkonné a zvláštního veřejného ochránce práv. Pravé ombudsmany můţeme podle rozsahu působnosti rozdělit na všeobecné a zvláštní (například dětský, vojenský nebo vězeňský veřejný ochránce práv). Všeobecný ombudsman se zaměřuje na činnost téměř celé veřejné správy. Druhý jmenovaný se zabývá úzce vymezenou oblastí veřejné správy. Z hlediska územní působnosti dělíme ombudsmany na: ústřední zemské místní Působnost ústředního ombudsmana je celostátní. Zemští ombudsmani působí ve sloţených státech (např. USA). Místní ombudsmani působí jen na určitém území a řeší stíţnosti na místní orgány. Podle moţnosti přístupu k ombudsmanovi rozlišujeme tyto tři modely: skandinávský britský africký V případě skandinávského modelu se můţe občan obracet na úřad ombudsmana přímo. Pro britský model je charakteristický tzv. poslanecký filtr, kdy se občan můţe na institut ombudsmana obracet nepřímo prostřednictvím podání k poslanci, který obvykle musí se šetřením vyslovit souhlas. Specifický charakter má africký model, který se vyznačuje kolektivním sloţením instituce.11
11
SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. XIII.XVII.
12
2. Historie veřejného ochránce práv Institut veřejného ochránce práv není novou záleţitostí. Kořeny lze nalézt uţ ve středověku. Podobné znaky jako má instituce veřejného ochránce práv měla i činnost tribunu lidu ve starověkém Římě a v činnosti kontrolních orgánů ve středověké Číně. V České republice lze nalézt kořeny instituce ombudsmanského typu uţ v 17. století, kdy působil Sbor defenzorů, jejichţ úkolem byla ochrana náboţenské svobody a víry.12 Termín Ombudsman pochází ze švédského slova „ombud“ coţ znamená zástupce, zmocněnce, osobu jednající v zájmu jiné osoby.13 Zárodek slova je třeba hledat ve středověkém slově „umbup“, které znamená moc, autorita. Tento výraz pochází pravděpodobně z islandštiny.14 První veřejný ochránce práv dnešního typu byl do úřadu povolán ve Švédsku. Švédský král Karel XII. ustanovil v roce 1713 úřad Královského Nejvyššího Ombudsmana, jehoţ úkolem bylo dohlíţet na dodrţování zákonů a dalších právních předpisů a mít dozor nad plněním povinností státních úředníků. Jiţ od roku 1719 není ombudsman (později označován jako kancléř justice) do funkce povolán králem, ale je jmenován vládou a ještě později, kdyţ došlo k posílení vlivu Parlamentu, začal ombudsman působit jako orgán Parlamentu.15 Od roku 1809 byl institut švédského veřejného ochránce práv zakotven ve švédské ústavě. Ústavou byla veřejnému ochránci práv stanovena odpovědnost za dohled nad veřejnými činiteli a povinnost ochraňovat občany před byrokratickými postupy.16 Švédský vzor v pozdějších letech napodobovaly i další skandinávské země. Obdobná instituce jako ve Švédsku byla v roce 1919 zřízena ve Finsku, v roce 1952 v Norsku a následně v roce 1955
12
SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. XVII. PETERS, A. The European Ombudsman and the European Constitution. Netherlands: Kluwer Law International, 2005, s. 697. Dostupné z: http://ius.unibas.ch/uploads/publics/8172/20100219153013_4b7ea07581620.pdf [cit. 15. listopadu 2013]. 14 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. XVII. 15 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. XVII – XIX 16 EPAMINONDAS, M. The European Ombudsman. Eipascope, 1994. Dostupné z: http://www.eipa.eu/files/repository/eipascope/Scop94_1.pdf [cit. 15. listopadu 2013] 13
13
v Dánsku. Zřízením institucí ombudsmanského typu skandinávské země historicky přispěly k ochraně práv občanů.17 Významný přínos pro popularizaci ombudsmanské instituce v demokratických zemích znamenal první dánský ombudsman Stephen Hurwitz. Tento dánský ombudsman navštívil mnoho zemí a významně tak napomohl k prosazení instituce veřejného ochránce práv jako nezbytné součásti demokratického právního státu. V roce 1962 došlo k ustanovení veřejného ochránce práv na Novém Zélandu podle dánského vzoru.18 V letech 1955 – 1966 byl veřejný ochránce práv i v demokratických zemích západního světa institucí nezvyklou a málo rozšířenou. Na základě zkušeností z fungování několika málo ombudsmanských institucí (instituce existovala jen ve skandinávských zemích a na Novém Zélandu), skupina právníků definovala obecné znaky ombudsmanské instituce, která je nezbytná pro fungování právního státu.19 Zřízení institutu veřejného ochránce práv na Novém Zélandě odstartovalo proces, který se později nazýval „ombudsmánie“ a probíhal v 60. a 70. letech a při němţ vznikaly instituce ombudsmanského typu v mnoha zemích a na různých kontinentech. Instituce veřejného ochránce práv vznikly i v zemích jako například Guyana, Tanzanie (1966), Havaj (1969), Nebraska (1969), Mauricius (1970), Izrael (1973), Portugalsko (1976), Austrálie, Rakousko (1977) a další.20 Na základě zkušeností ze Skandinávie následovalo i kontroverzní zřízení vojenského ombudsmana ve Spolkové republice Německo v roce 1957 a zaloţení obecných (general) ombudsmanů ve Velké Británii v roce 1967, ve Francii v roce 1973 a později i v dalších členských státech Evropské unie.21 I přesto, ţe instituce ombudsmana byla původně velmi neobvyklá, došlo k jejímu rozšíření natolik, ţe v 70. a 80. letech se stala standardem pro fungování moderního právního státu. Tuto instituci dnes můţeme najít téměř ve všech demokratických zemích. Její obliba vzrostla natolik, ţe veřejní ochránci práv působí i v zemích, které nemají všechny znaky demokratického právního státu.22
17
EPAMINONDAS, M. The European Ombudsman. Eipascope, 1994. Dostupné z: http://www.eipa.eu/files/repository/eipascope/Scop94_1.pdf [cit. 15. listopadu 2013] 18 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. XIX 19 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 58. 20 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. XIX. 21 EPAMINONDAS, M. The European Ombudsman. Eipascope, 1994. Dostupné z: http://www.eipa.eu/files/repository/eipascope/Scop94_1.pdf [cit. 15. listopadu 2013]. 22 SKÁLA, J. Proč ombudsman aneb Ubi ius ibi remedium. Právník, 1994, č. 2, s. 129.
14
2.1 Historie evropského veřejného ochránce práv Vznik Evropské unie přispěl k vytvoření Statutu evropského veřejného ochránce práv.23 Se zavedením občanství Unie, které lze získat prostřednictvím občanství jiného státu, vznikla i myšlenka na zlepšení práv občanů proti křivdám spáchaným úředníky orgánů a institucí Evropské unie.24 Myšlenkou zřízení instituce evropského veřejného ochránce práv se začaly zaobírat orgány Unie uţ v 70. letech minulého století. Evropský parlament přijal návrh na zřízení funkce evropského veřejného ochránce práv. Tento návrh se však nesetkal s pochopením Evropské komise.25 Idea na zřízení evropského veřejného ochránce práv je úzce spojena s evropským občanstvím. Jako první s myšlenkou zavedení ustanovení týkající se evropského občanství do Smlouvy o Evropské unii přišel španělský premiér Philips Gonzales, který zaslal v květnu 1990 dopis adresovaný ostatním členům Evropské rady. Na základě tohoto dopisu předloţila v září 1990 španělská delegace v rámci mezivládní konference o politické unii poznámky o občanství nazvané „Cesta k Evropské unii.“ Podle tohoto návrhu by se vznikem zvláštních práv občanů Evropské unie mělo dojít i k zavedení zvláštních orgánů, které budou odpovědné za ochranu těchto práv. Evropští občané by měli získat moţnost ochránit svá práva v rámci Unie prostřednictvím podání stíţností k evropskému veřejnému ochránci práv. O několik měsíců později v únoru 1991 španělská delegace předloţila ještě podrobnější návrh.26 Evropská rada a následně i Evropská komise se k tomuto návrhu vyslovily kladně s tím, ţe hlavním cílem instituce evropského veřejného ochránce práv bude ochrana práv občanů Evropské unie. Proti zřízení instituce evropského veřejného ochránce práv se postavil Evropský parlament. Argumentoval tím, ţe by došlo k oslabení pravomocí Parlamentu, Výboru pro kontrolu Evropské komise a také Petičního výboru. Bylo proto třeba hledat kompromisní řešení. Toto kompromisní řešení bylo součástí návrhu Smlouvy o Evropské unii. V návrhu bylo garantováno jak petiční právo vůči Evropskému parlamentu tak i právo
23
Rozhodnutí Evropského Parlamentu o pravidlech a obecných podmínkách pro výkon funkce evropského veřejného ochránce práv. 24 PREININGER, M. Evropský ombudsman a ČR, 2013. Dostupné z: http://www.agris.cz/Content/files/main_files/61/139442/preinin.pdf [cit. 20. listopadu 2013]. 25 ŠKRÁBALOVÁ, L. Institut a smluvní zakotvení evropského ombudsmana: historie, současnost a výhled do budoucna, 2005. Dostupné z:http://www.uni-koeln.de/wisofak/powi/wessels/DE/ARCHIV/IGC_Net/Skrabalova_European_Ombudsman.pdf [cit. 21. listopadu 2013]. 26 EPAMINONDAS, M. The European Ombudsman. Eipascope, 1994. Dostupné z: http://www.eipa.eu/files/repository/eipascope/Scop94_1.pdf [cit. 15. listopadu 2013].
15
občanů obracet se svými stíţnostmi na evropského veřejného ochránce práv. Návrh této smlouvy byl schválen v roce 1992. Úřad Evropského veřejného ochránce práv tak vznikl na základě Maastrichtské smlouvy s účinností od 1. 11. 1993.27
2.2 Historie českého veřejného ochránce práv Nepatrné náznaky předchůdce veřejného ochránce práv, lze najít u nás jiţ v 17. století. Byl to sbor takzvaných Defenzorů. Jejich posláním bylo ochraňovat víru a náboţenskou svobodu. Částečně by se tento sbor dal povaţovat za jistého kolektivního veřejného ochránce práv, jehoţ posláním bylo chránit zachovávání náboţenské svobody.28 Cesta ke zrodu instituce veřejného ochránce práv byla i po roce 1989 v České republice dlouhá a trnitá. Důvodem toho byl i fakt, ţe instituce tohoto druhu nemá v České republice tradici.29 Instituce s jistými ombudsmanskými znaky se objevila v českém právním řádu v roce 1990, přijetím federálního zákona č. 540/1990 Sb., o Generálním inspektorovi ozbrojených sil, pouze však s působností v oblasti ozbrojených sil.30 Úkolem Generálního inspektora bylo nahradit branný a bezpečnostní výbor tím, ţe by přebral jeho kontrolní činnost a zároveň měl chránit práva vojáků. K výkonu této činnosti měl disponovat rozšířenou působností v oblasti respektování lidské důstojnosti a občanských práv. Ke zřízení této instituce však nikdy nedošlo. Osobu generálního inspektora měli zvolit poslanci Federálního shromáţdění. Tito poslanci však nedokázali najít osobnost, která by byla přípustná pro všechny strany. Za dva roky po této volbě došlo k rozpadu federace a tak zákon č. 540/1990 Sb., nenašel nikdy naplnění i přestoţe je stále platným právním předpisem.31 Na podzim roku 1992 při přípravě Ústavy České republiky se objevily alternativní návrhy na ustanovení takzvaného Ochránce základních práv a svobod, který měl mít znaky ombudsmanské instituce.32 V roce 1993 byl pořádán seminář Ombudsman v České republice. Spoluzakladatel tohoto semináře Český helsinský výbor poţádal doc. V. Mikuleho a doc. V. Sládečka, aby vypracovali návrh zásad zákona o českém ombudsmanovi. Později se tyto zásady zákona v modifikované podobě staly návrhem zákona, který předloţila skupina
27
Čl. B, Hlava I, Smlouvy o Evropské unii 92/C 191/01. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/196/sekce/zakladni-smlouvy-spolecenstvi-a-jejich-novelizace/ [cit. 25. listopadu 2013]. 28 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. V. 29 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 596. 30 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. V. 31 SLÁDEČEK, V. Ombudsman, ochránce práv ve veřejné správě. Praha: Karolinum, 1998, s. 111-112. 32 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. VI.
16
poslanců v květnu roku 1995 Poslanecké sněmovně. Tento prvotní návrh nebyl však ve sněmovně ani projednáván. Později byly ve sněmovně posuzovány další upravené návrhy, které ale také nebyly schváleny.33 Výbor ministrů členských států Rady Evropy vyzval v Doporučení R 85/13, o instituci ombudsmana a v Doporučení R 97/14 o ustanovení celostátních institucí pro lidská práva členské státy, aby zváţily zřízení instituce ombudsmana, nebo podobných institucí především tam, kde došlo k prudkým změnám v politice, ekonomice a také ke společenským změnám a dále tam, kde došlo k ohroţení lidských, hospodářských, sociálních a kulturních práv.34 V České republice se polemiky ohledně přijetí zákona o zřízení institutu ombudsmana vyhrotily do politického konfliktu mezi pravicí a levicí. Český veřejný ochránce práv byl zřízen zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. Návrh zákona byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 4. ledna 1999 a Senátem dne 28. února 2000.35 Po přijetí zákona přirozeně vyvstal poţadavek na co nejrychlejší obsazení funkce veřejného ochránce práv. V období květen aţ červenec 2000 byly uskutečněny první pokusy o ustanovení veřejného ochránce práv a jeho zástupce. Představila se řada kandidátů, ale Poslanecká sněmovna ţádné kandidáty neodsouhlasila. Ke zvolení prvního veřejného ochránce práv došlo aţ v prosinci 2000, kdy byl do funkce zvolen JUDr. Otakar Motejl.36 Přijetím zákona o Veřejném ochránci práv zavedlo do českého právního řádu zcela nový institut. Pouze rámcově bylo moţné vyuţít bohatých zahraničních zkušeností z institucí tohoto typu, protoţe česká varianta vznikala v úplně jiném právním a společenském prostředí. V zákonu jsou zachovány základní ombudsmanské principy, v některých otázkách šel ale zákon vlastní cestou.37 V počátcích svého působení měl veřejný ochránce práv k dispozici jako vodítko pro výkon své funkce především zákon, komentář k zákonu, odborné informace z časopisů,
33
SLÁDEČEK, V. Byl jsem při tom. In Deset let veřejného ochránce práv v České republice, 2010, s. 83-84. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Publikace/ochrance_almanach.pdf [cit. 28. listopadu 2013]. 34 Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/cesky-verejny-ochrance-prav [cit. 28. listopadu 2013]. 35 Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/cesky-verejny-ochrance-prav [cit. 28. listopadu 2013]. 36 SLÁDEČEK, V. Byl jsem při tom. In Deset let veřejného ochránce práv v České republice, 2010, s. 84. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Publikace/ochrance_almanach.pdf [cit. 28. listopadu 2013]. 37 Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/cesky-verejny-ochrance-prav [cit. 28. listopadu 2013]
17
z učebnic správního a ústavního práva a právní teorie. Většina textů byly pouze informacemi o podobných institucích ve světě.38 Zákon č. 349/1999 Sb. byl 30. září 2005 novelizován. Novela zákona byla uveřejněna ve sbírce zákonů pod č. 381/2005 Sb. Legislativní proces započatý v roce 2003 a trvající více neţ 2 roky, byl uzavřen přijetím věcného záměru na úrovni vlády. Po projednání a částečném pozměnění textu novely prošel oběma komorami Parlamentu a prezident novelu podepsal 9. září 2005. Nové znění zákona vstoupilo v platnost 1. ledna 2006 a od tohoto data má veřejný ochránce práv a dotčené instituce povinnost se novým zněním zákona řídit.39
2.3 Představitelé evropských veřejných ochránců práv Jako vůbec první evropský veřejný ochránce práv byl v roce 1995 zvolen bývalý veřejný ochránce práv a ministr spravedlnosti Finska pan Jacob Söderman. Obdrţel celou řadu ocenění, například Čestný doktorát z politických věd, Ábo Akademi University 1998; Čestný doktorát v oboru práva, Univerzita Laponska 1999; Rytíř francouzského řádu čestné legie 2002, atd. Evropský parlament ho v roce 1999 opětovně zvolil pro nové pětileté funkční období.40 Jeho nástupcem se stal emeritní profesor komparativní politologie na Fakultě politických věd a veřejné správy Athénské univerzity pan Nikiforos Diamandouros, který byl zvolen Evropským parlamentem a od 1. dubna 2003 vykonával funkci evropského veřejného ochránce práv. Před zvolením evropským veřejným ochráncem práv byl v letech 1998 – 2003 prvním národním veřejným ochráncem práv Řecka. Získal řadu ocenění, například Zlatý kříţ za zásluhy, Polská republika 2010; Fénixům Řád 2004.41 V letech 2005 a 2010 Evropský parlament obnovil jeho mandát. V roce 2013 odešel po více jak deseti letech do důchodu.42 Nástupkyní pana Nikiforose Diamandourose byla Evropským parlamentem v červenci roku 2013 zvolena Emilly O´Reilly a stala se třetí a zatím i poslední evropskou veřejnou
38
ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 76. MOTEJL, O. Nové povinnosti ombudsmana na základě změny zákona o veřejném ochránci práv, 2005. Dostupné z: http://www.fod.cz/stranky/informace/ombudsman0206.htm [cit. 30. listopadu 2013]. 40 SÖDERMAN, J. The European Ombudsman from Context. European Education Magazine, 2001. Dostupné z: http://www.cvce.eu/content/publication/2001/9/4/26ecc3d8-62b2-41a6-b493-aab3548f749a/publishable_en.pdf [cit. 30. listopadu 2013]. 41 Evropský veřejný ochránce práv - Ţivotopisy, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/press/cv.faces [cit. 26. listopadu 2013]. 42 Tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv č. 6/2013, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/press/release.faces/cs/49550/html.bookmark [cit. 2. prosince 2013]. 39
18
ochránkyní práv. V letech 2003 – 2013 vykonávala funkci irské veřejné ochránkyně práv. Do úřadu ji jmenovala irská prezidentka v roce 2003 a v roce 2009 byl její mandát prodlouţen na další šestileté funkční období, avšak po zvolení evropskou veřejnou ochránkyní práv 1. října 2013 odstoupila z funkce irské veřejné ochránkyně práv. Emilly O´Reilly je aktivní a významná členka celosvětové a evropské sítě veřejných ochránců práv.43
2.4 Představitelé českých veřejných ochránců práv Historicky prvním českým veřejným ochráncem práv byl 12. prosince 2000 Poslaneckou sněmovnou zvolen JUDr. Otakar Motejl. Dne 18. prosince 2000 se JUDr. Otakar Motejl ujal své funkce a toto datum lze povaţovat za datum, od kterého v našem právním řádu začal fungovat orgán, který se svou činností dotýká takových orgánů, jako jsou ministerstva, úřady práce, finanční či katastrální úřady, apod. JUDr. Otakar Motejl vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1968 – 1970 byl soudcem Nejvyššího soudu. Od roku 1990 do roku 1992 byl předsedou Nejvyššího soudu ČSFR a po rozdělení federace byl v letech 1993 – 1998 předsedou Nejvyššího soudu ČR. V roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti a 18. prosince 2000 byl zvolen veřejným ochránce práv. 44 Ve své funkci setrval celé šestileté funkční období a v r. 2006 byl opětovně zvolen a pokračoval dále ve své funkci veřejného ochránce práv. Za celoţivotní dílo a výjimečný přínos českému právu byl v roce 2009 Českou advokátní komorou a společností EPRAVO.CZ uveden do Právnické síně slávy.45 Dne 9. května náhle skonal po krátké nemoci a opustil svou funkci veřejného ochránce práv.46 Historicky druhým veřejným ochránce práv byl dne 7. září 2010 zvolen Pavel Varvařovský. Pavel Varvařovský vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a získal titul JUDr. v oboru správního práva. Zabýval se problematikou správního soudnictví, medicínskému a pracovnímu právu. V září roku 2010 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu ČSFR a od 1. ledna 1993 byl soudce Nejvyššího soudu ČR. V období od března 1994
43
Tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv č. 14/2013, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/press/release.faces/cs/51921/html.bookmark [cit. 2. prosince 2013]. 44 HANÁK, M. Působnost veřejného ochránce práv ve vztahu k orgánům územního plánování. In Urbanismus a územní rozvoj, 2002, č. 5, s. 48. 45 Veřejný ochránce práv ČR – JUDr. Otakar Motejl, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/judrmotejl-prvni-cesky-verejny-ochrance-prav/ [cit. 30. listopadu 2013]. 46 Veřejný ochránce práv ČR – Zemřel JUDr. Otakar Motejl, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskovezpravy/tiskove-zpravy-2010/zemrel-judr-otakar-motejl/ [cit. 30. listopadu 2013].
19
aţ do března 2004 byl soudcem Ústavního soudu ČR. V září 2010 byl zvolen českým veřejným ochráncem práv.47 Jeho funkční období skončilo v roce 2013.48 Třetí a zatím i poslední veřejnou ochránkyní práv byla zvolena Anna Šabatová, která jiţ zastávala funkci zástupce veřejného ochránce práv v letech 2001 – 2007.49 Funkci veřejné ochránkyně práv se ujala sloţením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny dne 18. února 2014. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v roce 2008 obhájila doktorskou práci na katedře teorie práva Právnické fakulty Masarykovy univerzitě v Brně. Obdrţela řadu vyznamenání, jako například Medaile za zásluhy (2002), Ceny OSN za obranu lidských práv (1998) a Ceny Alice Garrigue Masarykové (2010). Celý ţivot je zainteresovaná v oblasti ochrany lidských práv a zabývá se sociální politikou v širším slova smyslu.50
47
Veřejný ochránce práv ČR – Pavel Varvařovský novým veřejným ochráncem práv, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2010/pavel-varvarovsky-novym-verejnym-ochrancemprav/ [cit. 30. listopadu 2013]. 48 Veřejný ochránce práv ČR – Veřejní ochránci práv a jejich zástupci, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/ochranci-a-zastupci/ [cit. 30. listopadu 2013]. 49 Veřejný ochránce práv ČR – Veřejní ochránci práv a jejich zástupci, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/ochranci-a-zastupci/ [cit. 30. listopadu 2013]. 50 Veřejný ochránce práv ČR – Novou veřejnou ochránkyní práv byla dnes zvolena Anna Šabatová, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2014/novou-verejnou-ochrankyni-prav-byladnes-zvolena-anna-sabatova/ [cit. 30. listopadu 2013].
20
3. Pravomoci a nástroje 3.1 Evropský veřejný ochránce práv Maastrichtskou smlouvou byl ustanoven úřad evropského veřejného ochránce práv. Podle článku 24 Smlouvy o fungování Evropské unie má kaţdý občan Evropské unie právo podat stíţnost na nesprávný úřední postup v činnosti orgánů a institucí Evropské unie u evropského veřejného ochránce práv.51 Evropský veřejný ochránce práv spolu s Petičním výborem Evropského parlamentu tvoří nesoudní orgány, které slouţí k ochraně politických, občanských a sociálních práv ve vztahu občan Evropské unie a orgány Společenství. Soudní systém Společenství a výše uvedené nesoudní orgány představují široké spektrum, které zaručuje účast kaţdého občana na fungování Unie.52
3.1.1 Působnost Výkon funkce veřejného ochránce práv je vymezen článkem 195 Smlouvy o ES. Podle tohoto článku je veřejný ochránce práv oprávněn přijímat stíţnosti, od kteréhokoli občana Unie nebo od kterékoli fyzické nebo právnické osoby, která má bydliště nebo statutární sídlo v jednom z členských států a to v případě, ţe se tyto stíţnosti týkají nesprávného úředního postupu orgánu nebo instituce Společenství. Evropský veřejný ochránce práv se nezabývá stíţnostmi, které se týkají činnosti Soudního dvoru a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudních pravomocí. Mimo působnost evropského veřejného ochránce práv jsou stíţnosti v případě, ţe: stěţovatel nespadá do kategorie osob, které jsou oprávněny podat stíţnost, stíţnost se netýká orgánu nebo instituce Společenství, jedná se o stíţnost na činnost Soudního dvoru nebo Soudu první instance, předmětem stíţnosti není nesprávný úřední postup.53 Na výzvu Evropského parlamentu byl nesprávný úřední postup jasně definován: „Pokud veřejný orgán nejedná v souladu s pravidlem nebo zásadou, které jsou pro něj závazné, jedná
51
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 12. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 52 EPAMINONDAS, M. The European Ombudsman. Eipascope, 1994. Dostupné z: http://www.eipa.eu/files/repository/eipascope/Scop94_1.pdf [cit. 15. listopadu 2013] 53 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva. 2005. Belgium, 2006, s. 37. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. ledna 2014].
21
se o nesprávný úřední postup.“
54
Nesprávný úřední postup je v angličtině označován jako
„maladministration.“55 Podle příručky pro občany Unie, kterou vydala Evropská unie, nesprávným úředním postupem můţe být špatná nebo nedostatečná správa. K té dochází v případě, ţe určitý orgán nejedná v souladu s právem, nerespektuje zásady řádné správy nebo porušuje lidská práva. Jedná se například o tyto případy: administrativní nesrovnalosti, nečestné jednání, diskriminace, zneuţití pravomocí, neposkytnutí odpovědi, neposkytnutí informací, neopodstatněné průtahy. Do působnosti evropského veřejného ochránce práv spadají orgány a instituce Evropské unie. Z toho vyplývá, ţe stíţnosti podané veřejnému ochránci práv se mohou týkat činnosti případně nečinnosti orgánů a institucí Společenství. Ze seznamu institucí, na které se působnost veřejného ochránce práv vztahuje lze vyjmenovat například tyto: Evropský parlament, Rada Evropské unie, Evropská komise, Soudní dvůr Evropských společenství (s výjimkou jeho soudních pravomocí), Evropský účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů Evropské unie, Evropská investiční banka, Evropská centrální banka, Evropský úřad pro výběr zaměstnanců, Evropský úřad pro boj proti podvodům,
54
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 12. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 55 ŠKRÁBALOVÁ, L. Co všechno potřebujete vědět o Evropském ombudsmanovi. In Integrace, 2005, č. 1. s. 16.
22
Evropský policejní úřad (Europol), Decentralizované agentury (jako Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělání, Evropská agentura pro ţivotní prostředí, Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu) a další. Do působnosti evropského veřejného ochránce práv naopak nespadají stíţnosti týkající se činnosti národních nebo komunálních orgánů a institucí.56
3.1.2 Pravomoci Aby veřejný ochránce práv mohl vykonávat činnost, bylo třeba stanovit obecné podmínky pro výkon funkce veřejného ochránce práv. Tyto podmínky jsou zakotveny ve Statutu evropského veřejného ochránce práv. Návrh Statutu evropského veřejného ochránce práv přijal Evropský parlament 17. prosince 1992. Při výkonu činnosti musí veřejný ochránce práv tyto podmínky a pravidla dodrţovat a řídit se jimi. Musí respektovat pravomoci orgánů a institucí Společenství, nesmí zasahovat do ţádného soudního řízení.57 Na základě článku 228 Smlouvy o fungování Evropské unie je veřejný ochránce práv zmocněn přijímat podněty od kterékoli fyzické nebo právnické osoby s bydlištěm nebo sídlem v zemi Evropské unie. Veřejný ochránce práv můţe také zahájit šetření z vlastního podnětu.58 Stíţnost můţe být podána v jakémkoliv jazyce Smlouvy, mezi které patří i český jazyk. Můţe být doručena poštou, faxem nebo elektronickou poštou. Můţe mít formu osobního dopisu nebo také stěţovatel můţe vyuţít internetový formulář, který je umístěn na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv. Pouţitím tohoto formuláře je zabezpečeno, ţe stíţnost bude mít všechny náleţitosti.59 Ještě neţ se začne veřejný ochránce práv zabývat stíţností, musí posoudit kritéria přípustnosti stíţnosti, která jsou uvedena ve Statutu: stíţnost musí být podána do 2 let od doby, kdy se stěţovatel dozví o skutečnostech, kterých se stíţnost týká, musí být zřejmé, kdo stíţnost podává a co je předmětem stíţnosti, dotčený orgán musí být jiţ dříve kontaktován,
56
DIAMANDOUROS, N. Co pro vás můţe udělat evropský veřejný ochránce práv. Belgium, 2008, s. 7 – 8. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/whatcanhedo.faces [cit. 14. ledna 2014]. 57 Statut Evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/statute.faces [cit. 15. ledna 2014]. 58 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 15. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 59 DIAMANDOUROS, N. Co pro vás můţe udělat evropský veřejný ochránce práv. Belgium, 2008, s. 10. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/whatcanhedo.faces [cit. 14. ledna 2014].
23
nesmí se jednat o záleţitost, která spadá do kompetence soudu, v případě pracovněprávních vztahů musí být vyčerpány všechny moţnosti vnitřních správních ţádostí a stíţností. Pokud jsou splněna výše uvedená kritéria, veřejný ochránce práv určí, zda stíţnost spadá do jeho působnosti a zda je důvod pro zahájení šetření. Aby mohl správně rozhodnout, můţe stěţovatele poţádat o doplňující informace případně o další dokumenty. Nespadá-li stíţnost do působnosti, nebo pokud je nepřípustná, veřejný ochránce práv ukončí šetření a informuje stěţovatele o svém rozhodnutí, nebo můţe stěţovateli poradit, aby se obrátil na jiný orgán.60 Při své činnosti veřejný ochránce práv úzce spolupracuje s národními a regionálními kolegy v členských zemích. Touto spoluprácí se vytváří tzv. Síť veřejných ochránců práv, která usnadňuje a urychluje předání stíţnosti příslušnému národnímu nebo regionálnímu ochránci práv. Do této sítě patří i Petiční výbor Evropského parlamentu.61 Evropský veřejný ochránce práv nemůţe zasahovat do jednání národních institucí a mezinárodních organizací. Nemůţe se také zabývat stíţnostmi, které spadají do pravomoci národních, regionálních nebo místních veřejných ochránců práv. Evropský veřejný ochránce práv také neslouţí jako odvolací orgán proti rozhodnutí národních soudů.62 Evropský veřejný ochránce tedy nemůţe řešit tyto stíţnosti: stíţnosti proti vnitrostátním, regionálním nebo místním orgánům členských zemí a to i v případě, ţe se týkají záleţitostí Evropské unie, stíţnosti na činnost národních soudů nebo národních veřejných ochránců práv, stíţnosti podané na chování podniků a soukromých osob.63
3.1.2.1 Vyšetřovací pravomoci Stavebním kamenem při činnosti veřejného ochránce práv je rozsah jeho pravomocí. Článek 3 odst. 2 Statutu stanoví přístup veřejného ochránce práv ke spisům a dokumentaci, které mají k dispozici instituce Společenství. Veřejný ochránce práv můţe buď osobně nahlédnout do spisu, nebo můţe poţádat příslušný orgán o poskytnutí dokumentace. To, ţe
60
Statut Evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/statute.faces [cit. 15. ledna 2014]. 61 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 42. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 62 ŠKRÁBALOVÁ, L. Co všechno potřebujete vědět o Evropském ombudsmanovi. In Integrace, 2005, č. 1. s. 16. 63 DIAMANDOUROS, N. Co pro vás můţe udělat evropský veřejný ochránce práv. Belgium, 2008, s. 8. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/whatcanhedo.faces [cit. 14. ledna 2014].
24
veřejný ochránce práv nahlédl do spisu, neznamená, ţe zjištěné informace sdělí stěţovateli. Toho pouze informuje o tom, ţe do spisu nahlédl. Orgány a instituce jasně stanoví, které dokumenty povaţují za důvěrné a informují o tom veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv se má předem s dotyčným orgánem dohodnout na pravidlech zacházení s důvěrnými informacemi.64 To, ţe má veřejný ochránce práv moţnost nahlíţet do spisu a ověřovat tak potřebné informace, které mu poskytly orgány nebo instituce Společenství, dává stěţovateli jistotu, ţe veřejný ochránce práv provádí hloubkové šetření jeho stíţnosti.65 Dle článku 5 odst. 2 a 5 Prováděcích ustanovení můţe veřejný ochránce práv do spisu nejen nahlíţet, ale také pořizovat kopie celého spisu nebo konkrétních dokumentů a také si můţe vyţádat studie nebo odborné posudky, které povaţuje za důleţité pro zdárný výsledek šetření. Veřejný ochránce práv můţe také podle článku 5 odst. 4 poţádat orgány Společenství, aby mu umoţnily provést místní šetření. Vyšetřovací pravomoci ve vztahu k členským státům jsou výrazně menší. Po členských státech můţe poţadovat zpřístupnění dokumentů pouze tehdy, pokud se týkají činnosti orgánů a institucí Evropské unie.66 V roce 2008 došlo k úpravě Statutu, která přispěla k posílení vyšetřovacích pravomocí tím, ţe umoţnila veřejnému ochránci práv přístup k dokumentům orgánů a institucí Evropské unie i v případech, ţe tyto dokumenty podléhají utajení.67
3.1.3 Nástroje Shledá-li veřejný ochránce práv případ nesprávného úředního postupu, zahájí šetření. Šetření je zahájeno předáním stíţnosti danému orgánu nebo instituci s ţádostí o zaslání stanoviska, obvykle ve lhůtě 3 měsíců. V případě stíţnosti z důvodu odmítnutí přístupu k dokumentům je tato lhůta zkrácena na 2 měsíce. Stěţovatel je během vyšetřování informován o postupu šetření, a kdyţ veřejný ochránce práv rozhodne o ukončení šetření, je stěţovatel informován o výsledcích šetření. Rozhodnutí veřejného ochránce práv nejsou pro stěţovatele ani pro dotčený orgán právně závazná.
64
Statut Evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/statute.faces [cit. 15. ledna 2014]. 65 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva. 2005. Belgium, 2006, s. 45. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. ledna 2014]. 66 Prováděcí ustanovení Evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/provisions.faces [cit. 16. ledna 2014]. 67 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2008. Luxemburg, 2009, s. 25 - 26. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. února 2014].
25
Z práce evropského veřejného ochránce práv, která se opírá o prováděcí předpisy vyplývají následující způsoby uzavření projednávaných případů: rozhodnutí, ţe nebyl shledán nesprávný úřední postup (s moţností dalších podmínek), smírné řešení, rozhodnutí s kritickou poznámkou, zpráva s návrhem doporučení. Rozhodnutí, ţe nebyl shledán nesprávný úřední postup, nemusí být pro stěţovatele negativní výsledek. Stěţovateli se můţe od daného orgánu nebo instituce dostat podrobné vysvětlení jeho jednání. Je moţné, ţe i kdyţ nebyl zjištěn nesprávný úřední postup a nebyl porušen ţádný právní předpis, byl způsob jednání orgánu nespravedlivý. V takovém případě můţe veřejný ochránce práv ke svému rozhodnutí připojit tzv. další poznámku.68 Podle článku 6 odst. 1 prováděcích předpisů je povinností veřejného ochránce práv pokud zjistí nesprávný úřední postup, usilovat ve spolupráci s dotčeným orgánem o smírné řešení, aby pochybení napravil a uspokojil tak stěţovatele. V případě, ţe veřejný ochránce práv usoudí, ţe smírné řešení není moţné, uzavře případ kritickou poznámkou danému orgánu nebo instituci nebo vypracuje návrh doporučení.69 Kritickou poznámku zpravidla učiní veřejný ochránce v případech, kdy uţ dotyčný orgán nemůţe napravit nesprávný úřední postup a kdy lze přepokládat, ţe případ nesprávného úředního postupu nebude mít obecné důsledky. Pokud veřejný ochránce práv uzavře případ kritickou poznámkou, informuje o tom stěţovatele i dotčený orgán. Pro stěţovatele je to potvrzení, ţe dotyčný orgán nebo instituce pochybily a pro dotčený orgán výzva, aby se v budoucnu pochybení vyvarovaly. Tam, kde se jeví jako nemoţné, aby dotčený orgán napravil svůj nesprávný úřední postup, nebo tam, kde bylo pochybení zvlášť závaţné, tam obvykle veřejný ochránce práv zpracuje návrh doporučení pro dotčený orgán. Podle znění článku 3 odst. 6 Statutu musí dotčená instituce nebo orgán zaslat veřejnému ochránci práv odůvodněné stanovisko.70 Dotyčný orgán zašle veřejnému ochránci práv podrobné stanovisko, které můţe obsahovat
68
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva. 2005. Belgium, 2006, s. 44 - 46. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. ledna 2014]. 69 Prováděcí ustanovení Evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/provisions.faces [cit. 16. ledna 2014]. 70 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva. 2005. Belgium, 2006, s. 47. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. ledna 2014].
26
přijetí rozhodnutí veřejného ochránce práv a návrh opatření na splnění navrhovaných doporučení.71 Nastane-li situace, ţe orgán Společenství nereaguje uspokojivým způsobem na návrh doporučení, pak můţe veřejný ochránce předloţit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu. Tato zpráva můţe obsahovat doporučení. Podání zprávy je posledním krokem, který veřejný ochránce práv v souvislosti s případem podniká. Při projednávání případu Evropským parlamentem poskytuje veřejný ochránce práv veškeré informace a pomoc.72
3.2 Český veřejný ochránce práv 3.2.1 Působnost Veřejný ochránce práv České republiky chrání občany před nesprávným jednáním úřadů a dalších institucí, jenţ jsou vykonavateli státní správy. Zasahuje v případě, ţe činnost orgánů státní správy není v souladu s právem, odporuje demokratickým principům právního státu, nebo jejich jednání sice neodporuje právu, ale je nějakým způsobem nesprávné. Zasahuje také v případě, kdyţ orgány státní správy nekonají tak, jak by měly, nebo jsou zcela nečinné.73 Veřejný ochránce práv působí mimo veřejnou správu, je nezávislým a nestranným státním orgánem – není úřadem. Veřejný ochránce práv naopak kontroluje činnost veřejné správy a dohlíţí na její činnost.74 Jeho působnost je stanovena v §1 zákona č. 349 Sb., o Veřejném ochránci práv.75 Tento zákon pouţívá pro vymezení osobní působnosti veřejného ochránce práv výčet pozitivní i negativní.76 Působnost veřejného ochránce práv se vztahuje na: ministerstva a správní úřady a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání,
71
Prováděcí ustanovení Evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/provisions.faces [cit. 16. ledna 2014]. 72 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva. 2005. Belgium, 2006, s. 48. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. ledna 2014]. 73 Veřejný ochránce práv ČR – Působnost veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/pusobnost-verejneho-ochrance-prav [cit. 9. prosince 2013]. 74 Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/verejny-ochrance-prav [cit. 3. prosince 2013]. 75 JURISTIC – Proti čemu nás chrání Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://ustavni2.juristic.cz/70133/clanek/ustava1.html [cit. 5. prosince 2013]. 76 JURISTIC – Proti čemu nás chrání Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://ustavni2.juristic.cz/70133/clanek/ustava1.html [cit. 5. prosince 2013].
27
orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, není-li stanoveno jinak Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráţ, Vězeňskou sluţbu České republiky, zařízení, v nichţ se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence, jakoţ i na veřejné zdravotní pojišťovny.77 Uvedený výčet orgánů, na které se působnost veřejného ochránce práv vztahuje, a který je zmiňován v §1 odst. 2, je výčtem příkladným. Jak jiţ bylo výše uvedeno, působnost veřejného ochránce práv se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady. Ministerstva a jiné ústřední správní orgány vymezuje kompetenční zákon. Do okruhu úřadů s celostátní působností podle tohoto zákona patří například Český statistický úřad, Český báňský úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe a další.78 Podle §1 odst. 3 se působnost veřejného ochránce práv vztahuje na místa, kde se mohou nacházet osoby omezené na svobodě. Veřejný ochránce práv systematicky navštěvuje místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči. Cílem těchto návštěv je posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým nelidským, poniţujícím zacházením nebo trestním a jiným nesprávným zacházením. §1, odst. 3 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv.79 Negativní výčet podle §1 odst. 3 je výčet taxativní. Veřejný ochránce práv vykonává své pravomoci vůči všem orgánům a úřadům, včetně obcí při výkonu veřejné správy.80 Pravomoc veřejného ochránce práv se nevztahuje na: Parlament, prezidenta republiky a vládu, Nejvyšší kontrolní úřad, zpravodajské sluţby České republiky, orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství, soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů.81
77
§1 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s.168. 79 §1 odst. 3 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 80 JURISTIC – Proti čemu nás chrání Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://ustavni2.juristic.cz/70133/clanek/ustava1.html [cit. 5. prosince 2013]. 81 §1 odst. 7 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 78
28
„Veřejný ochránce práv není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení jinak, neţ to stanoví tento zákon.“82 V roce 2002 byla z rozhodnutí vlády utvořena pracovní skupina jejíţ úkolem byla příprava novely zákona o Veřejném ochránci práv. Dne 1. ledna 2006 vstoupila tato novela v účinnost a uloţila veřejnému ochránci práv novou pravomoc provádět systematické a preventivní návštěvy v místech, kde dochází k nějakému omezování lidské svobody. Působnost veřejného ochránce práv se s novelou zákona rozšířila na všechna zařízení, kde můţe docházet k omezení osobní svobody osob aţ uţ zásahem veřejné moci, nebo z důvodu závislosti na péči. Jeho působnost se také rozšířila na zařízení, kde jsou lidé umístěny pro vysoký věk, špatné zdraví, mentální nebo fyzické postiţení, nezáleţí na tom, zda jsou tato zařízení státní či soukromá. Do těchto zařízení můţe ochránce nebo jím pověřené osoby volně vstupovat bez omezení a ohlášení. S umístěnými osobami můţe volně hovořit a personál ústavu je povinen s ním spolupracovat. Osoby v těchto ústavech mohou být vystaveny zvýšenému riziku špatného zacházení. Toto bylo hlavním důvodem pro zavedení preventivních návštěv a kontrol v místech, kde se nacházejí lidé s omezením osobní svobody.83 Schválením antidiskriminačního zákona v roce 2009 se stal veřejný ochránce práv orgánem, který pomáhá obětem diskriminace. Veřejný ochránce práv nemá právo zasahovat do soukromoprávních vztahů nebo sporů – jeho působnost je vymezena zákonem. Nemůţe také vstupovat do sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, i kdyţ je zaměstnavatelem státní úřad. Stíţnosti na diskriminační jednání jsou jedinou výjimkou a v tomto případě můţe veřejný ochránce práv zasáhnout i do soukromoprávní oblasti.84
3.2.2 Pravomoci Veřejný ochránce práv můţe jednat a provádět šetření na základě podnětů. Tyto podněty mohou být omezeny. Funkční omezení směřuje především k tomu, aby úřad nebyl zahlcen. Druhou funkci těchto omezení lze nalézt ve zdůraznění osobní odpovědnosti jedince za to, zda se svým podnětem na veřejného ochránce práv obrátí či neobrátí.85
82
§1 odst. 9 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 105. 84 Veřejný ochránce práv ČR – Působnost veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/pusobnost-verejneho-ochrance-prav [cit. 9. prosince 2013]. 85 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 117-118. 83
29
Podle §9 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, veřejný ochránce práv jedná: na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby, který je mu adresován, na základě podnětu, který je adresován poslanci nebo senátorovi, který ho následně veřejnému ochránci práv postoupí, na základě podnětu, který je adresován některé z komor Parlamentu, která ho veřejnému ochránci práv postoupila, z vlastní iniciativy.86 Nejvíce podnětů veřejný ochránce práv obdrţí od fyzických a právnických osob, ale není vyloučeno ani konání veřejného ochránce práv na základě podnětů krajů a obcí.87 Veřejný ochránce práv přijímá podněty k šetření písemnou formou doručené poštou, poslané faxem, elektronickou poštou, datovou schránkou, pomocí interaktivního on-line formuláře či osobně předáním stíţnosti do podatelny Kanceláře veřejného ochránce práv. Stíţnost musí podat buďto přímo osoba doţadující se ochrany osobních práv nebo její zákonný zástupce. Zákonný zástupce je povinen doloţit plnou moc nebo jiný doklad s rozsahem oprávnění jednat a podávat podněty jménem jiné osoby.88 Stíţnost musí obsahovat tyto údaje: jméno, příjmení, telefonní číslo stěţovatele, u právnických osob název a sídlo a kontakt na oprávněnou osobu jednat jejím jménem, doklad o tom, ţe stěţovatel sám jiţ dříve neúspěšně vyzval úřad, kterého se stíţnost týká k nápravě, název úřadu či jména osob, vůči nimţ byla stíţnost vznesena, popis zásadních okolností problému a také sdělení výsledku šetření, byla-li věc jiţ předloţena k projednání také jinému orgánu a k jakému závěru došel. Týká-li se podnět rozhodnutí, stěţovatel přikládá stejnopis.89 Veřejný ochránce práv můţe také podnět bez prošetření odloţit a to v případě, ţe: podnět neobsahuje příslušné náleţitosti, stíţnost nespadá do okruhu působnosti veřejného ochránce práv,
86
§9 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002, s. 42 – 49. 88 Veřejný ochránce práv ČR – Jak stíţnost podat a co musí obsahovat, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podat-stiznost/ [cit. 12. prosince 2013]. 89 §11 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů 87
30
podnět se týká jiné osoby, neţ která jej podala.90 Veřejný ochránce práv se nemůţe zabývat podněty, které nespadají do jeho působnosti a pro něţ nemá oporu v zákoně. Je důleţité, aby veřejný ochránce práv stěţovateli přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč se nemůţe jeho stíţností zabývat, případě mu poradil, jak dále postupovat ve věci, a na které oprávněné instituce se obrátit. Netýká-li se věc osoby, která podnět podala, je to obligatorním důvodem k odloţení. V těchto případech postupuje veřejný ochránce práv velmi obezřetně, neboť jak ukázala praxe, důvody mohou být různé. První moţností je zahájení šetření z vlastní iniciativy. Častějším způsobem je informování stěţovatele o tom, ţe podnět můţe podat sama dotčená osoba, která se cítí nějakým jednáním poškozená, nebo ţe můţe být zastupována na základě plné moci. Dalším důvodem k odloţení podnětu můţe být důvod fakultativní a to: pokud nejsou stěţovatelem ve stanovené době doloţeny náleţitosti stíţnosti, podnět nemá opodstatnění, uplynula-li doba delší neţ jeden rok od události či opatření nebo od právní moci rozhodnutí, dotčená věc je jiţ v jednání soudu nebo jiţ byla soudem rozhodnuta, věc, kterou jiţ jednou veřejný ochránce práv šetřil a opakované přešetření podnětu by nevedlo k ţádným novým výsledkům.91 Podnět, který veřejný ochránce práv přijme, můţe být podle obsahu opravným prostředkem ve smyslu předpisu o řízení ve věcech správních nebo soudních, ţalobou nebo opravným prostředkem ve správním soudnictví nebo ústavní stíţností.92 V tomto případě je veřejný ochránce práv povinen co nejdříve vyrozumět stěţovatele a poučit ho, jak správně postupovat.93 Jakmile je šetření zahájeno, je o tom stěţovatel písemně vyrozuměn.94 Zahájí-li veřejný ochránce práv šetření, písemně o tom stěţovatele vyrozumí, pokud ovšem podnět neodloţí. Veřejný ochránce práv informuje stěţovatele o moţnosti odvolání – je to jeho
90
HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002, s. 42-49 91 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 120 – 121. 92 HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti Veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002, s. 42 – 49. 93 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 122. 94 HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti Veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002, s. 42 – 49.
31
povinností. V praxi veřejný ochránce práv současně s dopisem stěţovateli odesílá také dopis i příslušnému úřadu, kterým ho vyrozumí o zahájení šetření a poţaduje vyjádření ke skutkovým podstatám a právním otázkám.95 Zákon nestanoví veřejnému ochránci práv ţádné lhůty k vyřízení. Doba k jejich prošetření a vyřízení závisí na sloţitosti problému. Veřejný ochránce práv se všechny podněty snaţí vyřešit v rámci svých moţností co nejdříve. Proti rozhodnutí veřejného ochránce práv a způsobu vyřízení podnětu je nepřípustný ţádný opravný prostředek (odvolání).96 Úřad veřejného ochránce práv je právně ustanoven zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, který upravuje jeho postavení a právní pravomoci jako veřejného činitele.97 Pravomoci veřejného ochránce práv se vztahují na případy, kdy jednání úřadů a státních institucí je v rozporu s právem, nebo odporuje demokratickým principům a také chrání občany před jejich nečinností. Veřejný ochránce práv chrání občany především před jednáním úřadů pokud je: V rozporu s právem – jednání kaţdého pracovníka státního úřadu nebo orgánu, jakoţ i jednání samotného úřadu či orgánu musí mít pro svoji činnost při výkonu státní moci oporu v zákoně. V případě, ţe tuto oporu nemá, pak je jeho jednání v rozporu s právem. Není v souladu s principy demokratického právního státu a dobré správy – nedodrţuje právo kaţdého občana na právní jistotu a na odpovědné chování státu a jeho občanů. Chrání také osoby před nečinností úřadů a tím zabezpečuje ochranu základních práv a svobod. Veřejný ochránce práv zasahuje také v případě, kdy úřad, nebo jeho pracovník nekoná v souladu se zákonem nebo dochází ke zbytečným a neodůvodnitelným průtahům řízení. V některých případech můţe být činnost úředníka právně v pořádku, ale vůči občanovi můţe být problematická nebo diskriminační, například z důvodu, ţe úředník poţaduje vyplnění zbytečných formulářů, dodání nepotřebných potvrzení.98
95
ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 122. Veřejný ochránce práv ČR – Jak stíţnost podat a co musí obsahovat, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podat-stiznost/ [cit. 12. prosince 2013]. 97 Národní veřejný ochránce práv – ombudsman, 2013. Dostupné z: http://www.vecersombudsmanem.cz/Domu/2/Propojeni/NarodniochranceverejnychpravOmbudsman.aspx [cit. 12. prosince 2013]. 98 JURISTIC – Proti čemu nás chrání Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://ustavni2.juristic.cz/70133/clanek/ustava1.html [cit. 5. prosince 2013]. 96
32
Veřejný ochránce práv můţe vést v daných případech nezávislá vyšetřování a pomocí návrhů a doporučení napravuje chybná rozhodnutí veřejné správy. Prostřednictvím vytvoření veřejného nátlaku na dotčené instituce, přispívá k nápravě chyb. V krajním případě můţe také podat návrh na zahájení soudního řízení. Veřejný ochránce práv nemůţe měnit nebo rušit rozhodnutí úřadů, ani ovlivňovat soudní spory. Nemá právo činit jakýkoliv nátlak na soudy a nemůţe být také odvolací instancí.99 Poměrně často veřejný ochránce práv vyuţívá své pravomoci začít šetření z vlastní iniciativy. Této moţnosti vyuţívá především v případech, kdy se jedná o osoby, které jsou vzhledem k věku, zdravotnímu nebo duševnímu stavu či jiným okolnostem znevýhodněny. Schopnost těchto osob brát se o svá práva je značně omezena. Moţnosti začít šetření z vlastní iniciativy vyuţívá i v případě, ţe se o problému dozví z médií a také v situaci, kdy řeší nějaký systémový problém, který vyplynul z podání více osob. V takovém případě je zřejmé, ţe bude třeba učinit větší mnoţství úkonů nad rámec jednotlivých šetření, aby se ozřejmil a posléze i odstranil systémový nedostatek v činnosti státní správy. Za účelem odstranění systémového nedostatku veřejný ochránce práv z vlastní iniciativy zakládá takzvaný spis zvláštní důleţitosti.100 Veřejný ochránce práv je oprávněn vést nezávislá šetření, nemůţe ale suplovat činnost státních orgánů, nemůţe jakkoliv měnit nebo rušit jejich rozhodnutí. Zjistí-li pochybení, můţe od orgánů státní správy poţadovat zajištění nápravy.101 Veřejný ochránce práv nedisponuje prostředky, jimiţ by orgány státní moci mohl k nápravě problému donutit. Protoţe můţe pouze navrhnout opatření k nápravě a nemůţe orgány státní moci k nápravě pochybení donutit, lze spíše hovořit o oprávněních neţ o pravomocech. Veřejný ochránce práv je vybaven potřebnými vyšetřovacími oprávněními vůči dotčeným orgánům, bez nichţ by instituce veřejného ochránce práv ztrácela smysl. Tato oprávnění mu však nedovolují do činnosti úřadů zasahovat.102 Postavení veřejného ochránce práv stanovuje právní úprava, která vychází především z oprávnění dávat podnět či opatření k nápravě problému, doporučit vydání, změnu, zrušení
99
Iuridictum encyklopedie o právu – Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Ve%C5%99ejn%C3%BD_ochr%C3%A1nce_pr%C3%A1v [cit. 15. prosince 2013]. 100 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 118. 101 Veřejný ochránce práv ČR – Působnost veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/pusobnost-verejneho-ochrance-prav [cit. 9. prosince 2013]. 102 SLÁDEČEK, V. Zákon o Veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 168.
33
právního nebo vnitřního předpisu. Veřejný ochránce práv ovšem osobně ţádnými rozhodovacími pravomocemi nedisponuje.103 Můţe ovšem působit svou autoritou, která závisí na osobních kvalitách osobnosti veřejného ochránce práv. Ta můţe být obecně taková, ţe i přesto, ţe nemá právní prostředky, kterými by mohl do výkonu státní správy zasahovat, jsou jeho názory a stanoviska veřejnou správou respektována. Je zde i obava státních úřadů ze zveřejnění problematického jednání a poškození mediálního obrazu.104
3.2.2.1 Vyšetřovací pravomoci Důleţitým znakem veřejného ochránce práv, kterým se liší od jiných orgánů kontroly, jsou jeho vyšetřovací oprávnění. Veřejný ochránce práv můţe bez předchozího ohlášení vstupovat s vědomím orgánů vedení úřadu do všech prostor úřadu, konat šetření, nahlíţet do spisů a bez jakéhokoliv omezování hovořit s jeho zaměstnanci. Můţe sám bez přítomnosti dalších osob hovořit s osobami, které jsou umístěny v různých zařízeních, kde je prováděno šetření. Úřady, v nichţ probíhá šetření mají ve vztahu k veřejnému ochránci práv následující povinnosti: podat informace a vysvětlení, předloţit spisy a jiné písemnosti, ke skutkovým a právním otázkám sdělit stanoviska písemnou formou, provést důkazy navrţené veřejným ochránce práv, provést úkony dozoru, k nimţ jsou podle zákona oprávnění, a které navrhne veřejný ochránce práv. Veřejný ochránce práv můţe být osobně přítomen ústnímu projednávání a provádění důkazů úřady a klást otázky. Má neomezený přístup ke všem písemným dokumentům, spisům a informacím, coţ je jeho důleţité oprávnění. Na přání veřejného ochránce práv jsou osoby k tomuto úkonu oprávněné povinny podle zvláštního zákona zprostit pracovníka úřadu mlčenlivosti. Veřejnému ochránci práv není moţno odepřít nahlíţet do spisů a jiných dokumentů s tím, ţe jde o tajné materiály. Veřejný ochránce práv nebo jeho zástupce mají přístup k utajovaným informacím všech stupňů, a proto není moţno jim přístup k tajným informacím odepřít.
103
SPIROVÁ, K. Veřejný ochránce práv, 2008. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/a/265/verejny-ochranceprav.html?print=1 [cit. 19. prosince 2013]. 104 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 595.
34
Zákon umoţňuje veřejnému ochránci práv šetření na úřadech bez předchozího upozornění, coţ však vyuţívá velmi zřídka. Své návštěvy avizuje předem, aby zbytečně neznepokojoval pracovníky úřadu, nejen z důvodů psychologických, ale také pro moţnost, ţe zainteresovaní pracovníci čerpají dovolenou, konají sluţební cesty či jsou ve stavu nemoci, a proto je nemůţe veřejný ochránce práv zastihnout. Je-li šetření na úřadu domluveno předem, odpadá oznamovací povinnost vedoucímu úřadu, ţe veřejný ochránce práv či jeho zástupce, vykonají návštěvu úřadu.105 Na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv můţe veřejný ochránce práv disponovat zvláštními pravomocemi a zároveň jsou mu uloţeny i určité povinnosti. Veřejný ochránce práv je oprávněn dát podnět k vydání, změně, nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu. Jestliţe jde o právní předpisy, informuje veřejný ochránce práv o svých návrzích Poslaneckou sněmovnu. Pokud není vyjádřen souhlas s jeho návrhy na zrušení podzákonného právního předpisu, nebo jeho jednotlivých ustanovení pro rozpor s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, můţe veřejný ochránce práv podat návrh na zrušení přímo Ústavnímu soudu.106 Někdy se stává, ţe veřejný ochránce práv má pochybnosti, zda některá ustanovení zákonů neodporují Ústavě. Veřejný ochránce práv by do budoucnosti chtěl mít právo podávat návrhy i na zrušení ústavních zákonů. Pokud někdo jiný podává návrh Ústavnímu soudu na zrušení podzákonného předpisu, vystupuje často veřejný ochránce práv ve vztahu k Ústavnímu soudu jako vedlejší účastník řízení. Pokud se prokazatelně jedná o veřejný zájem, je veřejný ochránce práv od roku 2012 oprávněn podávat ţalobu k ochraně veřejného zájmu.107 Veřejný ochránce práv je povinen soustavně seznamovat veřejnost se svou činností a s poznatky, které z jeho činnosti vyplynuly. Také je povinen vhodným způsobem zveřejňovat zprávy z návštěv zařízení, zprávy ze sledování vyhoštění včetně obdrţených vyjádření a vybrané zprávy o ukončených šetřeních v jednotlivých věcech.108 Veřejný ochránce práv kaţdoročně do 31. března předkládá Poslanecké sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok. Písemnou formou ji také posílá současně prezidentu republiky, Senátu, vládě a správním úřadům s celostátní působností. Vhodným způsobem ji také
105
ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 122-124. HANÁK, M. Působnost veřejného ochránce práv ve vztahu k orgánům územního plánování. In Urbanismus a územní rozvoj, 2002, č. 5, s. 49. 107 Veřejný ochránce práv ČR – Zvláštní oprávnění, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zvlastniopravneni [cit. 20. prosince 2013]. 108 §23 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 106
35
předkládá veřejnosti.109 Veřejný ochránce práv ve zprávě o činnosti shrnuje všeobecné poznatky získané při výkonu své činnosti, specifikuje příčiny nepříznivého stavu věcí a nespokojenosti obyvatel. Tímto způsobem upozorňuje zákonodárce na nedostatky, které je třeba řešit. Proto je předloţení poznatků a shrnutí výsledků Parlamentu jedním z nejdůleţitějších úkolů veřejného ochránce práv.110 Jedná-li se v Poslanecké sněmovně o věcech spadajících do sféry působnosti veřejného ochránce práv, je veřejný ochránce práv oprávněn být na schůzi přítomen, i kdyţ schůze sněmovny je jinak neveřejná. Má právo poţádat o slovo a musí mu být uděleno.111 Vztah veřejného ochránce práv vůči Poslanecké sněmovně je vztahem odpovědnosti, nikoliv podřízenosti. Tato ustanovení jsou názornou ukázkou komunikace a úpravy právních vztahů mezi veřejným ochráncem práv a Poslaneckou sněmovnou.112
3.2.3 Nástroje Veřejný ochránce práv nedisponuje ţádnými donucovacími prostředky.113 Nápravu stavu poţaduje veřejný ochránce práv po státním orgánu, který se chybného rozhodnutí dopustil. Jestliţe příslušný orgán nekoná, či nezjedná nápravu, obrátí se veřejný ochránce práv s ţádostí o nápravu na nadřízený orgán, případně předloţí věc k projednání vládě. Jeho úkolem není jakkoliv suplovat či měnit rozhodnutí státních orgánů, ale přimět orgány státní správy, aby vyuţívaly k nápravě problémů vlastní kontrolní, sankční, nápravné a zákonné pravomoci.114 Výčet opatření k nápravě navrhuje a upravuje zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. Veřejný ochránce práv můţe navrhnout především tato nápravná opatření: zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci, provedení úkonů k odstranění nečinnosti, zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení, zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt,
109
§23 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002, s. 42-49. 111 §24 odst. 3 zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů 112 SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 80. 113 Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/cesky-verejny-ochrance-prav [cit. 28. listopadu 2013] 114 KÁBELOVÁ, A. Ombudsman – veřejný ochránce práv, 2011. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/Zivot-aprace/Jak-to-v-CR-funguje/Pravo/Ombudsman-%E2%80%93-verejny-ochrance-prav [cit. 8. ledna 2014]. 110
36
poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody.115 Kromě těchto opatření můţe veřejný ochránce práv navrhnout provedení organizačních změn, informovat na poradě o svých stanoviscích k případům, iniciovat zaslání omluvného dopisu stěţovateli, atd. Symbolické opatření je pouţito v případě, kdy úřad sice pochybil, ale nelze u něj navrhnout jiné řešení problému. I toto však můţe být pro stěţovatele morální satisfakce.116 Dotyčný úřad je povinen do třiceti dnů sdělit veřejnému ochránci práv, jaká opatření k nápravě učinil. Jestliţe úřad povinnost nesplní, nebo jsou-li opatření k nápravě podle názoru veřejného ochránce práv nedostatečná, má veřejný ochránce práv dvě moţnosti: vyrozumí nadřízený úřad a není-li takového úřadu, vládu, můţe o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jména a příjmení osob oprávněných jednat jménem úřadu.117 Veřejný ochránce práv pouţívá přiměřeně obě tyto moţnosti. Obrátí-li se veřejný ochránce práv na vládu, je tato moţnost kapacitně i časově náročnější, i kdyţ má obvykle konkrétní výsledek. Vede buďto k systémové změně praxe, nebo ke změně zákona. Tento prostředek však z povahy věci nelze pouţívat často.118 Nápravná opatření můţe veřejný ochránce práv pouze doporučit. Vynucovat jejich splnění můţe pouze nepřímo, například uveřejněním případu v hromadných sdělovacích prostředcích. Veřejné odhalení příčin a důvodů špatného nebo pomalého jednání příslušného úřadu bývá pro dotčený úřad nepříjemné, a proto se mu snaţí vyhnout.119
115
§19 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 126. 117 §20 odst. 1 a 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. 118 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 127. 119 HANÁK, M. Působnost veřejného ochránce práv ve vztahu k orgánům územního plánování. Urbanismus a územní rozvoj, 2002, č. 5, s. 49. 116
37
4. Rozpočet 4.1 Rozpočet evropského veřejného ochránce práv Původně byl rozpočet evropského veřejného ochránce práv součástí souhrnného rozpočtu Evropského parlamentu. V prosinci roku 1999 Rada Evropské unie přijala nařízení, kterým se mění nařízení o souhrnném rozpočtu a tak s účinností od 1. ledna 2000 disponuje evropský veřejný ochránce práv vlastním oddílem rozpočtu Evropské unie (oddíl VIII.). Stejně jako ostatní orgány a instituce, které mají samostatné oddíly rozpočtu, tak se i evropský veřejný ochránce práv musí při sestavování rozpočtu řídit Nařízením Rady č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství. I kdyţ má evropský veřejný ochránce práv samostatný oddíl rozpočtu, nedisponuje úplnou autonomií. Veškeré návrhy na zvýšení rozpočtu, například v souvislosti s nárůstem počtu zaměstnanců, musí předloţit ke schválení Radě Evropské unie a Evropskému Parlamentu. Rozpočet evropského veřejného ochránce práv je rozdělen do tří hlav. Hlava 1 zahrnuje platy, příspěvky a další výdaje spojené se zaměstnanci a tvoří 90 % podíl všech výdajů. Hlava 2 obsahuje výdaje na budovy, nábytek, zařízení a různé provozní výdaje. Hlava 3 zahrnuje výdaje spojené s obecnými činnostmi úřadu. Například se z této kapitoly hradí příspěvky mezinárodním organizacím veřejných ochránců práv.120 Aby nedocházelo ke zbytečnému zdvojování výdajů na administrativní a technický personál, vyuţívá evropský veřejný ochránce práv zázemí Evropského parlamentu. Jde především o pronájem kancelářských prostor, překladatelské a tlumočnické sluţby, účetnictví, informační technologie, telekomunikační a poštovní sluţby. Veškeré tyto sluţby jsou účtovány evropskému veřejnému ochránci práv. Tato spolupráce umoţňuje značné úspory rozpočtu Evropské unie.121
120
FABRA VALLÉS, J. M. The European Ombudsman´s Recources – the Budget and Related Issues. In The European Ombudsman: origins, establishment, evolution. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2005, s. 211 - 214. 121 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 74. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014].
38
Článek 11 Statutu evropského veřejného ochránce práv říká, ţe aby mohl evropský veřejný ochránce práv vykonávat činnost, musí mu být nápomocen jeho sekretariát.122 Úřad má vysoce kvalifikovaný personál, jehoţ úkolem je řešit stíţnosti na nesprávný úřední postup ve 23 úředních jazycích Evropské unie. Tento úkol ukládá úřadu Smlouva o fungování Evropské unie.123 Rostoucí počet stíţností podaných evropskému veřejnému ochránci práv v souvislosti s rozšiřováním Evropské unie a také s rostoucím povědomím občanů Evropské unie o úloze evropského veřejného ochránce práv způsobil navýšení pracovních míst a s tím související navýšení rozpočtu. V prvním roce fungování úřadu hospodařil evropský veřejný ochránce s prostředky o objemu 1,2 milionu EUR a personální zázemí tvořilo 13 zaměstnanců.124 V roce 2012 činil objem finančních prostředků více neţ 9,5 milionů EUR (9 616 000 EUR) a personální zázemí tvořilo 66 zaměstnanců (26 stálých pracovních míst, 40 dočasných pracovních míst).125 Následující tabulky na dalších stránkách uvádějí přehled příjmů a výdajů evropského veřejného ochránce práv za rok 2012.
122
FABRA VALLÉS, J. M. The European Ombudsman´s Recources – the Budget and Related Issues. In The European Ombudsman: origins, establishment, evolution. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2005, s. 210 - 211. 123 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 72. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 124 FABRA VALLÉS, J. M. The European Ombudsman´s Recources – the Budget and Related Issues. In The European Ombudsman: origins, establishment, evolution. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2005, s. 213. 125 Úřední věstník EU – Evropský veřejný ochránce práv – oddíl VIII., 2012. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/budget/data/D2012/CS/SEC08.pdf [cit. 13. ledna 2014].
39
Tabulka č. 1: Příjmy evropského veřejného ochránce práv za rok 2012 (v EUR) Článek Bod
Okruh
HLAVA 4 KAPITOLA 40 - Daně a různé srážky 400 Výnosy ze zdanění platů, mezd a služebních požitků členů orgánů, úředníků, ostatních zaměstnanců a příjemců důchodů 404 Výnos ze zvláštních dávek z odměn členů orgánu, úředníků a jiných zaměstnanců v činné službě KAPITOLA 40 - CELKEM KAPITOLA 41 - Příspěvky do systému důchodového pojištění 410 Příspěvky zaměstnanců do systému důchodového pojištění 411 Převod nebo vykoupení nároků na důchod ze strany zaměstnanců 412 Příspěvky do systému důchodového pojištění od úředníků a dočasných zaměstnanců, kteří jsou na dovolené z osobních důvodů KAPITOLA 41 - CELKEM HLAVA 6 KAPITOLA 66 - Ostatní příspěvky a náhrady 660 Ostatní příspěvky a náhrady 6 6 0 0 Ostatní účelové vázané příspěvky a náhrady - účelově vázané příjmy KAPITOLA 66 - CELKEM HLAVA 9 KAPITOLA 90 - Různé příjmy 900 Různé příjmy KAPITOLA 90 - CELKEM
CELKOVÝ SOUČET PŘÍJMŮ Zdroj: http://eur-lex.europa.eu/budget/data/D2012/CS/SEC08.pdf
40
Rozpočtový rok 2012
560 068 66 918 626 986 535 140 0 0 535 140
0 0
0 0
1 162 126
Tabulka č. 2: Výdaje evropského veřejného ochránce práv za rok 2012 (v EUR) Hlava Kapitola 1 10 12 14 16 2 20 21 23 3 30 32 33 34 10 10 0 10 1
Okruh Výdaje v souvislosti s osobami pracujícími v orgánu Členové orgánu Úředníci a dočasní zaměstnanci Ostatní zaměstnanci a externí služby Ostatní výdaje v souvislosti s osobami pracujícími v orgánu HLAVA 1 - CELKEM Budovy, nábytek, zařízení a různé provozní výdaje Budovy a náklady s nimi spojené Výpočetní technika, zařízení a nábytek: nákup, pronájem a údržba Běžné správní výdaje HLAVA 2 - CELKEM Výdaje související s obecnými činnostmi orgánu Schůze a konference Odborné poradenství a informace získávání, archivace, tvorba a šíření dokumentů Studie a jiné dotace Výdaje související s výkonem povinností veřejného ochránce práv HLAVA 3 - CELKEM Ostatní výdaje Předběžné položky Pohotovostní rezerva
CELKOVÝ SOUČET VÝDAJŮ
Prostředky 2012 531 000 6 478 000 413 000 69 000 7 491 000 488 000 100 500 815 000 1 403 500 220 000 374 000 26 000 2 000 622 000 0 0
9 516 500
Zdroj: Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/budget/data/D2012/CS/SEC08.pdf
4.2 Rozpočet českého veřejného ochránce práv Za účelem plnění úkolů spojených s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti veřejného ochránce práv byla zřízena Kancelář veřejného ochránce práv. Kancelář byla zřízena na základě vládního nařízení č. 165/2000 Sb., o některých opatřeních k provedení zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv.126 Výdaje na činnost veřejného ochránce práv a jeho Kanceláře jsou hrazeny ze samostatné kapitoly státního rozpočtu. To, ţe má veřejný ochránce práv samostatný rozpočet, přispívá k zajištění hospodářské nezávislosti na vládě.127 Rozpočet veřejného ochránce práv tvoří kapitola 309 státního rozpočtu. Výdaje této kapitoly jsou rozděleny na běţné výdaje a kapitálové výdaje. Běţné výdaje tvoří více jak 94 % výdajů této kapitoly. Jedná se především o osobní výdaje spojené se zaměstnanci, například platy, pojistné na sociální a zdravotní pojištění, apod. Tyto výdaje tvoří přes 75 % běţných výdajů. Další součástí běţných výdajů jsou věcné výdaje, například nákup drobného hmotného dlouhodobého majetku, 126
Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2012, 2014. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?0=6§CT=1010§CT1=0 [cit. 20. února 2014]. 127 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 133.
41
kancelářského materiálu, nákup energií, pohonných hmot, poštovní sluţby, apod. Zanedbatelnou část běţných výdajů tvoří ostatní běţné výdaje, například platy daní a poplatků, příspěvky mezinárodním organizacím, apod. 128 Návrh rozpočtu Kanceláře veřejného ochránce práv vypracovává sama Kancelář a svůj návrh předkládá Ministerstvu financí ČR. Kancelář dále provádí rozpočtová opatření v rámci příslušné kapitoly rozpočtu, rozhoduje o hospodaření s rozpočtovými prostředky, zajišťuje vnitřní finanční kontrolu a na konci roku vypracovává návrh státního závěrečného účtu.129 Navýšení počtu podnětů předkládaných veřejnému ochránci práv a rozšíření jeho působnosti o provádění systematických návštěv na místech, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě, si vyţádalo nárůst zaměstnanců a tím i potřebu navýšení rozpočtu. Zatímco k 1. lednu 2001, tj. těsně po zvolení prvního veřejného ochránce práv130, Kancelář zaměstnávala 10 zaměstnanců, v březnu téhoţ roku tvořilo personální obsazení Kanceláře 33 osob. V prosinci 2001 v Kanceláři pracovalo celkem 86 zaměstnanců.131 V roce 2012 činil objem vyčerpaných finančních prostředků rozpočtu Kanceláře 85 405 000 Kč a Kancelář zaměstnávala 110 osob.132 Tabulky na následujících dvou stranách uvádějí přehled příjmů a výdajů českého veřejného ochránce práv za rok 2012.
128
Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2012, 2014. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?0=6§CT=1010§CT1=0 [cit. 20. února 2014]. 129 VARVAŘOVSKÝ, P. Statut Kanceláře veřejného ochránce práv. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/kancelar-vop/statut/ [cit. 21. února 2014]. 130 Prvním veřejným ochráncem práv byl zvolen 18. prosince 2000 pan Otakar Motejl 131 MOTEJL, O. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2001. Brno, 2002. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 01.pdf [cit. 25. února 2014]. 132 VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014].
42
Tabulka č. 3: Příjmy českého veřejného ochránce práv za rok 2012 Položka 2 21 211 213 214 23
3 4 41 413
Příjmy
Prostředky v Kč
NEDAŇOVÉ PŘÍJMY Příjmy z vlastní činnosti a odvody přebytků organizací s přímým vztahem Příjmy z vlastní činnosti Příjmy z pronájmu majetku Výnosy z finančního majetku POLOŽKA 21 - CELKEM Příjmy z prodeje nekapital. majetku a ostatní nedaňové příjmy Ostatní nedaňové příjmy POLOŽKA 23 - CELKEM KAPITÁLOVÉ PŘÍJMY PŘIJATÉ TRANSFERY Neinvestiční přijaté transfery Převody z vlastních fondů POLOŽKA 41 - CELKEM
CELKOVÝ SOUČET PŘÍJMŮ Zdroj: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?0=6§CT=1010§CT1=0
43
18 650 673 670 360 692 680 125 310 125 310
225 000
1 042 990
Tabulka č. 4: Výdaje českého veřejného ochránce práv Prostředky v tis. Kč
Položka
Výdaje
5 50 501 502 503
BĚŽNÉ VÝDAJE Výdaje Na platy, ostatní platy za provedenou práci a pojistné Platy Ostatní platby za provedenou práci Povinné pojistné placené zaměstnavatelem POLOŽKA 50 - CELKEM Neinvestiční nákupy a související výdaje Nákup materiálu Úroky a ostatní finanční výdaje Nákup vody, paliv a energie Nákup služeb Ostatní nákupy Výdaje související s neinvestičními nákupy POLOŽKA 51 - CELKEM Neinvestiční transfery veřejnoprávním subjektům Převody vlastním fondům Ostatní neinvestiční transfery jiným veřejným rozpočtům POLOŽKA 53 - CELKEM Neinvestiční transfery obyvatelstvu Náhrady placené obyvatelstvu POLOŽKA 54 - CELKEM Neinvestiční transfery do zahraničí Neinvestiční transfery mezinárodním organizacím POLOŽKA 55 - CELKEM KAPITÁLOVÉ VÝDAJE Investiční nákupy a související výdaje Pořízení dlouhodobého nehmotného majetku Pořízení dlouhodobého hmotného majetku POLOŽKA 61 - CELKEM
51 513 514 515 516 517 518 53 534 536 54 542 55 551 6 61 611 612
CELKOVÝ SOUČET VÝDAJŮ Zdroj: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?0=6§CT=1010§CT1=0
44
42 441 000 5 212 000 16 202 000 63 855 000 2 239 460 13 450 3 765 460 6 801 550 2 519 350 514 580 15 853 850 425 000 12 000 437 000 176 920 176 920 43 830 43 830 485 340 4 553 070 5 038 410
85 405 010
5. Výstupy činnosti V této kapitole bych ráda provedla rozbor a porovnání statistických údajů, které se týkají výstupů činnosti českého a evropského veřejného ochránce práv v roce 2012.
5.1 Evropský veřejný ochránce práv Povinností evropského veřejného ochránce práv je kaţdoročně předloţit Evropskému parlamentu souhrnnou zprávu o své činnosti. Ve zprávě je zveřejněn přehled stíţností a šetření, kterými se veřejný ochránce práv v daném roce zabýval, které postoupil jinému orgánu a také shrnutí rozhodnutí, které v šetřených případech učinil. V roce 2012 evropský veřejný ochránce práv obdrţel celkem 2 442 podnětů. Následující graf znázorňuje vývoj počtu stíţností.133 Graf č. 1: Přijaté podněty evropským veřejným ochráncem práv v jednotlivých letech 2 700
2 667
2 650 2 600 2 550
2 510
2 500 2442
2 450 2 400 2 350 2 300 2010
2011
2012
Zdroj: Vlastní zpracování na základě výročních zpráv evropského veřejného ochránce práv 2010 – 2012
Z grafu, který zachycuje období let 2010 – 2012 je zřejmé, ţe se meziroční počet stíţností podaných evropskému veřejnému ochránci práv sniţoval. Toto sniţování je odrazem úspěchu interaktivního průvodce veřejného ochránce práv, který je dostupný na internetových stránkách evropského veřejného ochránce práv od počátku ledna 2009. Průvodce umoţňuje potencionálnímu stěţovateli získat poţadované informace bez podání stíţnosti.134 Velká část z celkového počtu 2 442 podnětů nespadá do působnosti evropského veřejného ochránce
133
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 134 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2011. Luxemburg, 2012, s. 5. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 16. ledna 2014].
45
práv.135 V případě evropského veřejného ochránce práv převaţovaly podněty mimo působnost. Následující grafy ukazují strukturu podnětů z hlediska působnosti. Graf č. 2: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2010
744; 27%
v nepůsobnosti v působnosti
1983; 73%
Zdroj: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces
Graf č. 3: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2011
698; 27%
v nepůsobnosti v působnosti
1846; 73%
Zdroj: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces
Graf č. 4: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2012
740; 30%
v nepůsobnosti v působnosti
1720; 70%
Zdroj: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces
135
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014].
46
Z uvedených grafů 2 – 4 vyplývá, ţe v období let 2010 – 2012 došlo k nárůstu počtu stíţností, které spadaly do působnosti evropského veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv se snaţí poskytovat jednoznačné informace o tom, co můţe pro stěţovatele udělat, s čím mu můţe pomoci. Stále větší procento tak dokáţe posoudit, zda jeho podnět spadá do působnosti veřejného ochránce práv, nebo zda se má obrátit na jinou adresu. Vzhledem k tomu, ţe Evropská komise je vrcholným orgánem Evropské unie a její rozhodování má přímý vliv na občany, byla právě Evropská komise hlavním orgánem, na který si občané Evropské unie stěţovali. Více jak polovina všech šetření (52,7 %), které v roce 2012 evropský veřejný ochránce práv zahájil, se týkala Evropské komise. Na dalších místech byly Evropský úřad pro výběr personálu (16,8 %), Evropský parlament (5,2 %), Evropská sluţba pro vnější činnosti (3 %), Evropská investiční banka (1,5 %) a další orgány a instituce Evropské unie. Evropský veřejný ochránce práv celkem v roce 2012 vyřídil 2 460 stíţností na základě následujících opatření: 450 – bylo zahájeno šetření, 1 404 – stíţnost byla postoupena příslušnému subjektu, nebo byla stěţovateli poskytnuta rada, na koho se má obrátit, 606 – stěţovateli byla zaslána informace, ţe nelze poskytnout ţádné další doporučení především proto, ţe stěţovatel neuvedl na koho nebo na co si chce stěţovat. V roce 2012 uzavřel veřejný ochránce práv celkem 390 šetření. Většina stíţností, které vedly k šetření, byla podána jednotlivými občany. Jen malá část stíţností (14,7 %) byly stíţnosti, které předloţily společnosti, sdruţení a jiné právnické osoby a pouze nepatrná část šetření byla zahájena z podnětu veřejného ochránce práv.136 Následující graf názorně zobrazuje procentní podíl výsledků šetření.
136
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014].
47
Graf č. 5: Výsledky uzavřených šetření v roce 2012 Jiné (15)
4%
Byl zjištěn nesprávný úřední postup (56)
14%
Nebyl zjištěn nesprávný úřední postup (76)
19%
Další šetření není opodstatněné (197)
51%
Vyřešeno orgánem nebo dohodnuto smířné řešení (80)
21%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Zdroj: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces137
Z výše uvedeného grafu je zřejmé, ţe v 80ti případech bylo dosaţeno smírného řešení, kdy dotčený orgán záleţitost vyřešil nebo přijal návrh smírného řešení. V 76ti případech neshledal nesprávný úřední postup. Pokud dojde k ukončení šetření s tímto výsledkem, stěţovatel získá od dotčeného orgánu vysvětlení jeho jednání a od veřejného ochránce práv podrobnou analýzu šetřeného případu. Z celkového počtu 390ti uzavřených šetření v roce 2012 byl v 56ti případech zjištěn nesprávný úřední postup. Následující graf ukazuje, jakým způsobem bylo uzavřeno šetření.138 Graf č. 6: Statistika uzavřených šetření v případě nesprávného úředního postupu Vydána zvláštní zpráva 1
Přijat návrh doporučení
9
Uzavřeno kritickou poznámkou
47
Zjištěn nepsrávnýž úřední postup celkem
56
0
10
20
30
40
50
60
Zdroj: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces
137
Některá šetření byla uzavřena na základě dvou a více důvodů. Proto součet jednotlivých procentuálních podílů je vyšší neţ 100 % 138 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014].
48
Z grafu vyplývá, ţe převáţná část šetření byla uzavřena tím, ţe veřejný ochránce práv učinil kritickou poznámku. Tuto poznámku činí v případech, kdy dotčený orgán uţ nemůţe pochybení napravit, zjištěný nesprávný úřední postup nemá obecné důsledky a návrh doporučení by byl zbytečný. V 9ti případech se veřejný ochránce práv domníval, ţe dotyčný orgán můţe nesprávný úřední postup napravit, anebo ţe tento nesprávný úřední postup má obecné důsledky a z tohoto důvodu vydal návrh doporučení. V roce 2012 v jednom případu vyuţil svůj nejsilnější nástroj a předloţil Parlamentu jednu zvláštní zprávu. Veřejný ochránce práv má moţnost působit na zvýšení kvality správy dotčeného orgánu i v případě, ţe nesprávný úřední postup neshledá. Pokud se domnívá, ţe existuje moţnost zvýšení kvality správy dotčeného orgánu, má moţnost vydat další poznámku. Ta má slouţit jako doporučení jak zvýšit kvalitu sluţeb poskytovaných občanům. Tyto další poznámky byly v roce 2012 učiněny ve 30ti případech.139
5.2 Český veřejný ochránce práv Český veřejný ochránce práv je povinen kaţdý rok nejpozději do 31. března podat Poslanecké sněmovně souhrnnou zprávu o své činnosti. Tato zpráva obsahuje vyhodnocení činnosti za uplynulý rok, především statistiky podnětů, šetření a dosaţené výsledky.140 Mimo roční souhrnné zprávy předkládá veřejný ochránce práv kaţdé 3 měsíce Poslanecké sněmovně informace o své činnosti. Zpráva je také dostupná na webových stránkách veřejného ochránce zpráv a je tak dostupná veřejnosti, která se tak můţe seznamovat s výsledky práce veřejného ochránce práv.141 V roce 2012 český veřejný ochránce práv obdrţel celkem 8 388 podnětů.142 Následující graf zobrazuje, jak podněty podané českému veřejnému ochránci v jednotlivých letech narůstají.
139
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 140 §23 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů 141 ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008, s. 130. 142 VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014].
49
Graf č. 7: Přijaté podněty v jednotlivých letech
8388
9 000 8 000 7 000
6 987
6 309
6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0 2010
2011
2012
Zdroj: http://www.ochrance.cz/zpravy-o-cinnosti/zpravy-pro-poslaneckou-snemovnu/
Graf zachycuje časovou řadu let 2010 – 2012, ze které je zřejmý meziroční nárůst přijatých podnětů. Nárůst počtu stíţností podaných veřejnému ochránci práv svědčí o rostoucí důvěře občanů v tuto instituci. Z celkového počtu stíţností nepatří všechny do působnosti veřejného ochránce práv. V případě českého veřejného ochránce práv vţdy převaţují podněty, které do působnosti veřejného ochránce spadají. Relativně vysoké procento stíţností je mimo působnost veřejného ochránce práv. Konkrétně v roce 2012 to bylo 43 % všech stíţností.143 Graf č. 8: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2010
43%
v působnosti 57%
v nepůsobnosti
Zdroj:http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_V OP_2012-web.pdf
143
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014].
50
Graf č. 9: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2011
38% v působnosti v nepůsobnosti 62%
Zdroj:http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_V OP_2012-web.pdf
Graf č. 10: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2012
40% v působnosti v nepůsobnosti 60%
Zdroj:http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_V OP_2012-web.pdf
Z grafů č. 8 – 10, které znázorňují vývoj počtu stíţností z hlediska působnosti, vyplývá mírný nárůst počtu podnětů, které do působnosti veřejného ochránce práv spadají. Důvodem je patrně fakt, ţe stále větší procento stěţovatelů dokáţe posoudit, zda jejich stíţnost do působnosti veřejného ochránce práv spadá a zda se na něj mohou obrátit. Jiţ tradičně se nejvíce podnětů občanů týká následujících oblastí: sociálního zabezpečení (28,2 %), stavebních úřadů (9,2 %), zaměstnanosti (8,3 %), zdravotnictví (6,7 %), státní správy a soudů (4,7 %) a dalších oblastí. V roce 2012 veřejný ochránce práv vyřídil celkem 7 868 podnětů, z nichţ bylo: 510 odloţeno – důvodem byl buď nedostatek působnosti, nebo to, ţe podnět neměl patřičné náleţitosti, 6 335 objasněno – v těchto případech byla obvykle stěţovateli poskytnuta rada, jak postupovat při ochraně svých práv nebo veřejný ochránce práv konstatoval, ţe podnět má obecnější ráz a zahájil ve věci obecnější šetření z vlastní iniciativy. 51
Celkem bylo v roce 2012 uzavřeno 905 šetření.144 Graf č. 11: Výsledky uzavřených šetření v r. 2012
Jiné (50)
6%
Byl zjištěn nesprávný úřední postup (628)
69%
Nebyl zjištěn nesprávný úřední postup (227)
25%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
Zdroj:http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_V OP_2012-web.pdf
Graf ukazuje procentní podíl případů, ve kterých bylo zjištěno pochybení úřadu a nebylo zjištěno pochybení. Z výše uvedených údajů o odloţených, objasněných a šetřených stíţnostech je zřejmé, ţe převládající počet podnětů byl vyřízen poskytnutím právní rady stěţovateli. Druhý nejčastější způsob vyřízení podnětu je zahájení šetření a nejméně častým způsobem vyřízení je odloţení podnětu z důvodu nedostatku působnosti. Do celkového počtu vyřízených podnětů je třeba ještě připočítat 108 případů, kdy stěţovatel vzal podnět zpět, 3 případy, kdy podnět byl svým obsahem opravným prostředkem a 7 šetření zvláštní důleţitosti. Z 905ti ukončených šetření bylo v 628 případech zjištěno pochybení.145
144
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014]. 145 VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014].
52
Graf č. 12: Statistika zjištěných pochybení na základě šetření Sankční opatření 16
Napraveno po závěrečném stanovisku
72
Napraveno před závěrečným stanoviskem
532
Zjištěná pochybení celkem
628
0
100
200
300
400
500
600
700
Zdroj:http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_V OP_2012-web.pdf
Z výše uvedeného grafu je zřejmé, ţe převáţná část pochybení byla úřadem napravena po vydání zprávy o šetření. Pokud úřad sám pochybení nenapraví, musí veřejný ochránce práv vydat závěrečné stanovisko, jehoţ součástí je návrh opatření k nápravě, a teprve na základě tohoto stanoviska úřad pochybení napraví. Jen velmi malé procento případů zůstává nenapraveno. V těchto případech veřejný ochránce práv vyuţije sankční opatření a o pochybení úřadu informuje nadřízený úřad a veřejnost.146 Porovnáme-li celkový počet přijatých a vyřízených podnětů v jednom roce, musíme konstatovat, ţe činnost veřejného ochránce práv je velmi efektivní. Během roku totiţ vyřídí téměř stejný počet podnětů, jako přijme. Vysoká efektivita práce veřejného ochránce práv je do jisté míry dána i osobou vykonávající tuto funkci, zvlášť pokud se jedná o osobu, která se těší vysoké morální autoritě a společenské prestiţi.
146
VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014].
53
6. Mediální viditelnost V této kapitole bych se ráda věnovala tématu mediální viditelnosti evropského a českého veřejného ochránce práv. Podle mého názoru je velmi důleţité dostat tuto instituci do povědomí občanů a v tomto ohledu hrají velikou roli právě média. Toto si velmi dobře uvědomují i samotní veřejní ochránci práv a snaţí se svou viditelnost zvyšovat.
6.1 Evropský veřejný ochránce práv Činnost evropského veřejného ochránce práv v oblasti mediální viditelnosti spočívá ve snaze informovat nevládní organizace, občany, sdruţení a podniky o moţnosti stěţovat si na nesprávné úřední postupy institucí Evropské unie právě u evropského veřejného ochránce práv. Evropský veřejný ochránce práv moc dobře ví, jak důleţitá jsou média při utváření veřejného mínění, a proto jednou z hlavních sloţek jeho činnosti je mediální politika. Mediální politiku lze posuzovat ze dvou hledisek. Z prvního hlediska usiluje o to, aby informoval širokou evropskou veřejnost formou všeobecně zaměřených médií, například televizí, rozhlasem a novinami. Z druhého hlediska apeluje na konkrétní skupiny potenciálních stěţovatelů pomocí specializovaných médií, například ekonomických či spotřebitelských časopisů a interních bulletinů sdruţení, nevládních organizací a zájmových skupin. Evropský veřejný ochránce práv chce, aby veřejnost mohla sledovat jeho práci, a proto se snaţí být přístupný pro novináře. Ve sdělovacích prostředcích dává informace o zahajovaných šetřeních, smírných řešeních přijatých institucemi pro uspokojení stěţovatelů, důleţitých návrzích doporučení určených institucím a o rozhodnutích uzavírajících šetření. Dále je velmi důleţité, aby informoval média o své výroční zprávě, o nejnovějších probíhajících šetřeních a jejich výsledcích, o svých příspěvcích do probíhajících veřejných diskusí. Sdělovacím prostředkům podává informace hlavně formou tiskových konferencí, tiskových zpráv, rozhovorů a diskusí o širších souvislostech. Snaţí se pomoci novinářům v tom, ţe své zprávy podává jednoduše a srozumitelně a to i pro čtenáře.147
147
Evropský veřejný ochránce práv - Úvod, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/press/introduction.faces [cit. 29. března 2014].
54
Další nezanedbatelnou úlohou evropského veřejného ochránce práv je vytváření důvěry formou dialogu mezi Unií a občany. Nejdůleţitější akcí v roce 2012 z hlediska mediální viditelnosti evropského veřejného ochránce byl seminář nazvaný „Evropa v krizi.“ Hlavním řečníkem na této akci byl předseda Evropské komise pan José Manuel Barroso.148 Evropský veřejný ochránce práv spolu s vedoucími pracovníky prezentoval v roce 2012 činnost svého úřadu na více neţ 50ti akcích a dvoustranných setkáních s významnými zúčastněnými subjekty, například členy právní obce, podnikatelskými sdruţeními, expertními skupinami, atd. Tyto konference, semináře a schůzky se konaly v Bruselu a v členských státech. V průběhu roku 2012 zaměstnanci evropského veřejného ochránce práv představily 94 prezentací pro 2 408 občanů. K nejdůleţitějším mediálním prezentacím v roce 2012 patřila tisková konference věnovaná výroční zprávě za rok 2011. Pan Diamandouros a vedoucí pracovníci jeho úřadu také rozdali více neţ 30 rozhovorů novinářům z televizních, tiskových, rozhlasových i elektronických sdělovacích prostředků. Jeho úřad v průběhu roku 2012 vydal 18 tiskových zpráv. V internetových sdělovacích prostředcích a v tisku jsme mohli nalézt více neţ 1 700 článků o práci evropského veřejného ochránce práv. Jeho internetové stránky jsou během celého roku aktualizovány. Tyto internetové stránky od 1. ledna do 31. prosince 2012 navštívilo více neţ 310 000 návštěvníků. Návštěvníci dohromady zhlédli přes 6,2 milionů stránek. Nejvyuţívanější funkcí stránek byl opakovaně interaktivní průvodce. S pouţitím interaktivního formuláře vyhledalo a dostalo pomoc více neţ 19 000 osob. V roce 2012 začal rozšiřovat své pouţívání sociálních médií. Evropský veřejný ochránce práv má od 10. září 2012 svůj kanál na YouTube a videoklip „Zapleteni v administrativě EU?“ Tento videoklip do konce roku zhlédlo jiţ 19 900 lidí. Od 11. září má také svůj oficiální účet na sociální síti Twitter.149 Výsledkem mediální prezentace veřejného ochránce práv je mimo jiné i to, jak vstoupí do obecného povědomí lidí. S tím souvisí i zájem o informace o této instituci a je pochopitelné, ţe v současné době lze největší počet informací vyhledat na internetu. Abych získala přehled o tom, pod jakým označením instituce veřejného ochránce práv lze nalézt největší mnoţství informací, zadala jsem do internetového vyhledávače výrazy150, které se pro veřejného
148
DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 8. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 149 DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013, s. 66 - 68. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 150 Pro vyhledání výrazů jsem pouţila internetový vyhledávač Google dne 3. 4. 2014.
55
ochránce práv obecně pouţívají. Pro jednotlivé výrazy bylo nalezeno následující mnoţství odkazů: Evropský veřejný ochránce práv – 53 400 Veřejný ochránce práv EU – 90 600 Evropský ombudsman – 144 000 Ombudsman EU – 9 890 000 Z uvedených čísel je zřejmé, ţe i kdyţ oficiální název instituce je Evropský veřejný ochránce práv, nejčastěji se pouţívá označení Ombudsman EU.
6.2 Český veřejný ochránce práv Český veřejný ochránce práv se snaţí zajistit, aby občané České republiky věděli, ţe je můţe ochránit před jednáním veřejné správy. Proto občanům poskytuje informace o činnosti svého úřadu a seznamuje je i s činností samotné veřejné správy. Relativně zvláštní činností českého veřejného ochránce práv v porovnání s dalšími evropskými veřejnými ochránci práv je spolupráce s Českou televizí při tvorbě seriálu Ochránce. Dříve se tento seriál nazýval Případ pro ombudsmana a v roce 2001 byl přejmenován na Ochránce. Diváci tento seriál mohou sledovat jiţ od roku 2005 a jeho prostřednictvím se obeznamovat se zajímavými příběhy lidí, kteří se snaţili dosáhnout svých práv. Právě veřejný ochránce práv jim s tím většinou pomohl a dospěli tak ke zdárnému vyřešení svých problémů. Tyto příběhy mohou ostatní lidi naučit, jak v takových okolnostech postupovat, kam se obrátit a na co si dát pozor. Seriál Ochránce rovněţ ukazuje práci a smysl instituce českého veřejného ochránce práv.151 Česká televize odvysílala celkem jiţ 131 dílů. Zatím poslední díl byl odvysílán 22. prosince 2013.152 V roce 2012 uspořádal český veřejný ochránce práv 11 tiskových konferencí, kterými chtěl obeznámit veřejnost s výsledky svých šetření, se svými aktivitami, s poznatky ze systematických preventivních návštěv zařízení, ve kterých se nacházejí osoby omezené na svobodě a s doporučeními v oblasti rovného zacházení. Během roku 2012 zveřejnil více neţ 70 tiskových zpráv, aktualit a dalších informací o své činnosti. Vybrané zprávy z šetření a stanovisek k zajímavým případům uveřejňuje na svých internetových stránkách. Pokračoval
151
Veřejný ochránce práv ČR – Další činnost ochránce, 2014. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/dalsiaktivity/ [cit.1.dubna 2014]. 152 Veřejný ochránce práv ČR – TV seriál, 2014. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/dalsi-aktivity/tv-serial/ [cit.1.dubna 2014].
56
rovněţ i ve své osvětové činnosti v rámci zveřejnění informačních letáků, ve kterých objasňuje právní úpravu a dává rady, jak konat v určitých ţivotních situacích. Na svých internetových stránkách uveřejnil uţ 65 různých letáků. Média o veřejném ochránci práv otiskla či odvysílala 4 829 zpráv, článků a reportáţí. Televize se zabývala jeho činností ve 345ti případech, ČTK s agenturou Mediafax v 486ti zprávách. Významně se na jeho mediální viditelnosti podílela i internetová média, která uveřejnila 2 395 zpráv a článků. Veřejný ochránce práv se i se svou zástupkyní objevili v několika televizních a rozhlasových vysíláních, kde poskytli rozhovory, účastnili se ţivých vysílání a zodpovídali otázky občanů v internetových on-line rozhovorech. Vysoký zájem o zveřejnění informace o činnosti veřejného ochránce se projevil i v návštěvnosti jeho internetových stránek, které v roce 2012 navštívilo více neţ 220 000 návštěvníků. Od 1. září 2012 zavedl speciální internetové stránky pro děti a náctileté153, kde se mohou dozvědět, v čem jim můţe pomoci a jaká jsou jejich práva. Po prvních čtyřech měsících navštívilo stránky skoro 2 500 návštěvníků. Stejně jako v případě evropského veřejného ochránce práv jsem i pro českého veřejného ochránce práv zadala do internetového vyhledávače výrazy154, kterými lze označit veřejného ochránce práv. Výsledek vyhledávání byl následující: Český veřejný ochránce práv – 98 500 Veřejný ochránce práv ČR – 92 100 Český ombudsman – 259 000 Ombudsman ČR – 285 000 I přesto, ţe veřejný ochránce práv není zakotven v Ústavě České republiky, tak je v průzkumech veřejného mínění více neţ 70 % občany pokládán za nejdůvěryhodnějšího ze všech ústavních činitelů.155
153
Speciální internetové stránky českého veřejného ochránce jsou www.deti.ochrance.cz Pro vyhledání výrazů jsem pouţila internetový vyhledávač Google dne 3. 4. 2014. 155 VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_20 12-web.pdf [cit. 26. února 2014]. 154
57
7. Srovnání 7.1 Historie a právní zakotvení Z historického hlediska je instituce evropského veřejného ochránce práv starší. Vznikla vytvořením Evropské unie na základě Maastrichtské smlouvy s účinností k 1. listopadu 1993. Právní základ pro výkon činnosti evropského veřejného ochránce práv tvoří článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie, Statut evropského veřejného ochránce práv a prováděcí ustanovení, která veřejný ochránce práv přijal na základě článku 14 Statutu. Pravidla, kterými se při své činnosti řídí evropský veřejný ochránce práv, byla přijata Evropským parlamentem. Zatímco u evropského veřejného ochránce práv existuje vazba na Evropský parlament, v České republice byla zřízena instituce českého veřejného ochránce práv na základě prostého zákona. Právní úprava instituce českého veřejného ochránce práv je dána zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, kterým se rovněţ řídí i činnost veřejného ochránce práv. Za dobu fungování instituce evropského i českého veřejného ochránce práv funkci v obou institucích zastávali shodně tři představitelé veřejných ochránců práv.
7.2 Pravomoci a nástroje Hlavním úkolem jak českého tak evropského veřejného ochránce práv je šetření na základě stíţností s cílem ochránit občany před nesprávným jednáním úřadů a institucí. Působnost evropského veřejného ochránce práv se vztahuje na ústřední orgány a instituce Evropské unie (např. Evropskou komisi, Radu EU, Evropský parlament a další). Do působnosti evropského veřejného ochránce práv nespadá Soudní dvůr, Soud prvního stupně a Soud pro veřejnou sluţbu při výkonu své soudní pravomoci. Dále není evropský veřejný ochránce práv oprávněn řešit stíţnosti proti vnitrostátním, regionálním a místním orgánům členských států, neřeší činnost národních soudů a ani nezasahuje do činnosti národních veřejných ochránců práv a není také odvolacím orgánem proti rozhodnutím vydaným těmito orgány. Naproti tomu český veřejný ochránce práv působí pouze uvnitř státu. Jeho působnost se vztahuje na všechny správní úřady a další instituce, které vykonávají státní správu. Do jeho působnosti nespadají soudy, státní zastupitelstvo, vláda, poslanci a prezident. Rozdíl mezi působností českého a evropského veřejného ochránce práv spočívá dále v rozšíření působnosti českého veřejného ochránce práv na místa, kde se mohou nacházet osoby omezené na svobodě. 58
Společné pro českého i evropského veřejného ochránce práv je, ţe mohou zahájit šetření buď na základě doručeného podnětu, nebo z vlastní iniciativy. Rozdíl nastane ve chvíli, kdy se veřejný ochránce práv rozhodne stíţnost šetřit. Veřejný ochránce práv zašle stíţnost dotčenému orgánu, který má stanovenou lhůtu na zaslání stanoviska. V případě evropského veřejného ochránce práv je tato lhůta 3 měsíce nebo zkrácená na 2 měsíce v případech, které se týkají odmítnutí přístupu k dokumentům. V případě českého veřejného ochránce práv je dotčený orgán povinen zaslat stanovisko do 30ti dnů. Domnívám se, ţe je to z důvodu sloţitosti administrativního aparátu Evropské unie a také větší náročnosti řešených případů. Jak jiţ bylo dříve uvedeno, veřejný ochránce práv nedisponuje ţádnou nařizovací nebo sankční pravomocí, má pouze iniciační pravomoci tzn., ţe můţe pouze vyslovovat doporučení. Pokud se však dotčený orgán doporučením neřídí, můţe se veřejný ochránce práv obrátit na nadřízený orgán. Evropský veřejný ochránce práv se obrací na Evropský parlament a český veřejný ochránce práv se obrací na vládu. Český veřejný ochránce práv dále disponuje důleţitou pravomocí, kdy má moţnost doporučit úřadu či vládě vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu.
7.3 Rozpočet Rozpočet evropského veřejného ochránce práv tvoří samostatnou kapitolu rozpočtu Evropské unie stejně tak jako rozpočet českého veřejného ochránce práv tvoří samostatnou kapitolu rozpočtu České Republiky. Rozpočet evropského veřejného ochránce práv nedisponuje úplnou samostatností a všechny návrhy na zvýšení rozpočtu musí předloţit ke schválení Radě EU a Evropskému parlamentu. V případě českého veřejného ochránce práv rozpočet vypracovává sama Kancelář veřejného ochránce práv a předkládá ho Ministerstvu financí. U obou veřejných ochránců práv je zřejmý neustálý nárůst čerpaných finančních prostředků. V případě českého veřejného ochránce práv je tento nárůst daný rozšířením pravomocí veřejného ochránce práv o pravomoc provádět systematické a preventivní návštěvy na místech, kde dochází k nějakému omezování svobody osob. Asi největší rozdíl mezi oběma veřejnými ochránci práv je v hospodárnosti vyuţití rozpočtových prostředků. Jak uvedl místopředseda Evropského parlamentu Oldřich Vlasák, na Plenárním zasedání Evropského parlamentu, stojí řešení jednoho případu evropského veřejného ochránce práv skoro 13 000 eur, zatímco v ČR stojí řešení jednoho případu 13 000 Kč coţ je asi 25 krát
59
méně.156 Z hlediska efektivnosti vynaloţených prostředků je činnost evropského veřejného ochránce práv velmi neefektivní.
7.4 Výstupy činnosti V této kapitole provedu analýzu a porovnání základních údajů o činnosti českého a evropského veřejného ochránce práv. Rozdíl je moţno najít jiţ v tom, jakým komunikačním prostředkem jsou ochráncům doručovány podněty. V případě evropského veřejného ochránce práv jako prostředek komunikace převládá e-mailový účet. Jedná se především o stíţnosti, které jsou podány prostřednictvím elektronického formuláře. Pokud chtějí občané podat stíţnost nebo podnět českému veřejnému ochránci práv, často k tomu vyuţívají informační telefonní linky nebo také vyuţívají moţnost podat podnět ústně do protokolu či obdrţet jednoduchou právní radu. Následující tabulka podává přehled o jednotlivých aktivitách veřejných ochránců práv. Tabulka č. 5: Aktivity českého a evropského veřejného ochránce práv v roce 2012 Činnost veřejného ochránce práv
Český veřejný ochránce práv
Evropský veřejný ochránce práv
Doručené podněty 8 388 2 442 Vyřízené podněty 7 868 2 460 Zahájená šetření 953 450 Ukončená šetření 905 390 Zahájená šetření z vlastní iniciativy 24 15 Zjištěno pochybení 628 56 Zdroj: Vlastní zpracování na základě souhrnné zprávy českého veřejného ochránce práv 2012 a výroční zprávy evropského veřejného ochránce práv 2012
Z údajů o počtu doručených podnětů je zřejmé, ţe český veřejný ochránce práv je mnohem vytíţenější neţ evropský veřejný ochránce práv. Z počtu 8 388 doručených podnětů český veřejný ochránce práv zahájil šetření přibliţně kaţdého devátého případu, zatímco jeho evropský kolega kaţdého pátého případu. Údaje o počtu případů, ve kterých bylo zjištěno pochybení úřadu, nebo instituce naznačují, ţe jen velmi malé procento případů, které byly šetřeny evropským veřejným ochráncem práv, bylo ukončeno konstatováním, ţe byl zjištěn nesprávný úřední postup. V případě českého veřejného ochránce práv je toto číslo několikanásobně vyšší.
156
VLASÁK, O. Zhodnocení činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012, 2013. Dostupné z: http://www.vlasak.eu/tp/texty-3/medium/3445 [cit. 29. března 2014].
60
7.5 Mediální viditelnost Mám-li srovnávat činnost českého a evropského veřejného ochránce práv v oblasti mediální prezentace, lze konstatovat, ţe tato činnost je přibliţně stejná. Oba veřejní ochránci práv kaţdoročně zveřejňují ve svých výročních zprávách výsledky své činnosti, pořádají tiskové konference, vydávají tiskové zprávy, poskytují rozhovory a uveřejňují články jak v tisku, tak i na internetových médiích. Evropský veřejný ochránce práv se můţe pochlubit svým interaktivním formulářem, který je umístěn na jeho stránkách a také tím, ţe vyuţívá pro svou prezentaci sociální média. V případě českého veřejného ochránce práv je poměrně ojedinělou činností veřejného ochránce práv spolupráce s Českou televizí při tvorbě seriálu Ochránce (dříve Případ pro ombudsmana), který pomáhá divákovi seznámit se s prací veřejného ochránce práv na konkrétních případech z praxe. Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole „Mediální viditelnost“, velmi zajímavé je srovnání pod jakým pojmenováním můţeme veřejného ochránce práv nalézt.157 V případě českého veřejného ochránce práv byl nejčastěji pouţíván výraz „ombudsman ČR“ (285 000 odkazů) a v případě evropského veřejného ochránce práv výraz „ombudsman EU“ (9 890 000 odkazů). Z uvedených čísel je z pohledu mediální viditelnosti zřejmá jednoznačná převaha ombudsmana EU. Naopak nejméně odkazů bylo nalezeno pro výraz „veřejný ochránce práv ČR“ (92 100 odkazů) a „evropský veřejný ochránce práv“(53 400 odkazů). To svědčí o tom, ţe veřejný ochránce práv je vnímán pod různým označením a obvykle to není právě oficiální název instituce.
157
Pro srovnání pojmenování jsem dne 3. 4. 2014 pouţila internetový vyhledávač Google.
61
Závěr Bakalářská práce představuje veřejného ochránce práv jako institut, který tvoří most mezi státním aparátem a občanem. Cílem práce bylo charakterizovat a srovnat činnost českého a evropského veřejného ochránce práv. V bakalářské práci byl nejprve nastíněn teoretický základ instituce, tj. charakteristika, definice a klasifikace instituce, následoval historický exkurz do vývoje českého a evropského veřejného ochránce práv a představení pravomocí a nástrojů, kterými disponují oba veřejní ochránci práv. Dále se práce zabývala rozpočty obou institucí a jejich mediální viditelností. Závěrečná část práce byla věnována analýze výstupů činnosti obou institucí za rok 2012 a komparaci obou institucí. Od srovnávání se vţdy očekává, ţe výsledkem srovnání bude poznatek, v čem se srovnávaní liší, a také vyslovení rozhodnutí, co je lepší a co horší. V případě veřejného ochránce práv pak rozhodnutí, který veřejný ochránce práv lépe plní svou funkci ochrany občanů před byrokratickým aparátem. Nerada bych činila závěry, která koncepce úpravy je vhodná, a která méně vhodná. Chtěla bych pouze nastínit některá, podle mého názoru podstatná zjištění. Zásadní rozdíl je v působnosti obou veřejných ochránců práv. Zatímco český veřejný ochránce práv se zabývá stíţnostmi na místní úřady a instituce, působnost evropského veřejného ochránce práv je zaměřena na orgány a instituce Evropské unie. Jedinečností českého veřejného ochránce práv je to, ţe je oprávněn navštěvovat zařízení, kde se nacházejí osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo závislé na poskytované péči. Důleţitým poznatkem je skutečnost, ţe evropský veřejný ochránce práv není nadřízený českého ani ţádného jiného národního ochránce práv a neslouţí ani jako odvolací instituce proti jeho rozhodnutí. Pokud se občan cítí být poškozen jednáním nějaké instituce Evropské unie, můţe se svou stíţností obrátit na evropského veřejného ochránce práv. Na základě rozboru statistických údajů o přijatých podnětech jsem narazila na tradiční problém, se kterým se potýká evropský veřejný ochránce práv, a to ţe většina podnětů, které obdrţí, nespadá do působnosti evropského veřejného ochránce práv. Je to především důsledek špatné informovanosti občanů Evropské unie. Tento problém se evropský veřejný ochránce práv snaţí odstranit pomocí interaktivního průvodce, který má občana nasměrovat na správný orgán, který můţe jeho problém vyřešit. S podobným problémem se potýká i český veřejný ochránce práv. Podíl podnětů, které jsou mimo působnost, je také poměrně vysoký. Situaci by 62
mohlo vyřešit zavedení podobného průvodce, jako má evropský veřejný ochránce práv. Porovnáme-li počty přijatých a vyřízených podnětů, dojdeme ke zjištění, ţe tento počet je v případě českého a evropského veřejného ochránce práv přibliţně stejný. To svědčí o vysoké efektivitě práce obou ochránců. Zajímavým poznatkem je určitě i zjištění, pod jakým označením nejčastěji vnímají institut veřejného ochránce práv samotní občané. Občané vnímají veřejného ochránce pod různým označením a překvapivé je, ţe to obvykle není oficiální název instituce. Nejvíce frekventovaný v případě českého veřejného ochránce práv je výraz „ombudsman ČR“ a v případě evropského veřejného ochránce práv výraz „ombudsman EU.“ Asi největší rozdíl mezi oběma veřejnými ochránci práv je v hospodárnosti vyuţití rozpočtových prostředků. Řešení jednoho případu českého veřejného ochránce práv stojí asi 25 krát méně neţ stojí řešení jednoho případu, kterým se zabývá evropský veřejný ochránce práv. Z hlediska ekonomičnosti vynaloţených prostředků je činnost evropského veřejného ochránce práv velmi neefektivní.
63
Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje: 1) FABRA VALLÉS, J. M. The European Ombudsman´s Recources – the Budget and Related Issues. In The European Ombudsman: origins, establishment, evolution. Luxemburg: Office for Official Publications of the European Communities, 2005. ISBN 92-95022-85-8. 2) HANÁK, M. Působnost veřejného ochránce práv ve vztahu k orgánům územního plánování. In Urbanismus a územní rozvoj, 2002, č. 5. 3) HANSEN, J. Die institucion des Ombudsman, Frankfurt (am Main): AthenäumVerlag, 1972. 4) HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-71-79-254-3. 5) HRABCOVÁ, D. Několik úvah o činnosti veřejného ochránce práv v ČR. In Postavení a role ombudsmana v demokratické společnosti, 2002. ISBN 80-210-29447. 6) PAVLÍČEK, V. a kol. Ústavní právo a státověda. I. Díl. Obecná státověda. Praha: Linde Praha, 1998. ISBN 80-7201-141-3. 7) SKÁLA, J. Proč ombudsman aneb obi ius ibi remedium. Právník, 1994, č. 2. ISSN 0324-7007. 8) SLÁDEČEK, V. Ombudsman, ochránce práv ve veřejné správě. Praha: Karolinum, 1998. ISSN 0323-0619. 9) SLÁDEČEK, V. Zákon o veřejném ochránci práv. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000. ISBN 80-7179.445-7. 10) ŠABATOVÁ, A. Ombudsman a lidská práva. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008. ISBN978-80-7239-229-2. 11) ŠKRÁBALOVÁ, L. Co všechno potřebujete vědět o Evropském ombudsmanovi. In Integrace, 2005, č. 1. ISSN 1212-9771. 12) Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů.
64
Internetové zdroje: 1) Čl. B, Hlava I, Smlouvy o Evropské unii 92/C 191/01. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/196/sekce/zakladni-smlouvy-spolecenstvi-a-jejichnovelizace/ [cit. 25. listopadu 2013]. 2) DIAMANDOUROS, N. Co pro vás můţe udělat evropský veřejný ochránce práv. Belgium, 2008. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/atyourservice/whatcanhedo.faces [cit. 14. ledna 2014]. 3) DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva. 2005. Belgium, 2006. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. ledna 2014]. 4) DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2008. Luxemburg, 2009. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 14. února 2014]. 5) DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2010. Luxemburg, 2011. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 16. ledna 2014]. 6) DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2011. Luxemburg, 2012. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 17.března 2014]. 7) DIAMANDOUROS, N. Výroční zpráva 2012. Luxemburg, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/activities/annualreports.faces [cit. 13. ledna 2014]. 8) Důvěra ve státní instituce klesá, 2010. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Duvera-ve-statni-instituce-klesa-179466 [cit. 12. listopadu 2013]. 9) EPAMINONDAS, M. The European Ombudsman. Eipascope, 1994. Dostupné z: http://www.eipa.eu/files/repository/eipascope/Scop94_1.pdf [cit. 15. listopadu 2013]. 10) Evropský veřejný ochránce práv - Úvod, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/press/introduction.faces [cit. 29. března 2014]. 11) Evropský veřejný ochránce práv - Ţivotopisy, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/press/cv.faces [cit. 26. listopadu 2013]. 12) Iuridictum encyklopedie o právu – Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Ve%C5%99ejn%C3%BD_ochr%C3%A1nce_pr%C3% A1v [cit. 15. prosince 2013]. 13) JURISTIC – Proti čemu nás chrání Veřejný ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://ustavni2.juristic.cz/70133/clanek/ustava1.html [cit. 5. prosince 2013].
65
14) KÁBELOVÁ, A. Ombudsman – veřejný ochránce práv, 2011. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/Zivot-a-prace/Jak-to-v-CR-funguje/Pravo/Ombudsman%E2%80%93-verejny-ochrance-prav [cit. 8. ledna 2014]. 15) MOTEJL, O. Nové povinnosti ombudsmana na základě změny zákona o veřejném ochránci práv, 2005. Dostupné z: http://www.fod.cz/stranky/informace/ombudsman0206.htm [cit. 30. listopadu 2013]. 16) MOTEJL, O. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2001. Brno, 2002. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/S ouhrnna_zprava_VOP_2001.pdf [cit. 25. února 2014]. 17) Národní veřejný ochránce práv – ombudsman, 2013. Dostupné z: http://www.vecersombudsmanem.cz/Domu/2/Propojeni/Narodniochranceverejnychpra vOmbudsman.aspx [cit. 12. prosince 2013]. 18) Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2012, 2014. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?0=6§CT=1010§CT1=0 [cit. 20. února 2014]. 19) PETERS, A. The European Ombudsman and the European Constitution. Netherlands: Kluwer Law International, 2005. Dostupné z: http://ius.unibas.ch/uploads/publics/8172/20100219153013_4b7ea07581620.pdf [cit. 15. listopadu 2013]. 20) PREININGER, M. Evropský ombudsman a ČR, 2013. Dostupné z: http://www.agris.cz/Content/files/main_files/61/139442/preinin.pdf [cit. 20. listopadu 2013]. 21) Prováděcí ustanovení evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/provisions.faces [cit. 16. ledna 2014]. 22) SLÁDEČEK, V. Byl jsem při tom. In Deset let veřejného ochránce práv v České republice, 2010. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Publikace/ochrance_almanach.pdf [cit. 28. listopadu 2013]. 23) SÖDERMAN, J. The European Ombudsman from Context. European Education Magazine, 2001. Dostupné z: http://www.cvce.eu/content/publication/2001/9/4/26ecc3d8-62b2-41a6-b493aab3548f749a/publishable_en.pdf [cit. 30. listopadu 2013].
66
24) SPIROVÁ, K. Veřejný ochránce práv, 2008. Dostupné z: http://www.pravnik.cz/a/265/verejny-ochrance-prav.html?print=1 [cit. 19. prosince 2013]. 25) Statut evropského veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/resources/statute.faces [cit. 15. ledna 2014]. 26) ŠKRÁBALOVÁ, L. Institut a smluvní zakotvení evropského ombudsmana: historie, současnost a výhled do budoucna, 2005. Dostupné z: http://www.uni-koeln.de/wisofak/powi/wessels/DE/ARCHIV/IGC_Net/Skrabalova_European_Ombudsman.pdf [cit. 21. listopadu 2013]. 27) Tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv č. 6/2013, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/press/release.faces/cs/49550/html.bookmark [cit. 2. prosince 2013]. 28) Tisková zpráva evropského veřejného ochránce práv č. 14/2013, 2013. Dostupné z: http://www.ombudsman.europa.eu/cs/press/release.faces/cs/51921/html.bookmark [cit. 2. prosince 2013]. 29) Úřední věstník EU – Evropský veřejný ochránce práv – oddíl VIII., 2012. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/budget/data/D2012/CS/SEC08.pdf [cit. 13. ledna 2014]. 30) VARVAŘOVSKÝ, P. Souhrnná zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za rok 2012. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/S ouhrnna_zprava_VOP_2012-web.pdf [cit. 26. února 2014]. 31) VARVAŘOVSKÝ, P. Statut Kanceláře veřejného ochránce práv. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/kancelar-vop/statut/ [cit. 21. února 2014]. 32) Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/ceskyverejny-ochrance-prav [cit. 28. listopadu 2013]. 33) Veřejný ochránce práv ČR, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/verejnyochrance-prav [cit. 3. prosince 2013]. 34) Veřejný ochránce práv ČR – Další činnost ochránce, 2014. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/dalsi-aktivity/ [cit.1.dubna 2014]. 35) Veřejný ochránce práv ČR – Jak stíţnost podat a co musí obsahovat, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/jak-podat-stiznost/ [cit. 12. prosince 2013].
67
36) Veřejný ochránce práv ČR – JUDr. Otakar Motejl, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/judr-motejl-prvni-cesky-verejny-ochrance-prav/ [cit. 30. listopadu 2013]. 37) Veřejný ochránce práv ČR – Novou veřejnou ochránkyní práv byla dnes zvolena Anna Šabatová, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy2014/novou-verejnou-ochrankyni-prav-byla-dnes-zvolena-anna-sabatova/
[cit.
30.
listopadu 2013]. 38) Veřejný ochránce práv ČR – Pavel Varvařovský novým veřejným ochráncem práv, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2010/pavelvarvarovsky-novym-verejnym-ochrancem-prav/ [cit. 30. listopadu 2013]. 39) Veřejný ochránce práv ČR – Působnost veřejného ochránce práv, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/pusobnost-verejneho-ochrance-prav [cit. 9. prosince 2013]. 40) Veřejný ochránce práv ČR – TV seriál, 2014. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/dalsi-aktivity/tv-serial/ [cit.1.dubna 2014]. 41) Veřejný ochránce práv ČR – Veřejní ochránci práv a jejich zástupci, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/historie/ochranci-a-zastupci/ [cit. 30. listopadu 2013]. 42) Veřejný ochránce práv ČR – Zemřel JUDr. Otakar Motejl, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2010/zemrel-judr-otakarmotejl/ [cit. 30. listopadu 2013]. 43) Veřejný ochránce práv ČR – Zvláštní oprávnění, 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/zvlastni-opravneni [cit. 20. prosince 2013]. 44) VLASÁK, O. Zhodnocení činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2012, 2013. Dostupné z: http://www.vlasak.eu/tp/texty-3/medium/3445 [cit. 29. března 2014].
68
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Příjmy evropského veřejného ochránce práv za rok 2012 (v EUR) ................... 40 Tabulka č. 2: Výdaje evropského veřejného ochránce práv za rok 2012 (v EUR) .................. 41 Tabulka č. 3: Příjmy českého veřejného ochránce práv za rok 2012 ....................................... 43 Tabulka č. 4: Výdaje českého veřejného ochránce práv .......................................................... 44 Tabulka č. 5: Aktivity českého a evropského veřejného ochránce práv v roce 2012............... 60
Seznam grafů Graf č. 1: Přijaté podněty evropským veřejným ochráncem práv v jednotlivých letech.......... 45 Graf č. 2: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2010 .................................................. 46 Graf č. 3: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2011 .................................................. 46 Graf č. 4: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2012 .................................................. 46 Graf č. 5: Výsledky uzavřených šetření v roce 2012 ................................................................ 48 Graf č. 6: Statistika uzavřených šetření v případě nesprávného úředního postupu .................. 48 Graf č. 7: Přijaté podněty v jednotlivých letech ....................................................................... 50 Graf č. 8: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2010 .................................................. 50 Graf č. 9: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2011 .................................................. 51 Graf č. 10: Struktura podnětů z hlediska působnosti v r. 2012 ................................................ 51 Graf č. 11: Výsledky uzavřených šetření v r. 2012 .................................................................. 52 Graf č. 12: Statistika zjištěných pochybení na základě šetření................................................. 53
69
