Odbor územního plánování a stavebního řádu Oddělení stavebního řádu
doručeno dle rozdělovníku
datum
oprávněná úřední osoba
číslo jednací
spisová značka
09.03.2016
Mgr. Ing. Michaela Soukeníková
KUZL 16972/2016
KUSP 1033/2016 ÚP-So
VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA ROZHODNUTÍ Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále také „odvolací správní orgán“), obdržel odvolání, které podal Mgr. Libor Šlampa, nar. 24.07.1960, trvale bytem Zlín, Obeciny XIV 4038, PSČ 760 01 (dále jen „odvolatel“), proti rozhodnutí Magistrátu města Zlína, Odboru stavebních a dopravních řízení (dále jen „stavební úřad“), vydanému dne 22.01.2015 pod č. j. MMZL 009274/2015. Tímto rozhodnutím stavební úřad výrokem I. podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění předpisů následujících (dále jen „stavební zákon“), nařídil odvolateli, jakožto vlastníkovi, odstranění stavby pro reklamu, umístěné na pozemku p. č. 4036/1 v katastrálním území Zlín, tvořené dvěma reklamními plochami o rozměrech 5,15 x 2,40 m, připevněných ve výšce cca 2 m na ocelové konstrukci a ukotvené na podvozku, výrokem II. podle ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění předpisů následujících (dále jen „správní řád“) a ustanovení § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy: jeden tisíc korun českých), splatných do 15 dnů po nabytí právní moci odvoláním napadeného rozhodnutí, výrokem III. podle ustanovení § 130 odst. 1 stavebního zákona stavil podmínky pro odstranění předmětné stavby. Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, jako příslušný odvolací správní orgán podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 89 odst. 1 a ustanovení § 178 správního řádu, přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání a na základě zjištěných skutečností rozhodl podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu tak, že podané odvolání zamítá a rozhodnutí stavebního úřadu č. j. MMZL 009274/2015 ze dne 22.01.2015 p o t v r z u j e.
Účastníci řízení, na něž se vztahuje rozhodnutí správního orgánu: Mgr. Libor Šlampa, nar. 24.07.1960, Zlín, Obeciny XIV 4038, PSČ 760 01
Krajský úřad Zlínského kraje třída Tomáše Bati 21 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.:, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 2
Odůvodnění Stavební úřad vydal dne 22.01.2015 pod č. j. MMZL 009274/2015 rozhodnutí, kterým výrokem I. podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, nařídil odvolateli, jakožto vlastníkovi, odstranění stavby pro reklamu, umístěné na pozemku p. č. 4036/1 v katastrálním území Zlín, tvořené dvěma reklamními plochami o rozměrech 5,15 x 2,40 m, připevněných ve výšce cca 2 m na ocelové konstrukci a ukotvené na podvozku (dále jen „předmětná stavba“), výrokem II. podle ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu a ustanovení § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (slovy: jeden tisíc korun českých), splatných do 15 dnů po nabytí právní moci odvoláním napadeného rozhodnutí, výrokem III. podle ustanovení § 130 odst. 1 stavebního zákona stavil podmínky pro odstranění předmětné stavby. Proti tomuto rozhodnutí odvolatel podal v zákonné lhůtě odvolání. Odvolací správní orgán podané odvolání rozčlenil pro přehlednost do níže uvedených odvolacích bodů, ve kterých odvolatel uvádí, že: (1) stavební úřad v napadeném rozhodnutí jasně a konkrétně nespecifikoval, jak chápe a definuje pojmy „trvalost“ a „dlouhodobost“, které jsou zmíněny na str. 5 napadeného rozhodnutí, tj. v části, kde stavební úřad citoval z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.10.2010, vydaného pod č. j. 10 Ca 280/2008-78, neboť, dle tvrzení odvolatele, absence takové definice dává stavebnímu úřadu možnost bezbřehé libovůle a spekulace ve správních řízeních; dále pak odvolatel k tomu uvedl, že vzhledem k tomu, že byl stavebním úřadem při zahájení řízení o odstranění předmětné stavby poučen o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby, ve smyslu ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona, nezabýval se stavební úřad úvahami, které odvolatel uvedl v odvolání, které se týkají otázky časového určení umístění předmětné stavby na pozemku (2) v návaznosti na stavební zákon stavební úřad nedefinoval „umístění vozíku na konkrétním místě“ a v napadeném rozhodnutí je tato otázka zcela ignorována a stavební úřad se nikterak nezabýval úvahami při vypořádání se s otázkou prostorového určení umístění předmětné stavby na pozemku, přičemž z fotografií pořízených stavebním úřadem na místě předmětné stavby vyplývá, že nebyly provedeny žádné stavební úpravy, jako např. betonové patky, zpevnění plochy pod koly, jiné terénní úpravy pro trvalé umístění předmětné stavby, přičemž je dle odvolatele zřejmé, že s vozíkem opatřeným koly lze poměrně snadno manipulovat. Odvolateli v této souvislosti vyvstává otázka zda v případě vydání územního rozhodnutí stavebním úřadem, bude moci jako vlastník jakkoliv manipulovat s předmětnou stavbou, nebo zda v případě, že by „postrčil“ vozík o jeden metr doleva či vpřed bude muset požádat v souladu se stavebním zákonem o odstranění stavby a následně o další umístění stavby, tedy zda takto umístěná předmětná stavba splňuje podstatný znak stavby, tj. umístění na konkrétním místě, a zda je tedy konkrétním místem myšlen celý pozemek, popřípadě jen pozemek pod předmětnou stavbou v jeho půdorysu jako u „ostatních staveb“ zda takový výrobek může naplnit charakteristické znaky pro stavbu apod. Závěrem tohoto námitkové bodu odvolatel poukazuje na skutečnost, že stavební úřad sice uvedl, že při průběžných kontrolních prohlídkách na místě stavby nebyla zjištěna žádná manipulace předmětnou stavbou, vyjma výměn obsahu reklamních ploch, nicméně tato svá tvrzení nedoložil o žádné „hmatatelné, doložitelné a konkrétní důkazy“. Dále odvolatel uvedl, že „letmý pohled z vlaku, jedoucího auta, popřípadě fotografie z větší vzdálenosti“ nemůže podat žádný věrohodný důkaz o manipulaci s vozíkem, a dále odvolatel uvedl, že stejně tak nebyly podány jiné důkazy, že nebylo v období mezi průběžnými kontrolními prohlídkami s předmětnou stavbou jakkoliv manipulováno a tato byla pak odstavena zpět na původní místo (3) nebyl k žádnému místnímu šetření vyzván, ani o něm informován, byť pozemek p. č. 4036/1 v katastrální území Zlín, na němž se předmětná stavba nachází, je v jeho vlastnictví, a to i přes to, že stavební zákon upravuje podmínky pro postup pracovníků stavebního úřadu nejen při vstupu na stavbu či do stavby, ale rovněž při vstupu na cizí pozemky, přičemž totéž platí ve vztahu k sousedním pozemkům a odvolatel, na základě seznámení se s podklady pro rozhodnutí, nezjistil žádné oprávnění stavebního úřadu, které by svědčilo ve prospěch tvrzení stavebního úřadu z žádných protokolů ani z fotodokumentace (4) stavební úřad pochybil, když poté, co dvakrát neúspěšně zaslal oznámení o zahájení řízení na adresu uvedenou v evidenci vedenou katastrem nemovitostí paní Dagmar Mildred Bednarik, trvale se zdržující ve Spojených státech amerických, přistoupil k formě doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky. Toto odvolatel považuje za rozpor s ustanovením § 22 správního řádu, neboť adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování podle ustanovení § 19 odst. 3 správního řádu je v cizině, lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny, a pokud se tímto způsobem nedaří písemnost doručit, ustaví jim správní orgán opatrovníka, ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu. V tomto případě stavební úřad opakovaně zaslal oznámení na adresu uvedenou v katastru nemovitostí bez zkoumání dalších okolností, čímž nedošlo ke splnění podmínky uvedené v ustanovení § 25 odst. 1 správního řádu, že se jedná o osobu, jíž je prokazatelně nedaří doručovat; k tomu odvolatel dále uvedl, že doručení správního rozhodnutí
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 3
veřejnou vyhláškou není náhradním prostředkem k doručení oznámení v případě, že zásilka oznamující zahájení řízení se vrátila správnímu orgánu jen proto, že si ji adresát v úložní době nevyzvedl. Pro případ, že by stavební úřad splnil veškeré podmínky pro doručení veřejnou vyhláškou dle ustanovení § 25 odst. 1 správního řádu, nelze z napadeného rozhodnutí zjistit, zda pro takový postup dodržel podmínku vyplývající z ustanovení § 25 odst. 2 správního řádu, dle které je doručení písemnosti veřejnou vyhláškou vázáno na splnění podmínky jejího současného zveřejnění způsobem, umožňujícím dálkový přístup a bez výše uvedeného nelze považovat písemnost za doručenou. Odvolatel v souvislosti s tímto námitkovým bodem dále uvedl, že nesouhlasí s argumentem stavebního úřadu, že v případě Dagmar Mildred Bednarik nejde o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo, neboť tento argument nebyl řádně odůvodněn. Odvolatel uvádí, že demontážní práce budou realizovány na pozemku v jeho vlastnictví, ale z povahy věci plyne, že veškeré stavební práce spojené s případným odstraněním vozíku budou muset být nutně realizovány (z důvodu ztíženého přístupu) i z pozemku p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik). V daném případě půjde o umístění těžké stavební techniky, a to jeřábu a nákladního automobilu, kdy pomocí jeřábu budou odstraněny a přemístěny těžké konstrukční díly a plechové tabule, vyzvednuto šasi vozíku a uloženo na nákladní automobil, jelikož vozík je samostatně nezpůsobilý pohybovat se po veřejných komunikacích. To vše bude nutno realizovat ze sousedních pozemků, resp. z pozemku p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (jehož je spoluvlastnice Dagmar Mildred Bednarik), a to z důvodu omezení, které je dané zvýšeným terénem a meze u nájezdu na pozemek, na němž je umístěna předmětná stavba, neboť zmiňovanou těžkou stavební techniku nelze na pozemku, na němž je předmětná stavba umístěna odstavit a k výše uvedeným (demontážním) činnostem využít. Dále pak odvolatel k tomuto bodu uvedl, že samotný jeřáb bude nutno z důvodu zajištění stability a bezpečnosti zajistit rameny tak, aby nedošlo k jeho převrácení, přičemž samotný jeřáb o hmotnosti 24 tun, při stabilizaci zmiňovanými rameny, bude vyvíjet na zpevněnou plochu na pozemku p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik) vysoký tlak, přičemž může dojít k poškození této plochy na citovaném pozemku. Dále pak je zřejmé, že operace související s odstraňováním předmětné stavby budou trvat „blíže neurčenou dobu“, a proto bude následně z důvodu úzké komunikace znemožněn průjezd jiným majitelům garáží nacházejících se za pozemkem p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik). Odvolatel je toho názoru, že právě tyto skutečnosti, v souladu s ustanovením § 32 odst. 3 správního řádu, vylučují postup oznámení veřejnou vyhláškou, neboť majitelé pozemku p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (který je ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik) budou po dobu odstraňování předmětné stavby evidentně omezeni na svých právech. (5) stavební úřad porušil jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť odvolatel dne 09.06.2014 u stavebního úřadu podal podnět k zahájení řízení z moci úřední ve věci umístění výrobků plnících funkci stavby na konkrétních pozemcích na území města Zlín, přičemž stavební úřad věc uzavřel s tím, že jako „nevlastník“ nemovitostí není odvolatel procesně legitimován k podání žádosti o jejich odstranění. Odvolatel k tomu dále uvedl, že ačkoliv žádnou žádost nepodal, a v dané věci šlo o podnět, stavební úřad nezahájil žádná šetření ani řízení z moci úřední, čímž porušil a doposud porušuje zásadu předvídatelnosti, a protože pokud sám porušuje své povinnosti, nemůže se domáhat plnění povinností u druhých. Odvolatel je toho názoru, že účelově selektivní zahájení řízení z moci úřední je pouze pokračování „šikanózního“ chování stavebního úřadu vůči osobě odvolatele. Odvolatel dále uvedl, že v případě negativního rozhodnutí je povinností stavebních úřadů všech stupňů, aby jasně, řádně a nezpochybnitelně odůvodnily své rozhodnutí a je naprosto nedostačující a nepřípustné, aby rozhodnutí o zamítnutí žádosti o výjimku bylo odůvodněno obecným konstatováním zákona bez relevantních důkazních prostředků, jejich vyhodnocení a pečlivému přihlédnutí ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci řízení. Vzhledem k tomu, že tak stavební úřad dostatečně neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Stavební úřad podle ustanovení § 86 odst. 2 správního řádu zaslal stejnopis podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí odvolat, a vyzval je, aby se k němu vyjádřili, přičemž Dagmar Mildred Bednarik, které se prokazatelně nedaří doručovat, doručoval stavební úřad toto oznámení veřejnou vyhláškou, dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 správního řádu (oznámení bylo vyvěšeno na úřední desce Magistrátu města Zlín a na webových stránkách www.zlin.eu ode dne 28.05.2015 a bylo sejmuto dne 12.06.2015). Vzhledem k tomu, že stavební úřad neshledal podmínky pro zrušení nebo změnu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 87 správního řádu, předal spis odvolacímu správnímu orgánu se svým stanoviskem. Nejprve se odvolací správní orgán zabýval zjištěním, zda se jedná o odvolání řádné, tj. přípustné a včasné. Z předloženého správního spisu zjistil, že odvolatel, jakožto osoba povinná ve smyslu ustanovení § 129 odst. 10 stavebního zákona, byl účastníkem řízení o odstranění předmětné stavby a mohl se proti rozhodnutí odvolat. Napadené rozhodnutí bylo odvolateli doručeno dne 23.01.2015,
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 4
přičemž odvolání bylo podáno dne 06.02.2015, tj. v zákonné 15 denní odvolací lhůtě. Jedná se tedy o odvolání řádné. Odvolací správní orgán dále přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání, přičemž dospěl k následujícím závěrům. Vzhledem k tomu, že se dále zmiňované pozemky nacházení všechny v jednom katastrálním území, a to katastrálním území Zlín, nebude již tato skutečnost v textu tohoto rozhodnutí dále zmiňována. Dne 12.06.2013 bylo při výkonu státního stavebního dozoru stavebním úřadem zjištěno, že se na pozemku p. č. 4036/1 nachází stavba pro reklamu, která byla realizována bez rozhodnutí nebo jiného opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem, která je tvořená dvěma reklamními plochami o rozměrech 5,15 x 2,40 m, připevněnými ve výšce cca 2 m na ocelové konstrukci, která je ukotvená na podvozku. Na základě výše uvedeného zjištění stavební úřad předvolal odvolatele na den 18.09.2013 k podání vysvětlení ve věci oprávněnosti umístění předmětné stavby, o čemž byl sepsán záznam o podaném vysvětlení č. j. MMZL 119508/2013. Z tohoto záznamu je zřejmé, že odvolatel trval na tom, že se nejedná o stavbu pro reklamu, ani o reklamní zařízení, ale o „vozidlo s kolečky“, přičemž odmítl podepsat poučení, a stejně tak odmítl podepsat celý záznam o podaném vysvětlení. Následně pak stavební úřad vyzval odvolatele k účasti na kontrolní prohlídce, konané za účelem zjištění stavebně technického stavu a dalších údajů o stavbě pro reklamu (reklamního zařízení) na pozemku p. č 4036/1, která se konala dne 14.10.2013 za účasti odvolatele, při níž byly zaměřeny rozměry předmětné stavby, které svým podpisem odvolatel potvrdil, a současně byla pořízena fotodokumentace. Na základě zjištěných skutečností pak stavební úřad oznámil, pod č. j. MMZL 157776/2013, zahájení řízení o odstranění stavby, dle ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona, přičemž řízení o odstranění stavby bylo zahájeno, ve smyslu ustanovení § 46 správního řádu, dnem 11.12.2013, kdy bylo oznámeno odvolateli. V ustanovení § 46 odst. 1 správního řádu, věty prvé, je stanoveno, že řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 správního řádu doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. V ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je stanoveno, že stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena, přičemž z ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona plyne, že stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b), v oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle ustanovení § 90 stavebního zákona a ustanovení § 110 stavebního zákona až ustanovení § 115 stavebního zákona; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v ustanovení § 109 stavebního zákona, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v ustanovení § 85 stavebního zákona. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení. Jak uvedl v napadeném rozhodnutí stavební úřad a jak si následně ověřil odvolací správní orgán, Zastupitelstvo města Zlína vydalo dne 05.02.2009 opatřením obecné povahy č. 1/2009 změnu č. 96 A Územního plánu města Zlína pod č. j. 26/17Z/2006, která nabyla účinnosti dnem 03.03.2009. Tato změna, spočívající v regulaci velkoplošných reklamních zařízení (staveb pro reklamu) na území řešeném Územním plánem města Zlína, byla schválena ve znění, účinném do 30.12.2011, následovně: „Ve všech funkčních plochách s výjimkou ploch pro komerční aktivity je nepřípustná činnost umisťování staveb pro reklamu.“ Jak si ověřil odvolací správní orgán ze svého archivu, již v roce 2010, resp. dne 13.09.2010 vydal stavební úřad rozhodnutí č. j. MMZL 79329/2010, sp. zn. MMZL-SÚ-30345/2010/Ka, kterým zamítl odvolatelovu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby pro reklamu na pozemku p. č. 4036/1 a to
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 5
právě z důvodu nesouladu s územně plánovací dokumentací, neboť citovaný pozemek se nenacházel v plochách pro komerční aktivity. V tomto případě se jednalo o „Stavbu pro reklamu“ na pozemku p. č. 4036/1 s tím, že se jedná o dva reklamní panely ve tvaru „V“ pod úhlem 300, o rozměru 9,6 x 3,6 m, o výšce 10 m, půdorysu patky 4,2 x 2,5 m, nosného sloupu TRO914/8,8 mm ukotveného do betonové patky. Proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu se odvolatel odvolal, nicméně odvolací správní orgán odvolání zamítl svým rozhodnutím ze dne 31.01.2011 vydaným pod č. j. KUZL 5901/2011 a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil (rozhodnutí nabylo právní moci dne 02.02.2011). V současné době je od 31.12.2011 účinný Územní plán města Zlína, dle kterého je nepřípustné umisťování staveb pro reklamu ve všech plochách s rozdílným způsobem využití s výjimkou plochy „OK“ (tj. plochy občanského vybavení - komerční zařízení - nákupní centra) s tím, že v plochách „OK“ jsou stavby pro reklamu přípustné za podmínky, že jejich umístěním nedojde k narušení kulturních a přírodních hodnot území. Pozemek p. č. 4036/1, jehož vlastníkem je odvolatele a na kterém je umístěna předmětná stavba, se nachází v ploše dopravní infrastruktury – silniční doprava „DS“ s hlavním využitím silniční dopravy a za přípustného využití jako odstavné a parkovací plochy, hromadné a řadové garáže, zařízení pro hromadnou dopravu, mosty, tunely, lávky, podchody, pozemky pro pěší a cyklistické stezky, účelové komunikace, pozemky zeleně, pozemky pro čerpací stanice pohonných hmot včetně doprovodných funkcí, stavby a zařízení pro údržbu silnic, pozemky související technické infrastruktury. Jako nepřípustné využití jsou uvedeny činnosti, děje a zařízení, které omezují hlavní využití. Z výše uvedeného je jednoznačně zřejmé, že předmětný pozemek je i v současné době začleněn v plochách dopravní infrastruktury a umístění stavby pro reklamu je tedy opět v rozporu s ustanovením § 90 stavebního zákona. V citovaném ustanovení stavebního zákona je stanoveno, že v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu (a) s vydanou územně plánovací dokumentací, (b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, (c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, (d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, (e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. K výše uvedenému odvolací správní orgán uvádí, že si nelze nepovšimnout skutečnosti, že v roce 2010 byla žádost odvolatele o umístění stavby pro reklamu stavebním úřadem zamítnuta pro rozpor s územním plánem města Zlína, nicméně odvolatel této skutečnosti zřejmě nedbal a zrealizoval stavbu velmi podobnou stavbě, jejíž realizaci stavební úřad zamítl, v ploše, kde není přípustné stavby typu předmětné stavby umisťovat, a jejíž nařízení odstranění je nyní předmětem odvolacího řízení. Nad rámec výše uvedeného odvolací správní orgán zdůrazňuje, že samotná skutečnost, že je stavba pro reklamu umístěna na pozemku pomocí betonových patek či je umístěna na vozíku (k jehož manipulaci je dle tvrzení odvolatele beztak zapotřebí jeřábu o nosnosti 24 tun) bezpředmětná, neboť definice stavby je stanovena v ustanovení § 3 odst. 3 stavebního zákona, kdy stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání, dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání, přičemž za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby a stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stavební úřad beze vší pochybnosti dospěl k závěru, že předmětná stavba není v souladu s ustanovením § 90 písm. a) stavebního zákona a to, že umístění stavby není v souladu s platným Územním plánem města Zlína, přičemž o této skutečnosti již odvolatel věděl minimálně od vydání zamítavého rozhodnutí stavebního úřadu v roce 2010. O povědomí odvolatele o rozporu předmětné stavby s platným územním plánem města Zlína svědčí i skutečnost, že byť byl tento v oznámení o zahájení řízení o odstranění předmětné stavby ze dne 09.12.2013 č. j. MMZL 157776/2013 stavebním úřadem poučen, ve smyslu ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona, že stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) stavebního zákona lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že (a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, (b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, (c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem, žádost o dodatečné povolení nepodal. Stavební úřad dále v oznámení o zahájení řízení ze dne 09.12.2013 uvedl, že nebude-li žádost ve lhůtě do 30 dnů ode dne převzetí tohoto oznámení podána, stavební úřad bude pokračovat v řízení o odstranění stavby. Na základě proběhlého řízení stavební úřad vydal dne 22.01.2015 rozhodnutí, kterým nařídil odstranění předmětné stavby, a toto své rozhodnutí odůvodnil rozporem s platným územním plánem města Zlína, účinným od 31.12.2011.
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 6
Z předloženého spisového materiálu je dále zřejmé, že stavební úřad jak při zahájení, tak i v jeho průběhu správně vyhodnotil okruh účastníků řízení a stanovil jej s ohledem na ustanovení § 129 odst. 10 stavebního zákona, neboť v tomto ustanovení stavební zákon konkrétně stanovuje okruh účastníků řízení o nařízení odstranění stavby, kterými jsou povinný, osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich, jakož i osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena. Dále z předloženého správního spisu odvolací správní orgán zjistil, že oznámení o zahájení řízení se nedařilo stavebnímu úřadu doručit dvěma účastnicím řízení, které mají trvalé bydliště ve Spojených státech amerických. Po neúspěšné reklamaci zásilek u České pošty, a.s. bylo oznámení oběma na adresu uvedenou v katastru nemovitostí opětovně zasláno dne 20.08.2014, přičemž i tyto zásilky byly následně reklamovány u poskytovatele poštovních služeb, a to ve dnech 18.09., 19.09., 27.10. a 26.11.2014. Dále odvolací správní orgán z předloženého správního spisu zjistil, že stavební úřad obdržel dne 27.08.2014 od odvolacího správního úřadu příkaz č. j. KUZL 51387/2014 k vydání rozhodnutí ve věci odstranění předmětné stavby v termínu do 30.11.2014. Jelikož ale v té době ještě nebyli všichni účastníci řízení prokazatelně seznámeni se zahájeným řízením, nemohl stavební úřad vydat rozhodnutí ve věci. Dne 02.12.2014 vydal odvolací správní orgán druhý příkaz č. j. KUZL 71494/2014 k vydání rozhodnutí, a to v termínu do 30 dnů ode dne obdržení příkazu. Následně dne 04.12.2014 stavební úřad obdržel od České pošty, a.s. doklad o doručení zásilky paní Marii Koudelik a současně informaci o výsledku reklamačního řízení v případě doručování paní Dagmar Mildred Bednarik, z které je zřejmé, že této účastnici řízení se prokazatelně nedaří doručovat. V souladu s ustanovením § 22 a ustanovením § 32 správního řádu přistoupil stavební úřad k doručování této účastnici veřejnou vyhláškou, ve smyslu ustanovení § 25 správního řádu. V ustanovení § 22 správního řádu je stanoveno, že adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování podle ustanovení § 19 odst. 3 správního řádu je v cizině, lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny. Pokud se tímto způsobem nepodaří písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka, ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 písm. d). V ustanovení § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu je stanoveno, že správní orgán ustanoví opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat. V ustanovení § 32 odst. 3 správního řádu je stanoveno, že nejde-li o účastníka řízení, kterému má být v řízení uložen povinnost nebo odňato právo, správní orgán opatrovníka podle odstavce 2 písm. d) a e) neustanoví a účastníkům tak uvedeným doručuje veřejnou vyhláškou. Odvolací správní orgán k tomu na vysvětlenou dodává, že účastníci řízení, kterým má být ve správním řízení uložena povinnost nebo odňato právo, mohou být jen účastníci řízení ve smyslu ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu (tzv. hlavní účastníci). Pro úplnost odvolací správní orgán uvádí, že v ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu je stanoveno, že účastníky řízení jsou (a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu, (b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Z citovaných ustanovení správního řádu je zřejmé, že účastníkem ve smyslu ustanovení§ 27 odst. 1 je pouze odvolatel, a zbývající účastníci vedeného řízení o nařízení odstranění předmětné stavby jsou účastníci ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu, tudíž stavební úřad nepochybil, když přistoupil k doručování veřejnou vyhláškou jedné z účastnic předmětného řízení, naopak postupoval plně v souladu se správním řádem. V ustanovení § 25 odst. 2 správního řádu je upraven postup doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky. Z tohoto ustanovení vyplývá, že písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, se vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje, přičemž se na písemnosti vyznačí den, kdy byla písemnost vyvěšena, což je den vydání rozhodnutí, ve smyslu ustanovení § 71 odst. 2 písm. c) správního řádu. Písemnost nebo oznámení o možnosti písemnost převzít se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Písemnost se považuje za doručenou patnáctým dnem po vyvěšení, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost jejího zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup. Co se týče běhu lhůty a jejího počítání, je prvním dnem lhůty, po kterou má být písemnost, resp. oznámení vyvěšeno, den následující po dni vyvěšení a písemnost, resp. oznámení, jsou doručeny patnáctým dnem po vyvěšení bez ohledu na to, zda se jedná o den pracovní, sobotu neděli nebo svátek. Na běh této lhůty se nevztahují pravidla stanovení v ustanovení § 40, neboť při doručování veřejnou vyhláškou nejde o lhůtu, na níž se váže provedení určitého úkonu v řízení, ale pouze o dobu, s jejímž uplynutí je přímo ze zákona spojen určitý právní důsledek, a tím je doručení písemnosti.
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 7
Z předloženého správního spisu bylo dále odvolacím správním orgánem zjištěno, že odvolatel dne 08.01.2014 vznesl při ústním jednání v rámci řízení o správním deliktu (sp. zn. MMZL-SÚ157221/2013/Ka) námitku podjatosti Ing. Dagmar Kalové. O této námitce rozhodl usnesením ze dne 14.01.2014 pod č. j. MMZL 006292/2014 služebně nadřízení oprávněné úřední osoby, Ing. Petr Skácel, vedoucí Odboru stavebních a dopravních řízení Magistrátu města Zlína, ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu v návaznosti na ustanovení § 154 správního řádu tak, že oprávněná úřední osoba Ing. Dagmar Kalová nebyla vyloučena z úkonů, které jsou vedeny ve věci stavby pro reklamu na pozemku p. č. 4036/1 v katastrálním území Zlín. Proti tomuto usnesení podal odvolatel odvolání, o němž dne 12.05.2014 pod č. j. KUZL 26849 rozhodl odvolací správní orgán tak, že podané odvolání zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil, přičemž rozhodnutí odvolacího správního orgánu nabylo právní moci dne 12.05.2014. Dále odvolací správní orgán zjistil, že dne 23.01.2014 vznesl odvolatel námitku podjatosti vůči Ing. Petru Skácelovi, vedoucímu Odboru stavebních a dopravních řízení, Magistrátu města Zlína, jakožto nadřízenému oprávněné úřední osoby, která vede řízení o odstranění předmětné stavby, tj. Ing. Dagmar Kalové, o které rozhodla usnesením Ing. Helena Eidová, MBA, tajemnice Magistrátu města Zlína, jakožto služebně nadřízení Ing. Petra Skácela, vedoucího Odboru stavebních a dopravních řízení Magistrátu města Zlína tak, že námitku podjatosti úřední osoby Ing. Petra Skácela zamítla, ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 a ustanovení § 76 odst. 1 správního řádu, s tím, že tato osoba není vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek ovlivnit. Proti tomuto usnesení podal odvolatel odvolání, o kterém dne 14.05.2014 pod č. j. KUZL 28047/2014 rozhodl odvolací správní orgán tak, že podané odvolání zamítl a usnesení Magistrátu města Zlína potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.05.2014. Odvolací správní orgán na tomto místě konstatuje, že i vznesené námitky podjatosti vznesené vůči úředním osobám, zejména tedy vůči oprávněné úřední osobě, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správního orgánu v souvislosti s řízením týkajícím se nařízení odstranění předmětné stavby, byly kvalifikovaně vypořádány služebně nadřízenými osobami, a napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno osobou, o jejíž nepodjatosti bylo pravomocně rozhodnuto. Odvolací správní orgán na tomto místě konstatuje, že neshledal v postupu stavebního úřadu v průběhu řízení a při vydání napadeného rozhodnutí vady, pro něž by musel do předmětného rozhodnutí stavebního úřadu jakkoliv zasáhnout a změnit jej či přistoupit k jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání, a proto podané odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Odvolací správní orgán nedošel k závěru dle ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, ani nezjistil skutečnost, dle ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu, která by odůvodňovala zastavení řízení. A protože odvolací správní orgán neshledal důvod pro postup podle ustanovení § 90 odst. 1 až 4 správního řádu, podané odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Účastníci řízení - další dotčené osoby Dagmar Mildred Bednarik, Marie Koudelik, České dráhy, Správa železniční dopravní cesty, oblastní ředitelství Olomouc, Statutární město Zlín
Vypořádání s námitkami odvolatele K odvolací námitce uvedené v bodě (1) toho rozhodnutí odvolací správní orgán uvádí, že výrobek plnící funkci stavby, na rozdíl od stavby ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona, není výsledkem stavební činnosti, tj. přesněji řečeno nevznikl s použitím stavební nebo montážní technologie, ale jiné průmyslové, např. strojírenské technologie. Výrobek plnící funkci stavby je zařízením vyrobeným továrním způsobem, čemuž plně odpovídá předmětná stavba. Stavební úřad v předmětné věci provedl místní šetření a zjistil, že byť je předmětná stavba svou ocelovou konstrukcí usazena na podvozku, je jako taková nepojízdná. Předmětná stavba, jako celek, není mobilní, nelze ji přemísťovat po pozemních komunikacích. Stavební úřad v napadeném rozhodnutí mimo jiné ocitoval část rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18.10.2010 č. j. 10 Ca 280/2008, v němž bylo judikováno, že nejpodstatnějším charakteristickým znakem výrobku plnícího funkci stavby je dle stavebního zákona to, že se jedná o výrobek umístěný na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. To vychází z toho, že i stavba je věcí umisťovanou na pozemku trvale nebo alespoň dlouhodobě. Jak dále uvedl v napadeném rozhodnutí stavební úřad při průběžných kontrolních
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 8
prohlídkách na místě předmětné stavby, nebyla zjištěna žádná manipulace s předmětnou stavbou vyjma výměny obsahu reklamních ploch. Na tomto místě si odvolací správní orgán dovoluje ocitovat z již uváděného rozsudku Městského soudu v Praze, následující: “Stavební zákon hovoří zcela obecně o „výrobcích“ a nevylučuje tedy z této definice předem žádné typy výrobků, tj. ani silniční vozidla, ať už motorová nebo nemotorová. Skutečnost, zda je předmětný výrobek umístěn na pozemku trvale či dlouhodobě anebo nikoliv, bude nutno zkoumat v každém případě individuálně podle konkrétních okolností, pokud osoba, která výrobek na pozemek umístila, svůj záměr výslovně stavebnímu úřadu nevyjeví. Záměru ponechat výrobek na pozemku dlouhodobě nebo trvale bude tak např. nasvědčovat umístění předmětného výrobku na podezdívku (po jeho sejmutí z podvozku), což je případ, který zmiňuje žalobce v žalobě, ale může se jednat právě i o vybudování přípojek sítí technického vybavení, jak o tom hovoří žalovaný. Dalšími vodítky pak mohou být terénní úpravy provedené v souvislosti s umístěním předmětného výrobku, vybudování stálých přístupových cest k tomuto výrobku, v daném případě by pak mohl být zkoumán např. i žalobcem projevený úmysl pronajímat mobilní domy turistům po celou dobu turistické sezóny aj.“ K tomu odvolací správní orgán podotýká, že už jen samotná skutečnost, že předmětná stavba slouží reklamním účelům, dostatečně jasně naznačuje, že záměrem odvolatele bylo míti předmětnou stavbu na konkrétním pozemku dlouhodobě (což odvolatel činí nejméně ode dne vykonání státního stavebního dozoru dne 12.06.2013, tj. po dobu více než 28 měsíců). Odvolací správní orgán na tomto místě konstatuje, že ze závěrů Městského soudu v Praze uvedených ve výše citovaném rozsudku ze dne 18.10.2010 č. j. 10 Ca 280/2008 lze nepochybně vycházet i v daném případě. Odvolací správní orgán dále doplňuje, že se závěry Městského soudu v Praze se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku ze dne 07.10.2015 č. j. 3 As 218/2014 – 33, v němž uvedl, že „charakteristickým rysem výrobku jako stavby (jedno jakého typu je tento výrobek) je jeho umístění na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. To vychází analogicky z toho, že i stavba je věcí umisťovanou na pozemku trvale nebo alespoň dlouhodobě. Na základě těchto znaků proto městský soud v citovaném rozsudku vyhodnotil jako stavbu například i odstavené motorové vozidlo sloužící k bydlení. Městský soud současně podotkl, že délku umístění výrobku bude nutno zkoumat individuálně, pomocnými kritérii může být vybudování přípojek sítí technického vybavení. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona nijak blíže neurčuje, jaké znaky má výrobek plnící funkci stavby plnit, hodnocení dlouhodobosti či trvalosti umístění výrobku při posouzení jeho povahy jako pomocné kritérium obstojí.“ Jak vyplynulo z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu posouzení časového hlediska umístění stavby, je u výrobku plnícího funkci stavby stěžejní, byť se v daném případě stěžovatel (v tomto případě Krajský úřad Středočeského kraje) s touto otázkou nijak nezabýval. Nicméně k tomu Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že „dle zásady definované již rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 1996, č. j. 6 A 825/95, však může soud jako překonatelnou procesní chybu posoudit to, když i přes určitou nedostatečnost odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí jsou skutkové údaje, z nichž správní orgán vycházel, obsahem správního spisu a skutkové a právní úvahy správního orgánu, které vedly k vydání rozhodnutí, jsou ze spisu bez pochyb rekonstruovatelné. Obecně tedy nelze považovat za nepřezkoumatelné správní rozhodnutí, které obsahuje formálně vzato veškeré náležitosti podle správního řádu, a skutková zjištění jsou obsahem spisové dokumentace, přičemž tato skutková zjištění nebyla ze strany žalobce v žádné fázi správního nebo soudního řízení zpochybněna.“ Odvolací správní orgán na základě výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu k věci uvádí, že z předloženého správního spisu stavebního úřadu je zřejmé, že stavební úřad dne 12.06.2013 provedl na základě podnětu samotného odvolatele kontrolu v rámci státního stavebního dohledu ve věci oplocení na pozemku p. č. 4037/1, který se nachází v těsném sousedství s pozemkem p. č. 4036/1, přičemž stavební úřad zjistil, že na pozemku p. č. 4036/1 je umístěna stavba pro reklamu, byť je tento pozemek podle územního plánu města Zlína v ploše dopravní infrastruktury „DS“, přičemž stavební úřad již jednou žádost odvolatele o umístění stavby pro reklamu na pozemku p. č. 4036/1 rozhodnutím ze dne 13.09.2010 právě z důvodu rozporu stavebního záměru s územním plánem města Zlína (a tedy nesouladem s ustanovením § 90 stavebního zákona) zamítl. Jak uvedl stavební úřad v napadeném rozhodnutí a jak si ověřil i odvolací správní orgán ani podle aktuálního územního plánu města Zlína, účinného ode dne 31.12.2011, nelze stavbu pro reklamu na tomto pozemku umístit, protože umístění staveb pro reklamu je podmínečně přístupné pouze v plochách „OK“ - plochy občanského vybavení – komerční zařízení – nákupní centra. Odvolatel se do protokolu vyjádřil v tom smyslu, že se nejedná o stavbu pro reklamu, ale že jde o vozík s kolečky. Z předloženého správního spisu vyplývá, že odvolatel předmětnou stavbu neodstranil ani do dne vydání napadeného rozhodnutí (22.01.2015), a neučinil tak ani později. Odvolatel stejně tak ani v podaném odvolání neuvedl, že by předmětnou stavbu odstranil (což je v tuto dobu více než 26 měsíců po zahájení řízení o nařízení odstranění stavby), jen se v odvolání (mimo tvrzené procesní pochybení stavebního úřadu během řízení) soustředil na tvrzení skutečností, z nichž by mělo vyplynout, že odstranění předmětné stavby je „skoro nemožné“. Odvolací správní orgán je toho názoru, že v době vydání napadeného rozhodnutí, a stejně tak po dobu vedeného řízení o odstranění předmětné stavby, bylo zřejmé, že odvolatel měl předmětnou stavbu
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 9
na pozemku umístěnou dlouhodobě, přesněji řečeno minimálně od kontrolní prohlídky konané dne 12.06.2013, což vyplývá jednoznačně z předloženého správního spisu z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde stavební úřad shrnul dosavadní průběh řízení. Odvolatel během tohoto období dosud se stavbou nepohyboval. Odvolací správní orgán tedy nemůže souhlasit s odvolatelem, že se stavební úřad dostatečně nezabýval trvalostí a dlouhodobostí, když tyto jsou zřejmé z předloženého správního spisu stavebního úřadu, jak bylo popsáno výše a tuto námitku jako nedůvodnou zamítl. K odvolací námitce uvedené v bodě (2) tohoto rozhodnutí odvolací správní orgán uvádí, že své tvrzení, spočívající v tom, že s vozíkem opatřeným koly lze poměrně snadno manipulovat, odvolatel nijak neprokázal, navíc jak dále sám tvrdí v podaném odvolání pod odvolacím bodem (5) tohoto rozhodnutí, „demontážní práce budou realizovány na pozemku v jeho vlastnictví, ale z povahy věci plyne, že veškeré stavební práce spojené s případným odstraněním vozíku budou muset být nutně realizovány (z důvodu ztíženého přístupu) i na pozemku p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik). V daném případě půjde o umístění těžké stavební techniky, a to jeřábu a nákladního automobilu, kdy pomocí jeřábu budou odstraněny a přemístěny těžké konstrukční díly a plechové tabule, vyzvednuto šasi vozíku a uloženo na nákladní automobil, jelikož vozík je samostatně nezpůsobilý pohybovat se po veřejných komunikacích. Dále pak odvolatel uvedl, že samotný jeřáb bude nutno z důvodu zajištění stability a bezpečnosti zajistit rameny tak, aby nedošlo k jeho převrácení, přičemž samotný jeřáb o hmotnosti 24 tun při stabilizaci zmiňovanými rameny bude vyvíjet na zpevněnou plochu na pozemku p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik) vysoký tlak, přičemž může dojít k poškození této plochy na citovaném pozemku. Dále pak je zřejmé, že operace související s odstraňováním předmětné stavby budou trvat „blíže neurčenou dobu“, a proto bude následně z důvodu úzké komunikace znemožněn průjezd jiným majitelům garáží nacházejících se za pozemkem p. č. 4037/6 v katastrálním území Zlín (ve spoluvlastnictví Dagmar Mildred Bednarik).“ Odvolací správní orgán je toho názoru, že odvolatelova tvrzení uvedená v bodě (2) a v bodě (5) tohoto rozhodnutí jsou v rozporu, když na jednu stranu odvolatel uvádí, že si předmětnou stavbu může po předmětném pozemku libovolně posouvat, přičemž na druhou stranu uvádí, že k jejímu odstranění bude potřeba těžké stavební techniky, a současně naznačuje, že během odstraňování předmětné stavby dojde k devastaci okolních pozemků. Závěrem k tomu odvolací správní orgán dodává, že skutečnost tvrzená odvolatelem o možném posouvání předmětné stavby po pozemku nebyla prokázána, a není zřejmá z přiložené fotodokumentace, která je obsahem správního spisu. Pro samotné řízení o nařízení odstranění stavby a pro napadené rozhodnutí je však tato skutečnost bezpředmětná, neboť v případě, že stavební úřad zjistí, že se na pozemku nachází nepovolená stavba, zahájí řízení o jejím odstranění, současně má povinnost stavebníka poučit, že tuto je možné dodatečně povolit, pokud dokáže, že není v rozporu s ustanovením § 90 stavebního zákona. Pokud žádost stavebník nepodá, stavební úřad nařídí její odstranění. V daném případě odvolací správní orgán konstatuje, že z napadeného rozhodnutí je bez pochyb zřejmé, jaká stavba a z kterého pozemku se má odstranit. Odvolací správní orgán nad rámec výše uvedeného uvádí, že odvolatelem namítané nevypořádání se stavebního úřadu s otázkou prostorového určení umístění předmětné stavby neshledal. Během kontrolních prohlídek, ať už na sousedních pozemcích či na předmětném pozemku, bylo stavebním úřadem zjištěno, že se na něm nachází nepovolená předmětná stavba. Po celou dobu řízení odvolatel nenamítal, že by se předmětná stavba měla nacházet na jiném pozemku, netvrdili to žádní účastníci tohoto řízení a ani stavební úřad nedospěl k takovému zjištění. Vzhledem ke skutečnosti, že se na pozemku p. č. 4036/1 nachází pouze a jenom předmětná stavba, nebylo třeba nijak blíže určovat její přesné umístění na pozemku, když je toto velmi dobře patrné z fotodokumentace, která je součástí předloženého správního spisu. Odvolací správní orgán námitku vznesenou pod tímto bodem na základě výše uvedeného jako nedůvodnou zamítl. K odvolací námitce uvedené v bodě (3) tohoto rozhodnutí odvolací správní orgán uvádí, že z předloženého správního spisu jednoznačně vyplývá, že dne 14.10.2013 byla provedena kontrolní prohlídka na místě předmětné stavby za účasti odvolatele, při níž byly zaměřeny rozměry předmětné stavby a byla pořízena fotodokumentace a protokol č. j. MMZL 132396/2013 byl odvolatelem podepsán. Na základě zjištěných skutečností pak stavební úřad oznámil, pod č. j. MMZL 157776/2013, zahájení řízení o odstranění stavby dle ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona. K účasti na kontrolní prohlídce byl odvolatel vyzván výzvou ze dne 26.09.2013 č. j. MMZL 124049/2013, na kterou reagoval námitkou ze dne 30.09.2013, v níž uvedl, že se na předmětném pozemku nenachází žádná stavba ani výrobek plnící funkci stavby, čímž brojil proti provedení kontrolní prohlídky, neboť dle jeho tvrzení nebyl stavební úřad oprávněn vykonávat kontrolu mimo rozsah svých pravomocí, tedy kontrolovat vozík, který je v souladu s územním plánem zaparkovaný na pozemku označeném jako plocha pro dopravu, a který
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 10
není spojen se zemí pevným základem a není napojen na technickou infrastrukturu. Tvrzení odvolatele uvedené v odvolání, že nebyl k žádnému místnímu šetření vyzván ani o něm informován, se dle obsahu správního spisu nezakládá na pravdě a odvolací správní orgán tuto námitku jako nedůvodnou zamítl. K odvolací námitce uvedené v bodě (4) tohoto rozhodnutí odvolací správní orgán uvádí, že neshledal, že by stavební úřad při doručování postupoval v rozporu s ustanovením § 25 správního řádu a vzhledem k tomu, že se právě namítaným doručování podrobně zabýval na str. 5 a 6 tohoto rozhodnutí, tímto na toto své odůvodnění plně odkazuje, nicméně závěrem k tomu odvolací správní orgán dodává, že v případě doručování veřejnou vyhláškou paní Dagmar Mildred Bednarik stavební úřad nepochybil a toto doručovaní, je na základě zjištěných a doložených skutečností vyplývajících z předloženého správního spisu správné a plně v souladu se správním řádem a odvolatelova námitka směřující proti tomuto doručování je nedůvodná a odvolací správní orgán ji zamítl. Současně odvolací správní orgán uvádí, že odvolatel není legitimován k uplatňování námitek hájících práva jiných účastníků řízením popř. třetích osob, pokud k tomu nebyl výslovně zmocněn. K odvolací námitce uvedené pod bodem (5) tohoto rozhodnutí odvolací správní orgán k odvolatelovu tvrzení, že stavební úřad porušil jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť dne 09.06.2014 u stavebního úřadu podal podnět k zahájení řízení z moci úřední ve věci umístění výrobků plnících funkci stavby na konkrétních pozemcích na území města Zlín, přičemž stavební úřad věc uzavřel s tím, že jako „nevlastník“ nemovitostí není odvolatel procesně legitimován k podání žádosti o jejich odstranění uvádí, že tento podnět (tyto podněty) nejsou obsahem přezkoumávaného řízení a napadeného rozhodnutí. Tato námitka obsahově napadá rozpor se zásadou legitimního očekávání ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, kde je stanoveno, že „správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. Odvolací správní orgán k tomu závěrem dodává, že nelze však legitimně očekávat, že stavební úřad řízení o nařízení odstranění stavby nezahájí a poruší tak povinnost stanovenou stavebním zákonem. K části tohoto odvolacího bodu, v němž odvolatel v závěru uvádí, že „rozhodnutí o zamítnutí žádosti o výjimku bylo odůvodněno obecným konstatováním zákona bez relevantních důkazních prostředků, jejich vyhodnocení a pečlivému přihlédnutí ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci řízení a vzhledem k tomu, že tak stavební úřad dostatečně neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti„ odvolací správní orgán uvádí, že předmětem tohoto řízení nebylo zamítnutí žádosti o výjimku, a proto tuto námitku jako nedůvodnou zamítl.
Vypořádání s vyjádřeními účastníků k podkladům rozhodnutí Dne 06.01.2015 obdržel stavební úřad písemnost od účastnice předmětného řízení, paní Marie Koudelik, trvale žijící ve Spojených státech amerických. Obsahem této písemnosti bylo tvrzení paní Marie Koudelik, že pozemek p. č 4036/1, kde se nachází předmětná stavba, nepatří odvolateli, jak tvrdí stavební úřad, ale patří rodině paní Marie Koudelik a to více než sto let a nikdy odvolateli povolení na žádnou stavbu nikdo z rodiny nedal, a také si její rodina nepřeje, aby tam odvolatel něco stavil. Paní Marie Koudelik odkázala ve své písemnosti stavební úřad, aby se sám přesvědčil u katastrálního úřadu, komu pozemek patří a kdo platí daně. Odvolací správní orgán k tomu uvádí, že si dálkovým přístupem do katastru nemovitostí ověřil, že vlastníkem pozemku p. č. 4036/1, evidovaném v katastru nemovitostí jako orná půda je, odvolatel, tedy Mgr. Libor Šlampa, přičemž tento pozemek získal pan Mgr. Libor Šlampa na základě kupní smlouvy ze dne 22.03.2010 s právními účinky vkladu práva ke dni 22.03.2010. Z podrobných informací o vkladovém řízení odvolací správní orgán zjistil, že účastníky tohoto řízení byli paní Dagmar Mildred Bednarik, paní Marie Koudelik, Mgr. Libor Šlampa a JUDr. Bohumil Vrána, advokát, se sídlem Zlín, Sadová 6, PSČ 760 01, který zřejmě zastupoval první dvě uvedené účastnice vkladového řízení. Odvolací správní orgán k tomu závěrem dodává, že ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, vyplývá, že paní Marie Koudelik společně s paní Dagmar Mildred Bednarik, obě zastoupeny advokátek JUDr. Bohumilem Vránou, uzavřely dne 22.03.2010 kupní smlouvu s Mgr. Liborem Šlampou, na pozemek p. č. 4036/1 v k. ú. Zlín, na němž je umístěna předmětná stavba, jejíž nařízení bylo tímto rozhodnutí potvrzeno. Odvolací správní orgán, a stejně tak stavební úřad, vycházel při vydání rozhodnutí ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, který rozepsal výše.
Č. j. KUZL 16972/2016
str. 11
Poučení účastníků Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu.
otisk úředního razítka
Mgr. Ing. Michaela Soukeníková referentka oddělení stavebního řádu (dokument je opatřen elektronickým podpisem) Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno po dobu 15 dnů. vyvěšeno dne 10.03.2016
sejmuto dne:……………………………………….
razítko a podpis orgánu, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí rozhodnutí obdrží Mgr. Libor Šlampa, IDDS: bcx5ynb Marie Koudelík, Naperville Road 415, Cklarendon Hills, 60514 Illinois, United States of America České dráhy, IDDS: e52cdsf Správa železniční dopravní cesty, oblastní ředitelství Olomouc, IDDS: uccchjm Statutární město Zlín, IDDS: 5ttb7bs veřejnou vyhláškou Dagmar Mildred Bednarik, Maxon Ter 5078, 32771 Sanford, United Stated of America na vědomí Magistrát města Zlína, Odbor stavebních a dopravních řízení, IDDS: 5ttb7bs poznámka Vzhledem ke skutečnosti, že se prokazatelně nedaří doručovat účastnici řízení paní Dagmar Mildred Bednarik, je jí toto rozhodnutí, v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 a 2 správního řádu, doručováno veřejnou vyhláškou. Toto rozhodnutí bude vyvěšeno na úřední desce Krajského úřadu Zlínského kraje. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou.
