2008
fa r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l ově, r o č n í k
IX
říjen
noviny POSVĚCENÍ DOMU BOŽÍHO
Když Jákob prchal před svým bratrem, kterého připravil o otcovské požehnání, přespal pod širákem a měl vidění: viděl žebřík, který vystupoval k nebi a sám Hospodin sestupoval, aby ho ujistil svým požehnáním. Když Jákob procitl, řekl: „Toto místo je svaté, je to brána do nebe.“ V tomto měsíci vzpomínáme posvěcení našeho domu Božího. Je to pro nás svaté místo a brána do nebe. Když přicházíme na svět, zde náš Pán na nás klade ruku a říká: Ty ke mně navždy patříš. Když dorůstáme, zde smíme usedat s naším Pánem k jeho velké Hostině. Když vstupujeme do lásky, zde náš Pán žehná našemu svazku. Když se naše dny nachylují a doléhá na nás břemeno života, zde nám náš Pán odpouští a posiluje nás. Zde za nás prosí společenství, když odcházíme k našemu Pánu. Je to vzácné a požehnané místo našeho života, je to domov naší duše. Milujeme tento dům Chleba, kde denně nacházíme potravu pro naši hladovou duši. Otec Řehoř
2. strana
farní noviny – říjen 2008
Š N E Č Č Í P U T O VÁ N Í K R A K O N O Š O V Ý M K R Á L O V S T V Í M Když jsme se na poslední schůzce v červnu loučili, věděli jsme, že nás v červenci čeká těžký úkol – pomoci Krakonošovi ochránit hory, aby se tu dařilo dobrým lidem. Chystali jsme se strávit týden v Krakonošově revíru. Sešlo nás 30 Šnečků – někdo měl kufr větší než on sám. Všichni jsme se těšili. A k velkému údivu našich maminek jsme už, už chtěli být na horách. „Pozvání od samotného Krakonoše se přeci neodmítá, maminko,“ podotkl jeden chlapec. Děti ve věku 4-9 let, každý v ruce svírá cestovní pas do Krakonošova revíru, a se svými malými i velkými kamarády odjíždí vstříc novému dobrodružství. Náš autobus se vyšplhal do výšky 1000 m.n.m, přímo pod Sněžku, která tu byla jen 10 km daleko a zahalená v oparu mraků se mohutně tyčila nad celé pohoří. Hory nás přivítaly studeným severským počasím. Ale naše Šnečky nic nezastaví! S úsměvem na tvářích, jen ve 3 stupních nad nulou jsme měli rozcvičku. Hned druhý den ráno jsme si ozdobili vánoční stromeček a zazpívali koledy. Při přenášení pokladu jsme pouštěli lodičky z kůry v pláštěnkách a holinkách, opět to byla jedna z nezapomenutelných chvil, kdy člověk
na přírodní živly nemá. Vysílali jsme zprávu od Krakonošovy Sojky, pomocí mávání křídel – tedy morseovkou – za mlhy. Seno jsme raději Krakonošovi sušili přímo v našem penzionu, pomocí hry na špehy. Ve chvíli, kdy bylo nejhůř, protože Trautenberg zajal naše praktikantky, zpívali jsme a prosili o lepší počasí. Písnička „Sluníčko, sluníčko“ nám brzy přinesla užitek. Olympiádu jsme zahajovali při silném severním větru, ale končila slavnostním vyhlášením již v tričku a se soutěží – o nejrychleji vylízané lízátko. Všichni jsme nakonec za krásného slunečného počasí získali odměnu nejen od hor v podobě výborných borůvek, tak i od samotného Krakonoše – sladký poklad. Spokojeni a s táborovou hymnou na jazyku jsme se vrátili k rodičům. Za naše malé kamarády Anežka, Anička, Terka, Křížala, Majda, Radim a Veronika Opět se těšíme, že se budeme scházet na schůzkách – každé úterý 16.30 – 17.45 hodin. Nyní je nás okolo 45 dětí, uvítáme tedy výpomoc - třeba jen občasnou - vaření „čajíků“, doprovod dětí na toaletu, závěrečný úklid...
Více informací na www.snecci.cz Veronika Koběrská 604 82 16 00
strana 3
farní noviny – říjen 2008
N
a zdi u vchodu do malinké kapličky San Gregorio modrá se na fresce svatý František, s plavými vlasy a dětským pohledem. Je s námi i tehdy, když vzlétá s modlit-
bou k nebi. Skutečná modlitba nemůže znamenat útěk. Víme, že jsme obsaženi ve františkánské modlitbě, že trváme v každém slově Prosťáčkově, že v jeho životě nenastala chvíle, kdy by užil modlitby jako nástroje útěku před lidmi trpícími, kteří potřebo-
vali jeho péče a jeho opory. V tomto univerzalismu citů tkví moc františkánské modlitby. Objímá svým dosahem celé lidstvo bez rozdílu národností i ras, smiřuje člověka s člověkem a lidi s Bohem a jako matka se milosrdně sklání nad hříšníkem. Ve františkánské modlitbě hvězdy a měsíc, voda a oheň, život a smrt jsou zahrnuty do nezničitelné jednoty citů a rodinných pout. Františkánská modlitba vytváří bratrské společenství. Roman Brandstaetter, Umbrijské kroniky Z rukopisu Život sv. Františka, poč. 16. stol., Ratiboř
E
xtravagantní paní Emílii Rychetskou jistě nemusíme stálým farníkům představovat. Je ji vidět, slyšet, je vždy všude, kde se něco děje. Zrovna dnes, v pátek, jsem ji potkala na ulici s městským strážníkem, který, doufám, nejen poslouchal její lamentace nad liknavým sběrem psích hovínek. Za každým z nás stojí prožitý život, o osudech paní Emílie si můžete přečtete právě teď.
se stejně sejdeme, ale další shromáždění se už nekonalo. Mou perzekucí bylo pouze odebrání koleje, nikoli vyloučení ze školy, to mne opět zachránil můj proletářský původ. Paradoxně nás, studenty rumunštiny, za nedlouho pozvalo velvyslanectví Rumunska na měsíční výměnný pobyt. Podrobně jsme tam referovali o bratislavských událostech a dodatečně zjistili, že s námi vycestoval i pohledný zaměstnanec Státní bezpečnosti. Jak to dopadlo s pyžamovou revolucí? Nebylo z toho nic. Mnozí studenti byli vyloučeni, ze mě se stal jen bezdomovec a nasadili mi na krk StB. Ptali se mě: „Co vám poví otec?“ „Ten by tu byl s námi“, odpověděla jsem.
farní noviny – říjen 2008 v kanceláři architekta Režného, švagra mé tchyně. Když přišly děti - máme tři chlapce - manžel nám nebránil chodit do kostela, dva synové jsou biřmováni. V době, kdy manžel kandidoval, vštípil klukům myšlenku, že když budou chodit do kostela, nedostanou se na gymnázium. Kluci svlíkli saka, bílé košile a zasedli k televizi. Kostel k mé hrůze opustili. Jestliže nemáte společenství, které vás drží, semknutou rodinu, tak v bolševickém ateistickém moři neobstojíte. Přes mnohá pnutí jsme s manželem zůstali až do jeho smrti spolu. Vnoučata jsou všechna pokřtěná a člověk neví, jak nit bude pokračovat. Není všem dnům konec.
Kdy jste se ocitla v Čechách? V roce 1959 jsem se provdala za Čecha. Sice jsem byla v Praze na půlroční stáži na filozofické fakultě, ale na trvalo mě sem přivedla vlastně láska. S mužem jsme se seznámili na Oravě. S kamarády pluli na přehradě na voru a já, náhodou, byla se dvěma sestrami maminkou poslána na brusinky. Bylo horko, nikde pes ani vlk, tak jsme se šly koupat. Začalo pršet a my se schovaly do stanu zmíněných vorařů. A tak začala naše známost. Vlastně to byla láska na první pohled. Byla jsem půl roku po promoci a za dalšího půl roku jsem už jako vdaná žila v Jihozápadní V. u Geofyzikálního ústavu. Byli jsme oba věřící katolíci, ale rodina muže vlastně nepraktikovala. Byla jsem zklamaná. Hlavní obřad neděle nebyl kostel, ale oběd. Přitom kostel byl projektován
Odkud pocházíte? Narodila jsem se na Slovensku v chudé oravské rodině. Tatínek byl dělník. První řeč, kterou jsem vnímala, byla goralština (něco mezi polštinou a slovenštinou). Celá Orava má polské zvyky hluboce zakořeněné. Pocházím z tradičně věřící katolické rodiny. Samozřejmě během padesátých let, kdy jsem chodila na gymnázium a na ubniverzitu, se to neobešlo bez problémů. Častokrát mne zachránil právě dělnický původ. Tatínek byl svým způsobem rebel, nebál se říct své názory (psal Husákovi, vykřičel družstvo kvůli krádežím) a to jsem podědila i já. Po maturitě jsem začala studovat v Bratislavě na filozofické fakultě filologický obor slovenština - rumunština. V roce 1956 po maďarské revoluci se začali bouřit studenti v Bratislavě, tzv. pyžamová revoluce. V noci mě vzbudili, abych sepsala požadavky studentů naší fakulty. Chtěli jsme, aby studenti západních jazyků mohli přes prázdniny vycestovat do ciziny třeba na brigády a aby asistenti nemuseli zkoušet studenty na chodbách. K veřejnému proklamování požadavků studentů všech bratislavských fakult však nedošlo. Okamžitě zapracovala StB a marxisté studenty dialekticky zpracovávali, že celá akce je namířena proti dělnické třídě. Nespokojených studentů byly plné ulice. Vystoupila jsem ještě s prohlášením, že
farní noviny – říjen 2008
4. strana
Jaká byla vaše zaměstnání? Zpočátku jsem v Praze učila na strojní a stavební průRO Z H OVO R myslovce. Při studiu nám S EMÍLIÍ slíbili, že budeme moci RY C H E T S KO U pracovat jako překladatelky. To se mi splnilo. Začala jsem tlumočit vždy pro nějakého delegáta a třeba i několik týdnů s ním jezdila. Později jsem pracovala ve Kbelích ve Zkušebním výzkumném ústavu leteckém jako dokumentátorka a překladatelka s tajným číslem 021. Přišly děti a já si prosadila, že s nimi zůstanu doma, což v těhdejší době nebylo běžné. Ženy odcházely do práce po pár měsících a já zůstala osm let v domácnosti. Po roce 1967, kdy se federalizovala republika, přišlo do Prahy mnoho Slováků a bylo potřeba otvírat i slovenské třídy na školách. Začala jsem pracovat jako inspektorka Krajského pedagogického ústavu. Matice slovenská mi později našla místo profesorky
strana 5 v elitní Ústřední škole ROH. Funkcionáři odboráři, kteří neměli maturitu, si ji zde dodělávali. Studovali vždy týden jednou za měsíc. Po maturitě pak mohli na této škole studovat dál. Pracovala jsem na katedře všeobecně vzdělávacích předmětů a učila jsem slovenštinu. Co způsobilo, že jste tam jako věřící až do důchodu vydržela? To je otázka. Věc Boží. Paradoxy. Po vzniku federace se opravdu hlídalo, zda je všechno rovnoprávné. Takže Slováci v Praze měli vlastně zvláštní postavení. A také za námi stál Husák – Slovák. Tak nám toho dost prošlo. V devadesátých letech jste byla politicky činná. Hned po revoluci jsem vstoupila do KDU-ČSL na podnět paní Zlámalové, Černé a dalších. Tím jsem se také dostala v komunálních volbách za Prahu 4 na kandidátku strany. Vloni jsem ale kvůli Čunkovi vystoupila, protože nesouhlasím s jeho řešením romské otázky. Jste zapojena v projektu Adopce na dálku. Ano. Mám čtyři děti - Boru z Konga, Karolise Rupnikase z Litvy (moc se mi líbí jeho jméno), Marii-Luisu z kostela sv. Tomáše v Africe a Michaila z Ukrajiny, který už ukončil své vzdělání. Jelikož Michail už nepotřebuje podporovat, vyhlídla jsem si nové dětičky. Kromě peněz posílám i oblečení. Jaké máte pouto k farnosti svaté Anežky? Vždy, když jsem po létě přijížděla z Oravy, chvátala jsem do kostela sv. Anežky a měla radost, že toho našeho anděla s bílými vlasy zase vidím stát u oltáře. Připravila Michaela Tučková
6. strana DOBRODUŠ Vážení bratři a sestry! Obracíme se na Vás s informací a nabídkou, nebo lépe prosbou. Jde o to, že naše nejnovější služba potřebným – projekt Dobroduš, v němž mají významnou roli dobrovolníci - by potřebovala rozšířit jejich okruh. Domníváme se, že u vás ve farnostech bychom mohli najít dobrovolné spolupracovníky. Pokud třeba někteří neznáte naše služby, dovolíme si Vám je stručně představit. SOS centrum funguje od roku 1992 v rámci Diakonie ČCE–Střediska křesťanské pomoci v Praze. Pomoc zde vyhledávají lidé, kteří mají své problémy a trápení a neumí si s nimi poradit nebo potřebují podporu a povzbuzení. V SOS centru naleznou odbornou pomoc psychologů a sociálních pracovníků. Pracujeme s lidmi bez ohledu na jejich vyznání. Mnoho klientů SOS centra se potýká s duševním onemocněním – problémem přitom často nebývá nemoc jako taková (klienti jsou odborně léčeni a užívají psychofarmaka), ale pocity sociální izolace, osamělost, ztráta sociálních kontaktů. V důsledku duševního onemocnění a často i odchodu do invalidního důchodu klienti ztrácejí pocit jistoty, často neumí sami navazovat kontakty s okolním světem a neumí si poradit s každodenními záležitostmi a událostmi – např. mají strach z cestování MHD, nedovedou si sami vyřídit různé záležitosti na úřadech, bojí se komunikovat s ostatními lidmi, nevědí, jak překonat samotu. Z těchto důvodů se postupně zrodila myšlenka projektu DOBRODUŠ, který úspěšně běží třetím rokem a pomáhá právě lidem s duševním onemocněním. Projekt je určený pro dospělé klienty s duševním onemocněním, kteří jsou ohroženi sociál-
farní noviny – říjen 2008 ním vyloučením. Podmínkou účasti v projektu je doporučení od ošetřujícího psychiatra a klientova spolupráce s ním, zároveň klient nesmí být závislý na návykových látkách a mít ve své anamnéze sklony k agresivitě. Posláním projektu DOBRODUŠ je pomoc klientovi začlenit se opět do společnosti, rozvíjet klientovu schopnost navazování kontaktů a rovněž i pomoc s komunikačními dovednostmi. Dále pomoc s aktivním trávením volného času, případně nácvik různých zručností jako např. práce s mobilním telefonem, práce na PC, výuka cizího jazyku nebo i hudby. Cílem projektu je jakési „přemostění“ mezi dvěma odlišnými světy – klientovým a těch lidí, kteří duševní nemoc nemají, zlepšení kvality života člověka s duševním onemocněním, v rámci možností minimalizace jeho sociálního vyloučení, překonávání různých překážek vnějšího světa, zapojení do běžného života. Dílčím cílem je i snaha snížit počet hospitalizací (klient je prostřednictvím projektu motivován k pravidelnému užívání léků a ke spolupráci se svým psychiatrem, rovněž mohou být včas zachyceny změny v chování klienta, které by mohly signalizovat návrat duševní nemoci) a posílení schopnosti klienta zůstávat ve svém přirozeném prostředí. Projekt DOBRODUŠ – sociální služba následné péče je bezplatná a dobrovolná a probíhá prostřednictvím pravidelných setkání s dobrovolníkem. Náš dobrovolník je dospělý člověk starší 20 – ti let, který se zúčastnil vstupního pohovoru a byl odborně proškolen. Dobrovolník tráví s klientem volný čas (zpravidla jednou týdně po dobu 2-3 hod.) pokud možno v přirozeném prostředí klienta, případně dochází za klientem do léčebny. Dvojice spolu vymýšlí náplň volného času – náplň aktivit je skutečně
farní noviny – říjen 2008
strana 7
spíš posilovat klientovu schopnost postupně se začleňovat do společnosti a umět si vytvářet kontakty s vnějším světem – dobrovolník ho v tomto směru doprovází. Koordinátor projektu je po celou dobu setkávání v kontaktu s dvojicí, dobrovolníci se účastní pravidelné supervize a vzdělávacích seminářů, pokud by se vyskytl nějaký problém či nejasnost, mohou se kdykoli klienti i dobrovolníci na koordinátora obrátit. Spolupráce se uzavírá na půl roku, přičemž se může za dohodnutých podmínek prodloužit. V současnosti máme 27 fungujících dvojic; pomoc dobrovolníků je neocenitelná – jejich nadšení a ochota pomáhat druhým lidem pomáhá zlepšovat život lidem s duševním onemocněním (klientům), zároveň dobrovolníci získávají nové zkušenosti a trochu jiný pohled na svět. Odpusťte, že jsme se tak rozepsali o této naší službě, ale chtěli jsme Vám poskytnout dostatek informací. Naše prosba k Vám spo-
čívá v tom, abyste naši nabídku a zároveň výzvu zveřejnili ve své farnosti, případně ji cíleně nabídli některým lidem, o nichž víte, že by chtěli jiným lidem pomáhat a mají na to čas i psychickou odolnost. Možná Vám při čtení dopisu spíše přicházeli na mysl někteří farníci, kteří by takovou službu využívali. Ani tomu se nebráníme, pokud se ovšem o ně už někdo z Vaší farnosti nestará. Připomínáme ovšem, že podmínkou zařazení klientů do projektu je, že jsou léčeni psychiatrem. Děkujeme Vám, že jste našemu dopisu věnovali svůj čas a navrhujeme Vám, abyste se obrátili v případě jakýchkoliv nejasností buď na mne, nebo na kolegyni Lucii Eliášovou, tel. 222 521 912, 777 734 173 nebo 602 142 055, mail dobrodus@diakoniecce. cz., www.soscentrum.cz Se srdečným pozdravem a přáním pokoje PhDr. Jarmila Čierná
Křty: Samuel Shon, Maria Ďurkechová, Sofie Juhaszová, František Tatíček Svatby: Jaroslav Březina a Jana Zelingerová, Jan Bergler a Sylva Radová, Jan Zaplatílek a Markéta Bumbálková
C O
S E
D Ě J E
P O D
K O S T E L E M
Pondělí
Úter ý
Středa
Pátek
Pěvecký sbor 19.00
Schůzka oddílu Šnečci 16.30
Výuka náboženství 14.30,15.15,16.00
Úklid kostela
FA R N Í
Ú Ř A D
P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
8.00
B O H O S L U Ž B Y pondělí: Petýrkova ulice . . . . . . . . 18.00 hod. úterý – pátek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 hod. neděle: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 hod. 10.30 dětská mše
8. strana
farní noviny – říjen 2008
24. 10 v 19.30 se uskuteční 17. 10. v 19 hodin večer hudS TA N E představení MARŠO VORIJLA. by a poezie. Účinkuje DUO SE Výtěžek ve prospěch sdružení SEMPLICE – harfeník Lukáš BERKAT. Hrají Jana a Hana Frankovy. Dobrodinský a flétnista Vít Homér. 19. 10. MISIJNÍ NEDĚLE a sbírka na misie Jako vloni i letos bychom chtěli podpořit Papežské misijní dílo a uspořádat na tuto Misijní neděli výstavu s misijní tematikou. Podílet se na ní budou děti z náboženství a skautského oddílu Šnečků. Po mších svatých si budete moci koupit stolní misijní kalendář 2009 s unikátními pohlednicemi z misijních zemí. K oslavám lze připojit modlitbu růžence, adoraci, návštěvu nemocných apod.
28. 10. slavnost výročí posvěcení našeho kostela sv. Anežky, mše sv. v 18 hodin 7. 11. se scházejí františkánští terciáři (každý 1. pátek v měsíci) v 16:30 ve třídě pod kostelem sv. Anežky. Program: Františkánské aktuality u nás i ve světě, Slovo duchovního asistenta P. Řehoře Marečka OFM, Formace - otázky - odpovědi, Mše svatá, Nešpory. Všichni jsme srdečně zváni. Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán.
NEČEKEJME, AŽ NĚKDO UDĚLÁ RADOST NÁM, Z K U S M E J I U D Ě L AT J A K O P R V N Í Misijní poslání nadále zůstává absolutní prioritou a důležitým úkolem pro všechny pokřtěné. Pouze v Kristu může lidstvo nalézt vykoupení a naději. Je tedy naléhavou povinností každého hlásat Krista a jeho zachraňující poselství. Drazí bratři a sestry, kéž oslava světového dne misií povzbudí každého, aby přijal obnovené povědomí o naléhavé potřebě hlásat Evangelium. Kéž sbírka, prováděná ve všech farnostech na světový den misií, je znamením společenství a vzájemného zájmu mezi církvemi. A konečně, ať se mezi křesťany zvýší důraz na modlitbu, která je základním duchovním prostředkem pro šíření světla Kristova mezi všemi lidmi. (Z poselství Benedikta XVI. Ke světovému dni misií 2008) 19.10. o misijní neděli budou po ranní i dětské mši svaté děti nabízet misijní kalendáře Papežského misijního díla dětí – Papua-Nová Guinea a vybírat peníze na misie. Jménem Sv. Otce a chudých lidí vám ze srdce děkujeme!
Klára Kudrnová
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 5. 10. 2007. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
