Vděčnost Zamyšlení o vlivu vděčnosti na život v hojnosti ve všech oblastech

Vděčnost Zamyšlení o vlivu vděčnosti na život v hojnosti ve všech oblastech.

Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete. Nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. Vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci. (Efezským 5:15, 17 a 20)

2016

Předmluva V naší společnosti, kde je ekonomický růst založený na zadlužování, nemá skromnost víceméně místo. Drtivá část se chce mít lépe a lépe. Zdá se, že nikdy nebudeme mít dost, nikdy nebudeme zcela spokojení s vlastní životní úrovní. Stavbu této „babylonské věže“ mylně považujeme za víru v dobro. Tento tragický omyl ničí společenskou soudržnost a planetu, na níž žijeme. Kde je nebo co je tedy to dobro, ve které má člověk věřit? Pokud se zamyslíme nad sebou a nad svými dětmi, dojdeme k poznání, že všichni potřebujeme lásku. Bez té by nepřežilo ani jedno miminko. Dítě obklopené láskou se totiž vyvíjí ve kvalitního jedince. Tento pohled vede k evoluci jako takové. A záměr evolučního vývoje je dobro. Od méně dokonalého k dokonalejšímu. Václav Havel se proslavil výrokem, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. V dnešní době se této větě mnoho lidí směje. Říkají, že je to hloupost. Víru v dobro potlačili. Ale nechápou, že tento přístup jim spokojenost přinést nemůže. Výsledkem je, že jen osočují druhé a na vše si stěžují. Chyba je všude jinde, jen ne u nich. Věří jen v to, co jim přinese materiální zisk. Ovšem tento přístup nemůže přinést společnosti v konečném výsledku nic dobrého, protože je ryze egoistický, tedy iluzorní. Lidský svět se žene kupředu čím dál zběsileji v domnění, že dosáhne lepších zítřků, ale jedinec většinou nechápe, že má chybně nastavené hodnoty. Že pokrok lidstva není v materiálním růstu, ale v duchovním vývoji. Zdroj: časopis Regenerace č. 2/2014, Joseff Michálek, úryvek z článku Dobrá vůle Obecně si myslím, že jako lidé toho stále moc nevíme, jak doopravdy funguje svět. A pokud ano, tak nejspíš zdaleka ne všichni. Tedy rozhodně si nemyslím, že já bych to věděl a tento text ani nemá být na vše odpověď. Jen se mi během několika posledních let podařilo něco přečíst, vyzkoušet, zrealizovat a pak znovu vyzkoušet a ověřit. A nejsem jediný. Pátral jsem v mnoha různých vědeckých i náboženských knihách, zda náhodou nepopisují to stejné. A chci se o to podělit s lidmi, s těmi z vás, kteří k tomu mají blízko, nebo je něco takového zajímá. V žádném případě netvrdím, že jsem na to přišel sám. Jen pokorně poskytuji svědectví o tom, co jsem zažil, co jsem zjistil, že funguje a kdo bude chtít, může si o tom přečíst, uvést do praxe, do života a zrealizovat to také. Osobně za tu zkušenost velice děkuji. Možná by se to, jak funguje svět, mělo učit ve školách. Ale co když celý náš život je jedna velká škola? Myslíme si totiž, že svět existuje a my v něm reagujeme na okolnosti. Teda aspoň já jsem si to myslel a jak se říká, podle sebe, soudím tebe. Jenže svět je dokonalý systém, perfektní výtvor. Systém, který každý z nás neustále také částečně programuje svým myšlením a tento „Matrix“ se pak okolo nás zhmotňuje a my ho vidíme jako kulisy okolo nás. Rhonda Byrne píše o tom, že tento svět se nám neděje, ale odpovídá nám. Ale my to nevíme, že ho programujeme my. Že si ony kulisy spoluutváříme. Každý si programuje svoje okolí a tak, protože potkáváme i jiné lidi během dne, tak vidíme jejich světy, myslíme si, že je to i náš svět, ale to není pravda. To nemusí být náš svět. Naším světem se stane až v momentě, kdy se tím začneme zabývat a v tu chvíli na to myslet. Pak se stane to, že se okolo nás také zhmotní například krize (nemusí být jen materiální) apod. Celý tenhle lunapark, Matrix, kulisy, slouží jako dokonalá iluze k tomu, abychom rostli a učili se. Je to dokonalý svět, úžasný výtvor a celou dobu má vše, co se kolem nás děje a jak na to reagujeme, podle mého, pod kontrolou náš Otec, Bůh (pro někoho třeba Vesmír či Zdroj). Je tady celou dobu s námi a možná vše aranžuje tak, abychom se k Němu jednou vrátili. Abychom zjistili, že cílem všeho je láska a hojnost a měli se dobře. Skutečně můžeme spoluutvářet vlastní kulisy (okolnosti) bez ohledu na kulisy ostatních. Máme ten dar. Celou dobu sklízíme to, co si sami zasejeme. Velmi stručně řečeno, pokud jsme vděční a myslíme na své cíle a radujeme se z nich za všech okolností, jakoby už byly skutečné a děkujeme za ně, dostane se nám takového světa. Ježíš pravil: „Věřte, že všechno, oč v modlitbě žádáte, je vám dáno a budete to mít“ (Marek 11,24). Všimněte si, že říká „je vám dáno“. Ne bude, ale už je. A co kdybychom zaměnili slovo „v modlitbě“ za „v myšlenkách“? V okamžiku, kdy myslím, daná věc či událost se zhmotňuje, jak se můžeme dočíst u Einsteina, že myšlenka a hmota jsou jedno a totéž a jsou vzájemně převoditelné z jednoho na druhé. 2

Je jen otázkou času, kdy to budeme mít, ale Ježíš znovu říká, že to mít budeme. Je to jisté. Dokonce v to máme věřit. Máme nad tím, oč žádáme, co si přejeme (ale i to, co si nepřejeme), jednoduše na co myslíme a co se následně okolo nás zhmotní, vládnout, jak se dozvíme za několik odstavců. Je to naše svoboda volby. Myslet na to, co chceme, žádat, věřit a děkovat. Jenže nevíme, že si tady v tomhle případě také můžeme vybírat. V Bibli se o tom píše, ale málokdo o tom asi čte. Albert Einstein a jiní vědci poukazovali právě na vzájemnou převoditelnost a záměnnost hmoty a energie, což objasňuje pravdu starých Véd, podle níž je hmota nejnižším stupněm ducha a duch nejvyšším stupněm hmoty. Jinými slovy: hmota je určitá forma energie, resp. ducha. Na stupnici od jedné do deseti je duch na stupni 10 a hmota na stupni 1. Při zhmotňování ducha a myšlenky je zapotřebí čas – tedy ke zhmotnění pravděpodobně může docházet okamžitě (ovšem je otázkou, kde se pak daná věc nachází, když ne ještě u nás – slyšel jsem už i přirovnání, že dané věci jsou jako někde v „inkubátoru“), ale minimálně nějakou dobu trvá, než k nám daná věc dorazí. To je pochopitelně jen možná představa, ale nejen v Bibli se píše, že ke zhmotnění dochází okamžitě – oč žádáte je vám dáno, ale dochází někdy k deformaci. Myšlenka při zhmotňování může někdy utrpět „újmu“. Protože třeba architekt může v hlavě vymyslet například něco, co v materiálním světě neexistuje nebo například ještě nelze postavit, protože nemáme dostupné potřebné technologie. Zatímco myšlenka limity mít nemusí, materiální projev čerpá z dostupných prostředků. "V každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu." Filipským 4,6 (V každé myšlence?) „Myšlenky, které máme dnes, určují naši budoucnost.“ W. D. Wattles „To, na co dnes myslíš, tím zítra budeš.“ Buddha Lidé zřejmě netuší mnoho o tom, že svět funguje ve dvou rovinách. Materiální a duchovní. Řeší věci na materiální úrovni, zacházejí s tím, co je vidět, ale to už je pozdě. Duchovní úroveň (myšlenka) tomu všemu předchází a na té je potřeba jednat. Pak je vše daleko jednodušší. W. D. Wattles píše, že lidé netuší, že mohou tvořit, jako viděli tvořit Otce. Krásně se o lidech vyjadřuje v jedné ze svých knih: „Musíte se naučit vidět muže a ženy nikoli jako ztracené a proklaté, ale jako dokonalé bytosti rozvíjející se k úplnosti. Neexistují zlí lidé. Existují naprosto dobří lidé, kteří jsou na nesprávné cestě, ale nepotřebují odsouzení ani trest, potřebují se pouze navrátit na správnou kolej. Jsou naprosto dobrou lokomotivou, jen mimo trať.“ V Bibli se píše, že se nemáme zabývat poklady ve věcech na Zemi, které podléhají rzi, tedy materiálními. „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi.“ (Matouš 6,19-21). Máme se tedy zabývat tou duchovní úrovní? Co myslíte? Já si myslím, že máme tvořit v mysli a radovat se. Vůbec se nemusíme lopotit, spěchat a být ve stresu. Vše lze vytvořit za pomoci mysli, vděčnosti a následně s realizacemi přicházející vírou. Pozitivní vibrace, myšlení, energie. Kdyby to lidé dělali, ušetřili by si tolik starostí. Měli by hojnost času, peněz, lásky, mohli by být například s dětmi a užívat si. Jak je možné, že se to neděje? Lidé se z nějakého důvodu místo toho dívají například na televizi, kde se však nezobrazuje hojnost, vznik nových firem a pracovních míst (jedině ve sportu zobrazují úspěchy), nezobrazují skutečnost, že více než 9 milionů lidí v naší zemi má práci, ale to, že několik set tisíc lidí ji nemá. Je jasné, co to asi probouzí v mysli, kterou nemá člověk pod kontrolou. Že není práce. Ale přitom ve stejné době vznikají nové firmy, které pracovní místa vytvářejí a nové lidi hledají. Některé stanice neposkytují rozhovory s rodiči, kteří jsou šťastní z narození dětí, ale s pozůstalými, kterým členové rodiny zahynuli při autonehodě. Nekontrolovaná mysl si tyto skutečnosti připouští natolik, že nic jiného nezná a přesně takové představy pak tvoří a prohlubuje. Proč se lidé nezabývají tím, aby to změnili? Je to asi jako s tím dřevorubcem, který řeže tupou pilou a nemá čas na to, aby si ji nabrousil. Musí přeci řezat. Raději řeže tupou pilou, kdy mu to jde pomalu, než aby se zastavil, pilu si nabrousil a pak mu to šlo daleko lépe. Lidé vám řeknou, že nemají čas se zabývat „duchovními nesmysly“, že musí přece pracovat a „makat“. Jejich ega jim říkají, že je to hloupost, že to není možné a nefunguje to. Kdyby se ovšem zastavili a vyřešili tu „hloupost“ (jak píše i Joseff Michálek výše), tak už by nikdy nemuseli dřít a být ve stresu. Nemají dostatečně otevřenou hlavu, aby to vyzkoušeli. Tyto a další řádky jsou pro lidi s dostatečně otevřenou myslí.

3

Myslím = tvořím, zhmotňuji To platí vždy. V „dobrém“: věřte, že oč v modlitbě žádáte – na co myslíte, je vám dáno – je zhmotněno, a budete to mít – je to již na cestě k vám. A vděčností to pravděpodobně přitahujeme k sobě a proces urychlujeme. W. D. Wattles píše, že vděk je výdej energie (a to mimořádně pozitivní energie a stejně tak peníze jsou energie projevená ve hmotě a například touto formou se nám námi vydaná energie vrací zpět) a vyvolá opačnou reakci, čili až dospěje do místa určení, zpět k nám přichází to, co chceme. Přesněji řečeno to, na co soustředíme svou mysl. Protože „dáváme“ a „je nám dáno“. Dáváme více, než dostáváme. Možná si myslíme, že musíme rozdávat materiální věci, aby nám bylo dáno, ale to není nutné. Můžeme „dávat“ na té hodnotnější úrovni, na duchovní, lásku a vděk, a pak dostáváme na té materiální vše, co potřebujeme a chceme (vlastně také na duchovní, ale projevené ve hmotě). Ale pozor, to stejné platí také „ve zlém“: Jób 3,25: Čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. Přemýšlejte schválně o tom, na co většinu dne myslíte. Zaměřte se na to. Neodpovídá náhodou váš okolní svět tomu, co se vám honí hlavou? Pokud chcete změnit okolnosti okolo vás, musíte změnit myšlení. A nemyslet na věci, které nechcete, aby se vám děly, ale naopak se silou vůle donutit myslet na věci, které chcete, aby nastaly. Mnohdy to nejen na začátku vyžaduje velké úsilí. Charles F. Haanel: Vnější svět je odrazem světa uvnitř. To, co se jeví vně, je to, co bylo nalezeno uvnitř. Ve vnitřním světě lze nalézt nekonečnou moudrost. Harmonie vnitřního světa se ve vnějším světě bude odrážet harmonickými podmínkami, příjemným prostředím a tím nejlepším ze všeho, co je. Výsledkem je, že si v těle budujeme schopnosti, vitalitu a všechny konstruktivní síly. Nicméně prostřednictvím téže mysli se nám do života dostává i veškeré trápení a smutek. Ovšem prostřednictvím svého podvědomí jsme spojeni s univerzální myslí a dostáváme se do kontaktu s nekonečnými tvořivými silami. Každá myšlenka je tedy příčinou a každá situace je následkem. W. D. Wattles: Jste myslícím středem v originální substanci a myšlenky originální substance mají tvůrčí moc. Cokoli získá formu v její myšlence a udrží se jako myšlenková forma, musí vstoupit v jsoucno jako viditelná a tak zvaná hmotná forma, a myšlenková forma podržená v myslící substanci je realita; ta je skutečnou věcí, ať už se stala viditelnou zraku smrtelníka či nikoli. Je to skutečnost, kterou byste si měli vštípit do vašeho chápání – že myšlenka podržená v myslící substanci je něčím skutečným – formou, a má reálnou vlastní existenci, ačkoli vám to není zjevné. Vnitřně na sebe berete formu podle myšlenek o sobě samém a obklopujete se neviditelnými formami těch věcí, se kterými se sdružujete ve svých myšlenkách. Pochopitelně nejsem schopen říct, jak to funguje. A kdo skutečně ano. Osobně si však myslím, že to řídí Bůh (ale kdo je vlastně Bůh? Vesmír? Krisna? Buddha nebo Ježíš?), jelikož k vděčnosti nabádá Bible, Ježíš, apoštolové i faráři, ale také staré Védy. Ale jak to dělá, to pochopitelně nevíme. Jestli je neustále u všeho přítomen (pravděpodobně ano) nebo ustanovil zákony, které vše udržují v chodu bez Jeho nutné účasti. Ch. Haanel píše, že to jsou přírodní zákony. Ovšem ty také mohl někdo jako Bůh stanovit. Dal nám zákon, co zasejeme, to sklidíme. Naše myšlení a konání je nepřetržitá setba. Védy píšou o tom, že kdo mysl ovládá, toho je přítel, ale kdo mysl neovládá, tomu je jeho vlastní mysl nepřítelem. Důležité je, že to prostě tak funguje. Že pokud si definuji, co chci a situaci si představuji jako bych ji už zažíval a děkuji za to Bohu (Někdo třeba Vesmíru, ale jak trefně říká Jiří Vokáč Čmolík – je jedno jaký máte „Believe systém“, čemu věříte. Já tedy budu používat slovo Bůh a vy si pod tím můžete představit cokoliv, co je pro vás přijatelné.), časem se ten stav dostaví, zhmotní. Joseph Murphy píše, že vesmír nezná rozdíl mezi pozitivním a negativním, prostě jen dává to, na co myslíme. Ovšem Bůh vědět musí, co je pro nás dobré a co ne. To zjišťujeme vždy, když se nám něco v životě děje, nám se to nelíbí, stěžujeme si, ale nakonec zjistíme, že to bylo pro nás to nejlepší, co se nám molo stát.

4

Farář vám řekne, že Bůh nedopouští zlo, ledaže by konečným výstupem z té situace bylo dobro. A to je vlastně vždy. Všechno, co se děje na světě a myslíme si, že je špatné je od Boha a má vést (podle mého) k tomu, abychom změnili naše myšlení a konání. Že se nám něco děje, co nám aktuálně nevyhovuje, může být z toho důvodu, abychom si uvědomili, že něco děláme špatně a změnili se, aby nám bylo nakonec lépe. Překážky nás nemají rozdrtit, ale posunout a posílit. Například Jaroslav Homolka také říká, že abychom se změnili, musíme se většinou dostat do nesnází. Každá událost se tedy může stát i důvodem k díkůvzdání. I zdánlivý nezdar, pokud ho vnímáme jako napomenutí nebo přátelské upozornění, abychom se nad sebou zamysleli. Podívejme se na lidi, kteří prošli například závažnou nemocí, takoví lidé velmi často za tuto skutečnost děkují, protože se jim zásadně změnil život a vnímají všechno zcela jinak. Daleko více si váží každého dne. Výstup z takové nemoci je pro tyto lidi tedy vlastně dobro. Mnozí z nich to tak vnímají. Tomáš N. vždy nabádal k vděčnosti za jakoukoliv situaci a zvláště pak za situaci negativní. O to více a cíleně. Kazatel 3,1: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Přísloví 14,23: Každé utrpení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. (Je tedy potřeba jednat. A máme dvě možnosti – buď se stanu ovcí a budu „bečet“ a stěžovat si anebo začnu jako dravec jednat.) Izajáš 48,17: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. Většina našeho životního rozladění a stěžování si pramení z toho, že nejsme schopni rozeznat, jestli to, co se nám v životě děje je dobré anebo špatné. Chtěli jsme to poznat od pradávna? Ale nejde nám to, nedůvěřujeme Bohu, že vše je vlastně pro naše dobro. Přestat rozlišovat dobro a zlo nabádají také Védy – cíl je, aby člověk zůstal oddaný Bohu a ať se děje co se děje, za všech okolností mu sloužil. Potažmo děkoval. Nemáme posuzovat, jestli je to dobré anebo špatné, máme tím procházet. V Bibli se píše to stejné jen poněkud jinak, nemáme se starat o to, co budeme jíst, pít, být jako ptáci, ti se také nestarají, jen důvěřují a jsou závislí na Bohu. My jsme na tom stejně, pokud se přestaneme strachovat, budeme Bohu důvěřovat a „jen“ Mu děkovat a „sloužit“ (jak píší Védy), resp. sloužit všemu živému, být prostě užitečný a neškodit, dodržovat přikázání, které Ježíš shrnul do jednoho slova „láska“, pak bude o nás postaráno. Pokud toto budeme dělat, budeme mít hojnost všeho. Ve zdraví, vztahu, penězích atd. Hojnost všeho je přirozený stav, kdy se o nás Bůh stará a my nehodnotíme věci, jak se nám dějí, ale jak nabádá apoštol Pavel – za všech okolností děkujte Bohu. Pak se nemusíme ničeho bát a být skutečně jako ptáci, jen dělat svou práci a hojnost přijde. Chudoba je nemoc, něco nestandardního stejně jako nemoc. Jsou to všechno ukazatele, že něco děláme špatně. V Angličtině slovo „live“ – žít, čteno pozpátku dává „evil“ – zlo. To znamená, že kráčíme proti proudu života, který pluje harmonicky, mírně a láskyplně, neboť Bůh je život. Všechny negativní myšlenky můžete zpopelnit, spálit ve své vlastní mysli tím, že je nahradíte myšlenkami harmonie, lásky, míru a vděčnosti. Jste vládcem svých myšlenek, chopte se okamžitě své svrchovanosti. Myslím, že Bůh se nám to snaží říct, ale my místo toho, abychom se skutečně zabývali řešením, hledáme prášky, abychom jen dočasně vypnuli příznaky. Mačkáme tlačítko „odklad problému“. Když nejsou peníze, půjčíme si je, je nám špatně, vezmeme si prášek atd. V Bibli se píše, kdo má, tomu bude dáno a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Zase si můžeme myslet, že je to špatně, ale je nám to odňato pro naše dobro, Bůh chce, abychom na to přišli a měli hojnost všeho. Tak dlouho musíme padat dolů, až se na Boha obrátíme a začneme to řešit, prosit ho o pomoc. A každý má to své dno jinde. Opět si myslíme a stěžujeme si, že se nám nedaří, ale to je chyba. V tu chvíli nás totiž dost možná volá Bůh k sobě a snaží se nám naznačit, abychom si zjistili, jak se máme chovat, našli cestu k Němu a měli se dobře. Ve chvíli, kdy je nám nejhůř, bychom měli totiž nejvíc děkovat a ne si stěžovat. Jak říkával Tomáš N.: „Nedaří se? Víc děkuj.“ A je to tak, čím hůř se mám nebo mi je, tím víc musím děkovat Bohu za to, jak se mám v dané oblasti dobře. Jedině tak naplníme rčení, kdo má, tomu je dáno – kdo má = kdo si je vědom, co všechno má, čeho všeho se mu od Boha dostává (tělo, život, srdce, ruce, nohy, oči, děti, Boží láska, cokoliv je dar a stojí za to děkovat – a to je cesta ven) a je za to patřičně vděčný, tomu bude dáno. A kdo nemá, 5

není si vědom, čeho všeho se mu od Boha dostává a není za to vděčný, a co víc, dokonce si stěžuje (rezonuje tedy negativně), tomu bude odňato i to, co má. Musím mít napřed v hlavě, na duchovní úrovni, abych mohl mít na materiální úrovni. Lidé často čekají, až budou mít na materiální úrovni, aby mohli mít radost v hlavě, ale to je špatné vnímání. Hlava, myšlenka je příčina a materiální svět je následek. Naše myšlení je zdroj a to, co je první. Z toho tedy vyplývá, že vděčnost je klíč. Nechci tady kolem toho moc „mudrovat“. Vše už bylo vymyšleno. Píší o tom lidé jako: W. D. Wattles, Ch. Hannel, taky Rhonda Byrne. Jen jsem si to jejich psaní chtěl více spojit s tím, co je psáno například v Bibli. A nakonec jsem to uslyšel dokonce i v kostele. A je to pochopitelně jen můj dojem a názor, ale mám pocit, že se nám obzory a možnosti otevírají právě v momentě, kdy jsme vděční a tak projevujeme a vydáváme svou lásku. Wattles píše, že takový člověk získá skutečnou sílu, přemůže osud a dostane to, co chce a Védy píší o tom, že oddanou službou uspokojení polobozi pak dodají služebníku vše potřebné. Pochopitelně to vše může mít pod kontrolou někdo jako Bůh nebo něco jiného, ať si každý domyslí, co je pro něho přijatelné. Jedno je však jisté. Dostaneme přesně to, na co myslíme. Často však myslíme více na to, co nechceme, než na to, co chceme a to je kámen úrazu. Zhmotňujeme si pak kolem sebe to, co nechceme. Ale v dobrém o tom píše W. D. Wattles tak, že celý vesmír se spojí a začne jednat v náš prospěch, abychom dostali to, co si přejeme. Pod vlivem hnací síly Nejvyšší Duše budou činnosti lidí a obchodní transakce jiných lidí nasměrovány tak, že se to, co chcete, dostane k vám. Lidé to začnou dělat nevědomě. Možná proto se píše v listu Koloským 4,2: Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. Buďte vytrvalí v modlitbě – pravidelně a vytrvale si představujte své cíle a buďte při ní bdělí – dávejte si pozor, na co myslíte (aby to bylo to správné), a vděční. Rhonda Byrne píše o tom, že čím větší emoce prožijete při vděčnosti, tím rychleji se věci dostanou k vám. To zřejmě ano, ovšem Tomáš N. vždy říkal, že i „mechanická“ vděčnost, prosté opakování slov „děkuji“ za něco, funguje. I tak nejspíš rezonuji na potřebné frekvenci. Joseph Murphy píše o tom, že myšlenky mají frekvenci podle toho, jestli myslíme na dobré nebo špatné věci a podle toho přitahují vše na podobné frekvenci. A že když myslíme na Boha, naše tělo rezonuje tou nejvyšší a nejlepší frekvencí. A přitahuje tudíž jen to nejlepší. A rozpouštíme tak veškerou negativitu. Jiří Vokáč Čmolík zase popisuje srdce jako zesilovač vln a frekvencí. Myšlení spojené s psaním děkovných slov a se zapojením srdce, kdy vděčnost prociťuji skutečně hluboce, že se mi až slzy hrnou do očí, to je ten nejsilnější pocit vděčnosti, který přináší do života skutečné blaho ve všech oblastech. V tomto se tito lidé potkávají. Jak tedy smýšlet? Jak se chovat? Jak si přitáhnout do života jen to dobré? Odpověď nalezneme nejen v moudrých knihách, Bibli, ale také v kostele…

Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Je to důstojné a spravedlivé. Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Tak tohle je recept na veškeré počínání v životě a zaznívá na každé mši v kostele. Je to až neuvěřitelné, jak blízko máme často řešení na naše problémy, ale nevidíme ho. Máme vzkaz přímo před očima, ale nepřečteme ho, nevidíme ho, neslyšíme ho. Jak je to možné? Žalm 115: …mají oči a nevidí, mají uši a neslyší…

6

Tímto jsem se vlastně asi začal zabývat v momentě, kdy jedna masérka řekla před několika lety mé ženě, že to, že nemám tolik peněz, kolik bych chtěl, je proto, že nemám něco vyřešeno s otcem. Už jsem věděl, že taková slova nemusí přesně znamenat to, co znamenají na první pohled. Že je možné v tom najít skrytý význam. A to se také stalo. Časem mi došlo, že s mým otcem, taťkou máme vše vyřešeno, ale nemám to vyřešeno s Otcem, Stvořitelem. A tak jsem začal pátrat. To mě dovedlo k nejrůznějším lidem a k nejrůznějším knihám, které později doporučuji přečíst. Později jsem zjistil, že snaha změnit svůj život byl vlastně jen „zápas“ na materiální úrovni, což nikam nevedlo. Neustále se mi děly stejné věci, ať jsem dělal cokoliv. Potkal jsem pak člověka, který mi řekl, že abych změnil materiální úroveň (jako třeba množství peněz, které vydělávám a jak), musím se zabývat tím, co je nad tím a to je duchovní úroveň. Vpravdě je důstojné a spravedlivé = v Bibli se toho hodně píše o spravedlnosti, ale já jsem nikdy moc nechápal, co přesně to znamená (je možné, že vděčný znamená spravedlivý?) Přísloví 10,24: Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých (vděčných?) se plní. Čeho se často člověk nejvíc bojí, to si do života přitáhne, zatímco vděčný člověk, který si představuje své sny a děkuje za ně, jeho touha se vyplní. Píše se o tom, že spravedlivého Bůh odměňuje, odměňuje tedy vděčného, když je spravedlivé vzdávat díky (vzdávám díky, je to spravedlivé), dobré a spasitelné = řešení na život, svatý Otče, všemohoucí Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky. Jób 22,28: Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. Přísloví 21,21: Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu. Římanům 14,17: Vždyť království Boží není v tom, co jíme a pijeme, ale ve spravedlnosti. (Ve vděčnosti? V tom, že co zaseju, to také sklidím?) První Mojžíšova (Genesis) 4,7: „Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Charles F. Haanel tuto situaci popisuje ve své knize Klíč mistrů (Mladá fronta, 2012, str. 26, číslo 14) takto: Často se stává, je-li naše podvědomá mysl nestřežena, podlehne klamným vlivům a pak propadá strachu a starostem, chudobě nebo nemocem či disharmonii a vůbec všem možným podobám zla. Tomu všemu může dobře cvičená vědomá mysl svou bdělou ochrannou činností zcela předejít. Vědomá mysl by se dala právem nazývat „strážcem brány“ do velké podvědomé říše. Pokud si nebudeme dávat pozor na myšlenky, hřích se uvelebí ve dveřích našeho mozku, hlavy, u brány a bude se nás snažit ovládnout. My však máme mít nad tím kontrolu. Máme konat dobro. Nemáme se nechat vyvést z míry a zlobit se na sebe, děti, lidi, kohokoliv soudit, nechat se svést zlem. Římanům 12,21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Zlo totiž neovládneme dalším zlem, to se pak násobí. Nabaluje se na sebe a roste. (Mimochodem A. Einstein tvrdil o zlu, že vlastně neexistuje, že je to jen nepřítomnost dobra. Stejně jako je tma nepřítomnost světla.) Když máme pocit, že se o nás zlo pokouší, musíme nad sebou udržet kontrolu a to nejlépe překonáme a uděláme dobrem. Zejména vděčností. Jakmile mám tendence se jakkoliv zlobit nebo si stěžovat, je nejlepší za danou situaci poděkovat v dobrém stavu. Zlobí děti, děkujte, za to, že jsou hodné. Děkujte Bohu za krásný den, vše se po několika momentech, minutách obrátí a uklidní. Máme možnost tomu vládnout. Joseph Murphy nabádá ve své knize I-ťing – Kniha proměn k tomuto: Neveďte ve své mysli válku ani ji nerozpoutávejte. Vaše domácnost a rodina (Matouš 10,36: Nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina) je vaše vlastní mysl. Ten takzvaný nepřítel je vaše vlastní negativní myšlení, strach, zlost a nepřátelství ve vaší mysli. Nejednejte pod vlivem negativních dojmů. Když usilujete o dosažení božského vedení a klidu mysli, nahraďte negativní myšlenky konstruktivním myšlením. Prospěje vám, když vyhledáte vedení a duchovní radu. Izajáš 30,15: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Žalm 50,14: Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu. Žalm 50, 23: Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou. Tomu dám zakusit Boží spásu. 7

Jób 8,5-7: Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného, budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost. Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom. Budeš-li však za úsvitu hledat Boha (a děkovat) a o milost prosit Všemocného, budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost = vděčnost. Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom. To je jasný vzkaz a potvrzení toho, co píše např. Wattles. Jób 22,23: Vrátíš-li se k všemocnému, budeš vybudován. Malachiáš 3,7: Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin.

Co můžeme o vděčnosti najít na internetu Vděčnost je mocná síla, která nás povznáší. Je tolik krásných věcí, za které můžeme děkovat. Vezměte tužku a pište vesmíru, Bohu, duši, sobě… DĚKUJI! Pokud se chcete zbavit nepříjemných pocitů, jste-li unavení, smutní, nebo zklamaní, svou energii rychle změníte, když se začnete dívat na vše dobré, co máte a budete děkovat. Pročistíte si nejen svou auru, ale zvýšíte si své vibrace. Vděčnost a děkování mají své vyšší důvody, slova posíláte do vesmíru, aby vám přinesl ještě více dobrého. Vděk resonuje ve vašem těle se srdečním centrem. Vezměte tužku a papír a piště jak cítíte. Děkuji Ti, živote. Děkuji Ti Bože. Děkuji vám, mí rodiče. Děkuji Ti, má lásko. Děkuji ti, mé vyšší já. Děkuji vám, mí průvodci a andělé.

Děkuji Sobě. Děkuji, má duše. Děkuji, děkuji, děkuji!

Vděčnost léčí emoce. Budete-li žehnat pravidelně svému srdci, zjistíte, že žijete novým stylem. Vaše vnitřní světlo dokáže vyrušit nepříjemné aspekty každé zkušenosti. A zastavíte tak i případné mocenské boje. Bůh vás pro pozemskou cestu vybavil mocným srdcem, aby vás vedlo, zhmotňovalo vaše přání a odstraňovalo veškeré překážky. Vděčnost je bránou srdce. Děkováním přivádíte světlo skrze své srdce do své korunní čakry. Díky tomuto prosvětlení a otevření srdce k vám může přijít mnoho nových myšlenek a darů. Vesmír slyší vaše volání. Vaše díky jsou vyslyšeny a oceněny a tato energie se Vám mnohonásobně vrátí. Jste milující bytost. Máte-li kolem sebe lidi, kteří vyzařují spíše negativní energii a nechovají se příliš harmonicky, vyjadřujte svou upřímnou vděčnost za toto poznání, nemohou vás tak zasáhnout jejich negativní energie. Přijměte je takové, jací jsou, to léčí vás i je. Takoví lidé nejvíc volají po lásce. Součástí vaší cesty ke světlu je naučit se sami si vytvořit vnitřní pocit bezpečí, být si vnitřně jistí, že svět není nepřátelský a že jste milovaní a chránění Bohem. Zasloužíte si lásku, štěstí, radost. Jste láska Vděčnost umožňuje zažívat více lásky v životě. Vděčnost vyjadřujte, ač třeba nemáte úplně vše, po čem toužíte, děkujte za každou drobnost, ve svém životě, oceňte, co máte. Je to díkůvzdání Vesmíru, Bohu, že vás vyslyšel dřív, než jste o něco požádali. Většina lidí se raději soustředí na to, co nemají, na své stížnosti na své nezdary, nepříjemnosti. Dluhy a své osobní problémy a pocity. Vděčnost vás přesměruje ubírat se jiným, lepším směrem. Vše co chcete získat nebo vytvořit prociťujte, jako byste to už měli. Děkujte za to, co chcete v životě prožít, připusťte, že už to prožíváte. Vděčnost je cesta, jak si život obohatit.

8

Často si můžeme připadat nedostatečně dobří a dokonalí. Oceníte-li malé věci, na sobě nebo kolem vás, i malé úspěchy ve svém životě, budete přitahovat více úspěchu. Ať už jste vděčni za to, že je krásný den, že vám chutnala ranní káva, že jste v pořádku dorazili do práce, že se na vás někdo usmál, pomohl vám, pohlížejte na to nejlepší v lidech. Přílišná kritika a soudy otravují atmosféru. Vyjádřete vděčnost za vše, co už umíte a co se ještě můžete naučit. Neproste, ale děkujte! Vesmír vám vrátí mnohonásobně víc, než za co jste byli vděčni. Vděčnost vytváří štěstí. Nespokojenost přitahuje další nespokojenost. I v období pádů vám víra, naděje a vděčnost poskytnou cestu z temnoty. A událost, která zprvu nevypadala růžově, se stane významnou pro váš osobní růst. Byli jste stvořeni k tomu, abyste svůj život prožívali v radosti, v hojnosti a spokojenosti. Pěstujete-li si tento postoj, pak se začnou dít doslova zázraky. Začnete se usmívat na celý svět. A svět bude váš úsměv opětovat… Světlo nitra Nedaří-li se vám vyjadřovat svou upřímnou vděčnost, požádejte vaši duši, ať vám v tomto pomůže. Duše je nejlepší přítel, který se o vás zajímá, neklade si podmínky, a miluje vás, ať máte jakékoliv myšlenky. Nebo jí či Bohu rovnou děkujte, že vám v tom již pomáhá. Spokojený může být jen ten, kdo dokáže být vděčný. Čím to je, že někteří lidé musí neustále dávat najevo především nespokojenost, neustále protestovat a reptat? Když ale člověk nic nepovažuje za samozřejmé a naučí se děkovat i za malé věci, najde si tak důvod ke spokojenosti. (Karel Herbst) Vděčnost nám otevírá oči, učí úctě, tvoří vztahy, zbavuje smutku, naplňuje úžasem a radostí. Vděčnost je cestou k vnitřnímu pokoji. Vděčnost je cestou k uzdravení lidí kolem nás. Vděčnost poskytuje lásce trvanlivost a svěžest. Vděčnost činí člověka lidštějším. Vděčnost je stav mysli, kterým vyjadřujete, že ačkoliv třeba zatím nemáte úplně vše, po čem toužíte, tak přesto děkujete za každou drobnost, se kterou se dennodenně nebo občas ve svém životě setkáváte. Je to díkůvzdání okolnímu světu, vesmíru a Bohu za to, že vás již v mnoha ohledech vyslyšel při vašem dřívějším volání. Jak byste měli začít? Zkuste to jednoduše. Udělejte si seznam toho, za co jste ve svém životě vděční. Začněte s tím, protože to změní vaší energii, kterou do světa šíříte, začne to měnit vaše myšlení a váš postoj. Na vše co chceme ve svém životě získat nebo vytvořit se totiž musíme dívat jako bychom to už měli. Děkujeme-li totiž za to co chceme v životě prožít (jsme vděčni), ve skutečnosti přiznáváme, že už to prožíváme. Vděčnost je potvrzením, že nás vesmír vyslyšel dřív, než jsme o něco prosili. Proto nikdy o nic neproste, ale oceňujte a děkujte. Je to, jako bychom byli připojeni na vesmírný internet a ten shromažďoval naše myšlenky, pocity, slova, činy, prosby a díky a vracel nám reálné ekvivalenty. Často si nárokujeme vše, co mají druzí V dnešní době se velmi šíří nárokování - vnitřní přesvědčení, že máme nárok na vše, co mají druzí, co vychvalují reklamní akce, nárok na všechno co chceme. Okamžitě potřebujeme všechno, co vidíme. Hned musíme uspokojit všechny své potřeby. Neumíme si počkat. Neschopnost čekat ale člověku bere schopnost něco si užít. Kde převládá pocit nárokování, tam už není žádné místo pro úžas, překvapení a následně pro vděčnost. Spokojený v životě ale dokáže být jen ten člověk, který dokáže být vděčný. Když se člověk naučí děkovat, najde si důvod ke spokojenosti Nic jsme si na svět nepřinesli a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. (1. Timoteovi 6,7 a 8)

9

Mnozí vyhlížejí nějaké „velké štěstí“ a přehlédnou tak mnoho krásného Bůh nás obdarovává i malými radostmi, které se musíme naučit vnímat. Mnoho lidí totiž čeká na nějaké „velké štěstí“, a nevšimnou si, kolik pěkných a dobrých věcí ve svém životě mají. Je třeba se otevřít i běhu všedních dní, neboť i to v sobě má kousek pravého štěstí. Vděčnost nám otevírá oči i pro sebe sama Vděčnost mi otevírá oči, abych dokázal vidět i vlastní hodnotu. Není totiž zrovna snadné být vděčný i sám za sebe. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k odmítání sebe sama. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Začneme-li ale pošilhávat po tom, co nemáme, nedokážeme samozřejmě děkovat za to, co nám bylo darováno a může nám tak být odňato i to, co máme. (Ale přitom, abychom měli více, je zrovna potřeba, abychom byli vděční za to, co máme právě v tuto chvíli. Viz Bible – Kdo má, tomu bude dáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.) Vděčnost vyžaduje zároveň i schopnost rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být. Teprve pak dokážu děkovat za svůj způsob myšlení, za to, co prožívám, za své tělo, které možná neodpovídá ideálu krásy, ale v němž moje duše ráda přebývá. Vděčnost mě vede k životu v souladu se sebou samým a k hluboké radosti z toho, že jsem právě takový, jaký jsem. Vděčnost proměňuje a rozjasňuje temnoty Vděčnost proměňuje můj život. Jakmile totiž někdo začne děkovat, začne hledět na život novýma očima. Albert Schweitzer radí: „Cítíš-li se slabý, malátný a nešťastný, začni děkovat a hned se ti povede líp.“ Hledím-li totiž na svůj život s vděčností, temnoty se rozjasní a hořkost dostane jinou chuť. Vděčnost mě chrání před malomyslností a zahořklostí. Přibližuje mě k Bohu. O „veselém“ svatém Filipu Nerim se traduje, že měl ve zvyku modlit se následující večerní modlitbu: „Pane, děkuji ti, že dnes věci neproběhly tak, jak jsem si přál já, ale tak, jak jsi to chtěl ty.“ (V souladu s učením Véd, kdy bytost plně závisí na Nejvyšším Pánu.) Kdo se v takovém postoji dokáže podívat na uplynulý den, nehněvá se, ale všechno prožité v sobě proměňuje ve zdroj radosti a pokoje. Koloským 2,7: Nepřestávejte Bohu děkovat. Ne náhodou nás Bůh vnitřně nastavil i tak, že ke štěstí a spokojenosti mnohdy stačí, když vykonáme něco dobrého i pro druhé. Co nepoví tisíce slov a nesplatí žádný dar, řeknou šťastné oči: "Děkuji ti!" (Friedrich Reiser) Být vděčný znamená přiznat, že jsme obdrželi dobrodiní, pamatovat na ně, vyjádřit uznání slovy a pokud možno se odvděčit skutkem. (Sv. Tomáš Akvinský) Blažený, kdo uznává a přijímá jako dar, co mu osud přináší. (Liv Ullmannová) Cítím se vděčný a dlužný. (Tomáš Halík) Nejednou jsem v srdci vnímala silnou touhu mít druhé jméno, které by vyjadřovalo další smysl mého života: "Vděčnost". Ze dnů, které mi zbývají, bych chtěla učinit nepřetržité díkůvzdání. (Chiara Lubichová) Pouze vděčný člověk žije vědomě. Jenom on žije život, jen on cítí lásku, pouze on utišuje bolest, jenom on ví o Bohu. (Udo Hahn) Ježíš je nejzářnějším příkladem vděčnosti Otci. (Ugo Rocco) Darovat a poděkovat, to je jako nadechnout se a vydechnout. Je to mluva srdce, která probouzí naše tvůrčí schopnosti. (Hans Wallhof) Být vděčný je velké umění. Jako u všech umění je těžké se mu naučit. (Stefan Zweig) Vděčnost je klíčem k vyrovnanému životu. Kdybyste svůj život zasvětili vděčnosti, nemuseli byste se už nikdy zaobírat vzlety a pády. (Doreen Virtue)

10

Vyslovování vděčnosti za zázraky ve světě je jedna z nejlepších cest, jež učiní každý okamžik tvého života jedinečným. Když máš ve svém srdci vděčnost, najdeš novou ochotu dávat, takže ostatní mohou také prožívat radost, kterou cítíš ty. Přijdeš na to, že budeš chtít přispívat potřebám a přáním druhých bez toho abys očekával jakékoliv uznání. Vděčnost je hmatatelná síla. Čím více ji cítíš, tím více příčin si chceš najít, abys ji cítil. Vděčnost je zázračná síla, jako kouzelný magnet vyrábí a pak přitahuje mnohem víc, než jsi již přijal. Je jako živá energie, která pro tebe rozjasňuje cestu, aby se z tebe stalo mnohem víc, než co jsi již zažil. Vděčnost je citová odpověď lásky, která vytryskne v nitru, když někdo čelí hrůzným návrhům života. Bez neustálého potvrzování a modlitby díků a porozumění, se naše mysl stává znuděnou a naše srdce se otupuje. Stahujeme se ze světa, ve svém boji sami rezignujeme. Vděčnost je cesta, která vyvádí z těžkosti, bolesti a izolace. Je nemožné cítit starost, hněv, depresi nebo jiné negativní emoce jakéhokoliv druhu v přítomnosti pravé vděčnosti. Nádherný, sluneční den a temný, bouřlivý den se nemohou vyskytovat zároveň a v témže čase. Takže praktikování vděčnosti přeorientuje naši mysl pryč ze strachu a postaví ji před pravdu, která vyjasní všechny negace, bolesti a utrpení. Každý den nabízí důvod pro vděčnost. A my potřebujeme zahlédnout tyto zvláštní okamžiky a zapamatovat si je. Dobré zdraví, schopnost pomáhat druhým a podpora dobrých přátel, to všechno jsou důvody k vděčnosti. Nic by nemělo zůstat v životě nedoceněno. Když se vděčnost stane životní cestou, pak úspěch, štěstí a zdraví se stanou normou. Jakmile pocítíme vděčnost, všechno se změní. Může to změnit situaci, v níž cítíme smutek tak, že se ho zbavíme, a naopak více smutku a ztrát se může změnit v radost a štěstí. Naprosto stejná situace je okamžitě změněna, když na ni nahlížíme se srdcem plným vděčnosti. Hněv nemůže existovat souběžně s vděčností Hněv je velmi destruktivní emoce, protože způsobuje stres, zbytečně nutí tělo vytvářet adrenalin a tím uvádí tělo do napětí. Vy se však můžete naučit nahrazovat hněv (nebo jiné negativní emoce) vděčností a tak zjistíte, že hněv nedokáže existovat souběžně s vděčností. Představte si hlavu jako sklenici. Pokud je sklenice prázdná, což se rovná tomu, že se v ní nachází negativita, starosti apod., nemůžeme negativitu/vzduch ze sklenice nijak vyhnat. Ani sama neodejde. Je potřeba do ní nalít vodu/pozitivní myšlení, aby v ní jednoduše pro negativitu/vzduch nebylo místo. Pokud naplníme naši hlavu pozitivním myšlením, například vděčným přístupem k životu, automaticky tak blokujeme přístup pro nepříjemnosti. Neustále tedy doplňujte vděčnost do hlavy/sklenice. Takovým způsobem může vděčnost začít vytlačovat negativní emoce, které možná prožíváte. To ovšem neznamená, že byste měli vším procházet slepě a děkovat za všechno a nerozlišovat chvíle, kdy jsou namístě kritika či spravedlivý hněv. Čím častěji však dokážete nalézat vděčnost z každodenních situací, tím více bude ona aktivovat vaše vnitřní procesy léčení. Jak má člověk praktikovat vděčnost? Můžete praktikovat vděčnost každý den, každým slovem, každou myšlenkou a každým gestem. Neustále. I když máte řadu potřeb a práce, ptejte se sami sebe, komu můžete a měli byste být vděční právě teď. Prozkoumejte věci, které vzbuzují ve vašem životě vděčnost, i kdyby se z počátku mohly jevit jako bezvýznamné. Brzy se začnete automaticky cítit svižní a radostní. Vše do sebe začne zapadat a bude se lépe dařit. Ve svém životě se spíše zaměřte na hojnost, než na nedostatek. Něco o síle vděčnosti Nejde o nic éterického: jde o velmi reálný léčivý účinek, který je ve vašem těle spouštěn poté, co vyjádříte vděčnost k lidem nebo věcem kolem vás. Tento efekt může být poměřován i biochemicky, ale jeho další stránky jsou dosud mimo dosah vědeckého vyhodnocování. Konečný důsledek je ovšem nevyvratitelný: vyjádření vděčnosti iniciuje mocný léčivý efekt ve vaší mysli i v těle.

11

Kvůli čemu máte být šťastní? Zaujmout postoj vděčnosti však nebývá vždy snadné. Abyste byli schopni opravdově vyjadřovat vděčnost, vyžaduje to na vás přesměrovat se od negativních věcí na takové věci, díky nimž cítíte spokojenost. A jak již víte, je velmi jednoduché zapomenout na vděčnost za všechny ty úžasné věci, které prožíváme každodenně. Mnozí z nás, kteří žijeme v západní společnosti, máme tendence se zaměřovat na to, co nemáme. Domníváme se, že nemáme dostatek peněz, času, že nenacházíme partnera, jakého hledáme atd. A při takovémto přístupu – který velmi často dominuje v našem každodenním myšlení, pokud nejsme dost opatrní – míváme tendence ignorovat ty úžasné věci, které vlastníme. Takže čím lépe dokážeme udělat krok zpět a přezkoumat to, co prožíváme, co má pro nás cenu, tím více se dokážeme zaměřit na vděčnost a tím více dokážeme urychlit naše vnitřní léčení, které pak bývá důsledkem. A zde následuje krátký seznam věcí, za které v sobě možná najdete mnoho vděčnosti:        

Vaše zdraví. I kdyby nebylo perfektní, měli byste být vděční i za to zdraví, které máte. Vaše rodina, svoboda. Vaše inteligence, vědomí a podvědomí. Vaše vzpomínky! (Život bez vzpomínek by byl bizarní.) Sluneční světlo, příroda, jídlo, peníze. Vaše práce, obchody nebo kariéra, které jsou zdrojem vašich potřebných příjmů. Vaše zvídavost a přání učit se novým věcem. Duchovní probuzení, realizace nebo filozofie, kterou se řídíte.

Pokud o tom budete přemýšlet, pak ve skutečnosti je kolem vás velmi mnoho věcí, za které můžete cítit velkou vděčnost – třeba i malá úroda z vašeho truhlíku za oknem, vědomosti o zdraví, které jste nashromáždili studiem a někdy i prostý fakt, že slunce zítra skutečně zase vyjde. Vyčleňte si alespoň krátkou chvilku na to, abyste pomysleli na všechno, za co jste vděční. Možná vás i napadne věnovat pár minut na to, abyste si k tomu napsali pár poznámek do sešitu či knihy (např. Knihy vděčnosti od Rhondy Byrne). Usedněte do ústraní třeba jen na minutu denně Rád bych vás pozval, abyste se svým seznamem věcí, za které jste vděční, usedávali každodenně do ústraní třeba jen na jednu minutu. Přitom si projdete svůj seznam, vyjádříte slovy svou vděčnost a z celého srdce poděkujete za ty věci, které máte. Například si nahlas říkejte: „Jsem vděčný/á za zahrádku za svým domkem a za příležitost pěstovat si i tuto malou část svého jídla.“ Nebo třeba: „Jsem vděčný za to, že mohu dnes jít do práce, děkuji za školky, které nám hlídají naše děti. Děkuji za to, že se mi ve všem daří a že naše auto nám tak výborně slouží.“ Už jen pouhá jedna minuta denně ve vás vytvoří postoj vděčnosti, který prosvítí vaši náladu a pozvedne vaše každodenní prožitky, protože vám to dovoluje opakovaně soustředit pozornost na ty věci, které vás těší a dá vám to zapomenout na věci, kterými opovrhujete. A to všechno, jak jsem naznačil na začátku, bude mít za následek velmi reálné fyzické i biochemické léčivé účinky ve vašem těle. Jak se vděčnost stává sebe uzdravováním Jakákoliv energie, kterou vysíláte k někomu dalšímu, se zrcadlí současně i ve vašem vnitřním prožitku. Pokud tedy vyjadřujeme k jinému člověku nenávist nebo podobný pocit, existuje současně i část takové energie, která bývá ve stejném okamžiku vyjadřována vnitřně. Jinak řečeno: nenávidět někoho jiného znamená vystavovat sama sebe negativním účinkům své vlastní nenávisti. (Je to jako, když po někom chci hodit žhavý uhlík – spálím se sám.) Ale současně také platí, že milovat někoho nebo vyjadřovat mu vděčnost vyvolává zrcadlení této pozitivní energie a ta je pak pociťována také v nás samotných. Už jen pouhý akt vyjadřování vděčnosti je tedy formou sebe uzdravování. A co je na tom všem zajímavé, říká nám 12

to i buddhismus: co se týká sebe uzdravování, pak ve skutečnosti není důležité, jakým směrem vyjádříte svou vděčnost – její pozitivní zpětná vazba a účinky na vaše vlastní uzdravování ji vždy doprovází. Můžete třeba najít kámen na špinavé cestě a vyjádřit mu svou vděčnost a i v tom případě se vám za to dostane zřetelného dobrodiní. (Zřejmě proto, že i kámen byl stvořen ze stejného „základu“ a „zdroje“, substance, Boha.) Skutečnost je taková, že máte možnost vyjadřovat vděčnost k jakékoliv věci nebo osobě na světě – dokonce i kdyby taková vděčnost nebyla oprávněná – a stále se vám dostane dobrodiní, pocházející z jejího odrazu, působící na vaše duševní i tělesné uzdravování. A to působí i tehdy, když vyjadřujete vděčnost vůči větším objektům, jako je „život“, „Bůh“ nebo „vesmír“. Začněte tedy už dnes a znovuobjevujte věci, ke kterým můžete cítit vděčnost. Vyjadřujte tuto vděčnost buď potichu, nebo verbálně a těšte se z prožitků takovéto pozitivní energie, která je zrcadlena zpět k vám. Zdroj: http://www.celostnimedicina.cz/jak-se-sam-vylecit-behem-15-dni-12-cast-budte-vdecni.htm Víte, k čemu je vděčnost dobrá? Vděčnost je základním kamenem úspěchu. Je to velmi silná hnací síla, která říká, mám víru a chci vše, po čem toužím. Ve chvíli, kdy máte svou vizi a chcete jí podpořit, tak vděčnost je první s čím byste měli začít. Komu být vděčný? No, když na to přijde, tak je to zřejmě „jedno“, není potřeba říkat Milý … jsem ti vděčný/á za… Když na to přijde tak můžeme být vděčni Vesmíru, Universu, Bohu, věčné energii atd. Je na každém v co věří (i ateista v něco věří). Takže zkuste přestat přemýšlet nad tím, komu chcete být vděčný/á a prostě jenom buďte tomu (čemu), komu chcete. Já osobně jsem vděčný Bohu. Jak to mám praktikovat? Je na vás, jakou si zvolíte cestu. Někdo rád píše a jiný rád používá vlastní mysl. Já osobně využívám jak psaný text, tak svou mysl. Rozhodně doporučuji knihu Kouzlo od Rhondy Byrne. To je návod na vděčnosti na 28 dní a dá se opakovat neustále. Dále mám svůj deník, knihu vděčnosti (opět např. od Rhondy Byrne), kam si zapisuji svoje vděčnosti, kterou využívám také téměř každý den. Svou mysl pak používám každý den a každou chvilku. Jsem vlastně neustále vděčný. Snažím se o to. Stále dokola děkuji za vše, co mám, ale i za to, co chci. (Jako bych už to měl.) Proč být vděčný tak často? Ve chvíli, kdy po něčem toužíme, tak se nám může stát, že začneme mít pochyby. Bojíme se, zda to zvládneme, zda toho dosáhneme a další a další obavy, které si jenom dokážeme představit. Vděčnost je naopak silně pozitivní energie, která má vliv na naši náladu a vysílá naši víru v to, co chceme. (Bible: Podle své víry dostáváte. Všechno je možné tomu, kdo věří.) Pokud jsme vděčni, tak se nám rychleji dostane vše, po čem toužíme. A druhá strana je o tom, že v tu chvíli nemyslíme na nic negativního a díky tomu se udržujeme v pozitivním rozpoložení, což je důležité pro splnění našich snů. A jak být vděčný? Není potřeba za tím hledat žádnou vědu. Stačí si v hlavě opakovat: jsem vděčný/á za…, Děkuji za…, Děkuji Ti Bože za…, dosaďte si vše, co chcete. Já jsem vděčný za svůj život, za lásku, radost, ženu, děti a další a další věci. Věřte, že je toho spousta. Jsem dokonce vděčný i za věci, které ještě v tuto chvíli nemám, ale chci je. Ať už je to k mému poslání, rodině, duchovnu, materiálním věcem, tak třeba i vůči sobě. Velmi podrobný návod naleznete ve skvělé knize Kouzlo od Rhondy Byrne. Vyzkoušejte to alespoň týden (ideálně měsíc a více) a uvidíte, jaké věci se vám začnou dít v životě.

13

Vděčnost jako životní styl Vděčnost je vlastnost člověka, který byl obdarován. Projevuje to slovy a činy. Vděčnost je tedy postoj, který se projevuje děkováním. Naopak nevděčnost se projevuje reptáním a kritizováním. Vděčnost úzce souvisí s milostí. „Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.“ (Židům 12,28) „Projevujme vděčnost“ se dá také přeložit jako „mějmež milost“ (Bible Kralická). „Mít milost“ znamená totéž jako říci „děkuji.“ Nevděčný člověk je takový, který je mimo Boží milost. Není možné být nevděčný a žít v Boží milosti. Příběh o marnotratném synu všichni pravděpodobně známe (viz. Lukáš 15,29-31). Jeden syn chtěl po svém otci, aby mu dal jeho díl dědictví. Později vše prohýřil, nakonec se k otci vrátil, prosil ho o odpuštění a chtěl se stát jeho služebníkem. Otec ho opět přijal za syna. Dal mu na ruku prsten, nechal ho obléct do nového šatu a udělal kvůli němu hostinu. Syn přijal milost stát se opět synem svého otce, i když už v to nedoufal. Měl důvod být vděčný a jistě i byl. Druhý syn reptal, že otec udělal oslavu kvůli bratrovi, který si to nezasloužil. Nebyl vděčný za to, že mohl mít vše, co měl jeho Otec. Neužíval si to. Žil v zákonictví a také se otevřel pro kritiku a hořkost. Řekl svému otci: „Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem tvůj příkaz nepřestoupil, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.“ Otec mu řekl: „Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.“ Měli bychom si dávat pozor, abychom byli lidmi milosti. Mnoho z nás věrně slouží svému Bohu a potřebujeme se umět i odreagovat, abychom si udrželi vděčnost a milost ve svém životě. Bůh Otec nám říká, že vše, co je jeho, je i naše. Můžeme se radovat ze svého dědictví. Jsme těmi, kteří vládnou v životě. Můžeme si užívat přítomnost našeho Otce. Otec synovi říkal, že je stále s ním. Je vidět však, že syn nějak moc společnost svého otce nevyhledával. My ale můžeme být jiní. Bůh nám bude tak blízko, jak se my k němu přiblížíme. Naučme se radovat ze svých dětí, manželství, ze všeho, co máme. Vděčnost nás do toho uvede. Vděční lidé jsou lidé pokorní, protože ví, že vše v jejich životě je z milosti Boží. Vděčnost je ukazatelem Boží bázně Člověk, který je vděčný, nedráždí Boha svým reptáním. Ví, že by tím Boha/Zdroj/Vesmír pravděpodobně jen urážel (pokud je to ovšem možné). Ve staré lidské přirozenosti je reptání, proto také král David říká v Žalmu: „Dobrořeč, duše má, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci.“ (Žalm 103,1-2) Občas musíme říct své duši: „Budeš dobrořečit a ne nad sebou brečet nebo si stěžovat!“ Poušť (např. neúspěch, nemoc) na nás může těžce doléhat, avšak potřebujeme dostat duši zase znovu „na nohy.“ Řekněme naší duši: „Dobrořeč duše, buď vděčná, můžeme v poušti (např. nezdaru) prolomit. Bůh nám nedá zkoušku nad naše síly. Pán pro nás toho tolik udělal. Ježíš zemřel na kříži, máme vydobytou od Ježíše svobodu od nemocí, démonů, ale i psychické uzdravení.“ Je za co být vděčný a je toho hrozně moc, i když si myslíme, že zrovna nemáme den, kdy se vše daří. Potřebujeme se rozhodnout, že budeme vděčni. V každé krizové situaci přichází bod zlomu, kdy se rozhodneme, jestli budeme vděčni nebo ne. Jestli se necháme udolat hříchem, negativním myšlením, nebo odoláme a situaci ovládneme. Viz opět První Mojžíšova (Genesis) 4,7: „Nebudešli konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“

14

Máme děkovat Bohu v každé situaci Pavel vyzývá: „Ve všem vzdávejte díky, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ (1. Tesalonickým 5,18) I v nejhorší situaci můžeme najít něco dobrého. Minimálně můžeme děkovat, že Bůh je s námi a je v jeho moci nás provést každou zkouškou. Vždyť tomu, kdo miluje Pána, vše napomáhá dobrému. Spravedlivý, i když padne, zase povstane. (Když se nám zdá situace velmi zlá, v takovou chvíli jeden můj známý například děkoval takto: „Děkuji Ti, Pane Bože, že díky tvé milosti je mé trápení omezeno na minimum.“ Stále máme například kde bydlet, teplou vodu a jídlo. Jsem si vědom, že by to mohlo být horší a děkuji za to.) Pokud chceme mít spokojený a radostný život, potřebujeme být vděční Vděční lidé jsou radostní a naopak reptalové a kritici jsou nešťastní. Ten, kdo je vděčný za málo, může být spokojený a radostný víc než ten, kdo má hodně. Bohatství je především stav mysli. V 1. Korintským 10,10 apoštol Pavel říká: „reptali a byli zničeni zhoubcem.“ Když začínáme reptat, otvíráme se pro Ničitele – Zhoubce a jeho démony hořkosti, vzpoury a jistě i jiné. Příkladem je nám Ježíš, který měl tichého a pokojného ducha. Když měl jít na kříž, řekl: „Děj se vůle tvá!“ a nenadával, že musí jít na kříž. V pokoře přijal Boží vůli. Co zaséváme, budeme také sklízet Vděčnost ochrání naše srdce před depresí a smutkem, když jsme na poušti. Proč? Protože nás zaměří na Boží moc a ne na naše starosti. Uzdravení srdce není možné bez vděčnosti. Pokud člověk odpustí druhým a přikáže duši, aby byla vděčná, je uzdravení možné. Když začneme být vděční, budeme stoupat do Boží přítomnosti Ve chvíli, kdy začneme Bohu děkovat, i když se naše situace nezměnila, začneme se měnit my. Neděkujeme za nemoci, hříchy apod., ale děkujeme Bohu za uzdravení, odpuštění hříchů, za jeho řešení do každé situace. Děkování nás uvádí do bran, chvála nás přivede na nádvoří a uctívání do Boží svatyně, do jeho přítomnosti. Tam můžeme slyšet Boží hlas. Žij životním stylem chvály a díků Boží dobrota, milosrdenství a milost nás vedou k tomu, abychom ho chválili a děkovali mu. Lidé, kteří toto mají, jsou silní v Bohu. Znají Boží velikost a moc. Však se stačí jen rozhlédnout okolo sebe na všechny ptáky, zvířata, vesmír a na člověka dýchne Boží moc a velikost. Když se ctitelé Boží dostanou do údolí slz, stanou se pramenem. Začne z nich ještě více proudit život do jejich okolí. Tlaky z nich život ještě víc vymáčknou. Naopak se stanou lidmi, kteří přináší život a dobro svému okolí. Bůh je zahalí požehnáním, protože obstáli v tlacích. Bůh si cení, pokud nereptáme a pokud si udržíme životní styl vděčnosti. (Žalm 50, 23: Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou. Tomu dám zakusit Boží spásu.) Lidé, kteří chválí, jsou stále napojeni na zdroj, proto se stávají sami pramenem pro okolí. Nejsou prázdní, protože je Bůh posilňuje, on je jejich síla. Jdou životem stále silní. Dostanou se do Boží přítomnosti skrze vděčnost, chválu, děkování a uctívání, a to je přivede až před Boží tvář. Naše duše jsou křehké. Občas na naši duši těžce doléhají různé zkoušky. Když však začneme děkovat, ochráníme vlastní srdce před smutkem. Vděčnost dá ránu pěstí každému smutku či depresi!

15

Buďme vděční Vděk považuji za jednu z nejdůležitějších věcí v životě. Vděčnost je také jedna ze zásad Reiki: Právě dnes buď vděčný(á). V dnešním zrychleném světě a hektických životech máme málo času na to „zastavit se“ a uvědomit si, za co můžeme být ve svém životě vděční. Mnoho z nás se obklopuje velkým množstvím materiálních věcí a přemýšlíme většinou spíš nad tím, co ještě nemáme, co bychom chtěli ještě mít a neceníme si toho, co již máme. A hlavně mnoho „obyčejných“ věcí bereme jako samozřejmost. Já osobně jsem si důležitost vděčnosti začal před časem uvědomovat. Uvědomil jsem si, že vlastně nevyjadřuji vděčnost za „běžné“ věci, jako je mé zdravé tělo, střecha nad hlavou, jídlo, krásný den, práce, rodina, peníze, přátele, oblečení, vybavení domácnosti, knihy… tyto věci jsem bral jako naprosto samozřejmé. Stačí však např. navštívit NEVIDITELNOU VÝSTAVU v Praze, kde máte možnost se přenést do světa nevidomých, zkusit si projít bytem v naprosté tmě, objednat si pití na baru a zkusit, co slepí lidé zakoušejí na denním pořádku. Je to ohromná zkušenost, uvědomíte si, že jste nesmírně vděční za svůj zrak. Často se setkáváme i ve svém okolí se stížnostmi na to, co lidem v životě chybí (chtějí lepší práci, více peněz, hodnější děti, lepší auto, telefon, lepší dovolenou, více času na sportování, zábavu… seznam by mohl být ještě hodně dlouhý). Když si tento seznam vyslechnete, a zeptáte se jich, „A za co jsi v životě vděčný(á), čeho si ceníš?“. Asi nebude překvapením, že stěží dají lidé dohromady 2 věci, za které jsou vděční. Proč je vlastně vděčnost tak důležitá? Vděčnost je mocná síla, která nás povznáší. Je důležité vyjadřovat vděčnost neustále, i když nemáme vše, po čem toužíme. Buďme vděční za jakoukoli maličkost v našem životě. Naučme se každý den oceňovat to, co už máme. Oceňujme malé věci, na sobě, u přátel, rodiny, v okolí, naše malé i velké úspěchy, to, co jsme v životě již dosáhli… a pak budeme přitahovat více úspěchu a více věcí, za které můžeme být vděční. Vesmír nám vrátí mnohonásobně víc, než za co jsme byli vděčni. Vděčnost vytváří štěstí. „Děkujeme-li „Vesmíru“ za to, co chceme v životě prožít, ve skutečnosti přiznáváme, že to už prožíváme. Vděčnost je tudíž nejúčinnější modlitbou k „vesmíru“; je potvrzením, že nás vyslyšel ještě dříve, než jste o něco poprosili.“ (úryvek z knihy Hovory s Bohem od Neale Donalda Walshe) A jak můžeme vděčnost vyjadřovat? Já osobně si každý den třeba při řízení auta, při chůzi nebo při čekání ve frontě, ráno, před spaním… opakuji, za co jsem vděčný. II Další skvělou metodou, kterou občas také praktikuji je napsat si „SEZNAM VDĚČNOSTI“. Ten si můžete schovat, občas si ho přečíst a také doplnit. III Další krásná metoda, jak podpořit vděčnost je popsaná v knize „Tajemství“ nebo „Kouzlo“: Pořiďte si „kamínek vděčnosti“ – to může být jakýkoli kamínek, který někde najdete a líbí se vám, vlastně to ani nemusí být kamínek, stačí třeba kaštan. Noste ho pořád u sebe např. v kapse a vždycky, když se ho dotknete, tak si uvědomte, za co všechno můžete být vděční. IV Vděčnost nám také pomůže, když se necítíme nejlépe (mám také osobně vyzkoušeno). Pokud se chcete zbavit nepříjemných pocitů, jste-li unavení, smutní, bez nálady, zklamání, svou energii a vibrace můžete rychle změnit, když si začnete uvědomovat, co vše v životě už máte a za co můžete být vděční. Věcí, za které můžeme být vděční je nekonečně mnoho. I

16

Za své zdraví, tělo, zrak, rodinu, zdravé děti, domov, přátele, práci, peníze, jídlo, auto, životní optimismus, touhu vzdělávat se, zvířata, zahradu, přírodu a její dary, každý nový den, každý nový zážitek, za nezdary a poučení se z nich, za pomoc druhým a pomoc od druhých, za pocit štěstí, ranní kávu, poznávání nových lidí, knihy, slunečný den, odpočinek, lásku, své koníčky a zájmy, ZA ŽIVOT A JEHO KRÁSY… a je toho ještě mnoho. S pravou, nezkaleně čistou vděčností se dnes setkáváme tak zřídka, jako s pravou radostí, od které se nedá oddělit a ze které by měla vyvěrat jako svěží pramen. V čem to spočívá? Proč chybí radost, která je živnou půdou vděčnosti? Podívejte se v dnešním světě kolem sebe - kdo ještě žije naplněn radostí? Kdo denně děkuje Stvořiteli za to, že smí žít? Život se pro mnohé stal tíživým břemenem. (Když půjdeme do extrému, tak někoho dokonce napadl termín všední den. To je jaký? Přeci každý den může být svátek. A měl by a je.) Je to všechno o našem úhlu pohledu na okolnosti, které se nám dějí a jak na ně reagujeme. Pozemský život, který nám Bůh umožnil, je milostí, za kterou bychom měli být vděčni, neboť nám dává možnost splatit staré dluhy, dospět k novým poznatkům a pokročit ve svém vývoji. Zahodit život, který nám dal Tvůrce z lásky, to je ten nejtěžší zločin! Následně může být zadušena a za nevýslovného utrpení zhasnuta jiskra života, která plane v každém lidském duchu. Smět žít je dar! Není to oblažující smět zrát, stávat se vědoucím, silnějším? Pozemský život nám k tomu poskytuje možnost a my se z toho máme radovat a být za to vděčni. Každý člověk má nadání, která mu Stvořitel propůjčil, i když jsou třeba jen skromná. Některá z nich může člověk v sobě nechat vykvést a tím potěšit sebe i své bližní. Kéž by tak všichni lidé věděli, že Bůh ve své lásce chce jen naše štěstí! Jak by mohla Všemoudrost a Všeláska zahrnout do plánu stvoření také bídu a utrpení? Tu vytváří jen člověk svou nesnášenlivostí, závistí a zatvrzelou bezcitností. Tvůrce nám ale říká: „Jděte a využijte vlohy, které jsem vám propůjčil. Dávám vám k tomu veškerou pomoc, kterou potřebujete.“ Podle vůle Boží nemá trpět žádný Jeho tvor. Kráčet radostně životem, že se smíme vyvíjet a zrát, získávat dovednosti, vědění a sílu, být šťastní ve vědomí, že světu můžeme něco dát, že můžeme existovat, to vše by v nás mělo vyrůst v opravdovou vděčnost. A ještě více důvodů ke vděčnosti nalezneme, rozhlédnemeli se dobře kolem sebe. Což nám příroda neposkytuje nevyčerpatelnou, stále se měnící radost? Není stále nová ve změně a pohybu jako v nějaké půvabné nebo napínavé hře? Radujeme se z čilého povídání našich dětí, z procitání jejich duší, těšme se z lásky svých bližních a z možností darovat jim svou lásku! Radujeme se z přátelství a lásky našich rodičů, z věrnosti a krásy v každé podobě. To všechno jsou dary našeho Otce na nebesích, jimiž nás tak bohatě obdarovává a za něž bychom mu měli s radostí v srdci děkovat. Není člověka, který by odmítal mateřskou lásku, který by se neuměl radovat ze slunečních paprsků, z kvetoucích květin, z vánku větru, z mocné bouře, z moudrého řádu v přírodě, ve které stojíme a jejímiž činnými články máme být. Máme více než dost důvodů ke vděčnosti, stačí jen otevřít oči a nechat vejít radost do srdce. Jaká má být ta pravá vděčnost? Musí se vyjadřovat slovy? Ne, to není nutné. Je mnoho forem vděčnosti. Ale každá by měla vystupovat z hloubi srdce, čistá a neporušená, tak, jako tryská svěží a průzračně čistý pramen ze skalní stěny. Hodnotný je jenom ten dík, který vytryskne z čistého srdce. Je to protihodnota za dobrotu Stvořitele. Jak píše Rhonda Byrne: „Slzy vděčnosti prýští ze srdce, které je bezvýhradně napojeno na lásku vesmíru.“ Když je člověk domýšlivý, lakotný, lenivý, plný nelibosti, je základ zkalený a slova vděčnosti, která dává dohromady, jsou prázdná a nenajdou žádnou odezvu v srdcích těch druhých. Vděčnost má být vodou jasnou jako křišťál, ve které člověk, zušlechtěn, nalezne svůj odraz. (Na počátku to možná je spíše „mechanický“ dík, vyřčený silou vůle, ale časem se dostaví procítěnost. Nejprve se do děkování možná až nutíme, ale časem se vše rozjasní a vděčnost bude tryskat jako fontána.) Vděčnost nemá vycházet z nátlaku ani z povinnosti. Má být jen samozřejmou odpovědí, malou, maličkou, zato s vřelým srdcem 17

poskytovanou protihodnotou za všechnu lásku a péči, jíž se od malička smíme těšit. Neochraňuje nás Bůh prostřednictvím našich rodičů? Neposkytuje nám své vedení? Nevyučuje nás pomocí vychovatelů? Neposlal nám mudrce a zvěstovatele věčných pravd, kteří zasáhli do životních cest jak národů, tak jednotlivců? Neposlal dokonce ve své nepochopitelné lásce Svého Syna dolů na zem, aby ukázal zbloudilému lidstvu cestu ke Světlu, aby nechal nově zazářit překroucenou pravdu a daroval lidem odvahu a sílu ke vzestupu? Boží Syn sestoupil do hlubokých temnot země - a to je přece skutečně velký, převeliký důvod k nejhlubší, nikdy nevyčerpatelné vděčnosti. Neboť z vody života, kterou přinesl na zem, se může každý člověk občerstvit. Jakým způsobem poděkujeme našemu láskyplnému Stvořiteli co nejlépe? Prožívejme den s radostí v srdci, připraveni pomáhat, darujíce radost jiným, přikládajíce ruku k dílu všude, kde je to potřeba, to je dík v činu, který vyváží tisíce prázdných slov díků. Využívejme dary, které nám Bůh dal na cestu k našemu vývoji a k podpoře života ve stvoření, rozmnožujme propůjčenou hřivnu, to je dík za naši ochranu. Pokorně velebící dík dárci všeho dobra, to je dík jeho dětí na zemi, který stoupá k Jeho trůnu a klade se k Jeho nohám. Takový dík zdobí a krášlí stvoření, protože je čistým květem. Posiluje život ve vesmíru, neboť je v něm síla čistoty a vrací se zpět jako hřejivá radost, která svým svitem provane naše srdce. Hřejivý třpyt v očích, stisk ruky, srdečné „děkuji, mnohokrát děkuji!“ - to potěší dárce a mělo by být řečí vděčnosti mezi lidmi. Bůh náš dík nepotřebuje, ale my mu jej dlužíme jako protihodnotu, která nesmí chybět k nutnému vyrovnání. Jen vděčný a šťastný člověk se zachvívá v harmonii! Zdroj: http://www.svitanie.sk/news/vdecnost1/

Několik vybraných textů Židům 12,28 2. Korintským 4,15 2. Korintským 9,11 2. Korintským 9,15 Zjevení 7,12 Římanům 1,21 Lukáš 22,17 1. Paralip. 16,2 1. Paralip. 16,34 Koloským 2,7

Buďme vděční za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou. Vždyť to všechno kvůli vám, aby milost, rozhojněná skrze mnohé, rozmnožila vděčnost ke slávě Boží. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar. Klaněli se Bohu a volali: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!“ Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.“ Děkujte Hospodinu a zvěstujte jeho slávu. Děkujte Hospodinu, protože je dobrý a jeho láska nikdy neochabne. Zůstaňte s ním v živém spojení. Zapusťte do něj kořeny, na něm budujte celý svůj život. Držte se pevně toho, co jste od něj přijali. A stále znovu za vše děkujte Bohu. (Slovo na cestu) V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. (Český ekumenický překlad)

Korán, 2:152 Korán 14:7

Buďte Mne pamětlivý a já budu pamětlivý vás, děkujte mi a nebuďte nevděční. Budete-li vděční, rozmnožím pro vás dobré.

18

1. Tesalonickým 5,18

Za všech okolností děkujte Bohu, neboť to očekává ode všech. (Slovo na cestu) Vždycky se radujte. Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle. (Bible 21. století) Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží. (Český ekumenický překlad)

Žalm 147,7 Filipským 4,6 Matouš 5,8

Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Gratitude = Vděčnost “Gratitude unlocks the fullness of life. It turns what we have into enough, and more. It turns denial into acceptance, chaos to order, confusion to clarity. It can turn a meal into a feast, a house into a home, a stranger into a friend.” Melody Beattie Often times we get so busy with chasing after the things we want, after the things that are somewhere out there, that we forget to enjoy the present moment, we forget to be happy. You hear people all the time saying: Oh, I will be happy when I will get this and that, when I will get there, when I will do this and that… and when those things do happen, they go on to planning the next thing and the next thing and forget to enjoy the things they achieved so far, the things they longed for. By doing so people also forget to enjoy what they already have, they forget to be happy. Don’t let that be you. “Be thankful for what you have; you’ll end up having more. If you concentrate on what you don’t have, you will never, ever have enough.” Oprah Winfrey Realize that now, in this moment you have more than enough. It’s okay to have dreams, it’s okay to aspire to grow, to learn, to evolve and to achieve big things but it’s also important to celebrate yourself, to celebrate your accomplishments, to celebrate the present moment and to celebrate your life. With gratitude comes happiness and with happiness comes gratitude… Here is a really beautiful gratitude poem which I’m sure you would love. Be Thankful “Be thankful that you don’t already have everything you desire, If you did, what would there be to look forward to? Be thankful when you don’t know something For it gives you the opportunity to learn. Be thankful for the difficult times. During those times you grow. Be thankful for your limitations Because they give you opportunities for improvement. Be thankful for each new challenge Because it will build your strength and character. Be thankful for your mistakes They will teach you valuable lessons. Be thankful when you’re tired and weary Because it means you’ve made a difference.

19

It is easy to be thankful for the good things. A life of rich fulfillment comes to those who are also thankful for the setbacks. GRATITUDE can turn a negative into a positive. Find a way to be thankful for your troubles and they can become your blessings.” Author Unknown

Charis = Vděčnost Řecké slovo „charis“ se v Bibli nachází na 156 místech, a české překlady jej překládají jako milost, vděčnost, přízeň, libost, zásluhu, boží uznání, laskavost, dík, chválu, dílo lásky, dar, radost, laskavost apod. V českých i anglických překladech přitom výrazně převažuje překlad „milost“. Prošel jsem si tedy všechny dostupné slovníky „novozákonní“ řečtiny. V nejjednodušších slovnících stálo obvykle pouze to, že „charis“ znamená milost. V podrobnějších slovnících jsem však zjistil, že „charis“ vlastně neznamená milost samu, ale účinek milosti na lidské srdce – tedy vděčnost. Obdržení a přijetí milosti v nás vzbuzuje radost a vděčnost vůči jejímu dárci! Radost také s „charis“ velice úzce souvisí. Základem pro „charis“ je „chaíró“ (radovat se), resp. „chará“, což je radost. Ze stejného základu jsou odvozena např. i slova „eúcharistía“ (děkování, díkůvzdání) či „charismata“ (duchovní dary – zázračné zmocnění – dary vděčnosti). Příklady, které nám jasně umožňují pochopit, že „charis“ je vděčnost. 1. Korintským 10,30 (EK): Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky? Toto je jedno z mála míst, kde je „charis“ přeloženo jako vděčnost. Pokud místo vděčnosti zkusíte dosadit „milost“, dostanete nesmysl! Koloským 3,16 (EK): Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Acharistós = nevděčný Jak prosté. Charistós znamená vděčný, acharistós tedy nevděčný. Je velmi zajímavé, že všichni překladatelé (ať u českých, či např. anglických překladů písma) překládají acharistós jako nevděčný, a přitom charis obvykle jako milost. Podle jejich překladu slova charis by acharistós měli překládat jako „nemilostivý“. Lukáš 6,35 (EK): Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Vděčností jste spaseni skrze víru! Efezským 2,8-9(EK): Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Na místě, které je zde překládáno jako milost, je „charis“ vděčnost. Nejsme zachráněni milostí, ale vděčností – skrze víru! (Moje vsuvka možné interpretace: Myslím, že je klidně možné a vhodné tam nechat obě slova. Milostí Boží jsme spaseni skrze víru a vděčnost. Zase bych úplně v tomto verši nenahrazoval slovo milost vděčností a neopomíjel tak, že je to skutečně Boží milost, že jsme spaseni. Ale zároveň je možné, že onu Boží milost získáváme právě například díky tomu, že projevujeme Bohu vděčnost a věříme jak v Něho, tak Jemu – viz níže o dvou vírách. I když o tom udělení pravděpodobně a pochopitelně rozhoduje jen a jen Bůh.) Obvykle se to vysvětluje tak, že pokud se jedná o postoj člověka vůči Bohu, jedná se o vděčnost, a pokud se jedná o postoj Boha vůči člověku, jedná se o milost. Slovo použité

20

v řeckém originále je v obou případech „charis“ - vděčnost. A o vděčnost se jedná jak na naší, tak na Boží straně! My jsme Bohu vděční za to, že svého jediného syna poslal na zem v podobě člověka, aby na svém těle nesl trest za hříchy veškerého lidstva. Jsme vděčni Ježíši, že se kvůli nám obětoval. A Bůh je vděčný nám, že jsme Mu uvěřili, že jsme uznali Ježíše jako svého Pána, že chceme žít životy bez hříchu, že chceme být ve všem podobni Ježíši atd. Pouze s vděčností a s vírou můžeme přijmout odpuštění hříchů, přijetí do Boží rodiny apod. Podívejme se na několik veršů z Písma: Lukáš 6,36 (EK): Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. 1. Petrův 1,16 (EK): Vždyť je psáno: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ Bůh po nás chce, abychom byli jako On, abychom mu byli podobní! 1. Tesalonickým 5,18 (EK): Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Tento verš v překladu Nové bible kralické zní: „Za všech okolností buďte vděční, neboť toto je Boží vůle v Kristu Ježíši pro vás“. Nejen že je vděčnost jednou z charakterových vlastností Boha, a má být i naší přirozeností, ale vděčnost je spolu s vírou i klíčem k tomu, jak vidět Boží jednání ve svých životech i v životech těch, za které se modlíme. Celá bible – všechny ty úžasné příběhy, zázraky, to vše je vlastně o tom, jak se Bůh odvděčoval těm, kteří Mu věřili. Vzpomeňte si na příběhy Abrahama, Daniela, Noeho (Genesis 6,8 - Ale Noe našel u Hospodina milost.), Mojžíše, Jozua a Káleba, Jóba, Davida apod. Bůh se odměňuje těm, kteří ho hledají! Židům 11,6 (EK): Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. (Znovu 2 „druhy“ víry: že Bůh jest a že se odměňuje, pečuje o nás.) Bůh se odměňuje těm, kteří ho hledají. To je Boží milost a vděčnost nám za naše počínání. V 11. kapitole dopisu Židům si přečtěte o tom, jak se Bůh odvděčoval těm, kteří Mu skutečně věřili. U Boha nejde o nějakou nepochopitelnou a nevyzpytatelnou milost (bude-li Bůh chtít, tak odpoví, uzdraví někoho apod.), ale o vděčnost, která se projevuje jako odpověď na naši víru. Abyste mohli vidět jednat Boha podobně jako v příbězích zaznamenaných v Bibli, musíte Mu věřit. Nemá jít o nějakou slepou víru, (Moje vsuvka: myslím ale, že někde je psáno, že Bůh odměňuje právě i slepou víru.) spíš o dětskou, synovskou důvěru ve svého všemocného a milujícího Otce. Důvěru v to, že Boží slovo je pravdivé a spolehlivé. To však znamená nejen věřit, ale ve víře i jednat! Galatským 5,6: …rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. Zdroj: internet Není víra jako víra Na okraj se chci podělit o myšlenku toho, že v našem případě existují dvě různé víry. Tou první je vůbec ta, že věřím, že Bůh existuje. A tou druhou je taková víra, že Mu ještě navíc věřím, že se o mě postará, ať se děje cokoliv. Abych mohl být jako ten pták, nestarat se, co budu jíst, jak se píše v Bibli (Matouš 6,25 – 34). A to už tak jednoduché být nemusí. Pravděpodobně ne podle té první dostáváme, ale podle té druhé. Ta první nemusí sama o sobě ještě nic znamenat, i když i to je důležitá věc. Ale ta druhá se získává realizací toho, že když Bohu děkuji za něco a pak se mi stane, že On mi to skutečně dá, pak se stále více utvrzuji v tom, že mi dává to, co potřebuji a pak Mu také mohu věřit, že se o mne postará a to vede k vnitřnímu klidu. Jako Ježíš se nebál za bouře na lodi, zatímco ostatní pobíhali a budili ho, aby bouřku utišil.

21

Tajemství: kniha vděčnosti Rhonda Byrne (úryvek z knihy) Vděčnost! To je jedna z nejsilnějších emocí, jimiž si můžete do života vnést samé dobro a nadbytek všeho, po čem toužíte. Ať jste kdokoli a kdekoli, vděčnost dokáže rozpouštět veškerou negativitu, kterou snad v životě máte, a to bez ohledu na její podobu. Einstein dokázal, že všechno ve vesmíru je energie. Každá energie vibruje na určitých frekvencích. I my jsme energie a také každý z nás vibruje na určité frekvenci. Vaše myšlenky, pocity a přesvědčení určují vibrace a frekvenci vaší energie. Když se soustředíte na vděčnost a vděk se projevuje ve vašich myšlenkách, slovech i pocitech, proměňujete svou energetickou frekvenci na nejsilnější a nejvyšší ze všech. Vděčnost přitahuje podobnou energii vděku. Pokud necítíte dostatek vděku za to, co už máte, další dobro se vám vyhne. Tyto negativní emoce, až už je to žárlivost, zášť, nespokojenost nebo pocit, že nejste „dost dobří“, vám nikdy nemohou přinést, co chcete. Vesmír funguje stejně jako slunce. Je tady pořád, můžete se na něj kdykoliv obrátit, vysílá vám jen samé dobro. Pokud myšlenky a pocity soustředíte na vděčnost, obracíte se tváří k tomu dobru, které se vám vytrvale nabízí. Ale jestliže si stěžujete, někoho nebo něco obviňujete, kritizujete, na někoho se zlobíte, žárlíte nebo zažíváte podobné negativní emoce, obracíte se ke všemu dobrému zády. Budete-li princip vděčnosti uplatňovat každý den, neustále, nestačíte se ani divit. Stačí jenom začít, pak už zákon přitažlivosti myšlenky vděku zachytí a vyšle k vám podobných věcí víc. Chcete-li změnit život, musíte najít způsob, jak být vděční za to, co máte už nyní. Jakmile se dokážete na pocity vděku soustředit vždy několik minut v kuse, posunete svou frekvenci na jednu z nejvyšších a do života vám začne plynout jen dobro. Buďte vděční i za věci, které chcete získat. Zákon přitažlivosti neví, jestli si něco jenom představujete, nebo jestli už je to skutečnost. Mozek pracuje stejně v obou případech. Tiše se usaďte a v duchu dvacetkrát zopakujte „Děkuji.“ Představujte si, jak slova vycházejí přímo z vašeho srdce. Získají tak neskutečně velkou moc. Zvykněte si každý den být předem vděční za to, jak báječný den vás čeká, jakoby ten den už proběhl. Při chůzi si zkuste do kroku v duchu odříkávat a prociťovat hluboko v srdci slova „děkuji“. Vesmír vám chce dát všechno, co si přejete, abyste mohli žít plný život, a bez ustání vysílá ke každému z nás dobro – v každé minutě našeho života. Čím více vděčnosti každý den vyjevíte, tím více dobra k vám bude do života plynout. A jenom to stačí, abyste změnili každičkou oblast svého života, každou maličkost. Jestliže budete projevovat svůj vděk, zvýšíte sílu, s jakou k sobě jako magnet přilákáte život, o jakém se vám ani nesnilo. Žiji ten nejlepší život, jaký vůbec lze. Děkuji! Děkuji za neomezenou schopnost milovat. Děkuji za hojnost, které se mi každý den dostává. Cítím, jak mě srdce volá domů do světa lásky a vděčnosti. Cítím hluboký vděk, že jsem pánem své mysli. S každým krokem opakuji a vnímám v srdci své „děkuji“. Cítím upřímný vděk, že se mým prostřednictvím vyjadřuje veškerá moudrost a krása vesmíru. Cítím hlubokou vděčnost, že v mém domě, srdci a všem, co dělám, vládne mír. Cítím upřímnou vděčnost za nové lidi, okolnosti a události, které mi do života přinášejí radost. Cítím vděčnost, že mohu vědomě a k dokonalosti utvářet vlastní život, proto i vše, co v životě mám, utvářím a měním svým vědomým rozhodnutím.

22

Prožívám hlubokou vděčnost, že všechno mi v životě vychází vždy bez námahy a snadno. Mám v sobě sílu větší než celý svět. Chci-li tu sílu vesmíru v sobě zažehnout, musím žít v harmonii s láskou a vděčností. Cítím skutečnou vděčnost za poznání, že jen prostým využitím své představivosti přilákám do života to, o čem sním. Cítím velkou vděčnost, že moje tělo je chrámem dokonalého zdraví a harmonie. Děkuji za to, že má mysl je prozářená neomezenými možnostmi; vidím je jasně a bez námahy za všech situací. Můj skutečný dík uvádí mé sny v život. Děkuji. Děkuji za lásku vesmíru, která mne obklopuje při všem, co dnes dělám. Děkuji za zábavu, smích a radostná překvapení, která se mi dnes do života hrnou. Síla lásky a vděčnosti rozpouští všechno negativní, co v životě máme, bez ohledu na to, jakou to má podobu. Děkuji, že moje buňky nyní přitahují absolutní pohodu a dokonalou harmonii v celém těle. Děkuji za to, že v každičkém okamžiku se uspokojují veškeré moje potřeby. Oceňuji každou maličkost a jsem za ni vděčný. Děkuji za všechno to dobré, co se projevuje v každičké oblasti mého života. Děkuji za radost a lásku, které obklopují celou mou rodinu a všechny mé přátele. Přijímám za své všechny dobré myšlenky, které o sobě mám. Přitahuji je k sobě. Vřele je vítám. Děkuji za ně z hloubi srdce. Vděkem lze změnit cokoliv a všechno. Cítím ryzí vděčnost, že nyní vytvářím život, o jakém se mi ani nesnilo. Cítím hluboký vděk za poznání, že život si vytvářím jenom já. A že je v mé moci udělat cokoli. Dnes nechávám odplynout veškeré negativní pocity vůči sobě. Děkuji. Děkuji dnes za dar žití. Dnešek je nejlepší den mého života. Stačí být naživu, už jen to probouzí neutuchající proud vděčnosti. Dnes, jak plyne den, vnímám krásu, která mě obklopuje, a za to všechno děkuji. Jsem radostí a láskou vesmíru. Děkuji za radost, kterou mi přináší existence. Cítím hlubokou vděčnost za to, že stačí se na nějakého člověka soustředit s láskou v srdci… A ta láska k němu dosáhne. Láska a vděčnost rozčísnou i moře, pohnou horami a vytvářejí zázraky. Cítím upřímný vděk za nádheru a zázraky, které zakouším na každém kroku. Děkuji za tu skvělou zprávu, které se mi dnes dostává. Děkuji ze srdce za dar dnešního dne. Děkuji, že mé srdce přetéká mírem, láskou a radostí. S hlubokou vděčností a vírou si uvědomuji, že všechno, co se děje, mi dokonale vyhovuje. Není teď ten pravý čas pocítit vděčnost za zítřek? Tento jediný čin promění zítřek v čirou radost. Děkuji za lásku, která ze mě vyzařuje, když se usilovně soustředím na pocity ve svém srdci. S každým placením vnímejte hlubokou vděčnost za vše, čeho se vám dostalo. Cítím vděčnost, že mě nic nesvazuje a že mohu být čímkoli, dělat nebo mít cokoli, po čem jen mé srdce zatouží. Pociťuji nesmírnou vděčnost, že mě dnes vesmír obdařuje úžasnými překvapeními. Děkuji za všechny zázraky, jichž se mi v životě dostává.

23

Nejmocnější modlitbou je modlitba děkovná. Pociťuji vděčnost za harmonii a mír, které mé mysli vládnou. Dnes cítím lásku a nesmírnou vděčnost ke všem lidem, kteří mě v životě nutí překonávat překážky. Vím, že má láska a vděk rozpouští veškerou negativitu. Cítím velký vděk za lásku a radost, které mě dnes obklopují. Vím, že čisté srdce se vždy blíží tvůrčím energiím vesmíru. Děkuji za tvůj způsob jak dosáhnout zdraví, bohatství a štěstí. Děkuji za to, že jsem každým dnem vnímavější. Děkuji za věčné mládí a za to, že se mé tělo bez ustání obnovuje. Děkuji, že dokonalost, velikost a krása promlouvají skrze mou osobu. Cítím lásku a vděčnost za každého a za všechno… Každý den. Děkuji, že jsem nejvyšší moudrostí, láskou a mocí. Dnes vidím a prožívám hojnost, která mne obklopuje. Děkuji. Jsem dokonalostí života. Děkuji. Za co jste vděční právě v tuto chvíli? Pociťuji hlubokou vděčnost, že se má důvěra a víra ve vesmír zvyšují každým dnem. S vděčností žádám. Skrze vděčnost věřím. Vděčně přijímám vše, po čem mé srdce touží. Děkuji. Jsem bytost bez hranic, nyní mi patří všechno vědění, moudrost, láska a moc. Pravá krása života se projevuje tehdy, když ve vašem srdci sídlí vděčnost. Pociťuji velký vděk za to, že mám každým dnem hojnost času. Cítím nesmírnou vděčnost, že žiji. Cítím hlubokou vděčnost za stálý stav pohody, který vládne v mém těle. Pociťuji nesmírný vděk za to, že pravdu života vidím každý den jasněji. Až budete večer usínat, věnujte minutu zamyšlení nad uplynulým dnem. Vzpomeňte si na všechny báječné chvíle a poděkujte za každičkou z nich. Děkuji, že mne každý den vede srdce a intuice. Děkuji za svůj silný charakter a brilantní mysl. Slzy vděčnosti prýští ze srdce, které je bezvýhradně napojené na lásku vesmíru. Děkuji, že se mi v hlavě neustále rodí nové a lepší myšlenky. Pociťuji vděčnost za to, že jen tím, že žiji, každý den rostu a sílím. Moje mysl je v dokonalé vědomé souhře s inteligencí vesmíru. Děkuji. Děkuji. Děkuji. Vděčný člověk děkuje za všech okolností. Děkuji, když opouštím staré a nechávám si do života vstupovat nové. Každý den se mi ve všech směrech daří stále lépe. Děkuji. Děkuji, že v tomto životě vše vytvářím já. Času je hojnost a já mám všechen čas, který ke stvoření všeho potřebuji. V životě není nic důležitějšího než děkovat. Děkuji, že se má mysl každým okamžikem obnovuje. Děkuji, že mě vesmír každý den podporuje naprosto ve všem, co dělám. Cítím nesmírný vděk za to, že zákon přitažlivosti je mým nejlepším přítelem. Člověk dokáže změnit cokoli, a sice vděčností. Nechci být nikým jiným. Cítím nesmírnou vděčnost za to, kým jsem. Dýchám! Žiji! To je krása. Děkuji. Děkuji za ten báječný život. 24

Vděčnost Wallace Delois Wattles (úryvek z knihy Jistou cestou k bohatství) Prvním krokem k získání bohatství je sdělit myšlenku svých potřeb Beztvaré Substanci (Bohu, Vesmíru). To je pravda a uvidíte, že abyste to mohli udělat, je nezbytné, abyste navázali vztah s Beztvarou Inteligencí (s Bohem) harmonickým způsobem. Zajištění tohoto harmonického vztahu je tak nesmírně důležité, že se tomu budu chvíli věnovat a dám vám pokyny, které vás určitě přivedou do dokonalého sjednocení mysli se Svrchovanou Silou neboli Bohem, jestliže se podle nich budete řídit. Celý proces mentálního přizpůsobení se a naladění se můžeme shrnout do jednoho slova: Vděčnost. Za prvé, věříte, že existuje Jediná Inteligentní Podstata (Bůh), ze které vznikají všechny věci. Za druhé věříte, že tato Podstata vám poskytuje všechno (Bible, Lukáš 15,31: On mu řekl: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.“), po čem toužíte. A za třetí, navážete k Ní (Bohu) vztah pocitem hluboké a opravdové vděčnosti. Mnozí lidé, kteří žijí správným životem, jsou chudí, jelikož postrádají vděčnost. Poté, co obdrželi jeden dar od Boha, přestřihnou dráty, které je s Ním spojují, protože nejsou schopni vyjádřit svou vděčnost. Lehce si můžeme uvědomit, že čím blíže žijeme ke zdroji bohatství (Bohu), tím více bohatství také obdržíme a také lehce pochopíme, že duše, která je vždy vděčná, žije v bližším kontaktu s Bohem než duše, která k Němu nikdy nevzhlédne s děkovným projevem vděčnosti. S čím větší vděčností soustředíme svou mysl na Nejvyššího, když dostaneme dobré věci, tím více dobrých věcí dostaneme a tím rychleji přijdou. A to z prostého důvodu, že mentální postoj vděčnosti přitahuje mysl do bližšího kontaktu se Zdrojem, ze kterého všechna požehnání přicházejí. Je-li pro vás myšlenka, že vděčnost přivádí celou vaši mysl do bližší harmonie s tvořivými energiemi vesmíru, nová, dobře se nad ní zamyslete a uvidíte, že je pravdivá. Dobré věci, které již máte, jste dostali na základě dodržování určitých zákonů. Vděčnost povede vaši mysl způsoby, kterými věci přicházejí, a bude vás udržovat v dokonalé harmonii s tvořivým myšlením a ochrání vás před pádem do soutěživého myšlení. Vděčnost samotná může způsobit, že budete vzhlížet ke Zdroji všeho a ochrání vás před poklesnutím do chybného uvažování, že zdroje jsou omezené – kdybyste takto uvažovali, bylo by to osudné pro vaše naděje a plány. Existuje zákon vděčnosti a je absolutně nezbytné, abyste tento zákon dodržovali, máte-li získat výsledky, které hledáte. Zákon vděčnosti je přirozená zásada, že každá akce vyvolává stejnou reakci opačného směru. Vděčný projev vaší mysli v podobě děkovného opěvování Nejvyšší Inteligence je vysvobození neboli vydání energie. Musí dospět tam, kam je určen a reakcí je okamžitý pohyb směrem k vám. „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ To je výrok psychologické pravdy. A jestliže je vaše vděčnost silná a trvalá, reakce Beztvaré Substance bude silná a trvalá. Pohyb věcí, které chcete, bude neustále směřovat k vám. Všimněte si vděčného postoje Ježíše Krista, jakoby neustále říkal: „Děkuji Ti Otče, že jsi mě vyslyšel.“ Nedokážete vynaložit mnoho síly bez vděčnosti, neboť právě vděčnost vás udržuje ve spojení se Silou. 25

Hodnota vděčnosti se ale neskládá pouze ze získání více požehnání v budoucnu. Bez vděčnosti se nedokážete zbavit nespokojených myšlenek, co se týká věcí, tak jak jsou. (Vaší momentální situace, stavu.) V okamžiku, kdy dovolíte, aby mysl nespokojeně spočívala nad věcmi, jaké jsou, začínáte ztrácet půdu pod nohama. Soustředíte svou pozornost na obyčejné, běžné, chudé, bídné a podlé věci – a vaše mysl přijme jejich podobu. Pak přemístíte tyto podoby neboli mentální vjemy do Beztvaré Substance. A obyčejné, chudé, bídné a podlé věci k vám přijdou. Dovolit mysli, aby dlela na podřadném, znamená stát se podřadným a obklopit se podřadnými věcmi. Na druhé straně, soustředit svou pozornost na nejlepší, znamená obklopit se nejlepším a stát se nejlepším. Tvořivá síla v nás z nás udělá to, čemu věnujeme svoji pozornost. Pocházíme z Myslící Podstaty a Myslící Podstata vždy přijme podobu toho, na co myslí. Vděčná mysl je neustále soustředěna na nejlepší. Proto má sklon stát se nejlepším. Přijme podobu nebo charakter nejlepšího a obdrží nejlepší. Rovněž víra se rodí z vděčnosti. Vděčná mysl neustále očekává dobré věci a z očekávání se stane víra. Reakce vděčnosti na mysl produkuje víru a každá vycházející vlna vděčného díkuvzdání zvyšuje víru. Člověk, který nemá pocit vděku, nemůže dlouho udržet víru živou a bez živé víry nemůžete zbohatnout tvořivým způsobem, jak uvidíme v následujících kapitolách. Je proto nezbytné kultivovat zvyk být vděčný za každou dobrou věc, kterou dostanete a vzdávat dík neustále. A protože všechny věci přispěly k vašemu pokroku, měli byste být vděční za všechny věci. Nemrhejte čas přemýšlením nebo mluvením o nedostatcích nebo chybných jednáních těch, kteří jsou u moci. Jejich organizování světa vám vytvořilo příležitosti. Všechno, co opravdu dostáváte, je kvůli nim. Nehněvejte se na zkorumpované politiky. Kdyby nebylo politiků, upadli bychom do anarchie a vaše příležitosti by byly značně omezené. Bůh pracoval dlouho a velice trpělivě, aby nás dostal na úroveň, na které se nachází průmysl a vláda a stále pokračuje ve své činnosti. Bezpochyby odstraní plutokraty, trustové magnáty, průmyslové kapitány a politiky, jakmile nebudou nutní, ale nyní jsou všichni nezbytní. Pamatujte si, že všichni pomáhají uspořádat linie přechodu, podle kterých k vám přijde vaše bohatství, a proto buďte vděční. To vás přivede do harmonického vztahu s dobrem ve všem a dobro ve všem bude směřovat k vám.

„Lidé, kteří jsou upřímně vděční za věci, které vlastní ve svých představách, mají pravou víru. Ti dosáhnou bohatství; stanou se příčinou stvoření všeho, čeho si přejí.“ Wallace Wattles „Máš důvod jen k vděčnosti a radosti.“ Buddha

„Na co dnes myslíš, tím zítra budeš.“

„Moudrý muž netruchlí nad věcmi, které nemá, ale raduje se z těch, které má.“ Epiktétos

26

Robert Anthony: Zázrak pozitivního myšlení Základním zákonem, kterému se přizpůsobují všechny ostatní, je zákon akce a reakce, příčiny a následku. Zákon příčiny a následku říká, že účinek nebo následek nějakého činu se musí rovnat příčině. Příčinou je vždy nápad nebo přesvědčení. Moje nápady a myšlenky se přeměňují ve výsledky. Co zaseju, to sklidím. Zákon akce a reakce je neosobní. To je důvod, proč stále tolik lidí, kteří jsou v podstatě dobří, prožívá v životě tolik problémů. Kvůli neznalosti nebo neporozumění tito lidé špatně použili zákon. Není nic, co bychom moli udělat, kromě změny myšlení. Zasejete-li semínko, poroste. Když zasadíte rajče, vyroste vám rajče. Rajče nezmění své myšlení a nestane se okurkou, protože si myslí, že okurka je pro vás lepší. Půda vám bude dávat rajčata, dokud je budete sázet, i v případě, že máte na rajčata alergii. Nejde o otázku přechodu z negativního na pozitivní myšlení. Jde o otázku přechodu ke „správnému myšlení“. Viz. Bible, První Mojžíšova (Genesis) 4:7: Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. Znamená to, že pokud nebudeme správně myslet, špatné a tedy hříšné myšlení vedoucí k nezdaru (protože hřích znamená minout cíl, selhat) bude mít tendenci se usídlit v našich hlavách? Tomu ovšem máme zabránit, vládnout našemu myšlení a proto si musíme hlídat, jak přemýšlíme, aby to vedlo k úspěchu a hojnosti. Chceme-li najít skutečnou příčinu svých problémů, musíme začít na sebe nahlížet novým způsobem. Vnější svět je v mnoha ohledech odrazem našeho vnitřního světa. Toto si musíme uvědomit. Stejné ke stejnému si cestu hledá anebo zákon přitažlivosti. Zákon přitažlivosti, stejně jako ostatní přírodní zákony, funguje s matematickou přesností, je neosobní, nestranný a funguje, ať chcete nebo ne. Jelikož přitahujeme to, o čem přemýšlíme, má smysl seznámit se se vzory myšlení usazenými v našem podvědomí, které ovládají náš život. Pochopíte-li, že vše, po čem toužíte, můžete vytvořit vy sami prostřednictvím své vlastní mysli, využitím správného myšlení, které je pouhým jasným myšlením, dospějete k poznání, že pouze vy si můžete dát to, co chcete. Následek bude vždy úměrný příčině. Vše vychází z vašich idejí a myšlenka ovládá sílu. Vlastně tvoříme vždy. Ať už vědomě nebo podvědomě. Když tvoříme na vědomé úrovni, jsme schopni volby. Když tvoříme na úrovni podvědomí, nejsme schopni si vybírat. Často slýcháme o tom, jak máme „možnost volby“, ale toto tvrzení není tak docela přesné. Je nesprávné o někom říkat, že si vybral nefunkční vztah, finanční problémy nebo jakoukoliv negativní situaci v jeho životě. Většinu času operujeme v „předem určeném programu“, který je založen na našich předchozích zkušenostech. Volba znamená být si jí vědom. Pohybujete-li se nicméně v oblasti podvědomí, nemůžete dělat vědomé volby. Volba začíná, jakmile se přestanete identifikovat se vzorcem zkušeností z minulosti. Dokud nedosáhnete tohoto bodu, jste řízeni podvědomím, což znamená, že jste nuceni myslet, cítit a jednat určitým způsobem v souladu se zvyky vaší mysli. Jsme-li schopni rozhodnutí, přestáváme být oběťmi našich podvědomých reakcí. Problém spočívá v tom, že se pokoušíme „zlepšit špatnost světa“ zvenčí dovnitř. Snažíme se změnit vnější svět tím, že donutíme vnější podmínky změnit se. Naneštěstí je postup zvenčí dovnitř předem odsouzen k neúspěchu, protože se vypořádáváme s následky, a ne příčinou. Musíme sami sobě a lidem na planetě připomenout, že svět můžeme a musíme měnit zevnitř ven. Jediný způsob, jak opravdu vyléčit svět, znamená vyléčit nejdříve sebe. Musíme převzít zodpovědnost za vše, co se nám děje. Vaše ničím neomezená síla spočívá ve vaší schopnosti ovlivňovat své myšlenky. Zmatená mysl reaguje na to, co vidí kolem sebe a pracuje směrem k nemocem, chudobě, nedostatku, místo aby zamířila k bohatství, zdraví a úspěchu. Pokud nevytváříme životy podle našich představ, vytváří je naše podvědomí. Život je však vědomým, proto je naším nejdůležitějším úkolem vypracovat si co nejvyšší míru vědomí (a tím ovládat podvědomí). Tajemství věků spočívá v tom, že na úrovni bytí, kterou my budeme nazývat Vyšším Já, jste duševně celiství, kompletní a dokonalí. Vy i já jsme individualizovaným projevem veškeré Síly vesmíru. Nevíme-li, že jsme duševně dokonalí, vyplývá z toho, že i naše činy nebudou dokonalé. Teď něco udělejte. Jednoduše 27

si řekněte: „Vím, že to, co jsem, je duševně dokonalé.“ První a nejzásadnější krok ke změně vašeho života je uvědomění si vlastní dokonalosti založené na pravdě o vás, tedy na tom, že jste duševně neporušení, kompletní a dokonalí. Svého našeptávače zneškodníte tím, že budete mít bezpodmínečně rádi sami sebe. Nikdy se žádným způsobem nezavrhujte. I když jste svou osobnost vybudovali na napodobování, nejste podvodníci. Nikdo jiný nikdy nedá dohromady přesně stejnou kombinaci jako vy. Nezapomeňte, že na notové osnově je pouhých 12 not, a přesto z nich vznikají tisíce jedinečných a nádherných kombinací. Vše záleží na tom, jak jsou poskládány dohromady. Musíte být schopni se postavit před celý svět a za nic se neomlouvat. Vaše chování vzniká z toho, jak vnímáte sami sebe. Rozhodněte se, že se hned teď zbavíte veškeré nesnášenlivosti. Neúspěch pramení z naší potřeby uspokojovat ostatní. Jste duševně celiství, kompletní a dokonalí a váš úspěch a štěstí v životě budou přímo úměrné vaší schopnosti přijmout pravdu o vás samotných. Změníme-li způsob, jakým přemýšlíme, změníme také způsob, jak jednáme. Klíčem ke svobodě je ovládání toho, co si myslíme. Pokud si sami myslíme, nebo věříme, jací jsme, budeme jednat v souladu s touto představou, ať už je pravdivá nebo ne. Naše podvědomí věří, že informace, které ukládá, jsou pravdivé, ať už jsou nebo ne. (Viz filmový dokument „Co my jen víme“, kdy mozek nerozlišuje, jestli daný objekt nebo situaci skutečně vidíme nebo prožíváme anebo si vše jen představujeme – pracuje pokaždé stejně.) Jak se přeprogramovat? Kdykoliv se vaše chování neshoduje s představou toho, jací byste chtěli být, řekněte si: „Takový nejsem. Jsem dokonalý, stvořil mě přeci Bůh. Mám schopnosti to zvládnout lépe, reagovat lépe.“ Odstřelte starý obraz. Odstřelte negativní změny. Klíčem k utvrzení již existujícího pozitivního smýšlení o sobě nebo k úpravě sebehodnocení k lepšímu je představit si, jak chcete, aby vypadal váš výkon příště, a přestat si představovat, myslet a mluvit o tom, čemu se chcete vyhnout. Musíme úmyslně převzít kontrolu nad naší vnitřní řečí, jinak ona převezme kontrolu nad námi. Chováme se zcela automaticky. Dokud nezměníme obraz, který o sobě máme, budeme automaticky podávat stejný výkon. Klíčem ke změně je schopnost představit si sebe sama v jiné situaci, jiném prostředí, autě, práci, ve vztahu nebo kariéře. Musíte se „vidět“ ve svém obraze. Nejprve obraz upravte - musíte nejdříve změnit obraz ve své mysli. Opravdový růst a změna začínají uvnitř a vyvěrají ven.

Joseph Murphy: Energie z kosmu Jste-li ve své mysli nedbalí a dovolujete negativním myšlenkám, aby vás řídili, to, co budete dělat, se nebude dařit. Nemůžete si dovolit být ve své mysli neopatrní a lhostejní. Změňte své myšlení a udržte je změněné. Existuje jeden jediný, všeobsáhlý, nekonečný duch, jen jedna jediná energie. Můžeme tuto energii využívat buď konstruktivně, nebo destruktivně, neboť člověk má jedinečnou schopnost volby. Využíváme-li sílu konstruktivně a harmonicky, dostane se nám harmonie, zdraví a radosti a svůj život zlepšíme v každém myslitelném ohledu. Zaměstnávejte mysl například takto: „Bůh mnou proudí v podobě harmonie, míru, radosti, krásy a hojnosti. Boží mír naplňuje mého ducha a mé srdce. Bůh mne miluje a pečuje o mne.“ Prohřešíme-li se proti principu harmonie a lásky nebo myslíme a jednáme způsobem, který se nesrovnává s pozitivním směřováním života, trpíme. Začněte svou duši naplňovat vírou, důvěrou, vděčností a láskou a následkem bude zdraví, štěstí, mír a jistota. Herbert Spencer řekl: „Ze všech mystérií, která nás obklopují, není nic jistějšího než to, že je kolem nás neustále nekonečná, věčná energie, z níž pocházejí všechny věci.“

28

Člověk se jen pomalu probouzí k poznání, že Bůh dlí v něm a neřídí a neovlivňuje ho zvenčí. Myšlení je energie, která má určitý rozkyv. Když myslíte na dárce kosmické energie, vyletí na nejvyšší hodnotu – takové myšlení znemožňuje (stejně jako vděčná mysl), myšlenky na nedostatek a škodlivé věci a odstraňuje pocity strachu a pochybností stejně, jako slunce pohlcuje páru nebo světlo zahání tmu. Zlo překonáte dobrem. Znovu Římanům 12,21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Pokud odporujete a bojujete s něčím ve své mysli, zvětšujete to a dáváte to všanc zákonu přitažlivosti. Jinými slovy, když se rozčílíte, znervózníte, vzkypíte nebo se rozzuříte, dosáhnete přesného opaku toho, zač se modlíte (co si přejete). Ztište se a uklidněte svou mysl a uvažujte o tom, že se vám vše děje dle božského zákona a řádu. A nejlépe, jak může. Jak říká školitel Filip Vítek: „Kdo se rozčílí, ten prohrál.“ Když se cítíte utlačeni, deprimováni a máte melancholickou náladu, nezapomeňte, že pachtění se v takové mentální atmosféře vaše trápení velice zhoršuje. Na cokoliv zaměříte svou pozornost, to vaše podvědomí umocní. A je-li to negativní, pak vám to přinese nezdar. Upamatujte se, že ve vás dlí Bůh, kdykoliv zakusíte nezdar, nebo zklamání, považujte to za dobro. Prohlaste, že to koná Bůh. 1. Korintským 3,16: Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Když žijete s vědomím boží hojnosti, s uvědoměním, že Bůh je zdrojem vašeho požehnání, a když svou věrnost a loajalitu tomuto opravdovému zdroji odevzdáte, vaše podvědomí nesmírně zvětší a zmnoží vaše dobro.

Doporučená literatura: Wallace D. Wattles : Jistou cestou k bohatství – základ všeho, dokonalý návod. R. Byrne: Kouzlo – ideální k uvedení vděčnosti do praxe každý den – vytvoří se tak krásně návyk. R. Byrne: Tajemství: kniha vděčnosti – podpůrná kniha k vytvoření návyku vděčnosti. Pro ty, kteří chtějí vědět ještě více: R. Byrne: Tajemství R. Byrne: Moc Joseph Murphy: Energie z kosmu Joseph Murphy: I-ťing – Kniha proměn Joseph Murphy: Cesta k vnitřnímu a hmotnému bohatství Jack Canfield: Klíč k životu podle zákona přitažlivosti Charles F. Haanel: Klíč mistrů Wallace D. Wattles: Jistou cestou ke skvělosti Praktické odkazy: Vizualizace Věda o zbohatnutí aplikace pro iPhone

www.mindmovies.com www.scienceofgettingrich.net www.happytapper.com Gratitude journal (deník vděčnosti) Visoin board (tabule snů a cílů neustále při sobě) Little Buddha – citáty na každý den a další.

29

Myšlenka, která je možná pro někoho nadbytečná, ale ke zvážení Ještě jedna věc je okolo toho všeho neobjasněna. Pro někoho možná nepřípustná. Wattles píše, že to může změnit a dokázat kdokoliv, ať je v jakékoliv pozici. Stačilo by tedy, aby všichni začali praktikovat např. jeho učení a vše by vypadalo jinak. Proč to tedy všichni nedělají? Proč se tedy s tím vědomím už nerodíme? Je cílem našeho bytí tady, abychom to zjistili? Existuje učení, že každý máme nějakou karmu za minulé konání (ať už v tomto životě anebo, pokud přijmeme alternativu, že existuje životů víc, i za chování v minulých životech) a jsme v tomto životě drženi v manéži našeho možného působení. Máme kolem sebe dané mantinely a za ně ani krok. Védy popisují přesně, jak se to děje, kdo je za to zodpovědný, aby se nám přesně stalo, co si zasloužíme, a nestalo se nám něco, co si nezasloužíme. Nemáme-li mít hojnost, nemáme ji. Jen Bůh může zařídit, že se nám mantinely otevřou. Knih na téma, jak se „mít lépe“ jsou miliony a přesto je mnozí lidé ani nevezmou do ruky. Jak je možné, že někdo má hojnost automaticky, někdo je vděčný a má hojnost a někdo se nad tím jen ušklíbne, že je to nesmysl. Stalo se mi, že jeden kamarád mi za knihu W. D. Wattlese velmi děkoval, že je to poklad a druhý mi ji nedočtenou vrátil. Védy popisují, že i tohle je karma, že vás daná literatura nepřitahuje, protože máte třeba ještě nějakou dobu žít v „nevědomosti“. Určité věci se máte dozvědět až později. Poté, co si projdete například něčím jiným. Jsou dvě možnosti, buď by tedy to, že já jsem toto zrealizoval, mohla být moje karma. Prostě je mi dáno, tohle zjistit a zrealizovat. Takže všechny okolnosti, které tomu předcházely, nebyly náhoda, ale je to můj osud. Anebo to karma není. Bůh už se na to nemohl dívat, jak se z toho nemůžeme vymotat a poslal nám svého Syna, který nám dal návod, a jeho Apoštolové nám ukázali, jak žít a používat mimo jiné např. právě vděčnost. Wattles to zjistil a sepsal do knihy. Takže buď máme karmu na lepší život a tohle nám bude fungovat, ale nemáme to tedy pod kontrolou (prostě se nám to děje, protože má), anebo karma není a tedy to pak můžeme aplikovat úplně všichni. Tak jako tak se to vyplatí zkusit, protože výsledky stojí za to. Níže se ještě píše o tom, kdy mnich z Nepálu mluví o tom, že karmu překonáváme už jen tím, že se činíme a nepoflakujeme. Když děláme něco navíc, než bychom měli. Ale to podle mého asi nezjistíme. Nicméně můžeme věřit. Nemáme šanci zjistit, jestli skutečně vděčností měníme svůj osud k lepšímu, jestli měníme karmu tím, že začneme silou vůle v jakékoliv situaci praktikovat vděčnost, nebo jen se k nám dostal nástroj podle toho, že by k nám stejně přišel, protože je to naše karma si toto uvědomit a začít podle toho jednat. V uplynulých letech případně životech jsme se chovali tak, že jsme si toto know-how zasloužili vědět. Znám i teorie, které tvrdí, že nám to umožňuje Bůh za naše dobré chování, například když nejíme maso. Wattles o ničem takovém ale nemluví. Zariskoval jsem a jal jsem se to vyzkoušet i bez toho „slušného“ chování. A funguje to. Jsou tedy dvě možnosti. Buď to jednoduše funguje každému bez ohledu na karmu a není v tom žádné omezení – je to přírodní zákon daný Bohem a fungující vždy a všude neomylně. Anebo jsem v totální iluzi (podle Véd v „máyi“) a to, že mi to funguje, je moje karma a tedy to ostatní silou změnit nemohou a všichni, kterým se to povede, tak je to opět jen jejich karma. Ale to už je asi příliš zamotaná filozofie . V tomto bodě už je skutečně prostor pro víru a rozvoj každého z nás, protože není jiná možnost, než něco z toho si vybrat a tomu věřit… Na závěr několik myšlenek z dokumentu ČT2 „Sarvamangalam“: Všechno je něčemu užitečné, každý mravenec, buďte také užiteční. Vyhýbejte se všemu, co působí zlo, negativitu, buďte užiteční ostatním a buďte pozitivní. Smysl života je pamatovat a myslet na Boha a oddat svůj život službě ostatním lidem a být lidským. Můžeme překonat Karmu, vírou, úsilím, lidskou prací, nebo taky ne, můžeme ležet a nic nedělat. Je to naše volba. Můžete se lopotit nebo ležet nebo myslet na Boha a vše další přijde. Absolutní skutečnost je ta, která se nemění v minulosti, současnosti i budoucnosti. Náš „reálný“ materiální svět v noci, když spíme, neexistuje. Život je drama, hra – pokud zrealizujete Boha a sebe, pak svou roli zahrajete dobře. Účel světa – vývoj, evoluce konečné dokonalosti, svět roste, zdokonalujeme se, zlepšujeme. Nezabývejte se včerejškem ani zítřkem. Co nejlépe využijte dnešek k vykonání toho nejlepšího pro sebe, lidi, zvířata, planety, Boha. 30

Každý z nás je součástí Božství, a proto je důležité v životě o Bohu přemýšlet. Je to neopomenutelná součást života. Duchovně jsme v jednotě s Bohem, i když fyzicky i mentálně se lišíme. Každý člověk je stvoření od Boha. Jsem stále šťastný, nikdy se necítím špatně. Myslete si, že jste součástí Božího plánu. Mějte Boha ve svém středu, ne sebe. Musíme si uvědomit naši Božskou podstatu. Nedávejme si vinu, nepovažujeme se za hříšníka, uvědomujte si a představujte si, že jste dokonalé štěstí pocházející z Boha. Meditace ráno a večer je důležitá k harmonii, štěstí a úspěchu. Udržuje nás v kontaktu se stvořitelem. Otevírá cestu k univerzálnímu vědomí. Cesta je obousměrná – vy jdete k Bohu a Bůh jde k Vám (to popisuje i Bible i Wattles). Vy jste problém i řešení – je na vás, jak budete žít, můžete měnit vše – využijte toho a buďte šťastní! Držte se Boha a svého lidství. Můžete dosáhnout všeho, co chcete a proto je důležité chtít dobré věci (myslet na dobré věci). Bůh vám dal sílu a svobodu – jste jedno s Bohem, můžete dosáhnout dokonalosti jako On.

List Jakubův 2,20: Víra bez skutků je k ničemu. Marek 13,13: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Koloským 4,2: Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. Koloským 2,7: Nepřestávejte Bohu děkovat.

31