VĚC PROSTÁ JE TO, VŠEDNÍ

VLADIMÍR THIELE

VĚC PROSTÁ JE TO, VŠEDNÍ K

výstavě českého sk la ▼ Lon dýně

ěc prostá je to, všední. Chválu na ni bylo by hloupé umně rýmovat. A t verše plynou, jak uznají samý. Líp stisknout ruku. Tak. A chvíli stát. Znám českou ves. Má jméno Škrdlovíce. Nic zvláštního, jen hlíny hořká chut jde z jejích Iništ. Pahorky, nebe, rybník, víc nevidět. A malá sklářská hut. Jenomže — to je právě ono. Zázrak! Div, i když vám to nejde do hlavy. O tomhle krcánku se v světě mluví. O malé sklářské peci poblíž Jihlavy.

Ten rozkročený chlapík bez kabátu

Začíná slavný obřad roztáčení.

je prostý člověk, táta Beránek.

Ta rychlost! Kmity tvoření! Sám vznik!

Ti kolem pece — samé příbuzenstvo,

Jen divíš se, jak ze skla roste ryba,

synové, strýci, kmotr, bratránek.

vypouklá váza nebo popelník.

A tohle to je nerozbitný Hardex,

Co slávy zraje pod prostými krovy,

věc, kterou znají všichni ve světě. „

co krásy, nad kterou svět oněměl.

Jak je to na pohled vše obyčejné.

A z ničeho. Jen z holých českých rukou,

Ten žár a pot, sklo s leskem perletě.

kterými točí člověk. Dělník. Stvořitel.

A kolem pece tanec. Přímo balet.

Věc prostá je to všední. Chválu na ni

Pro horko koukáš jenom zpovzdáli.

bylo by hloupé umně rýmovat.

Ten v čepici-už nafukuje tváře,

A t verše plynou, jak uznají samý.

ohnivý camfour svítí s píšťaly.

Líp stisknout ruku. Tak. A díky vzdát.

Pro „Vědu a techniku m ládeži" napsal

ZDENĚK SLÁDEK

-V novém závodním klubu dolu Hlubina prostředek. Platí to zejména nekterych v, Ostravě se otvírá výstavka prací zlepsovapartiích ve sloji Laura. talů. Autoři Vystavěných exponátů rokují Do této stoje byl letos v létě nasazen stroj,’ o své práci, o situaci na dole, o zvýšených úko­ ó kterém se v závodě dosud málo věděla. lech příštího roku. Jejich závod ještě S třemi,, Navrhl je j Jan Mikeska a na jeho zhotovení Jan Mikeska, dalšími z ostraysko-barvinského revíru by! spolupracovali soudruzi Breier, Achinger a nositel vyznamenání „Za pracovní obětavost“ } navržen pro komplexní mechanisaci v vn a - ' Géíler z dílen Hlubiny. stávající pětiletce. 1 Jednu část tohoto stroje tvoří tělo staré , ' Ve vedlejší m ístnosti zkouší pěvecký sbor*. ny. Tady, přímo v rubání, bylo zaútočeno na Hrázdičky. N ové je — řezné rameno. P o­ Místností klubu ještě voní novotou. Okny čest mechanika. Musel se zastydět, jak těžce kusy v hornictví dokázaly, že uhlí pří dobý­ proudí s v ětla na prostranství kolem, na sta­ dnes ještě horníci pracují. „M yslit, že je váni klade vysoký odpor - jen proti tlaku, rou kolonii, se stovkami zahrádek. NedSlekómožno se o b ejít při našem tempu práce a zatím co vůči odš těpo vání nebo ohýbaní kla­ odtud, v těsném sousedství šachty,' hlomozí rozsahu výroby, bez mechanisace, znamená de slabý odpor. Na .tomto ■prméipu vznikly hutě Vítkovických železáren. spoléhat na to, žé je možno vyčerpat moře bfázdičky, kombajny atp. ^Žmena pevností - Tu se rozlétly dvéře a vstoupil horník, tak lžičkou,“ řekl před lety na poradě hospodář­ uhlí závisí na směru tlaku (dobývání) vzhle­ jak vyfáral. Ustal hovor. Člen Jancovy party, ských činitelů Stalin. A vybrat nízké stoje dem k vrstevním plochám takto: vezm em o-li kterého osádka vyslala ještě před koncem sbíječkou a lopatou, to je jako čerpat moře odpor uhlí proti tlaku kolmému ha vrštevní odpolední sríiěpy nahoru, oznamuje radostně, lžičkou. Od toho dne se začal vyvíjet tlak' plochu za 100 procent, pak tý ž ukazatel • že ..Hhibiňák" ujel na směně 70 metrů a na osobnost Jana Mikesky. Jednak vlastni pevnosti při tlaku na uhelnou vrstvu ve smě­ vytěžil 70 tun uhlí. Shromáždění zabouřilo. svědomí, jednak požadavek závodu. Což před ru vrstevní plochy činí 65 až 75 procent a pod Každý chce Mikeskovi, obklopenému kruhem lety, lcdyž Mikeska na brigádě nakládal šrot, úhlem 45 stupňů k vrstevním plochám nej­ ^lepšovatelů, podat ruce, blahopřát. F ěveok ý: nebyl to týž tlak, který posléze vedl k se­ výše 20 procent. Pod tímto úhlem je namon­ k r o iife k v e d le . přerušil svou zkoušku, veš?l strojení prostého jeřábu na nakládání šrotu? d » sálu a za chvíli bylo slyšet hornickou: továno Mikeskou navržené řezné rameno. Což tp byl před sedmi lety jiný tlak, kterým Stroj jede dál podél uhelné stěny a řezné . hymnu. povzbuzován navrhl sbíječku, nevířící uhený rameno rozpojuje uhelný pilíř. „Hornický stav budiž v e leb e n ý . “ prach? Přišel za ním krátce po oné brigádě : V Lauře, kde byla mohutnost sloje 30 až t Stalo se -12 října 1955. v rubaní 1401 předseda závodního výboru 6)9 cm g .úkjoh až 30 stupňů, bylo uhlí jedno .* . $ :* Ševčík a pravil: „Jane» tu ti svěřuje ne pro­ z nej tvrdších v dole. A tu se zkoušené řezné Kdo je to Jan Mikéska a co je ten „H lustředky, dělej, ke konci iroku budeš, přeď ce­ ram eno osvědčilo. Ukrajovalo uhlí jako. chléb bíňák"? K tomu je třeba vysvětlit i zajím a­ lým závodem, účtovat, jak jsi s tím náložil,“ a uhlí samospádem klouzalo po hladké počvě vou thěorii o tlaku, již Mikéska uznává, a K d yž se termín dokončeni „Hlubiňáku“ oližil, dolů k sýpě. zasvětit čtenáře do některých záležitostí dolu často dílna v noci ani nespala. O stroj se Hlubina. Sestavením- řetězů zvláštní konstrukce sa přihlásila osádka předáka Janče. Sama také dpsúhio.. toho, .že.. se v , uhlí . vyřezává p rofil' . Jan Mikeska se narodil, na počátků první jednou vytáhla Mikesku' ze závodu a „pojď, ramène po obvode, i tvrdé' uhlí se' postupně, -světové války, v roce 191 i, jako syn zámeč­ dej nám školení, ať víme, co-a jak.“ Mecha- . oddělujea zbytek vypadne m ezi frézam i jako níka z blízkého dolu Zárubek_ Z měšťanky nikovi nezbývalo než kreslit na tabuli, roze­ kus, který spadne na nakladač a je jim Odešel na uěoni k ťord ovi v Ostravě, Clí — bírat stroj, zase kreslit, spouštět stroj. Byt podán na pás. V Lauře toho nakladače nebylo HUtomechanik. Jan nebyl nikdy nějaké hřm oto jeden z prvních případů, kdy osádka ha­ zápatřébí. Ale je v provozu nyní,'když byl M itisko, spíš slabý, štíhlý chlapec. Tím více h»vvířů si sama našla lektora. Hle, jak v naší kéškův ' kombajn ' „Hhibiňák“ (tak sé mu ří­ řél pro sílu, ukrytou v motorech. Proto se po p raxi hmatatelně, vidíme vliv rozvoje tech­ ká), nasazen do sloje Makra, kde je úkton vyučení zapsal na státní průmyslovou ško­ niky na myšlení lidí. A byla to v práci dolu tísm stupňů. To bylo radosti, k dyž „Hlubilu mistrovskou v Ostravě a po jejím skon?eňí opravdu "revoluční přeměna. Tam, kde se ňák_“ yybrázdil 40. 50, 70 metrů uhelné vrstvy U /a röky pracuje jako dílenský dozorce a dřivé lopotilo dvacet havířů, pracuje nyní se v síic 35 —15 cm. . Při vyhovující dodávce Kreslie: ve ' staré ocelárně ' V ítkovických' že le ­ strojem šost. To je také příčina, proč hor­ záren. Je- tu však rodová tradice — otec zá- • stlačeného vzduchu yybrázdil' „Hlubmáks‘ za níci z přípravných předků a z překopů, důl­ půl hodiny dvaadvacet m etrů! Neúspěchy ji­ mečník na šachtě — a tak i syn Jan v květ­ ních Cest ražených v kameni, začali chodit ných mechanismů v těchto podmínkách, což nu 1938 nastupuje na důl Doubrava" jako důl­ za Mikeskou. „P ro rubání děláš a nás ne­ také dalo podnět k tomu, že se začalo na ní strojnik. Od té doby se Jan Mikeska hor­ vidíš ? Jen pa uhlí myslíš, ale bylo by uhlí Hlubině říkat „mechanisace dobývání uhlí nictví nezpronevěřil ani na chvíli, i když pak bez nás ?" v mohutnosti pod 50 cm je nemožná“ , jsou po okupaci v území, v něm ž je Doubrava, Věru, není lehký život důlního mechanika, „Hlubiňákem“ rehabilitovány. Technika ob­ musel změnit pracoviště. k tomu ještě otce .tří .synů, z nichž nejstarší hájila s v ů j. nárok ná. nutnost prvenství ; . V r o d in ě hlubínských havířů již žije přes jde v šlépějích svého otce, studuje hornic­ i v hornictví. .. deset le t Dnes zastává důležitou furik.i hlav-, kou průmyslovku., tu větev, je ž je zdůrazněna ního mechanika.. Důl .Hlubina, stejně jako - V. polovině, října se ■scházíme, s, Janem. M i- v; thesích pro příští: pětiletku? elektrifikace obrovská -huť zá plotem tohoto závodil, ban-, dolů, , zvýšení jejich mechanisace a automati­ keskpú v závodním klubu : Hlubiny. : Svěřuje koyrií domy po celé Evropě, rudne? doly ve s a «!. se nám s historií zrodu „Hlubiňáka“ . Letos Švédsku a j. byly majetkem Rotschildů a na počátku roku závod neplnil po dlouhé V dílnách Hlubiny se . pracuje na dalších spol/Podle jejich příbuzenstva, milenek ka­ době úspěchů plán těžby. Co mělo ruce a „Ulubiňácích“ . Provádějí se na nich též další ■ valírů a oblíbenců byly také pojmenovány nohy, pomáhalo v rubáních, neboť byl nedo­ zlepšení. Prodlužuje se. řezné rameno, uva­ četně stoje v této uhelné oblasti. Jde o úze­ statek lidí. Mikeska fáral do rubání 1401 a žuje se ~ o snížení počtu nožů u fréz, aby mí. 'které dodává převážně koksovatelné uhlí, dostal tam za úkol „načapat“ 18 m etrů stě- : stroj příliš uhlí nedrtil. Základy jsou však a to nejlepsí kvality. Ne učiněny. Ještě zvýšit sílu neprávem se proto říká , stroje. Tech 30 koní (vic Režné rameno slroje. 7. řetězů jsou vyňaly nože (prazdně otvory). Vrchni--a spodní řelě ■ odsekávají uhlí po délce ramene, dva kotouče uvniiř pak po bocích. řed iteli kombinátu OKR, ze starého těla hrázdičky nešlo vyt 4hnout) nedosta- ' žc je topičem republiky. čujev Vyšší sílá umožní Avšak uhlí v pod/emí 8 rozšíření pokosu. Bylo Hlubiny a pod Ostravou , rozhodnuto, žó od Nového je . vůbec. ze značné ..části roku budě na Hlubině na­ ~y nízkých slojích, vod-osazeno šest „Hlubiňáků“ . . rovné .i šikmo uložených. Úspěšná práce Jana MiDobývání z těchto slojí - kesky byla oceněna vy­ bylo a j e obtížné zvláště znamenáním „Za pracovní pro- značitou tvrdost uhK, . obětavost , které mu letos proti níž se sbíječka uká­ ke Dni horníků odevzdat zala ja k » m íló . výkonný ředitel závodu. VEDA

A

TECHNIKA MLÁDEŽI 739

KILOMETRO DO HLUBIN ZEMĚ - Naše -zeměkoulě, je jíž prům ěr, je tém ě ř 13,000 km , se skládá z několika mocných vrstev, které jsou na povrch u Zem ě sevřeny pásem pevn in a m oří. Od nepáměti se člověk snažil ro zlu š tit tajem ství zemského nitra, p ro n ik n o u t pod pepnou zemskou slupkou a prostudovat nit t o , které je zd rojem všeho b oha tství rud, uhlí,: na ftp a mnoha jin ý ch nerostů a hornin. Trv a lo však v e lm i dlouhoy nez sß lid em 1podařilo p ron ik n ou t h lo u b ě ji do h lu b in Zem ě/A m ů­ žeme říci, ze teprve v nedávné době .se nám podařilo K,navrtat(t zemskou slupku do hloůbky mnoha tisíc m e trik Prů zk u m n é v rty a je jic h rozbor nám dávají konečnou odpověď na otázku, ja k .a ž čeho jsou jú u b m y Zem ě složeny, a u m o ž ň u jí nám, abychom m o h li le p e výdobýt\bo\ hatstvi, je ž Je v útrobách skryto. Avšak ani dnes nejsou hluboké .v rty snadnou "Záležitóztí. P o jď te n yn í s : nám i. na m alý zem ěvrin ý průzkum , abyste si udělali představu, jakou odpo­ vědnou, zajím avou, ale i těžkou prá ci v y kon á va jí ti, k te ří p ro n ik a jí do h lu b in Zerne. rvní vrty, o nichž se dochovaly zmínky« byly prováděny v Číně koleni roku 1QÖ0 n ašaholetopočtu.' Byly to vrty na vodu a na solanku, z níž se odpařováním získávala sůl. Jejich vrtné zařízení bylo pochopitelně velmi primitivní — jed­ noduchý spirál a bambusové tyče. Z Cíny se vrtání ' rozšířilo i do, okolních zemí. I v Rusku byl rozvoj vrtání spojen ň ejdříves roz­ vojem těžby soli, a t o už ve 12. století. Podle po­ zdějších záznamů bylo roku 1687 na území Totem* ského závodu na řece .Suchoně vyvrtáno okolo sta vrtů o průměrné hloubce 100 metrů. Vrty byly hloubeny nárazovou metodou pomocí dřevěného soutyčí a dřevěného pažení. Zdokonalování vrtacídh zařízení pokračovalo z po­ čátku velmi pomalu. Vždyť se ještě počátkem mintilého století setkáváme s velmi jednoduchým za­ řízením. Teprve ve druhé poíovině minulého století nastal velký rozmach vrtné techniky v ^souvislosti se stále se množícími objevy zemních plynů, nafty B rud. Byly vynalezeny nové systémy vrtání a do vrtné techniky byly zavedeny nové poznatky. Dva­ cátá léta našeho sto letí, pak znamenají velký pře­ lom —• do provozu bylý dáňy velmi výkonné vrtné soupravy. V Sovětském svazu dnes používají turbi­ nových a elektrických- vrtacích souprav* které představují nejmodemější směr ve vrtné technice.

P

Jak dnes vrtám e?

Během vývoje bylo použito mnoha druhů vrtání, založených na rozdílných principech. Je pochopi­ telné, že se do dneška dochovaly jen způsoby nej­ výkonnější, dávající nejlepší výsledky! ostatní, ne­ vyhovující, během vývoje zanildy. Každý druh vrtá­ ní má své specifické znaky, které ho předurčují k použití ža těch podmínek, kdy dává nejlepší vý­ sledky, zatím co za jiných podmínek, by nevyhovo­ val. Tak . na příklad jádrovým vrtáním dosáhneme hodnotných výsledků v pévných horninách, zatím co v měkkých horninách dává výsledky nedosta­ čující.1Musíme proto při vrtaní zvolit vždy takový systém, který nejlépe vyhovuje daným podmínkám. •Vrtání ruční

Abychom dobře porozuměli principu vrtání — ruč- sího i strojního — vysvětlíme si postup práce a popíšeme jednotlivé druhy, nářadí a výstroj ruční vrtací soupravy. ’ Jistě jste už všichni vrtali d o^ řeva . Použili jste při tom nebozezu. Podobného nástroje; ovšem mno­ hem větších rozměrů, užíváme při zemních vrtech; nazýváme ho š p i r á 1. Je zhotoven ze silného oce­ lového plechu ; pro soudržné horniny (jíly, sliny)

740-v*»* ■a -fscmoKA iáJtmmu

může mít větší stoupání, pro hlínu musí být stou­ pání menší . Otáčením ;se spirár zahlubujé do horni­ ny, která se hromadit mezi jeho závity. Vytažením spirálu vyneseme na povrch i provrtanou hornintii Stálým opakováním tohoto postupu dosáhneme žá­ dané hloubky. Tímto nářadím nemůžeme však vrtat sýpké hor­ niny, jako jsou písky a Štěrky, které by se v zá­ vitech spirálu neudržéiy, ani horniny pevné, do kterých jeho závit nevnikne. . Někdy můžeme použít válcového vrtáku (obr. č, 2). Je to ..dutý válec :z pevného ocelového plechu* po délce proříznutý. Dole je válec otevřen a opatřen vyměnitelným břitem. Tenv při omáčení rozpojuje horninu, kte rá . se vtlačuje do válce*. s nímž jé pak vytažena na, povrch. Tam, kde v ^sýpkých horninách — zvláště m ají-li velký obsah vody r— nemůžeme použít ani válcového vrtáku, pomáháme si jedno-; duchým 'zařízením, zvaným k a l o v k a (obr. č. 2). Je to opět plechový válec, ve kterém je vsak dole upevněnžf sklopná klapka, zabraňující vypadnutí horniny při vytahování. Horninu -napřed rozpojíme spirálem. nebo .válcovým vrtákem. Pak do vrtu spustíme kálbvku; nárazem na dno’ se pootevře ' klapka a! rozmělněná hornina spolu s vodou vnikne ; do kalovky. Přovedeme-li několik takových nárazů za seboii, kaldvka se naplní a vytáhneme ji z vrtu. Po vyprázdnění pokračujeme opět popsaným, způ­ sobem. . * ; K podobnému účelu slouží ,i š t ě r k o v á p u mp à. Podoba se známě hušíilcě, rozměry jsou ovšem přiměřeně větší, a je . zařízena lia hrubší zácha-? zení. Je to válec, ve kterém se. pohybuje’ píst. Válec spustíme na dno vrtu a několikrát za sebou pohybujeme pístem nahoru a dolů. Podtlak, vzniklý' - při pohybu pístů nahoru, nassává vodu, strhující s sebou i rozmělněný materiál. Vypadnutí horniny brání otočná klapka umístěná ve spodní části pum-; py. Při pohybu pístu dolů se klapka uzavře; protože však není příliš těsná* voda se kolem ní protlačí, ale hornina zůstane uvnitř. Předpokladem, jsou te-T dy sypké horniny s obsahem vody, které můžéme případně ještě rozpojit spirálem nebo válcovým vrtákem. Jak si však pomůžeme v tvrdších horninách, do nichž spirál otáčením nevnikne? Pak použijeme vrtání n á r a z o v é h o . Dopadá-li na horninu tě ž­ ký, ostrý, předmět* oddroluje ji. Takovým předmě­ tem je při nárazovém vrtání d l á t o , jehož opa­ kovanými nárazy na dno vrtu dosáhneme rozmělnění horniny. Při dopadu dláta se vytvoří malý podélný dO$ek; pootáčímé stále dlátem a tak z jednotlivých podélných jamek vzniká kruhový průřez vrtu. Nárazy dláta vzniká na dně vrtu jemná měl. Vytvóří-li se jíš íln ě jš í vrstva, trum ínářazy dláta a

zpomalovala by pracovní postup. Musíme ji proto odstranit, a to pomocí dříve už popsané kalovky. Vé vrtu obvykle bývá voda; není-li tam, nalejeme ji do vrtu s povrchu, aby v vytvořila řídké bláto, které kalovkoú vytěžíme na povrch. Ručního nárazového vrtání můžeme použít jen v. méně pevných horninách — v tvrdých* velnu pevných horninách se ho užít nedá. Váha dláta nemůže totiž být příliš velká, ani nárazy nemohou následovat příliš rychle za sebou, protože by jinak lidská síla na pohon zařízení nestačila. Často se stává, že se nad'sebou střídají vrstvy hornin; nestejné pevnosti* tedy měkké i pevné. V takovém případě by nebylo Hospodárné použít jen jednoho nebo druhého způsobu vrtání a používá še proto k o m b i n o v a n é h o Vrtání. Měkké hor­ niny še proyrtávají otáčivým způsobem, polohy hor­ nic, tvrdých způsobem nárazovým. Kompletní vý-: stroj ruční soupravy se proto skládá ž několika různých vrták# a dlát, jejichž tvať1 je upraven pro různé druhy hornin. Dále se skládá ze soutyčí, výpažníc,^ ďřeVěňé nebo železné trojnožký; mvijákú a různého drobného nářadí. (Obr. i . ) Soutyčí slouží ke spouštění nářadí do vrtu a k přenosu pohonné síly s povrchu na dno vrtu. Je buď z ocelových trubek nebo z plných ocelo­ vých týčí čtvercového průřezu o hraně 25-—40 mm. Celé soutyčí, často Velmi dlouhé, se sestavuje z ku­ sů o délce jednoho až osmi métrů, navzájem spöjených závitem. Aby soutyčí nepovolilo při vrtání, musí být závit opačný, než jé směr otáčení — ob­ vykle proto mívají spoje levý závit. Aby mohlo při postupném prohlubování vrtu vrtné náčiní stále plynule klesat, musí být umožněho klesán! celého soutyčí vhodným závěsem (obr. 6), Soutyčí je upev­ něno do pevné hlavice pomoci dolního, obrtlíku. Ták je umožněno pootáčet sou ty čím-při práci po­ mocí tak zvané berlice. Hlavice je zavěšena na šroubu, jehož otáčením klesá po závitu a s ní i celé soutyčí. Vykopeme-ii v sypkých nesoudržnýcfí horninách jámu, víme dobře, jak snadno se je jí stěny uvol­ ňují a jámu zasypávají. Totéž by se nám stalo i při vrtání. Stěny vrty proto zpevňujeme v ýp a ž n í c e m i . Jsou to ocelové roury, které se postupně s hloubením vrtu do něho zasunují. Další hloubení se pak provádí uvnitř výpaznic. Vzhledem k tomu, že jedna kolona výpaznic, t. j. soustava vypažnic o stejném průměru, může být zasouvána jen do Určité hloubky, používá se dalších kolon výpažnic, vždy o něco menšího průměru, které se zasouvají do předcházejících. Podle toho, jaké je vzájemné umístění jednotlivých kolon výpaznic, rozeznáváme pažení průběžné, teleskopické a ztra­ cené (obr. 5). U průběžného pažení všechny kolony

výpažnic vycházejí až na povrch. U pažení telesko­ pického začíná další kolona přibližně tam, kde ko­ lona -o větším průměru končí. Ztraceného pažení používáme tehdy, když chceme zápažit jen určité úseky. vrtu. Každý ' nižší vypažený usek vrtu má pak výpaátíce o menším průměru. K -usnadnění práce a umístění zařízení slouží t r o j n o ž k a (obr. 1). V Jejím vrcholu se umisťu- r je kladka nebo kladkostroj pro vytahování a spou­ štění soutyčí. Na ramena trojnožky se - upevňuje vahadlo pro nárazové vrtání. V nejjednodušším pří­ padě je to páka, na jednom konci upevněná na rameno trojnožky. na druhém pak se pákou pohy­ buje. Na páce- bývá obvykle umístěn naviják. pC'jistě vás bude 'Zajímat, do jaké hloubky mů­ žeme popsaným. zařízením vrtat. Vzhledem k po­ měrně jednoduchému vybavení dají se jím provádět ' vrty až do hloubky asi 100 m při použití kombi­ novaného způsobu.

, Převratem ve vrtné .technice bylo proto zavedení ,, výpiachu, Jeho vynálezcem je „Francouz Fauvelle, který ho po prvé použil roku 1845 při hloubení artézských studní. Princip výpiachu spočívá v tom, že do vrtu se jedním odděleným prostorem vhání-po tlakem voda, která druhým proudí * nazpět na povrch, p ři. čemž." očišťuje průběžně dno vrtu a odnáší s šebou jem-* ; «o u měl i drobné úlomky .hornin. . . . Podle vedení vody do v rtu rozeznáváme výplaeh . přímý a nepřímý. (Obr. 7.) Oddělenými prostory, jimiž voda proudí, je duté- soutyčí a mezikruží me-

Ná pomoc přicházejí stroje • /Ruční vrtání má mnoho nevýhod. Dá se jím došáhnout jen malých hloubek a je velmi nákladné. Pii tom veškerou ' těžkou práci musí vykonávat člo­ věk. Proto rozhodující'význam má vrtání I strojové. První vrtací metody, užívající strojů, se vyvíjely pó směru nárazového vrtání. Stroji byl předán n ejtěžšíýkol, pohyb vahadla a tím také pohyb dláta ve vrtu. K tomu úkolu.bylo použito během vývoje všech druhů strojů, počínaje parním strojem, pak motorů poháněných . stlačeným vzduchem, motorů spalovacích a konečně motorů elektrických. Celkové zařízení soupravy bylo převzato' z ručního nárazo­ vého 'vrtání. ; V prvních strojních; soupravách bylo však místo ocelového soutyčí používáno oceloivého nebo ko­ nopného lana. Na něm bylo upevněno dláto, které svými nárazy rozrušovalo horninu. Výhodou la ­ nového vrtání je snadné a rychlé vytahování a za­ pouštění vrtného nářadí do vrtu, které při po­ uzí tť soutyčí znamená vždy velkou časovou ztrátu. Velkého rozšíření dosáhlo v druhé polovině 19. sto­ letí v pensylvanských naftových polích v Americe a bakinských. naftových polích v Rusku. Odtud také pocházejí názvy lanového vrtání: pensyivanské a baklnské. Lanové soupravy dosahovaly výkonu 1—30 m za den podlé kvality horniny a byly jimi provedený vrty-až 2000 m hluboké, I dnes se používá lano­ vého vrtání, ovšem omezeně a do menších hlou­ bek. neboť při vrtání do větších hloubek dávají lepší výsledky moderní otáčivé soupravy. Tak na příklad v Sovětském svazu jsou rozšířeny soupravy UA-75, vrtající do hloubek 100—120 m, umisťova­ né obvykle přím o'na auto, _takže -je velmi snadný jejich převoz a motor auta je také’ přímo pohon­ nou sílpu soupravy; soupravy ÜA-225 do hloubek 200—250 m a jiné. ■později bylo zavedeno místo lana pevné soutyčí, nejdříve dřevěné, pak masivní železné a konečně z dutých ocelových trubek; které —/ jak se ukázalo v praxi V snesou největší "namáhání. Celkové uspo- < řádáni soupravy se neliší od uspořádání při ruč-. _ nim.nárazovém vrtání. Schema takovésoupravy je ha obr. 6. Vyvinulo .se několik druhů ^nárazového vrtám"na soutyčí,' ktèré se od sebe liší přenosem' síly motoru, použitím různých soutyčí a jinými konstrukčními podrobnostmi. Jéjich názvy, jako an­ glické,, německé, kanadské, pocházejí od míst, kde jich, b^o nejvípe ,používáno, p in to systémem můr -žerně vrtat až do hloubek 2000 m, při čemž denní průměrný, výkon je asi 4 ni. t Výplaeh / Velkým nedostatkem všech dosud popsaných systémů.bylo zdlouhavé vynášení rozmělněné hor­ niny , na povrch pgmoCí |
V leyo: Obr. 8. Vnitřní zařízení vrtné věže systém u Kotáry: a — rotační stůl, b, •—*- těžní buben, c — soutyčí. Vpravo? O br. 9. Dřevěná vrtná v e ž soupravy Kotáry, zi sou tyčím a stěnami vrtu. Nejde tedy zavést výplach u vrtání na laně nebo s plným sou tyčím, ne­ boť zde nemáme dva oddělené, prostory. Při přímém výpiachu je voda vháněna do vrtu dvou tyčím, na jeho konci vytéká* očišťuje vrt a spolu s horninou proudí zase na povrch, kde se svádí do usazovací nádrže* Při výpiachu nepřímém je postup opačný. Obr. 10. Diamantová korunka pro jádrové vrtání.

Jako^ yýplachové kapaliny. se použí vá vody nebo t. zv.virusteho výpiachu. Hustý výplaeh je v zásadě roztok hlinitých součástí ve vodě. Horninové částí« rozmělněné dlátem; se V něm snáze udrží a rychleji postupují nahoru.V rtání ryehlorážové-,

Aby.se ještě více zrychlil postup vrtání, bylo za* vedeno vrtání rychlorázové. Zakládá se ná poznatku,, že výkon dláta je větší, jestliže dopadne v čaeové jednotce na dno vrtu vícekrát, i když z menší výšky, než dopadne-li několikrát s výáky větší. Rychlý a .krátký pohyb dláta je způsobován kmitá­ ním vahadlové páky, na které je soutyčí nebo lano upevněno, a pružením so utyčí- nebo lana při tomto rychlém pohybu. Náraz dláta zde vlastně nena* stává v době, kdy vahadlo na povrchu Je v. nejniž­ ším bodě,' neboť, soutyčí ani lano. nestačí sledovat 'jeho pohyb, nýbrž o něco později, již přj pohybu vahadla nahoru. Pérování soutyčí nebo lana je na­ pomáháno silnou zpružinou* vloženou mezi vahadlo a soutyčíPři obyčejném nárazovém vrtání j* počet nárazů 4Ô-—80 za minutu, při rychlorázovém dosahujeme 60— 150 zá minutu. Touto metodou se dosáhlo hloubek až 2000 m, avšak -značně se zvýšil výkofi proti normálnímu. Průměrný postup dosáhl 10 m za den. Znovu vrtáme otáčivě Kromě zdokonalování vrtání metodou nárazovou^ ubíral se výyoj i jiným směrem. Zdokonalovalo se i vrtání otáčivé. Kromě základních principů uvede­ ných u ručního otáčivého vrtání se při zdokonalo­ vání použilo i výsledků, získaných při vrtání n fi- . /ažoyém.' Došlo šé tak k nejvýkorině jšímu způsobu vrláhíy systému Rotary. Nástrojem, který rozmělňuje horninu při vrtánf -systémem vRotařy, jsou d 1 á ta. nebo k o r u n k y . Je nutno si uvědomit, že nejen korunky, ale i dláta zde vykonávají pohyb otáčivý. Dláta jsou naspod u opatřena břity z tvrdých kovových slitin, Jaíco je vidi um, verdur, steUit i pod., aby nedošlo k jéjich rychlému opotřebování. Při otáčení seřezávají svými lopatkami slabší nebo silnější vrstvu horniny ze dna. Dláta používáme při" hloubení v měkkých horninách, jako jsou jíly, sliny, břidlice. V .pevných horninách- používáme k vrtání k o r u n e k . Jsou to krátké ocelové válečky o s te j­ ném průměru jako výpažnice, na které se přioevňují. Na své spodní straně jsou opatřeny tvrdými kovy podobně jako dláta nebo se na ně přivařují tak zv. pracky, nesoucí ozubená kolečka, která se při vrtání od val ují po dně vrtu. Zuby se při otá­ čení, které probíhá za dosti silných tlaků (až 15 t), zabořují do horniny a vydrolují drobné úlomky, vynášené. na povrch. výplachem. Soutyčí 'S vrtným nástrojem je poháněno od mo­ toru, obyčejně Dieselová, přes několik převodů .po­ mocí r o t a č n í h o s t o l u (obr. 8). Je to plochá, silná ocelová deska, v Jejímž středu Je otvor, do kterého se upevňuje soutyčí. Otáčením rotačního stolu se dosáhne i otáčení celého soutyčí. Při Rotary sýsternu se., používá místo trojnožky vrtných věží, dosahujících áž 50 m výšky. (Obr. ’9.) jsou to dřevěné nebó železné konstrukce^ které lze vidět v ; okolí Hodonína nebo jinde, kde jsou naše naftová pole. Ve věžích bývá veškeré zařízeni, nuthé pro vrtání, jako kladkostroje pro vytahování sou týčí z vrtů, vrátky s bubny na těžní lana, čer­ padla pro .výplachovou .vodu a pod. ..Systém .Rotary je dnes.nejvýkonnější vrtnou.sou­ pravou. Používá se ho proto při vrtání do velkýchhloubek. Dosahuje denního průměrného výkonu až 100 m a na sovětských naftových polích bylo do­ saženo výkonů ještě větších. Nejhlubší vrty prove­ dené systémem * Rol ary dosáhly hloubek témě? 7000 m, při čemž toto ještě není hranicí jeho- mož­ ností. ; 1 -, . V / •' v- r / r Jádrové vrtáni

’ všechny o&tatni 4 riihy vrtání nárazového i otáčivého, vrtá plný průměr vrtu, tó znamená, že vrtá po celé ploše dna. Jen v oje-

741

gtoílýcti speciálních případech' , se pomoeí t. zy. iáárovfiku získávají z vrtu větší-části hornin. Při, vrtáni plným průměrem yšecftna^ hbrniriâ- přichází »a povrch v rozmělněném stavu, při nejlepším v po­ době drobných úlomků. Během vynášení výplachem na povrch dochází však často k promíchám úlom­ ků nebo jemné měli z různých vrstev, takže vy­ hodnocováni takto získaných vzorků je velmi, ob­ tížné a často i nepřesné. ' : Tento nedostatek odstraňuje vrtání jádrové, na­ zývané též podle švédského Iconstrtiktéra systémem CraeHus. Horninu při něm rozmělníme, pouze při okraji vrtu, takže ve středu zůstává neporušená, t. zv. jádro. Jemnou měl, vzniklou při obrušování 8 odíamování horniny na obvodě vrtu, odstraňu­ jeme stejně-jako ú ostatních způsobů vrtání, po-, mocí výplachu. Vrtným nástrojem je korunka po­ dobně jako u systému Rotary. Jádrovými soupra­ vami můžeme vrtat až do hloubky 3200 m. Gelkový pohled na soupravu Craelius je na obr. 12 (str. 74Í; vpravo nahoře). Je z něho dobře vi­ dět jeho jednoduchost a malé rozměry : á) řemenice pro' pohon od motoru, b) převodová skříň, c ) hlava pro' upevněni- soutyčí, d) třecí k d o pro zastavení pohybu. O tomto způsobu vrtání přineseme ještě podrob­ nější či áhek, vzhledem k jeho důležitosti v geolo­ gickém průzkumu.

t y pak stálo, neotáčelo by se a tvořilo by pouze nosný systém vrtného nástroje. Tuto myšlenku uskutečni] r. 1924 sOvělský kon­ struktér Kapéljušnikov. Sestrojit tuíbinU;' poháně­ nou tlakovou vodou^ kterou bylo možno umístit do vrtu. Tlaková voda pro pohon t^ M n ý je. přiváděna dutým soutyčím a slouží zároveň Îjako výpiach. Podobnou myšlenku přenést pohon vrtného ná­ stroje na dno vrtu má i systém elektrického vrtáni, vynález sovětských konstruktérů Ostrovského a Alexandrova. Po prvé ho biylo použito v r. 1940. Od turbinového, se liší pouze tím. že místo turbiny je zdo jako pohonná síla elektromotor. Elektrický vrtáci s tr o jí je- vodotěsně uzavřen v plášti, v jehož obalu prochází tlaková voda, která elektromotor ochlazuje a zároveň slouží jako výplaehóvá kapa­ lina ve vrtu; Celkové zařízení, jak turbinové, tak i elektrické vrtné soupravy je prakticky stejné jako u systému Rotary. I vlastni vrtné nástroje jsou stejné, tedy dláto, případně korunky, které vykonávají na dně vrtu pohyb otáčivý a provrtáva jí přitom eelý prů­ měr vrtu. Zásadní rozdíl proti systému Rotary spočívá pouze v tom, že pohon vrtného nástroje byl přemístěn do jeho těsné blízkosti, takže soutyčí není při vrtání namáháno a spotřeba energie je také mnohem menší. Turbinových a elektrických vrtných souprav je zatím používáno pouze y So-. vStském svazu, kde dosáhly značného rozšíření! při hlubokých průzkumných vrtech na naftu.

Vrtáni turbinové a elektrické

I voda může vrtat

V systému Rotary a Craelius je vlastní vrtný

Zvláštností mezi vrtnými systémy je t. zv. vrtání hydromonít ořové. Způsob jeho práce jé založen na tom, že prudoe tryskající. voda rozrušuje horninu. Nářadí této soupravy se skládá z' trysky našroubo­ vané na pažnicích, jimiž se přivádí tlaková vod®. Otvdrý v trysce voda prudce vystřikuje a rozrušuje tak dno i stěnu vrtu. Mezikružim mezi stěnou vrtu a pažnicemi puk vychází na povrch. Dá se jí ovšem hospodárně použít jen v horninách měkkých, snadno rozrušitelných. S úspěchem se ji používá na velkých

nástroj na dně vrtu poháněn od nějakého motoru na povrchu, přes soutyčí. Celé soutyčí se tedy při vrtání otáčí: Při tom je upevněno jen v jednom místě na svém horním zakončení. Materiál soutyčí je tedy velmi silně mechanicky namáhán. I sám přenos síly s povrchu země přes soutyčí, které má někdy délku i několik tisíc metrů, je nehospo­ dařily —"ztráčí se tim velké množství energie. Proto by bylo ínnohém účelnější přemístit zdroj pohonné síly do -vrtu, těsně k hloubícímu nástroji. Soutyčí

★ NOVINKY

NAŠÍ

Zavlažovači síť na jižním Slovensku Praktické zkušenosti Výzkumného ústavu vodohospodářského v Bratislavě ukázaly, že doplňkové zavlažování některých zeměděl­ ských plodin ; na jižním Slovensku má ob­ zvláštní význam. Tímto způsobem lze v důle­ žitých fázích. vývoje rostlin zvýšit i několika­ násobně sklizeň ; na příklad jen na,. Žitném, ostrově áž o 400 procent. Kukuřice a bram­ bory mohou doplňkovým zavlažováním při­ nést dvojnásobnou sklizeň. Na podkladě těchto zkušeností bylo roz­ hodnuto, že při stavbě velkého vodního díla ria Dunaji se musí počítat s vybudováním rozsáhlé zavlažovači sítě nejen na Žitném ostrově, ale i. v přilehlém území, jejíž kaš nály mahou případně sloužit i místní dopravě. Jak velký význam bude mít tato zavlažovači síť, ukazují vědecké záznamy, podle nichž v oblasti Žitného ostrova, kde je na 140.000.ha zemědělské půdy, jsou dešťové srážky ne­ pravidelně rozděleny a značné průměrné tep­ loty ve vegetačním období, nejvyšší v celém státě, zvyšují. výpař. Vědecko-odbornoú pi>moc při výzkumných a přípravných pracích slaďuje a řídí komise pro pomoc velkým stavbám Socialismu ČSAV, která některé pro«r bíémy základního významu sama řěší a hod­ ; notí návrhy^ projektantů. ČSAV ; Cenné historické nálezy i archivního ! průzkumu . Pro historické bádání je mimořádně vý­ znamným a důležitým mezníkem zpřístupnění mnoha archivů a knihoven, dosud veřej­ nosti uzavřených. Vědecká pracovnice Ur A. Vítvrušková provedla loni průzkum vělkého déposita 36 archivních celků řádu malt­ ských rytířů (Orlík n. Vit.). Jo to vskutku první soustavný průzkum tohoto převážně středověkého materiálu, který přinesl na 2500 bóhcmikálních kusů. , Objevné práce v biskupské knihovně v Li­ toměřicích jsou neméně zajímavé. Byl pře­ veden soupis , této -sbírky,- čítající dnes přes 3000 čísel, z níž s prospěchem mohou těžit téměř všechna odvětví historického bádání. 7 4 2

VKBA

A

T E C H N IK A

M LÁD EŽI

VĚDY

stavbách y Sovětském svazu k ..hloubení ; jam psa,; piloty a pod.. Schema principu1 hydrom oni toro vého.-' vrtáni je na obr. 15. . . Použiti vrtáni

.

Hlubinného vrtání používáme předevšína. při podi-Obněm geologickém průzkumu. Avšak v jeho jodnoíHvych odvětvích -se uplatňují různé druhý vrtání. Tak při průzkumu rud, tíhli a jiných ptevřiýah ne­ rostných surovin se tém ěřvýlučně používá vrtnít! jádrového, abychom získali co. nejvíce dat o dané surovině'. Při geologickém průzkumu na naftu získal pro velké denní výkony největší oblibu systém Rotary,.-. Při velkém počtu vrtů, které se v naftových polích ■ hloubí, hraje totiž tato otázka velkou úlohu. Vrty v tom případě neslouží jen geologickému průzkumu, máji ' i :velký význam provozní, vyhloubenými vrty," ktére narazily na naftové ložisko, se pomocí sil­ ných hlubinných čerpadel .nafta čerpá na povrch, jindy-může Jmi nafta sama tryskat na povrch pře­ tlakem plýnů, které se vždy š naftou vyskytují. Dnes se v naftových polích začíná používat také vrtání turbínového a elektrického. Velkou úlohu má, hlubinné vrtá n i'i v inženýrské geologii, jejím ž účelem je výzkum vhodných pře­ hradních míst, tunelů a jiných inženýrských sta­ veb. Ručního vrtáni používáme nejčastěji pro průzkum Základových půd, na nichž mají být vystaveny vět­ ší objekty, případně celé. komplexy objektů. Má -proto význam při výzkumu nových sídlišť a vyhle­ dávání nových vhodných .zastayovačích ploch nebo při průzkumu pro stavby kanálů, přivádějících vodil k hydrocentrálám. Největší vyhlídky do budoucna má nesporně-‘-vrtá­ ní otáčivé. Jeho systémy dovoluj jak velké výkony; tak i kvalitní prácí, literatura: Geologie v SSSR, Sboritík, Věd. vyd.; j . . Boušká: Geofys-ika. v.. .SSSR, Přír. výd.; B. Bou­ ček: Geologické vycházky do pražského okolí, Přír. vyd.

STANISLAV POLÁŠEK

A TECHNIKY

Byly objeveny deníky Vald.štejnovy korespon­ dence, provázené příležitostnými současnými tisky, literaturou satirickou, pamfletý, memorandy-koncepty atd., které k maeriálu, získa­ nému sběratelským úsilím Valdštejnovým, při­ pojují závažný pramen Pro první a zejména druhou polovinu 18. století. Moderní neurologický přístroj

Vývojové dílny Čs. akademie věd sestrojily pro laboratoř vyšší nervové činnosti moderní přístroj k inkoustové registraci elektrických dějů. Je to šest pisútek namontovaných ve­ dle sebe, takže na jeden pás papíru je možno zaznamenat současně šest křivek. Přístroj je opatřen šesti koncovými zesilovači. Vývoj tohoto ápařatti vznikl z potřeby la­ boratoře ‘ výSMÍ nervové činnosti registrovat různé fysiologické reakce organismu, a to tak, aby celý záznam byl hned přímo viditelný. Filmování ze stínítka kathodového oscilo­ skopu, na něž byla práce v tomto směru dří­ ve odkázána, niá různé těžkosti; je drahé a přitom nedovoluje 8 sledovat hned výsledky přímo při pokusu, nýbrž až po vyvolání filmu, což jo při výzkumu vyšší nervové činnosti člověka veikou závadou. Vývoj aparátu vyžadoval těsné spolupráce pracovníků laboratoře vyšší nervové činnosti .a vývojo-vých dílen. Kymograf prd pohofi pa­ píru byl zhotoven v mechanické dílně laboratořo vyšší nervové činností. Pracovníkům vývojových dílen patří zásluha, že vypracoj valí prototyp, který v mnohém předčí zahra; ničili přístroje podobného druhu. Přesnými • výpočty a zkouškami pohybových mechanismů dosáhli frekvenční věrnosti od 0 do 200. c/s. Speciální konstrukcí elektromagnetů podařilo : se jim stěsnat šest dynamických systémů ; vedle sebe do šířky 22 cm. Způsob, zápisu * inkoustem na papír- je naprosto spolehlivý, inkoust nežasychá, ani iiedělá kaňky. Žeísii lovače jsou stejnoměrné se stabilisací n.ulové linie. Tohoto nového přístroje sé Už úspěšně používá k výzkumu fysiologie člověka k zá­ znamu kolísání '’těžiště těla při štojí á j e í nodtièliÿch; pohybech (tótoSFaíiě ä aktegťa-

fie). Jeho možnosti užití jsou však daleko širší. Je : jím možno registrovat všechny, fy­ siologické reakce organismu, které lze pře­ vést na změny elektrické, ovšem vždy ve spojení s vhodnými snimači a zesilovači. Samovztyčitelný stavební jeřáb Za konference pracovníků v oboru ocelo­ vých konstrukcí, kterou v pražském Domě. vědy a techniky uspořádala ČSAV, bylá v při­ lehlých prostorách konferenčního sálu insta­ lována výstava, na níž m , j-. budil pozornost ptípis a zobrazení samovztyčitelného portá­ lového stavebního jeřábu, jehož prototyp byl navržen a zhotoven národním podnikem Mostáren Březno. Je to důmyslné dílo našich techniků. Konstrukce jeřábu se skládá; ze čtyř noh ve tvaru trojbokych jehlajiů a z mostu opatřeného dvěma nosnými rámy. , Zmontuje se pohodlně na. zemi; konce noh portálu sé spojí ocelovými lany pomoci dvou elektrických bubnovýdh zdvihadel o výkonti dvakrát pět t.un ; navíjením lana-se konce noh portálů sbližují,,a tím se jeřáb vztyčuje. Rozkrbčéní noh se při jízdě zajišťuje táhly o délce 10 m. Pojízdný mechanismus tvoří 4 podvozky, z nichž dva jsou hnány 14kW motory. Břemena se zdvíhají dvěma elektro- ; kladkostroji ovládanými z kabin. Jeřáb je způ­ sobilý i 1k jízdě za roh» Pár- noh, kolem něhož se jeřáb otáčí; sé podvozky stáhne k sobě..' Ták jeřáb stane na třech bodech. Spojeným párem noh najede na točnu a protilehlý pár ' se může otáčet po obloukové dráze o 90 stup­ ňů. Takto se jeřáb-velmi dobře hodí na stavKů panelových domů. Jeho rozměry i nosnost : dovolují montovat i čtyřposphoďový dům. Architektům se tím umožňuje navrhovat li- bóvolné půdorysné uspořádání stavebních ob­ jektů. Celková váha_ jeřábu je 30.000 kg, rych- l löst jízdy 31 m za minutu, zdvižení nebo. spuštění jeřábů trvá 23 minut, nosnost je dvakrát pět tun, celková výška 27 m, maxirriální zdvih 18 m. Jeřáb lehce snáší i značně nerovností terénu a nepotřebuje tudíž tak důkladně -y^Buáováňé dráhy, jaké vyžaduj jiné jeřáby. , , ČSAV

ílk ý ro z v o j p rů m y slu vyčerpává- iosu d známá ložiska nerostů a m odern í technika žádá stále více a více vzácnějších kovů, které se v zemské kůře v y sk y tu jí v pom ěrně ma­ lém množství, a v nepočetných ložiscích. A ták jišou geologové n uceni co n eju silovn ěji hledat ložiska nová, aby z nich bylo možno potřebné nerosty a k o v y získávat. V elkou ■ budoucnost v tom to směru má pom ěrně mla­ dý speciální ob or geologický — geophemie (chem ie Z e m ě ). O je jím p řed m ětu a m e to ­ dách nám napsal žák vyšší prům yslové ško­ ly geologické v Praze Tomáš P a i e s. M ož­ ná, že 'je h o článek pom ůže některým z na­ šich nejm ladších čtenářů, aby v sobe o b je. v ili hlubší zájem a v y b r a li; sf třeba právě geochemii za své povolání.

P

Prvními průkopníky geochemie byli bada­ telé ruští, především M. V. Lomonosov. Ten již v roce 17Ç3 ve svém díle „O vrstvách země“ zdůrazňuje spolupráci chemie s geolo­ gií. Uplynulá však dlouhá doba, než se geon chemie stala oborem sam ostatným ; praktic­ ky se to uskutečnilo až teprve v tom to sto­ letí. Geochemikové se zabývali především kvantitativním zjišťováním chemického slo­ žení naši Země. N ěk teří badatelé, na př. Američan Clark a N or Goldschmidt a jin í, se smažili objasnit, jak jsou chem ické prvky mezi jednotlivým i nerosty rozloženy. Poznat­ ky Ólarkovy a Goldschm idtóvy rozšířili so­ větští vědci Fersman a Venadskij. Studovali, jak se různé prvky chovají za rozličných pod. mínek, kteřě y kůře zemské existují; při čem ž se snažili poznatků geochemického bádáni prakticky využít k vyhledávání nerostných surovin.. Geochemie v praxi řeší především čtyři základní úkoly: předně zjišťu je obsah prvků v kůře zemské, sleduje i pohyb neboli m igraci prvků a objasňuje příčiny jejich putování, dále pak soustavně sleduje chem ické složení velkých oblastí a konečně určuje geochem ic­ ké vlastnosti prvků. Řešením zm íněných úko­ lů se získávají theorétické poznatky a před­ poklady, které potom pomáhají vhodná lo ­ žiska Objevovat. Práce geologů při zajišťování nových lo ­ žisek je založena na různých postupech a na různých způsobech měření. Géochemikové zkoumají terén chem icky nebo biochemicky, i případné geobotanicky. Průzkum geochemický se opírá o zkuše­ nost, že kolem ložiska se vytváří zvětráváním oblast, v níž se hledaný prvek vyskytuje vc zvýšeném m nožství, k teré se ' úměrně sé vzdáleností od ložiska zmenšuje. Odborně se takové oblasti říká „aureola“ . Pro vyčíslení obsahu prvku se všeobecně užívá zvláštní mezinárodně uznávané jed n ot­ ky ppnr ( p a r ť per milion), která odpovídá 0,0001, tedy milióntině procenta. Tak, malé jednotky se užívá proto, že prvky se vé zkoumaných vzorcích vyskytují jen ve zcela nepatrných hodnotách. Při geochemickém průzkumu se v terénu postupuje tak, že se soustavně odebírají vzorky žemirt nebo v z o r ­ ky vod a 'y nich se pak zjišťu je ppm hledaně-

G eoch em ická , m ap a ■(h o d n o ty v p p m ) à topo gra fick ý p r o fil ( A ' B ') se zak reslen ým ložiskem .

CHEMIE

nit (v y tře p a t) etherem, k terý se sám potom zbarví, a to víc než původní roztok. V geologické praxi však nemá toto zjišťo­ váni, železa celkem význam, protože se železo vyskytuje skoro všude v pozorovatelné kon­ centraci. Jedním z prakticky užívaných činidel je dithizon, rozpuštěný v chloridu uhličitém. T oto ctnidlo však rea gu je 'n a několik kovo­ vých prvků, takže še prvky, které reakci ruší, musí maskovat, t. zn., že se do reakce přidávají ještě jiné sloučeniny, které účinek ho prvku. Získané hodnoty se potom zakres­ rušivých prvků odstraní. luji do mapy (v iz obr. č. 1 ) a body s te j­ V praxi se na př. dithizonu užívá k hledá­ ných hodnot se nakonec spojí čarami.. Tak ní ložisek zinku nebo olova. Ostatní kovy se vznikají t. zv. isočáry. Tam, kde. jsou nejvíce v tom případě maskují Seignettovým i solemi soustředěny, lze v blízkosti předpokládat hle­ a kyanidem draselným. dané ložisko. Roztěrová analysa je sice méně přesná než Biochemická prospekčni metoda je založe­ kolorim etrické stanovení, ale je zato snadná, na na schopnosti rostlin vstřebávat svým i rychlá a může se provádět přímo v terénu. kořeny z půdy vodu a s ní i stopy kovů v ní Náčiní je jednoduché: malá polévaná třecí mis­ obsažených. Rostlina vstřebané k ovy zachy- ; ka a tlouček ze skleněné tyčinky. Na rozcuje a shromažďuje. Jednou takovou velm i díl od většiny ostatních reakcí provádí se citlivou rostlinou jo na př. topol, v jeho lis­ přímo s pevnou látkou, které stačí pouze tech se to tiž hromadí zinek, a to ve větším 1— 2 zrnka. Rozbor je založen na vzniku ba­ m nožství, než je ho možno zjistit v okolní revných prodUktů při roztíráni zkoumaná zemině. Při průzkumu v terénu se určuje látky s vhodným činidlem. Rušivé vlivy ji ­ chemické složení popela rostlin, které ros­ ných prvků se musí podobně jako u kolori­ tou na povrchů zkoumané oblasti. Podle zá­ m etrické m etody maskovat. znamů m nožství kovu v rostlině se vyskytu­ Z uvedeného by se čtenář mohl domnívat, jícího může geochemik určit přibližnou polo­ že působnost geochemie se om ezuje jen na hu rudného ložiska. “Činí to prostě tak, že si látky anorganického složení. Není tomu tak. výsledky rozboru zakreslí na mapě isočarami, Geochemických metod v příslušné Opravě se tedy podobně jako při průzkumu chemickém, totiž používá i pro naftu (ropu) a zemní ply­ Průzkum geobotanický není vlastně prů­ ny, neboť takové m etody jsou levnější a je d ­ zkumem vysloveně chemickým, nýbrž spíše nodušší, než jsou ha př. nákladné hlubinné botanickým. Vyplývá z toho, že jistým rostli­ v rty a pod. Geochemický způsob vyhledávání nám svědčí půdě bohatá na jistý prvek. Tak naftových ložisek je založen na prostupování na př. šlaniče (Salsola kali) bují hlavně v pů­ uhlovodíkových plynů, z kterých se ropa a dách bohatých na chlorid sodný, draselný à zemní plyny skládají, krytem' ložiska. Ode­ na potaš. V půdě obsahující zinek rostě v ná­ bírají še vzorky půdního vzduchu, v nichž še padném m nožství t. zv. kalamíhová fialka zjišťu je přítomnost a m nožství methanu a (Viola lutea). Podobných příkladů je řada dalších vyšších uhlovodíků. Výsledky rozboru â dalšími výzkum y se geobotanické m e­ sé hodnotí obdobně jako pří prospekci kovů. tody stále více obohacují. P ři průzkumu se musí dát pozor na nehlu­ Pokud jde o chemické rozbory vzorků, k te­ boko uložené uhelné sloje a na podzemní po­ ré je třeba při průzkumu terénů provádět, je žáry, protože, z těch se také uvolňují , uhlo­ dobře vědět, že běžné chemické způsoby kva­ vodíky a mohly by způsobit Chybné anomalie (odchylky). Ohraničení ložiska nafty získáme litativního a kvantitativního rozboru ob yčej­ ně nestačí; v e většině případů jd e o zcela tím, že si sestrojím e jakýsi profil naměřený-* malá m nožství prvků nebo dokonce jen o je ­ mi anomaliemi (obr. 2 ). Těžké uhlovodíky po­ jich stopy. 'Používá se proto t. zv. m ikroretom u k a zu jí'o k ra j naftového ložiska, lehké, zvláště methan, ukazují nejvyšší bod ložiska: akcí, tedy zkoušek, nanejvýš citlivých, při nichž reaguj©; již i zcela nepatrné m nožství To vyplývá z tphp, že nafta je s)ďžena z uhlo­ vodíků těžkých, kdežto naftové plyny, které zkoumané látky. Z poměrně velm i přesných sé drží vždy ještě nad naftou, jsou tvořeny zkoušek jsOu nejdůležitější reakce kolori­ uhlovodíky lehkým i. m etrické a dnes také t. zv. reakce roztěřové. Metoda kolorim etrická se uplatňuje tak, že Všechny možnosti geochemie a postupy se vzorky zemin, podzemních nebo povrcho­ prací nelze ani § zdaleka vyčerpat krátkým vých vod nebo vzorky popela Ťostlin uvedou do článkem. Je však jisté, že již v nejbližší. době bude geochemik i u hás hledaným spolupra­ roztoku, k němuž se přidá citlivé činidlo. Zá covníkem : těch specialistů’ 'k te ří se zabývají přítomnosti prvku, na k t e r ý je činidlo citlivé, hledáním kovů. se roztok charakteristicky zbarví. Podle sily zbarvení se dá potom určit přibližné m nož­ I.ITEB ATUHA; ství reagujícího prvku. Reakce se mohou 1 Saukov A A ■ Geochemie,' nakladatelství provádět ve zkumavce nebo na porcelánové ČSAV, 1S54. V Okáč ArnoS;: Analytické rëàkce, £ , JGsMF, 19S4. ‘— noc. Dr, Z. poupa: Jaic ! misce nebo jen na filtračňím papíru. V tomto vyhledáváme ložiska nerostných Surovin, oboru analytická chemie velm i pokročila a byla objevena řada citlivých á pto růz­ né prvky, specifických činidel. Jednoduchý pokus, kterým se čtenář může přesvědčit 0 c itlivostí ; taliové reakce,' je na příklad Zjištění stop železa pomocí rhodanidu drasel­ ného. V ezm em e-li zrnko rzi (asi 0,01 gr), povařením ve zředěné kyselině solné, je rozpíjš- 1 . time a pak zředíme . vodou na 1 1. získá vá rně . tím roztok, v němž je železo obsaženo v kon­ centraci zhruba 1:150.000. K několika ml tohoto roztoku ve zkumavce nebo k jeho 1 kapce na, porcelánové ' destičce či na filtrai4- ; níni .papíru přidáme zředěný vadný., roztok rhodanidu , draselného. Pozorujem e, že roz­ tok ve zkumavce, resp. kapka na destičce nebo ' ha papíru se zbarví růžově à při vyšší kon­ centraci až “ in ten sivn i".červeně. Podle síly zbarvení lz e přibližně určit množství; žele­ za y roztoku. Tato reakce je citlivá při kap­ kových způsobech tak, že jí určíme .železo při zředění 1 :200,000 a ve zkumavce dokonce,, Z ak reslen é ložisko ’ n a fty (p r o fil): 1. n a fta , 1 při zředění 1:1,700.000. Pro větší citlivost |ě 3. n a fto v é p ly n y , 3. vo d a , i. nepropustné, h o r ­ však třeba dbát. a b y 'b y l roztok i po zředění n in y , a. a n o m a lie těžkých-, u h lo vo d ík ů , b. ano­ m a lie le h k ý ch u h lovo d ík ů . slabě kyselý (pH 4— 5). Zbarvení lze odstra­

POMÁHÁ GEOLOGII

VEDA Á TECHNIKA" MLADEZi 743

lek trom otory js o u dnes n e ju z ím n ě jš ím i póháněcími jedn otka m i v prů m yslu a požadavky na ně kladené stále s to u p a jí N e j­ běžnější asynchronní m o to ry však m ají tu nepříjem nou vlastnost, že konstan tn í otáčky lze u nich m ěn it jen v e lm i nehospodámě a poměrně složitě p o u žitím reostatů — t.';k v ; odpórníků. P ř i regulaci se v n ich m a ří velké množství elektrické energie, která se m ění v nezužitkovatelné teplo, a krom ě toho takov ý -od p orn ík zdražuje pořizova cí náklady ce léllO ZdfíZBYll. Prům yslová výroba však právě vyžaduje mři mnoha technologických postupech zm ě­ nu otáček, a to zpravid la zm ěnu plynulou. Je pravda, že tom u to požadavku, v y h o v u jí elektrom otory na stejnosm ěrný proud , avšak Střídavý proud je dnes tak rozšířen, že p ro stejnosměrný m o to r bylo by třeba použít zvláštního usm ěrňovacího zařízení. T ím však přirozeně stoupají veškeré náklady i ztráty p ř i provozu. B ylo tud íž snahou k on stru k térů v y rob it takový e lek tro m oto r na stříd a vý (n e jča s tě ji na třo jfá z o v ý ) p roud s m ožností plyn u lé a p řitom hospodárné regulace otáček. V tom ­ to ďánku chcem e našim čten á řů m ukázat, jakého úspěchu v této v ě ci dosáhli te ch n ici Závodů V . t . Lenina v P lz n i. V y ro b ili totiž t r o jf á z o vý d e r iv a č n í k o m u tá t o ­ r o v ý m o t o r n a p á j e n ý do r o t o r u • _ znám ý pod názvem „Schräge4', k terý po všech stránkách vy hovuje rů zn ým provoz­ ním požadavkůrji. L e n in ov y závody js ou dnes jediným výrobcem těchto m o to rů ve všech lidově dem okratických státech, a na tom to p oli v e lm i úspěšně soutěží s obdobným i v ý ­ robky kapitalistické cizin y .

E

Různé způsoby regulace otáček Princip těchto m otorů popisujeme podrob­ něji v závěru, předem však poznamenáváme, že regulace se ppovádi natáčením kartáčů. Regulaci otáček, t. j . vzájem ný pohyb obou soustav kartáčů po komutátoru, lze provádět různými způsoby: N e j jednodušší je ruční kolečko nasazené na hřídelníku, vyvedeném z motoru, jd e ukazuje obr. 1 . Avšak nejčastěji se používá motorického dálkového řízení otáček. N a obr. 2 j e elektrom otor Schräge na výkon 6— 2 k W , 1440— 480 ©t/min, v úplně uzavřeném provedení. Na jeho štítu vlevo na­ hoře vidíme m alý pomocný m otorek, k terý přes kluznou třecí spojku a přes převod do pomalá provádí natáčení sad kartáčů. Tento motorek je pro oba sm ěry točení a ovládá se tlačítky s libovolného stanoviště, třeba i vel­ mi vzdáleného. Tento pomocný m otorek po­ hání současně řídicí váleček s kontakty, kte­ ré provádějí četná zajištěn í: Tak aa př. do­ volují spuštění hlavního m otoru jen tehdy, jsou-li jeho sady kartáčů v poloze odpovídající

744 VSDA A. TECHNIKA MLÁDEŽI

Elektromotory do všech Pro „Vědu a techniku mládeži“ nejm enším otáčkám, dále zajišťu jí vypnutí pomocného motorku v krajních polohách k ar­ táčů, případně po zastavení hlavního motoru vra cejí sady kartáčů do spouštěcí polohy a pcd. Kluzné spojky u pomocného motorku se užívá proto, abý při náhodném výskytu v y ­ sokého mechanického odporu při pohybu kar­ táčů, (c izí těleso v ozubení) nedošlo k poško­ zení regulačního mechanismu. Moderní způsob ovládání motoru Příklad skřínky" pro dálkové ovládání Schrage-m oteru, zabudovaného^ pn> pohon karu­ selového soustruhu, ukazuje obr. 3. T ato skřínka visí na výkyvném rameni uloženém na stojanu Velkého, karuselu.. Na skřínce vlevo nahoře je tachometr, udávající přímo otáčky stolu karuselu, pod ním je am pérm etr kon­ trolu jící' zatížení poháněcího Schrage-motoru.V ed le tachometru jsou dvě tlačítka: Stisknu­ tím jednoho z nich se plynule zvyšují otáčky motoru a tím 1 stolu karuselu, stisknutím druhého se otáčky snižují. Další tři tlačítka vedle ampčrmetru slouží k zapínání stroje pro chod v jednom nebo druhém směru, středním tlačítkem se stroj zastavuje. Pod ampérroetrem jsou d vě signální žárovky — jedna hlásí, že stroj je pod proudem, druhá „hlídá” mazání stroje. Pod nimi je přepínač, který vrací kartáče motoru do polohy spouš-. těeí. P ři upínání obráběného předmětu na karusel je totiž třeba provádět docela malé pootáčení stolu karuselu tak, aby se předm ět mohl upnout co nejpřesněji. Tom uto pootáčení se říká „ťukáni“ a provádí se n ej­ snáze tehdy, když m otor má kartáče nato* čény na nejpom alejší běh. Budiž poznamená­ no, že při takovém natočení kartáčů se mo­ tor nejlépe uvSdí v ohbd. D v ě poslední tla­ čítka dole .slouží k ovládáni pohybu suportu s noži. K popisované skřínce, visící v dosahu obsluhy soustruhu, patří ovšem i ' příslušná přístrojová skříň — viz obr. 4 — která se umístí na vhodném m ístě, aby jiepřekážela; obsahuje hlavni vypínač elektrického zařízení s pojistkami, různé stykače, odpory pro spouštění motoru z každé polohy kartáčů, te­ pelné relé a j. Popisované kom utátorové m otory m ají sku­ tečně veliké možnosti použiti všude tam, kde jde o plynulou změnu otáček a výkony do 35 kW. Pro výkony větší — na př. pro těžně důlní stro je — jsou ovšem výhodnější regulační soustrojí — k terým věnujem e ně-*

k terý z příštích článků. Uveďme několik pří­ kladů použití komutátorových motorů: Z a č n ě m e v e l e k t r á r n ě : M álokdo' z laiků tuší, že moderní elektrárny spotřebují pět i více procent ze svého jmenovitého vý­ konu pro sv ů j vlastní provoz. V době, kdy nepracuji na plný výkon, činí podíl vlastní spotřeby je š tě mnohem vyšší procento z vy­ robené energie. Je tudíž třeba hospodárné přizpůsobovat provoz skutečné spotřebě pá­ r y ; proto se užije regulačního pohonu ko­ m utátorovým m otorem především pro po­ hon roštů kotlů, kde rychlost posunu paliva na roštu se mění tak, aby tlak páry v kotli hyl stálý. G b r.’ 5 ukazuje takový komutáto­ ro v ý m otor s otáčkami od 1450 do 240 za min., pohánějící rošt v kotelně moderní elek­ trárny. Takové m otory najdou ještě řadu dal­ ších m ožností uplatnění v elektrárenském provozu. UfeU4,, . -«. »■' V h u t í c h má komutátorový motor rov­ něž značné možnosti použití : Tak na př. při odstředivém lití velikých rour lze otáčky form y velm i přesně nastavit velikost těchto titáček, aby se dosáhlo stejnorodých odlitků. P ři povrchovém kalení otáčí komutátorový m otor deskou,- na kterou je připevněn okrouh­ lý předm ět z konstrukční oceli, který se za otáčení ohřívá jedním nebo více plamenovými hořáky. Za hořáky pak následuje vodní Sprcha, která ohřátý povrch kalí. Fro zdar práce je zapotřebí, aby byl dodržován určitý pracovní postup, k terý pro každý případ mu­ sí b ýt nastaven podle přesných zkoušek. Pro­ to pohon s plynule regulovatelnou rychlostí otáčeni je zde nezbytným předpokladem. U žíhacích, kalicích nebo chladicích pecí po­ hání kom utátorový m otor různá transportní zařízení, kterým i jsou předm ěty dopravovány do pecí; přesné nastavění rychlostí jejich prů­ chodu je pro dosažení kvalitních výrobků nezbytné. V e s k l á r n á c h se uplatňují komutáto­ rové m otory na př. při pohonu automatů na láhve, na lisované skleněné předměty, na Žárovkové baňky a pod. Rychlost je tu závis­ l á , na velikosti a tvaru výrobků, na druhu skteviny i na zkušenostech obsluhy. Podrob­ ný popis takového sklářského automatu by si vyžádal zvláštní článek — plzeňské Lwiinový závody^ vyráb ějí; několik takových automatů, u nichž právě kom utátorový m otof tvoři zá­ kladní poháněči prvek. P a p í r e n s k ý p r ů m y s l j e ve stálém v ý v o ji a j e možno říci, že tënto v ý v o j je úzce spjat s v ývo jem elektrického pohonil. Po­ suďte sami: Papírenským strojem postupuje papír různou rychlostí. M okrý papír se lise* váním prodlužuje a vytahuje m ezi jednotlivé díly stroje. T ím je dán první základní poža­ davek na pohony, aby rychlosti jednotlivých dílů m ohly b ýt různé, přesně nastavitelné a přitom navzájem pevně vázané. Výroba růz­ ných druhů papírů vyžaduje též růraé pra­ covní rychlosti. Protože papírenské stroje musí být použitelné pro nejrůznější druhy papíru, požaduje se u nich stavitelnost rych­ losti postupu papíru v rozsahu 1 :3 až 1 : 10. M im o to čištěni a prohlídky síta i plsti v y ­ žadují často velm i nízkou pomocnou rych­ lost, která bývá í/10 až 1/15 nejvyšší rych­ losti výrobní. Dále se vyžaduje možnost ne­ závislého spuštění jednotlivých dílů papí­ renského stroje a jednou nastavená pracovní rychlost musí b ýt stálá, aby se gramatura (t. j. váha 1 m 2) vyráběného papíru neměnila. Všechny tyto požadavky splňuje velmi dobřé kom utátorový motor, byť by se i pro mimo­ řádně nízké ©tácky (p ři prohlídkách nebo při zavádění papíru) použilo malého přídavného asynchronního motoru (v iz obr. 6), kte­ r ý se .zapíná přes převody do pomala a sa­ močinnou spojku,. Tato přídavná zařízení od­ padají u kalandrů. a to jak papírenských, ta=c

odvětvi našeho průmyslu napsal D r Ing. ARTUŠ SCHEINES i g u m á r e n s k ý c h . Obr. 7 ukazuje, ja k jednoduše lze použít komutátorového motoru pro pohon takového kalandru. Avšak nejen pro veliké s tro je , ale i pro malá zařízení vyhovuje plně kom utátorový motor. Na obr. 8 je takový opravdu malý motorek: Vřeteno brusky na kulato, přímo spojené s trojfázovým kom utátorovým mo­ torem výkonu 0,57 až 0,022 kW, kde obrátky , je možno regulovat ručně od 2660 a ž do 100 obr/min. Požadavky průmyslu jsou však je š tě vyšší: Často se žádá, aby otáčky se m ěnily nejen plynule, ale naprosto samočinně podle určitého -předem stanoveného časového pro­ gramu. I takové požadavky splňuje komutá­ torový motor, jak podrobně ukážeme na je d ­ nom příkladu — n a c u k r o v a r n i e k é o d s t ř e d i v c e (v iz obr. 9), kde tento m o­ tor jasně zvítězil v soutěži s jiným i pohony těchto vysokovýkonných odstředivek. Buben takové odstředivky se nejprve roz­ běhne na 100 až 350 ot/min, při kterých se odstředivka plní cukrovinou. P oté následuje rychlý rozběh na n ejvyšší odstřeďovací otáč­ ky. Před dosažením této rychlostí se cukro-. vína vykrývá vodou nebo parou, jim iž se cuk-< rový výrobek promývá. P o odstředěni, t. }. po oddělení syrobů od výrobku, se buben rych ­ le zabrzdí, a to bud’ až do úplného klidu při vyprazdňování ručním, nebo na malé otáčky, asi 50 až 75 ot/min. při vyprazdňování m e­ chanickým vyhmovačem . Různé druhy cuk­ ro viny a různé výrobky vyžadují různé otáč­ ky plnicí, krycí i odstřeďovací. K ratší doby rozběhů dávají lepší jakost výrobku. N ejvh od réjši d;-b3 rozběhu f doba plných otáček je dána druhem cukroviny. f 'Vs'1' Dříve používané asynchronní m otory nevy­ hovovaly, právě tak nevyhovovala různá r e ­ gulační soustrojí, až kom utátorový m otor se ukázal nejvhodnějsl a provozně nejjednoduš­ ší i nejúspornější. Jednotlivé fáze odstřediv­ kového cyklu jsou a něho tém ěř libovolně nastavitelné, jeh o spotřeba elektrické ener­ g ie na tunu výrobku je v í se nejpříznivěji vzhledem ke všem jiným pohonům. Fři použití kom utátorového motoru u tě c h ,to odstředivek se natáčení jeho kartáčů pro­ vádí na určitý popud zcela samočinně, a to tak. aby během celého pracovního cyklu byla nejen změna otáček rovnoměrná, ale aby moment iwötöru byl pokud možno stálý. Tak se vyhoví n e je n 1 technologickým požadav­ kům výroby cukru, ale i motoru samému; proudové nárazy do’ sítě se podstatně mírní. Kartáče se tu natáčejí pomocným elektromotorkem s vačkovým regulátorem. Uvažuje se i o nejm odernějším řízení 'tohoto pomoc­ ného motorku — o řízení elektronkami.

davek regulace vyvstane třeba I při převí­ je n í osnovní příze s bubnu snovadla na osnovní vál tkalcovského stavu. P ři počát­ ku navíjení na prázdný vál nutno začít pře­ víjet- velm i pomalu, aby obsluhující m ěl m ož­ nost nitě urovnat a dobře sledovat. P o po­ malém začátku nutno rychlost Zvýšit na žá­ danou výši, což se musí provést plynule. Při převíjení má obvodová rychlost zůstat stálá, což při rostoucím průměru navíjené vrstvy příze na válu vyžaduje plynulou regulaci otá­ ček. Tajcé ty to úkoly kom utátorový d erivační elektrom otor snadno. zastane. Těchto motorů se dále používá v cemen­ tárnách k pohonu velkých rotačních pecí na cement, nebo k pohonu dopravních pásů. V káolinkách poh án ěj mlýny na kaolin, nebo dopravní vozíky s keram ickým i výrobky do pecí. v ýro b k y z kaolinu jsou v syrovém ne­ bo rozpáleném stavu velm i křehké — proto vozík jim i naložený musí mít velm i je m ­ né rozběhy a doběhy, aby přemisťováním ty to křehké výrobky netrpěly. V dřevařském průmyslu se osvědčily při pohonu loupacfch strojů na dyhy, v chemickém průmyslu po­ hánějí na př. mísidla, v potravinářském prů­ myslu jsou jim i poháněny ha př. stroje na výrobu umělých střev,,; lisy na čokoládové výrobky a pod. I tabákový průmysl jich po­ užívá k pohonu automatů na výrobu cigaret. P ro úplnost uvádíme, že těchto motorů tže použít té ž jako dynamometrů k m ěření růz­ ných kroutících momentů. V tomto případě pracuje m otor jakožto generátor (dyrtámo> a m ěří se proud jím vyrobený. Z něho se pak vypočítá snadno příslušný kroutící mo­ ment, případně m ůže být takový dynamometr (v iz obr. 10) -vybaven m ěřicím i přístroji, které přím o kroutící m om ent ukazují. Plzeňské Leninovy závody věnovaly a stálé v ě n u j konstrukčnímu v ý v o ji těchto motorů plnou pozornost a dávají tak našemu prů­ myslu skutečně dobré pomocníky, J PO D R O BNĚ JŠÍ

p o p is

m o toeu

P r o č te n á ře -e le k tro te c h n ik y u v á d ím e troeK u th eorie ta k ovéh o Schzage-m otoru, lite ry j e scheanaticky nakreslen na obr. 1: Je to v podstatě trojfá z o v ý d e riva čn i kom u tátorový m otor s napájením d o rotoru. Z tohoto n ázvu m á la ik patrně předsta­ v u m lh a v o u , a v š a k i m é n e ^ k u š e n ý elek trotech ­ n ik z obrázku pozná, ž e tu jd e o m otor, m a­ j í c í tři d ru h y v in u tí: „1 “ j e p r im á rn í vin u tí, i t é r é m ísto d o statoru (ja k o tom u je u b ě ž ­ n ý c h a syn ch ro n n ích m o to rů ) Je u ložen o d o r o ­

toru a m u s í p ro to b ý t n a p á je n o p řes tři krou ž­ k y . s e k u n d á r n í v in u tí „ í “ j e tu u ta žen o neh yb­ n ě d o statoru a je h o k o n c e js o u v y v e d e n y na ka rtá če . K o n e č n ě j e tu třetí vin u tí „3 “ , t. z v . -vinutí k o m u tá to ro vé re g u la č n í, k teré j e n a r o ­ toru u ložen o d o tých ž d rá žek ja k o vin u tí p ri­ m á r n í. T o to k o m u tá torové v in u tí je v y v c d e M n a la m e ly k o m u tátora (č ili p o d le d ř ív ě jš íh o a i z v u n a „k o le k to r “ ). Z a jím a v é js o u k a rtá č e a. je jic h náhon i zapo­ j e n í: Z ka rtá čů jso u v y t v o ř e n y d v ě sou stavy V a k " . K a žd á soustava Je dána ( v nákres!. příM .) tře m i kartáči rovn om ěrn ě po ob vod u komutátora r o z lo ž e n ý m i. O bě sou stavy se n a tá če jí k sobě a o d se b e ; kom u tátor j e tak Š irok ý, ž e se k a rtá č« n a n ě m m oh ou m íje t. K a ž d á fá z e seku ndárního sta torov éh o v in u tí je ted y p ř ip o je n a n a d v a k a r­ táče. V o k a m ž ik u , k d y p ř í n a tá čen í ob ou k a rtá ­ č o v ý c h soustav se k a rtá če p r á v ě m íje jí, vytvoB p říslu šn á la m e la k o m u tá to ra s p o je n í na k rá tk o k a ž d é fá z e sta torovéh o v in u tí. N atá čen í obou k a r tá č o v ý c h soustav se p r o v á d í v z á je m n ě v á ­ z a n ý m i o z u b e n ý m i k o ly , a to bud> ručně, nebo í r e g u la č n ím i p ro s tře d k y , n a p ř . po m o cn ým i m a lý m i e le k tro m o to rk y . P o d rob n á th e o rie Schrage-m oíoru j e sice z a jí­ m avá, zab rala b y vs a k m noho místa. Proto je n stru čn ě: V p o lo ze , k d y jso u k a rtá če p ro ti s o b í, stává se z tohoto m otoru b ě ž n ý m o to r a syn ch ron ­ n í se sek u n d á rn ím v in u tím n a k rá tk o a ro to r so -otáčí v t. z v . s k lu z o v ý c h otáčkách, k te ré jso u tém ěř totožné s o táčk a m i syn c h ro n n ím i. (S k lu z j o tém ěř n u lo v ý .) N a s ta n e z a jím a v ý z je v , že n a p ě tí v se k u n d á rn ím vin u tí té m ě ř ú p ln ě zm i­ z í. (P r o jed n od u ch ost u v a ž u je m e eh od n a prá zd­ n o.) M á - li s e ele k tro m o to r otáčet jin ý m i otáč­ k a m i n e ž prá v ě s y n c h ro n n ím i, m u sí n a p ěli v se­ k u n d á rn ím vin u tí v y m iz e t p ř í jin é m sk lu zu nef nu lovém . T o h o m ů žem e dosáhnout jin ý m , p o ­ m o c n ý m n a p ětím , k te r é z a v e d e m e d o seku n dá ř« n íh o v ín uď. K d e j e v e zm e m e ? V e lm i jed n od u še z k o m u tá to ro vé h o vin u tí „ 3“ , je h o ž z á v ity jsou s p o je n y s la m e la m i kom u tátoru. T o to vin u ti „X“, k te r é j e u ložen o do týchž d rá žek rotoru ja k * p r im á r n í V inu tí „ 1 “ , tv o ř í s n ím transform átor, k te r ý sé o v š e m otáčí. P o d le posunutí obou sa d ka rtá čů n a kom u tátoru se n a p ě tí z vin u ti „3 “ b u ď od ečítá o d n a p ě tí sek u n d á rn íh o vin u tí „2** (m o to r b ě ž í v otáčká ch n ižšíc h n e ž syn ch ron ­ n íc h ) a n eb o se o b ě n a p ě tí s č íta jí (m otor W H v t. z v . n a d syn ch ron n íeh otáčkách). N atáčen ím ob ou sad kartáčů lz e tedy plynulo m ěnit otáčk y m otoru V elm i hospodárně, proto­ ž e ž á d n á e le k tric k á e n e r g ie tu n e p řic h á z í na­ zm ar. O b v y k le se sta vějí tyto m otory na regulaci otáček v rozsahu 1:3. T a k n a př. p ř i sestípó­ lo v é m stro jí, k t e r ý p ř í km itočtu 50/vteř. m á 1 IN syn c h ro n n íc h otá č ek za m inu tu , b y b y l r e » g u la čn í rozsah o d 589 d o 1580 otáček/m in . T a p la tí o v š e m p ro ch od n a p rá zd n o. P ř i zatížení j e nutno v z ít v úvahu u rčité sk lu zy, ta k že pH za tíže n í b y b y l n e jv h o d n ě jš í r e g u la č n í rozsah o d 430 d o 114* ot./m in. S c h ra g e-m otor m á však ješ tě je d n u z a jím a v o u vlastnost: -Jestliže střední p o lo h u kartáčů (t. j . o n u p o lo h a , v e k teré se k a rtá če p r á v ě m í j e j í ) pon ěk u d n a to čím e vz h te* d e m k statorovém u vin u tí, p a k lz e tím to způ ­ sobem d o značné m ír y zlepšit t. z v . ú činník p ri­ m á rn íh o proudu a dosáhnou tím dalších úspor y od b ěru e le k tr ic k é e n e rg ie . T h e o re tic k é zd ů vod ­ n ě n í n a jd e čten ář r e v e lm i četné elektrotech n ic­ k é literatu ře, t ý k a jíc í se e le k tr ic k ý c h strojů (n a př. C ig á n e k : E le k tr ic k é s tro je a pod.).

Po ukončení odstřeďování brzdí se odstře­ divka tak, že komutátorový m otor se přepne jako dynamó a vraci kinetickou energii otá­ čejícího se bubnu v e tvaru elektrické ener­ gie zpět do sítě. N ení již třeba používat m e­ chanické brzdy, ospořt se i brzdové obložení, které ve větším cukrovaru byio značnou po­ ložkou. Otáčky se sníží až na 50 ot/min a odstředěná cukrovina se snadno vyhrne. Pro zajímavost uvádíme, že se používá pro tento účel dvou typů o výkonu 33; resp. 65 kW. Buben odstředivky má průměr 1220 mm a pojme asi 500 kg cukroviny. S použitím v ě t­ šího komutátorového motoru se při vhodných okolnostech dosáhne až 20 pracovních cyKlů, při menším motoru asi 12 cyklů za hodinu, a to při práci s rozběhy až na ne jvyšší otáčky odstředivky. Jsou to tedy výkony, k teré pod­ statně přispívají ke zhospodárnění provozu. Dnešní článek by nestačil pro pouhý v ý ­ čet možností použití kom utátorového motoru. Vzpomeňme jen na textiln í s troje, na pří­ klad na stroje spřádací, kde se požaduje ply­ nulé měnění otáček během spřádám. Poža­ VEDA

X

T E C H N IK A

M LÄD EZI

745

2

výstavy- československého strojírenství v Sm ě

TRAKTOR ZETO R SUPER 35 Pro „Vědu a techniku mládeži“ napsal JIŘt ROSA Návštěvníci výstavy čs. strojírenství, která se konala v měsících září a říjnu v Brně, obdivovali vesměs naše zemědělské stroje. A bylo jich tu vystaveno opravdu hodně. Kromě strojů již známějších, běžně Vyráběných v sériové výrobě, byly tu i stroje nejnovější výroby — prototypy a funkční modely. Velký zájem byl zejména o nové pásové i kolové traktory Zetor Super, které vyrábějí nyní závody Jana Švermy v Brhě-Zábrdovicích. Nový stroj československé výroby Zetor Super, kolový i pásový, jé velkým úspěchem našich konstruktérů. Na vývoji traktorů Zetor Super 35 začali pracovat ve vývojovém středisku ZPS Líšeň, závod Antonína Zápotockého, již v roce 1951 s nevšední obětavostí a nadšením a jejich práce přinesla radostné výsledky. Nové kolové i pásové traktory podle dosavadního průběhu zkoušek vyhovují nejen všem požadavkům zemědělské práce, ale osvědčují se 1 v průmyslu lesnickém a stavebním. Traktory Zetor Super pásové i kolové mají shodný, motor, spojko* vou skříň, rychlostní skříň a řazení rychlostí. Jsou bezrámové -kon­ strukce, konsola přední osy, motor, spojková skříň a rychlostní skříň s hydraulickým zařízením pro nesené nářadí tvoří pevný celek. Traktor je bezrámové, samonosné konstrukce a snadno ovláda­ telný. Spotřeba je velmi nízká a údržba, zéjména pásu a podvozku, je jednoduchá. Při konstrukci byló využito nejnovějších poznatků, čímž bylo dosaženo! nejen jednoduché obsluhy, ale i dobré trvan­ livosti. Motor, spojková skříň a rychlostní skříň jsou spolu pevně spojeny e tvoří pevný nosný trup traktoru, který spočívá na podvozku s pásy. Přední část podvozku je odpérovaná torsní týčí, zadní část je otočně uložena na zadní poloose. Vybavíme-li traktor navijákem, získáme výkonného pomocníka pro stahování a dopravu klád z nepřístupných míst v lese, jak se prokázalo četnými zkouškami i za nejtěžších po­ měrů v zimě. Technická data Pásový traktor Zetor Super je dlouhý 3300 mm, široký» 1660 mm a vysoký s výfukem 2000 mm. Světlá výška pod traktorem je 320 mm, pohotovostní váha (s náplní paliva, oleje, vody) 4200 kg. Maximální tah 3000 kg na háká, spfeeifický tlak 0,59 kg/cm2. Palivová nádrž je na 75 litrů, průměrná spotřelia paliva asi '17,5 l/ha při orbě do hloubky 30 cm Ve středně těžké půdě. Popis Motor traktoru Zetor Super je naftový čtyřtaktní řadový čtyřválec chlazený vodou. Vrtání 105/120, výkon 42 k: Systém OHV, s válci v řadě: ? přímým vstřikem paliva do spalovacích komůrek v pístech. Mazání je tlakové, oběžné, pomocí dvoustupňového zubového čerpadla, z nichž jedno čerpá olej z motorové skříně do olejové nádrže, umístě-?? “ a Pravém boku motoru, druhé dopravuje mazací olej přes dvojitý čistič do motordvé skříně; ' J Klikový hřídel je uložen v pěti kluzných pánvích, vyrobených ze speciální slitiny — 'olověného bronzů. Také ojňiční pánve jsou vyro­ beny z této speciální slitiny. Výhodou motoru tohoto typů je pod­ statně nižší tepelné namáhání hlavy, u níž je vyloučeno praskání mezi

sedly ventilů. Písty motorů jsou vyráběny z lehké slitiny — Io—Ex. Jsou opatřeny čtyřmi těsnicími a dvěma stíracím; kroužky. Písty jsou opatřeny spalovací komůrkou. Vačkový hřídel s ventilovým rozvodem, náhonem kompresoru a čerpadla paliva s ťegufátorem otáček jsou naháněny od klikového hřídele* ozubeným soukolím. Má čtyři hlavy válců, každý válec svou samostatnou.. Pro usnadnění startu motoru je motor vybaven dekompresorem. Dekompresor je umístěn- na pravé straně motoru a obsluhuje se 6 místa řidiče nožním pedálem. ' Palivové čerpadlo a kompresor jsou na levé straně motoru. K vy­ rovnání malého výškového rozdílu mezi palivovou nádrží a vstřikova­ cím čerpadlem paliva slouží, dopravní čerpadlo paliva. Palivo — nafta — je z nádrže čerpáno dopravním čerpadlem přes usazovací čistič paliva a dvojitý čistič paliva do palivového čerpadla, odkud je palivo vtlačeno palivovými trubkami ke vstřikovačům, kterými je vstřiko­ váno do spalovacího prostoru. Pořadí vstřikování paliva ie válec I„ III., IV., II. Přebytečná nafta, která se během provozu protlačí tryskou až pod krycí matice’ vstřikovačů, je odváděna odvodním potrubím zpět do pa­ livové nádrže, takže nevznikají ani nejmenší ztráty. Výfuk je vyveden vertikálně nad motor a je opatřen tlumičem. Jeho výška je volena tak, aby řidič při jízdě nevdechoval výfukové plyny. Motor má vodní chlazení s nuceným oběhem vody, hnané vodním čerpadlem. Na řemenici čerpadla je upevněn větrák. Pro rychlejší prohřátí motoru a dosažení plného výkonu v nejkratší době je motor vybaven thermoregulátorem, který spojuje chladič a vodní čerpadlo. Spojková skříň spojuje motorovou a rychlostní skříň, kryje se­ trvačník motoru S na něm namontovanou spojku. Spojka je suchá, jednolamelová a je uložena na setrvačníku motoru. Ovládá se ruční pákou po levé ruce řidiče. Rychlostní skříň s kryty zadních polonáprav je posledním celkem, který tvoří samostatný trup pásového traktoru. Má pět rychlostí vpřed a jednu vzad. S hnacího spojkového hřídele přenáší se qtáčivý pohyb na hřídel předlohový, který je uložen ve spodní přední části rychlostní skříně. Tento hřídel je opatřen pevnou soupravou ozu­ bených kol — trojkolem —*■ s čelním ozubením. S převodového hřídele se přenáší otáčivý pohyb na drážkovaný hřídel předlohový ozube­ nými posuvnými koly, která sé zasouvají pří řazení rychlostí do zá­ běru s jednotlivými ozubenými koly hřídele předlohového. Řadicí pákou můžeme zařadit při jmenovitých otáčkách motoru, to je 1500 otáčkách za minutu, rychlosti 2,4—3,14—4,30—7,30—Í4,60 km/hod. a 2,4 km/hod. dozadu. ‘ Na zadním konci převodového hřídele je uložen pastorek, jímž se * přenáší otáčivý pohyb na talířové kolo. Toto kolo je pevně spojeno s převodovým hřídelem, na němž jsou otočně uloženy ozubené hří­ dele, které přenášejí otáčivý pohyb čelním ozubením na zadní poloosy. Na zadní poloose je příruba, se kterou je spojeno zadní náhonové kolo pásu, které je oceío’ štinové. Poloosy i zadní kola jsou uloženy na kuželíkových ložiskách, -která běhají r olejové lázni. Uložení zadních

uiože n m a spojením^podvozku torsrá tyčí jsou umožněny výkyvy pásu. P ři najetí jednoho, z pásů na nerovný terén, kámen nebo parez se pas zvedne — vy chylí. z podélné osy Araltoru — kdežto druhý pás zůstane v normální ose Aralioru. — Vpravo: Práce v robtížnérrt terénu.

746

«D A

A , T E C H N IK A

M LÁD EŽI

hnacích kol je utěsněno gumovým i těsnicím i kroužky a labyrinty. N a ivn ějším bubrtu spojky, působí nožní pásová brzda. Huční brzdu pásaíé traktory ňem aji, i, ; 1' i . :, 1 ; ■, ••'•V zadním víku rychlostní .skřtaft: namontováno hydraulic­ k é zařízení pro nesené h ospodářskéštroje. Skládá se z olejovéh o čer­ padla, olejové nádrže; pracovního válce s plstem a pístnicí, rozvodo­ vého mechanismu oleje a zvedacích ramen a táhel. Řízení se d ě je dvěma ručními pákami, které jsou umístěny před řidičem. Pohyb těchto pák se přenáší na lamelové' spojky; k téré jsou uloženy na obou koncích převodového hřídele pod k rytý pa obou stra­ nách rychlostní skříně. Jsou-li páky v poloze dopředu, t. j. v klidu, jsou obě spojky zapnuty a oba pásy po zasunutí rychlostí se pohybují. Pohybem páky dozadu se vypne buď pravá nebo levá spojka, a tím se zastaví pravý nebo levý pás. Tak je možné při jednom zastaveném pásu (zatím co druhý pás se pohybuje) otáčet se i na velm i malém .prostora. ’ - ! ■ K sňadnějšímu ovládání řízén t traktoru jsou n a vnějších plochách' spojkových bubnů brzdové pásy, ovládané pedály s místa řidiče, a to pravý a levý pás zvlášť. Řidič ovládá levý pás levou rukou a levou nçhou, pravý pak pravou rukou a pravou nohou-. : . Rám podvozku je tvořen dvěma válcovaným i profilovým i úhelníky na obou stranách traktoru, které jsou navzájem svařeny. Na podvozku je můstek, na kterém je v bronzových pouzdrech uložena podpěrná kladka pásu a vedení pro napínací zpruhu pásu. Vzadu je podvozek otočně uložen na pouzdru. V ýkyvilým uložením před n íh o'k ola pásu a. napínací zpruhou, umístěnou na rámu podvožku, je umožněno re ­ gulovat napínání pásu. Zpruha i napínací šroub a m atice jsou chrá­ něny krytem. Standardní šířka pásu je 330 mm, celkový počet článků 68 " a rozteč článků 170 mm. Nad pásy jsou umístěny blatníky, které dokonale chrání řidiče před blátem à prachem. 1 . Do technické výb avy'tra k toru ’ krom ě hydraulického zařízení a ná-

■honuvsarnövaAi*.« tažné zařízeni. P ro zayěien í příy&shjfch' vo­ zů a různého hospodářského nářadí je traktor vybaven závěsným há­ kem, upevněným na zadní straně rychlostní skříně. Tažná lišta je umístěná na^fedu rychlostní skříiiě pod tažným hákem. K lesním pracím a jiným speciálů m úkolům je možno vybavit traktor jednobubnovým nebo dvoubufonovým navijákem, po případě i universální buldozerovou radlic!. K technickému vybavení patří i elektrická výzbroj. Skládá se z dy­ nama, startéru, akumulátorové baterie, žhavení, světlometů, zadního světlom etu pro noční orbu, zadních posičních světel, houkačky, ukazovatele směru, zásuvky pro osvětlení přívěsu a zásuvky pro mon­ tážní lampu. D ob ře-je postaráno i o pohodlí řidiče. Celý m otor je opatřen boč­ ními odnímatelným i kryty. Na traktor se může snadno namontovat budka? píro. řidiče, která je cefokOvová s posunovatelnými postranními okny a s možností výhledu na všechny strany. Při chladném počasí lze kabinu vytápět. Sedáčka je odpérovaná, yypolštářovaná, opatřená tlu­ mičem nárazůi . Pracovníci ZPS Líšeň, závod Antonína Zápotockého, kteří stroj zkonstruovali, i pracovníci Závodu Jana ŠVermý, k teří stroj vyrábějí, si zaslouží jis tě plného uznání. Dosaženými technickými přednostmi a konstrukcí traktorů se však technici a dělnici Závodu Jana Švérmy nespokojují. Při rozběhu sériové výroby se nyní ještě dělají některé další technické úpravy, čím ž se ty to stroje ještě zlepšují. Již letos z bran ZáVodu Jana Svermy v Brně vyjížd ějí a ještě vy­ jedou stovky těchto nových pásových i kolových traktoru Zetor Super, o které je již zájem nejen ^om a^ale i v mnoha zahraničních stá­ tech. A za volanty těchto nových strojů československé” výroby za­ sednou í mladí chlapci a -děvčata — členové Československého svazu mládeže, aby i s těm ito s tro ji pomáhali zvyšovat produktivitu země­ dělské práce a plnili tak usnesení a směrnice X; sjezdu Komunistické strany Československa. , *-

Naši řepaři budou spokojeni ■® N A $ Í V Ě D Y i $

u » 'T E C H N I K Y ® f , A

: r

1

Budeme mít československý kombajn na sklizeň cukrovky

V Ý R O B Y ®

Mechanisovaná sklizeň cukrovky již tací ústrojí. Sune se. po řádcích řepy .a šikmé ostré-nože s ře aiouho zaměstnává m ysl konstruktérů, závají chrást se skrojkem , k terý je unášen do. zásobníku. K dyž Obtíž při Sklizni řepy je v tom, že bulva je zásobník skrojky a chrástem naplněn, kombajnér pákou vysype má být ve správném místě oklestěna od chrástu, jak to žádá obsah na pole do příčných řad; (V iz snímek zleva.) cukrovar. Pěstiteli cukrovky zbývá chřást se skrojkem , k terý Za traktorem je v závěsu vlastní vyorávaě bulv. Ten v y ­ je hodnotným krmením. Fröto pěstitel chce m ít "Chrást čistý. brává-dvěm a řádky Okleštěné a chrástu žbavené bulvy , unáší Těm to dvěma požadavkům sice vyhovuje ruční sklizeň řepy, je db druhého zásobníku, odkud je po naplnění vyklopí pomoc­ n é tato práce je zdlouhavá, namáhavá a drahá. Ideálním sk liznik'kom bajnéra do řady okleštěných bulv’. Tak vznikají na ňoyým strojem na řepu by byl- stroj, : k terý by: zkrátil dobu řepništi dvě řady: jedna řada čistých skrojků s chrástem a sklizně, ulehčoval, nebo vůbec odstranil ruční práci a byl v druhé řadě čisté bulvy. v provozu levný. „ , . , , > N ový model řepného kombajnu m á ještě tu přednost, že Tomuto ideálu s e nejvíce přiblížil sovětský- ře p h ý k o m b a jn trak tor se Seřezávačem skrojků jedé p o sklizeném pásu .pole, SKEM-3, k terý p ři letošní sklizni tolik pomáhá našim řepařům protože vyorávač je posunut o dVě řady - napravo; K obsluze a cukrovarům. Má však ještě určité menši nedostatky a proto stačí tři pracovníci včetně traktoristy. Bulvy není už třeba do­ náší konstruktéři po důkladných zkouškách a propočtech v y iVat. -n^büct p ïo jd » « z£îé§tofm oklepá va eím bubnem dříve, tvořili prozatím jeho výv o jo v ý prototyp — čéskoslovenský ř e p - ’ než jsou dopraveny do zásobníku. Pole je Čisté, bulvy z příč­ ný k am bajn — a použili poněkud jiného principu, než má kom ných hromad se mohou nakládat na vozy; rovněž chrást se bajn SKEM-3. Pro inform aci našich čtenářů tento princip poskrojky se nakládá na jiné vozy k odvozu pa silážování. píšeme, ' Po letošních zkouškách bude náš nový stroj více zdokonaloPřédem uvádíme, že n ový-vývojový prototyp řepného kotnbaj- Ván, aby byl pro sklizeň dokonale připraven a mohl se' tak stát V nu obstál letos na celé čáře. K onstruktéři a řepaři jsou spov příštím roce vydatným pomocníkem řepařů. kojeni. * f - , . (J- L>) . Práce nového stroje je rozdělena na dva úkony. Na předku Na o b rá z k u :'V ý v o jo v ý model es. řepného kom bajnu při; práci traktoru, na němž sedí kombajnér, je zvláštní dvouřadové hm ana řépném lánu státního statku na Jičínsku.

V » » ' A TKCHNIKA MUÍ>Éííl 747

K íiíiiln í straně o b álk y

T iž několik čtenářů se nás dotazovali), j.ik « I je tomu s tajem ným i kotouči, které se vznášejí nad naší Zem í a o nichž se v še­ obecně mïuvî a píše, Jeden z nich nám do­ konce poslal brožurku, v níž Je uvedena řada případů s přesnými daty a jm ény a kdo je také popsáno přistání tajem né vzducholodí s neznámými bytostm i. Vytýká nám, proč jtaké ö těchto „sonsačních“ událostech ne­ píšeme. . Vyhovujeme ' mu tedy. Veznjerne -s se.bou_, ještě mnoho jiných podobných sensací, které vzrušily svět. - ... Začneme vylíčením typického případu,'kte­ rý se odehrál v roce 1851 v Am erice.,

Obluda i I,och Ness

prvé, byla prý spatřena znovu, jak tvrdili tři rybáři,, k te ří lovili' u , Varenžy. Vyprávěli, » že se ňajedhóu óbjěvila na levé straně jejich lcďky zvláštní zpěněná vlna ‘a hned .poté se vynořila ohromná strašná hlava s otevře­ nou tlamou. Celé tělo obludy bylo asi. Čtyřim etrý dlouhé, pokryté, stříbřitými a modra­ vým i šupinami s, červeným i skvrnami.“ . Je vidět,: žě novináři nejsou příliš vynalé­ zaví-a nepřijdou n a ' nic nového, originálního. . Stále jen podivné - obludy, které se objevily ä zm izely. Londýnský Daily Mail přinesl V roce' 1945, .zprávu ' od;,..svého-dopisovatele/. z Měxika, .že, se tahV objevila třicetimetrová příšera se svítící tváří na vyhaslé sopce Po- . pocatepetl. Indiáni tvrdí, že hlava svítila zářivě světlou až modrou barvou. Poustevnici žijící poblíž hory viděli, jak si. netvor drbal hlavu o. třicetim etrovou skálu a zanechal v zem i stót>y svých drápů, třicet Centimetrů hluboké.

Nejvrějši popularity že všech novinářských' vým ysiů se jis tě "d o č k a la památná obluda ž Loch Ness. Slovo Loch (č te se l o k ) znaméná skotský jezero. Skotsko je malebná, hornatá země, která láká bohaté Angličany z jižních průmyslových a vícem éně rovina­ tých krajů k návštěvě asi jako V Evropě Švý­ carsko. N ěkterá zákoutí s modravými je ­ zery, v nichž se kouzelně odrážejí za večera Alpský Springwurm sluncem pozlacené vrcholky hoř, vábí tisíce turistů. Vznikly tu četné hotely a restau­ Také v ,Alpách odedávna žije záhadné zví­ race, a tak život všeho poměrně chudého onvře, zvané , rtěkdy „Springwurm“ , „Tatzel­ vatelstva závisí do znacné.'m îry na přílivu wurm“ nebo „B ergstu tz“ . Slovo „W urm “ pecizinců. znamená v tomto případě červa, nýbrž zvíHerschelovy objevy na M ěsíci Z těchto poměrů se asi zrodila lochneská ře protáhlého těla. Jako má tento tvor m njiio' příšera, o níž sc psalo po celém světě. Žározmanitých jrnen, tak se ukazuje ha nejroz: Před sto lety patři! mezi nejznamenlté.jší - psala se i u nás nesmrtelně do historie tím, raanitějších místech v různých podobách. hvězdáře John Herschel. Mnoho sé o něm že na poutích a na jarmarcích se vedle kolo­ Někdy vypadá jako jezevec, jindý jako svist mluvilo a psalo. A tu se pojednou v srpnu toče a houpaček produkuje lochneská obluda nebo vydra,, j'n d y je to prostě v e lik ý fed . roku 1835 objevil v americkém' časopise „The jako hlavní ' atrakce pro malé děti. f Barvu má po každé jinou, někdy je i skvrnitý. New York Sun“ na pokračování článek na­ Jezer© Loch Ness v "severním Skotsku není . Jednou, prý ho zastřelili, a tu měl tělo jako depsaný: „D ějiny Měsíce neb zpráva o po­ ještěrka, hlavu jako koza, ale bez uši a 'Bez žádným malým jezírkem podle našich před­ divných objevech sira .Tohna Hersehela, vyko­ rohů, a dlouhé těio s ' řídkou srstí měio sta ví je vklíněno tém ěř jako hluboký mořský naných objektivem vážícím sedni tun. se tloušťku tříletého' chlapce. záliv mezi hory a' přetíná pevninu napříč ed ělyřtisícinásobnýni zvětšením , k terý umožnil východu k západu v délce 00 km a: je' až 1 v Karpatech se v jedné, tůni objevila ne­ objevení skal, stromů a' luk na Měsíci, jakož 3 km široké. V takovém m nožství vody se známá , příšera. V A frice . se přirozeně vy­ •1 o zvláštních, ale inteligentních tvorech obo­ lehce může ukrýt obluda,, kterou kdosi viděl skytlo; něco fantastičtějšího dvacetiiu tjího pohlaví, kteří mohou létati a podobně jednou na severovýchodním , po . druhé na ji­ rový veleještěr, pO dlevšeho nějaký zápómejako lidé zpříma chodili.“ hozápadním břehu,j Nikdo nemůže prakť cky , nutý brontosaurus. Potom následoval popis cesty sira Johna; dokázat, že tam taková příšera není. Heršcíiela na mys Dobré naděje, kde byla Himalájský sněžný muž Rozhodně však lochneská obluda způsobila pozorování vykonána. Táni postavil hvězdář jedno — zvýšila neobyčejně příliv návštěv­ svůj dalekohled na sloupech 45 m etrů vyso­ V 23. čísle loňského ročníku našeho časo­ níků do kraje, v němž se zjevovala, t o bylo kých. Co viděl na Měsíci, překvapilo cely pisu -jsme přinesli s patřičnou kritickou po­ také' je jím hlavním;, úkolem. Ze jl ani v A n­ svět. Měsíční hory byly ze. zářivých krystalů, známkou zprávu ,přetištěnou z 35. čísla ročníku g lií neberou vážně, o tom svědčí připojená mezi nimiž byly am etysty až třicet metrů v y ­ 19,53 italského časopisu Vie Nůove o „sněžreprodukce pohlednice, kterou namaloval soké. Bujná vegetace- vyplňovala _ měsíční rieht. muží‘\ který, se prý objevuje v Hima­ umělec M cBooze: Obluda je zachycena v oka­ údolí. Bylo tam 1 jezero o průměru sto tři­ lájích. Zprávy ó něm jsou, jako vždy v ta­ mžiku, kdy se . vydává na dalekou ; cestu' cet kilometrů, obklopené čěrvénými horami; kových případech, neurčité a nepřesné. Jed­ z Loch Ness do Comského jezera ý Itálii., .. v je jichž, hlubokých roklinách svítily žíly ry ­ nou hýly naleženy, jenom stopy 30— 40 . cm zího zlata. V roce; 1946 še totiž i v našich novinách dlouhé a,20— 25, cm široké, ale jejich ob; ysy Po Měsíci pobíhala i stáda r-čtyřnožců po­ o .tom objevila zpráva tohoto znění; „Jezerní bylý smazány větrem . Jindy viděli budhistiříí dobných bisonům nebo kamzíkům. H e rs e h e -. obluda, je ž sé objevila před dvěma dny po mniši tvora 1;80 m vysokého, jiný domoro­ iovi se podařilo spatřit i měsíční obyvatelé, dec spatřil postavu vysokou plně tři metry, kteří byli" 1,20 m w s o c í, pokrytí rudou srstí pokrytou, rezavou srstí. a měli blanitá křídla jako netopýři. Noviny Zmíněná zpráva je stylisována tak, juko uváděly, že je zpráva převzata z anglického by ,:š i dotyčný novinář představoval H im álsjé, vědeckého časopisu ;,Edinböürgh Journal' of v podobě ú ze m í.dejm e tomu našich Krkonžš, Science" ’ " ■ ■• - * nebo Tater.. A le Hímálaje zabírají délku p ře l Nyní přijde to hlavn í:.Th e New York S in 2000 kilometrů a mají celkovou plocha, asi | měl původně náklad je n 2500 -výtisků ! denně, dvakrát větší než : naše ' republika. Není prav­ -ale po této sensačni vědecko-m atem atické děpodobné, že by se ‘nějaký :ójedinělý. 'ei!cém--. zprávě vycházel nákladem 50.000 výtiSKŮ a P!ář vyskytl jednou v poloze Prahy a po dnittó ještě bylo vydáno navíc 60.000 zvláštních vý­ v poměru k tomu v poloze .Moskvy. Jestiižé tisků tohoto učeného pojednání, t y l záhadný muž viděn na; několika růz­ ■ Tak vypadá sěh sáceěh ti^-am eřit& ý twk, ných místech, pak by musilo jít ó velmi roz­ šířenou kolonii, Žij/Cf v; horách už p o . .t,síei- ; Po stu lé t e c h ... letí, Protože je však úbočí hor hustě zalid­ Domníváte- li sé, že bylo něeo ,podobného něnou oblastí a přes jednotlivá' pásma vedou možné před sto lety a u; nějakého^ bezvýznam ­ prastaré karavanní stezky, poslední doboo ného plátku," uvedeme , vám 'zprávu,; kt. p i í pak jsou hory ; cílem četných výprav, ..ní napsal, John, J O’N e ill» ..Science Editor of pravděpodobně, že by se v tak rozsáhlém New. York Herald Ťrib.ones;- Tento „vědecký území; po tisíciletí ukrývali neznám í 1tvorové, pracovník" popisuje, v ■brožuře „A lm igM y o nichž by bylý jen tak- kusé a nevěrohodné Atom “ (všem ocný atom ) . mezí; jiným vyná­ zprávy. • 1 -. lez atomového :iutomobilu (na §tr. 73) takto V 5 čísle letošního ročníku časopisu „I.idé V e • válci motoru je : uprostřed nahoře i malá a zem ě“ .popírá -náš vynikající paleontolog prohlubinka, v níž je nepatrné množství vody prof. Augusta možnost, že by, šlo o nej dcy nebo o le je .. V hlavě Válce nahoře, uprostřed zbytek vývojově nižšího typu člověka. Rov­ je malý blok uranu 235. Jakmile píst dosíihr.e něž posuzuje jako absurdní domněnku, že by horní polohy à uran so dotkne vody, propukne mohli ' v horách -žít potonjei odsouzenců vy­ řetězová reakce uvolňující atomovou energii hnaných d o pustých krajů. Nejméně už je a voda se okamžitě promění v páru. Ta stlačí mažné, že by takovým lidem narostla z při­ píst dolů. Jakmile však přijde pára do spodní, způsobivosti poměrům srst: profesor Augusta Tajem ná alpská- zvířata „OaazJ W ürmer“ po­ chladné části válce, srazí še opět ve vodu, a správné připomíná, že nenarosila ani Esky­ to se slále op ak u je., ’ ., ... \ . . . • .- • děsila sběrače boiůvejc tak, se se dal na zbě­ mákům, k t e ř í,ž ijí celá tisíciletí v mrazivém Nevím e, m ůže-li si někdo v y í% s le t ^esfe silý ú těk, |p vjížděním klesl m rtev k zemi. podnebí severu. . m r a nfanfy**, | h t z ;;-napjal tento " afïitfriiïTy ; Je tedy nutno odložit „vědeck é" zprávy Tak to alespoň hlásá, lidová kresba na ka­ *,vědecký ."expert“ , . m enném gloufm nedaleko osady Li nkim. o sněžném muži zatím do stejného archívu

748

VED A

A

T E C H N IK A

M LÁ D E ŽI

jr'ko. „védccké“ popisy Herschelovýeh měsíč­ ních objevů nebo atom ového automobilu na vodní pohon. . - ■ j, / , ’

Létající talíře a Marťané

Po předchozích odstavcích už nikdo ne­ bude pochybovat, jak vznikly pověsti o lé 3tajících taUfích.’ Bylo už o nich napsáno^ to­ lik — pro i protř —■ že by na ně hestačil celý sešít. Uvedem e tu proto jen některé

R

200íun!

střízlivější zprávy, převzaté z francouzského časopisu „Populair“ . Mr. Keyhoe sbírá již po léta hlášení 0 n e ­ zjištěných leteckých objektech. T otéž činí i tajná služba letectva USA. T yto zprávy byly delší dobu, tajeny, aby nebyla veřejnost zby­ tečně znepokojována. A le nyní vyšší orgány ro-zhodly, veřejnost inform ovat, aby se pře­ dešlo pozdější překvapení, L e te c tv o a v ý ­ zkumný ústav vydaly oficiální prohlášení, že létající talíře pocházejí z jiné planety. Mr. K eyhoe o tom napsal knihu: „L é ta jíc í talíře z jiného světa.“ Tém ěř každý den hlásí pozorovatelé a k tomu účelu vybavení piloti, že spatřili vysoko ve vzduchu zvláštní tělesa. Objevují sé i na stínítkách radaru, kterým jsou vybaveni všichni pověření pozorovatelé. Tím je dokázáno, že nejde o zrakové pře­ ludy, neboť radar .může zachytit pouze hm ot­ ná tělesa. Talíře byly viděny i pouhým okem a byly mnohokrát fotografovány. N ejčastěji se ob jevu jí létající kotouče, j e ­ jichž průměr se pohybuje kolem 15 m a výš­ ka kolem 6 m. Nahoře jo kupole. Spodní okraj .se někdy, točí, jindy vyzařuje zvláštní světlo, které je tím intensivnější, čím rych leji se kotouč pohybuje. Barva světla přechází od modré nebo zelené přes červenou do - bílé barvy. Rychlost těchto kotoučů je pro nás nepředstavitelná. Radarem bylo naměřeno 3ÛOQ0 km/hod. Zastavme se u těchto „vědeckých faktů“ . Keyhoeovy kotouče m ají průměr 15 m etrů a letí rychlostí 30000 km/hod., to je s t rych­ lostí meteorů. Snadno si vypočtem e, že by musely le tě t ve výšce nanejvýš 2— 3 km, abychom je yůbee mohli v id ět pouhým okem a fotografovat, jak tvrdí pan Keyhoe.

Kotouče jsou však při celkové výšce 6 m poměrně ploché. M ám e-li se strany Vidět na nich ještě kupoli, která jé nahoře uprostřed,, musí letět nanejvýš 500 metrů" vysoko, jak jednoduchý geom etrický výpočet' ukáže. M eteory se už v řídkém ovzduší, ve výšce asi 100 km, třením o vzduch rozžhaví. N elze si představit, žé by se mohly záhadné talíře tak ohromnou rychlostí pohybovat ještě v na­ ší husté atmosféře, kde by se musily dSVno rozletět na kusy. Druhou skupinu ' tajem ných létajících ' tit­ les tvoří prý t. zv. stratolodi, podobné našim vzducholodím. M aji obrovské rozm ěry a po­ hybují se mnohem výše a pomaleji. Nad M e­ xickým zálivem prý -byla pozorována taková stratoioď a byla naměřena je jí rychlost 13.500 km/hod. Podle dosavadních pozorování m ají úlohu mateřských lodí pro létající kotouče. Poslední skupinu tv o ří malé kotouče o prů­ měru asi 1 m. Jsou to prý jakési dálkové řízené oči, které se po splnění úkolu rozpad­ nou. Takové kotouče byly pozorovány i ve Washington« é bylo jioh celkem sednu ■

Pan Keyhoe nepovídá, kdo m u , prozradil, že jsSu tyto k clou ře oči našich meziplane­ tárních návštěvníků a proč se po použití, růžp^ďaj. m ísto al>y sé w átilý/ zp ět k mateřské ■vzducholodi. ’ Kolik takových kotoučů loď /spotřebuje, k dyž jen ná prohlídku Washing­ tonu jich použila sedm ! A když se těch sedm m etrových kotoučů rozpadlo, byl to jistě po městě pěkný déšť úlomků. N eporanily nikoho? Nezachytili aspoň dvacet, nebo. třic et kusů pro technické museum ? Jinou knihu napsal» Demnot Leslie a G eorge Adamski. Jmenuje se „L é ta jíc í ta­ líře přistaly“ . T áto kniha jd e dále, a jedná už o bytostech, k teré se opravdu snesly na povrch; Zem ě a dokonce vešly ve styk s lidmi. Adamski se s. nimi dorozumíval posuňky a dostal od nich n e g a tiv se záhadnými zňaky. Jiné letadlo přistalo roku 1948 asi 900, km od Denveru v Coloradu. Profesor Siles-N ew ton referoval na universitě v Denveru o tom, že na území USA se zřítily již tři létající k o ­ touče. Kotouč m ěl přesně 30 m v průměru. Kabina byla kruhová, měla průměr 4,40 m á výšku 1,80 m. V horní části m ěla dvě okna, z nichž jedno se rozbilo. U vnitř bylo nale­ zeno 15 m rtvol, je jic h ž tělesná konstrukce se tém ěř shodovala s lidskou. Jejich výška byla 80— 90 cm. M rtvoly m ěly načemalou stopu krve kolem úst. Všichni byli oblečeni v modré obleky bez odznaků hodností. Dva piloti m ěli před sébbu desky s četnými tlačítky. U nich byly nalezeny sešity popsané zvláštním pojm ovým písmem. Nad nimi byl tank s tě žk ou , vodou. Celý přístroj byl z kovu velm i Odolného a velm i lehkého. Dva lidé vyzvedli celý kotouč nad htevu. U vnitř byfy nějaké mechanismy s ozubenými koly — zuby byly uspořádány jin a k snež u nás. Každý pilot měl váček, s pi­ lulkami s látkou na Zem i neznámou. Náš malíř dobře zobrazil na titulní straně typ autora takových sensačních zpráv -r- ame­ rického novináře, k terý s nohama na stole vym ýšlí sensační historky a je placen podle toho, jak jeho vým ysly „chýtnou“ . Ovšem jeho úroveň nestačí na to, aby své zprávy učinil alespoň pravděpodobnými. On a jeho vydavatel si is tím ostatně nelámou hlavy: je to psáno pro čtenáře, jejich ž úsudek také nesahá p říliš ^vysoko. Jinak by še čtenář sháněl po skutečné vě­ decké literatuře, která by neopominula tak významné ob jevy a nálezy pó všech stránkách široce zhodnotit. Byly by otištěny podrobné Vědecké refe rá ty o účelu a původu talířů, rozsáhlé výsledky rozborů nalezených látek, v yš ly by obsáhlé svazky pojednávající o b io­ logii záhadných bytostí.* B A le vědecká literátúra o těchto věcech mlčí. N éjen literatura americká, ale i lite— ta tura všech ostatních kulturních zemí. Čtenáři musí být rovněž nápadné, že vše­ chny tyto záhadné stroje, všichni tito m ezi­ planetární návštěvníci přistali výhradně jen ve Spojených státech. PrOč se "o nich ne­ píše - v Sovětském svazu ,-k terý má mnoho- _ krát vetší . rozlohu a — seriosně jš í tisk než Am erika? P roč nepřistaly podivné stroje ve Francii, v Anglii, u nás; ý" Německu, Bul­ harsku, Kecku, Indii, Č ín ě ? ; : f A le i několik 'máto zdá vybraných p.xlrobností stačí usvědčit autora těchto báchorek, že si. nedal mnoho práce s jejich vymýšlením, či spíše ž e mu nn takovou práci nestačily jeho vědomosti. * , , Uvááí na příklad, že kotouč rrj/i průměr •30 m etrů a je na okraji silný 67 cm. Je 7. neznámého kovu, k terý vyd rží zahřát! na 5000"• C beze změny a je nesmírně lehký.' . ■ Pisatel si neuvědomil, či lépe ‘ ř e č e m nevě­ děl,- že Menděťójévóva '.soustava prvků platí fpro : c?!ý„'vesmír ':á že je od. atómoýéhq až do 100 dnes plně obsazena. Nevěděl, že ispektrální analysou i pádem m eteorů -mámeověření), že nejen v celé sluneční šo.ustavě, ale V celém vesm íru existují ty té ž prvky, tedy i tytéž kovy. Trotože wolfram, který 1 m á nejvyšší bod tání, se taví už při 3390'1 C, není možné sestrojit z těchto kovů ani sJi— - linsi, která, by; se při SOOO9 neměnila. . •Ještě podivnější to je « lehkostí k ávU .C elý

kotouč prý Zvedli dva lidé nad hlavu; to zna­ mená, ze- vážil jen kolem 10Q kg. Měl však průměr 30 metrů a tloušťku okraje 67 cm, čili i kdyby se ke středu nerozšiřoval, i kdyby ;na něm nebyla kabina s přístroji, ozubenými .koly, tlačítky a patnácti „lidm i“ , měl bý cel­ kový objem zhruba 500 m3. Kdyby byi ze železa,, vážil by 3S00 tun.. Kdyby byl z hli­ níku, vážit by 1350 tún. Stejný kotouč z kor­ ku by už byl lehcí, vážil by jen 200 tun. T o jsou vskutku prapodivné výsledky! V žd yť jen samotný vzduch téhož ohjemu by vážil 600 kilogramů! Zdá se vám tedy, že byl kotouč lehčí než ■vzduch a měl by se vůbec vznášet jako baloir? Ne, to je omyl: protože spadl na zem, b yl těžší vzduchu, ale b yl, nadlehčoyán ovzduším právě vahou vy­ tlačeného vzduchu, čili silou 600. kg.' P řipočtem e-lí k tomu 100 kg síly, kterou vy­ vinuli oba muži, dostaneme zhruba, váhu 700 kg na o b jem 500 nrr, čili zázračný kotouč b yl zhotoven z k o v u o hustotě >— 0,0014, čiii z kovu jen nepatrně těžšího než vzduch. , T ad y nepomohou výmluvy, že byl k»touč Uprostřed tenčí, nebo že oni dva muži bylí nejsilnější obři ze Spojených států; celý ne-1" smysl je příliš nápadný a dá se přičíst pouze pisatelově nevzdělanosti. Stejn ě je tomu s naivním popisem patnácti m rtvol v kabině. Jen člověk s opravdu velm i • om ezeným rozhledem si může představovat, že se život nä Venuši nebo ňa Marsu, existu je - li tam nějaký, -vyvíjel stejně jako na Zem| a dospěl k tvorům tém ěř shodným š lidmi. Tvar živých bytostí je důsledkeíh tolika specifických činitelů, že i u nás v Auátralii ze zcéla shodných počátečních fo­ rem à za stejných podmínek vznikli živoči­ chové podstatně odlišní v poslední vteřině •vývojové fáze, kdy se Australie oddělila. Á naivní pisatel našel v kabině bytosti ne jen podobné lidem, ale i stejně oblečené ( ! ) do modrých šatů oblíbených v Am erice, jenže béz distinkcí.(!); psali stejně jako my do se­ šitů obdobným písmem a podávali autorovi n e g a t i v y , při čem ž jim nevadilo, že jsou ve zcela jiném prostředí než na Venuši, v ji­ ném Ovzduší, za jiného tlaku. A konečně r o těch patnáct m rtvol byl jistě ohromný zájem mezi fysiology; kam byla p řid ělalo oněch patnáct těl k prozkoumáhf i .ozboru? Kde jsou vědecké referáty o těchto pracích? K rá tce: všecky tyto fantastické zprávy. . o nichž někteří naivní lidé T u nás šuškají, patří do říše bájí. Skotská lochneskä nestvůra skončila zaáoh-1 zené v ïidèkém. vtipu . U m ělec' McBooze za­ ch y til j i asi zrovna v tom okamžiku, kdy s® dává na cestu do Comského jezera. (Podle koupené pohlednice ze ■serie In te r-A rt, Lon d ý n .)

y s o .%

a

« e n m

t

n u » t fi

7 4 9

% etos tomu není ještě ani celých Šedesát :JU let od doby, kdy Becquerel objevil ne­ známé záření prvku uranu, jež později bylo na­ zváno radioaktivitou, Z počátku to byl pře­ kvapující a záhadný objev. Ale pak se ukázal jako' samovolně, avšak přesným zákonům podléhající vybavování — atomové energie z některých chemických prvků vyskytujících se v přírodě. To je t. zv. přirozená radioakti­ vita. Její soustavné zkoumání pak přivedlo vědce k poznání, že atomy prvků jsou velmi složité útvary, které je možno silnými eher- ' ge tic kým i zásahy do jejich jádra vzájemně proměňovat. Podařilo se tak vytvořit átomy, jež se v přírodě nevyskytují, umělé atomy. Takových umělých radioisotopů, jak je vě ­ decky nazýváme, známe nyní spoustu. Radio­ aktivní prvky přirozené i umělé samovolně, uvolňují toliko malou část energie, která je v nich utajena. Bylo však právě třeba nej­ prve všech těchto objevů, aby se věda do­ pracovala k poznání, že některé atomy lze přimět k tomu, aby této své vnitřní energie vydaly více. To je atomová energie, o níž celý, svět mluví s obavami na jedné ja velkými 'nadějemi na druhé straně. Tolik úvodem a nyní se obrátíme k vlast­ nímu thematu dnešního článku. Z přiroze­ ných radioaktivních prvků jsou praktický - nejvýznamnější radium a jeho proměnou bezprostředně vznikající radon čili radiová emanace. Oba došly významného použití v lé­ kařství. Záhy se ukázalo, že radon je obsa­ žen v některých pramenitých vodách a právě jeho přítomnosti byly pak vysvětleny jejich léčivé účinky, které nebylo možiio přičíst ji­ ným látkám v těchto vodách obsaženým. Radon je plyn, který se ve vodě, rozpouští 8 chová se při tom jako jiné plyny, na př. kysličník uhličitý v sodovce, t, j, přeléváním. vniká 0 voda ho rozpouští tím více, čím je studenější. K těmto všeobecným vlastnostem |»lynu se: u radonu druží ještě nestálost; ra­ don se samovolně proměňuje v jiný radio­ aktivní prvek, a to s poločasem necelé čtyři toy (t. j. za tuto dobu ho zbývá právě polo­ vina původního množství). Pramenité vody rozpouštějí radon při svých cestách hluboko pod zemským povrchem, kde prostupují nepatrnými trhlinkami v horni­ nách které obsahují radium ve velmi rozptý­ lené formě. Obsah radia v různých horninách je rozličný. Nejvíce ho mají kyselé vyvřelé horniny, jako ha př. žula, méně již zásaditě vyvřeliny, na př čedič, nejméně pak horniny usazené ? vody, pískovce a p. Prc.Jo prame­ ny Vyvěrající z kyselých vyvřelých hornin zpravidla vždycky mají zřetelnou radioakti­ vitu, ale vody s větším obsahem radonu jsou vzácné. Je však mylná domněka, kterou íasto slýcháme,^ že výskyt silnější radioaktiví ní vod.v je nutně vázán na přítomnost urano­ vého ložiska ;. uran je totiž matečným prvkem proměnové řady prvků do níž patří radium 1 radon Velké masivy kyselých vyvřelin to­ tiž obsahují tolik radia, i přes velkou jeho rozptýlenost. že to stačí, aby voda, když jimi vhodně prostupuje, rozpustila v sobě značné množství radonu. Záleží to na vnitřním re­ žimu pramene, jak se odborně říká. Obsah radon u ve vodě vyjadřujeme V t. zv. Macheových jednotkách, nazvaných podle v í­ deňského profesora fysiky H. Mache, pražské-1 "O rodáka který se na začátku našeho sto­ letí první soustavně zabýval měřením radio­ aktivity pramenů. Podle normy u nás platné se^ za léčivou radioaktivní vedu uznává ta. jež obsahuje v litru nejméně 50 Macheových jednotek Přesné to platí pouze pro takové minerální vody, které kromě radioaktivity neobsahují žádné jiné léčivé činitele (kyslič­ ník uhličitý, minerální Soli, přirozenou vyšší teplotu). Většinajékařů balneologů Stojí nyní na stanovisku t. ív . synergické theôrîe (théo­ rie součtu účinků). Podle ní léčivý účinek vody vzniká součtem všech jejich léčivých činitelů, při čemž také radioaktivita hraje Svou •úlohu, i když menší, n ež. jak stanoví norma. Takových minerálních vod máme U nás větší počet. Z toho vyplývá, že je důležité znát ntdíofektivitu pramenů, zejména těch. které se již 7 5 ( ) VEDA

a

T E C H N IK A

M LÁD EŽI

Pro „Vědu a techniku mládeži“ napsal RNDr V. H. MATULA osvědčily jako léčivé ; tak si lékař může udě­ lat jasnou představu, jaký podíl ná celkovém léčivém účinku pramene na ní připadá. Podle nových zásad našeho lázeňského výzkumriictyl chceme přesně zjistit všechny účinné složky našich pramenů a podle toho stanovit jejich léčebné indikace. S tohoto hlediska je zjištění radioaktivity pramene důležitým doplňkem jeho celkové charakteristiky, stej­ ně jako vydatnost, teplota, chemické složení, obsah kysličníku uhličitého atd. Od časů, kdy se začalo s měřením radio­ aktivity pramenů, radiologická věda velmi vyspěla a její výsledky se uplatňují kromě.lé­ kařství i v mnoha jiných vědních oborech. Ze­ jména geologii přicházejí výsledky radiolo­ gických výzkumů velmi vhod, protože na jejich základě mnohdy může dělat důležité zá­ věry tam, kde se vlci vymykají přímému geologickému výzkumu. Odajé pro geologii cenné: se týkají radioaktivity hornin, půdního vzduchu, pramenů, pevných usazenin z nich a j. Tak vznikl zvláštní obor užité radiolo­ gie, zvaný radiogeologie, za. jejíhož zaklada­ tele dlužno pokládat ruského vědce V. I. Vernadského (1863—1945). Má tedy radiolo­ gický výzkum ^pramenů dvojí poslání;, s hle­ diska lékařského' i radiogeologického. Jeví se tudíž účelným provádět jej především s. to­ hoto posledního, širšího hlediska v dorozu­ mění s geologem a doplnit jej měřeními toto še tyká již fungujících lázni — která za­ jímají lékaře á zřídelního technika. Názor­ ným příkladem komplexního léčebného účin­ ku jsou krásné výsledky léčení následků obrny v lázních Teplieích v Čechách, podle mínění lékařů způsobené právě přítomností poměrně malé radioaktivity (10—15 Maehéových jednotek) v přirozeně-teplé minerální vodě z pramene Pravřídla. _ Radioaktivita vody se měří přístrojem, zvaným elektrometr. Jistě z hodin fysiky ve škole .znáte elektroskop, jehož dva pozlát­ kové lístky. se rozestoupí, když je nabijeme elektřinou, a potom zvolna klesají, jak ? nich náboj vyprchává. Záření radioaktivních látek

Ctní vzduch vodivým pro elektřinu, což vyvo­ lává pokles lístků elektroskopu. Tohoto prin­ cipu lze při vhodné úpravě přístrojů použít k měření radioaktivních látek. Elektrom etr je v podstatě elektroskop ve velm i jemném provedení, kde pozlátkové lístky jsou nahrav zeny jemňoučkýml křemennými vlákny s ko­ vovým povlakem, je jic h ž pohyb se pozoruje drobnohledem se vmontovanou stupnicí___ í Pochod stanovení radonu ve vodě je dostisložitý. N ejp rve je nutno nabrat vodu z pra­ mene bez nejm enší ztráty radonu, jenž ja­ kožto plyn stykem vody se vzduchem snadno vyprchává. P roto je třeba, aby vzorek vody byl nabrán z pokud možná největší hloubky pramene. K tomu používáme' vzduchotěsného kovového válce se dvěma kohouty, t. zv. aspi- ' rátoru. Za kontroly vakuom etrem vyčerpáme z něho Vzduch ruční pumpičkou, načež nasa­ díme na kohout gumovou hadici, na jejím ž druhém konci je kovová oliva se sítketn, která zároveň slouží za závaží při ponoření hadice do pramene. Otevřem e kohout a vodá se bez nejm enší ztráty radonu nassaje do aspirátbru. Vakuometrem, nasazeným na drur Bém kohoutu, kontrolujem e přítok vody; když jí bylo nassáto vhodné množství, vytáhneme hadicí z pramene a vpustíme ještě c h y b ě -> jíc í vzduch do vyrovnání tlaku. Zaznamená-; m e čas nabrání vzorku a odneseme aspirator do laboratoře, t d e nastane další fáze práce. Aspirátor še důkladně protřeps, aby se ustá­ lil rovnovážný stav mezi radonem, který zůstane rozpuštěn ve vodě, a mezi tím, který přejd e do vzduehji nad ní. Cirkulaci s pomoci j balónku přefoukáme vzduch š radonem přes sušicí trubičku do m ěřicí kom ory, kterou pak. nasadíme na elektrom etr. M ěřici komora je opět kovový válec se dvěma kohouty a s iso­ lovanou vnitřní elektrodou, která po správ, ném nasazení na elektrom etr je pružnýríi kontaktem spojena s jeho citlivým i vlákny. Vláknům se udělí elektrický náboj a m i­ kroskopem se pozoruje jejich pokles, jehož rychlost se m ěří stopkami. Určitý úsek stup­ nice se předtím okálibruje známým množ­ stvím radonu ze standardu, což je roztok, obsahující přesně známé m nožství radia, je ž za určitý čas dá určité m nožství radonu. Voda z aspirátoru vypustíme do odměr né nádoby s zm ěřím e také je j í teplotu. Při práci je nutno dodržet mnoho různých drobných'opa­ tření. ahy se zabránilo možnyni chybám. Při konečném výpočtu nutno pamatovat na ně­ kolik korekcí: na přirozenou iOnišáeť vzdu­ chu (t. v í . volný spád elektrom etru), objem použitých nádob, m nožství a teplotu vody, na čas. který uplynul od nabrání vzorku do m ě­ ření. Tak posléze dostaneme číslo, jež vy­ jadřuje obsah radonu- v litru vody v okamži­ ku nabrání vzorku. Na závěr několik čísel o radioaktivitě pra­ menů v naší republice. Na prvém místě je pramen Curie v Jáchymově, obsahující asi 540 jedu. (aktivita silných pramenů časem trochu kolísá, proto „asi“ ). Po něm násle­ duje thermální pramen „H orský“ v lázních Teplicích, jehož aktivita kolísá mezi 120 a1Z0 jedn. Před okupací byly na Krkonoších v Jizerských horách m ěřeny menší pramínky s obsahem m ezi 100 až. 150 jedn., ale pro~ odlehlost a malou vydatnost se nehodí k praktickému - v y u žiti V tom ohledu jsou slibnější studené radioaktivní prameny v pod­ hůří Orlických hor a pod Kralickým Sněž­ níkem na Moravě, z nichž některé byly mě­ řeny již ve dvacátých letech a vyžadují pře­ zkoušení. Na Jesenicích, Českomoravské vy­ sočině a v jižních Čechách je více pramenů s aktivitou mezi 20— 40 jedn. a bezpočet s aktivitou kolem 10 jedn. Druhý hlavní tiiermální pramen v lázních Teplicích. Pravřídlov . má, jak již uvedeno, 20— 25 je d n , thermální prameny v Piešťanech m ají aktivitu- kolem 15 jedn. Ostatní prameny na Slovensku če­ kají dosud na proměření. L IT E R A T U R A :

Schema eíektrem etrn s nasazenou m ěřicí m oroii.

Ro-

. H ,. I s p a e 1, Radioaktivität .(Leipzig,. 1940),., — V. H. M a t u l a . Óiáriky ve Věstníku čs. íysistrieké společnosti: 13, 1333; 15, 193C; 18, 1838 .29, 2931..

I '

PLOVOUCÍ ELEKTRÁRNA — Slunce, k teré je zd rojem všeho života na naši Zem i a dodavatelem veškeré en ergie , které člověk používá, podává nám se všech stran svou pomocnou ruku. Ohřívá nás v lé ­ tě 1 v zim ě a dodává nám své tep lo jednak přímo, jednak p rostřednictvím rostlin, k te ­ ré sluneční záření zadržují a předávají nám pak nahromaděnou energii v podobě potra­ vin a paliva. Uhlí nám dokonce zachovalo teplo, k te ré Slunce dodalo zem ěkouli před mnoha m iliony let. A le máme je š tě jednu velm i přístupnou cestu, kterou m ůžeme Sluncem dodanou energii zadržet a využít. Je to energie, k te ­ rou v sobě zadržela voda. Teplem slunečním se to tiž voda vypařuje a pára stoupá do výše. Slunce tím koná skuJ tečnou fysikální práci, kterou voda zase vrací, když se znovu sráží ve vodní krůpě­ je. které padají dolů k zem ském u povrchu. Člověk může z této energie zu žitk ovat pou­ ze nepatrnou část; m ůže zach ytit vodu, která napršela na m ísta vyšší polohy a pohybuje se nyní vlivem zem ské p řitažlivosti dolů.

zdroj levné energie

P řip ojen ý obrázek ukazuje, v čem spočívají výhody nové konstrukce. Je na něm vid ět srov­ náni nejvétšího vodního kola na světě (v d í ­ lech: v L arey-G len na ostrově Man v e Velké Britannii) s m oderním Peltonovým kolem stejného výk on u .. Ze . srovnání vyplývá, že nová technika, používající znalosti fysik álních zákonů proudění, dovede na m alé pro­ stoře lépe vyu žít pohybové energie vodníhe toku. K onstrukce, kterou popisuje Kažinskij, krom ě toho zvláště přihlíží k nejlepším u v y ­ užití běžného tvaru řečiště, takže m ůže i na poměrně m alých a m ělkých tocích dát slušný výkon. N ové konstrukce m otorů nahrazujících k o­ la na spodní vodu b yly už v ícek rát popsány. Jednou z nich je tak zvaný hydrom otor, zná­ zorněný na obrázcích G a H na barevné dvou­ straně. Jeho hlavní výhodou je p říznivý tvar, k terým zabírá pom ěrně velkou čásit p říčn é­ ho řezu řečištěm , takže m ůže zach ytit znač­ ný díl energie celého toku. T o je okolnost,

Nejdokonalejšího vyu žití dosáhneme, je s tli­ že vodu zadržím e hrází nebo přehradou, aby­ chom dosáhli značného výškového rozdílu hladin. Ž ijem e p rávě v době, kdy po celém světě, i u nás, vzn ik ají velkolepá vodní d í­ la, tvoři sé nová je ze ra i m oře. a je jic h v o ­ da pohání elektrárny o výkonnosti, o jaké dříve lidé ani nesnili. Ovšem stavba takových přehrad je ne­ smírně obtížná a nákladná. P ro to není divu, že ještě dnes nám stále m ilion y kilow attů ubíhají takřka pod rukou, zatím co kol do­ kola se lidé zbytečně namáhají a pachtí d ři­ nou, kterou by m ohly dobře vykonat stroje. Lidé však už odpradávna vyu žívali a d o­ sud vyu žívají pohybové energie vodních to ­ ků Náš spolupracovník íng. Maroušek nám právě v těchto dnech poslal fo to gra fii vod­ ního kola ze Syrie, kde řeka sam a Čerpá p ri­ mitivním způsobem vodu k zavlažování okol­ ních polí. N a barevné dvoustraně obrázky (1) až (5) ukazují řadu starších zařízení po­ háněných silou tekoucí vody. Ostatně i u nás ještě tu a tam najdem e na řekách m lýny „na spodní vodu", s lopatkovým kolem , k te ré prostě zasahuje spodní stranou d o 'V o d y , Dnes, kdy se spotřeba energie neustále zvyšuje a kdy dovedem e energii pohodlně rozvádět po širém okolí pom ocí elektrického proudu, v ra ce jí se konstruktéři opět k m yš­ lence vyu žití vodních toků k pohonu m en­ ších elektráren pro m ístní potřebu; tím je totiž možno zužitkovat aspoň část energie, která plyne po s taletí kolem nás. Zvláštní zájem o vyu žití energie tekoucí vody má zejm éna Sovětský svaz, kde m ají k disposici velik é řek y a kde je krom ě toho ještě mnoho k rajů pom ěrně málo osídlených, bez elektrické sítě. P roto kandidát fysikálně matematických věd B. K ažin skij přináší v ča­ sopise „Těchnika m oloďoži“ zajím avý článek a elektrárnách, které mohou i na pom ěrné m ělkých řekách dosáhnout značného výk o­ nu. V yjím ám e z jeh o pojednání n ěkteré partie. Je taková elektrárna v podstatě něčím n o ­ vým? Není to pouhá obměna starého vodní­ ho kola na spodní vodu?

Srovnám nejvétšího vodního tkola na světě (v dolech v Larey-Clen na ostrově Man, V. Britanme) s Peltonovým kolem stejného vý ­ konu. k terá m luví ve prospěch takového stroje. N aproti tomu však má hydrom otor poměrně malou účinnost, jen 0 m álo v ě tš í než oby­ čejn á lopatková kola; zužitkuje sotva 18 pro­ cent veškeré energie dopadající na jeh o plo­ chu. T o je ovšem podstatná nevýhoda. H ydro­ m otor ted y je sice o hodně menší než vodní kolo stejn éh o výkonu, zachytí svým přízni­ vým tvarem Větší část vešk eré kinetické energie, kterou s sebou řeka nese, ale jen malou část j i skutečně promění v užitečnou práci, v elektrick ý proud. P o stránce účinnosti je mnohem dokona­ le jš í vrtulová turbina s nevelikým difusorem, kterou jednoduše ponoříme do vodního prou­ du. Její účinnost je čtyřik rát až pětkrát v ě t­ ší než účinnost hydromotoru. Jak asi vypa­ dá a jak je m ožno j í použít, ukazuje obr. 6

a nákres F. Z těchto obrázků je však sou­ časně zřejm á je jí nevýhoda. Svým kruhovým obiysem to tiž zaujm e je n nevelikou čast příčného řezu normálním řečištěm a proto také vyu žije jen pom ěrně m alého dílu vodní energie, kťerá je k disposioi. Jeví se tedy nejúčelnějším takové řešení plovoucího- vodního motoru, které by spojo­ valo výhody obou uvedených typů a nemělo je jic h nedostatky. T o znamená, že musí mít vysokou účinnost, podobně jako vrtulová tur­ bina, a účinný průřez přizpůsobený tvaru nor­ málního řečiště, ted y nikoliv kruhový. N e j­ lépe by odpovídal tvar protáhlého obdélníka, um ístěného ve vodorovné poloze tak, aby záujal pokud možno celé řečiště nebo jeh o nej­ větší díl. Ostatně je možno jednak přizpů­ sobit rozm ěry konstrukce příslušnému řéčišti a naopak zase menšími hrázerfii upravit v daném m ístě tok řek y tak, aby co největší část proudící vody šla přes motor. Těm to podmínkám plně Vyhovuje nový za­ jím avý hydrom otor znázorněný na nákre­ su A. Jeho pracovní koleso má v podstatě tvar známého Arehim edova šroubu. Osa to­ hoto hydrom otoru je vodorovná, ale neleží kolmo na sm ěr toku řeky, nýbrž je k nětriu ^skloněna pod kosým úhlem, jeh ož velikost se řídí prům ěrem závitů šroubu, jich počtem na jednotku délky a konečně rychlostí vod­ ního proudu a požadovaným počtem obrátek. V šech n y ty to údaje je třeba sladit tak, aby voda zabírala závity hladce, aniž by vznikaly škodlivé víry , které, znamenají vždy ztrátu výkonu. Jak takový šroub pracuje, je hlaivně vidět z nákresu C. Následkem šikmého položení osy ke směru vodního proudu s ta v ě jí se v e spodní polovině vodě do cesty šikmo položené plošky, k teré nutí vodu m ěnit sm ěr a tím ode­ vzdat šroubu bez škodlivého vířen í co n ej­ větší část energie. * Svrchní polovina závitů m á ovšem opačný sm ěr pohybu, ale na tu voda nepůsobí. N e jvětšího výkonu se dosáhne, le ží-li osa Arehi­ medova šroubu právě ve výši vodní hladiny. Počet závitů lze sam ozřejm ě přizpůsobit šíř­ ce vodního toku, podle n í se také může za­ řídit celková délka šroubu. P roto je možné i u poměrně m alých toků podle potřeby v y ­ užít co n ejvětší části je jic h pohybové ener­ gie. Archim edův šroub je nesen dvěma postran­ ním i pontony tak, žs je jeh o hřídel zasazen vodotěsně do je jic h boků. Ložiska jsou kulič­ ková a jsou uložena v boku poněkud šikmo, protože pontony m ají sm ěr toku řeky, kdežť i hřídel s ním svírá kosý úhel. Pod šrou­ bem je umístěna vodorovná podlaha, nad vod­ n í hladinou pak jsou oba pontony spojeny můstky. I pontony jsou přim ěřeně zaobleny, aby nekladly proudu zbytečný odpor. N etvoří spolu pravidelný rovnoběžnostěn, naopak jsou uzpůsobeny tak, aby co nejlépe odpo­ vídaly poměrům vodního toku a dovolovaly jeho n ejvětší využití. Tím se celková účin­ nost zařízení ještě zvýší. Archim edův šroub je poměrně známým za­ řízením ; poúžívá se ho často k dopravě ka­ palin a sypkých i vazkých hmotu A le jako vodního m otoru ho doposud nikde nebylo použito. N o v ý hydrom otor

VEDA

A

dovoluje vyu žít

TECH N IKA

M LÁDEŽI

značné

751

BVOBVí- I'ONTOMtBVy.

převod

odstředivý regulátor ponton

Užavíraci klapka

rotór

rotor

části energie volného vodního toku a přemě­ nit ji v elektrický proud s velmi dobrou účinnosti. Na velikých řekách Sovětského svazu, na Leně, Jeniseji, Angaře, Obu, Irtyši a jiných, všude tam, kde lidé doposud ne­ mohli volné vodní energie výhodně využít, bu­ de možno zužitkovat uvedeným zařízením aspoň část vodní síly bez nákladných a ob­ tížných staveb a přehrad, bez složitých hydroelektráren. Naopak takovéto malé elektrár­ ny mohou velikým vodním dílům účinně po­ máhat. Elektrifikace pobřežního kolchozu potřebu­ je za dnešních poměrů výkon asi 50 až 60 kilowattů. Použitím popsaného hydromotoru by bylo možno dosáhnout takového výkonu při rychlosti vodního proudu dva metry za vteřinu a při průměru Arohimedova šroubu tří metry. Pak by stačila délka šroubu asi 25 metrů. Osa šroubu by byla v tom přípa­ dě nakloněna pod úhlem 70 stupňů ke směru proudu. Konstruktivně by nebylo výhodné sestro­ jit jediný závit takové délky a upevnit jej mezi pontony vzdálenými od sebe 25 metrů. Mnohem výhodnější je rozdělit závit na dvě části nerovné délky, na příklad 14,3 m a 10,7 m, což dovolí výhodněji sblížit ponto­ ny Pak,j>e umístí obě části závitu vhodně za sebou, nejméně v pětinásobné vzdálenosti hloubky ponořené části závitu. Potom bude takové zařízení dodávat žádaných 60 kilo­ wattů právě tak, jako jediný závit celkové délky 25 metrů. V praxi se ukázaly potíže, které s sebou přinášejí jednak změny ve velikosti vodní­ ho proudu, jednak v proměnlivé spotřebě energie. Hrozí tu na jedné straně nebezpečí, že v létě elektrárna nestačí spotřebě; na­ opak na jaře, kdy protéká mnoho vody a slť není plně zatížena, mohlo by nebezpečně stoupnout napětí následkem nepřiměřeného zvýšení počtu obrátek. Je proto zapotřebí postarat se o přiměřenou regulaci otáček ge­ nerátoru, po případě o zapojení dodatečného zatížení. Obrázky na barevné straně ukazují různé možnosti takové samočinné regulace. Také upoutání celého zařízeiíí plovoucí elektrárny je možno provést tak, aby se da­ lo přitahováním a povolováním lan libovolně natáčet a tím i měnit směr osy v poměru ke směru vodního proudu. I tím je možno řídit počet obrátek šroubu a výkon hydron otoru při proměnlivé rychlosti vodního to­ ku. Proto lze v době velké vody přizpůsobit výkon elektrárny změněným poměrům proudj. Plovoucí elektrárna se též může zakot­ vit do dna řeky. Na rozdíl od starých vodních kol, která v zimě obrůstala ledem a byla vyřazena z provozu, může popisovaná plovoucí elek­ trárna pracovat i v mrazech. Každý šroub se na zimu svrchu přikryje dřevěným obkladem, na kterém je ještě tlustá vrstva isolující lát­

ky, na příklad suchého popela, nasypaného v oddělených příhradách. Kromě toho se ješ­ tě po celé délce na každé straně těsně nad vodou táhne topné těleso z odporových drá­ tů, které se vyhřívá elektrickým proudem od generátoru. To udržuje v dutině #od ochran­ ným krytem stálou teplotu vzduchu asi na pěti stupních Celsia. Protože se lopatky kolesa neustále otáčejí, nemůže na meh namrzat led. Aby nebyla elektrárna poškozena při od­ chodu ledu, vyseká se dva nebo tři dni před lámáním ledu kanál, kterým se celá stanice odveze do chráněné zátoky, která byla v lé­ tě připravena. Chceme-li postavit elektrárnu s větším vý­ konem, položíme pontony dále od sebe a umístíme mezi ně delší závity, nebo prostě postavíme dvě nebo tři takové hydrostaniee v přiměřené Vzdálenosti za sebou. Takovým způsobem lze z řeky v malém úseku získat bez přehrady výkon sto i více kilowattů. Není pochyby, že jde o dobrou myšlenku, která má ovšem zvláštní cenu a význam pro

Také jeden p r o j e k t „plovouá elektrárny“ . (Převzato z čas. „Technika m oloděíi") kraje vzdálené od normální elektrické sítě. Taková plovoucí elektrárna se může zhotovit bez velkých nákladů a také obsluha a udržo­ vání nečiní žádné zvláštní potíže. Až bu­ de takové zařízení konstrukčně dobře pro­ pracováno a vyzkoušeno, uplatní se prostě všude, kde jsou. dosud nevyužité vodní toky. N ejen u nás, ale ve všech okolních zemích jsou místa, kde by si pobřežní zemědělské i průmyslové podniky mohly dopřát levný elektrický proud z vlastní elektrárny, který oy kromě toho ještě uspořil zatíženi běžné elektrické - sítě. Zužitkovaly by se tak stati­ síce kilowattových hodin vodní energie, kte­ rá dnes plyne neužitečně kolem míst, jež mají značnou spotřebu elektrického proudu.

LEG ENDA K BAREVNÉ DVOUSTRANĚ 1, 2. 4 a 5 obrázky různých vodních zařízeni s pohonem na spodní vodu z díla J. dé Strada z počátku 17. století. — 3. Skupina plovoucích vodních mlýnů na řece Kuře v Tbilisi. Kola na spodní vodu o průměru pět metrů dávají stroji výkon 30 konf při rych­ losti proudu dva metry za vteřinu. Fotografie pochází z roku 1908. — A. Hydromotor po­ dle návrhu B. Kažinského o výkonu 60 kilowattů. —^ B. Ochranný kryt Archimedova šroubu na zimu. — C. Schema hydromotoru. D. Uspořádání převodů na generátor (dynamo). — E. Různé

způsoby 1 regulace hydromotoru při proměnlivém zatíženi.

F. Turbinový motor, t— G. Hydromotor Spojený s elektrárnou. — H. Detail spojení mo­ toru s generátorem.

754

VED A

A

TECH N IKA

M LÁDEŽI

P

O

J

Í Z

D

M

Á

instalační d íln a V Praze na Letné v blízkosti Národního technického musea je otevřena „Stálá vý­ stava stavebnictví“ . Naše mládež se zde může dovědět mnoho zajímavého. Kromě ukázek nových stavebních hmot, výrobků, nových konstrukcí a výrobních i pracov­ ních metod je zde také hodně stavebních strojů. Různé jeřáby, drapáky, rypadla, scrapery, dožery, dumpery a mnoho ji­ ných. Jednou z technických novinek, která všeobecně upoutá pozornost návštěvníků, je pojízdná instalační dílna. Je. určena především pro velké stavební akce, pro takové, kde jsou předpoklady pro úplné využití strojního vybavení. Lze jí rovněž použit v případě velkých poruch a havarií instalačních zařízení. Vybavení dílny je takové, že tvoří mo­ bilní instalatérskou dílnu, a to poměrně velké kapacity, nezávislou a úplně samo­ statnou. Q jejím všestranném praktickém vybavení nejlépe svědčí její strojní zaří­ zení. V pojízdné instalační dílně je strojní kotoučová třecí pila s karborundovými kotouči, která je speciálně konstruována pro tento účel. Dále jsou tu ruční nůžky na plech, elektrická stolní vrtačka, elek­ trická bruska, ruční převodová ohýbačka, elektrický závitořez pro instalatéry, kom­ presor na vzduch do 6 atm., svářecí kyslikoacetylénová souprava a j. Je v ní i ohří­ vací pícka, zařízená na topný plyn propanbutan — místo polní výhně, nezbytný pra­ covní stůl se zámečnickým a instalatér­ ským svěrákem a různé další dílenské do­ plňky, jako přenosný svěrák, skříň s kom­ pletním nářadím a pod. V pojízdné dílně nebylo zapomenuto ani na pomoc při zdví­ háni opracovávaných předmětů a proto je tu pomocný jeřáb pro nejvyšší zatížení 250 kg. Pohon strojů obstarávají elektro­ motory 380/220 V. Při konstrukci a stavbě této pojízdné instalační dílny bylo pamatováno i na po­ třeby obsluhujícího personálu a montážníků. O tom nejlépe svědčí vybavení před­ ní části dílny, kde jsou psací stůl, skřínky na šaty, sedadla a sklopná lůžka. Dílna má také dobré elektrické osvětlení. Velké přednosti této pojízdné dílny spo­ čívají nejen v jejím vzorném strojním vybavení, ale také v praktickém užití a možnostech přepravy. Celá dílna je na­ montována na podvozku vlečného vozu a úplně vybavená váží asi 5,5 t. Převáží se ve vleku za traktorem nebo autem. prototyp uvedené pojízdné dílny na­ vrhl Výzkumný ústav stavebních kon­ strukcí a montáží, skupina 34, a vyro­ bila jej Stavovýroba, n. p. Brno, provo­ zovna Moravské Budějovice. Přestože jde prozatím o prototyp, který ještě neprošel praktickými zkouškami, odborníci se již teď o pojízdné dílně vyjadřují s uznáním. Ještě než dojde k sériové výrobě těchto pojízdných dílen, je čas mnohé zlepšit. Našim přemýšlivým mladým technikům je tu dána možnost k návrhům, jak ještě více tento prototyp zdokonalit, tak aby opravdu stoprocentně plnil své užitečné posláni. Tedy, mladí zlepšovatelé, jděte se podle možnosti na vystavenou pojízdnou dílnu podívat. A. E. OPAT

T 7 jihozápadním cípu N ěm eekě Páčka čís. 12 zapíná světla v&í ” demokratické republiky leží • zu, zásuvka číš. 13 slouží kuřám ěsto Eišenach, kde se nalézá kum jako popelník. Na rozvodové jedna z nejstarších automobilek desce je sam ozřejm ě i rychloměr, K zadní straně obálky. v Evropě. Tém ěř půl století vyráv něrtiž je m odré světélko — 14 — 1tě la motorová vozidla DK\V -s* po Rovněž rozdělovač má zvláštnost. kopcem nebo na náledí a kluzké k teré se rozsvítí,'jak m ile zapnete celém světě rozšířené dvOutaktní nožním přepínačem dálková svět­ osobní vozy s předním náhonem. Jeho palec nebo raménko nemá silnici má být volnoběh vypnut la. Vpravo od rychloměru jsou ho­ Po skončení druhé světové vál­ jako obvykle mosaznou vodicí deš­ přitažením páky čís. 2 za stálého tičku jdoucí od jeho středu pouze diny. Nad teplom ěrem čís. 17 je přidávání plynu, bez současného ky pokračovala továrna ve výrobě k jedné straně, nýbrž na obě stra­ ukazatel stavu benzinu čís. 16 vypnutí spojky. -starých modelů, avšak současně , se připravovala na zahájení v ý ro ­ ny. ,Proto může rozdělovač během Páka ruční brzdy je umístěna M lavím e-i: | o převodovce, poby poválečného typu. Výsledkem jedné obrátky převést 6 jisker po­ 1všimněme si páky čís. 7, která je na podlaze mezi předními sedadly. mnohaleté práce je nový osobní třebných k zapálení směsi (v iz řadicí pákou, obdobně uzpůsobe­ Jinak je prostor podlahy rovný a vůz, u náš známý pod jm énem obr. 4). Tak na př. přední část ra- nou jako u našeho vozu Jawa 700, volný. Sezení ve voze je proto jak IFA, který navazuje na tradice ménka převede jiskru do 1. válce, (k te rý byl vyráběn v licenci D KW ). na předních, tak i na zadních se­ vozů D KW , ale odpovídá dnešním za dalších 60° kruhu dotkne se dadlech pohodlné a ' sedící není Knoflík čís. 3 povytažením ote­ moderním požadavkům. Musíme zadní část raménka dotykové des­ Vtěsnán do prostoru, který mu do­ vírá sytič karburátoru a umožňu­ b ýt, však přesnější a uvádět celý, tičky odvádějící jiskru do 3. válce voluje ve voze právě usednout bez je nassátí Bohaté směsi pro spuš­ á poté po dalším otočení o 60° název IFA F9, ježto zkratkou IFA možnosti volnějšího pohybu,' jak tění studeného m otoru. Páčka jsou označována všechna m otoro­ převede opět přední část ram én­ je tomu u mnoha malých vozů. ■- čís, 4 uvádí v pohyb stěrače před­ ka jiskru do válce druhého; Usku­ vá vozidla vyráběná v NDR. Tak A Pr°hlédnem e orgán, ního skla. Čís, 5 označuje zámek teční se tedy zapálení směsi ve na příklad lehké nákladní vozy nejdůležitější pro bezpečnost p ro -' volantu, známý na př. u něm ec­ Phänomen-Granit se u nás rovněž všech třech válcích během polovič­ . vozu — řízení: V mnohém se po­ ní obrátky rozdělovače. Musí tomu kých vozů Ford, který, je -li uza­ označují IFA. dobá našemu, yozu Aero-M inór. Je vřen, znemožňuje jakýkoliv po­ tak, být, je žto rozdělovač še otáčí Prohlédněme si nyní nový osobto řízení hřebenové. Volant otáčí hyb volantu a tím chrání i ote­ "n í vůz v rozsahu, k terý nám do- poloviční rychlostí klikového h ří­ hřídelem volantu a pohyb se pře­ vřený vůz před odcizením. Zámek - voir krátký článek. Na obr. č. 4 dele a u dvoutaktu musí při každé vádí pryžovým kotoučem na pas­ je sp ojen se spínací skřínkou a vidíme podélný řez m otorem , k te- otáčce klikového hřídele dojít k torek řízení, jenž zabírá do hřebe­ obojí je zapínáno patentním klí­ ; rý má tu, zvláštnost, že m ísto ob­ explosi ve všech válcích. ne ' řízení spojeného pákou řízení čem. vyklých dvou nebo čtyř válců má P roto také tříválec dvou taktní a kulovými klouby se dvěma táhly p Povytažením páky čís, 6 otevře­ s válce tři. Všechny tyto válce jsou má výkon tém ěř' jako šestiválec te kapotu. Páka pro otvírání víka spojovací tyče. pracovní a směs je • zapalována čtyřtaktní, u kterého k explosi zavazadlového prostoru je na Mechanismus řízení je opatřen v pořadí 1.— 3— 2. Není tedy prav­ všech šesti válců dojde až po dvou podlaze vlevo před zadním sedad­ t- zv- brzdou řízení, kterou lze ’ da, že by jen 2 válce byly pracov­ otáčkách klikového hřídele, tedy lem. seřídit, jd e -li řízení příliš lehko, ní a třetí (střední) pomocný, jak stejně jako u naší 1FY F9. Je umístěna v nálitku na skříni ří­ Knoflíkem čís. 8 se spouští mo­ tomu bylo u čtyřválče D K W , kde Radu zvláštností u motoru tor, páka čís. 9 pohybuje ukazození a skládá se z brzdového ko­ pouze dva válce byly pracovní. ukončíme několika slovy o náhonu vateli směru.' : líku tlačeného pružinou, je jíž tlak M otor nemá ventily ani vačko­ je měnitelný. čerpadla paliva. Běžný náhon je vý hřídel á y boční stěně pístů Uprostřed pod přístrojovou des­ mechanický — na vačkový hřídel Uspořádání přední nápravy si : jsou otvory. Jde tu tedy 0 m o­ kou číš. 10 je táhlo, kterým sedosedá pákoví, které pohybuje tor dvoudobý. Je zkonstruován reguluje clona, zakrývající spodní prohlédněte na obrázku čís. 2. membránou čerpadla. Čerpadlo má Obdobně jako náš vůz Aero-M i nor jkilovinou chladiče. Tím se reg á ­ Přední náprava, která vlastně pohon pneumatický, kde zdrojem se dvěma prepouštěcímí kanály, lu je teplota vody. Za chladného není nápravou ve vlastním slova pohybu je stálé střídání přetlaku které umožňují t. zv. vratné v y počasí se tak zvyšuje pracovní smyslu, je tvořena paralelograa podtlaku v klikové skříni, a to plachování. Pohonná směs je vhá­ teplota motoru, která se má po­ mem, kde horní část tv oři příčné konkrétně u 3. válce, t. j. před­ něna do, válce se dvou stran. Oba hybovat mezi 80“— 85" C. listové pero a spodní výkyvná ra­ ního. Čerpadlo je umístěno nad proudy se srazí, stoupají vzhůru mena spojená s vylisovaným můstj Teplotu vody ukazuje teploměr otvorem v klikové skříni." P ř i po­ do prostoru válce a ženou před kem, zachyceným na rámu vozu. hybu pístu směrem nahoru vznik­ čís. 17 ; vystoupí-li na něm teplo­ sebou plyny spálené v předcho­ Pero je k můstku rámu připoje­ ne v klikové skříní podtlak, který ta vody na 95°: C, rozsvítí se auto­ zím taktu. V hlavě válce se stáčejí no třmeny. ... l . se přenáší dále na membránu čer­ maticky kontrolní červená žárov­ po protilehlé stěně dolů — vracejí Vůz je vybaven olejovou' nožní padla, kterou uvádí v pohýb. Toto ka, aby řidiče upozornila na ab­ •w — a vytlačují spálené plyny brzdou na všechna čty ři kola a řešení je velmi jednoduché a dů­ normální teplotu. výfukovým kanálem. Proto "také velm i účinnou mechanickou brz­ Pracovní teplotě motoru nutno myslné. ftemá píst na .svém dně u dvou­ dou ruční na zadní kola. Má věnovat pozornost, neboť správná N yn í zavřem e kapotu motoru a taktů charakteristický nálitek, ústřední mazání; jehož pedál mu­ sedneme na pohodlně vyčalouněné t. zv. deflektor. síte sešlápnout každých 100 km. ■ Motor má obsah 900 cm8, vrtá­ sedadlo řidiče, abychom si pro­ Velkou předností vozu je jeho hlédli přístrojovou desku, kterou ní 70 mm, zdvih 78 mm a m axi­ dokonale provedená aerodynamic­ mální výkon 32 k; průměrný v ý ­ jsm e vám znázornili na obr, č. 3. ká, celokovová karoserie, uvnitř Bílý volant má příčky tak umís­ kon 30 k při 3600 ot/min. značně prostorná, s poměrně vel­ Jsme-li u čísel, řekněme si je š ­ těny, ábý nebránily dobrému roz­ kým místem na zavazadla. ! tě.- že kompresní pcm ěr u- tohoto hledu na přístrojovou ďěsku. Pá­ O spotřěbě pálívá kolují častá motoru je vyšší nežli u našich ka čís. 2 je pákou uzávěru volno­ nesprávné informace — IFA prý ; běžných motorů a činí 6.8 až 7.1. běhu. A tak přicházíme k další „b ere“ 12 litrů! Není tomu tak. Proto by také IFA F9 potřebovala zvláštnosti, tentokrát u převodov­ N epřekročí-li se rychlost 80 lepší benzin, nežli je u nás běžný, ky. Tato má Čtyři rychlostní stup­ km/hod., pohybuje sé spotřeba ^t. j. o vyšším oktanovém čísle, Z ně dopředu a jeden zpětný jako mezí 8 — 8 V2 litru; nad 80 km • tohoto důvodu tyto m otory u nás většina ostatních vozů. Navíc však ovšem spotřeba prudce stoupá. často klepou a přehřívají se: Při­ má. volnoběh, konstrukčně se po­ míšení benzolu do benzinu v po- dobající volnoběhu jízdního kola, V závěru-článku nutno zdůraž-' měru 10 litrů benzínu ku 1 Vi litru který automaticky, jakmile ube­ nit jednu vlastnost, kterou vůz rete plyn, odpojí převodovku od teplota je hlavním činitelem dlou­ benzolu alespoň trochu pomůže. IFA F9 přímo vyniká; je to jeho Ježto chladič je umístěn za mo­ hnacího mechanismu předního ná­ hé životnosti m otoru; proto se výborná akcelerační schopnost. honu — IFA F9 je totiž vůz torem, je větřák na zadní částí P ro představu uvedu několik úda­ nesmí nechat klesnout pod 70® C. s předním náhonem. T oto uspořá­ motoru a proto také musí eetóu jů. Vůz dosáhne v 1. rychlostním Na masku chladiče se v zimě hlavou válců procházet otáčivý dání má veliké výhody, nebůť mo­ upevňuje přikrývka se spouštěcí­ stupni rychlosti 25 km/hod. za tor se může otáčet nezávisle na hřídel větráku, ukončený .vpředu Ětyři vteřiny, v druhém stupni mi (regulovatelným i) záclonkami. hnacím mechanismu kol. U vozu obvyklou řemenicí. Oba konçe Dostatečná teplota vody v ži>- dásáhne za dalších pět vteřin hřídele jsou opatřeny krabičkovou s volnoběhem lze plně využívat rychlosti 45 km/hod., ve třetím m ě má ještě jiný význam. IFA F9 . maznicí a musí být často mazány. m etody úsporné jízd y dojížděním , je vybavena jednoduchým, ale v ý ­ za dalších šest yt. 65 km/hod. a kon ečn é. vé čtvrté rychlosti 90 Další zvláštností tohoto motoru aniž by bylo nutno vypínat sp oj­ konným topením. Vzduch ohřátý je řešení náhonu rozdělovače, jak ku. Setři tedy volnoběh jednak km/hod. za 13 vteřin. Uvede se m otorem á procházející horní po­ tedy vozidlo do rychlosti 90 vidíme , na obr. č. 4. Přední část m otor a spojku, jednak um ožňuje' lovinou chladiče (spodní je za­ klikového hřídele je opatřena šne­ úspory paliva, ; km/hod. za 28 vteřin od okamži­ k ryta clonou), je přiváděn potru­ kovým kolečkem, které zabírá do Jakmile přidáte plyn, dojde k bím' do vnitřku vozu pod přístro­ ku rozjezdu. . ozubeného kolečka svislého hříde­ propojení předlohového hřídele jovou desku, kde klapko« čís. 11, Jízda tím to vozem je pohodlná', le rozdělovače. Obě kolečka jsou s hřídelem pastorky soukolí stá­ vůz výborné sedí na vozovce, pro­ ovládanou pákou, lze přívod ote­ uzavřena ve skřínce naplněné o le ­ lé redukce. tože má nízké těžiště. Jako kaž-' \ v řít nebo uzavřít. Část taplého jem (pozor na jeho hladinu!). V d ý jiný vůz slouží dobře jen teh­ T oto uspořádání má ovšem ta­ vzduchu je přiváděna otvory čís. důsledku tohoto uspořádání nelze ké nevýhodu, je žto s kopce m otor 15 rra sklo před řidičem, takže to­ dy. jestliže se o něj dobře pečuje. : ftiotor ručně natáčet. nebrzdí, A p roto před prudkým to v zimě nezamrzá. Dr b . St e i n e r

Dívám e se na IF U

VEDA

A

T E C H N IK A

M LAD E 21

75J

■17 šesté třídě Slovansko-řecko» latinské akademie v M oskvě panuje napětí. Ž áci netrpělivě očekávají příchod převora kláštera, svého najvyššího představeného, rektora akademie; k terý jim má sdělit cosi velmi důležitého. K o-, neeně se o tvírají dveře a do třídy vstupuje rek tor v doprovodu ce­ lého profesorského sboru. Ž á c ip o - vstávají a na pokyn opět usedají na svá místa. Je naprosté ticho* . Tu se ujímá slova sám rek tor: Motto : „M ichails Lomonosove, vstaňte.1“ , Však marně nám zloba přírody poroučí ostrým hlasem. Od svého. zavírá dosud všechny vchody z půlnočních břehů k východu. Stolku v pozadí třídy vstává ble­ d ý , štíhlý mladík a přím ým zra­ U ž vidím pronikavým zrakem kem pohlíží na rektora. Ten po­ Kolumba Ruská ledů shlukem spět dál a nedbat osudu. kračuje: „A si je vám známo, žé. M. V. L o m o n o s o v ' vláda yysůa výpiravu, která má za * úkol zajistit východní okrajová ' území a navázat ojjchodní spojení s místními obyvateli a rozšířit od něho; naučit,'t e mu brzy nesla-, '' To bylo něco neslýchaného, tak­ m ezi nim i pravoslavnou viru. Aby čilo. I knih bylo.mák). K d yž se pak to lhát. N é jenže nemohlo b ýt ani tento úkol mohl b ýt uskutečněn, otec po tře tí oženil a nová matka- řeči ö vysvěcení, ale dokonce mu 1je třeba, aby se výpravy zúčastnil se mu stala macechou, rozhod! se hrp^ifó vyloučeni ž, akademie. L o ­ krom ě vojáků i učený kněz. Jste k odjezdu do Moskvy « úm yslem : monosov však b y l příliš dobrý žák to vy, Lomonosove, kdo byl vybrán vstoupit na některou školu. Aby , a jeho profesoři lo věděli. V žd yť •k této čestné úloze. Jak víte, kttě- mohl být p řijat na školu -S lhal, prvé tři třídy academie dokázal absolvovat za jediný rok. Proto žími se však mohou stát jen ti, prohlásil se za syna šlechtice. N e ­ smírnou radost mu způsobilo rek ­ nejenže nebyl trestán, ale byl do­ k te ří na to m ají právo. Z tohô dûvodu je třeba, abyste znovu v y f ’ torovo prohlášení, že právě on, M i- ' konce pbSláň-na akademii do K y je ­ chail Lomonosov, b yl vybrán, aby va, která bylá v té době pokládá­ povídal o svém původu.“ ' P o těchto slovech přistupuje se zúčastnil výpravy. Náhle ho však na za nejlépší církevní škelu, aby 'm ladík až před rektora.'. Jeden z • přepadl strach, aby snad jeho první taní dokončíl své vzdělání. profesorů se chápe brka, aby L o - výpověď, kdy se prohlásil za syna• £ .Plně spokojen vsak Lomonosov monosovovu výpověď zapsal. M la­ šlechtice, nebyja překážkou v je ­ nebyl ani v M oskvě, ani v K y je v ě . dík, vědom si vážnosti okamžiku, ho vysv'ëceni. Proto opět lhal. Dva­ Jeho touha — poznání přírodních pomalu .začíitá pevným, jistým krát lh a l Po prvé, aby mu bylo dovoleno učit se, po druhé pak, věd — zůstávala stále nesplněna. hlasem: „M ů j otec je popem v m ěstě aby se mohl stat .prospělným SfViCi Jak v M pskvě, tak i v K y je v ě se Cholmogorách a já, Michail, jsem vlasti vědomostmi, k terý ch nabyl, ná akademii; hlavně učila latina a žil s nim. Nikde jsem nebyl, čtyřletým pobytem na této aka­ náboženství. Latině se věnovalo to ­ k dragounům ani k vojákům J e jí­ demii. Upřímně lituje svého -činu lik času, že V páté třídě již žáci ho Veličenstva jsem odveden g e - a. plně so podřizuje rozhodnuti,, museli nejen latinsky číst a psát, _ byl, ani na práci jsem nebyl vypo­ k teré o něm učiní jeho předsta- ale i hovořit. Po jednoročním po­ bytu v K y je v ě sé Lomonosov v rá vězen. V m atrice jsem zapsán ja ­ ko syn z lože m anželského a dani "nepodléhám'. Počátkem října ro ­ ku 1730 jsem svého otce opustil, přijel do M oskvy a zapsal se na tuto akademii, kde: zůstávám až do dneška. Já, Michail, jsem svo­ boděn, stár 23 let. Nem ám žádných zranění, nemoci ani hluchoty. Psát ;4mím. Jestliže jsem v tom to v ý ­ slechu, uvedl něco lživého, nechť pii je možnost vysvěcen í vzata. Já pak jako mnich do některého vzdáleného kláštera nechť jsem poslán. Tento výslech.v Slovanskořecko-latinské akademii já, Žák Michail Lom onosov, ; vlastnoručně podepisuji dne ’4. září roku 1731.“ ■j Lomonosovova výpověď skončila. Slova so ujímá opět rek tor: „Zdá - se mi, že neříkáte pravdu. V žd y ť při své, první . výpovědi, k dyž jste - žádat o p řije tí na akademii, jste tvrdil, že js te svnem cholm ogorského šlechtice. Je třeba vaše v ý . povědí prověřit. Okam žitě se s ná­ mi odeberete doňm é pracovny.“ R ektor končí a vychází že třídy ÿ doprovázen profesory i Lomonosoyein.I Znovu byl Lomonosov podroben'' . výslechu a tentokrát o sobě řekl pravdu. Sekl, že je synem Vstsileje . Dorofjova z vesnice Dënisovky u města Cholmdgory, nedaleko’ B í­ lého moře. Přestože jeho otéc je obchodníkem, on by nikdy nemohl studovat, neboť otec je poplatník. A podle nařízení nesmí být na-zSdnou školu přijat syn nevolníka. Již od svých dětských let, kdy se mu po prvé dostaly do rukou knihy, toužil pauze po jednom. U čit se;. Číst a psát se naučil od kostelníka 1 1 z Děnší^vky. Av§ak to, :co-še.m ohl 7 5 6

VEDA

A

T E C H N IK A

M I.A O K Ž Í

M. V , L om on osov. Soudobá ry tin a M . S rcjera

tií Spět na Slovansko-řecko-latinskou akademii, aby ji dokončil. Konečně se měla vyplnit jeho touha — studovat přírodní vědy. Po dokončení akademie byl totiž vybrán ke studiu na petrohrad­ skou universitu Akademie- I zde se b rzy projevily LomonosOvovy vlohy a tak ještě téhož roku od jel s dalšími dvěma studenty do N ě­ mecka, aby tam studovali hutnic­ tví. Poměrná volnost, které se zd.e dostalo ruským studentům, měla za následek různé jejich' výtržnosti a neplechy. Nem álo starostí a ne­ příjem nosti způsobili svým profésorům, k teří jim měli částečně na­ hradit otce. A le přes tento veselý život brali studenti stuáium vážně. A tak pravidelné zprávy, které po­ sílali jejich profesoři petrohrad­ ské universitě, bylý plny chvály o prospěchu žáků, ale i stížností ha jejich' soukromý život. ■ Lomonosov rovněž posílal zprávy o svém studiu. PSai o tom, jak zdárně pokračuje v učeni fysice a chem ii i v učení cizím jazykůřn, zejm éna němčině a francouzštině. A v této době propuká v Lomonosovovi druhá velká lásk a,— bás­ nění. Sice již na akademii skládal méhší latinské básně, ale óda, kte­ rou složil z rádosti nad vítězstvím ruské armády nad Turky a Tatary, udivila svcíu mohutností, hloubkou a čistotou projevu. Oda, která za­ čínala slovy: Mou mysl náhlé až na vrch hory kde zm lklo větrů a ticho’ v hloubku

nadšení velké vzneslo, šumění J|< dolin kleslo —

stala se prvním krokem jeho bá­ snické proslulostí. JednOho dne pak došlo k slovní­ mu střetnutí mezi Lomoriosovem a jeho profesorem. Lomonosov; k terý si dávno uvědomil, že se zde již nemůže hic víc naučit, se rozhodl k útěku. Chtěl vyhledat ruského vyslance v Německu, aby ; mu porftohi k návratu do Ruska. K nesmírné své hrůze se však do­ zvěděl, ž e ’Vyšlanéc odcestoval do Holandska. A tak so Lomonosov vydal za ním — bez haléře v kap­ se. S pomocí svých přátel se tam . přece dostál, ale aní tam vyslance nenalezl. Co dělat dál? Nezbývalo, než* se v ťátit zpět do Německa. A tu se mu přihodila velmi nemilá . veq, ,, K d yž již překročil pruské brá­ nice, setkal se jednoho večera s důstojníkem, k terý verboval vo­ jáky na , vojnu, jiů stó jn ík pozval Lomonosova na večeři; Pak ho opií. K d yž se Lomonosov řáno vzbudil, měl na krku červený šátek, zna­ mení, že Je -pruským královským husarem. . Jakmile si uvědom il situaci, ve k teré se ■tak náhle octl, začala jeho mysl horečně pracovat. By. lo mu jasné, že jenom útěk mu může dopomoci opět k svobodě. A na tom založil celý svůj plán. Zatím co se tv á řilf jakb by byl S3 svým osudem spokojen, bedlivě prohlížel a zkoumal možnosti útě■■Jÿi. P festo že hrál svoji úlohu yel-. m i dobře, ostatní vojáci- mu nevě­ řili. V pevnosti, kam byli všichni nováčci převedeni, bylo X.omonosovovi vykázáno spát ve strážnicí, aby byl stáíe pod dohledem, Lomo-, nosov chodil spát velmi brzy, aby by} vyspalý již tehdy, kdy osUítnf - vojácŤ tep rvé uléhali.

v e lk é aše' zemédUstpU které se stále vie a v íc m echanisuje, potřebu je i;edle strojů i dostatek schopných pd jíórm kil, k teří je ovládají. V p opřed í jsou hlavně traktory - j ak o tažné stroje a kom bajny na sklizeň. S polehlivě říd it je může jen ta k o v ÿ 'pra covn ík, k terý dokonale rozum í je jich fu n k ci; P ro to letos zahájila ■vguco-. rá n í nová odborná u čúištč S PZ . Z je d n o ­ ho z nich je i naše reportáž.

N

František Uřídil vyšel školu a m ěl se rozhodnout, čím bude. A le rozhodněte se jinak než pro traktor, když je j .denně v i­ díte- na družstevním dvoře, na polích á s těžkými náklady na silnici 'a s e ’ všech stran slyšíte chválu, jaký je to s troj a co se s ním dá udělat práce. A když se jednou posadíte za- volant, chce se vám tam sedět a řídit těžký stroj stále; Fran­ tík se tedy rozhodl; že zůstane doma, kde bude s otcém pracovat v družstvu a je z ­ dit á traktorem/

přání

a s k u tk y

v .Učení ovšem nebude jen tak snadné. Kdysi, a ' vlastně tomu není tak dávno, pro práce na polích a ve chlévech byl dobrý i nejhloupější synek. Dnešní zem ě­ dělství á jeho neustálý r o ? v »j vyžaduje však lidi vzdělané, znalé všech zákoni­ tostí agronomie. Zemědělská výroba musí m ít rychlý a neustálý vzestup. Proto jsou učební osnovy v mechanisačním učilišti náročné; 2 áci si musí o s v o jit důkladné theoretické a praktické znalosti -všech v ý ­ robních podmínek od správného obdělá­ vání půdy až po b o j proti škůdcům a cho­ robám plodin.

Jenže . . . . j ezdi t s traktorem , t o není jen tak. Stroji se musí rozumět, á to Frantík nedovedl. Kdyby , se mu stala nějaká po­ rucha, nevěděl by si rady. Stroj se musí o v l á d a t , a k tomu je. třeba m ít odbor­ ně vzdělání. A traktorista bez znalosti agrotechniky ?. Píšeme přece už rok 1955.

dou to skutečně odborníci, dvojnásobní .m is tři: i traktoristé I zámečníci-opraváři v jedné osobě. Doposud je v STS taková praxe, že tu jsou traktoristé a opraváři, Obójí jsou zaměstnáni více měisS sezónně, lépe řečeno: jedni m ají plné ruce práce . od jara do zim y — to jsou traktoristé ; druzí zase od podzimu do jara — Opra­ váři. A hlavně, jak .ukázala praxe, STS a ze­ m ědělství jako celku taková specializace neslouží. Za tři roky se to začne měnit. Traktoristé-opraváři, k teří vyjdou z no­ vých učilišť, díky svým system aticky na->by tým vědomostem snáze zvládnou vše­ chny svoje úkoly a budou je .moci plynule plnit. I m istr se bude učit Vraťm e se k Františkovi Uřidilovi. Za-tím má své pracoviště spolu s několika spolužáky u dlouhého, pracovního.stolu se Svěráky. .(M im ochodem ; Svěráky a mnoho dalšího nářadí vyrobili pro tyto nováčky žáci OU 19 Sokolovo, jak jsm e už v na­ šem časopise letos psali ) Práce? se mu; libí a těší ho. Chce dodržet slovo, které dal při žádosti o p řije tí do učiliště, a chce také udělat, radost ótci, který mu při od­ chodu přikázal: Uč se, uč se dobře. Vší­ má si i toho, jak pracují jeho spolužáci. Ví tedy také, že nujlepšim v jeho skupině je soudruh Holeček. A kdo je druhý?

Na to odpovídá m istr Jirout: „ U ř íd il patří mezi ‘nejlepší žáky čtvrté: skupiny. Je skromný, tichý a pozorný a svým cho­ F rantišek U-řidil sleduje: dovedaostváním může být vzorem některým spolu­ svého m istťa Miroslava Jirouta p ři žákům. Jeho skupina už také uzavřela so­ práci na vrtačce. cialistický závazek, že odpracuje 100 ho­ din na úpravě a čištění zahrady učiliště a V prvním roce se tři dny v týdnu učí bude pracovat v zájm ovém technickém theorii a ; tři dny pracují v dílnách. Po kroužku, kde budou zhotovovat názorné šsstk týdnech, kdy se zacvišují, pracují pomůel.y. již na produktivní práci. V druhém učeB-;. ním i roce budou vždy po „ šesti ; týdnech V socialistických závazcích mají žáci střídat učiliště s pracovištěm přímo ve příklad ve svých učitelích a mistrech, s tr o jn í a traktorové stanici. Z toho polo­ z nichž každý má svůj osobni závazek. vinu budou vc škole a polovinu v dílnách. Františkův m istr Jirout si bude vyměňo­ V STS budou pracovat pod vedením svého Velké nároky vat zkušenosti s některým mistrem výrob ­ mistra výrobního výcviku. V třetím roce ního yýcviku trakťaristů-opravíjřů ze So- = ' . V učilišti se ; setkal š chlapci stejného | ji ž . ; zůstanou na provozních pracovištích, větského svazu. A k d yž i m istr se chce kde; se naučí řídit traktory, seznámí se věku nebo i stařšími. Přesvědčil se, že s veškerým závěsným nářadím à ostat­ "% š tě 'Učit — jakpak by se dali. zahanbit všichni jsou zaujati štejnoii láskou a ob­ ními technickými potřebami. ’ tj, k te ř í jsou teprve žáky ? divem k traktoru a že mnozí z nich byli už na různých školách či v různých za­ - Jsou cíle, kterých se ani při velkém Aby úž nebyly potíže městnáních,. která jim nebyla tak docela přání nedosáhne, jestliže se o jejich spl­ Celá učební osnova i praxe nx-svědčují, po Chuti. Obětovali rok nebo i dva své nění .-pogtivě nepřičiňímé. že absolvent: takového učiliště pro trakučňovské práce, aby začali s povoláním, JINDŘICH VOI PRIÍCH r ktéré. sé jim líbí n ejvíc ze všech. toristy budou• opravdu. hodně znát. Bu­ Od té chvíle, kdy se František dověděl, že letos, budou otevřena odborná učiliště pracovních záloh pro nové povolání traktorista-opraváf, bylo jeho jediným přá­ ním, aby se do takové školy dostal. Ale snadné to nebylo. V ýběr byl přísný. Do učiliště přijím ali jen- žáky’ s dobrým pro­ spěchem %. osm iletky. Františkovi’ chyběl osmý ročník. Vážná překážka. Poslal žá­ dost až : na? m inisterstvo pracovních |sil, v níž . sliboval, že se bude svědom itě učit, Uvěřili jeho upřímnosti a vyhověli mul Byl p řijat a 15, září nastoupil v odborném učilišti v Satalicích u 'Prahy. ,

v

.

. Jednoho večera,i kdy stráž na děla; Poplach. V pevnosti, byl ob ­ ■chvíli opustila strážnici, utekl. Do- jeven jeho útěk. Ještě s větším ■plížil se k náspu a spustil še dû úsilím počal utíkat. Pomalu, veihlubokého příkopu, naplněného v o ­ mi pomalu se zkracovala vzdále­ dou. Příkop přeplaval. V y lézt na nost ke hranicím. A tu' pojednou druhé,stráně na vysoký násep by­ "zaslechl dusot koní. To husaři ha ' lo velmi obtížné. Ale přece se mu koních se - vydali za uprchlíkem. , to podařilo. Avšak ještě jeden A právě když již začal pochybovat, vodní příkop čekal na překonání. že se mu útěk podaří, kdy husary S vypětím veškeré své síly se Lo­ měl již takřka v zádech — hra­ monosov vyškrabal i na tento dru­ nice. Úplně vysílen sě r.omonosov hý násep. A ještě jedna překážka! dostal do Saska. N yní ' nastala' Vysoký plot zé. zašpičatělých kůlů. strastiplná cesta zpět do města, I ten byl zdolán, a nyní čekalo na odkttd před mnoha dny tajně, ode­ Lomonosova ošm kilom etrů cesty šel. Ve dne spal v hustém lese, v na saské i hraniče. Lomonosov se noci^pak pokračoval v 'c e s tě , vydá^-r dal do běhu. Najednou — rána i yaje £
Fglrohradska ákáde,míe,. která se hodující byla síla ' Lomonosovová již dověděla o jeho útěku ze stu­ : zanícení pro vědu a jeho nadprů­ dií, poslala mu m ezitím příkaz měrné znalosti. A druhý-dokazuje k návratu do puska Tak se tedy to, co Lomonosov sám na základě Lomonosov-._výdal znovu do Ho­ zkyšenosti se západní'vědou m islandska, abv tiím vstoupil na loď, , trne vystihl svýrp trojyerším a která ho dovezla zpět do v la s ti. co historie Ruska jeho dob a z e - , T yto dva příběhy z Lomonosovová života jsou příznačné. První svěd­ ■jm én a; dnes v sovětské socialiá—' tické společnosti tak skvěle po­ čí o temnu, panujícím y 'carském Rusku, kde prostý člověk měl tvrzuje:. všechny\cesty- za - vzděláním .uza­ , ,-.že může vlastní Platony vřeny. Lomonosov chtě nechtě i moudré, bystré N ew ton y musil lhát,' m ěl-li sft dostát na svou vytouženou životní dráhu. Byl ruská žerně r o d it. . . OLGA RŮŽIČKOVÁ

tio ;s mocnýiiii, v něm ž ovšem roz­ VE D A

A

TE C H N IK A

M LA D E Z l

/57

ftiflî doc. ing. JIŘÍ ČELEDA, konsultuje ing. tE S T M lR SIMÂNÊ, laureát státní ceny

Vážení a m ü î přátelé, v desáté le k ci jste m ěli, vypočíst en ergii a v ln ovou délku foton u , k terý je tuk těžký jako elektron. Byla t o zkouška, ja k jste si zapama- » tova li staré lekce. K je jím u -ro z lu š tě n í bylo třeba si n a jít v 5,. lekci, že elektron váží jŮJ)! Q .a m iť V 8. lek ci jsme se dověděli, 3] že 1 gra m h m o ty nese e n e rg ii přes 21 m ilia rd kcal, (přesn ě 21.3). Z toho vypočtem e, že foton těžký jako elektron nese energii 19,5 triíio n tir í k ilok a lorie. V 9. le k ci s tá jí, že 1 e ý ,:j e 38,3 kvadrilferitin kcal: Vydělím e l9J>_ tm to n tin 38,3~ ktiadrüiontinàrrii a -vyjde, cé naiw fo to n má e n e rg ii 8,51 milionů eV , i Ï ' N y n i se v rá tím e lc 5. lekci. D ověd ěli js m e še tu, že, .eqeW ^ světelného kvanta ( f ot o nu) Se rovná součinu km itočtu a Plahckdvy kon- ' stanty h. Vydělím e tedy en ergii našeho foton u ( 19, 5X10— jccal) planckovou konstantou ( i j S X l O —*7 keal) a vyjde kmitočet 12,2X10“ k m itů ta v te řin u , T ím to k m ito čte m vydělím e dráhu s větla za v te řin u , t. j. 3,1016 cm , -a máme délku vlny. V y jd e přibližně i 0,24X19—9 cm , č ili 2,4 miliardtiny mm (0,02i A ngstro m ů ). Jsou to tedy v ě lm i tvrd é paprsky gamma, s vln am i .200.OOOkrát kratším i,^ než má vid iteln ě světlo. (V ý p o če t můžeme ovsem m ísto v Jccal provád ět v e V nebo ergývýšledky jsou s tejn é.) , N ejlep š í řešení zaslali:

1.

Josef Cértnan, p. Borovička, okr. K rálové n./L.

2. Jar. Drobena, Horní Benešov 439, okr. Opava, 3. Oldřich Fuchs, Vážany Královopolské 94, p. Rousínov. 4. Jar. Káraba, Dráhovce okr. Piešťany. 5. Lubomír Libiak, K rivéň 838, Slovensko.

6. 7. 8. 9. 10.

Zd. Zapletal, stud. PŠCH, P řerov, Stalinovo nám. 4. Zdeněk KratochvH, H rad«c K rálové 111, 395. Vlad. Kalivoda, Tatranská Polianka, pavilón „Orava“ , V. Tatry. Bohdan Zelinka, fgn. Hermanna 2, Liberec 1. Hubert Sobotka, horník, Sochorova 13, Brno 16,

Blahopřejem e a posíláme p o pěkné knize. \

12. UMĚLÉ PRVKY Jaderné freakce * Marie Sklodowskä se svým manže­ lem objevila radioaktivní prvky — a V předešlé lekci jsme «řiahlédli doje jí dcera Irena se svým manželem ob­ nitra atomových jader. Našli jsme tu jevila* jak je lze připravovat umělé. iůse ťo* co. jsme na své dobrodružné Jakou cestou se to podařil o? Poda­ cestě do tajemného světa hmoty dořilo se to stejnou, cestou,, jakou Ru. sud potkávali na každém kroku : hmo~■theford dosáhl po prvé rozbití jádra: tu -v ustavičné- nepředstavitelná rychostřelováním částicemi alfa. Bombar-v lé změně, hmotu plnou úžasného po- dirjeme-li jimi na příklad hořčík, pro- • v>hybu, plnou energie — ale ještě v bíhá reakce mnohonásobné větší *míře, než jsme to viděli na všech dřívějších úsecích ces­ ty: Divoký re j protonů a neu ironu, které se nepřetržitě proměňují jeden -, ye druhý ; všude mezi nimi nesmírně husté jaderné pole, ve kterém se jako .Získá še tak radioaktivní isotop kře-, vlny na rozbouřené hladině proháněj? spoust y 1mešbnů. A !c elá tato -nepokojná míkú Si27. Je o jeden neutron chudší, stavba je držena pohromadě tím, že než normální 'křemík, (Si28) a je ťo mesonové pole jako by „přilnulo“ ke proto ppsitřonový zářič. r všem nukleonům, které v něm jsou: Děj, který jsme si tu popsali, se na­ Mesony jako přele t avé vlnký střídavě zývá j a d e r n á r e a k c e . Všimněme vs nimi splývají, jednou s tím,, jindy s si, že v jaderné reakci musí na obou Oním — a vlastně' s oběma současně. stranách souhlasit.: součet nukleonů Ták vypadá nitro jádra podle toho, co (t. j: součet horních indexů) a celkoliž dnes o něm víme. í r Zároveň jsm e poznali, kdy tato stav­ ba. drž! pohromadě nejpevněji. Je to tehdy, když v ní je co nejvíce vazeb mezi nukleony odlišného druhu. M e z i. takovými je výměna mesenů nejcilejš í — mnohem čilejší než mezi samot■nými- proioný- nebo mezi samotnými .-mesony. Stabilní. jádra najdeme proto většinou soustředěna v úzkém pásmu nejvýhodnějšího poměru mezi neutró,.ny a protony, nepříliš odlišného od jed, nicky. Isotopy, které složením svých jader výbóčují z tohoto pásma, jsou nestálé, samý se radioaktivně přemě­ ňují, ve stabilnější — vystřelováním buď záporných nebo kladnech elektro­ nů. - ■:; • .■ ; Snad se ptáte, jak můžeme znát ç Vlastnosti těchto nestálých jader, když - se v p|lrodě běžně nevyskytuj, a n e­ jsou schopny trvalé existence? Nuže, známe, je proto, že jsme si je připra­ vili um e í e. Také. za. tán to objev de­ kujeme slavné dvojici vědců, se kte­ rou jsme se již jednou ňa,svých ces­ tách setkali: manželům Jóílot^Curieo» vym. Mezi všemi .jejidb dosavadními skvělými objevy (a není. jich malá řádka?) zaujímá ra&ietë akíivních prvků' nejčelnější místo. ~

758 VEDA' A TECHNW.A MI.XÍ*)£ŽÍ

yý náboj ( t . zv. algebraický, součet dol­ ních indexů). K jaderným reakcím, jak vidíme, dochází prudkou srážkou jádra s druhým jádrem nebo jinou částicí — protonem, neutronem, fotonem gamma at d. Vzttífcne . při tom nové jádro a vylétne nějaká částice; — když nic ji­ ného, tedy aspoň foton gamrna. Fysi­ kové píší. jaderné reakce ve zkratce; Nejdříve napíší původní jádro, pak do závorky částicí, která’' bvía do něho vstřeleha, Vedlé ní částici, která vy­ létla, a za závorku pak napíší nově vzniklé jádro. Poslední reakce by se tedy psala takto:

Účinný průřez jádra

Pro každého; kdo by chtěl jadernýmj .reakcemi ‘ získávat energii nebo si vy/ábět radioisotopy,, je důležité vě­ dět, jaká je účinnost takového bom- ' l>ardování jader kolik prbeént Vysla­ ných střel má . naději, že uvízne1 v jádrech * a .přeměň!" je. To závisí -na dvou věcech: Jednak na torïî, kolik střel t r e ř í ’ terč, a za druhé na tom, kolik z- těch, které trefily, skutečně: v něm z ů s ť a n e ; a vyvolá přeměnu.' Jinými šlovým Úspěch ' jaderného ostřelováni ‘ závisí na v e 1 i k o s t i jádra a na jeho ‘ „p o h ic o v a c í schopnosti". Některými jádry střely snadno proletu jí, pronikají jeho . vnitrojaderpým polem,; v jiných.se na.Ojpák' zachycují. Velmi, záleží též ,na Vedle pak ještě můžeme připsat ener­ poli střely samé. Některé střely mají gii (MeV), o kterou jádro při této přen své „pole jakoby silně „roztaženo“ ; měně zchudne, t; j. kterou > odnesou zvláště se s. tím setkáváme u neutro­ nů, letících malou rychlostí.. Stačí, aby vyletující částice (jádra, nukleony, fo ­ se jakový pomalý neutron „otřel" svým tony, el ektrony atd.). polem zpovzdálí (ze vzdálenosti . až i několika set .jaderných průměrů)? -o , jádro ~ a je .do jádra, vtažen, jako. by je j jádro do sebe_ „vssálo“ . Naopak kladně nabité střely (protony, paprsky ■ alfa . a' jiná atomová jádra) mají vr5eobecně menší; účinnosti poněvadž- jsou '-polem jádra odpuzoyány, rozptylovány > -, - všemi směry- a- většina se jich “přitom zabrzdí dříve, než se jim podaří pro­ nikat' do někt erého jádra. Fysikové našli měřítko, které spo­ juje všechny tyto, vlivy v jedno. Před­ stavují, si, jako by na miste 'každého jádra byla nepropustná, Ostře ohrani­ čená kulička, nepropustný terčík, kte• í ý prostě zachytí všechno, co padne do jeho obrysu, à propustí všechno^ co padne mimo něj. Velikost, jakou by týto myšlené terčíky musely mít, aby zachytily právě vtolik střel,, i kolík jich zachytí skutečná jádra, je pak tím hledaným vměřítk*em.> Ostřelujeme na ' příklad tenké poziátko, vé kterém je ■; na čtverečním centimetru trilion atomů. ? Zjistíme, že jadernou reakci vyvolala průměrně jen 1 střela ze sta .tisfc. Ho znamená poiuhá jedna sto tisícina, dopadajících, střel. .Všechny... ostatní - buď H prpiétly^ rbzgtýíi}y J sé -nebo skončliy ne jak ÿnak.’ " Kdyby jádra v pozlátkú

Syla nepropustnými. terčíky, znamenalo by to, že plocha všech těchto terčí­ ků. měří dohromady stotisícinu celkové ostřelované plochy, čili na 1 cm2 lístku připadá na ně sťqtisícina cm2. Na jedno jádro připadne pak triliontina této plo­ chý, t. j. 10 kvadrilion tin cm2. Číslu, které tak vypočteme, se říká ú č i n n ý p r ů ř e z jádra pro daný druh střel a danou reakci. Měříme je j v kvadriliontinách čtverečního centi­ metru; >tuto jednotku nazýváme b a r n . 1 barn = lO-r2* cm2. Měření ukázala, že. účinné průřezy mohou nabývat značně rozdílných hod­ not. Dokoncé i jedno a totéž jádro může mít k různým nebo různě rych­ lým částicím velmi rozdílné účinné průřezy. Byly pozorovány reakce, při kterých dosahuje účinný průřez jádra I mnoha tisíc barnů, t. j. řádově IQ-20 cm2, neboli triliontina mm2. Z toho je vidět, že prostor, v jakém ještě do sebe znatelně zasahuje Vnitrojaderné pole a pole střel, měří v prů­ měru nejméně miliardtinu mm, t. j. skorém 1% průměru atomu. Avšak v důsledku značné propust• nosti vnitro jaderného pole pro větši­ nu střel. se v jádru zpravidla zachytí jen malý zlomek všech střel, které do této oblasti dopadnou. Ták Veliké účinné průřezy, o jakých jsme tu ho­ vořili, jsou proto vzácnou výjimkou; setkáváme se s nimi pouze při bombar­ dování neutrony, a i zde jen «řídká. U většiny jaderných přeměn bývají účin­ né průřezy daleko menší; vycházejí rovny jen několika barnům nebo do­ konce pouhým zlomkům barnu. V ta­ kových případech má pak ostřelování jader chudý výtěžek. Tak na příklad při Rutherford ově prvém pokusu a při pokusech manželů Joliotových připadala jedna přeměna na milion až i na deset milionů střel. To je velmi málo. Uvažme, jen, že 1 gram radia vyšle za vteřinu 37 mi­ liard částic alfa. Když budeme celé toto záření pohlcovat nějakou látkou, aby­ chom přeměnili je jí jádra, podaří se ňám jich přeměnit za vteřinu stěží ně­ jakých 10 tisíc. Za den by to byla ne­ celá miliarda přeměněných atomů, za rok 300 miliard, t. j. sotva půl bilion­ tiny gramatomu. I kdybychom místo gramu radia vzali celou tunu (což je mnohokrát víc než celá dnešní světová zásoba ■radia), nevyrobili bychom si üq roka víc než nějakou milióntinu gramatomu radioisotopu. U fosforu by to na příklad činilo pouhých 30 tisícin >miligramu. , . Jen si představte: Na tunu radia pár milióntin gramu za rok! Jistě rádi vě­ říte, že by se takový způsob přípravy radioisotopů,, t. j. ozařování prvků pří­ rodními radioaktivními zdroji, asi sotva hodil pro průmyslovou výrobu radio­ aktivních látek. Množství, která se tak získají,' jsou nesmírně nepatrná. Při běžně dostupných zdrojích záření a ; běžných ozařovacích dobách se pohy­ bují v miliardtinách a biliontinách gramů. Ale přestože je to na průmys­ lovou výrobu málo, přece jen to není ' zcela bez významu.

prvků. Zatím co ! nej jemnější cSemické metody (barevný reakce, sráženi nerozpustných sloučenin atd.) nám prokazují atomy po celých bilionech a trilionech, Geiger-Müll.erùv počitač nám je odpočítává doslova kus po ku­ se, jito m po átbmu. •
atomů, jejich srážky, tepelné kmity atd.-nemohou tu mít žádný vliv, dokud není Srážka tak prudká, aby se prora­ zit obal atomů a jedno jádro vrazilo do druhého; to však nastává teprve při obrovských rychlostech atomů, při ob­ rovských teplotách, při mnoha desít­ kách milionů stupňů. Takové teploty vládnou v nitru hvězdi ale u nás na Zemi se nevyskytuji. Proto jsou jádra v pozemských podmínkách celkem v bezpečí (pokud ovšem do nich nějaký všetečný fysik nezačne střílet části­ cemi). Jsou, abych tak řekl, uložena ve vnitroatomovém poli „jako ve vatičce** a netýká se jich nic z toho, co se děje venku: žádné zahřívání, chlazení, stlačování ani chemické slu" čování. Každé jádro radioaktivního prvku si tedy jaksi „žije samo pro sebe“ . Nukleony s e . něm hemží, proplétají a vzájemně prčaněňují, a když některý z nich srážkami s ostatními získá ná­ hodou prudší pohyb, vylétá ven ane­ bo vyráží z pole nějakou tu „mořskou vlnku** — nějaký elektron či positron s neutrinem nebo nějaký foton gam­ ma. Rozpad atomu je tedy vlastrfě věcí náhody — asi tak, jako když praskají bublinky pěny na pivě. V každé bub-

Rychlost rozpadání (vyjádřená po* dílem z celkového počtu atomů) še na­ zývá rozpadová konstanta (« ). Je to velmi důležité číslo, které nám u kaž­ dého prvku udává, jak rychle se roz­ padá. Tak na příklad prvek, ve kterém se z milionu jader rozpadne za vte­ řinu deset tisíc, t. j. jedna setina (1 % ) všech jader, má rozpadovou kon­ stantu a ® 0,01 sek-1 čili 1% za sek.Poločas rozpadu Představme si teď, že máme prepa­ rát takového prvku. Jestliže preparát obsahoval na začátku milion atomů, rozpadne se jich v první vteřině asi 10.000. Kolik rozpadů napočítáme ve druhé vteřině? Opět 10.000? Přemýš­ lejte dobře! 10.000 se jich rozpadá z milionu, ale my již teď nemáme mi­ lion, nýbrž jen 990 tisíc. Kde je mé­ ně jader, tam je i méně rozpadů! Ve; druhé vteřině napočteme proto již jen kolem 99Ó0 rozpadů a zbude námi 980.100 atomů. Třetí vteřina proto vy­ dá jen asi 9801 rozpadů. A tak tp půjde dále. Tou měrou, jak ubývá ato­ mů, ubývá I počtu rozpadů. Když cel-# kový počet zbylých jader klesne na polovinu, klesne také počet rozpadů, t. j. aktivita preparátu, na polovinu (viz obr. 2). Kdyby bylo rozpadů stále stejně já** kó na začátku, trvaía by přeměna po­ loviny všech atomů dobu. t ’=?■ 0,5/cc. Ale protože rozpadání pokračuje stá­ le pomaleji* je skutečná doba polo­ vičního rozpadu delší, a to zhruba o 40%. Vychází ? t -

Obr. 2 — Průběh rozpadu radioisotopu, jehož rozpadová, konstanta se rovná 1 procentu za vteřinu. Ale i milíeurie a mikrocurie jsou ještě dost veliké . jednotky a mimo to špatně zapadají do desetinné soustavy. Proto byla zavedena ještě jiná, jed­ nodušší jednotka: 1 ř u t h e r f o r d (1 rd). Aktivitu 1 rd (čti „radzerförd“ ) má preparát, v němž se každou vte­ řinu , rozpadá 1 milion atomů. Jeden milirutherford odpovídá 1000 rozpa­ dů Za vtérinu, X mikro-rd znamená * právě 1 rozpad za vteřinu. Mezi oběma systémy jednotek platí tedy vztah. 1 mc — 37 rd 1 rd = 27 wc

Leckoho by teď mohlo zajímat, ko­ lik ťo dělá na váhu — kolik miligramů, váží na příklad 1 mç radiofosfóru ne­ Měříme radioaktivitu bo jiného radioisotopu*; Ale to .se ne­ dá přepočítat jen tak beze všeho.. I Jak je možné, aby tak nepatrná k d yž' máme dva preparáty se , stej­ kvanta yůbec něco znamenala ? Zdálo ným počtem atomů (na příklad trilio­ by se, že je vůbec ani nedokážeme nem), může být jejich aktivita u růz­ záštit, najít a změřit — natož aby ných radioisotopů velmi rozmanitá. měla nějaký praktický význam! Ano, Jestliže v jednom radioisotopu při­ tak by tomu skutečně bylo, kdyby šlo - padá na bilion atomů každou vteřinu o obyčejné prvky. Ale nezapomínej­ 10 rozpadů a u druhého jen jeden, me, že tu máme co činit s radio­ rozpadá se v prvním preparátu za aktivními látkami! Každý jejich mili­ vteřinu 10 milionů atomů, ve druhém gram obsahuj«* triliony atomů, a tyto 1 milion atomů. První má tedy akti­ atomy se jeden po druhém rozpadají, * vitu 10 rd, druhý jen 1 rd. vystřelují elektrony, fotony * a jiné částice. Jediná z těchto částí0 staejí,. Rozpadová konstanta aby se Geigeri-Müllerùv pOčitač výr ušil ž klidu a oznámil nám. cvaknutím nebo Na čem to závisí? Na čem závisí zásvitem výbojky, že v jeho blízkosti rychlostí s jakou „odumírají“ atomy se rozpadlo atomové jádro! radioaktivního prvku ? :Z toho, co jsme j Vidíme, že přítomnost radioaktivních si řekli v minulých lekcích ' nám .vy­ prvků můžeme zjišťovat nesrovnatelně, plývá, ze radioaktivní rozpad je čistě citlivěji než přítomnost obyčejných záležitóstt jádra. „Chemické - slučování

0,69/cř.

V našem případě, kdy a ~ 0,01 sek-% vychází t — 69 vteřin. Tato doba, za jakou se rozpadne polovina radioaktiv­ ního prvku, se nazývá jeho poločas. Jak jsmé viděli, můžeme je j snadno vypočíst z rychlosti rozpadání, t . ji z rozpadové konstanty a. A naopak, máme-li změřen poločas — t. i. dobu, * za jakou klesne, aktivita radioisotopu na polovinu — můžeme vypočíst roz­ padovou konstantu: « = 0,69/t.

Za 1 poločas zbývá z prvku polovi­ lince je čilý pohyb, létají tam moleku­ na, za dva poločasy čtvrtina, za tvt ly vzduchu a par, blána bublinky se osmina atd. (obr. 2) a za 50— 100 po­ odpařuje, prodělává Brownův pohyb, a ločasů již nezbude i z nejsilnějšíctí když se tyto vlivy skombinují v potřeb­ preparátů ani atom. né síle, bublinka praskne. Je ovšem samozřejmě, že daleko lépe je na tom : Poločas nám tedy velmi pěkně uka­ bublinka s pevnější blánou než bublin­ zuje, jak stálý je ten či onen radioka, je jíž stěna nic nevydrží. První je ' aktivní prvek. Mluvínle o „hodino­ ohrožena jen tehdy, když se všechny vých’*» „minutových“ , „vteřinových** vlivy náhodou setkají ve společném isotopech — a znamená to! že jsou tó nâporu, a to se stane jen málokdy. Naproti tomu choulostivá bublinka prvky s hodinovým, minutovým, či vtepraskne při sebemenším podnětu, ja­ řinovým poločasem. Čili že jejich pre­ kých se v ní může každou vteřinu paráty nám nevydrží zářit o. mnoho vyskytnout celá Spousta. Takové bub­ déle než několik hodin, minut či do­ linky ^praskají proto Velmi rychle, kaž­ konce jen několik' vteřin. dou vteřinu se jich rozpadne velký Poločas je u různých radioisotopů počet, kdežto pevné bublinky praskají velmi různý — podje stálosti, „pevnos­ jen sem* tam něk terá. | Zná te to jistě zé zkušenosti. Na vodě spadne pěna ti“ :. jejich jader. Na příklad isotop rychle, na pivě spadává pomalu; na boru Bt2, který je zářičem beta—*» I 5 husté' mýdlové , yode se může . držet ... celé hodiny; Je to tím, že blány‘ mý­ minus (má přebytek neutronů), má dlové vody jsou pevné, kdežto obyčej­ polóča* pouhých 0,027 vteřiny, a jsou ná voda, z vodovodu vytváří blanky známy isotopy s poločasem ještě mno­ velrfii choulostivé, málo soudržné. hém .kratším (méně než milióntina À tak; je to i s radioaktivními ato­ sek.). Naproti tomu isotop rhenia my, čím lépe drží jádro pohromadě, Re 187, k teťý je rovněž zářičem be­ tím řidčeji se mu může. stát, aby ně­ ta—minus, má poločas 5,8 bilionů let; která neposedná částice náhodou pro­ Za celé trvání sluneční soustavy se hd razila z vnitťojaderného pole vén. čím stačila rozpadnout sotva desetina pro* hůř drží jádra pohromadě, tím čas­ cental těji se u nich vyskytují rozpady. A tak teprve nyní, když známe po­ Každý radioisotop má určitou svou ločasy prvků, si můžeme vypočítat,* soudržnost jádra — některý větší, ji­ ný menší. Proto má každý svou Urči­ jaký je vztah mezi váhovým m nož» tou „rozpadavost“ jader. U -jednoho stvírn prvku a jeho aktivitou. Čili „ko-> se rozpadne z trilionu jader každou lik váží 1 milicurie**. Není to těžkém vteřinu *průměrně jen deset jadéf, u Jestliže máme prvek s atomovou vájiného ďéset milionů. » hóti M, pak jeho graniatpm váží M

V ED A

A

TECHNIKA

M LÁDEŽI

759

stra zůstane v roztoku. Zfiltrujeme Jaderná chemie Sobyla velikého ví­ sraženinu; Byl-li v roztoku nějaký ra­ tězství. Podařilo se jí uměle vyrobit diofosfor, máme je j teď spolu s při­ všechny čtyři scházející prvky v Mendaným obyčejným fosforem ve sraže­ děiejevově soustavě, po kterých bylo 6. 1023 . . n = ——U---- — atomů. nině na filtru. Vezmeme počítač — a předtím v přírodě marně pátráno M hle, sraženina je skutečně radioaktiv­ plných 50 let: technecium, prome­ ní, kdežto roztok skorém všechnu ra­ thium, astat a francium. A tu se uká­ Poněvadž tu jde o radioaktivní iso­ dioaktivitu ztratil. Když k němu při­ zalo, že jejich vlastnosti navlas sou­ top, podléhají tyto atomy postupnému dáme bamatou sůl, která tvoři s ky­ hlasí s tím, co vyplývalo z Mendělerozpadu. Podíl rozpadlých atomů za selinou sírovou nerozpustný síran barjevových a Braunerových předpovědí. vteřinu je udán, jak jsme poznali, roz­ natý, je tato sraženina skoro úplně Technecium je Mendělejevův ekamanRadiochemie padovou -konstantou. Celkový počet bez radioaktivity. Tím jsme provedli gan, promethium je prvek vzácných rozpadů (N) v 1 g isotopu za vteřinu Mnohý čtenář se teď asi zeptá, j a k . důkaz, že zplodinou jaderné přeměny zemin, předpověděný po prvé Bohu­ dostaneme, touto konstantou v y­ je možno s tak nepatrnými kvanty hliníku je skutečně radioaktivní fos­ slavem Braunerem, astat je halogen, násobíme úhrnný počet atomů, obsa­ látek vůbec něco dělat? Jak se pozná, for a ne radiosíra. totožný s Mendělejevovým ekajodem, žených v 1 g, to jest n. že bombardováním hliníku vznikl prá­ a .francium je alkalický kov, ještě re­ Takovými a podobnými chemickými A tak vyjde: vě radiofosfor a ne na příklad radioaktivnější než draslík, rubidium a ce­ metodami še podařilo dokázat, isolo­ síra nebo něco docela jiného ? sium. Zároveň se vysvětlilo, proč byly 0.69 6.1023 vat a prozkoumat dnes již veliký po­ rozpadů. N ? předtím v přírodě marně hledány. V chemii se dokazuje přítomnost č e t radioisotopů. Vědecký obor, který M t Ukázalo se, že všechny jejich isotopy, určité látky v roztoku přísadou čini­ se tím zabývá, se nazývá radiochemie. které byly dosud připraveny, jsou sil­ (t zde znamená poločas, vyjádřený ve del, která s ní tvoří typické neroz­ ně radioaktivní, mají jen velmi krátké vteřinách). Umělé prvky pustné nebo bar.evné sloučeniny a pod. poločasy. Na příklad u astatu má vět­ Nuže* 37 milionů rozpadů, za vteři­ Ale jak dosáhnout zbarvéňí nebo vzniku Citlivé radioehemické metody tímož- šina isotopů poločas kratší než vteřinu. nu je 1 milicurie. Když tedy počet sraženiny s biliontinou gramu? A tu Odtud má astat .právě své jméno si chemici pomáhají různými vtipný- ,, nßy fysikům zkoumat i velmi kompli­ rozpadů za vteřinu N vydělíme 37 mi­ (a s ta t— nestálý). Proto se astat, jak­ liony, dostaneme aktivitu našeho gra­ mi „úskoky“ . Biliontina gramu se ne­ kované jaderné reakce, dávající často mile v přírodě vznikne rozpadem při­ mu isotopu vyjádřenu v milicurie. Vy­ srazí — ale desetina gramu se již složitou směs nejrůznejšíclť radioiso­ rozených radioaktivních prvků, ihned topů, s níž by si fysik bez chemie ně­ srazí velmi bohaté! Nuže, přidáme jde nám, že gram radioaktivního Iso­ zase rychle rozpadá. Kdybychom cejo« tedy k našemu roztoku, který jsme kdy těžko dovedl poradit. Dnes již topu má aktivitu kůru zemskou rozpustili v nějaké ob­ získali, rozpuštěním ozářeného hliníku dovedeme přeměňovat ostřelováním ja­ rovské' baňce a radiochemicky z ní 1 ,12 v kyselině (a, kde proto očekáváme der jeden prvek ve druhý přímo na isolovali všechen astat, našli bychom 101® milicurie. radiofosfor nebo radiosíru), několik de­ běžícím pásu. kde nevystačíme s při­ M. t ho všeho všudy asi 20 dkg. setin gramu sloučenin obyčejného fos-- rozeným zdrojem Střel, tam si pomá­ Ale jaderná chemie dobyla ještě da­ fo ru , a síry. Pak působíme na roztok háme urychlovači částic, které nám Z toho obráceně plyne, že na 1 mi­ chemicky, tak, abychom každý z těchto dovolují v poli vysokého napětí urych­ leko většího vítězství. Podařilo se jí licurie ' připadá váha lovat nejrůznější jádra dokonce ještě vyrobit z posledního nejtěžšího prvku, prvků převedli zaručeně všechen do určité jednotné formy. Na příklad je j na vyšší energie, než jakou mají pa­ z uranu, prvky ještě těžší, tak zvané m = 0,9 Mt.10-16 gramů. přirozených radioaktivních transurany. Tím se člověku podařilo silně - okysličíme nějakým okysliČova- prsky Vidíme, že čím má isotop kratší po­ dlém. Fosfor se převede na kyselinu prvků. To jsou všelijaké ty cyklotrony, „nastavit** Mendělejevovu tabulku, a betatrony, synchrotrony, kosmotrony to dnes už o plných 9 prvků! Ale to ločas t, tím větší aktivitu má každý fosforečnou, síra tta sírovpu. jeho gram a tím menší váhové množ­ Co se přitom stane s radioisotopy? atd., o kterých je možno še podrobně si necháme na poslední naši lekci. dočíst v řadě knížek’ a článků. Po­ ství ho potřebujeme k dosažení urči­ ftekli jsmé si, že isotopy téhož prvku kud jde o neutrony, které nemají ná­ té intensity záření. Je to přirozené« : mají stejné chemické chování. Radio­ boj a nedají se proto urychlovat, zís­ K O N T R O L N Í OT Ä Z K A : Krátký poločas znamená rychlý roz­ isotop dělá proto při chemických pře­ pad, mnohb přeměn za vteřinu, t. j. měnách roztoku přesně totéž, co dělá káváme je tak, že nabitými částice­ R adioiso t o p m á poločas je ­ mnoho milicurie. Proto vystačíme s přidaný heradiqaktivní isotop. Liší se od mi (přírodním! nebo urychlenými) den m ěsic. K o lik procent ho tím menším množstvím radioisotopu, něho jedině svým-nestálým, radioaktiv­ bombardujeme beryllium a jiné prvky, zbu de za 1 rok? Jaká je jeho čím kratší je jeho poločas t. Tak na ním jádrem, ale jinak ničím. A tak když jejichž jádra při svém rozpadu vy­ rozpadová konstanta? příklad pro 1 milicurie radiochloru se zoxydu je obyčejný fosfor na kyse­ střelují neutroný. C l3* s poločasem 37 minut, t. j. 2220 linu fosforečnou, zoxydu je se také Nejsmělejší starodávné sny alchy­ L IT E R A T U R A : vteřin, vychází váha radioaktivní fosfor na kyselinu fosfo­ mistů b yly* daleko překonány. Jako rečnou, která je pvšem radioaktivní. Emil Kašpar: Cestou k atomu — chemie přeměňuje látky, tak nám dnes m = 0,9 . 38 . 2220 . 10-1# = T eď přidáme k roztoku nějakou lát­ jaderné reakce přeměňují prvky je ­ str. 93, 112— 121 (DP 1950), R. Santhai= 7,6 . 10-1* g ku, kterou se kyselina fosforečná srá­ den ve druhý. Této „chemii jader“ , zex: Uvolněné atomy — 1947, V. Petr­ ží, ale nesráží se kyselina sírová. Na Váží tedy 1 milicurie radiochloru příklad jiz sám hliník, jakmile trochu která se zabývá slučováním, rozklá­ žilka* Přeměna prvků a atomieká . necelých Ô biliontin gramu. U dlouho­ otupíme kyselost roztoku čpavkem, dáním a přeměnou atomových jader, energie — 1947, A. Polikarov: Atom dobých zářičů vycházejí množství při­ vytvoř! s kyselinou fosforečnou neroz­ se říká jaderná chemie (nukleární a vesmír (M F 1950) — str. 90—13&, měřeně vyšší; na příklad pro 1 mc pustný fosforečnan hlinitý — kdežto' 157—168. Korsunskij: Atomové jádro chemie). gramů. V něm, jak víme, je 6 . 1023 atomů. Na 1 gram prvku tedy připadá

radiouhlíku C1* s poločasem 6000 let vychází váha asi 0,2 mg. T o vseçfcno jsou však již preparáty velmi silné. PB běžné laboratorní přípravě radio­ isotopů se získávají aktivity tisíckrát nebo i miliónkrát menší. To znamená, že váhové množství vyrobeného radio­ isotopu je tu málokdy větší než bilion­ tina gramu.

dová universita v prohlubování vzdělání? Co říkáš našim barev­ ným přílohám a kresbám? Vyhovují ti články určené pro do­ mácí dílnu? Jaké materiály považuješ ža obtížné ke studiu? Co jsi letos v časopise postrádal ? Přeješ si, abychom v dalším Do naší redakce přicházejí denně desítky dopisů ze všech

mánů? (Zatím připravujeme překlad románu sovětského spiso­

se na různé věci, sdělují nám své návrhy a podněty. Mezi nimi

vatele Obručeva „Plutonie" — máš ještě jiný návrh?) — Mnoho

bývají i takové, které nám radost nepřinášejí — ba naopak. l o

je otázek, k nimž nám můžeš napsat své vyjádření, napověděli

proto, že se v nich zrcadlí kritické připomínky k naší tiskové

jsme ti jen některé.

technice, ať již k nekvalitní reprodukci obrázků nebo špatné

Neodkládej svůj dopis na příští týden, ale

napiš

nám

jakosti papíru a pod. Většinou jsme si byli těchto nedostatků

i h n e d , jakmile si přečteš tyto řádky. Nejenže nás tvůj do­

dobře vědomi, ale nemohli jsme je zatím odstranit.

pis potěší a povzbudí k další prá ci, ale především nás orientuje

Teprve nyní, milý čtenáři, ti můžeme prozradit radostnou

při sestavování redakčního

plánu.

Uvedeš-li na

konkrétních

novinku, kterou se jistě potěšíš. Až dostaneš příští rok 1. číslo

příkladech klady a nedostatky našeho časopisu, bude to pro

„Védy a techniky mládeži“ do rukou, na první pohled hned

nás pomoc ta nejcennější.

poznáš, že je u5 tištěno novou lepši technikou. Zevrubně tě budeme o tomto důležitém zlepšení informovat ještě později. Takové je na sklonku letošního roku slovo redakce k naší čtenářské obci. A při této významné příležitosti, máme

milý

čtenáři, opět jedno přání my. Rádi bychom slyšeli tvůj názor na náš časopis. Napiš nám upřímně, zda jsi spokojen s letošním ročníkem a které články se ti nejvíce líbily. Jak ti pomáhala naše li­

760

ročníku pokračovali ve zveřejňování vědecko-fantastlckých ro­

končin republiky. Čtenáři v nich hodnotí náš časopis, dotazují

i EDA

A

T E C H N IK A

M LÁD EŽI

A nyní ještě jedno důležité upozornění : n e z a p o m e ň svém

dopise

svést

jméno,

věk,

ve

zaměstnání

by d liště. Hodně úspěchu ve studiu a v práci tl upřímně přeje tvá redakce.

a

. dobytka zaplaví žírrié lučiny a prach"... cö jenôm s tím pracfièm? Stromy! Kafi, stromy. A keře... růže... taková bude jednou Nola. Ze vzpomínek ho vyburcoval hluk nohou. Pauliho žáci se vyhrnuli ňa ulicí a vmžiku : se přidali k bojujícím klukům. Ulice se' proměnila v řádné zápasíště, kam nebylo radno vkročit žádnému nezasvěcenému. Mládí i zde opanovalo sídlo dospělých. Pauli vešel drobným krokem, na tváři ještě odlesk poznání. 6 yla pokojně složena, ale stačil jeden pohled na Filipa, aby se rozehrála do škály proměn. Hlas už měl zase přízvuk zarezavělého rumpálu. „Nu, vyspali jsme se.áe?“ a lehounký úsměv překlížjl rty. Filip stěží potlačil slzy. „Děkuji, Pauli i . . “ „Zač," mrzutě mávl pauli rukou', „musel jsem to udělat. Ale, Filipe, poslyš teď dobře, co ti povím. V ftímě zůstat nemůžeš, sám nahlížíš. Jdi do Janova. Dám ti doporučující list na svého dobrého přítele, který má velký vliv na tamní městskou radu. Zařiď si tam chlapeckou školu a uč. .. konečně, víš sám, čemu učit." Filip pocítil nesmírnou lásku k tomuto malému muži, jehož odvaha by še nevtěsnala do těla obra. „Vím, příteli Pauli, Nezklamu tě, tys také neoklamal." ř „ . . . a školu zařiď světskou, Filipe, víš, aby Církev nemohla. A dej ňa sebe pozor!" „Neboj se, já věřím v lidi. Tys druhý, který mě zachránil. Věřím, že takových je hodně. Lidé nejsou zlí, jenom nevědomí.“ „Tak, tak,“ kývl Pauli, „jenže za to nemohou; Budeme je muset učit. Hodně učit. Ä my od nich. A ještě něco, Filipe. Tadý. . . vezmi!" „Knihu?" podivil se Filip. • „Až přečteš, pochopíš, kde je naše cesta. Neztrať ji. Knihu, ani cestu, Buď sbohem !“ Filip se lehce usmívá, když znovu a znovu promýšlí jejich rorfeníčení. Je opět noc, Vy­ soko v černém pomelu nebes se mihotají hvězdy. Napříč protéká Mléčná dráha. A pod vesmírnou oblohou jde Filip vstříc novým osudům. Míří k Jánovu, oblečen do světského šatu a s knihou pod paží. Takový je Pauli, usmívá se a vidí před očima suchou postavičku a obličej, podobající sé věčně rieklidným vlnám moře. S doporučujícím listem Pauliho stanul na půdě Janova, bohatého přístavního města, kde peníze často přemáhaly křesťanskou víru, zlato zde mělo néjměně touž moc, jako prach v Nole. Snad jteště větší, protože za zlato byio možno vykoupit i hříchy, kdežto za nolský prach jsi dostal jedině dusivý kašel. Druhý den po svém příchodu měl už povolení k vyučování v kapse. Vybral si před­ mět, který se stal jeho vášní už v klášteře — nebeský zeměpis. Měl rozjíveným klukům vyprávět o stvoření těles nebeských, o Zemi, Slunci, přírodě. Celý den prochodil uličkami i hlučným nábřežím, díval se na mohutné lodě, podobné vykrmeným kachnám, a k večeru se posadil k rozviklanému stolku ve své komoře, jež mu měla být domovem. Poklidně rozevřel knihu, darovanou mu Paulini. Na titulní stra­ ně četl: i.

„Ne, bratře!“ „Tomu nerozumím.** „Porozumíš, bratře Giordano. K tomu já nemám odvahu,, ani vůli, ani vzdělání: Tebe čeká strašlivý boj s církví. Potřebuješ volnost, protože tě budou štvát po celém světě. Jen málo lidí ti poskytne přístřeší. Znám tě, dlouho jsem tě pozoroval a poslouchal tvé disputace. Pravda je na tvé straně, ale těžko ji probojuješ. Snad..«snad se ti to ani nepodaří.“ Filip poslouchal; jako očarován přílivu slov. Viděl v matném světle Luigiho obličej, ještě se lesknoucí potem, obličej široký jako úsměv matky, obličej, který sé podobal tvářím jeho Nolanů, A pochopil, že toto je skutečný svět, že právě k těmto lidem on patří, a že se za ně musí bít. „Podaří, bratře Luigi, musí se podařit. V téhle tmě už nemůžeme žít!” „Možná, že tě to bude stát život,“ vydechl Luigi. „Nenajde se vždy ochránce.“ Filip se jemně usmál. „1 na to jsem připraven, ale věřím, že za touto pravdou půjdou jiní. Všechny ne­ mohou upálit!“ „Můj otec zemřel vysílením,“ šeptal Luigi a hlas mu pojednou zaklokotal, „matku uštvali k smrti. Taková je pravda, jenže chudáci nemají svou pravdu.“ „Mýlíš se, Luigi,. Pravda je v lidech a ne v církvi a břichatých biskupech, Lidé to jednou poznají a potom . ., n u. . . uvidíš. Věř, Luigi!" „Věřím. A už běž, bratře Giordano.“ „Filip, Filip s.e jmenuji a je .to dobré světské jméno." „Buď sbohem, bratře Filipe." „Ty. také, Luigi. À pozdravuj lidi ve svém kraji-“ „Pozdravím a . nezapomeň na slib. Nepoddej sé ani ža cenu života. Běž!“

A. Tak začala veliká a slavná pouť filosofa, bojovníka a učitele, lidu Giordana Bruna. Trvala bezmála čtvrt století od té noci, kdy ho Luigi osvobodil. Tó už se psal rok 1576. Nevlídný déšt bušil do” Filipovy kutny, která se proměnila v rozmóklý čár. Filip však šel beze zloby k cíli, naplněn ještě slovy Luigiho. Po osm dni a nocí se trmácel k! Římu.

Mikuláš Koperník: O POHYBU TĚLES NEBESKÝCH Tím dnem, kdy jí přečetl, bylo utváření jeho mysli ukončeno. Filip Bruno se stal "z hledače pravdy jejtm hlasatelem. 5«

Tak tedy Pauli byl mrtev! Už nežabžučí jeho hlas v učebně, tvář zůstane nehybná a vzpomínka těžší olova se neúprosně zataví do skrytu mozku. Filip se díval do průsečí« ků přímek, které tvořily nad jeho hlavou temné okraje přikopu, a nechal si padat drobný déšť na pohublou, rozpálenou tvář. GIORDAN A FILIPA

.

57

Vyhýbal se lidem, ukrýval, se v přístěncíeh selských usedlostí a jenom hlad ho donutit požádat o potravu na samotách. Nebyl nápadný, protože v té době se toulalo zemí mnoho žebravýeh mnichů. Věděl, co bý ho čekalo při dopadeni. Svatá inkvisicé už měla na svě­ domí stovky zavražděných. ■ , Devátý dçn stanul před branami ftíma. Znal Zde'několik lidí, které mohl pokládat za své přátele. Byli spjati společnou myšlenkou, nevěděli však ještě, kde se dopídit prav-’ dy. Tehdy, stoje před branami ftíma, Filip ještě nevěděl, že se mu brzy dostane poučení, že sé seznámí se spisem muže, který se stane jeho duchovním učitelem po celý další život. Řím klokotal-všedním dnem jako var vody. Po tolika dnech samoty a odloučení se Fi­ lipovi zdálo, že padl doprostřed česna, bzučícího, věčně pohyblivého a vřícího- Stál na pokraji malého náméstí, z něhož se paprskovitě rozbíhaly ulice a uličky plné malých dětí; starců a stařen. Prudké jižní slunce rozpalovalo průčelí domů i vznosných paláců, v jejichž stínu se batolily domky lepené hlínou á lidským potem. Kontrast vznešenosti » nuzoty byl tak hmatatelný, že Filipovi blesklo hlavou: tak jako v životě lidí. Ponořil se do jedné z uliček, v jejímž středu se Usadil ptoud vyschlého bláta, před­ stavujícího zde dláždění. Na jednom nároží v domě více než zchátralém byla Umístěná chlapecká škola, kde žil i vyučoval jeho přítel Pauli. Jeho byt (dá-li se o něm tak mluvit) byl hned za učebnou, v níž Pauli cepoval ježaté kluky obchodníků a překupníků, mezi nimiž,, nebyl tak velký rozdíl* Filip postál chvilku ve stínu protějšího podloubí, potom rázně přéšel ke škole a prudce zaklepal. /Z hloubi se dunivě vrátila ozvěna. Filip slyšel opatrné kroky, které se zastavily blízko dveří. Zaklepal znova, „Co tak zhurta,“ odpověděl mu podrážděný hlas, „už jsem vám říkal, že u mne nebyl!“ Křídlo dveří se maličko pootevřelo a ztřnulo. „Proboha,“ zašeptal malý muž pohyblivého obličeje, který sé mu začal ihned skládat do vějířů grimas . .. „tos ty ?" Filip se usmál. „Já, bratře Pauli.“ ,. Do Pauliho vjela horečná činnost. Otevřel křídlo dokořán, vybShl drobným krokem před dům a strkaje levou rukou do Filipa, brebentil: „Vejdi>rychle. ., nedívej se. . . já myslel, že jdou zase ti proklatci. Viděl tě někdo?“ „Myslím, že ne. ííímem jsem prošel v nocí.“ „Jdi dál, rychle, nezdržuj se!“ Filip byl už v chodbě, ale Pauliho ruka ho nepřestala popohánět,'Nervosita se přelévala i na něho, nechápal, nevěděl, jenom šel, ppslušen strkající ruky. „Tam, do té komůrky. Jenom jdi, jdi! Celý M n už ví o tvém útěku. Zpráva je tu nejméně' tři dny. Biřicové'prohledávají domy všech tvých přátel.“ Filip se uprostřed komůrky zastavil. Srdce se sevřelo obručí strachu, dech se zúžil a rozdrobil, podobaje se rychlým výstřelům. Hledají ho! Pauli o všem ví a hrozí mu strašný trest, najdou-li ho zde. A co Pauli? Vydá ho, zachrání tak sebe? Strach i nového zatčení a mučení pronikl do Filipova těla jako zimnice. Vzpomínka na dřevěný kříž probudila i fysickou bolest. Pojednou mu bylo všechno jedno a chtělo se mu jenom spát, nepřemýšlet, nevědět- Za jeho zády bylo ticho. Co dělá Pauli? „Nevěděl jsem, Pauli,“ pronesl těžce, „odpusť mi. Půjdu zase. Jenom trochu jídla bych si vyprosil. Nechci tě přivést do neštěstí A za ním bylo ticho. Filip neměl ani tolik síly, aby se otočil. Mučivé ticho se kladlo na jeho rozjitřenou mysl tupým, drtícím návalem. Rudá kola začínala prosvítat na protější stěně. Proč jenom tohle všechno. Nejprve otec, potom on ... bolest, samá bolest, Nesmyslnost -tohoto okamžiku byla tak silná. Se v něm pojednou probudila zcela opačný ppcit. ProktatCi! Opakoval si několikrát toto slovo a cítil, jak v něm vzrůstá hněv a nenávist, Ještě mě nemají. ,j. a budu se s nimi rvát. I kdyby Pauli zradil, Î kdyby... Celý dům sé zachvěl hukotem ran na dveře, který ozvěna výsměšně vrátila.

58

„Proboha,“ zasténal ïà ním Pauli, „už jsou tu zase. Někdo tě viděl“ Filip se rázom obrátil. Viděl Pauliho obličej hrající ve všech vráskáoh á jeho vyboulené oči. Sotva vznikající vztek se!ve Filipovi rozhořel plným plamenem. „Klid, Pauli!“ Jeho slova švihla jako výstřel. ' „Udej, že jsem teď přišel. Nic se ti nemůže stát. Udavačům se nikdy nic nestane!“ Pauli se po těchto slovech probudil. Vykročil směrem k Filipovi a zvedl ruku, jako by no chtěl udeřit. Popadl Filipa j za potrhanou přednici, smýkl jim s nečekanou silou a v okamžiku ho vecpal do rozlehlé skříně. „Tiše!“ zasyčel, „jdu otevřít!" To byla posleçlnl slova, která Filip slyšel. Útrapy minulých dnů, cesta do ftíma, napětí mozku I těla, pocit,' že za několik okamžiků bude v rukou těch, proti nimž se rozhodl bo­ jovat, udusily jeho mysl 5 zanesly do říše horečnatých vidin. První věc, kterou spatřil po svém probuzení, byl černý, oprýskaný trám stropu. Ko­ míhal se před jeho očima jako prapodivný ještěr^riadýmal se a zase protahoival do směš­ ných rozměrů. Filip zavřel jedno oko a hra ustalá. Zvenčí sem doléhal křik-dětí, které zahájily pouliční bitvu s rozdrobeným blstfti, JSluneť-už jíst® rozpalovalo kadlijb- města, 1 ale v místnosti bylo cítit podzimní chlad. Filip měl dojem nesmírného klidu a pohody. Není tedy v moci svatého oficia, dřevěný křiž je minulostí a myšlenky se opět volně roz­ růstají v mpzku jako nádherné plody poznaného světa. Pochopil, že leží v Pauliho komůrce, úzké a přičmoudlé, ale současíiě laskavé jako dívčínáruč, plnící tělo pocitem jistoty a něhy. Za stěnou slyšel Pauliho hlas, v němž zazní­ vala melodie lásky k těm človíčkům, kteří měli u něho nabrat náruč vědomostí do života. Pauli učit a ku podivu se jeho hlas přestal podobat skřípotu veřejí a nesl se tichým bzu-' kotem učebnou. Takový je Pauli, usmál se Filip. Takoví jsou všichni, kteří mi pomáhali 1 za cenu vlast- f hího života, a podobní jsou i Nolané, i když jim chybí ona vyjadřovací schoppost. Vzppmínky na Nolu ho probudily do plného vědomí. Budou-li někdy jeho rodní bratři z vesnice spokojeni, dá-li jim-život pěknou hrst odměny za všechno, co pro něho Udě­ lali? Ve Filipovi bylo tolik síly, že byl pevně přesvědčen o takové, budoucnosti Nolanů. Domky se budou honosit v marnivém slunci pastelovými barvami, stáda dobře .krmeného1

ir e každém u '-m ikroskopu p a tří J \ příslu šné o s v ě tlo v a c í z a ř íz e ­ ni. V-m ifâ-Q stopii j e ^ lá š | é "Zapo­ třeb í hodně s vě tla , n eb o ť n e lz e , zapom enout, že s ě f sto u p ajícím zvětšen ím ubývá svě tla v ' pom ěru ge o m etric k é m . V y n á le zc e d robn d hledu Leeu w en h o ek p ou žíval; ja k o světeln éh o z d r o je o le jo v é lam pič­ k y .' T ak ový z d r o j s v ě tla by- nSifi nestačil, zv lá š tě když- ch cem e n a­ ším m ik rosk opem p o ř iz o v a t . fo t o ­ grafick é sním ky. P ro o b y če jn é, p o ­ zorování m a lých p řed m ětů posta­ čila by z nouze elek tric k á stoln í »lampa, k tero u bychom vhodně Sklonili, aby pokud m ožn o hodn ě světla dopadalo na p o z o r o v a n ý , předm ět.

Pro

dovedné

r u ce

REFLEKTOR K MIKROSKOPU

vlákno žárovky musí •být 65 mm nébo zvolna pootočením -zasanujénad stolkem a 55 mm od optické inb objektivovou trubku's objekti­ osy mikroskopu. vem do. vnější, trubky tubusu. až Na.- obrázku B je znázorněno, st nám zdá obraz nejostřejšl. v kterém, míště. je třeba zkráčeř;. Každému začftečniku, feteřý se nou rukojeť Sběračky přišroubo­ po prve divá do ; mikroskopu, Činí vat (polrkid na mikroskop shora). potíže druhé.oko. Snaží se je zaČíslice? (1) značí mikroskopický stolek, 'na jehož. stranu ve- vzdá­ leností 70 mm od předního kraje zbytek rukojeti sběračky (2) při-, šroubujeme. Čísliee (9) značí tu- > bus mikroskopu, - (10) hřbet mi­ Pro- pohodlí a pro pořizování kroskopického -stativu a (11) okumikrosnímků zhotovíme si jedno­ lárovou trubku. Pak už staeí zasunout zástrčku duché osvětlovací zařízení (obr. A). K tomu účelu potřebujeme.oby- do zdířky vé zdi a žárovka se roz­ •čejnou, třeba starou, hliníkovou, svítí. Při montáži je třeba dát po­ sběračku, jejíž naběradla má 8 až zor, aby okraj sběračky (3) neza­ 9 cm* v průměrů, .Odřízneme lu- sahoval do zorného pole objekti­ : penkářskou pilkou rukojeť, z níž vu, nýbrž aby byl -aspoň 1 ein .. ponecháme, jen kousek asi 7 cm mimo okraj objektivové trubky: dlouhý, který zahname ták, .jak (8). Do elektrické šňůry lze je v ' obrázku naznačeno (2). Pak ještě zapojit ' šňůrový, vypínač, na vrchu naběradla vyhledáme aby nébyk) třebá'' zástrčku zé střed a ' rýsovadlem naznačíme zásuvky vytahovat, když právě kruh v průměru 36 mm. V jtd - světlo nepotřebujeme. ynitřek sběračky tvoří; vlastně 1ríom místě na obvodě kruhu vyvřtáme malou dírku, kterou prostr­ malý reflektor, od jehož stěn se: číme pilku, a pomálu volnými ta­ světlo odráží a soustřeďuje na po­ hy a bez násilí dno'naběradla vy- zorovaný předmět. Blízkost žá­ ' řízneme. Do konce zbytku ruko­ rovky. zaručoje dostatek světla i jeti vyvrtáme dvě dírky pro pro krátké exposice při fotogra­ šroubky, jimiž později celé zaří- fování. Místo „miňĎnky" je možno do Î zení přišroubujeme k mikrosko­ pickému stolku (1). Nabčradlo objímky zašroubovat nizkovolto.jemným smirkovým papírem očis­ vou žárovku, kterou ovšem, musí­ tíme, aby se pěkně lesklo, rovněž me pak napájet přes reduktor zarovnáme a očistíme všechny (transformátor), který dává právě napětí nízkoVOltové žárovky. Sho­ okraje. V obchodě koupíme šikmou ra popsaný způsob osvětlení je bakelitovou objímku pro žárovku, však nějjednodušSí ,a néjl&vhější, K fotografování potřebujeme které se používá na zeď. U objím­ ky odstraníme spodek uvolněním ještě fotokomoru. O té si povíme šroubku na jejím dně a pro naši příště.; Teď si. jaště řekneme, jak potřebu si ponecháme horní část . už. můžeme; naším mikroskopem m3) Tuto část prostrčíme vyříznu­ pozorovat. -Do okulárové trubky tým kruhovým otvorem ve dně - zasuneme akulár a na kulatou sběračky (3) a upevnímř šroubky destičku, ležící na mikroskopic­ (7) nebo próstě jen , závlačkami, kém stolku, -položíme-, předmět,. aby nevypadávala. Do otvorů ve který chceme pozorovat. Předmět dně objímky zapojíme do zdířek musí; být přesně. po4,„oyektjvem, elektrický isolovaný kabel nebo jinak bychom je j ' névideU. ; Tmavé šňůru se zástrčkou (5). Pro bez­ předměty klademe .ha bílou stra­ pečnost zalijeme spodek 'objímky nu destičky, světlé před tne ty na- | pečetním voskem, stejně, ;tak_ za-, . opak na černou stranu. Pak už jon isolujeme- zapojené konce kabelu. rozsvítíme osvětlovací zařízení a nahouřit, ale někdy še to nedaří. Pak celé zařízení přišroubujeme díváme se jedním okem do okulá- Proto, si klapku oka přidržuje ru­ dvěma šroubky k delší Straně ru. Oko musíme přiložit až ha kou. Ani mhouření, ani přidržová­ •mikroskopického stolku • (1). Do čo'čKů. Objevf sé nám kulaté ní očního víčka není spr ávné. objímky zašroubujeme ještě elek­ osvětlené zorné pole a v něm zvět­ Oko, které nepozoruje, zůstává trickou žárovku pró napětí 220 šený předmět. Není-li přesně ve otevřené. Snažíme se však vše­ voltů o síle 25 wattů (6). Pro ten­ : středu zorného pole, pohybujeme chnu pozornost soustředit do oka, to účel se výborné hodí; matová pomalu kruhovou destičkou tak, až které se do mikroskopu dívá. Hned žárovka, tak zvaná „miňonka". je předmět přesně uprostřed. Ne­ se ‘to nedaří, ale po chvíli cviku Sklon Osy žárovky niusí být 50°, ní-li dosti ’ ostrý, pov-ytahujeme volné oko nie nevidí, i když zůstá-

y á ’ ótewřeno,- Oswine je třeba, abychom pozorovali střídavě obě­ ma, očima, nechceme-li si zkazit zrak. Dalším cvikem se pak na­ učíme hledět jedním okem tk). mi­ kroskopu a . pozorovat předmět a druhým se dívat t a papír, polože-

ný vedle mikroskopu, a kreslit to, co vidíme. Při kreslení právě po­ známe, jak je výhodné, když už od počátku volné oko nezavíráme. Zprvu nám také ujde mnoho po­ drobností. Oko se miísí naučit dobře dívat. Teprve později si zvykneme spatřovat v mikrosko­ pu takové detaily, které nám dří­ ve zcela unikaly. L. ČERNÝ

Rozhlas pro vás vysílá Zajímavá matematika — spíše „ceselá“ _ m aterm tikd,.by sé mél jmenovat pořad, který pro vás:v ^ ifá Čs. řožhtas, v pon­ dělí 28. listopadu v 16,00 hájin na Praze I. Už jméno autora, Bohumila Dobrovolného, zaručuje, že se opravdu pobavíté, po­ učíte a také ~~ že si zápóčpáte^ Ayl&.lvfán,'; çjiçé v jedně p ů l­ hodince ukázat, jak užitečíiá je, vmtgrfaiÜia, ja k zájímfivé. pro­ blémy .se dají řešit poměrně snadno a rychle, y matematice totiž více nei'w jiných Vědách-p la tiïita rê měř, jednou řež! & tom se už konečně přesvedčíte sami, až budete postaveni před úkol vyřešit na fojR td t ffe h fr W IP 9 É É jS p ll tický příklad. Nebojte se, bude opravdu, lehký: Stačí jýk tro­ cha zahloubání a správného myšleni a výsledek musíte znát nejdéle ve dfaceip.minútách. Na tenta pořad upozorňujeme, hlavně našemjadé hloubavce, avšak na své si přijdou samozřejmě í ti, kteří v matematice

vidí nepřekonatelnou zeď. P ři poslechu pořadu budete mit všichni možnost ukázat rychlost správného úsudku. Chceme se totiž přesvědčit, jak dovedete myslet, a to nejen jak správ­ ně, ale íňké jak rychle. Proto váin v závěru pořadu dáme vypočítat dva příklady. Zároveň vám povínte číslo přímé te­ lefonní linky do redakce vědy a techniky v rozhlase: První iřt řešitelé;, kteří správné odpovědí do 60 m inut, po vysílání, budou odměněni hezkou kňížkóu,. Samozřejmé jsme neza­ pomněli ani na ty, kteří jsou z venkova a nemají možnost do Prahy, volat telefonicky. T i nfim své. rozluštění pošlou poštou à i z jeji£h> příspěvků' budou wjlasovini tři spravili řešitelé, kteří budou odměněni kfi&nírn dárkem. Nezapomeňte proto — v pondělí 28. listopadu v 2C.00 hodin na Praže Is Na shledanou u přijímačů. :

VEDA- A

T E C H N IK A

M LÁ D E Ž I

/ 63

ï / ’ azdÿ, kdo kaná pokusy s elék- ; “ ■ třinou, měl by mít Spolehli­ vý měřicí, přístroj, Experímentoyat bez měření, bez -kontroly ' po­ užitých hodnot a výsledků, to znamená pouho* hraní be? solid -. ního Vědeckého základu.. Proto by měl mít každý fysikální kroužek i každý amatér alespoň nejzáklad­ nější, přístroje: citlivý gálvanorrtetř, voltmetr i ampérrpetř s nej­ širším rozsahem, můstek k měře­ ní odporů, kapacit a indukčnosti’. Komu,’ to dovolí prostředky, do­ plní si tato zařízení cscílografem. Kromě ospilografu — který se tiá také amatérsky postavit— lze ostatní měřicí přístroje poměrně levně pořídit. Galyanoitiçtr s cit­ livostí až na milióntinu voltu slou­ ží k základním pokusům s elek­ trickým proudem., Výroba něko­ lika typů byla v. tom to časopise popsána. Také tu bý! popsán můs­ tek k měření odporů. Nejdůležitějšimi " pomůckami Jsou voltmetry a ampérmetrý. Voltmetrem měříme napětí, am-péřmetrem proud.Nepřihlížíme-lí k elektrometrům, které měř! na-

poměru sníží. Ovšem teď p í -*in stupnice neodpovídá skutečnému napětí. Méli bychom použít jiné' stupnict!. Alt , tomu še můžeme vyhnout tím, že volíme hodnotu ■odporu tak, aby nové údaje byly pohodlným násobkem 'údajů pů­ vodní stupnice. Na příklad, bud er li celkový odpor (voltmetr -j- p ří­ davný 1 odpor) právě desetkrát větší než vnitřní c-dpor měřiče, bude možno, jednoduše odčítat" na stupnici desetkrát větší hodnoty.. Případný odpor musí tedy zřejmě být devětkrát větší než odpor při6 stroje. Ampérmetr se zapojuje, tak,-. aby všechen měřený proud jím procházel, tedy do serie se spo­ třebičem podlé obr. 1 (písmeno A). Zase v technické praxi užívá­ me arfipémietrů s rozsahem od­ povídajícím použití, Ale v labo­ ratoři můžeme jedním přístrojem měřit několik rozsahů, právě tak jako jsme to délai; u voltmetru. Jenže nyní, dojdeme-li se stup­ nicí ampérmetru ke konci a po­ třebujeme měřit větší proud, kla­ deme k ampérmetru příslušnýpřídavný odpor paralelně, souběžně (proto' mu říkáme též bočník, shunt). 1 zde volíme bočník tako­ vý, aby údaje, byly vhodným ná­ sobkem údajů stupnice. Má-li stupnice na ' př. ukazovat deset­ krát větší hodnotu, je podle Kirchhoföva. zákona třeba, aby paralelní odpor byl; desetkrát menši než odpor ampérmetru. Protože v obou případech, při voltmetru 1 ampérmetru, měříme vlastně vždycky proud, je zřejmé, že můžeme pro oba případy po­ užít -jediného přístroje, který je cejchován pro volty i pro ampéry. Aby to bylo Jasné, předpokládej­ me, že je vnitřní odpor přístroje Í00 f í; pak při napětí 1 V pro­ téká přístrojem proud 0,01 A, čili pro 1 V a 0,01 A stačí táž čárka pěti pomocí elektrostatické při— na. stupnid. Pro laboratorní měření jsou tažlivosti, mají vlastně všechny běžné voltmetry i ampérmetrý nejcitlivější přístroje s otáčivou Stejnou podstatu: obojí rriěřl cívkou mezi póly magnetu — Dep r o u d . Jenže voltmetr zapíná­ prez-D'Arsonvalovy. Ty jsou tedy me podle obr. 1 (písmeno V ) pří­ nejvhodnější k sestrojení univer­ mo mezi svorky zdroje. Voltmetr sálního měřicího přístroje. Měří má vždy co nejvyšší -vnitřní od­ Ovsem pouze stejnosměrný proud. por, takže odebírá poměrné málo. Chceme-li měřit střídavé proudy, proudu. Tento proud je podle Ohmová zákona přímo úměrný ná- ; pěti, takže’ můžeme ciferník pří­ stroje* cejchovat rovnoií ve voltech. V praktickém provozu, v elek­ trárnách, u dynam a pod. použí­ váme hned voltmetrů zvolených .tak, že právě odpovídají’ měřené­ mu rozsahu. Ale v laboratoři, a ■y amatérské praxi potřebujetne, měřit nejrozmanitější rozsahy,,, od anilivoltů do . set voltů. K tomu bychom potřebovali mnoho' pří­ strojů s .růziiými rozsahy. '. . Můžeme si však opatřit jediný přístroj, a to ten tiejčitW |jéí^ Měříme-li vyšší napětí, r na něž stupnice už nestačí, zapojíme po­ dle obr, 2 'do serie s přístrojem přiměřený odpoť. 'tím še pr&úd, procházející měřičem,: v určitém

7M

'VÈUA A ÍT K ta iN ’tK-1, MfcADjEgp

používáme usmernovace, címz se pvšěm citlivost přístroje podstat­ ně sníží: Tento postup, to jest použití usměrňovače, . še ’ ovšem nehodí pro vysokof rek venční proudy, kde jTiůžeme použít pou­ ze tepelných ampórmetrů. Podle našeho návodu si může každý takový universální přístroj sám sestrojit, jestliže si koupí je ­ dinou nezbytnou věc — co nejcitlivější miliampérmt tr. Potřeb­ né doplňující odpory jsou - velmi leyné, mimo to mnohé z nich na­ jdete ve starých přijímacích. Záleži-li- vám však na přesnosti, vy­ berete si nejlepší druhy a překon­ trolujete si ~ je na odporovém můstku. Abychom vám usnadnili práci, ótiákújetňe návod ha pahoáfaiý universální měřicí přístroj, který nám zaslal soudr. A n t o n í n K ov a ř í k. Samozřejmě si však mů­ že každý upravit celé zařízení i ji -

Ačkoliv při plné výchylce uka­ zatele protéká po každé stejný proud, je přece celkové zatížení každého dalšího odporů vyšší a vyšší, protože roste napětí na jeho koncích. Odpor 400 000 O vede při napětí 400 V pro-ud 0,001 A,,; čili bude zatížen 400XO,001 =±>0,4 W. Stačí tt dy i zde levnější odpor pro zatížení do půl wattu. Odpory budou zapojeny podle,: schematu 3. Jedna svorka je spo­ lečná. druhý přívod proudu zapo­ jujeme na svorku zvolenou podlé rozsahu na ní uvedeného. Neznámé-M aspoň přibližně měřené hápětí, připojujeme je raději dříve, na svorky s větším odporem zkus­ mo, abychom přístroj nezničili.

nak podle svých schopností a po-, žad^vků, . Návod předpokládá měřicí pří­ stroj o odporu 100 1?, ukazující při - ping výchylce napětí 0,1 V. Další měřicíjrozsahy pro měření napětí mají být: 5 V, 10 V, 50 V, 100 V, 500 V. Aby přístroj pří největší výr chylce ukazoval 5 -V, čili aby jim procházel stejný’ proud při padosátinásobném napětí, je podle obr. 2 třeba zvýšit i celkový od­ por přístroje -Podpor Ři padesát­ krát; čili na 5000 tí: Protože od­ por přístroje je, jak uvedeno. 100 |jf bude' mít přídavný odpor Ri 4900 Ö. Pro další rozsahy přidá­ váme odpory, zapojované podle schématu obr. 3 a připojené ta­ bulky Z ^ O jb v Ä N l eělk-DVV;,1 Ocí&dřTjO "

J‘ ?

Téhož přístroje můžeme,- jak bylo uvedeno, použít i jako am­ pérmetru k měření proudu. Sa­ motný přístroj měří při plné. vý­ chylce do 0,001 A Pro měření větších proudů připojujeme püdle obr. 4 bočník. Podle poznámky v úvodu vypočteme snadno bočníký pro další navrhované rozsa­ hy, a to pro další rozsah 5 mA bude shunt (bočník) Si mít takový odpor , raby přístrojem protékala jen pětina všeho proudu. Vodivost bočřxíku (t. j. zvratná hodnota od­ poru) musí , tedy . být čtyřikrát větší, čili odpor .čtyřikrát menší, Jelikož odpor přístroje je 100 Q,-.1 bude odpor bočníku 25 Ů. Prorozsah 10 mA sm í. protékat pří­ strojem jen desetiná proudu, čili odpor smí být pouze devítinou od­ poru přístroje, atd. .Z toho si snadno sestavíme tabulku bočniků pro různé rozsahy (viz str. 765). • Je zřejmé, že při stoupajícím rozsahu hrají úlohu již tisíciny, ba desetitisíciny ohmu a přesnost měření se státe snižuje: i Nepa­ trná změna odporu zahřátřm ji

SE^IÓVÍČH

10 , ;10:00Q, 1 .ïl-. = 10j o o ßti ;;'5Ô 00©' ~ Tti By 5B-om m s 4"Í0MOO g

50»;

500 000

jg jj »

ODPORÜ

. doplň, odpor , ; ' ; , ;q ; j . ..

éQQ 000—

4^

5 opo ? ; 5,(KK»

M m -----w%o oóo -

50 000 = r fío 000 100 000

==

400 000 '

podstatně ovlivňuje; K rom ě toho .řrychle í stoupá zatížení bočniku a tudíž •1 jeh o■'žahříváni.'. ■ pro pro Tgro pro

TAB U LK A BOCNfKO 10 raA Sj = 100 : 9 = 11,1 Q 50 mA S, = 100 : 49 = 2,03 U 100 mA Si == 100 : 99 - 1,01 Q 500 mA S »;V ÍOO : 499 = 2,<Í05£J,

i pro Střídavý proud, musíme po­ užít buď vhodného usměrňovače nebo t. zv. therm okřížé, což jo .jednoduchý thormočlánek, který zahřát střídavým proudem dává úměrné stejnosm ěrné napětí. V obOu případech sam ozřejm ě ztrá 1 cí p řístroj mnoho na své citltvosti a je tedy nutno odčítání na stupnici podle toho upravit.

Odpory uvedených hodnot ne­ lze koupit. Můžeme je však pořídit Jako usměrňovač se hodí malý z odporového drátu, jehož odpor kuproxový usměrňovač zvaný sé teplem příliš nemění (konstan„šváb“ , k terý má č ty ři Vývody, tati). Do 10 m A volíme sílu drátu' označené + a — k přístroji a 0,1 mm, do 100 m A 0,2 mm, do 500 mA 0,4 mm. Nevadí, má te-li .vlnovkou p ro* přívod střidavěhu proudu. . Je však možno Sestavit drát silnější, v tom případě vyjde čtyři usměrňovače TEKADE, k až­ bočhík je n přim ěřeně delší. dý s jednou usměrňovači destič­ Odpor drátu bychom mohli na­ kou podlé obr. 8 . Každý usm ěr­ m ěřit odporovým můstkem. Lépe ňovač však propouští část proudu však bude zapojit do serie s naším i opačným' sm ěrem a m á sám u r ­ přístrojem vypůjčený hodnotný čitý o d p o r,. takže se chová jako miliampérmetr á m ěnit délku od­ boéntk podle schématu obr. 9: porového drátu tak dlouho, až se náš ukazatel přesně shodne s uka­ N ejlép e je upravit zapojení po­ zatelem správného m ěřice. Drát dle obr. 10 tak, že pro střídavý pak přímo pripájím e k příslušné proud použijem e sam ostatné sé­ zdířce a společnému svodu a,ještě rie odporů i boČníků. T y pak volí­ překontrolujeme, zda se spájením me za kontroly vypůjčeného přes­ shoda nezměnila. ného měřiče. Pohodlná volba rozsahu nám Bude tó: značně obtížná práce, bude tentokrát činit větší potížé předně proto, že nánl budou v y ­ než při měření napětí* protože cházet neobvyklé hodnoty, za dru­ musíme vždy jen příslušný bočhé z toho důvodu, že stupnice ny­ ník zapojit paralelně s m ěřičem. Velmi dobře nám vyhoví spínací ní nebude vinou usměrňovače rov­ noměrná. Bude, nutno bud' zhoto­ zdířka, znázorněná na obr, 5. Za­ v it pro tyto případy zvláštní stup­ sunutím banánku do zdířky se v y ­ nici, nebo si sestrojit přepočításune isolační kolíček p, který" roz­ vací tabulky, nebo ještě lépe na­ pojí péra 1— 2 a spojí 2— 3. Toho rýsovat na m ilim etrový papír graf, využijeme při zapojení p řístroj^ k terý nám pro každý rozsah udá­ podle -obr. 6 . Spojim e-li nyní schema obr. 3 vá pom ěr m ézi údaji ukazatele a skutečnou hodnotou proudu či na­ a 6, dostaneme zapojení m ěřidla pětí. podle obr. 7, kde můžeme téhož Dole v bodech a a b je možno přístroje jednoduše použít jako připojit zařízení k měření odporů. ‘ voltmetru i ampérmetru pro různé Je to malý galvanický článek, k te­ rozsahy. Kdybychom nesehnali spínací zdířky, musili bychom si rý je normálně odpojen vypína­ čem Zs, aby se zbytečně nevybíjel. vypomoci ještě vhodnou spojkou Spojením vypínače Za sé článek nebo páčkou, kterou bychom vžd y­ připojí na pötehciOmetr 100 Ů , o d ­ cky obvod příslušného bočníku kud se zároveň odebírá napětí uzavřeli. přes zdířky R x na m ěřicí přistroj. Zařízení až potud popsané m ěJe výhodné použít tady spínací zd íř­ ří pouze stejnosm ěrný proud a ky, zapojené tak, aby normálně šlo ' napětí.’ Ghceme-li p řístroje použít

Náš nejm enší konstruktér nejmenšího kombajnu

napětí p řím o k přístroji. Kdyby­ chom neměli spínací zdířku, mu­ sím e sp ojit obě zdířky nakrátko. N yn í otáčíme potéheiometrem tak dlouho, až m ěřicí přístroj uká­ že plnou výchylku. Pak na zdířky R x připojíme m ěřený odpore Tím ukazatel klesne, protože se celko­ vý odpor obvodu zvýšil. Klesne tím více, čím je odpor větší. Abychom mohli hodnotu m ěře­ ného odporu zjistit, zapojujem e nejprve postupně do zdířek Rx hodnotné známé ódpory (nejlépe j e vypůjčit si sadu odporů cejch o­ vaných) a padle výchylky ručič­ ky s; pak zhotovíme na m ilim etro­ vém papíře graf. Podle toho, ja ­ kou výchylku ručička s neznámým

Začalo to tak, že učitelka E licerová zavedla své žáky ze 79. osm iletky .na Vinohradech na v ý ­ stavu sovětských hoépodářských strojů v Řepích. Jeden z chlapců, Ruda Huba ta, žák sedmé třídy, se přímo zamiloval do sovětské­ ho obilního kombajnu. Prohlížel je j sß všech stran, podíval se i do­ vnitř, sledoval souvislost všech jednotlivých součástí. A den před školní výstavou m ícurinskýeh kroužků překvapil Ru­ da učitélku i spolužáky^ modelem, jehož fotografii přinášíme. Ale ne­ ní to jen maketa, bednička, která má sice přim ěřený tvar, ale nic nedělá. Hubatův kombajn opravdu pracuje. Ruda Hubatá do něho vložil všechen svůj lim, celé švě srdce. Věděl, že nemůže zhotovit model, k terý by stoprocentně od povídal originálu, ale o to právě je jeho práče význam nější: ze schomatisoval sovětský kombajn v e svém výrobku tak, že tu je je ­ ho práce zcela zachycená, i když „v š e c k y . součásti nejsou: přesnou miniaturou velkého stroj©..

odporem ukáže, najdem e na gra­ fu správnou hodnotu odporu. Na měření má ovšem určitý vBv ko­ lísání vnitřního odporu článku, proto je dobře čas od času zapo­ jením známého odporu překontro­ lovat, zda ještě g rá f odpovídá skutečnosti; 1 1 Celkové uspořádání přístroje je naznačeno na . obr. 11. Jak je vi­ dět už na schematu, má přístroj přědeyším přepínač k použití pro stejnosm ěrný a Střídavý proud a dále- d vě řady zdířek, horní pro stejnosměrný* dotai pro střídavý proud. Přístroj se zdířkami je umístěn nà vhodnéfft» panelu, kte­ rý tvoří snimatelné víko vkusně dřevěné nebo bakelitové krabice.

Celé zařízení je poháněno elek­ trickým motorkem, který Ruda dostal od hodného souseda. Mo­ torek pohání přímo příčnou osu, na níž je gumový transportér, k terý opravdu vyhazuje za stro­ jem otepi slámy. K ní. je připo­ jena podélná, otáčivá osa'. Ta po­ hybuje pomocí klikového ústrojí kosou, ltterá kmitá sérii a tam mezi zuby žacího válu. Nad válem se otáčí přiháněč, k terý přidržuje, obilná stébla. Plátěný dopravník přináší pokosené- obilí d o stroje, kde je i mlátička znázorněna otá­ čivým dřevěným bubnem, je tam i zásobník zrna s pytlem , je tam • též fukar s lopatkami a gumovou hadicí^ kterou sé vyfukuji plevy.; I když to ve skutečnosti nemůže »všechno přesně fungovat, je v tom znázorněna vůdčí myšlenka stro­ je, je tu schematicky vyznačená jeho činnost. M otorek poháněný; kapesní baterii uvádí všecky sou-části do pohybu! N ení pochyby, žc z Rudolfa Hu­ batý bude jednou úspěšný kom­ bajnér nebo fconsteukiér hospo­ dářských strojů. ,

VED A *

A

TECHNIKA

MI-ADE2 I

765

Odpovědi na otázky z čísla 22

ZAJÍM AVÉ PROBLÉMY, Jména --nejíepšíclr „xešitéKj,,.Jcteří zároveň svou radu s hlediska geometrických pouček . nejlépe odůvodní, 4

Č ETL! j s t e d o b ř e ?

i. Koleje naších drah mají rozchod 1435 mm. — 2 Atomová „paliva“ : uran 235, plutonium, uran 233. — 3. Trolejbus T 400/IV má tři brzdy: ruční mechanickou, nožní tlakovzdus­ nou b elektrickou, - r 4. Radiokobaltu se po­ užívá k prozařování v průmyslu proto, že má dlouhý poločas a velkou pronikavost záření gamma. — 5 Elektřoosmosa je pohyb částic procházejících porošní vrstvou vlivem elek• trickéhó pole. — 6 . Endokrinologícký ústav jpoužívá k léčbě poruch, štítné žlázy radíojodu 'J 131. — 7. Jičínský Ä gro stro j vyrábí na př. žací stroje, vyoravače bramborů, závěsné v y oravače Tek II, řeppé kombajny. — 8 . O m í­ rovém využití atomové energie jednalo v če rv ­ nu zasedání Akademie věd SSSR v Moskvě á v srpnu mezinárodní konference v Ženevě. z a j ím a v é

pro blém y

Sazečova chyba.. Výsledek se nezmění, v y sadí-ti sazeč 2s . 91’ nebo prostě 2592. Zvláště pěkné početní řešení zaslal $. Chytil z K o ­ panin, X Divíšek, studující z Chèbu, J. Ober­ reiter z Bělčic, R. Košnár z M yjavy a řada jiných. — K d e je sovětská loď ? Podle po­ lohy Velkého vozu lze zjistit, že loď s to jí asi ha 18— 20® jižn í šířký. Podle časového údaje jd s o přístav, který je přibližně vzdálen í> 180“ od Mastery.. Tomu odpovídá Tahiti s chém oceáně. — Zlepšovatelé. Krátkou úva­ hou zjistím e, že dohromady za tři měsíce v y ­ robili-stokrát víc krabiček, než v prvním m ě­ síci. Celkem jich tedy vyrobili 894700. To lze přirozeně zjistit bez počítání, f O dm ěny z ě. 21 dostali: Libuše Klétečková z Plzně, R. Košnár z M yjavy, pionýrka Jitka Karešová z Hradce Král,, St. Hôzek, žák je denáctiíetky. vé Strážnici, Miloš Konečný, děl— nik z Kyjova. Odměny z č. 22 dostali: Michal Štmurda, Lubiša, £. Udavské, Jan Mikuláštík, žák 7. ťř. ve Vizovicích, St. Krausová, studentka z Plzně, 'Ant. Tonyka, žšk jedenáctiletky ž Kyjova, Eva Ortlová z Prahy-Spořílova.

hašiše nebo^ opia. ^%Čuřak má V ústech “špičku 'z pálené ’Miny. 'spžs- .jenou troůbeíCš nádobou. : ; . ' Vaším úkolem je popsat, jaj^je ■ dýmka’ zařízena; aby kouř z dýaakv, ^procházel vodou, „ale- ab^ahi kuřák nenassával . vodu, ani řaby voda nezatopil a, tabák. Správné’ řešení s nákresem vám potvrdí-^ me lístkem opravňu jícím ke kniž­ nímu ' slosování.

N ARG ILE ' ' Při přátelských rozhovorech na varšavském festivalu přišly . na přetřes i zvláštnosti a zvyky vý­ chodních národů. Hovořilo se ö kouření a k dosi, připomněl, že Arabové kotili vlastně velmi hy­ gienickým způsobem, protože ne­ chávají kouř ze své ' dýmky pro-

KDE POSTAVIT DÚM? Našim geometrům předkládá­ me dnes zajímavý a celkem prostý úkol« Tři cesty, jak je vi­ díte na obrázku, uzavírají rovnostranný trojúhelník. Jeden z našich odběratelů si. na této plo­ še zařídil zahradu a chce si v zahradě postavit chatu, Abý měl dobrý příjezd, hodlá od chaty ke . každé ze tří cest zřídit co nejkratší chodník, kte­ rý bude přirozeně na každou cestu vybíhat kolmo. Tak bude mít od chaty celkem tři chod-* niky, které chce vybetonovat, aby jích mohl i za deštivého po­ časí pohodlně užívat. Betonování takového chodníku vsak není právě jednoduchá ani laciná záležitost. Proto se majítël zahrady k nám obrací s dotazerň, kde má chatu umístit, aby spotřeboval co nejméně cementu, čili jinak řečeno, - aby celková délka všech tří cest byla nejkratší. Předkládáme tento problém naším čtenářům a otiskneme

ČETLI

bubl$vat vodou. Přítomný student z Iránu popisoval,' že tyto vodní dýmky jsou perského původu. I jejich název n a r g i I é' jé per­ ský: „nářgií1 “ znamená^ vlastně kokosový ořebh, protože původně se takové dýmky Vyráběly z ko­ kosových skořápek.

DVÈ NÁDOBY ■ Představte si. že máme., dvě skleněné nádoby stejného ^ š á ­ hu. Jedna z nich jé však úřká a -vysoká, druhá naopak široká a mělká. Nyní obě Jiádoby ponoříme úplně do vody tak, aby byly obráceny otvorem dolů a dno aby bylo vodorovné, Potopíme je tak hluboko, aby bylá jejich dna ve stejné ‘ výši. Voda bude přirozeně prázdné nádoby vytlačovat směrem vzhů­ ru. Na první pohled by se zdálo, že budou obě vytlačovány stej­ nou sílou., Po chvíli nám však vyvstanou pochybnosti. Která z obou nádob nám >bu,de v ě t š í. sílou vytlačovat ruku,, jsou-li jinak nádoby stejně těž­ ké?

Dnes se pro' ně užívá skleně­ ných nádob, vyrobených namno­ ze v našich sklárnách: Nádoba je naplněná vodou " a růžovým ole- . jem- Vlastní dýmka. je nad ní a plní se obyčejně zvláštním druhem vlhkého perského tabá­ ku. smíšeným někdy s práškem

JSTE DOBŘE?

JestH že a n o . za šlete o d & ově d na ty to o tá z k y týka nc\ se H lavně obsa h u p o s le d ­

n ích č lá n k u , před v y jitím daUího čísla naši redakci.. P ě t n ejlepšich odpovědi odměníme kniham i. Odpovědi a iména odměněných najdete v p říš tích číslech.

1. S ly š e li jste také o „lé t a jíc íc h talířích**?

2. Jak p r o v á d ím e

pokusné v r ty v z e m í?

3. J a k ý význ am má ch e m ie p r a g e o l o g ii?

4. N a .čem sé zak lád aj í m od ern í p lo vou cí ele k trá rn y ?

5. C o je to „ L o c h N ess“ a Čím v y n ik lo ?

€. K te r é z a jím a v o s ti m á vů z „ I F A ” ?

7. J a k še z a p o ju je v o lt­ m e tr a a m p érm etr?

S. Jak pracuje j řepaý kombajn?

OBSAH Věc prostá je to,-všední (V. T h iiíe) . . 738 Hlúbíňák (Z. Sládek) . . . . . . , 739 .7 kilometrů do hlubin Země (S. Polášek) 740 Chemie pomáhá geologii . . . . . . 743 Elektromotory do všech odvětví našeho •průmyslu (D r Ing. A. Seheinër) . . . Traktor Zetor Super 35 (J. Rosa) . . ; Naši řepaří budou spokojeni . . . ■, . L étající talíře a jiné sensace , . . . . Radioaktivita pramenů (V. Hi Matula) , Plovoucí elektrárna — zdroj levné ener­ gie . . . . . , . . . . . Pojízdná instalační dílná (A . E. Opat) . Díváme se na IFÜ (D r B. S tein er) . . . . 2krát lež genia (O. Růžičková) . v . . Velké, přání a skutky (J. Volprecht) . . Lidová universita „T ajem ství hmoty*1, .12. lekce (Řídí. doc. ing. J. Čeleda, , konsultuje ing, Č. Simáně, laureát ; státní cen y) . . . . . , . . . . 758 Smrt Giordaná Filipa (A. Janderá) . . . 761 Reflektor k mikroskopu (L. Č erný) , . 763 Malý měřicí přístroj . . . i . ■. . * : , 764 Náš nejmenší, k on stru k tér. nejmenšího ■kombajnu , ... . . . . . • .• . . 765 Zajímavé problémy . , v . . 766 K BAREVNÝM STRANÁM První strana obálky: M alíř F. Škoda: Ilustra­ ce k článku „L é ta jíc í talíře“ ha str. 748. ' Prostřední dvoustrana: M alíř F. Skoda: Í ’ iovoueí elektrárna k článku na str. 751).Poslední strana obálky : M alíř P. T ro jan : Auto- „ mobil IFA.

Vedoucí redaktor Vladimír BABULA Redakční

r a d a : Z. GREGOR, M. ILK, A. JANDERA, Z. KALOUS, .

, In g. V . M A R O U Š E K .T n g . 3. R A T H , J. R Ů Ž I Č K A . I. S E D L Á Č K O V Á , J. S Z A B A D I. S. S 1 B A L . In g. V R Á N A .

"

Adresa ústřední reflakce: Práha II, Krakovská l\, T é le ío n y , á-29-í?, 23-99-62. — . Slovrnská tfe.
Ov Č S M

v M la d é fro n ts

V'EDA A T IJC H N IK A fclIjA Ď EŽl — OtrnSetidenlk liro polytechnickou výchovu miádeže. V ^ c li^ í. v českem , slovenském a rnactarSíém: jazyce k ažd ý druřiý pátek. Cena výtisku Ž Kcs,' předplatně na rok S2 Kčs na půl rokli 26 Kčs. říozšifu je Poštovní n ovin ová služba.’ O bjednávky piijSfáli každ£ poštovní úřad t ‘dortičovatel. T iskn e: M lad á fro n ts , tiskařské závod y, ň. p., Prálía. bapťtv■ ňfr strsnÿ: Svoboda, tiskařské ïâ v o d ÿ . n. p., P f a ha-Sťnfehov. 'T ola č ís l» vyšlo Íí. lisSo{>a9(3"l*íS, A 99282

Zábavná věda V Y R Á B ÍM E A K U M U L Á T O R A k u m u láto r je nejvhodnějším zd rojem stejnosměrného elektrického p ro ud u pro pokusy v e škole, v elektrotechnickém kroužku i doma. . D á v á trvale p ro u d stále stejného napětí, m á nepatrný vnitřn í od­ por, takže lze z něho odebírat i velm i sil­ né proudy, d á se jednoduchým zařízením nabíjet i ze sítě. Proto si ukážem e n a je d ­ noduchých pokusech, ja k j e ak um ulátor zařízen a ja k pracuje.

K pokusu si p řip ra v ím e zředěnou kyse­ linu sírovou v p om ěru 1:10. Pozor, l i j e ­ me k y s e l i n u p o z v o l n a p o s t ě n ě n á d o b y d o v o d y , n ik d y ne naopak. Do kyseliny ponořím e d v ě olověné elek­ trody. C hcem e-li zhotovit článek o větším výkonu, použijem e tenkého olověného p le ­ chu, do kterého prorážím e hustě ved le se­ be hřebíkem díry střídavě s o bo u stran, aby se zvětšil povrch d esek a m ohly se případně na nich udržet chemikálie. Nejprostší pokus proved em tak, že obě desky zapojím e na obyčejnou kapesní b a ­ terií podle obr. 1 přes jednoduchý g a lv a nofnetr z holicí čepelky. C elý o bvod ne­ cháme zapojený asi p ů l hodiny. Potom vyjmeme baterii. Vidím e, že nyní g a lv a nometr ukáže opačnou v ých ylku — olo­ věné desky d á v a jí proud. Pro h lédn em e-li je podrobně, vidím e, že deska spojená s kladným (kratším ) pólem baterie zh n ěd la. V zn ikl na ní kysličník olovičitý PbO j, který m á čokoládovou barvu. Pohodlněji m ůžete pokusný ak um ulátor nabíjet ze sítě pom ocí transform átorku a usměrňovače. Transform átorek stačí i oby­ čejný zvonkový, nebo starý transform átor z radia, v němž spojím e obě čtyřvoltové sekce do serie. U sm ěrňovači článek bude nádoba s nasyceným roztokem užívací so­ dy, do níž jsm e Vložili d v ě elektrody, jed ­ nu z čistého hliníkového plechu (d o brý je

plech z elektrolytických kondensátorů ne­ bo válečný hliníkový drát, kterého se Uží­ valo, když b y l nedostatek m ědi), druh ý ze železa. Z apo jen i je na o br. 2. P o půlhodinovém n abíjen í zapojím e na náš akum ulátor zvonek nebo dvouvoítovou žárovku a zapíšeme, ja k dlouho bude zvo­ nek zvonit nebo žárovka svítit. P a k aku­ mulátor znovu připojím e n a zdroj proudu, ale tentokrát opačným i póly'. Zjistím e, že po několikerém nabíjeni se kapacita ak u­ mulátoru značně zvětší, žárovka svítí

mnohem déle.

Chcem e-li ještě zvýšit kapacitu, vezm e­ m e dva přim ěřeně delší pruhy olověného plechu, vložím e mezi ně p ruh’ celuloidové síťky (stačí do celuloidového pásu nadělat otvory) a vše svinem e do válce, který n a­ p ln í sklenici s kyselinou. P o několikerém střídavém n abíje n í a v y b íje n í dostaneme akum ulátor, který vy drží pracovat dosti dlouhou dobu. Ještě vyšší kapacitu dostaneme, : když mezi otvory v olověných deskách vetřem e hustou pastu ze známého červeného s u řík u (m inium ) značky PbsO« (orthoolovičitan olovnatý). T a k dostanem e po něko­ likerém n abíjen í na deskách houbovitou hmotu, která udrží již značný náboj. T a k ­ to zhotovený akum ulátor se dokonce už hodí jak o zdroj p roudu p ro dlouhodobé zapojení. D esky p ak m usím e zavěsit, pro­ tože hm ota ráda vy p a d áv á a v y tv o řila b y n a dně k rátk é spojení. Jeden článek d á v á napětí 2 V . Chce­ m e -li použít vyššího napětí, m usím e při­ rozeně spojit více článků za sebou v b a ­ terii. Potom však je třeba n abíjet baterii i vyšším napětím, více než 2,7 V n a každý Článek. Počítám e-li o p ravd u s delším užitečným provozem , použijem e čistých Chemikálií, zejm éna destilované vo dy a chem icky čis­ té kyseliny sírové, která nesmí obsahovat chlor. J A K O U D R A H U K O N A M Ě S ÍC ? M á te -li u vás astronom ický kroužek, po­ ložte jeho členům jednoduchou otázku: J aký pohyb vlastně koná Měsíc? V á š h vězd á ř-a m atér vám pravděpodobně n akreslí kruh, nebo m írně protaženou elipsu a ukáže vám , že to j e dráh a M ěsíce kolem naší zeměkoule. A le to je jen naše pozem ské hledisko. M ěsíc se přece p oh ybu je s naši Z em í na d ráze kolem Slunce. Přip o m en ete-li to, k a­ m arádovi, který vás poučuje, přivedete ho asi, do rozpaků. V zpam atuje* se Však brzy a nakresli v á m teď nějakou podivnou šroubovnici, k terá se vin e kolem Slunce. A teď jste ho chytili! K d ybyste totiž n a ­ rýsovali d ráh u M ěsíce kolem Slunce, vůbec j i nerozeznáte od kružnice. T o je tak: především se bude tato dráha tém ěř shodovat s drahou Zem ěr bude to tedy elipsa, kterou n a pohled od kružnice nerozeznáte. A le k am se poděl krouživý poh yb M ěsíce koljem zeměkoule? T en se n a dráze kolem Slunce projeví jen ja k o nepozorovatelná vlnovka, tak ne­ patrná, že b y se n a kružnici o polom ěru 8 cm je v ila odchylkam i pouze 0,2 m ili­ metru. T o znam ená, že zase pouhým okem bychom je jí nepravidelnost nepoznali. Jak si to vysvětlíme? M ěsíc je p rávě tak p řitahován Sluncem jak o naše Zem ě, dokonce je přitažlivost Slunce více než dvojnásobná proti přitaž­ livosti Zem ě. Přitažlivost d vou těles zá­ visí, ja k je známo, na součinu hm oty obou těles a zm enšuje se se čtvercem jejich vzdálenosti. Nuže, vzdálenost M ěsíce od Slunce je sice asi 400krát větší než od Zem ě, takže přitažlivost mezi stejným i hm otam i b y b y la 160 OOOkrát menší. Slunce v šak m á hm otu více než 320 OOOkrát větší než Zem ě, takže výsledek je, ja k uvedeno, že Slunce p řitah u je M ěsíc dvojnásobnou silou proti Zem i. Z ém ě tedy vlastně p ři současném oběhu obou těles kolem centrálního Slunce jen m írně n aru šu je dráhu, kterou by konal M ěsíc, k d y by Z em ě nebylo.

M L A D Á FRONTA, n ak ladatelství Č SM , P r aha II, Spálená 53 EDICE

N.

N. LÛM

V.EDA

Plavilščikov:

MLÁDEŽI

M LADÝM

P l tA T E -

P Ř ÍR O D Y .

S touto knihou projdete přírodou ve všech jejích proměnách, na jaře, v létě, na podzim i v zimě. B udete si vším at všech p ro jevů života a bedlivým pozorováním o bjevíte stále nové a nové, které nám při letm é prohlídce unikly. Z astavíte se u ja r­ ní louže, podíváte se k m raveništi, do ovoc­ ného sadu, na podzimní pole, v zimě pů­ jdete ve sněhu po stopách lesní zvěře. To zdaleka není vše, s čím vás tato bohatě ilustrovaná knížka seznám í; otevře vám hlubší pohled n a přírodu a poučí o důle­ žitých zákonech života. Cena váz. výt. K čs 23,— .

I. C h alifm an : V Č E L Y . K aždý, kdo se p o p rvé seznam uje s po­ divuhodným světem včel, stojí v úžasu n ad organisovaností jejich života a nutně si k lad e otázky, podle čeho se řídí jejich pohyb, kdo účelně rozděluje práci, v čem je sm ysl jejich horečné činnosti. V e snaze odpovědět ha tyto otázky docházeli lidé často k falešným , fantastickým a klam ným představám ‘(na př. „ ta jn ý m včelím v ý b o ­ rů m “, které „rozum ně“ říd í včelí roj). M a­ terialistická věd a o dk ryla konečně zákony, jim iž se řídí život včel, o dh alila jejich kou­ zelná tajem ství. C halifm an ova kniha Včely (vyznam enaná Stalinovou cenou) souhrnně, velm i poutavě a vědecky přesně pojedná­ v á o posledních objevech a názorech na včely. U m ožň u je využít těchto poznatků k rozvoji pěstování včel. Cena váz. výt. K čs 23,— . J. W o lff: ItTSE T IS ÍC E O S T R O V Ů . A u t o r knihy, předseda pokrokového N i­ zozemského svazu mládeže, poutavou re­ portážní form ou odh aluje koloniální útisk a zločinnou politiku holandských kolonialistů v Indonésii. V e své knize ukazuje zejm éna život prostých m ladých lidí a je­ jich lásk u k holandském u hrdinovi m lá­ deže Pietu V a n Staverenovi, který přešel na stranu indonéských bojovníků za svo­ bodu. K n ih a v y šla v roce 1954 v A m ste­ rodam ů a je v současné době vydávána v SS S R , Po lsk u a M aď arsku. — B rož. Kčs 6,70. C. V ejdělek : S O U D R U H Z

OKRESU.

N a poutavém , živém příběh u dvou in­ struktorů okresního vý bo ru popisuje autor zkušenosti svazáckých funkcionářů, jimž b y ly svěřeny organisace v e vzdálených obcích na Vysočině. N e jd e tu jen o ap li­ kaci ^určitých zásad práce, ale o názorný příklad, ja k je třeba postupovat, ab y čin­ nost S va zu m ládeže by la co nejzajím avější a úspěšná. K n ih a je vlastně živou učeb­ nicí, přin ášející beletristickou form ou zpracované poznatky o životě Českosloven­ ského svazu mládeže. Z vláště ji doporu­ čujem e funkcionářům a ak tivu Č SM . — Brož. K čs 6,40. M . K rop ačevová: U Č I T E L A K O M S O M O L . Sovětská učitelka, členka A kad em ie pe­ dagogických věd SS SR , v y p rá v í o boha­ tých zkušenostech ze své praxe, o pom ěru mezi učitelem a žákem v sovětské škole a o spolupráci mezi učiteli a Komsomolem. Brož. K čs 3,23.