VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, Sokolská 33, 701 21 Ostrava 1 Obor: Ekonomika podniku
Tematický okruh 2 Využití nabitých znalostí v praxi, stáž v plynárenské firmě
Vypracoval: Bc. Anežka Kolúchová
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 3 Jak jsem začala svou praktickou fázi mého studia? .......................................................... 4 Nástup do pracovního kolektivu, seznamování se ............................................................ 5 Jak jsem si našla svého garanta................................................................................. 6 Řešení prvních úkolů ........................................................................................................ 6 Osobní jednání se zástupci zahraničních společností ....................................................... 7 Ukončení pracovních cest, zápisy, výstupy, prezentace ................................................... 9 Závěr ............................................................................................................................... 10 Zdroje .............................................................................................................................. 11
Úvod Začátek roku 2013, rok před státnicemi bakalářského studia a vize nekompromisního boje absolventů o pracovní příležitost na trhu práce. Nejenže se člověk dostává do stresu kulminujícího studia, ale zároveň musí obstát i v džungli běžného života a ve starostech spjatých s dospělostí, přeci jen mi bylo toho roku 21 let. Člověk se v tomto věku a s minimálními zkušenostmi stává štvanou zvěří, a pokud to strachy nevzdá a bude bojovat, tak nejenže dosáhne úspěšného absolutoria na vysoké škole, ale zároveň bude moci ten titul oprávněně užívat a opírat se o něj při předvádění svých schopností při pracovních pohovorech, v zaměstnání, při posilování jádra společnosti (firmy) případně při řízení kolektivu v manažerské pozici. Je to první krok, který je třeba udělat, aby byl člověk úspěšný ve svém studovaném oboru. Jít dál, hlouběji a spolupracovat s firmami souběžně se studiem. Pokud se tak nestane, tak titul bude znamenat pouze to, že jsem školu odchodila a prošla zkouškami. Nebude to však znamenat nic víc, žádná praxe, žádné praktické zkušenosti, pouze holá chladná teorie. S takovým titulem se sice dá uchytit ve firmách, které hledají vysokoškolsky vzdělané lidi, nicméně později stejně zjistíte, že děláte práci, kterou by zvládl i člověk s nižším vzděláním a vaše nabité znalosti ze školy chátrají a vytrácejí se. Takoví studenti jsou podle mě pouze přítěží pro vysoké školy a zároveň pro českou ekonomiku. Vždyť by mohli po maturitě dávno pracovat a přinášet tak do vlastní a státní kasy pěkné peníze. Místo toho ty peníze ze státní kasy tahají a nechávají se udržovat na vysoké škole. Absolventů je pak nesčetné množství a na ty poctivě vystudované, prakticky přemýšlející studenty/absolventy pak padá špatné světlo a jejich titul je opovrhován a podceňován. Nicméně jsou tady právě ty zkušenosti, dravost a činy, které může za sebou student nechat po úspěšné praxi v nějaké firmě.
3
Jak jsem začala svou praktickou fázi mého studia? Každý počátek musí začít myšlenkou, nějakou vlastní vizí, chtěním, touhou a zájmem o vyšší level v pracovním životě. Tak i já jsem se rozhodla, že začnu spolupracovat s nějakou firmou a ne za peníze, ale nejdříve za zkušenosti, které jsou k nezaplacení a později se samy zaplatí po zapojení se v pracovním řetězci. Pocházím a žiji v průmyslové oblasti moravskoslezského kraje a to konkrétně v Karviné. Město, ze kterého jdou vidět dva kontrasty – krásné Beskydy a těžký průmysl nabízející pracovní příležitosti pro obory strojní, stavební… a to vše spojeno společným oborem – ekonomikou. Veškeré lidské dění a společnost jsou poháněny nutností postarat se o své živobytí, a proto bylo i mým cílem uchytit se a získat praxi v průmyslově zaměřené firmě a začít tak s obstaráváním vlastního budoucího živobytí. V dnešní době existuje celá řada možností, jak se zkontaktovat s firmou. Kromě inzerátů, reklam a veřejné anonce existují dnes i modernější způsoby kontaktu a komunikace, a to facebook, twitter a podobně. Já jsem však zvolila přímou volbu a to osobní návštěvu po předem telefonicky domluvených schůzkách. Bylo to pro mě nové a stresující, neboť jsem nechtěla zkazit první dojem. Nejdříve jsem si něco přečetla o tom, jak se připravit na pohovor, co si zjistit o firmě a co bych měla očekávat já sama při případném přijetí do pracovního procesu, byť zatím občasného během studia. Navštívila jsem tedy několik firem a několik pohovorů s otázkami, proč vlastně by mě měli přijmout a proč bych měla být pro tu či onu firmu prospěšný. Jedná se o klasické otázky důležité pro zaměstnavatele, který chce zjistit, zda se na místo hodíte. Jak se píše na iŽivotopis.cz, nejdůležitější je však vyniknout mezi ostatními konkurenty. Odpověď byla vcelku jednoduchá: Mám zájem o podílení se s čerstvými a aktuálními informacemi a aplikovat je na stávající zaběhnutý systém ve firmě a pokusit se o inovativní myšlenky a kroky v obchodní a marketingové oblasti firmy. Obchod a marketing jsou všude kolem nás a setkáváme se s ním od počátku našeho života a při dobrém vnímání jsme schopni postřehnout nové trendy či potřeby v dané oblasti. Po několika pohovorech jsem se uchytila. Byla to firma skutečně průmyslová a to se zaměřením na energetiku, konkrétně plynárenství. Firma to byla vcelku zaběhnutá, žádný nováček a co se rozsahem týče, tak se jednalo o firmu střední. Jedná se tedy o firmu, která je na trhu více než 20 let. Pro účely této eseje firma nechce být jmenována. Mé znalosti jsem si považovala za dobré a přínosné. V té době jsem uměla cizí jazyk a to francouzštinu zaštítěnou zkouškami DELF a angličtinu v úrovni začátečníka. Dále jsem z generace, která téměř vyrostla na počítači, a tak jsem mohla poskytnout nepřeberné množství znalostí v oblasti informatiky, softwaru a obecné počítačové gramotnosti, se kterou mohou mít starší zaměstnanci potíže – a zde se opět nabízela má síla, která ve spojení s letitými pracovníky se zkušenostmi mohla přinést zefektivnění 4
zaběhnuté činnosti. V jazykové oblasti a obchodu firmy jsem nabízela zaměření obchodních činností na země, kde firma vlivem jazykové bariéry nedokázala trh oslovit. Takové byly mé vstupní znalosti a nabízené ochoty vůči firmě.
Nástup do pracovního kolektivu, seznamování se Jak už jsem zmínila, jednalo se o začátek roku, a jak mi bylo na pohovoru řečeno, tak začátek roku je důležitý na obchodním oddělení, neboť se postupně uzavírají smlouvy na startující pracovní rok. Vypravila jsem se autobusem do Prostřední Suché a s nervozitou vstoupila do budovy firmy s dalšími zaměstnanci. Z pohovoru jsem si pamatovala, že musím do prvního patra a poté vedlejším schodištěm dále nahoru za ředitelem obchodně marketingového oddělení. Ten mě s klidným přívětivým hlasem přivítal, ukázal mi stůl, za kterým budu pracovat a představil mě kolegům a kolegyním nejen z obchodního oddělení. Bylo to pro mě něco nového, už to nebylo jako ve škole, už to mělo úroveň a byla to pro mě pocta. Je to důležitý krok, kdybych byla jen tak usazena za stůl, tak by o mě nikdo nevěděl a byla bych tam jako nějaká šedá myška a kolegové by si šeptali, kdo jsem, co budu dělat… Po představení ostatním zaměstnancům, se kterými budu ve styku, jsem byla obeznámena s managementem firmy, byť jen teoreticky, protože kdo by se z vedení společnosti seznamoval hned na začátku s nováčkem ve firmě - pokud se samozřejmě nejedná o talentovanou osobu s potřebným profilem znalostí a dovedností. Nicméně při prvních úspěšných krocích jsem byla osobně navštívena ředitelem firmy a bylo mi popřáno hodně úspěchů (předpokládám, že na poradě managementu bylo zmíněno mé jméno jako praktikantky, proto jsem byla ze slušnosti přivítána i zmíněným ředitelem). Nicméně pojďme dál. Představení ve firmě proběhlo na formální úrovni a zbývalo to nejtěžší: pochopit ve firmě vazby funkční, kdo se čemu věnuje, kdo s kým spolupracuje, jaké jsou návaznosti jednotlivých činností, kdo je na začátku úkolu a kdo u jeho konce, způsob řešení problémů a samotných úkolů. Není to jako ve škole, dle zadání zpracovat úkol. Ale je velmi důležité úkol pochopit, přijmout ho za svůj, mít za něj zodpovědnost, stanovit jeho hranice řešení (třeba dle smlouvy o dílo) a stanovit termín vyřešení úkolu. To je pro nováčka opravdu velký oříšek a bohatě to stačí na prvních pár měsíců ve firmě. Adaptace je pro firmu i nového zaměstnance velmi důležitá. Koubek (2001, str. 181) ji definuje jako „proces seznamování pracovníka s organizací, jejími úkoly, stylem práce, technologií, specifickými předpisy organizace i jinými předpisy a celkovými podmínkami, za nichž bude pracovník vykonávat svou práci. Dá se říci, že nástup do pracovního kolotoče a seznamování se s kolegy je stejné a stejně důležité, jako když se začíná dítě socializovat nástupem do školky a učí se komunikovat s ostatními dětmi. Pokud se zanedbá začátek, veze se to pak dál špatným směrem, nebo se to přinejmenším špatně napravuje a dostává do správných kolejí. Stále 5
ještě nejsem u očekávaných praktických zkušeností s firmou, ale i tak je po zamyšlení jasné, že dobrá příprava, promyšlenost či správné návaznosti jsou tím zmíněným správným krokem. Nedá se to odepřít, dobrá příprava dělá zdravé základy, na kterých se dá vždy dobře začít a odrazit se.
Jak jsem si našla svého garanta Nehledě na to, že jsem svého nadřízeného měla, tak jsem si hledala spřízněnou duši mezi kolegy, která by mě takzvaně vzala pod svá křídla. Nechtěla jsem se k nikomu vnucovat nebo někoho brzdit v jeho práci, ale i tak jsem věděla, že potřebuji spojence, na kterého se můžu obrátit s jakýmkoliv dotazem. Přeci jen bylo těch nových věcí spousta a přicházet na všechno sama by bylo zdlouhavé a svým způsobem i zbytečné. A proč spojence? Třeba pravidelné porady – co si na ně připravit, jak probíhají, co se od každého očekává na poradě, zda si připravit nějaký výstup pracovních výsledků, nebo zda se i formálněji obléknout. To vše jsou důležité detaily, které pomohou dobře vyniknout. Tuto adaptaci s kolektivem nazýváme jako sociální. Kolektiv autorů (1998, str. 20) ji vymezuje jako „přizpůsobení jedince nebo společenské skupiny sociálnímu prostředí nebo podmínkám společenského života.“ V období adaptace považuji „spřízněnou duši“ ve firmě za nutnost.
Řešení prvních úkolů Začalo to zlehka. Nejdříve jsem se začala, po konzultaci s šéfem, věnovat hledání nových potenciálních zákazníků ve Francii, Belgii a Švýcarsku. V první řadě jsem začala brouzdat po internetu a zkoumat, na co se v průmyslu jednotlivé země zaměřují, jaká je jejich technologická vyspělost a zda by mohli mít zájem o naše produkty či služby. Selektovala jsem tedy firmy zaměřující se na energetiku a plynárenství, neboť právě v těchto oblastech máme velký potenciál. Po výběru asi stovky zahraničních firem jsem začala dávat dohromady motivační dopis s reklamním listem naší firmy. Vše jsem samozřejmě pravidelně konzultovala s mým šéfem, neboť bylo důležité, abych dobře stanovila priority, ve kterých se naše firma cítí nejlépe. Zároveň bylo důležité ukázat i poslední moderní aplikace, které ve firmě rovněž vyvíjíme, byť třeba zatím nejsou úplně zaběhnuté. V neposlední řadě jsme doložili i nějaké reference jak tuzemských tak zahraničních staveb včetně finančního objemu a objednatele stavby. V dnešní době jsou jednotlivci i firmy zahlcováni emaily a reklamami, proto bylo důležité odlišit se od tohoto šumu, což je cílem naší komunikace s potenciálním zákazníkem. Celý tento balík informací a referenčních fotografií jsem doprovodila francouzskými popisky a postupně odesílala na jednotlivé zahraniční společnosti. Přikrylová, Jahodová (2010, str. 98) tento způsob nazývají specialogy. Jedná se o „ úzce specializované katalogy přesně dle potřeb jednotlivých zákazníků.“ Prvotně jsme chtěli tento balíček odesílat hromadně na vybrané emailové adresy, ale nakonec jsem si prosadila, že vše odešlu jednotlivě. Během selektování firem jsem si zároveň vyhledala (kde to šlo) jména vrcholových managementů firem a právě na ně jsem se zdvořilým pozdravem odeslala připravený 6
balíček informací. Kromě managementu firmy jsem si vyhledala i její velikost a počet zaměstnanců a dle toho jsme do zahraničí odeslali i běžnou poštou vytištěné balíčky (prospekty, fotografie, referenční stavby a reklamní předměty). Dle Přikrylové, Jahodové (2010, str. 84) je velmi důležité při reklamní tvorbě zaujmout. „Zákazník by se měl pamatovat produkt i po delší době.“ Proto jsem zvolila tento netradiční druh oslovení. Ještě abych upřesnila výběr zahraničních firem, tak jsem vybírala takové, které měli na svých webových stránkách odkazy na zahraniční činnost. Z toho bylo možné předvídat jejich zájem o zahraniční styky a obchod. U firem, kde nebyl zřejmý jejich zájem o zahraniční aktivity, jsem brala v potaz jejich velikost a dle toho předpoklad na možné zahájené zahraniční komunikace. Malé firmy v oblasti energetiky a plynárenství jsem z důvodu jejich pouhých „kolem komínových“ aktivit neoslovovala. Uplynul jeden týden od odeslaných balíčků a začaly se objevovat první zahraniční reakce firem. Některé nám jen děkovaly za to, že jsme si je vyhledali na internetu a něco si o nich přečetli, jiné se začaly detailněji zajímat o naše produkty a některé nám dokonce zaslaly pozvánku k návštěvě a prohlídce jejich společností (jednalo se o mé první úspěchy a poprvé mi bylo pogratulováno k dobrému začátku v pracovní činnosti – je to samozřejmě jen slovo, ale potěší a určitě i povzbudí k dalším úkolům). Abychom nezanevřeli na firmy, které se nám neozvaly zpět, tak jsme je zkoušeli postupně kontaktovat telefonicky alespoň pro informaci, zda jim náš balíček došel a zda byli srozuměni s našimi činnosti a možnostmi spolupráce. Komunikace naživo byla pro mě hodně obtížná, neboť komunikace v odborné rovině značně pokulhávala a nebylo pro mě jednoduché porozumět některým technickým dotazům. Nicméně jsem i tak zachovala chladnou hlavu a nabídla případné odpovědi v emailové komunikaci. Tato slabina se dala při telefonické komunikaci předvídat, ale po pár týdnech v prvním pracovním nasazení se nedalo očekávat lepšího výsledku. Je však logické, že na obchodním oddělení nemůžu mít takové informace jako technici z realizace, ale o tom je už vzájemná komunikace jednotlivých oddělení (u nás divizí) u nás ve firmě. Špatné je, když komunikace mezi jednotlivými divizemi ve firmě nefunguje, a to obzvlášť pokud se jedná o střední nebo velkou firmu. Obchod (marketing) potřebuje mít stále aktuální informace o probíhajících realizacích či inovacích, aby se stále aktualizovala firemní portfolia a bylo možné poskytovat aktuální informace v dalších nabídkách či ve veřejných soutěžích o zakázky.
Osobní jednání se zástupci zahraničních společností Po dvou měsících ve firmě jsem byla požádána o tlumočení při několika zahraničních cestách do Francie a Švýcarska. Naskytla se mi jedinečná příležitost, a tak jsem studium na škole musela trochu potlačit na pár dní do ústraní a připravovat se na zahraniční cesty. Má příprava spočívala v učení se nových slovíček v kombinaci s alespoň částečným pochopením naší firemní problematiky a technologie. Na služební cestu jsem se však nepřipravovala sama, ale cestovali ještě vedoucí obchodu se znalostí angličtiny 7
a projektový manažer rovněž se znalostí angličtiny a dostatečnými znalosti technologie pro obchodní rovinu a obchodní jednání. Odcestovali jsme tedy ve třech lidech. Měli jsme namířeno do Lausanne, Ženevy a Lyonu. Celá tato obchodní cesta byla naplánovaná tak, že v každém městě/firmě jsme strávili celý den. Více bychom během jedné obchodní cesty nezvládli, neboť se jednalo vždy o 9ti hodinové návštěvy a pak ještě další čas na přesun do dalšího města. V každé firmě jsme byli velmi slušně přivítáni a všude nám také zajistili ubytování, abychom se nemuseli těmito formalitami zdržovat a unavovat. To vše však bylo předem dojednané. Pro mě to bylo až neuvěřitelné, jak slušně a ochotně bylo s námi na služební cestě zacházeno. Musím říct, že úroveň obchodního jednání byla na vysoké úrovni a dle toho pak také probíhala další komunikace a vyjednávání spolupráce. Samotné návštěvy a jednání ve firmách probíhalo vždy pod vedením několika lidí z navštěvovaných firem, většinou za účasti obchodního zástupce a nějaké technicky zdatné osoby. Nejdříve jsme byli zavedeni do zasedací místnosti, kde jsme se navzájem představili a poté nám byla prezentována jejich pracovní činnost. V druhé fázi jsme se představili my, opět přes prezentace s ukázkami našich staveb a s nahlédnutím do vývojových projektů. Vývoj je vždy zajímavý pro firmu, a to ze začátku pro obchodní a marketingové tahy, neboť se tím dá získat určitá pozice na trhu. Tak tomu bylo právě i na zahraniční cestě, kde nejvíce dotazů bylo směřováno právě na vývojové projekty. Ne že bychom prozrazovali naše know-how, ale byli jsme schopni se podělit s určitými informacemi. Poté, co jsme se navzájem zahrnuli informacemi o našich činnostech, jsme byli pozváni do výrobních prostor a dílen. Opět jsem byla zahrnuta informacemi, tentokrát vizuálními, neboť v těchto fázích jsem byla na teoretické úrovni a pouze jsem si představovala, o jakých technologiích se hovoří. Pro začátečníka a ještě ženu netechnicky zaměřeného oboru je to španělská vesnice, ale pokud má člověk zájem vydržet ve firmě co nejdéle a posilovat svou osobu a své postavené ve firmě, tak musí zanořit své drápy alespoň pod povrch každé divize ve firmě. Ještě zpátky k výrobním prostorům. Samozřejmě jsme měli zákaz fotit, ale i tak si myslím, že pro našeho projektového manažera stačilo některé věci jen shlédnout a leccos pochopit. Sice jsem nerozuměla technologiím, které jsem viděla, ale poznala jsem, že jsem skutečně na západě. Vybavení dílen a výrobních hal bylo očividně modernější. Po debatě s mými kolegy jsem se však dozvěděla, že i když v zahraničí používají modernější vybavení, tak ani u nás nejsme o moc pozadu. Dokonce dle našeho projektového manažera máme na dílnách lepší rozdělení pracovních zón, což v mnohých činnostech zrychluje a zkvalitňuje práci.
8
Ukončení pracovních cest, zápisy, výstupy, prezentace Po návratu z pracovní cesty jsem si myslela, že budu snad potřebovat týdenní volno, abych se zregenerovala, ale to je určitě nezvykem na pracovní styl života. To však čeká každého a postupně si člověk zvykne na nový režim. Formálně neskončila pracovní cesta zaparkováním auta před firmou, ale pokračovala několik následujících dnů „doma“ ve firmě. Bylo mým úkolem, abych zpracovala poznatky a informace, které jsme si během cest zapsali a oficiálně dostali. Můj výstup byl proveden dohromady s projektovým manažerem, takže nebyl oslaben o technickou stránku věci a srovnání využití našich technologií s technologiemi zahraničními. Výstup jsme nakonec prezentovali na poradě obchodní divize s vedením divize výroby. Prezentace byla zakončena diskusí s požadavkem na můj subjektivní názor a především diskusí s projektovým manažerem. Tímto nebyla zahraniční cesta ukončena definitivně, ale vznikla úzká spolupráce, která je nyní pod taktovkou ředitele obchodu. Během mé dosavadní praxe jsem nabyla cenných zkušeností v tom, že komunikace mezi jednotlivými divizemi je velmi důležitá pro běžný chod firmy. Pokud jsme se dozvěděli něco nového na pracovní zahraniční cestě v oblasti výroby, tak je samozřejmé, že se ta informace musí dostat dál, abychom i my v naší firmě mohli být na úrovni západních zemí. Je důležité nestagnovat a snažit se stále a stále vzdělávat a inovovat nejen stroje, ale i běžné pracovní postupy
Dnes do této firmy dále docházím, především komunikuji s klienty, které jsme získali ve francouzsky mluvících zemích. Dále se snažím působit na obchodním oddělení v případě potřeby.
.
9
Závěr K dnešnímu dni jsou to dva roky a jeden měsíc, co jsem se odhodlala pustit do souběhu se školou ještě pracovní příležitosti a zkušenosti. Byl to důležitý krok v mém životě, neboť jsem si tak zjednodušila pozdější ostrý nástup do pracovního života. Během mých zkušeností, které občas zabíraly jen pár hodin týdně a jindy i pár dnů v týdnu, jsem se setkala s tolika praktickými zkušenostmi, které jsou pro mě k nezaplacení. Přes komunikativní zkušenosti až k samotnému řešení úkolů a problémů, celá tato škála činností nejde naučit ve škole ani při výukách provázenými lidmi z praxe. I sebelepší kantor s letitými zkušenostmi nedokáže předat tolik informací, protože stále sedíte za lavicí a nejste schopen problematiku vnímat tak, jak je s ní nakládáno v reálném životě. Výhoda pro mě samotnou je jednoduchá. Vím, co mě brzy čeká po ukončení školy a jací lidé ve skutečnosti na pracovních pozicích jsou, co je třeba od nich očekávat a co je třeba očekávat od nás samotných. Píle a vytrvalost jsou důležitými předpoklady, které se očekávají a od schopných pracovníků a pokud takoví jste, jste už krok napřed před svými kolegy. Výhodou pro firmu, ve které jsem nabírala cenné zkušenosti, je to, že si za nízké náklady mohla vychovat svého zaměstnance a nasměrovat ho tou cestou, která byla tehdy neprozkoumaná a bez vize. A to vše byl úspěch: odhodlání získat praxi během studia, správný přístup k výběru firmy, správné prezentování se na pohovoru ve firmě, ochota učit se novým věcem, správné zapadnutí do pracovního kolektivu a nebýt pro firmu břímě, ale nový pohon.
10
Zdroje KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov, 1. vydání (dotisk), Praha: Academia. 1998 KOUBEK, J. Řízení lidských zdrojů-Základy moderní personalistiky, 3. vydání, Praha: Managemeng Press. 2001, ISBN: 978-80-7261-168-3 PŘIKRYLOVÁ, Jana a Hana JAHODOVÁ. Moderní marketingová komunikace. Praha: Grada Publishing, a.s. 2010. ISBN: 978-80-247-3622-8 IŽIVOTOPIS.CZ. Jak na pracovní pohovor. iŽivotopis.cz [online], 2015, [cit 2015-0310]. Dostupné z: http://www.izivotopis.cz/jak-na-pracovni-pohovor
11
