Přelet nad stavbami xxxx více ve fotoreportáži na astr. 4 Metrostavu v Praze okolí
31. července 2015 / 13–14 / XXVII
více ve fotoreportáži na str. 6
Ptáme se: Ing. Bohumila Rohna, obchodního náměstka divize 4 str. 2 čtrn á ctiden í k
M etrostav
a .s.
Divize 3 oživuje nefunkční energetické centrum str. 2 Národní muzeum – symbol identity českého národa str. 3
Varšava se už může těšit
Rychlá rekonstrukce tramvajové trati na Evropské třídě v Praze str. 5
Krátce / Aktuálně Stavební výroba v Evropské unii V polovině července přinesl Eurostat srovnání vývoje stavební výroby členských států EU, mimo jiné porovnání sezonně očištěných údajů z května 2015 oproti stejnému měsíci roku 2014. Na vzrůstu stavební výroby o 0,3 % mělo v eurozóně zásluhu inženýrské stavitelství růstem o 1,7 %, zatímco objem výroby toho pozemního klesl o 0,1 %. Za květen 2015 byl zaznamenán meziroční růst stavební výroby v osmi zemích a pokles v sedmi. Nejvyššího růstu dosáhlo Slovensko (18,7 %) následované Nizozemskem (16,4 %), Českou republikou (13,4 %) a Švédskem (13,3 %). Nejhlubší pokles postihl Slovinsko (-9,9 %).
Úspěch v Norsku Divize 5 ve sdružení s místním partnerem Bertelsen & Garpestad podala nejnižší nabídku (s těsným rozdílem 0,9 % před společností Skanska Norge) ve veřejné soutěži na zakázku Vossapakko K3.1 – Jobergtunnelen v Norsku (viz mapa). Projekt zahrnuje tunel ražený technologií Drill & Blast o délce 1950 m, 90m část prováděnou technologií NRTM a silniční úsek o délce zhruba 1 km. Stavbu, jejíž zahájení je plánováno na srpen 2015, by měl řídit Ing. Ivan Piršč. Více než 1,5 km dlouhý tunel Veitastrond a 900m silnici už v zemi buduje tým Ing. Pavla Bürgela z divize 5 ve sdružení s norskou firmou Havnen Anlegg.
Expozice pro NM V souvislosti s generální rekonstrukcí historické budovy Národního muzea (NM), kterou ve sdružení řídí tým Jana Kučery z divize 9, byla v červenci vyhlášena architektonická soutěž na řešení nových expozic, výstavních prostor a návštěvnického provozu. Uzávěrka prvního kola soutěže je 19. října, se zveřejněním výsledků počítá vedení muzea v lednu až únoru příštího roku. V dubnu 2016 by měla následovat veřejná výstava hodnocených návrhů. Samotná rekonstrukce historické budovy NM skončí v roce 2018.
„Z hlediska rozpracovanosti a harmonogramu jsem optimista. Dokončení stavební části modernizace S8 v našem úseku včetně mostu Grota je reálně možné už koncem letošního srpna. Předpokládáme však formální obstrukce ze strany investora zejména při potvrzování dokladové části a vydávání koncových protokolů. Proto jsem pesimista a držím se konečného smluvního termínu díla, tedy poloviny října,“ říká o ukončení stavby ve Varšavě její ředitel Ing. Radim Čáp z divize 4.
„Narazili jsme na nespočet technických problémů zejména u dvacítky rekonstruovaných mostů, kde jsme až po odkrytí konstrukcí poznali jejich skutečný stav. Zbylých 26 mostů jsme postavili nově, tudíž bez velkých finančních překvapení,“ vzpomíná Ing. Čáp. „Formálně se po částečném zprovoznění některých úseků či objektů v rámci dopravně inženýrských opatření nejvíc potýkáme s vkládáním nových map do katastrálního registru a s termíny vydávání dílčích povolení k užívání pro dokončené
MVE Želiezovce čeká na turbíny Začátkem července předal na Slovensku tým Ing. Luboše Jonáše z divize 6 malou vodní elektrárnu Želiezovce technologům, když dokončil její stavební připravenost pro montáž dvou horizontálních Kaplanových turbín typu PIT s průměrem oběžného kola 2,25 m. Celou stavbu na řece Hron – včetně vzdouvacího jezu a rybího přechodu – plánuje divize 6 dokončit v létě příštího roku.
První výsledky Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB), které sídlí v Buštěhradě a pro ČVUT jej nedávno postavilo sdružení divizí 9 a 1 Metrostavu vedené Janem Kučerou, připravilo už tři technologie pro použití v praxi. Na podpis v současnosti čekají licenční smlouvy k lehkému obvodovému plášti, vibrolisovaným betonovým prvkům s příměsí cihelného prachu a k technologii rekuperace tepla pomocí nízkoteplotní jednotky.
Opavští pacienti i lékaři se dočkali Ve Slezské nemocnici v Opavě dokončil tým Ing. Michala Rádka ze severomoravského regionu divize 1 novostavbu šestipodlažního pavilonu interních oborů. Jeho slavnostní otevření proběhlo 28. července a bližší informace o něm i o stavbě přinese příští číslo firemních novin.
1 Během 27 měsíců musel jeho tým dokončit přes šedesát stavebních objektů. Přestavět téměř pětikilometrový úsek ulice Aleja Armii Krajowej (AK) mezi křižovatkami Powązkowska a Modlińska na rychlostní komunikaci se 3–4 jízdními a jedním odstavným pruhem v každém směru včetně pěti velkých mimoúrovňových křižovatek. Rozšířit skoro 650 m dlouhý most Generała Grota Roweckiego, tamější nejvytíženější přemostění Visly. Zakázka dala kolegům zabrat, i když jim na mostě pomáhali oceláři divize 3 vedení Ing. Danielem Riedlem. V době uzávěrky těchto novin už po severním mostě Grota svištěla doprava a na jižním finišovaly finišéry s pokládkou asfaltové vrstvy vozovky (foto č. 1). Montéři osazovali zábradlí cyklostezky i svodidla a natěrači pokračovali s protikorozní ochranou ocelových konstrukcí, kterou by měli dokončit v závěru srpna. Ostatní práce na mostě měly být hotové už v červenci, a to včetně zatěžovacích zkoušek. Jejich statická část proběhla úspěšně začátkem měsíce, dynamická měla skončit obdobně v jeho závěru.
2 objekty,“ připomíná méně populární část stavebních zakázek, která zvlášť v Polsku nabírá na objemu. V očích varšavské veřejnosti si kolegové vedou velmi dobře – v monitoringu tisku i internetových komentářích stále výrazně převažují kladné ohlasy. Je už totiž dobře vidět, jak se celý projekt chýlí včas ke konci. Severní jízdní pás AK je i včetně malých křižovatek v provozu od loňského 7. listopadu. Na jižním stavbaři pokládají asfaltové souvrství, montují výplně 600 m dlouhého protihlukového tunelu (titulní foto), protihlukové stěny a svodidla či betonují poslední tři pole nosné konstrukce mostní estakády vedoucí nad křížením AK s ulicí Modlińská (foto č. 2). Ke spokojenosti ale divizi 4 ve Varšavě ještě něco chybí. Jak technikům ubývá práce na S8, podávají čím dál víc nabídek do soutěží na výstavbu či rekonstrukci polské silniční a dálniční sítě. Kromě modernizace varšavských ulic Marsa a Żołnierskiej však zatím neúspěšně. „A to mě mrzí. Máme totiž na mnohem víc,“ uzavírá Ing. Čáp. –red–, foto archiv stavby
Radost v Krásné Hoře Na opravách silnic ve Středočeském kraji se stále častěji podílí divize 4 Metrostavu. Její kvalitní práci nedávno ocenili i obyvatelé Krásné Hory nad Vltavou, kde byl 23. července slavnostně otevřen zrekonstruovaný průtah městem (foto). Stavbu více než dvoukilometrového úseku silnic II/102 a II/118 řídil tým Ing. Zdeňka Ludvíka z divize 4. Zabrala mu přes jeden rok, protože probíhala po etapách. Součástí projektu totiž byla také rekonstrukce dešťové kanalizace a také nebylo možné rozkopat celé město najednou. Při zakázce divizi 4 výrazně pomohla firma BES, která také patří do Skupiny Metrostav. Hlavní práce jejích zaměstnanců v Krásné Hoře nad Vltavou uzavřela pokládka asfaltového povrchu s celkovou plochou téměř 14 000 m². Pozvaní hosté si však na malé oslavě 23. července mohli všimnout nejen nové silnice, ale také upravených přechodů pro chodce, které dnes vyhovují i osobám s omezenou schopností pohybu či zrakově postiženým. Symbolickou pásku na krásnohorském náměstí společně přestřihli zástupci Středočeského kraje, ROP Střední Čechy – projekt spolufinancovala EU – starosta města a za Metrostav jeho obchodní ředitel Ing. Milan Veselský (foto čtvrtý zprava) a ředitel divize Ing. Josef Neuwirth (foto třetí zleva), který mimo jiné poděkoval společnosti BES za dobrou spolupráci. Díky za kvalitně odvedené dílo vyjádřili ve svých proslovech i všichni ostatní řečníci. –red–, foto Olga Hadáčková
strana 2
Most mezi tunely
Ptáme se
Tým Ing. Pavla Kuděje z divize 5 buduje poslední most na stavbě D8 mezi tunely Radejčín a Prackovice. Díly nosných konstrukcí jeho dvou asi 140 m dlouhých mostů, samostatných pro každý jízdní směr, vyrobili oceláři z divize 3. Po projetí tunelem Radejčín je před pražským portálem (foto č. 1) sestavují jejich kolegové z týmu Ing. Tomáše Daníčka. „Prvně vysuneme v pěti taktech pravý most,“ popisuje Ing. Jakub Jaček z technické skupiny provozu mostů a ŽB konstrukcí divize 5, jehož pracovníci vedení Martinem Šťávou provádějí výsun vlastními silami. Po připojení červeného výsuvného nosu (foto č. 2), který míří na tunel Prackovice (foto č. 3), proběhl první výsun 29. června (foto 4). Jeho délka byla 13,90 m, hmotnost vysouvané části 125 t. Druhý výsun asi o 14 dní později zabral dva dny a 192tunová konstrukce se při něm posunula o 35,66 m (foto č. 5, 6). Výsun pravého mostu skončí 6. září.
Ing. Bohumila Rohna,
obchodního náměstka divize 4
–red–, foto archiv stavby
1
Divize 3 oživuje nefunkční energetické centrum
1
2
3
Při cestě po Radlické ulici poutá už přes třicet let pozornost čtvrtý nejvyšší komín v Praze. Letos v červnu se v jeho okolí objevili stavbaři vedení týmem Ing. Davida Vlasáka z divize 3, aby bývalé energocentrum Waltrovky, továrny na letecké motory pojmenované za socialismu Motorlet, přebudovali na kancelářský komplex. Díky nim nahradí nevzhledný brownfield moderně vystrojené a vybavené budovy, které ale ani po přestavbě neztratí genia loci historické průmyslové zóny. Energetické centrum Waltrovky pozbylo významu krátce po přelomu tisíciletí, kdy se výrobna leteckých motorů přesunula do Letňan. Kolem komína z něj mezi Radlickou ulicí a Pražským Semmeringem – částí Buštěhradské železniční dráhy – zbyl slepenec technických budov, jež byly postupem času přistavovány a nadstavovány k původní uhelné kotelně z 50. let minulého století. V projektu jsou označeny: E1 – kotelna; E4 – bunkr, skrz který se ke kotelně dováželo palivo od železniční vlečky; E2a – naposledy prostor kogenereční jednotky; E2b – původně areálová rozvodna vysokého napětí; E3 – plynová kotelna z roku 1984 s ocelovým skeletem. Před očima techniků divize 3 se v roce 2015 objevily jako zdánlivě nepoužitelné ruiny. Investor ale chtěl využít výjimečnosti objektů, jejich tvarů, konstrukčních výšek i nosných systémů a s pomocí architektů GRIDO ARCHITEKTURA & DESIGN se do zvláštních, netypických konstrukcí rozhodl vrátit život. „Najít průnik mezi ruinou, zadáním a přáním investora nebude jednoduché. Navíc když se jedná o rekonstrukci, při níž nikdy nevíte, na co narazíte,“ konstatoval Ing. Vlasák v době, kdy na staveništi končily hlavní demolice (foto č. 2), byla zajištěna stavební jáma a probíhaly sanace
zachovaných konstrukcí i výstavba nových – ocelových a betonových. Na těch druhých pracují betonáři z divize 6. I v roce 2016 bude u Radlické stát 115 metrů vysoký komín z roku 1984. Z E1 se ale stane exteriérové atrium s obnaženým původním skeletem a čtyřpodlažním kancelářským křídlem. E2a se promění v tréninkové centrum se sklady a relaxačními prostorami, v E2b vznikne kantýna. Z plynové kotelny E3 bude pětipodlažní kancelářská budova, nosné centrum nového komplexu (vizualizace č. 1). Úředníkům začne sloužit i bunkr E4. Aby všichni měli kde parkovat, dostaví divize 3 v Radlicích garáže a samozřejmě celý komplex sjednotí a zkrášlí pomocí terénních a sadových úprav. Původní průmyslové budovy však uživatelům připomene nejen starý komín, ale i některé zachované konstrukce, šedá barva imitující beton či ozdobné kovové mříže před vybranými okny inspirované původním členěním výplní. Podle zprávy E15.cz z 15. května bude v areálu sídlit tuzemské vedení skupiny Robert Bosch. –red–, foto stavba, vizualizace GA&D
2
Dvě univerzitní budovy v Olomouci září novotou
4
5
6
Od poloviny června má Palackého univerzita v hanácké metropoli dvě další rekonstruované budovy. Zasloužil se o to tým Ing. Jana Vachutky z divize 1, když pro Pedagogickou fakultu přestavěl historický palác v Purkrabské ulici a zrekonstruoval objekt E se skleníky v olomoucké čtvrti Holice (foto), který slouží Přírodovědecké fakultě. Dnes jsou obě stavby dokončeny a od podzimu je mohou začít užívat pedagogové a studenti. Během rekonstrukce obou budov paláce v Purkrabské ulici, který má první nadzemní podlaží gotické, druhé renesanční a třetí barokní, stavbaři zrekonstruovali 3510 m² ploch sloužících pro vzdělávací a vědecko-výzkumná pracoviště a další prostory včetně nádvoří. Navýšili tak kapacitu místností zejména pro výuku spojenou s výzkumem a vytvořili i místo pro zázemí studentů a jejich samostudium. Dobře odvedenou práci bohužel nemohou přiblížit fotografie – ulice i nádvoří jsou totiž velice stísněné. „Při rekonstrukci národní památky Purkrabská se oproti předpokladům objevily významnější statické poruchy chodbových kleneb, komínových průduchů i některých vnitřních stěn a také masivnější napadení dřevomorkou, což nám kompletně zpřeházelo harmonogram. Neřešitelné problémy nám ale stavba nepřichystala,“ vzpomíná Ing. Vachutka s tím, že největší komplikace způsobili i tady dodavatelé. „Při stavu stavebního trhu není vůbec myslitelné nechat realizaci díla jen na zhotovitelích. Musíte s nimi neustále řešit technologické postupy a kvalitu prací a nechávat je ty špatně provedené ihned předělat. Sem tam je nutné se s některými i definitivně rozloučit. Stejný přístup je ale zapotřebí mít i k sobě. Tím se nestanete populární, spíš naopak, ale máte jistotu, že jste pro výslednou kvalitu díla udělali maximum,“ dodává.
Při rekonstrukci paláce se stavbaři museli vyrovnat také s vlhkostí. Tentokrát však nepoužili běžnou sanační omítku, ale zdi omítli mikroporézní sušicí omítkou KEMA, která by měla zajistit „odvětrání“ vlhkosti. „Věřím, že se její vlastnosti v budoucnu potvrdí,“ říká Ing. Vachutka. Třípodlažní objekt E v Holici, na který navazují vytápěné skleníky, stavbaři nejen rekonstruovali, ale také dostavovali a zateplovali. Všechny pěstební skleníky jsou dnes nově ovládány pomocí systémů MaR a stavbaři jsou zvědaví, jak se navržený systém osvědčí v praxi. A jak se Ing. Vachutkovi podařilo zvládat dvě rekonstrukce najednou? „Velký díl odpovědnosti jsem na skleníku přenesl na stavbyvedoucího Ing. Vítězslava Přikryla a na Purkrabské na mistra Ing. Tomáše Rozbroje. Z mé pozice je kombinace dvou až tří zakázek v souběhu možná, ale po roce už vyčerpávající. Pro kolegy na stavbě to je stejné. S investorem jsme v Olomouci stáli v řadě věcí názorově proti sobě, vždy byl ale jeho přístup férový a za to mu patří poděkování,“ uzavírá vedoucí projektu. Martina Vampulová, foto archiv stavby
Po ukončení studia oboru konstrukce a dopravní stavby na stavební fakultě ČVUT začal Ing. Rohn v roce 1987 pracovat v Metroprojektu. Později projektoval pro zahraniční společnost, rok a půl působil jako autorský dozor na stavbách komunikací v Kazachstánu a Turecku. V roce 2007 nastoupil do technického úseku divize 4, kde připravoval i stavbu dálnice D3 v úseku Tábor – Veselí nad Lužnicí, jejíž realizaci pak za Metrostav řídil. Obchodním náměstkem je téměř dva roky. Nemrzelo vás přejít ze stavby do kanceláře? Stavba dálnice D3 pro mě znamenala velikou zkušenost. Rád na ni vzpomínám, protože na stavařině je nejkrásnější, když něco budujete. Přechod do pozice náměstka byl náročný. Někdo ale musí řídit lidi a shánět zakázky. Moje dnešní práce je proto zcela jiná než dřívější a není jednoduchá. Za dva roky jsem se už hodně naučil. Musím se ale vzdělávat neustále, a to mě baví. Zlepšila se už u nás situace v dopravním stavebnictví? Snad, ale jak to může vypadat, když v čele ministerstva dopravy je za posledních šest let desátý ministr! A každý měnil náměstky či ředitele, zastavily se stavby i jejich projektování. Zdá se však, že na ŘSD je už stabilnější vedení, naše komunikace se zlepšila a projekty se rozbíhají. SŽDC si u železničních staveb vede ještě lépe. Divize 4 se chce jejím zakázkám věnovat víc než dosud – zejména kolejovým spodkům, které můžeme provádět vlastními silami. Práci divize 4 na dálnici D1 jsme představili v minulém čísle novin. Na jaké další projekty se v Česku chystáte? Soutěžíme hlavně zakázky, které by přinesly práci našim kapacitám – provozům mostních technologií, zemních prací či dopravy a mechanizace a střediskům vozovek. Spolu s firmami Swietelsky stavební a Doprastav jsme nedávno podali nejnižší nabídku na stavbu dálnice D3 v úseku Bošilec–Ševětín. S Eurovií CS se nám podařilo totéž u rekonstrukce dálnice D2 mezi 28. a 42. km. Zvládnout ji na podzim za pouhé tři měsíce bude náročné a na hraně výkonnosti obou firem. Letos by se ještě měly vypsat soutěže na modernizaci dalších pěti částí dálnic. S ohledem na trend prodlužování úseků a zkracování termínů bychom proto měli obohatit náš strojový park. Máme také množství zakázek na opravy silnic s pokládkou asfaltu. Do této oblasti stavebnictví jsme se ve Středočeském kraji dostali díky spolupráci s firmou BES. Potřebovali bychom ale přístup ke zdrojům rozšířit i v jiných regionech. Jak se divizi 4 daří na Slovensku? Na Slovensku jsme obchodně velmi aktivní a stále se snažíme náš podíl na trhu zvyšovat. Získali jsme nedávno pět zakázek, které tam naplní náš letošní výrobní program. Jedná se o rekonstrukce silnic v trnavském regionu a v Žilinském a Prešovském kraji, při nichž je nejdůležitější rozbít původní cementobetonový kryt a nahradit jej asfaltovým. Na Slovensku máme díky firmám PK Doprastav a Doprastav Asfalt snadnější přístup ke zdrojům a náš finišer Vögele tam bude pracovat celý podzim. Jinak se nás tam týkají i velké akce. Připravujeme nabídku na dálnici D3 v úseku Čadca–Svrčinovec, kde se jedná o žlutý FIDIC. Další akce, na kterou jsme podali kvalifikaci a čekáme na vypsání soutěže, je část dálnice D1 u Košic. Ve Varšavě končíte stavbu S8. Co bude v Polsku dál? Obchodní činnost v Polsku sleduji, ale je zcela v režii kolegů, kteří tam působí. Soutěží se tam dnes hodně dopravních staveb a působí tam proto celosvětová konkurence. Je skvělé, že se nám v ní daří. Stavbu S8 vede tým Ing. Čápa úspěšně k závěru, proto mohl sestavit malý obchodní tým, který už dosáhl řady prekvalifikací a u projektu na modernizaci varšavských ulic Marsa a Żołnierskiej dokonce podal nejnižší nabídku. Ostatní se nás zatím pokoušejí ze soutěže vyřadit – v Polsku totiž existuje možnost nahlížet do konkurenčních nabídek a hledat v nich chyby, což se právě děje. Jinak se blíží do finále příprava výstavby dalšího úseku metra ve Varšavě, kde na nabídce spolupracujeme s divizemi 5 a 8. Věřím, že s kvalitními lidmi, které máme nejen v Polsku, obstojíme všude.
strana 3
LETN Í P Ř Í L O H A
Dějiny NM v kostce 15. dubna založení Vlasteneckého musea v Čechách, sbírky uchovávány v minoritském klášteře svatého Jakuba na Starém Městě 1819 sídlo muzea ve Šternberském paláci na Hradě 1840 plány Františka Palackého na novostavbu střediska vědy a kultury, které mělo být postaveno pod názvem Francisceum (na paměť císaře Františka I.) na dnešním Smetanově nábřeží, kde byl nakonec umístěn jen vladařův pomník 1846 koupen Nostický palác Na Příkopě, dnes zbořen 1865 na výzvu Sněmu Království českého zpracoval zemský výbor stavební program nové budovy muzea, žádost o pozemek na Karlově náměstí pražská městská rada zamítla 1876 na návrh Františka L. Riegera darovala městská rada pozemek v horní části Václavského náměstí 1883 vypsán veřejný konkurz na návrhy stavby 1884 vítězí návrh architekta Josefa Schulze 1885 27. června vydáno stavební povolení 1891 18. května zahajovací slavnost České akademie, otevřeno Museum Království českého (foto č. 1)
Věděli jste, že...
1818
Jenský kodex, rukopis, nejvýznamnější písemná památka ze sbírek Knihovny Národního muzea z 16. století, popisuje období husitství, je bohatě ilustrována a téměř celá napsána česky? (foto č. 1) Muzeum má i svá tajemství. Odkaz botanika a farmakologa Bohuslava Jiruše byl uložen do zapečetěných beden a opatřen štítky, že mohou být otevřeny až po 200 letech, tedy v roce 2101. Co se v nich ukrývá?
1
Muzeum – symbol identity českého národa
1 1901 1904 1918 1934
první opravy opadávající omítky fasády obavy z nedostatku místa pro sbírky hrozba bankrotu Muzejní společnosti muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České
2 1945
7. května poškození budovy leteckou bombou, zasaženy hlavně zoologické sbírky (foto č. 2) 1949 muzeum zestátněno 50. léta odstranění bust F. L. Riegera, T. G. Masaryka a E. Beneše z panteonu generální oprava fasád 1962 zařazení budovy mezi národní kulturní památky 1968 srpen poškození fasády střelbou vojsk Varšavské smlouvy (foto č. 3) 1970–2 generální oprava fasád 1978 zprovoznění severojižní magistrály 2006 NM získává novou budovu (bývalé Federální shromáždění pak sídlo rádia Svobodná Evropa) 2011 historická budova uzavřena kvůli generální rekonstrukci 2015 20. dubna budova předána sdružení firem Me trostav, Průmstav a Imos Brno
3
Letošní letní přílohu věnujeme Národnímu muzeu (NM), v jehož historické budově probíhá pod vedením Metrostavu první generální rekonstrukce od jejího otevření. Metrostav se tak bez nadsázky podílí na pokračování historie této národní kulturní památky. Přinášíme vám i málo známá fakta – nejen o stavbě v horní části Václavského náměstí. Pojďme se společně vydat za poznáním této instituce, která v době svého vzniku symbolizovala vzrůstající sebevědomí českého národa, aby se v následujících desetiletích stala svědkem zásadních historických okamžiků našich dějin. V 19. století sílily emancipační snahy českého národa, díky skvělým mužům té doby se pozvolna dařilo zachraňovat český jazyk – Josef Jungmann se svým Slovníkem česko-německým dokázal jeho srovnatelnou slovní zásobu. Už v roce 1818 za podpory významných českých šlechticů vzniká Společnost vlasteneckého musea v Čechách. Šlechta je také prvním velkým zdrojem exponátů pro muzeum, zmiňme alespoň hraběte Kašpara Mariu Sternberga, uznávaného paleontologa a prvního předsedu společnosti. O dva roky později společnost uznává i vídeňská vláda a panovník. Nejzásadnější osobností spojenou se vznikem muzea byl ale František Palacký, který mimo jiné stál za návrhem jeho budovy. Společnost vlastnila muzeum až do roku 1934, po druhé světové válce přecházejí sbírky i budovy muzea do správy státu. První budovou NM se stal Šternberský palác na Hradčanech, později pak Nosticův palác v ulici Na Příkopě. Díky respektu, který si i mezi šlechtou získal Fr. Palacký, se pro muzeum podařilo získat pozemek v horní části Václavského náměstí a architekt Josef Schulz zde převedl svůj vítězný návrh do podoby, jak budovu známe dnes (foto č. 1). Z osobností, které spojily svou činnost s NM, uveďme zakladatele či správce některých sbírek: František Zippe, mineralogie; Karel Bořivoj Presl, botanika; Joachim Barrande, paleontologie. Vedle F. Palackého jsou s muzeem spojena i další známá jména jako Josef Dobrovský nebo Karel Jaromír Erben jako literární vědec. Všechna tato jména stejně jako další významné osobnosti připomíná panteon (foto č. 2), kde je jich zmíněno přes sedmdesát. Bravurním kouskem, který demonstroval důležitost muzea pro České země, bylo uspořádání obrovské výstavy k 500. výročí smrti Jana Husa v roce 1915, tedy v průběhu první světové války! V roce vzniku Československa se z panteonu muzea poprvé odstraňovala „nevhodná“ jména, tehdy to byla busta císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Další čistku měl na svědomí v padesátých letech 20. století nechvalně známý ministr kultury Zdeněk Nejedlý. Tehdy kromě jiných zmizely busty prvního československého prezidenta T. G. Masaryka či jeho nástupce dr. Edvarda Beneše. Smutným odrazem doby budiž fakt, že jeho busta a busta Julia Fučíka do panteonu přibyly, ačkoli jejich přínos pro Národní muzeum či vědu byl nulový. Dějiny muzeum nejen schraňuje, bádá nad nimi a interpretuje, ale je i jejich aktivním účastníkem. Dost často na dějinné události také doplácelo. Na konci první světové války hrozil muzeu reálný bankrot (více v rozhovoru s PhDr. Sršněm). Koncem druhé světové války, během Pražského povstání, byla část muzea poškozena leteckou pumou. Dopadla do míst, kde byla ornitologická expozice, a nebýt to za takových okolností, mohl pohled na létající vycpané ptáky vyvolat pobavený úsměv. Exponáty nacházeli muzejníci, ale i malé děti ještě mnoho týdnů poté ve vzdálenosti až několika set metrů od budovy. Další útok, tentokrát dělostřelecký, přišel o den později, 8. květ-
na. Budovu poničil do více než třicetimetrové hloubky a rozbil více než 2500 m2 skleněných ploch. Naštěstí bylo muzeum v té době už takřka prázdné, protože zaměstnanci v obavě před rabováním většinu sbírek zabalili a ukryli různě po Praze, například v trezorech Živnobanky. V roce 1968 pak zřejmě budova svým hrdým vzezřením natolik vyděsila vojáky „spřátelených armád“, že se stala terčem jejich střelby. Z dobových svědectví vyplývá, že šlo i o lidské životy a nejeden z badatelů se zachránil skokem na podlahu pracovny. Poškozena tehdy byla fasáda muzea či sochařská výzdoba. Některé střely nacházeli pracovníci muzea ještě týdny po této neblahé události hluboko v archivech či výstavních vitrínách. I když byl obvodový plášť NM na počátku 70. let rekonstruován, stopy po střelbě se nepodařilo zakrýt, a tak všem Pražanům připomínal bratrskou pomoc. Na prvotní příčiny palby na budovu se nikdy nepřišlo, ale jak to už bývá, v tak nervózních chvílích stačí třeba nečekaný hlasitější zvuk. V 70. letech 20. století bylo v Praze nutné řešit dopravní situaci. Na budovu NM měla neblahý vliv zejména magistrála, která ji oddělila od Václavského náměstí – zcela v rozporu s požadavkem zemského sněmu, aby muzejní budova stála na místě, které by „od středu města nebylo příliš vzdálené, avšak přece tiché a klidné, ze všech stran svobodné a přístupné“ a „jehož čistota a klidnost proudem života všedního příliš rušena býti nemá“. Celé 20. století je rámováno snahami o rozšíření depozitářů, ať už je to návrh na přístavbu budovy směrem do Čelakovského sadů či návrhy na objekty jinde po Praze. Takto se plánovala třeba budova pro přírodovědecké muzeum v Troji nebo historické sbírky za Loretou na Hradčanech. Dalším místem měla být parcela, na níž pak místo NM vyrostl kontroverzní Palác kultury či část areálu Pražského výstaviště. Nic z toho se nepodařilo dotáhnout ke stavbě. Depozitáře přírodovědeckého muzea se nakonec zabydlely v Horních Počernicích a většinu sbírek historických muzeum skladuje v Terezíně. Až v roce 2006 se podařilo NM získat vedlejší budovu v architektonické úpravě Karla Pragera, kde dřív sídlilo Federální shromáždění a pak rádio Svobodná Evropa. O tři roky později zde NM otevřelo první expozice a výstavy. V roce 2015 tedy konečně začíná celková rekonstrukce historické budovy, jejíž součástí bude i podzemní propojení s Novou budovou a výsledkem opětovné spojení této slavné instituce s lidmi, pro něž je určena především.
2
1 Vojtěch Náprstek, cestovatel a budovatel sbírek z Ameriky, Oceánie či Austrálie, stál za založením Amerického klubu dam, který měl za úkol emancipovat ženy ve společnosti, a to už v roce 1865? Jan Kefer, hermetik a zaměstnanec muzea, se pokusil třemi magickými akcemi zasáhnout a zpacifikovat Adolfa Hitlera? Neuspěl údajně proto, že Hitlera chránila jeho okultní společnost Thule. Později byl Jan Kefer zatčen a zemřel v koncentračním táboře ve věku 35 let. Nejstarší zachovaná olympijská medaile z roku 1908 je ve sbírkách NM? Získal ji za šerm Vilém Goppold.
2
3 Zdeněk Fibich, hudební skladatel a kromě jiného autor skladby Poem, byl nadšeným sběratelem motýlů a brouků a jeho sbírka se po smrti syna dostala do NM? Největší exponáty – kostra plejtváka obrovského (foto č. 2) či vycpaný slon a žirafa – se kvůli křehké kondici či velikosti před rekonstrukcí z budovy nestěhovaly? Před rekonstrukcí bylo potřeba přesunout více než sedm milionů exponátů a 13,5 km knih? NM můžete navštívit i z domova? Více než 10 tisíc předmětů ze sbírek je k vidění na portálu www.eSbírky.cz. Národní muzeum vystavuje exponáty ještě v řadě dalších objektů? V Praze: v Nové budově (foto č. 3), Památníku na Vítkově, Náprstkově muzeu, Muzeu hudby, Letohrádku Kinských, Lapidáriu v Holešovicích, Muzeu Antonína Dvořáka, Muzeu Bedřicha Smetany, v Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera, Památníku Jaroslava Ježka. Dále na zámcích Vrchotovy Janovice a Litomyšl, v Prachaticích, Rožďalovicích, Jabkenicích, Křečovicích a v Nelahozevsi. Další zajímavosti se dozvíte na muzeum3000.nm.cz?
strana 4
LETN Í P Ř Í L O H A
1
O staré budově Národního muzea a muzejnictví Podařilo se nám získat něco času PhDr. Lubomíra Sršně (foto č. 2), kurátora oddělení starších českých dějin Národního muzea a největšího znalce historické budovy NM (foto č. 1). Pan doktor se nám s nebývalou ochotou věnoval a vy si nyní můžete přečíst to nejzajímavější, co nám tento autor mnoha publikací o muzeu prozradil. Vaše reakce na posměšky k budově Národního muzea, která byla hanlivě označována jako „krabice čaje“? To neznám. Zato jsem slyšel, že se budově říká krásné schodiště (foto č. 3) obestavěné užitkovými prostorami.
2 Obstál Schulzův projekt a budova muzea v čase? I když se jedná o velký objekt, architekt Schulz (foto č. 4) využil geniálně pozemek a klasickou stavbou v novorenesančním slohu dal celkový ráz Václavskému náměstí. Tehdejší zadání splnil beze zbytku, dnešní problém s nedostatkem depozitářů je až výsledkem dalšího rozvoje muzea, v projektu původně požadovány nebyly. Bylo totiž zvykem, že vše, co muzeum mělo, vystavovalo. Ve srovnání s palácem Na Příkopě, kde tehdy sídlilo, se naopak zdálo, že se sbírky v nové budově muzea „ztratí“ a nebude co vystavovat. Vždyť část prostor dokonce využívala nově založená Akademie! Tak naddimenzovaná se stavba jevila. Vzdor velkorysé proporci stavby se však již před první světovou válkou ukázalo, že muzeum začíná být přecpané. Znáte dobové ohlasy na projekt, vyvolal kritiku? Byla stavba dobře přijata odbornou veřejností? Soutěž na stavbu NM byla náročná. Přihlásilo se do ní 27 návrhů a vítězství architekta Josefa Schulze bylo přijato bez výhrad. Jeho projekt se ve stylu příliš nelišil od jiných, porotu si však získal návrhem panteonu, který nebyl v soutěžních požadavcích. Pomohl jistě i fakt, že Schulz krátce předtím dokončil rekonstrukci Národního divadla. Současně už za sebou měl, opět ve spolupráci s Josefem Zítkem, Rudolfinum a čekala ho stavba Umělecko-průmyslového musea. Byl tedy všeobecně považován za předního českého architekta. Jediným kritikem jeho projektu tak byl zoolog doktor Antonín Frič. Zkušený praktik napadl umístění podpěrných sloupů v hlavním sále muzea a architekt Schulz je ze svého návrhu odstranil. Naopak výtky k osvětlení výstavních prostor, kdy Frič požadoval horní osvětlení, odmítl s odkazem na podnebí v Čechách: „Nežijeme v Itálii.“ V roce 1891, kdy byla budova otevřena pro veřejnost, se také objevila v architektonickém časopise zmínka českého novináře Jana Liera, který varoval před nedostatkem místa, ovšem v té době nebyla reflektována. NM má zvláštní charakter díky faktu, že jsou v něm od za-
čátku pod jednou střechou schraňovány sbírky historické a přírodovědné. Tento koncept byl považován už v 60. letech 19. století za překonaný a během 20. století padaly návrhy na oddělení sbírek a na stavbu další budovy. Studoval jste podrobně projekt architekta Josefa Schulze. Čím vás nejvíce zaujal? Líbilo se mi, jak se vypořádal s požadavkem na nízkou cenu a zároveň reprezentativnost stavby. Dokázal třeba vytvořit schodiště, které je hodnoceno jako nejhezčí v Praze, ale kde to šlo, tak tam se snažil šetřit. Například omítka fasád imituje tesaný kámen, medailony panovníků nad schodištěm, běžně dělané v mramoru, jsou provedeny ze sádry. Velmi mě také fascinovaly smlouvy uzavřené s dodavateli. Rakouská byrokracie sice byla zdlouhavá, ale smlouvy pak byly nezpochybnitelné a platilo vše, co bylo domluveno. Zaujal mě také rychlý průběh stavby, kdy již necelý měsíc po získání stavebního povolení se zdily základy, a to za tehdejších technických možností! Jak byla původně osvětlena budova NM? V druhé polovině 19. století převažovalo v celé Praze plynové osvětlení. V muzejní novostavbě prosadil František Křižík, alespoň do slavnostních místností, světlo elektrické. Dokonce ve věžičce nad kopulí byl umístěn silný reflektor, který svítil do všech stran a připomínal maják. Bylo to něco nového, revolučního a básnicky řečeno to byl maják osvěty, kterou muzeum přinášelo. Později byla provedena elektrifikace všech místností v muzeu, ale byly přitom využity původní mosazné lampy. V 60. letech přišly do módy zářivky a ty se svým studeným světlem ubraly na působivosti zejména obdivovaných mineralogických sbírek. Takto to vydrželo až do zavření budovy. Na jakou stranu byste se postavil ve sporu architektů Schulze a Hlávky ohledně umístění sochy sv. Václava, která měla podle Schulzova návrhu stát na rampě NM? Dnes musím říct, že to dopadlo dobře a považuji umístění sochy na horní konec Václavského náměstí za velmi šťastné. Ovšem co se týče dobového sporu, kdy Schulz měl jednoznačnou ideu o umístění alegorických soch jednotlivých zemí Království českého nad fontánou a svatý Václav
na koni jim měl jako zemský patron žehnat, tak tady cítím Hlávkovo nemístné zasahování do autorských práv. NM oddělila od Václavského náměstí magistrála, vidíte nějakou reálnou variantu, která by stav napravila? To je asi jen teoretická otázka, protože to nevypadá, že by se blížilo vůbec nějaké řešení. Verze s rampou, která by překlenula magistrálu velikým schodištěm, je zajímavá, ale zcela by změnila charakter budovy. Vidím jako jediné řešení zahloubení obou větví magistrály pod zem. Jaký byl původně účel kopule, z níž bude vyhlídka? Kopule neměla žádné využití. Její význam spočíval v tom, že přes prosklenou kalotu přiváděla přirozené horní světlo do Panteonu a tím se spořila energie. Zajímavé je, že její vrchol je o deset metrů výš než Petřínská rozhledna. Velmi dlouho se řeší problém s depozitáři Národního muzea, které jsou již téměř sto let nedostatečné. Daří se to? Má to vliv na badatelskou práci? To je zásadní problém práce NM. Stručná rekapitulace: Když se budova otevírala, byly použité výstavní skříně, mimochodem taktéž návrhy architekta Schulze (foto č. 5), konstruovány tak, že v horní části byly výstavní předměty, v dolní části, skryty již očím veřejnosti, byly uchovávány další související předměty. Badatel tak mohl pracovat na místě. Jak se ovšem sbírky rozšiřovaly, a to geometrickou řadou, tak se začaly hledat nové prostory. Nejprve v samotné budově, kde do té doby měly své depozitáře pouze geologické duplikáty a odborné knihy. Během první poloviny 20. století to už došlo tak daleko, že se zabíraly i některé výstavní prostory, které se tím pádem zavíraly pro veřejnost. Po druhé světové válce bylo snadné získávat nové budovy, často na venkově, tedy zámečky, fary, staré školy a NM mělo v 70. letech světový primát, protože vlastnilo po celých Čechách mezi 70 až 80 budovami. Bohužel byly dost často ve špatném stavu a neudržované. To se podařilo změnit až po listopadu 1989, kdy jsme v Terezíně získali nejprve jedna a pak další kasárna. Tam byly přesunuty sklady knih a všechny sbírky historické a do Počernic sbírky přírodovědné. Po rekonstrukci staré budovy se tak do ní vrátí pouze knihovna. Pro práci badatele je to komplikace, hodně cestování, které je časově náročné. Původně jsem byl zvyklý chodit do sbírek i několikrát denně, teď si musím činnost organizovat jinak. Založení Národního muzea bylo zdárným výsledkem emancipačních snah českého národa. Mění se postavení muzea a jeho funkce s časem? Mění a v lecčems pozitivně. Muzeum už nesmí být tím zaprášeným „hřbitovem věcí“, to znamená, že nestačí jen sbírky vystavovat, aby je návštěvník v podstatě pasivně konzumoval. Úžasné nové možnosti k tomu přináší moderní technika. Zvyšuje interakci, aniž by byla nějak výrazně náročná na místo. Další změnou je, že muzea se více otevírají veřejnosti jako prostor pro akce jiného typu, než jsou přednášky či vernisáže, například pro módní přehlídky. Muzeum se tím snaží stát běžnou součástí kulturního života obyvatel, i když se to zatím ne úplně daří. Když jsme třeba v roce 2005 museli zrušit stálou expozici českých dějin v Lobkovickém paláci, prošlo to bez povšimnutí. Nezvedl se žádný hlas, který by se ptal: „Co teď? Proč už nám nebudete, muzejníci, ukazovat naše dějiny? Za co vás platíme?“ To bylo hodně překvapivé. Vypadá to totiž, že jsme pro společnost postradatelní. To nebylo vždycky. Pro srovnání, koncem první světové války, kdy se muzeum ocitlo v existenčních problémech, tak přírodovědec Bohumil Němec (později kandidoval proti Benešovi v prezidentských volbách) v rozhořčeném článku vyzýval lidi ke členství v Musejní společnosti a k placení příspěvků. Vzdor těžké válečné době měl článek obrovský ohlas a muzeum bylo zachráněno. My teď znovu musíme přesvědčit lidi, že jim něco přinášíme, že máme co nabídnout. K tomu může pomoci rekonstrukce historické budovy a sestavení nové výstavní koncepce.
Jak bude fungovat muzeum po rekonstrukci? Celé dvacáté století muzejníci usilovali o stavbu samostatné budovy pro přírodovědné sbírky, a přestože jsme nedávno získali vedlejší budovu bývalého Federálního shromáždění, tak by expozice NM měla opět zůstat smíšená, přírodovědně-historická. Není správné představovat historii bez rozdělování na obory? Ukazovat celkový pohled na vývoj Země? To je myšlenka lákavá a na první pohled velmi moderní, dokonce ji tak prezentuje současné vedení muzea jako celistvé pojetí dějin přírody a dějin člověka. Zatím se ale na přípravě expozic vystřídaly tři skupiny a vždy došly k nechtěnému závěru, že to dost dobře nejde. Je otázkou, zda se má muzeum v malé České republice zabývat celým světem, nebo se soustředit pouze na naše teritorium. Druhou věcí je pak časový rozdíl délky vývoje přírody a vývoje člověka, který z ní trval nepatrný zlomek. Je pro mě těžko představitelné, že bychom muzejními prostředky dokázali tato dvě hlediska skloubit. Podle mého názoru není hodnota sbírek v tom, že jsou použity jako nějaká ilustrace k výkladu dějin. Samotné předměty mají vyprávět o dějinách – to je podstata muzejnictví.
5
6 V médiích se rozběhla anketa, jak naložit s mozkem Františka Palackého, který byl dosud uložený v panteonu muzea. Ke kterému řešení se přikláníte vy? O mozku jsme celá léta věděli a vždycky jsme tuto informaci považovali za neveřejnou. Myslím si, že jde o intimní věc, ze které by se neměla dělat senzace. Podobně jsem třeba nepovažoval za etické, když se na výstavě o Karlu IV. vystavovala jeho lebka. Moje generace muzejníků mozek vnímala jako takový svatý grál a panteon jako světský chrám, který měl vzdávat úctu lidem, kteří se zasloužili o vědu a kulturu v této zemi. Myslím si tedy, že by se neměl pohřbívat – je to koneckonců muzejní exponát – a vrátil bych jej zpět do antropologického oddělení, kam patří. Který muzejní exponát je vám osobně nejbližší a proč? Na takovou otázku se skoro nedá odpovědět. Asi bych si dovedl vybrat, ale uvažte, že jen naše oddělení má téměř 200 tisíc sbírkových předmětů. Za 40 let práce jsem jich viděl mnoho, ale není v silách jedince, aby si je prohlédl všechny. Kdybych ale musel, tak bych uvedl portrét Václava Hanky od Antonína Machka (foto č. 6), kterému jsem se ve výzkumu průběžně věnoval 20 let. To už si vytvoříte vztah. Hanka byl v podstatě mým předchůdcem, neboť se staral o některé předměty, které přišly do mé správy. A váš pohled na rekonstrukci budovy? Jsem samozřejmě rád, že konečně začala, i když si nejsem jist, zda se dožiji jejího konce. Myslím, že je velmi těžké zajistit koordinaci tak velkého projektu a sehnat pro něj dostatek kvalitních lidí. S tím bohužel souvisí přístup, jenž se v posledních letech považuje za standardní a který upřednostňuje to, že vše musí být levné. Právě u národních kulturních památek by se mělo dbát především na to, aby rekonstrukce byla provedena kvalitně. Letní příloha –ad.ka–, ilustrace laskavě posk ytlo Národní muzeum, foto strana 3,
3
4
střed, číslo 1 Profimedia
strana 5
z p r avoda j s t ví z divi z í
Ocelové konstrukce pro doly i silniční mosty Hned tři zakázky právě dokončil nebo končí tým Ing. Tomáše Daníčka z divize 3 a všechny se týkaly ocelových konstrukcí. Šlo jednak o důležitou dodávku pro Severočeské doly a.s., doly Bílina, o dva mosty přes železniční trať na Slovensku a další přemostění, které bude součástí obchvatu u Hroznětína na Karlovarsku. „Už dlouho pracuji se stejnými techniky a náš vztah je založen na důvěře a samostatnosti,“ odpovídá Ing. Tomáš Daníček na otázku, jak náročné bylo stavby koordinovat. „Mnoho členů týmu je schopno řídit zakázky samostatně, a to od přípravy až po realizaci. Proto je pro mě nejsložitější včas rozpoznat, kdy by se která stavba mohla dostat do nesnází. Ať už časových, ekonomických nebo jiných,“ upřesňuje vedoucí projektu, jehož sehraný tým dokázal i poslední zakázky zvládnout bez větších komplikací. Konstrukce pro nakládku tříděného uhlí Pro doly Bílina postavil tým Ing. Daníčka ocelové kostry (foto č. 1) čtyř objektů a opláštil je. Konstrukce objektu
a vážila 80 tun. Zásobník zase stavbaři mohli montovat jen z plošin, které pojížděly mimo půdorys objektu. Tam totiž nebylo dořešené podloží ani hotové terénní úpravy. Dva silniční mosty přes železnici na Slovensku Při dodávce a montáži dvou mostů přes trať z Púchova do Žiliny se tým Ing. Tomáše Daníčka nejprve musel seznámit s místními podmínkami. Osazování mostu v obci Bytča probíhalo letos v lednu během dvou nočních výluk. „Čekali jsme hodně, ale čím nás Slovensko přivítalo, nás přece jen trochu zaskočilo – před první výlukou napadlo 50 cm sněhu, druhou noc celé čtyři hodiny pršelo. Nicméně jednopolový, čtyřnosníkový most jsme vlastními silami sestavili podle plánu. S podpůrnými konstrukcemi a lešením nám pomohla divize 6,“ říká vedoucí projektu. Druhý, třípolový, dvounosníkový most u obce Predmier byl nejprve na předmontážních roštech sestaven do tří velkých celků, které měřily 18, 52 a 18 m. Na místo je umístily jeřáby – největší břemeno osadili přes trať bě-
1
Rychlá rekonstrukce tramvajové trati v Praze Základní podmínkou, která umožnila rekonstrukci tramvajové trati na Evropské třídě v úseku mezi křižovatkami s Thákurovou a Horoměřickou ulicí, bylo zprovoznění metra V.A z Dejvic do Motola. Týmu Ing. Ladislava Šabacha ze střediska kolejových staveb divize 5, jenž trať rekonstruuje, tak vlastně práci odstartovali kolegové z Metrostavu, kteří tento úsek podzemní dráhy pod Evropskou třídou před pár měsíci dostavěli. Na rozdíl od skryté ražby tunelů metra probíhá práce na tramvajovém tělese pod přísným dohledem veřejnosti. Aby výluka tramvají a dopravní omezení na Evropské třídě byly co nejkratší, musí divize 5 stavbu zvládnout za pouhých 49 dní a skončit ji jen chvilku po vydání tohoto čísla novin – 7. srpna. „Extrémně krátkou dobu výstavby nám znepříjemňují vysoké letní teploty, které jsou někdy opravdu vyčerpávající,“ říká Ing. Martin Filo, který na projektu pracuje jako technik. Podotýká: „Také na této stavbě spojili síly zaměstnanci hned několika firem Skupiny Met-
2
rostav. Tramvajový svršek pro nás dělá Subterra, zkoušky firma SQZ, geodetické služby zajišťuje společnost CCE Praha a spolupracujeme také s Metrostavem stavebniny.“ V 1570 m dlouhém dvoukolejném úseku museli stavbaři prvně demolovat starou tramvajovou trať na velkoplošných panelech (foto č. 2). Potom provedli novou na příčných pražcích s průběžným štěrkovým kolejovým svrškem (foto č. 1) buď otevřeným či zatravněným, nebo uzavřeným – těžkým či lehkým – živičným krytem v místech přejezdů a přechodů. Ve zhruba 200m části vybudovali trať jako pevnou jízdní dráhu na betonové desce s kolejemi upevněnými systémem W-tram, při němž podbetonovali již položená kolejová pole. Součástí zakázky byla i modernizace tří tramvajových zastávek, které už dnes mají zvýšenou nástupní hranu, bezbariérové přístupy a vodicí prvky pro zrakově postižené. O nutnosti vybudovat třeba novou detekci tramvají pro přednost na semaforech, položení dráhových kabelů či provedení dopravního značení nemluvě. Před uzávěrkou těchto novin měli kolegové vedení Ing. Ladislavem Šabachem hotové všechny zemní práce a položené koleje. Svou pozornost už proto soustředili zejména na tramvajový svršek, konkrétně na úpravu geometrických parametrů kolejí, na svařování kolejnic, finální úpravu krytu tramvajové trati a dokončovací práce. Díky jejich nasazení už 8. srpna brzy ráno vyjedou tramvaje po Evropské ulici tišeji i rychleji a cesta v nich bude bezpečnější a komfortnější pro všechny cestující. Obyvatelé v okolí jistě potěší také stavební ticho. –red–, foto archiv stavby
1
2
v kolejišti přitom vážila 240 tun, pásový most na nakládací zásobník 345 tun a ještě o pět tun těžší byla konstrukce nakládacího zásobníku. Čtvrtý byl pásový most pro dopravník odtahu podsítného materiálu s hmotností 30 tun. „Nejprve jsme se museli vyrovnat s velmi krátkou dobou na přípravu. Vzhledem k celkovému objemu asi 1000 tun konstrukcí jsme celý projekt rozdělili mezi několik dodavatelů výrobně‑technické dokumentace i výrobců,“ vzpomíná Ing. Daníček. Stavbu v kolejišti navíc mohli montéři provádět pouze podle přesně stanoveného harmonogramu, který týdně počítal jen s jednodenními odstávkami. S osazením čtyř částí mostů pro nakládací zásobník si navíc museli poradit v prostorově omezených podmínkách. Každá přitom měla šířku 8 m, výšku 5 m, délku 90 m
hem noční výluky. Podepření mostu včetně přístupů se opět ujala divize 6, která vše nejen navrhla, ale i provedla. Důležitý silniční obchvat na Karlovarsku Třetí most o šesti polích a pěti nosnících, který tým Ing. Tomáše Daníčka postavil, se nachází u obce Hroznětín a je důležitou součástí tamního obchvatu. Dodávku a montáž jeho konstrukce si u divize 3 objednala divize 4. Podle Ing. Daníčka šlo o standardní zakázku, kdy nebylo potřeba použít ani extrémně velké jeřáby. Komplikaci znamenaly jen jednokolejná trať a místní komunikace, které most překlenul (foto č. 2). V současné době na stavbě probíhají dokončovací práce na protikorozní ochraně . Martina Vampulová, foto archiv staveb
metrů tunelu Veitastrond vyrazil ráno 28. července 2015 tým Ing. Pavla Bürgela z divize 5 na první zakázce Metrostavu v Norsku. Celková délka tunelu je 1565 m.
TEC H N O L O G I E A S t r o j e M e t r o s t av u
Bydlení s atmosférou nedaleko metra Jak jinak, je na nás, abychom informovali o další stavbě, kterou Metrostav zahájil letos v červnu. Nová úroveň bydlení v Praze 8 je v rukou Ing. Marka Kubra a jeho lidí z divize 6, kteří pro společnost CTR group budují další fázi projektu Atrium Kobylisy. Na realitním trhu se úspěšně etabloval už v roce 2010, kdy byla dokončena a hlavně rozprodána jeho první část. Nejen lokalita, kde je původní vilová zástavba, ale především požadovaná kvalita zpracování je pozvánkou k investici do bydlení. Konečně opouštíme strohé geometrické proporce staveb a v odkazu na zbouraný hotel Praha nabízíme tekutou nebo, chcete-li, organickou architekturu, kde rohy nepíchají do očí (vizualizace). Vzhledem k tomu, že stavba začala nedávno, je zatím hotová jen základová deska a do konce července přibudou
dvě podzemní patra, na stavbě byl instalován první jeřáb. Není třeba se ale plašit, máme čas až do října 2016, a jak zmínil Ing. Kubr, stavba pokračuje bez zádrhelů. V této fázi díla se zatím postupuje standardními kroky bez velkých technologických výstřelků. Až se však stavba dostane nad zem a budou se tvořit pláště komplexu, takto dvou budov ve tvaru písmene L, které dispozicí vytvoří polouzavřený prostor – atrium, bude zřejmé, že v Kobylisích vyrůstá opravdu moderní rezidenční bydlení. Použité technologie pak mají zajistit velmi malou energetickou náročnost bytů. Těch má vzniknout 137 a k tomu i několik pronajímatelných komerčních prostor. O dalších fázích stavby budeme informovat a samozřejmě přineseme fotografie dokončeného projektu. –ad.ka–, vizualizace CTR group
Nepřehlédnutelné vizitky Metrostavu III Středisko zdvihací techniky divize 11 vedené Ing. Lukášem Müllerem nabízí více než 20 různých jeřábů. Dnes představíme věžový rychlostavitelný jeřáb Lieb herr 50 K s kočkou umožňující automatické změny závěsu z dvoj- na čtyřnásobný a naopak. Ve strojovém parku Metrostavu je sice jen jeden, v poslední době byl ale k vidění na řadě významných zakázek. Třeba na stavbě MÚK Opatovice (foto) či mostu Dobkovičky na D8 a postupně hned na několika částech tunelového komplexu Blanka – na rampách na Letné, u Trojského mostu a u výdechové šachty z tunelů v ulici Nad Octárnou.
LIEBHERR 50 K Stacionární na 4 opěrné patky Výška pod hák 23,1 m Max. výška pod hák 32,7 m Nosnost/max. vyložení 1 t/40 m Max. nosnost dvojzávěs 2,25 t/3,3–20,8 m čtyřzávěs 4,5 t/3,3–11,9 m Elektrický příkon 40 kVA Pojezd kočky 20/40 m/min. Zdvihání špičky výložníku 0–450 cca 38 sec. Jeřáb lze ovládat z kabiny nebo dálkovým ovládáním.
strana 6
Seznámení s dějinami Až do 14. října 2015 se mohou návštěvníci Pražského hradu seznámit zejména v tereziánském křídle starého královského paláce s Dědictvím Karla Velikého. Zajímavá putovní výstava, sestavená v rámci projektu Kolébky evropské kultury, zaujala i Metrostav, a proto se stal jedním z jejích partnerů. Po belgickém Ename a italské Ravenně doputovala nedávno do České republiky ojedinělá expozice, která představuje raný středověk, významnou etapu pro tvorbu současné evropské kulturní identity. Výstava chce návštěvníka vtáhnout nejen do hledání toho, co máme v Evropě společné či rozdílné a v čem nás může tato etapa dějin dnes inspirovat, ale i přivést k zamyšlení, jak různě můžeme pohlížet na poměrně nedávnou historii. K pražské podobě výstavy Dědictví Karla Velikého přispěly exponáty z partnerských zemí projektu – z Nizozemska, Belgie, Německa, Slovenska, Slovinska, Chorvatska a Itálie. Vedle nich budou poprvé vystaveny také významné památky z českých sbírek včetně úplného představení nově zrestaurovaných nálezů z unikátního pohřebiště v Lumbeho zahradě na Pražském hradě, které bylo objeveno na konci 70. let 20. století a zahrnovalo 141 koster z období od konce devátého do první čtvrtiny 11. století. Podle mimořádně bohatého vybavení hrobů zlatými a stříbrnými šperky z velkomoravského a franského prostředí skrývalo patrně ostatky státní elity spojené s knížecím prostředím raného českého státu. Expozice je rozdělena do šesti částí. První na příkladu historických map seznamuje s historií sjednocovacích procesů v Evropě. Druhá představuje osobnost Karla Velikého (742–814), panovníka, který patří k nejvýznamnějším evropským politikům a jehož odkaz se prolíná tvorbou kulturní identity velké části Evropy. Část třetí – nazvaná Rozmanitost – provede návštěvníka pěti vybranými evropskými regiony v období raného středověku a vyzdvihuje jejich specifika i jejich kulturní a přírodní rozmanitost. Čtvrtá část – pojmenovaná Jednota – seznamuje s prvky, které jednotlivé evropské regiony spojují na politické a kulturní rovině. Pátá část výstavy formou pokladnice předvádí lokální kulturu raně středověkých elit. V poslední šesté části se návštěvník vydá po virtuální Stezce kulturního dědictví. Provede jej po deseti významných raně středověkých lokalitách, které jsou partnery projektu. Výstavu doplňuje vzdělávací program, jenž chce žáky druhých stupňů základních škol a středoškolské studenty přivést k vnímání pestrosti vlastní historie. Kdo si nestihne prohlédnout výstavu v Praze, bude mít poslední možnost navštívit ji v Marseille, kde své putování uzavře.
i n f o r ma c e / ak t u a l i t y / z a j ímavo s t i
Adaptační kurzy
n a š e F O T O RE P O RTÁŽ
Metrostav věnuje velkou pozornost výběru a prvním krokům nových zaměstnanců. Je tomu tak i v případě spolupracovníků z řad absolventů vysokých škol. Mezi cílené adaptační kroky u uvedené skupiny našich nových kolegyň a kolegů patří i pětidenní adaptační kurz. Účastníkům přináší informace nejen o systému řízení a firemních zásadách, ale poskytuje i důležitou možnost setkání napříč celou společností, kdy není nouze o zajímavé diskuse nad projekty, prezentacemi a stavem spolupráce jednotlivých pracovišť a divizí. Absolventi různých odvětví a typu škol se seznamují i s podporou využívání vlastních kapacit Skupiny Metrostav, s následky nedodržení principů etického jednání či nekvality provádění stavebního díla. Velká pozornost je věnována i oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví či vztahům firmy k veřejnosti. Je připraven i program směřovaný na sebepoznání a nalézání individuálních rozvojových aktivit. Podstatnou část kurzu stráví mladí zaměstnanci při exkurzích na právě probíhajících stavbách Metrostavu nebo při návštěvě Stavebního dvora v Horních Počernicích. Centrum vzdělávání Skupiny Metrostav pořádá adaptační kurz absolventů vysokých škol pravidelně nejméně dvakrát ročně. V případě, že se chcete dozvědět víc, stačí navštívit intranetové stránky http://skupina/ukr.
1
M gr. Z den ě k K o s t ř í ž
Centimetr žádná míra?
2
3
4
5
6
7
Výhodnější dovolená Vzhledem k tomu, že Metrostav je partnerskou firmou cestovní kanceláře Čedok, mohou si zaměstnanci společností jeho Skupiny vybírat i letošní dovolenou ze speciální nabídky zájezdů s výhodnými slevami. Slevy z katalogových cen se týkají jak včasného nákupu leteckých či autokarových pobytových i poznávacích zájezdů, tak pobytových zájezdů letadlem po tomto časném období, nabídky zvané last minute nebo ceny samostatných letenek. Zvýhodněná částka se přitom vztahuje nejen na zaměstnance firem Skupiny, ale i na všechny doprovodné osoby ubytované společně s nimi na jedné rezervaci. Z nabídky jsou vyjmuty pouze speciální zájezdy pro seniory a destinace Itálie – Sardinie. Týdně aktualizovanou nabídku typu last minute najdete celoročně také na skupinovém intranetu ve složce Zájezdy s Čedokem. Pokud pro úhradu zájezdu použijete poukázky Ticket Multi, lze avizované slevy uplatnit pouze z částky doplatku ceny. Zaměstnanci firem Skupiny Metrostav mohou letošní letní dovolenou strávit výhodně i v Novém Smokovci ve Vysokých Tatrách na Slovensku ve vile Jedľa (foto). Podrobnosti o její nabídce najdete na intranetu Metrostavu. –red–, foto archiv Skupiny Metrostav
Aby se lidé na celém světě lépe domluvili, měli by používat jednotný systém měření. Právě před 140 lety – 20. května 1875 – se na tom na popud Francouzské akademie věd shodli zástupci 18 států, pro které se od té doby stal základní jednotkou délkové míry metr. K dohodě o metrickém systému se připojilo i Rakousko-Uhersko. Spolu s ostatními proto i jeho představitelé obdrželi kopii mezinárodního etalonu – standardu – metru, která byla zhotovena ze slitiny platiny a iridia. Jeho předloha byla uložena v pařížské laboratoři zřízené v návaznosti na metrickou konvenci. Metrická soustava ale vznikla ve Francii už roku 1790, když francouzské národní shromáždění usoudilo, že délková míra by měla být stejná, jako je délka kyvadla, jehož doba půlkyvu je rovna jedné sekundě, a pověřilo vědeckou komisi stanovit soustavu jednotek. Komise však navrhla, aby základem pro délku byla jedna desetimiliontina vzdálenosti od rovníku k severnímu pólu. V této podobě metr před 140 lety akceptovala i Mezinárodní metrová komise. Pozdější fyzikální definice odstranily závislost na uloženém etalonu tím, že délku metru vyjádřily pomocí fyzikálních konstant. První definice byla schválena roku 1960 a zněla: Metr je délka, rovnající se 1.650.763,73násobku vlnové délky záření šířícího se ve vakuu, které přísluší přechodu mezi energetickými hladinami 2p10 a 5d5 kvantové úrovně atomu kryptonu 86. Nejnovější definice svázala roku 1983 délku metru přes rychlost světla ve vakuu s velikostí sekundy, a i když ani ona nezní jednoduše, je pro běžného člověka srozumitelnější než předchozí. Metrický systém dnes platí ve většině zemí, výjimkami jsou USA, Libérie a Myanmar. O omylech způsobených používáním různých jednotek psaly i noviny č. 4/2015.
Účinné plašiče ptáků
8
9
Poslední přelet nad stavbami Metrostavu v Praze a jejím okolí Pro rozloučení s poslední stranou novin si fotograf Josef Husák vybral letecké pohledy na Prahu a její nejbližší okolí. Z jeho dokumentace se do fotoreportáže vejde pouhých devět snímků. Zachycují červnový stav zakázek, na kterých Metrostav pracuje nebo je nedávno dokončil. Rezidenční park Na Vackově (foto č. 1) je pro firmu obzvlášť důležitý. Představuje projekt jejích vlastních developerů, který za pomoci dalších kolegů, zejména betonářů z divize 6, řídí divize 9. Dnes zde hned dvě etapy díla naráz řídí tým Jiřího Paulera. V Praze-západ v Dolních Břežanech končí tým vedený Ing. Tomášem Vašutem z divize 3 spolu s divizí 9 a Ing. Petrem Jeřábkem výstavbu laserového centra ELI Beamlines (foto č. 2). Letecký záběr na rozestavěný komplex Sacre Coeur 2 (foto č. 3), na němž pod vedením Ing. Filipa Křesťana z divize 9 stále pracují oceláři divize 3 a betonáři divize 6, vůbec neprozrazuje, že pod ním leží Strahovský tunel. Vedle sídla Metrostavu staví tým Ing. Jaroslava Kazatele z divize 6 nový bytový dům (foto č. 4). Jeho obyvatelé nás brzy budou mít jako na dlani. A pak už fotograf zachytil jen to, co kolegové dokončili – Meteor Centre Office Park v Karlíně (foto č. 5), multifunkční komplex Quadrio u Spálené ulice (foto č. 6), Pražské inovační centrum InnoCrystal ve Zlatníkách (foto č. 7), Trojský most přes Vltavu (foto č. 8) a železniční zastávku Podbaba (foto č. 9). Bez ohledu na velikost či složitost půdorysů je za všemi díly skrytá dobrá práce ke spokojenosti investorů a mnoho času i úsilí všech zúčastněných. Věříme, že takových staveb ještě přibude – a nejen v Praze.
Průhledné úseky protihlukových stěn podél komunikací představují smrtelné nebezpečí pro tisíce ptáků ročně. Praxe bohužel ukázala, že polepy skel siluetami dravých ptáků jako prevence nárazu zdaleka nestačí, pokud jsou mezery mezi samolepkami větší než 10 cm, což obvykle bývají (foto). Řešením jsou svislé pruhy o šířce alespoň dva centimetry s rozestupy do deseti centimetrů, které se ptáci nesnaží prolétnout. Otázku druhu polepu skleněných protihlukových stěn řešila třeba divize 1 na nedávno dokončeném mostě Křimická na obchvatu Plzně.
Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen Skupiny Metrostav / Pověřená šéfredaktorka Ing. Lenka Svobodová / Všechny neoznačené materiály připravili Lenka Svobodová, foto Josef Husák / Adresa redakce Koželužská 4, 180 00 Praha 8-Libeň, tel.: 266 019 241; www.metrostav.cz; www.facebook.com/Metrostav / Číslo 13–14/2015 vyšlo 31. 7. 2015 (15–16/2015 vyjde 2. 9. 2015) / Složení redakční rady Ing. F. Polák (předseda), Ing. J. Pavlíček (místopředseda), Ing. J. Kavan, P. Meyer, Ing. J. Neklanová, Ing. L. Profota, Ing. L. Svobodová, Ing. J. Šob, Ing. L. Weinfurtová a Ing. M. Zrcková / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 128 00 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing, s. r. o., Nad Kazankou 37, Praha 7-Troja, tel.: 244 023 201, fax: 244 023 333 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736 / Tento tisk slouží pouze a výhradně pro obchodní propagaci firmy Metrostav a.s. a je veřejně neprodejný.
