PROSINEC 2010
ČÍSLO 12
VÁNOČNÍ DÁREK - DVĚ VÝZNAMNÉ ZAKÁZKY V BRAZÍLII
Uvnitř tohoto vydání: Aktualita — Brazílie 1 Seriál: Týmy se představují
2
Slovo ředitelů
5
Poslední předvánoční týden byl v Brazílii ve znamení významného úspěchu naší dceřiné společnosti. Nejprve přišla dobrá zpráva z oblasti aktivit v čištění ovzduší na základě předchozího úspěšně realizovaného projektu Samarco III, kde jsme dodali 4 elektrostatické odlučovače s dosahovanou účinností čištění 5-10 mg/Nm3 (při požadovaném limitu 50mg/Nm3) si tentýž investor vybral naši technologii i pro nový závod Samarco IV, kde se opět jedná o dodávku 4 odlučovačů v celkové hodnotě téměř 250 mil. Kč. (foto model v příloze). Z pohledku celkové strategie a postavení CTPdB na brazilském trhu je ještě důležitějším úspěch při výběrovém řízení na dodavatele čistírny odpadních vod pro nový papírenský kombinát Eldorado, kde jsme obstáli v konkurenci tradičních (Veolia, Degremont) i nově se prezentujících (GE, Ovivo, Siemens) nadnárodních korporací a po několikaměsíční práci a závěrečném 12ti hodinovém jednání získali zakázku za 500 mil. Kč, spočívající v dodávce technologie na bázi nízko zatíženého aktivovaného kalu s využitím aerobního selektoru. Naše dceřiná společnost tak opět potvrdila pozici lídra v oblasti čištění odpadních vod z výroby celulózy a papíru, a to v době, kdy dochází k opětovnému oživení tohoto průmyslu a připravují se nejméně dva další velké projekty.
Stránka 2 SERIÁL: TÝMY SE PŘEDSTAVUJÍ V posledním čísle letošního roku Vám představujeme početnou pracovní skupinu z divize 4 — vodohospodářské stavby pod vedením p. Zamazala. Co pro Vás Vaše práce znamená? V. Zamazal: Kromě těch obecně sdělovaných skutečností, jako že je pro mne práce příležitostí k výdělku a tedy k obživě, je pro mne práce projektanta také dobrodružstvím a koníčkem. Myslím, že většina těch, kteří vydrželi u projektování tak dlouho jako já, musí mít tuto práci jako koníčka a při tom být trochu dobrodruzi, jinak by toto povolání nemohli vykonávat. J. Kolomazník: Už si ani nedovedu představit, že bych mohl vydělávat peníze jinak, než projektováním. Když mám možnost pracovat na projektu objektů, které budou vidět víc, než jenom poklopy šachet, rád si je představuji, jak budou ve skutečnosti vypadat. A když je stavba hotová, těší mne, že vznikla podle mých čar na papíru. Vymýšlení a navrhování staveb mám rád. Netěší mne ale, když jsem nucen své představy měnit podle požadavků, které se mi zdají být nesmyslné. J. Košík: Práce pro mě znamená seberealizaci, získávání zkušeností a hlavně výdělek, který mě živí. Z. Očadlíková: Výdělek na živobytí a seberealizace. K. Tinkl: Obživu, pravidelnou rutinu, kterou člověk potřebuje, aby neshnil leností. P. Valkovič: Práce = výkon x čas. Práce je zajímavá v tom, že ačkoli se ji snažím systematicky odbourávat, neustále se zjevuje znova a znova. Což mě ale vůbec netěší. Co mě těší a je snad jediným pozitivem, že za to systematické odbourávání dostávám mzdu, kterou mohu následně směnit za jiné životní potřeby v zařízeních jako je obchod, hospoda nebo lyžařské středisko J. A. Chromčáková: Zdroj obživy a dobrý pocit z dobře odvedené práce. Jak byste charakterizoval(a) týmovou práci ve skupině? V. Zamazal: Proces projektování je ze své podstaty týmová práce. Každá pracovní skupina je náhodné uskupení lidí, kteří se navzájem nevybrali, a přesto spolu musí vydržet a ke všemu ještě spolupracovat. Je třeba se smířit s tím, že spolupracujeme s lidmi, kteří jsou, ne s těmi, které bychom chtěli. Je to obvykle náročné, ale je nutné se snažit, protože v práci trávíme více jak 1/3 dne. To už stojí zato vytvořit si snesitelné pracovní prostředí, tedy spolupracovat a být navzájem tolerantní. Myslím, že v naší skupině to docela funguje. J. Kolomazník: Připadá mi, že práce v naší skupině je prací individualistů, kteří si dovedou navzájem poradit. Práce ve firmě už přestala být týmová. J. Košík: Týmová spolupráce je v naší skupině velmi dobrá. Všichni se snažíme si vyjít vstříc. Horší už je spolupráce s ostatními skupinami na divizích. Z. Očadlíková: Ve skupině jsem ta, která má nejméně zkušeností, takže týmovou práci považuji za důležitou. Myslím, že funguje bez problému.
K. Tinkl: Týmová práce je velmi dobrá. P. Valkovič: Team spirit — spirit je v tomto případě „duch“ a ne alkohol :-). Zatím byla u mne převaha spíše specifické individuální pracovní náplně, ale v případě potřeby myslím, že teamová spolupráce ve skupině funguje bez problému. A. Chromčáková: S lidmi v naší skupině se mi spolupracuje výborně. Pomůžou, poradí. Který z projektů na němž jste se podílel(a) – buď obecně nebo v poslední době, pro Vás byl nejzajímavější/nejsložitější? V. Zamazal: Každý projekt je něčím jiný, a tedy zajímavý. Čím je projekt větší, tím je náročnější, složitější a tím i zajímavější. Mám rád zajímavější projekty. Je to s nimi jako s hlavolamem. Až ho vyřešíte, potěší vás to a v euforii z úspěchu chcete řešit další. Tak nějak se rodí workholik. Z mnoha zajímavých projektů, na kterých jsem se podílel, bych mohl uvést například ČOV Mladá Boleslav, ČOV Bučovice, ČOV Jacarei v Brazílii a minulý měsíc ČOV Artěk na Krymu. J. Kolomazník: Nejraději vzpomínám na projekt čistírny odpadních vod ve Frýdlantu. Byla to má první „porevoluční“ stavba a skutečně ta nabytá svoboda se promítala i do mého projektování. Najednou jsem mohl vymýšlet nesvázaný typizačními směrnicemi za vydatné pomoci prospektů ze „západu“. Prožíval jsem projektantskou euforii. J. Košík: Každý projekt je individuální a pro mě zajímavý. S každým novým projektem získávám nové zkušenosti. Z. Očadlíková: Každý projekt je pro mě zajímavý a zároveň složitý, jelikož se mám stále co učit. K. Tinkl: Každý projekt je něčím zajímavý či složitý, ať už jde o místo kde má stavba vzniknout, technické řešení, náročné zadání… P. Valkovič: Generel odvodnění pro území města Uherský Brod - zajímavý, 1 a půl roku trvající projekt s vysokou přidanou hodnotou, oceněný odměnou, kterou si doufám, v co nejbližší době vyberu. A. Chromčáková: Co se týče vybavování, tak je jejich náročnost podobná. Co děláte, když nepracujete? V. Zamazal: Když nepracuji, tak pracuji. To zná každý, kdo bydlí na vesnici, má dům, zahradu a k tomu ještě zdědí pozemek na kopci. Takže z původního odporu k údržbě domu, sečení, obdělávání zahrádky, řezání dřeva a rytí se stane postupně koníček, jinak by to nešlo. A když už není náhodou co dělat, tak se přeskládává dřevo z jedné hromady na druhou. No, a když mám hotové i to, tak chodím se svou ženou do tanečního kroužku. J. Kolomazník: Když nepracuji v práci, pracuji doma. Doma pracuji rád se svým malým synem, jemuž věnuji
Stránka 3 veškerý volný čas, který mi po práci zbývá. J. Košík: Volný čas věnuji převážně přítelkyni a mým přátelům a rodině. Rád doma relaxuji u nějakého pěkného filmu a v rámci časových možností se snažím věnovat sportovním aktivitám. Teď v zimě jsou to hlavně lyže a v létě zase kolo, brusle a procházky. Z. Očadlíková: Nepovím :-) K. Tinkl: Věnuji se rodině, sportu, hudbě. P. Valkovič: Když nepracuji ani v zaměstnání, ani doma kolem domu, což je velmi zřídka, tak se snažím nedělat nic:-). Občas vyrazím sám nebo s rodinou na lyže, někdy jedeme na výlet nebo kratší dovolenou. A. Chromčáková: Věnuji se přátelům, rodině. Chodím na zumbu, jógu, za kulturou a ráda poznávám nové místa. Jakou oblast činnosti v rámci Vaší profese máte nejraději a kterou byste s radostí oželel(a)? V. Zamazal: Nejraději mám projekt, když je ještě ve fázi navrhování, vymýšlení a hledání řešení. Je to zajímavější a napínavější než počítačové hry. Co bych s radostí oželel, je projednávání projektů s úřady, přesněji s úředníky. Ty bych oželel vůbec. J. Kolomazník: Pocit uspokojení prožívám při projektování na „zelené louce“, kde mohu své představy realizovat nejlépe. Naopak projekty rekonstrukcí omezované spoustou úřednických rozhodnutí mne otravují. J. Košík: Nejraději mám, když se projekt udělá bez komplikací v termínu a oželel bych změny v projektu v průběhu zpracování a zkracování termínů na projekt. Z. Očadlíková: Přímo nesnáším psaní technických zpráv. K. Tinkl: Nejraději si vyzvedávám peníze v pokladně a s radostí bych oželel veškerou práci. P. Valkovič: Preferuji koncepci a řešení úkolů s jasným zadáním. Nemusím kreslení výkresů a sepisování zpráv, opakovaně vysvětlující zcela jasné věci. Které navíc následně stejně nikdo nečte:-). A. Chromčáková: Udělat se stejně musí všechno. Co Vám v práci udělá největší radost? V. Zamazal: Když se práce daří, spolupracovníci jsou milí, usměvaví a je pátek po obědě. J. Kolomazník: Radost v práci mi vždy udělá návštěva mého malého syna. Radost z práce mívám vždy, když hotový projekt zavazuji do desek a chystám jej k odevzdání. J. Košík: Dobrá nálada na pracovišti a jednou měsíčně paní Lukešová :-) Z. Očadlíková: Oběd :-) a paní Lukešová předávající výplatní pásky. K. Tinkl: Svačina a potom oběd :-) P. Valkovič: Na tuto obligátní otázku, nejlépe pasuje jako odpověď proslulá skladba našeho nejvýznamnějšího žijícího populárního zpěváka M.D. :-) „Když se podaří, co se dařit má, když rozkvete růže z poupěte. Když se podaří, co se dařit má, tak je přece krásně na světě. Když se podaří, co se dařit má, když je slunce jako ze zlata. Když se podaří, co podařit se má, podaří se také poupata.” A. Chromčáková: Zkompletovaná a zarchivovaná akce. A co Vás naopak dokáže rozčílit? V. Zamazal: Arogance, lenost, neochota, vychytralost … To je mimochodem náčrt mnohých úředníků, se kterými
V. Zamazal, A. Chromčáková, J. Košík, J. Kolomazník, P. Valkovič, K. Tinkl, Z. Očadlíková
jsem v poslední době přicházel do styku. Kdyby se za to zavíralo, bylo by na úřadech volných pracovních míst jako máku. Ale popravdě znám i některé projektanty s těmito „přednostmi“. Ti přesně vědí co, kdy, kdo a jak měl udělat a co je povinností těch ostatních. Svojí výřečností umí prodat každou čáru projektu zvlášť a tím se dopracovat nehynoucí slávy. Ti, kteří pracují bez zbytečných řečí, jsou z jejich úhlu pohledu jaksi nezajímaví, nevýrazní a samozřejmí. Výřečnost je výrazný činitel, i v projektování. J. Kolomazník: Radost z práce mi kazí vše, co výsledek poškozuje – nekvalitní tisk, nejednotnost úpravy dokumentace a někdy neprofesionalita některých profesí. J. Košík: Rozčílit mě dokáže třeba, když najdu ráno obsazená všechny parkovací místa naší divize :-(. Občas je to i spolupráce s nějakými kolegy. Z. Očadlíková: Kolující fámy na moji osobu! K. Tinkl: Když si zapomenu svačinu a je zavřený bufet… :-( P. Valkovič: Nejvíc mě v “Práci” rozčílí, když si natočím 3 piva a na ukazateli naskočí, že jsem si natočil 3.5 :-) A. Chromčáková: Když se něco hotového musí předělávat. Je Zlín Vaše rodné město? Co považujete za jeho přednosti a nedostatky? V. Zamazal: Ve Zlíně jsem se narodil a žil zde 31 let, tak si troufám říct, že znám město a okolí docela dobře. Zlín se mi líbí, nic proti němu nemám. Moderní město, kde je jen málo historických staveb, tak je nahradily památkové zóny z baťovských domků, které měly být podle představ stavitele již několik desítek let zbourány. Při pohledu z okolních kopců nebo kavárny na terase budovy Krajského úřadu na červené cihlové domečky baťovských čtvrtí, srdce každého architekta a památkáře zaplesá. Ne tak obyvatel těchto domků, kteří investují své peníze do oprav dle požadavků památkářů a svými auty kličkují úzkými a neudržovanými ulicemi, aby je pak zaparkovali s laskavou shovívavostí úřadů v rozporu se všemi dopravními a městskými vyhláškami. Teď nevím, jestli mluvím o přednostech nebo nedostatcích. J. Kolomazník: Do Zlína (Gottwaldova) jsem přijel ve svých 15 letech studovat a od té doby je mým druhým domovem. Byl jsem mladý a takový mi připadal i Zlín,
AKTUALITA Z DIVIZE 5 plný zeleně a nových domů, rozrůstající se moderní výstavbou. I později jsem se rád do Zlína vracel ze služebních cest ze špinavých měst nejen v pohraničí. Dnes je tomu trochu jinak. Stará města jsou opravená, září novými fasádami a čistými ulicemi. Ale Zlín mi připadá jaksi šedivější a zpustlý. Asi zestárl, jako já. J. Košík: Ano Zlín je moje rodné město. Bydlím v klidné části Malenovic a jsem tam spokojený. Mezi nedostatky řadím hlavně špatný stav chodníků a kritickou dopraví situaci. Z. Očadlíková: Zlín není mé rodné město. Za přednosti města Zlín považuji krásné centrum a historii. Nedostatkem je hustota dopravy. K. Tinkl: Ano ve Zlíně žiji od narození. Proto tu mám spoustu známých, přátel i kamarádů, což je pro mě tou největší předností tohoto města. Nedostatky města vidím v chybějícím silničním či dálničním obchvatu, těžce zanedbané chodníky… P. Valkovič: Není. Předností je, že je tu všude blízko. Nedostatkem je, že má blíž do Vídně než do HMP. A. Chromčáková: Ano, je. Myslím, že je to pěkné město, ve kterém je spousta možností vyžití. Nedostatkem je např. počet parkovacích míst. V průběhu času přicházejí nové materiály a technologie. Jaký to má vliv na způsob projektování? V. Zamazal: K projektování je třeba představivost, fantazie, znalosti, zkušenosti atd. Samozřejmě že k tomu patří mít i přehled o nových materiálech a nových technologiích. Technický rozvoj je třeba sledovat a využívat při práci, jinak se tato práce dlouhodobě nedá dělat. Že by to ale mělo vliv na způsob projektování, si nemyslím. Naše generace zažila významnou změnu ve způsobu tvorby výkresové dokumentace. To je, když se z kreslení výkresů na rýsovacích prknech přešlo na kreslení pomocí výpočetní techniky. A mnoho projektantů se s tím těžko vyrovnávalo. Výpočetní technika výrazně urychlila a zkvalitnila projektování, ale žádná technika zatím nenahradí projektanta. Dobrým projektantem se člověk může stát až za řadu let, má-li k tomu předpoklady. Obávám se, že někteří z nás poslední dobou pod tlakem neustálého nedostatku času a financí na projekty, zapomínají umění projektovat. Není dobré, když se k problémům přistupuje stylem „to už se na stavbě nějak udělá“, nebo „oni si tam s tím nějak poradí“ a taky „to mě nezajímá, to já neřeším“. Dobrý projektant by měl vědět, jak se to na stavbě udělá, domluvit se a umět na stavbě poradit a zajímat se i o řešení navazujících profesí. To patří ke způsobu projektování víc jak nové materiály a technologie. Dobrý projektant přistupuje ke své práci také vždy s trochou pokory a trochou pochybností, protože každý projekt je jen jedna z mnoha možností, jak daný úkol řešit. Jinak je třeba pochybovat o projektantech, kteří o své práci ani trochu nepochybují. J. Kolomazník: Když jsem začínal před 35 lety projektovat, stačilo si k tomu správně naostřit tužku, doplnit tuš do rýsovadla a připevnit rýsováčky papír na prkno. Jediný problém s technikou nastal, když tuš v rýsovadle zaschla. Pomůckou pro práci byl jeden katalog trub a ar-
Stránka 4 matur, takzvané „Káčko“ a katalog dílců Prefa. A hlavně důvěra v mé nejbližší starší kolegy, kteří měli vždy čas poradit. Dnes nemá nikdo času nazbyt a informace hledáme na internetu. Řešení problémů s technikou někdy věnujeme více času, než samostatnému projektování. Nabídka materiálů a technických řešení překročila u mne mez, kdy jsem schopen se s nimi seznámit a orientovat se v nich. A tak mi připadá, že čas a energii, kterou bych měl věnovat kreativnímu myšlení ztrácím neustálým „bojem“ s technikou (software, hardware), nabídkou trhu a také bojem s úředníky. J. Košík: Snažím se tyhle věci zachytit a zapracovat do projektů. Řekl bych, že zapracování do projektů je díky poskytovaným podkladům snazší a rychlejší. Takže i konečný výsledek projektu je kvalitnější. Z. Očadlíková: Vždy je do projektu potřeba zapracovávat nové materiály a technologie, takže to respektuji. K. Tinkl: Myslím si, že způsob projektování nové materiály ani technologie moc nemění. Jde spíš o pozornost a informovanost projektanta, který tyto trendy dokáže včas přenést do projektů. Ale potrubí na situaci bude pořád kresleno jako čára s popisem ať bude z kameniny, plastu, nebo kosmických materiálů a voda taky nikdy nepoteče sama do kopce. P. Valkovič: Pořád se něco děje a je nutno tyto externí vlivy postupně zapracovávat do našich projektů. Hrozně suchá odpověď,že ? Takže doporučím poslech alba od Miroslava Donutila – Pořád se něco děje na CD za 259 Kč v kamenných obchodech, případně k zakoupení v oblíbeném rap….share e-shopuJ. A. Chromčáková: Snad to projektantům usnadňuje práci. Máte nějaký vysněný projekt, na jehož návrhu byste se chtěl podílet? V. Zamazal: Nenapadá mě, jak by bylo možné vysnít si projekt. Projektování není herectví, tam je možné snít o roli. I když i mezi projektanty jsou herečtí umělci. Se scénkami na téma „mám moc práce, to se prostě nedá stihnout“ nebo „dělám jako ďas 25 hodin denně“ se občas dá setkat. Tak že vysněný projekt nemám, ale doufám, že než jednou odejdu do důchodu, budu mít to štěstí, že se ještě na řadě zajímavých projektů budu moci se spolupracovníky podílet. J. Kolomazník: Vysněný projekt ve své profesi nemám. Spíš bych se chtěl podílet na projektu, který má smysl už v tom, že je potřebný a podle toho také připravený. J. Košík: Vyloženě vysněný projekt nemám, ale mám radost z toho, když se o nějakém projektu zmíní televize, nebo tisk a já se na něm třeba jen z malé části podílím. K. Tinkl: Mým snem je podílet se na projektu mé vlastní chalupy v Alpách pokud možno tak 20m vzdálené od 5 km dlouhé sjezdovky. P. Valkovič: Ne, rád se nechám překvapit a počkám si, a zatím si poslechnu moji oblíbenou skupinu Metallica. Zbytek odpovědi je v písni “Welcome Home” z třetího “Poupátkového”alba, druhá sloka. A. Chromčáková: Zatím nemám vysněný projekt.
Stránka 5 SLOVO ŘEDITELŮ S končícím rokem dáváme ve Zpravodaji prostor ředitelům divizí, aby zhodnotili uplynulé období a předestřeli plány svých útvarů na rok nadcházející. Ladislav Semela, ředitel divize 2 Výkony divize se stále daří stavět na nosných zakázkách. Hovořím o zakázkách velkých finančním objemem a délkou zpracování, na kterých dokážeme nejlépe uplatnit naše přednosti. Z těch nejdůležitějších se jedná o Biocev – Biotechnologické a biomedicíncké centrum Akademie věd a Univerzity Karlovy. Jedná se o projekt prestižních výzkumných institucí s cílem začlenění do evropské sítě laboratoří. Projekt tvoří soubor objektů vlastního výzkumného centra, objektu pro chov pokusných zvířat, energocentra a ubytovacího zařízení umístěných do nového areálu ve Vestci u Prahy. Veškeré investice jsou navrhovány ve vysokém standardu a dosáhnou výše cca 1,5 mld. V loňském roce byla vypracována DSP. Z dalších zakázek je nutné jmenovat PrimeCell Ostravu a Brno. Obě jsou zaměřeny na laboratorní vývoj a výrobu buněčných tkáňových technologií, diagnostiku a případně terapii a navazují na specializovaná pracoviště Fakultních nemocnic v Ostravě Porubě a v Brně Bohunicích. Investiční náklady Ostravy se předpokládají ve výši cca 120 mil. a v minulém roce byla zpracována DUR ve dvou verzích, pro Brno byla vypracována DR při inv. nákladech cca 300 mil. Dále jsme zpracovali DSP a DVZ na Oboru Radějov určenou pro individuelní rekreaci a zájmy majitele při inv. nákladech 400 mil., DUR technologického parku Horní Lada s inv. náklady 750 mil., DUR, DSP a DVZ Technologického parku prům. zóny Holešov a DSP na rekonstrukci Spolkového domu ve Vsetíně. Přes úspěšný minulý rok je náš obor a stavebnictví obecně v současné době v depresi. Jejím počátkem byla světová fin. krize omezující investice v bytové a průmyslové výstavbě a prohlubující naši orientaci do oblasti státních investic. Pozvolné zotavení inv. výstavby v uvedených oblastech však v důsledku reformních kroků vlády a škrtů veřejných výdajů nepřinese renesanci našeho oboru podnikání. Aby toho nebylo málo, naše konkurenční schopnost bude prověřena brzkým omezením investic do výstavby ukončením finanční pomoci z fondů Evropské unie. Pro hospodářsky úspěšný rok 2011 jsou položeny dobré základy. Pokračuje Biocev zpracováním DVZ. Probíhá zpracování DUR Interní kliniky Krajské nemocnice T. Bati, pokračující DSP a DVZ případně DR ve sdružení s firmou LT projekt – s inv. náklady cca 0,75mld. Bude pokračovat zpracování dalších stupňů dokumentace PrimeCell Ostrava. Zpracováváme studii na dostavbu DS Uhlířské Janovice pokračující DSP a DVZ. Předpokládá-
me pokračování prací na technolog. parku prům. zóny Holešov, případně technolog. parku Horní Lada aj. Přesto nelze v současné situaci realizovat mnohá potřebná opatření, zejména v oblasti personální. Nicméně i přes oprávněnou obecnou skepsi a nedostatek peněz v oboru věřím s mírným optimismem v úspěšný rok 2011. Všem spolupracovníkům pak v novém roce přeji hodně spokojenosti a zdraví…
Roman Klobouček, ředitel divize 3 Pokud jde o cíle, které jsme si vytyčili pro rok 2010, můžeme konstatovat, že se nám je dařilo plnit. Hospodářský výsledek divize se podaří nejen splnit, ale i výrazně překročit. I když přesný výsledek bude znám až v lednu, vlastních prací bylo za cca 25 mil. Kč. Výsledku se podařilo dosáhnout díky vysokému pracovnímu nasazení zaměstnanců divize a minimalizace prostojů a částečně také přesunem fakturace z r. 2009 (zpoždění projektu Spalovny Ostrava, zpoždění Basic Designu projektu Počerady a eliminací minulých ztrát projektu KUC). Z klíčových projektů, které jsme zpracovávali v průběhu roku 2010, mohu jmenovat v oblasti energetiky špičkovací turbínu Praha (IČ), špičkovací turbínu Brno (DSP), spalovnu Ostrava (dopracování DUR), projekt Biomasa Větřní (DUR), elektrárna Počerady pro SES (Detail Design), Teplárna Kladno (DVD, RD) a práci pro Alpiq Zlín. Divize se podílela také na projektech bazénů: Koupaliště Hradec Králové (AD), Koupaliště Zlín (RD), Bazén Uherské Hradiště (AD). Z ostatních projektů bych zmínil ještě projekt Krajského kulturního a vzdělávacího centra a Semperflex Odry. V práci na některých z uvedených projektů budeme pokračovat i v následujícím roce — např. elektrárna Počerady pro SES (realizace stavby), Biomasa Větřní (DUR, DSP), Alpiq Kladno (RD), koupaliště Zlín (AD), Krajské kult. a vzd. centrum (AD). Zajištění rozvoje inženýrsko-dodavatelské činnosti divize v oblasti energetiky a průmyslových staveb vede přes realizaci projektů, inženýrských činností a dodávek pro a) výstavbu a úpravu nových energetických zdrojů (uhelné elektrárny a teplárny — Kladno, Turecko, kogenerační zdroje — Cogen Bratislava, projektování plynových špičkovacích turbín — Brno, PRE, Alpiq Zlín), b) výstavbu spaloven ve spolupráci se strategickým partnerem (komunální odpad — Česko, Brazílie, průmyslový odpad, nebezpečný odpad — Povážská Bystrica, Chropyně),
Stránka 6
CENTROPROJEKT a.s. interní elektronický měsíčník pro zaměstnance
REDAKČNÍ RADA: Dana Horáková Dana Hudecová Markéta Šeflová Václav Jelínek Josef Vančura
c) výstavbu průmyslových staveb, d) výstavbu a rekonstrukci bazénů, e) zpracování návrhů opatření vedoucích k úsporám energií, f) kooperace s ostatními divizemi společnosti. Cílem divize z hlediska plnění hospodářského výsledku je ziskovost projektů — z výkonů vlastních prací ve výši 10%, ze subdodávek ve výši 5%, a finanční obrat divize — z výkonu vlastních prací ve výši 30 mil. Kč a ze subdodávek ve výši 50 mil. Kč. Chtěl bych touto cestou ještě jednou poděkovat všem pracovníkům divize za odvedenou práci a popřát jim do roku 2011 hodně osobních i pracovních úspěchů.
Jaroslav Valkovič, ředitel divize 4 Po předešlém velmi úspěšném roce 2009 byla v letošním roce činnost divize 4 pod vlivem hospodářské krize, která se v činnosti divize projevila zejména rozmělněním zakázek, nižšími odbytovými cenami a vyšší konkurencí na trhu projektových prací, zvýrazněnou rovněž novou orientací firem z oblasti projektování dopravních staveb na oblast inženýrských sítí. Velmi dobrých výsledků jak v objemu, tak i produktivitě práce bylo dosaženo v rámci obchodního zastoupení německé firmy INVENT pro hyperboloidní míchadla a jemnobublinné provzdušňovací systémy. Pro zakázkovou náplň roku 2011 se podařilo nově získat zpracování projektové dokumentace pro část velkého projektu Čistá řeka Bečva II a tři významné zakázky na výkon funkce Správce stavby, jejichž vliv na hospodářské výsledky divize se začne kladně projevovat ve 2. pololetí. Tedy situace se jeví mírně příznivější než v letošním roce. Nicméně vzhledem k obecně očekávané pokračující nižší aktivitě v investiční výstavbě bude nastávající rok 2011 rovněž složitý a obtížný.
rých jsme se na jaře roku 2010 podíleli dodávkou bazénových technologií a uváděli jsme je do letního provozu, byly koupaliště v Jičíně, koupaliště v Pozlovicích u Luhačovické přehrady, koupaliště v Sazovicích , koupaliště ve Zděchově a další méně významné akce. V průběhu roku nás čekala realizace a dokončení dalších krytých areálů, jako například dodávka části technologií pro aquapark v Uherském Hradišti, dodávka tobogánů pro tento aquapark, dokončení vnitřního plaveckého areálu v Luhačovicích a v neposlední řadě dokončení jednoho z nejsložitějších hotelových bazénů, a sice v hotelu Horal v Karlovicích. Cíl pro letošní rok je jasný: mít dostatek práce pro lidi, získat lukrativní zakázky, úspěšně dokončit rozpracované zakázky s patřičným ekonomickým výsledkem. Všem pracovníkům divize 5 bych chtěl ještě jednou poděkovat za práci, kterou odvedli v roce 2010 a popřát jim hodně zdraví, pohody a pracovních úspěchů i v nadcházejícím roce 2011.
Blahopřejeme zaměstnancům, kteří v lednu oslaví životní nebo pracovní jubileum a přejeme hodně zdraví a energie v osobním i pracovním životě: Aleš Buňka, 35 let Pavel Stráský, 15 let v CTP
Petr Ševela, ředitel divize 5 Rok 2010 byl pro naši divizi 5 opět velmi úspěšný. Na začátku roku 2010 nás čekalo dokončení a zprovoznění jednoho z největších venkovních koupališť u nás v ČR Koupaliště Flošna v Hradci Králové. Pro toto koupaliště jsme realizovali dodávku a montáž kompletní bazénové technologie, atrakcí a dodávku nerezových tobogánů. Naši pracovníci odvedli velmi kvalitní práci a i s jejich přispěním byla tato stavba oceněna Stavbou roku 2010. Další významné stavby, na kte-
Gratulujeme Pavlu Valkovičovi k narození dcerky Radky (10.12.) a přejeme hodně radosti a rodinné pohody.
