ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI
Vánoce znamenají setkání s láskou Ježíš se narodil také pro tebe
Vánoce znamenají setkání s láskou. S láskou Boží, která v dítěti Ježíši přišla na svět. S láskou, která je nabízena celému lidstvu, která se ale ani jedinému člověku nevnucuje. S láskou, která otevírá dveře víry, ale nemá žádné donucovací prostředky, kterými by zlé lidi donutila jednat dobře. Ježíš se narodil také pro tebe Ježíš se narodil také pro tebe – ať jsi kdokoliv. Starý či mladý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný.
ROČNÍK VII.
ČÍSLO 6/2012
Narodil se pro tebe a k tobě chce také přijít. Chce přijít, aby ti ukázal naději, která nezávisí na tvých schopnostech, výhrách či prohrách. Chce přijít, aby ti otevřel cestu k bohatství, které není závislé na tvých úspěších, ani na míře inflace. Chce přijít, aby ti ukázal, že ti může být odpuštěno a že i ty můžeš dojít naplněného života… Boží Syn se stal jedním z nás. Takto k nám Bůh přichází, aby o sobě promlouval a ukazoval nám cestu, po níž k němu můžeme dojít. (podle Jana Pavla II.) Otec Adam
STRANA 2
Rozhovor Řekne-li se jméno Ing. Marek Motyčka, každému z nás se vybaví bylinné likéry a sirupy. Tyto produkty jsou vyhlášené i za hranicemi země, část výtěžku z prodeje přispívá na obnovu Benediktinského kláštera v Rajhradě. Pro téměř dvě generace dětí Marek ztělesňuje kuřimského Mikuláše. O čem jiném by mělo být naše povídání ve vánočním čísle Petrklíče? No přece o vánocích. Pojďme se zamyslet nad současným pojetím tohoto svátku a současně o době samé. Jak se, Marku, připravuješ na vánoce? Začne advent a člověk se snaží podobně jako v postní době se usebrat, uvědomovat si svoje vlastní chyby, kam jde, o co mu v životě jde, jak má pracovat na tom, aby to v rodině fungovalo tak, jak má. Je to problém oprostit se od reklamní hysterie, která se teď odehrává. V podstatě někdy od začátku října hrají koledy nejen v obchodech. Duch moderní doby to naše snažení dost narušuje a klid nabourává. Já osobně mám v podstatě velkou výhodu, že nerad nakupuju, do obchodu jdu jenom když musím. V práci nám od září začíná sezóna. Trávím dlouhou dobu v autě na cestách, mám puštěný Proglas a jsem od toho zmatku trochu oproštěn. Pak přijde začátek prosince, Mikuláš a já si to užívám, je to úžasný impuls. Pak už to letí, jeden týden to je ve znamení Mikuláše a potom se člověk snaží pokračovat v duchovní přípravě na vánoce. Jak dlouho zastáváš roli Mikuláše? Za pátera Peši, který zemřel v roce 1993, se „mikulášská“ nedělala. Začalo se až za pátera Krpálka a první rok Mikuláše dělal Jirka Marek. Nevím, jak k tomu došlo, ale volba poté padla na mě. A je to už, tuším, od roku 1995 a od té doby každoročně. Pole působnosti se rozšířilo i na školky a pár rodin a přidává se toho víc a víc. Posledních pár let přibyl i Mikulášský jarmark.
Mikulášské povinnosti nejsou omezeny na jeden den, ale trvají celý týden. Poznávají Tě děti? Otec Adam přivezl letos z Polska nový ornát gotického střihu, obšitý kožíškem, řekl bych Mikulášskodědomrázovský, boty mám na to speciální, nastříkané zlatem. Letos na Mikuláše, když jsem přišel k nám domů a říkám hlubokým hlasem: „Dobrý večer děvčata. Slíbil jsem, že se za vámi zastavím.“ Betynka (6 let) byla schovaná za rohem a Julča (4 roky), ta si tak stoupla a řekla: „Však já vím, že seš taťka, sundej si ty fousy.“ Zachraňoval jsem situaci: „Proč bych měl být tatínek?“ „Máš stejný hlas jako tatínek.“ „Víš kolik lidí má stejný hlas jako tatínek, i já ho mám stejný.“ Pak jsem ukázal na boty, to ji trochu znejistělo. A tak to bylo letos poprvé, co mě poznala. Před léty mě poznala neteř. Tehdy jsem přišel jako Mikuláš, vyzul jsem se a nechal jsem si své ponožky. Přišel jsem, stojím a brumlám, neteř seděla bráchovi na klíně, prohlédla si mě od špičky nosu až k patě a pohled jí zůstal na těch ponožkách, znovu se podívala na mě a vyprskla smíchy. Bráchovi zašeptala do ucha: „Tati, to je strejda.“ Mikulášování tě očividně baví, kde si ho nejvíc užíváš? Ve školce, tam je čas, člověk si sedne, děti sedí v kroužku, volám si jednoho po druhém. Někteří pláčou, čerti se vyženou na chodbu a když pohladíte toho bobečka, je to úžasný pocit.
STRANA 3
Jak jsi prožíval vánoce jako dítě? My vánoce prožívali tradičně. Znamenaly setkání široké rodiny, to znamená babička a dědeček, všechny jejich děti – strýcové, tetičky – všichni se sjeli a bylo společné slavení. Televize byla v podstatě vedlejší, hlavně se vyprávělo. Dědeček byl výborný vypravěč, hodně toho procestoval, vzpomínal na svého dědečka a pradědečka. Vánoce byly tedy v tomto duchu – společné setkání rodiny. Co se týká praktikování, to bohužel nebylo. Konvertoval jsem na přelomu střední a vysoké školy. Pak jsem si začal žít křesťanským životem sólo. S konverzí přišlo úplně jiné vnímání a prožívání adventu, skutečně jako příprava. Co tě přivedlo k Bohu? Velice zajímavá věc. Já jsem měl dlouhou dobu zdravotní problémy a člověk začal přemýšlet hlouběji o životě. Co pro mě v rámci konverze byl obrovský posun? Tak jak někoho věda od víry odvádí, tak mě věda k víře přivedla. Mě vždycky zajímaly přírodní vědy a na vysoké škole jsem začal do hloubky studovat, ať už fyziologii nebo biochemii, to pro mě bylo rozjímání. Spatřil jsem v tom obrovský řád. Když jsem potom vzal do rukou Písmo, řekl jsem si: „Ty brďo, tak to je ono.“ Tak tohle byla moje cesta. Já jsem neuvěřil ve společenství, ale nad schématem Krebsova cyklu a nad fotosyntézou. Pamatuji si, ještě za komunistů, dělal jsem zemědělku a měl jsem praxi na
statku. Páter Peša tam chodil na oběd, doslechl jsem se, že je to farář. Seděl tam takový houžvička, hubený jako lunt, hlavu na ježka, v námořnickém pruhovaném tričku. Zastavil jsem se za ním, dali jsme se do řeči. Později, když jsem přijal svátosti, mi gratuloval, plácl mě pěstičkou do zad a říká: „Marče, já mám z tebe takovou radost.“ Hodně jsem se přátelil s Pavlem Mertou a začal jsem ministrovat. To byl rok 1987-88. Dětství nás hodně ovlivňuje, na koho z rodiny vzpomínáš nejčastěji? Dětství v nás zanechává hluboké stopy. To se vždycky oživí vzpomínka na babičku a na dědečka. Babička byla Italka, ale celá jejich rodina žila v Tunisu. Byla to tehdy francouzská kolonie. Zde se seznámila s dědečkem, který se narodil v Doubravníku u Tišnova. Byl trochu světoběžník a velmi šikovný kuchař. Toto povolání uplatnil právě i v Tunisu, kde se i oženil. Takže moje maminka se narodila v Tunisu, stejně tak i oba strýcové. Na vánoce v roce 1947 se přijeli podívat na návštěvu do České republiky, jenže v únoru 1948 přišel převrat a už je nepustili nazpátek. Takže doma se s babičkou mluvilo francouzsky. Měla 10 sourozenců, klasická italská rodina, byla krví rodiny, stmelovala je. Nejhorší bylo, že ji nepustili ani na pohřeb jejích rodičů ani sourozenců. Bylo úžasné, že to byl člověk, který i přes takovéto životní zkoušky nezatrpkl. Přišla sem ve 40 letech, neuměla vůbec jazyk. S některými
STRANA 4
sourozenci se viděla až v roce 1968, kdy se situace uvolnila. Dědeček byl špičkový kuchař. Ozvalo se v něm vlastenectví a rozhodl se jít do legií. Z Tunisu po začátku druhé sv. války jel přes celou Francii do Anglie. Ve Francii ho zajali Němci a byl v zajateckém táboře. Pamatuji si, jak jsem ho jako kluk poslouchal vyprávět o útěku ze zajateckého tábora a plavení přes kanál La Manche. Když se dostal do Anglie, prodělal klasický vojenský přijímač. Své kuchařské umění využil i v Anglii. Vyprávěl, jak jednou málem srazil k zemi Jana Masaryka, který právě vstupoval do kuchyně, když dědeček vycházel s půlkou prasete na rameni. Po příjezdu do republiky vařil v TOSce a ještě dnes mnoho kuřimských žaludků vzpomíná na jeho um. Babička zemřela v roce 1992, pochovával ji páter Peša. Rok nato jsme pochovávali jeho. Páter Peša byl výrazná osoba, byl lidový člověk, nasadil laťku hodně vysoko. Jezdil jsem za ním denně do nemocnice v Tišnově. Byl jsem tehdy v Brně a měl jsem vnitřní pnutí, musím jet za otcem, ale už jsem to nestihl. Viděl jsem vyvěšenou černou vlajku na kostele v Kuřimi. Je to úžasné řízení Pána Boha. Ještě vzpomenu na Vlastíka Laštůvku, byl to svéráz, měl jsem ho rád. Odešel do důchodu a pak se u něho začalo projevovat to nepříjemné onemocnění. To bylo v roce 2002, kdy jsem začal naplno pracovat soukromě a u Vlastíka se už tohle onemocnění projevovalo a dost razantně se zhoršilo. Byl nejdříve v LDN v Bílovicích nad Svitavou, pak bylo jakési mezidobí, kdy mu slíbili, že pro něho budou mít místo na Žernůvce. To se pořád oddalovalo a neměl kde být umístěný. Do nemocnice nechtěl, proto byl doma. Ke konci září jsem odcházel na soukromo a byl jsem rád, že asi po dobu půl roku, než odešel na Žernůvku, jsem se o něho staral. To bylo řízení Boží. Dělal jsem práci zejména doma na počítači a mohl jsem přes den zajít za Vlastíkem, dát mu najíst,
vykoupat a povykládat. Pak ho vzali na Žernůvku a po třech letech v roce 2005 tam zemřel. Jsem velmi vděčný, že jsem mohl takto posloužit. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Vrátíme se k vánocům. Co pro Tebe znamenají vánoce? Často slyšíme vánoce – Narození Krista Pána. Dnešní člověk je díky moderním výdobytkům otupený k základním životním realitám, tj. narození, život, radost, utrpení a smrt. Když se řekne vánoce, máme většinou na mysli miminko v jesličkách a takovou tu dětskou radost. Koho z nás ovšem napadne přemýšlet při pohledu na betlémské události o posledních věcech. Toto miminko se narodilo, abychom mohli po této pozemské pouti žít i my. Myslím si, že si stačí uvědomit jednu věc a to je to, že nejenom narozením, ale v podstatě už zvěstováním Panně Marii se začalo odvíjet vykoupení lidstva. Lidem se otevřela možnost žít po smrti, jistota, a v tom já vidím obrovskou věc v rámci vánoc. Není to jenom taková pohádka, ale tvrdá realita. Která ženská dnes by to podstoupila? V podstatě se Kristus Pán narodil, aby my jsme mohli žít po smrti. A v tom jsou úžasné vánoce. Vánoce jsou takový první impuls, aha já mám šanci. Tohle to jsou pro mě osobně vánoce. Vánoce jsou ideální k povídání s dětmi o Bohu, jak je to u vás? Adventní věneček, na něm 4 svíčky, zapálí se jedna svíčka, Jůlinka: „A proč čtyři svíčky?“ „Za 4 týdny budou vánoce.“ „A proč jedna svíčka?“ „Jedna svíčka znamená jeden týden.“ „A proč?“ „Jeden týden má sedm dní.“ „A proč?“… Je to nekonečné. Ale snažíme se o tomto tématu bavit. Betynka má už záludnější otázky: Co dělá prababička a pradědeček v nebi? Jak vypadá Pán Bůh?… Vánoce bez dárků to není ono, ale řekněme si po pravdě, nejsou potřeba žádné drahé dárky, jde o obdarování. Člověk má
STRANA 5
radost, když děti mají radost. Dárky jsou velká příležitost rodičů vůči dětem, aby děti dokázaly udělat ten krůček a nějaké své uspořené peníze dát někomu potřebnému. Tady máš v kasičce 20 korun, dáme je tady na slepeckého pejska. Pro to děťátko je představa, že za 20 korun může mít čokoládu a dá je někomu jinému, krůčkem pro zbavování se sobectví. Jak se díváš na současné pojetí vánoc? V současné době se nedivím některým lidem, že nemají vánoce vůbec rádi. Protože vánoce bez Krista jsou prázdné, jsou to jenom nějaké infantilní vzpomínky a myslím si, že je to chyba. Myslím si, že dnešní profánní podoba vánoc není na prvním místě záležitostí marketingové strategie trhu, ale zejména skutečnost, že většina z nás má hluboko v srdci vzpomínku příjemné atmosféry, kterou zažil v rámci rodiny při očekávání a rozdávání dárků. Právě toto bylo zažité v dětství. A tak i my chceme tento pocit předávat dětem. Když se to oprostí od křesťanské zvěsti, tak to sklouzne pouze do toho „jenom předat dárky a jenom uměle hrát atmosféru“, ale hloubka myšlenky je pryč. Má to i pozitivní stránku. Můžeme si každoročně uvědomit jak pozitivní, ale i negativní zážitky
v dětství, ovlivňují celý náš život. Nechci nějakým způsobem odsuzovat, ale člověk nad tím přemýšlí. Patří k tomu, i to, že se o půlnoci na Štědrý den mnozí sbalí, hodí na sebe kožich, pokud mrzne, maže na půlnoční, tam si vyslechne nějaké libé zpěvy, bylo to hezký, dá si štamprlu a jde spát. A hlavní svátek Narození prospí. Vánoce pro hodně lidí končí na Štědrý den, přitom vánoční doba je dlouhá a z liturgického hlediska je úžasná, už jen když se člověk podívá na jednotlivá čtení v rámci liturgie. Je to škoda, že pro 90% populace jsou Vánoce Štědrý den, půlnoční a konec – hotovo. Je to smutné, čím je to asi způsobeno? Člověk by řekl, že otázka zní, využili jsme my křesťané znamení doby? Jsme my křesťané vzorem? Dokážeme lidem svým životem ukazovat co je pravá hodnota života a co je to pravá svoboda? Že skutečná svoboda je vnitřní svoboda především v konání dobrých skutků, dobra pro druhého. Svoboda je mít lásku ke druhým a z toho pramení svoboda. Ale to už bychom zabíhali do hluboké teologie. Takže raději popřeji všem čitatelům požehnané vánoce. Děkuji za rozhovor Dáša
STRANA 6
Setkání s otcem Václavem Vackem Druhé nedělní odpoledne pro muže naší farnosti. Dvacítka mužů se sešla v první prosincovou neděli v kuřimském kostele, aby prožila společné odpoledne. Pro mnohé bylo určitě „motivací navíc“ plánované setkání s otcem Václavem Vackem z Letohradu. Po úvodní modlitbě jsme si vyslechli přednášku otce Vacka a při tiché adoraci mohli poté nechat na sebe v Ježíšově přítomnosti působit myšlenky a podněty, které během přednášky zazněly. Pak jsme se přesunuli na faru, kde jsme se občerstvili kávou, čajem a buchtami. V poslední části setkání byl prostor na rozhovor, dotazy a další impulsy od otce Vacka. Rozloučili jsme se ve večerních hodinách. Ne příliš pozdě s ohledem na cestu otce Vacka do Letohradu a ne příliš brzy s ohledem na naše potřeby něco se dozvědět a strávit čas spolu. Příští setkání mužů je plánováno na neděli 13. ledna 2013. Jako host přislíbil účast a přednášku pan doktor Josef Zeman, ředitel manželské poradny Bethesda a zkušený rodinný a manželský terapeut. Mirek
Minirozhovor Pan Václav Vacek je farářem v Letohradu. V samotném Letohradu podporuje již mnoho let mimo jiné také společenství mužů. Patří mezi aktivní kněze se širokým rozhledem, jejichž působení není omezeno pouze hranicemi farnosti. Je vděčně zván na nejrůznější duchovní obnovy, je pravidelným aktérem celostátních setkání rodin organizovaných společnosti YMCA, přednáší pro Křesťanskou akademii i pro ostatní kněze, spolupracuje s televizí Nova a s Českým rozhlasem. Otec Vacek je autorem čtenáři vděčně přijaté knížky Pozvání k Večeři Páně, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2008. Využili jsme příležitosti, že Václav Vacek přijel do Kuřimi na pozvání k setkání s místními chlapy a položili mu několik otázek.
STRANA 7
První otázku zvolím pro zahřátí odlehčenou: Pokud byste kandidoval na prezidenta republiky, nechal byste se potetovat? No, já třeba ne. Když jsem byl na vojně, tak jsme byli z padesáti dva, kteří jsme nebyli v civilu trestaní a tři, kteří jsme nebyli tetovaní. My jsme ale zvyklí lidi nesoudit jen podle kabátu, ale podle vnitřku. Já vím, že pro mnoho lidí je to potetování něco cizokrajného, ten pan profesor vypadá jako Maur. Někdo ale může vypadat nádherně a uvnitř to v pořádku nemá. Já si představuji třeba Kaifáše jako krásného člověka, člověka modlitby, asketu. Byl to vysoký představitel církve, Ježíš nikdy nezpochybníl jeho legitimitu. A tento člověk, od kterého by to nikdo nečekal – ani on sám od sebe – odsoudí nevinného. – Tak takto jsem se z vaší otázky vykroutil. Vykroutil jste se tedy dobře. A teď z jiného soudku. Vyšla vám před třemi, čtyřmi lety knížka o liturgii. Ano, tak to se mělo jmenovat „Jak přežít mši“. Proč tedy knížka o liturgii, vždyť knížek o liturgii vyšlo a vychází spousty? Pán Bůh nás učí pracovat, ale také nás učí slavit. A večeře Páně je největší rituál, jaký existuje. Já jsem chodil od malička do kostela a hodně mě toho zajímalo, ale hodně věcí mě tam taky nebavilo. Já se zajímám o rodiny, o pastoraci a také o liturgii. Aby to k něčemu vypadalo a aby nás to v kostele bavilo. My potřebujeme vědět, co se tam odehrává, co Ježíš do té hostiny vložil a co nás čeká. Protože pokud chci jít na ples, jdu předtím do tanečních, abych rozeznal polku od valčíku a abych na tom plese nebyl jako dřevo. Mě samotného liturgie velmi zajímá a proto, aby se lidé na ni mohli patřičně připravit, tak jsem o tom něco napsal. Chtěl jsem to napsat srozumitelně, aby to bylo přijatelné pro všechny. Máte výrazné vzory, ze kterých čerpáte inspiraci, nápady, sílu do života? Jsem velký čtenář a knížky pro mne hodně znamenají. Už jako malého kluka mne zaujala knížka Poctivý Abbé o Abrahamu Lincolnovi. Později Sienkiewicz, to je samozřejmě srdeční záležitost kluků, no a potom Alexander Dumas, to jsou ty moc důležité klukovské věci. Ale například Rolf Zálesák je knížka, kterou by měla číst i každá žena. A zase mužským bych řekl, které knížky z ženského světa by měli číst. Albert Schweitzer – byl trojnásobný doktor a stavitel varhan – řekl, i když jsme jako Alsasani neměli nikdy kolonie, jsem ale běloch a my běloši se provinili na těch koloniálních zemích. Založil nemocnici. Úžasný člověk, který tady byl pro druhé. Jako vzory nás vždy zajímají ti hrdinové, kteří tady byli nebo jsou pro druhé. Potom je pro mne velkou postavou člověk, kterého pokládám za největšího velikána 20. století, Mahátma Gándhí. Člověk, který nikdy nebyl pokřtěný, ale byl velkým Ježíšovým učedníkem. Naproti tomu se například Karel Čapek zřejmě nikdy nesetkal s žádným chytřejším farářem, proto řekl, že se podle Horského kázání nedá dělat žádná politika. Gándhí to ale udělal. Gándhí je ohromná postava, 152 cm, ohromnej chlap. On nebyl svými dispozicemi vůbec vybaven do konfliktů. Přesto díky Horskému kázání dokázal, že kolonialisté, Angličani, opustili Indii a Indie získala svobodu. Další velkou postavou pro mne je Jan XXIII. Byl opravdu velkou, velkou postavou. Pro mne ale přece jen stojí Gándhí ještě výš. A nebyl pokřtěný. Mirek
STRANA 8
Pozapomenuté brněnské kostely Kostel svatého Mikuláše Zdi tohoto kostela bychom v ulicích Brna dnes již hledali marně. Malá vzpomínka na něj přece jen zbyla v dláždění náměstí Svobody. Půdorys kostela vykresluje linka v dlažbě náměstí. V místech, kde se nacházel presbytář kostela, je v připomínku umístěna mosazná plaketní deska. Málokdo možná ví, že sochy svatého Mikuláše a svatého Martina umístěné v průčelí kostela svaté Máří Magdalény v Brně jsou z původní výzdoby kostela svatého Mikuláše. A ve zdivu Moravského zemského muzea na Biskupském dvoře jsou dva náhrobní kameny původně také ze svatomikulášského chrámu. Kostel byl postaven ve třináctém století pro francouzsky mluvící obyvatelstvo Brna Valony, kteří nerozuměli ani česky ani německy. Náležel ke kostelu svatého Jakuba. V době obléhání Brna Švédy (1645) sloužil kapucínům jako provizorní hospic. O deset let později byl chrám obnoven a ze severní strany byly přistaveny městské váhy, pro potřeby celníků a obchodníků. V období baroka (1760) byl upraven Františkem Antonínem Grimmem. Dalo by se říci skoro zbytečně, neboť o pár let později v období vlády Josefa II. přestal
kostel sloužit svému účelu, byl odsvěcen a proměněn ve vojenské skladiště. Koncem devatenáctého století byl nakonec za účelem takzvaného zkrášlení Velkého náměstí, tak se tehdy říkalo náměstí Svobody, zbořen. V dnešní době je připomínán zejména při nyní již tradiční akci Noc kostelů.
Kostel Svaté rodiny Jedná se o relativně nový kostel na Grohově ulici, postavený počátkem dvacátého století, který na rozdíl od kostela svatého Mikuláše ustál běh dějin a opět slouží svému původnímu účelu. Za dobu jeho krátké historie kostel postihlo množství změn. Původní vzhled kostela vycházel ze vzoru baziliky Svatého Pavla za hradbami v Římě, byl postaven v novorenesančním stylu. Při velkém bombardování Brna roku 1944 byl proražen strop kostela a vážně narušena věž. Po válce byl opraven a průčelí kostela se ztratilo za zdmi klášterních budov kláštera Milosrdných sester III. řádu svatého Františka. Zmizela také kopulovitá věž kostela. Opravený kostel byl po vystěhování řádových sester roku 1959 uzavřen a proměněn na sál pro kulturní akce. V interiéru kostela byla odstraněna kazatelna, na mramorovou
STRANA 9
podlahu byly nalepeny parkety a prostor pod kůrem sloužil jako šatny, tento stav trval až do roku 1989. Ihned, jak to bylo možné, byla v roce 1990 zahájena oprava kostela do dnešní podoby. V roce 1992 byl kostel po třiceti dvou letech znovu otevřen. Kostel je trojlodní, v interiéru dominuje bílá barva kazetového stropu a bočních stěn se štukovou výzdobou. Postranní lodě kostela jsou od hlavní odděleny sloupy. Výrazným prvkem interiéru je po pravé straně presbytáře
dřevěný kříž na místě původní kazatelny a po levé straně socha Božského srdce Páně. Návštěvníka kostela také jistě upoutají tři barevná okna nad svatostánkem s vyobrazením Svaté rodiny uprostřed a po stranách rodičů panny Marie Jáchyma a Anny. Hlavní oltář je také nový z bílého mramoru, z původního růžencového oltáře se zachoval jen prostřední díl s vyobrazením jesliček. Jana
Čtyři archetypy muže Duchovní obnova v Albeřicích První listopadový víkend se skupinka asi deseti mužů z naší farnosti vydala na duchovní obnovu do Dolních Albeřic v Krkonoších. Pod vedením dvou zkušených lektorů ze sdružení YMCA setkání jsme prožili víkend inspirovaný seminářem františkána Richarda Rohra, jenž se věnuje mužské spiritualitě. Přestože je tato zkušenost naprosto nepřenositelná a musí se prostě „zažít“, pokusím se milému čtenáři v následujících řádcích vylíčit, co jsme v Albeřicích prožili. Hlavní linii prodlouženého víkendu tvořily přednášky na téma čtyř mužských archetypů. Ve zkratce lze říct, že v každém z nás je ukryt kus Bojovníka, Mudrce, Milovníka či Krále. Každý se nějak projevuje v našem jednání – někdy je přínosem, jindy zase překážkou pro nás samotné, naše vztahy k lidem i Bohu. Rozhodně se však nejednalo o žádnou suchou teorii. Výklad byl zaměřen velmi prakticky, často protkán otevřenými zážitky z běžného života. Po každé přednášce byl prostor na osobní ztišení, který jsme mohli využít každý po svém způsobu. Někdo vyrazil rozhlédnout se po kraji, jiný našel útočiště v půvabné kapli. Dalším cenným zážitkem bylo sdílení ve skupinkách, kde byl dostatek prostoru si o tématu z přednášky (tedy konkrétním archetypu) promluvit, sdílet svoje postřehy a zkušenosti.
STRANA 10
Troufám si říct, že právě zde chlapi často zažili opravdovou otevřenost a porozumění a odcházeli těmi druhými obohaceni. Představte si atmosféru, kdy se nebojíte otevřeně mluvit třeba i o svých slabostech či nedokonalostech a zjišťujete, že v tom zdaleka nejste sami! A co dalšího jsme prožili? Bubny dunící daleko až za polské hranice, smích, vynikající kuchyni, tanec, zpěv, chlapské rozhovory, krásnou mši svatou, svátosti, dobrodružství, pohyb, společnou modlitbu, chvíle dojetí a sblížení. Chtěl bych závěrem ještě doporučit vaší pozornosti další duchovní obnovu stejných autorů. Bude se konat 19. – 21. 4. 2013 v Domě setkání v Albeřicích, tentokrát na téma Čtyři dohody. Více na www.setkani.org. Karel Jelínek Se svolením autora, Jana Šlachty, otiskujeme verše, které nastiňují to, co je v jednotlivých archetypech muže skryto. Král Pevně svírá žezlo svojí moci, ať je to ve dne, nebo pozdě v noci. Život s opravdovým dobrým králem, znamená mít na zemi už nebe málem. Jeho darem je lásky plná autorita, spravedlnost ta je do srdce mu vryta.
Bojovník Ten učí nás ovládat své tělo, zatnout zuby kde podlehnout by chtělo. Je to rytíř bez bázně a hany, když jde o dobrou věc, dovede rozdávat i rány. Jeho darem je rozhodnost a odvaha, kde vidí bezpráví tam vždycky pomáhá.
Mudrc Vzácná je vždy jeho rada, dává pokoj srdci i když přijde zrada, než řekne slovo, dlouho hloubá, dar moudrosti je jeho chlouba. Je dobré mít ho stále při sobě, vždyť zlo přichází v ledajaké podobě.
Milovník Zahlédne jak na obloze krouží pták, v poli obdivuje vlčí mák, potěší ho hudba, poezie, kde je milovník, tam to prostě žije. Být s ním je prostě pohoda, jeho největší dar je dokonalá svoboda. Ať svým požehnáním provází vás Pán, to ze srdce vám přejí Miloš Vyleťal a Šlachta Jan
Živý Betlém v Moravských Knínicích Tradice Živého Betléma nebyla v Moravských Knínicích porušena ani v letošním roce. Organizátoři a pořadatelé se opět zasloužili o příjemnou atmosféru. Díky připravené scénce o narození Krista a příchodů koledníků do Betléma se opět do tamní ulice Kout sešlo více než 100 diváků i z okolních obcí. Na akci se tradičně přípravami podílí zaměstnanci obce Moravské Knínice, skauti, základní škola, mužský sbor a kostelní schola. Každá složka si připraví pěvecké vystoupení a popř. i hranou scénku. Mluveným slovem doprovází během nacvičeného programu celou akci Ivana Koláčková, scénu a pohyb herců před jesličkami zajišťuje paní Olga Helánová. Pro návštěvníky nechybí také připravené občerstvení, které zajišťuje Knínický hostinec. Pro všechny, kteří se do příprav Živého Betléma zapojí, je velkou odměnou potlesk a samozřejmě také možnost popřát všem příjemné prožití svátků. Martin Kšica
STRANA 11
Kulturně-duchovní dění 26. 12. 2012 Vánoční koncert Tišnovského komorního orchestru a Komorního sboru Kantila Křtiny. Vstupné 100,- Kč Začátek v 17:00, kostel sv. Václava, Tišnov Program: G. de Baillon – Pastorale; J. S. Bach – Jdu klanět se ti k jeslím sám; Francouzská koleda; M. Příhoda – Česká vánoční mše koledová; Jiří Pavlica – Missa brevis 27. 12. 2012 Vánoční benefiční koncert na opravu Loretánského chrámu Začátek v 18:30, kostel sv. Janů v Brně (Minoritská 1) Účinkující: Pěvecký sbor Gaudeamus a smíšený sbor Kantiléna. Během večera zazní Česká mše vánoční: „Hej, mistře!“ J. J. Ryby a Vánoční koledové pásmo od L. Fišera 3. 1. 2013 Novoroční koncert s přípitkem. Moravské klavírní trio a pěvečtí hosté. Vstupenky v prodeji před koncertem za 100 Kč. Začátek v 19:30 – komorní sál ZUŠ Kuřim 6. 1. 2013 Tříkrálový benefiční koncert – Zahrají: sbor Magnificat z Lelekovic, Pěvecké sdružení K-dur z Kuřimi a hudební skupina Gajdoši Brno. Výtěžek koncertu bude věnován na Tříkrálovou sbírku. Začátek v 15:00 – kostel sv. Maří Magdalény, Kuřim 13. 1. 2013 Vánoční koncert Tišnovského komorního orchestru a Komorního sboru Kantila Křtiny. Vstupné 100,- Kč Začátek v 16:00, chrám Jména Panny Marie, Křtiny Program: G. de Baillon – Pastorale; J. S. Bach – Jdu klanět se ti k jeslím sám; Francouzská koleda; M. Příhoda – Česká vánoční mše koledová; Jiří Pavlica – Missa brevis 18. – 25. 1. 2013 proběhne Týden modliteb za jednotu křesťanů. Modlitby za jednotu křesťanů v roce 2013 mají motto „Co od nás Hospodin žádá?“(srov. Mi 6,6-8) 20. 1. 2013 Významný den farnosti – Den vzájemných modliteb farností za bohoslovce a bohoslovců za farnosti brněnské diecéze, svátek sv. Šebestiána
STRANA 12
Pavel z Tarsu Uvedení muzikálu Tarsan v Kuřimi Většině z více než šedesátičlenného publika, které krátce před sedmnáctou hodinou druhou adventní neděli zaplnilo sál Penzionu U mostu bylo zřejmé, že Tarsan není Tarzan. Ale přece jen visela ve vzduchu nejistota: Co kdyby? Po stručném uvedení a prvních tónech muzikálu však již nejenže nebylo pochyb, nezbyl ani žádný prostor pro polemiky. Vynikající hudba, přirozené vystoupení všech aktérů i strhující děj neponechal hluchá místa pro úvahy. Život Pavla z Tarsu, odvíjející se nejen publiku ale i samotnému Pavlovi ve vězení před jeho popravou, zanechává otisky v publiku ať již s touto postavou důvěrně obeznámeného či nepříliš dotčenou. Byli jsme zvědavi, jak se autoři – tedy vlastně autor – muzikálu vypořádá s přenesením velkého množství Pavlových životních události do not a na pódium. Vždyť to je spíš na knížku – nebo na knížky. Bylo jich sepsáno mnoho a mnoho. Nebude muzikál pouze nudným hrnutím událostí na publikum podbarveným nějakou hudbou? Na místě jsme s překvapením zjišťovali, že nikoliv. Možná snad až na jednu jedinou pasáž, kde je trochu více „vyprávění“ má celý dvouapůlhodinový muzikál strhující děj. Neschází mu dramaturgie, čitelnost postav (i těch vícerolových), ani srozumitelnost dějů. Ke cti autora navíc nutno podotknout, že i když zpestřil svoje libreto řadou humorných a nadsázkových pohledů, zůstal věrný historickým předlohám skutečného Pavlova putování a působení. A to nejlepší vyznamenání na konec: Muzikál by nebyl nikdy NEJ…, pokud by něco scházelo hudební kompozici, režii, provedení a ozvučení. Nescházelo! Vynikající, nápadité skladby jsou skvělým aranžmá posunuty vysoko nad amatérskou úroveň divadel „z nadšení“. Skvělé provedení, odehráno jediným hudebníkem a odezpíváno dvacítkou nadšených mladých lidí dodalo představení náladu a výbornou úroveň. Díky všem za obrovské nasazení a za krásný zážitek. Informace o dalších vystoupeních naleznete na www.spojenefarnosti.czweb.org Mirek
STRANA 13
Převzato z Katechetického věstníku č. 4 školní rok 2012/13 – prosinec se souhlasem Katechetického centra.
STRANA 14
Tříkrálová sbírka 2013 Po celé České republice a také po našem městě budou opět v období svátku Tří králů chodit malí i velcí koledníci s koledou, malým dárkem a pokladničkou a budou vybírat příspěvky na charitativní účely. Znovu se totiž bude konat Tříkrálová sbírka – veřejná sbírka s cílem pomoci v nouzi bližním u nás i v zahraničí. Sbírka je již jedenáctým rokem organizována Českou katolickou charitou s povolením Ministerstva vnitra a ve spolupráci s městskými a obecními úřady. Tříkrálová sbírka každoročně přináší pomoc mnoha lidem v nouzi. Na začátku pomoci potřebným však musí stát dobrovolná iniciativa mnoha dospělých a dětí, kteří se aktivně zapojí do role Tří králů. Letos budeme v Kuřimi koledovat v sobotu a neděli 5. a 6. ledna 2013. Hlásit na koledování se můžete už nyní, a to u Hanky Prokopové na telefonním čísle 736 529 285 nebo u otce Adama na telefonním čísle 541 230 183. Pro koledování potřebujeme děti i dospělé. Uvítáme i celé rodiny, které by v rámci odpolední procházky s tříkrálovou sbírkou pomohly. Přihlaste se prosím do role Tří králů a pomozte tím mnohým lidem v nouzi. Hanka
Rok 2012 v naší farnosti 1. – 14. 1. 12. – 15. 1. polovina února 11. 2. 26. 2. Postní doba
5. – 12. 3. 16. – 18. 3. 31. 3. 6. 4. 15. 4. 12. 5. 26. 5. 27. 5. 1. 6. 12. 6. 24. 6. 13. – 15. 7. 22. 7. 28. 7. – 4. 8. 29. 7.
Tříkrálová sbírka Farní hory pro rodiny s dětmi v Sobotíně Dokončení první etapy oprav na faře – topení, vodoinstalace Zvolena nová ekonomická rada Lucernárium – představení prvokomunikantů Na organizaci modliteb Křížových cest se podílela celá farnost. Každou neděli někdo jiný - jednou rodiče s dětmi, dále senioři, ženy, ministranti a muži. V době postní charita pořádala sbírku tzv. postní almužnu, do které se zapojila i naše farnost. Pouť do Svaté Země spojená s farnosti Brno Řečkovice Farní postní duchovní obnova pod vedením otce děkana Zouhara Diecézní setkání mládeže brněnské diecéze s biskupem Vojtěchem Cikrlem Křížová cesta ulicemi města Oslava 40. narozenin otce Adama Táborák pro tříkrálové koledníky První svátost smíření První svaté přijímání Noc kostelů, do níž byla zapojena i naše farnost Koncert duchovní hudby s názvem „Varhany, jak je neznáte“. Na varhany vystoupila paní Hanka Bartošová a Joan DeVee Dixon. Farní den spojen s táborákem na ukončení školního roku Markétské krojované hody v Moravských Knínicích Farní pouť ke cti svaté Maří Magdaleny Farní tábor v Drásově Hody k svaté Maří Magdaleně v Jinačovicích
STRANA 15
1. – 5. 8. 16. – 19. 8. Od září 1. 9. 21. 9.
Od října 5. 10. 7. 10. k 21. 10. 2. – 4. 11. 3. 11. 10. – 11. 11. 25. 11. 28. 11. 2. 12. 9. 12. 15. 12.
3. ročník vodácké akce „Vodě zdar“ Celostátní setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou. Motto setkání: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj…“(Gal 5,22). Příprava na svátost biřmování Děkanátní pouť v Bazilice cisterciáckého kláštera Porta coeli v Předklášteří u Tišnova Pobožnost k Božímu milosrdenství spojena s požehnáním nového obrazu Ježíši, důvěřuji Ti. Celá farnost oslavila Ježíše milosrdného při nedělních bohoslužbách 23.9. Výměna oken na faře Oficiální přijetí kandidátů ke svátosti biřmování při mši sv. v 17 hodin Setkání mužů s panem doktorem Smékalem v kostele i na faře Ukončena výměna všech oken na faře Společný víkend v Albeřicích pro společenství mužů Děkanátní setkání mládeže v Tišnově Martinské hody v Moravských Knínicích Charitativní jarmark na podporu Papežských misijních děl v České u Brna Výroba adventních věnců na faře Setkání mužů s P. Vackem v kostele i na faře Muzikál o Pavlovi z Tarsu s názvem Tarsan Koncert pěveckého sboru K-dur v kostele
Během celého (školního) roku se konaly katecheze pro děti, vždy v neděli na mši sv. v 9:30. A většinou první neděli v měsíci dětské mše sv. V rámci roku 2012 nám díky redakci vyšel 6x farní časopis Petrklíč
To je zhruba v kostce vše, co se v naší farnosti odehrálo. Zda jsme něco opomenuli a nezveřejnili, se omlouváme. Děkujeme vám všem farníkům, kteří jste se do těchto akcí a do dění farnosti zapojili. Díky také vám, kteří využijete těchto příležitostí ke svému duchovnímu obohacení. Nejde o to, aby tady dělala dílo malá hrstka farníků, ale aby se zapojila celá farnost. Všichni tvoříme jedno farní společenství. Abychom ocenili práci druhých a zbytečně ji jen nekritizovali, připojme sami ruce k dílu. A k tomu ať vám Pán žehná. otec Adam a Hanka
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 17. 2. 2013 Redakční rada: Hana Prokopová, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Radka Sedmíková, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky prosím zasílejte na e-mail:
[email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz
STRANA 16
Pořad bohoslužeb o vánocích Den Neděle 23.12.2012
Pondělí 24.12.2012
Liturgický kalendář
Přehled bohoslužeb
mše sv. v Kuřimi v 8:00 hod. a v 9:30 hod. a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských 4. neděle adventní Knínicích
ŠTĚDRÝ DEN
Dětská mše sv. v Kuřimi v 16:00 hodin půlnoční mše sv. ve 24:00 hodin za doprovodu pěveckého sboru K dur v Kuřimi
Úterý 25.12.2012
mše sv. v Kuřimi v 8:00 hod. a v 9:30 hod. a SLAVNOST v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských NAROZENÍ PÁNĚ Knínicích
Středa 26.12.2012
Svátek sv. Štěpána
Neděle 30.12.2012
Svátek Svaté Rodiny, Ježíše, Marie a Josefa
mše sv. v Kuřimi v 8:00 hod. a v 9:30 hod. a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
Pondělí 31.12.2012
SILVESTR
mše sv. v Kuřimi v 16:00 na poděkování a za Boží pomoc do nového roku
Úterý 1.1.2013
Neděle 6.1.2013
mše sv. v Kuřimi v 8:00 hod. a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
NOVÝ ROK – mše sv. v Kuřimi v 8:00 hod. a v 9:30 hod. a SLAVNOST MATKY v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských BOŽÍ PANNY Knínicích MARIE SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ
mše sv. v Kuřimi v 8:00 hod. a v 9:30 hod. a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
Požehnané a pokojné vánoční svátky prožité v rodinné pohodě a vzájemné toleranci a do nového roku plnost energie a naděje vám všem přeje kuřimský farář s farním společenstvím Aktuální informace o dění ve farnosti Kuřim naleznete: www.farakurim.cz
