ČÍSLO 1 • ROČNÍK III • LEDEN 2011
Rozhovor v příštím čísle Moravského Metropolu – Karel Abraham
Vanda Hybnerová:
Rozhovor
Zdroj: www.karelabraham.com
Kruťanda nebyla původně napsaná jako komická postava Vanda Hybnerová je slavná dcera slavného otce, kterým je známý mim a pedagog Boris Hybner a manželka slavného herce, hudebníka a v poslední době i tanečníka Saši Rašilova. Vystudovala fotografii na grafické škole a herectví na pražské DAMU. Hostuje v divadlech, hraje ve filmech, seriálech, za postavu Catherine ve hře Důkaz získala v roce 2004 cenu Thálie. Diváky v poslední době zaujala rolí Kruťandy v seriálu Dokonalý svět a také rolí Anety v komedii Román pro muže. S manželem, se kterým vychovává dvě dcery, se odstěhovala z pražského centra, kde žila od narození, na venkov. Tam se stará už o tři desítky zvířat. Dalo by se říci všestranná žena. Přijměte prosím moji omluvu, že Vás zatěžuji výzvědnými otázkami v době předvánočního shonu. V minulém čísle se nám totiž podařilo ulovit a vyzpovídat Vašeho muže Sašu Rašilova a Vy nám můžete, s dovolením, doplnit Vaši rodinnou mozaiku. Naše čtenáře by zajímalo, byl-li vztah vás dvou, láskou na první pohled? Nevím, jestli to byl první pohled, ale velmi brzy jsme si byli jisti, že spolu chceme být a zatím je to tak dosud. I Osud tomu tak zřejmě chce, aby se Vám úspěch, sláva a umění v životě doslova lepily na paty. Váš tatínek, slavný mim a pedagog Boris Hybner, Vy, jedna z nejtalentovanějších českých hereček mladé generace. A aby toho nebylo málo, vyklubal se z Vašeho manžela nový filmový idol českých paní a dívek. Lze si vůbec v této situaci uhájit soukromí? S tím idolem je to relativní, vždy je to nějaké období, kdy je člověk víc vidět v médiích. Pak to odezní stejně rychle, jako to přišlo. Naše hlavní práce je divadlo, kde člověk nezíská takovou popularitu na jakou se ptáte, ale o to víc si ceníme vyprodaného divadla
a spokojených diváků. S tím soukromím je to někdy složité, často se mi stává, že o mně lidi v mé přítomnosti mluví jako kdybych u toho nebyla, často mají lidi mylnou představu o tom, jak žijeme a že naše životy jsou něčím vyjímečné... Samozřejmě mě těší, když slyším chválu na svou práci, že jsem někomu udělala radost, to pak mám pocit, že moje práce má smysl. I Od pohledu jste nejen záhadná, krásná herečka, ale vyzařuje z Vás i bojovnost a síla udatné české ženy. Jaké herecké role jsou bližší Vašemu naturelu – něžné a romantické hrdinky, nebo dračice, podobné Olze z nedávno odvysílaného televizního seriálu Dokonalý svět? Děkuji za kompliment, moc si na tento druh chvály nepotrpím, snad jen s tou bojovností máte pravdu. Se vším se rvu, hlavně sama se sebou, nejsem koncepční člověk a často dělám věci na poslední chvíli. S rolemi je to jiné, beru to jako výzvu. Baví mně hledat inspiraci v konkrétních lidech, ráda lidi pozoruji a výrazné charaktery si ukládám do paměti a pak z nich čerpám. Myslím, že nemám výrazné zařazení, ale princeznu jsem si bohužel nikdy nezahrála, ale policistek a životem rozervaných žen jsem měla dost. Kruťanda nebyla původně napsaná jako komická postava. Nebavila mně její akurátnost a strohost, chtěla jsem, aby byla taková směšně trapná ve svém počínání. Snad se mi to povedlo. Pokračování na str. 6
MoM00712
I
distribuce do stojanů sítě Metropol
JIHOMORAVSK¯ KRAJ A VYSOâINA
Zpravodajství z regionu
02
Kontakt pro firmy a podnikatele:
[email protected] | bezplatná distribuce do stojanů MORAVSKÝ METROPOL
Medici: Co nejdříve po promoci mizíme Učí se, jak léčit lidi a ještě několik měsíců nebo let budou. Už teď jsou ale prakticky rozhodnutí: až nastoupí do práce, nechtějí každý den říkat obligátní větu „ Jak se nám dnes daří, paní Nováková?“ Mnozí studenti brněnské medicíny si hledají první práci v zahraničí. Mnozí zkušenější kolegové je podporují, pacienti ale volí ostrá slova.
Kulturní tipy
distribuce do stojanů sítě Metropol
Brno – Čtyřiadvacetiletý muž ze Znojemska si nemůže vynachválit podmínky studia v novém bohunickém kampusu. Je z lékařské rodiny a od otce ví, jak se studovalo ještě začátkem devadesátých let. Stejně tak ale ví, za jakých podmínek se v roce 2011 pracuje po promoci. „Začátky nejsou snadné nikde, to je mi jasné. Začínající novináři prý dostávají to, co nikdo jiný nechce psát. Mě ale všeobecně podmínky začínajících lékařů při nástupu do zaměstnání, která přicházejí v oboru v úvahu, vyloženě odrazují,“ tvrdí medik. Jméno uvést nechce, aby si nezhoršil vztahy ve škole a na klinikách. Masarykova univerzita, kde studuje, si dělá pravidelné detailní průzkumy uplatnění absolventů. Z dokumentu z let 2007 – 2008 vyplývá, že jednasedmdesát procent studentů medicíny si hledá práci ještě před promocí. Ve srovnání s ostatními fakultami je to zdaleka nejvíce. Na přírodovědecké fakultě je to jen přibližně 45 procent, na fakultě sportovních studií jen necelých 37 procent. „Mladý a nezkušený lékař musí počítat s tím, že bude mít nízký příjem a bude dřít od rána do večera. V tomto ohledu je medicína těžká dřina,“ říká profesor Roman Hájek, náměstek ředitele pro vědu, výzkum a školství Fakultní nemocnice Brno. Podle něj je to ale jediná cesta, jak se naučit dobře a správně léčit. „Největší špatnost tohoto systému je ale ztráta perspektivy a demotivace z krátkodobé budoucnosti,“ dodává profesor. „Právě!“ reaguje na tento názor oslovený medik z brněnské fakulty. „Rád bych začal tam, kde se na základech dá stavět něco, co bude dávat smysl. Umím
německy a latinsky, přiměřeně anglicky. Jako muž mám na dítě čas a na stesky po domově netrpím,“ argumentuje. Podle již zmíněného průzkumu z roku 2008 byl hrubý nástupní plat absolventa Lékařské fakulty Masarykovy univerzity 19 123 korun, absolventa informatiky (tradičně „lukrativní obor“) 26 309 korun. „Aby se absolvent dostal na osmnáct až dvacet tisíc, musí si často brát víkendové a noční směny,“ potvrzuje předseda studentské komory akademického senátu brněnské medicíny Matej Halaj. Podle něj mají například v Německu lepší podmínky i studenti, kteří chtějí pokračovat v Ph.D. studiu. „U nás studují ve volném čase, po práci. V Německu chodí tři týdny do práce a poté mají týden volno,“ uvádí příklad. Podle něj je mnoho mediků, kteří si prozíravě zvolili němčinu jako cizí jazyk už dávno, a také jazykové kurzy, které trvají dva měsíce, jsou velmi dobře připravené. „Jsou zaměřené na tu potřebnou medicínskou němčinu a během těch dvou měsíců se tam člověk i sám otrká, takže by pak neměl mít problém,“ popisuje podmínky v zahraničí Halaj. Další z oslovených mediků se chystá zakotvit v přední farmaceutické firmě ve Vídni. Také v jeho případě sehrály roli známosti a jazyková vybavenost. „Dalo by se říci, že jsem vystřízlivěl,“ tvrdí. Podle univerzitního průzkumu zatím zůstává v menšině: asi devadesát procent absolventů medicíny zůstává v oboru, v případě ekonomicko-správní fakulty to není ani sedmatřicet procent. I odchodů z lékařských oborů ale přibývá. „Nesmyslně nastavený systém na jednu stranu vynakládá velké částky na vzdělání jednoho lékaře, ale pak nedokáže zajistit trvalost jeho motivace. Investované peníze jsou pak znehodnoceny nebo jsou využity v zahraničí,“ shrnuje problém Roman Hájek z bohunické fakultní nemocnice. To je jedním z hlavních důvodů, proč se lidé zlobí na lékaře a proč padají argumenty o tom, že by měli státu „vrátit
BUDOUCNOST? Mnozí mladí medici se už teď připravují na kariéru v zahraničí. Objevují se však hlasy mezi pacienty, aby zaplatili náklady studia, nebo si povinně odpracovali aspoň několik let. Ilustrační foto: (photos.com) peníze“, které vydal za jejich vzdělání. „Když mohli zadarmo vystudovat, připadá mi nečestné, aby teď odcházeli vydělávat velké peníze do zahraničí a aby se jejich místa obsazovala doktory z východu,“ říká Jiřina Eratová na chodbě bohunické nemocnice. Medici se prý ale naučili na podobné argumenty nereagovat. „Každý si může zvolit školu, kariéru a rodinný život. Nejsme v americké armádě, která studentům uhradí školné výměnou za několikaleté angažmá,“ namítá medik ze Znojemska. Tento podle něj absurdní požadavek by se mohl stejně dobře vztáhnout na kohokoliv. „Kluci z pedagogických fakult také nechodí všichni učit. A všichni víme proč. Všichni učitele litují, když odcházejí pracovat do reklamních
a školicích agentur, a nikdo po nich úhradu nákladů na vzdělání nechce,“ reaguje budoucí lékař. Oslovení studenti se shodují, že vztah medika k profesi se nejvíce zformuje během posledních let studia, kdy probíhá „bloková výuka“ a studenti absolvují stáže na jednotlivých odděleních. „Studenta, který je v dobrém smyslu slova lidumil, ta práce přitáhne ještě víc. Kdo je ale spíše výzkumník a místo uzdravování raději zlepšuje úroveň medicíny a zkoumá, asi nemá takový morální blok odejít. Navíc v zahraničí dostane lepší laboratoř, plat, bonusy a podobně,“ uvažuje medik, kterému už v knihovně leží mapa Vídně. Řešení současné situace ve zdravotnictví spojené s aktivitou Děkujeme, odcházíme předurčí i další rozhodování bu-
doucích lékařů. „Je dobře, pokud mladí lidé hledají hned po studiu lepší uplatnění, ale zůstanou přitom u medicíny. Je pak stále velká šance, že se ještě někdy vrátí,“ myslí si profesor Hájek. Jak ale upozorňuje jeden z členů akademického senátu brněnské medicíny (redakce jeho jméno zná), svůj díl viny na současném stavu mají i pacienti. „Lékař přijde ráno do práce a tam sedí dvacet důchodců, kteří potřebují změřit tlak. Nemůžete je poslat domů a pak si ještě vyslechnete, že když platí zdravotní pojištění, jste povinni jim ve všem vyhovět,” kroutí hlavou nad tím, co zažívá. „A pak si přečtete v internetové diskuzi, že berete sto tisíc. Co udělá medik? Půjde tam, kde těch sto tisíc opravdu bude mít.“ Petr Bokůvka
29. 1. | 20:00 The Social Network Každá doba má své vizionáře, kteří za sebou ve stopách své geniality zanechají pozměněný svět – ale málokdy k tomu dojde bez boje o to, co se přesně událo, a kdo byl přítomen okamžiku zrození změn. Kino Scala (Moravské náměstí 3, Brno)
2. 2. | 18:00 Sněhurka a sedm trpaslíků Baletní pohádka o krásné Sněhurce, zlé maceše a sedmi trpaslících. Janáčkovo divadlo (Rooseveltova 31/7, Brno)
7. 2. | 20:30 Big 20 Jump Swing & Rock´N´Roll Bigband Metro Music Bar (Poštovská 6, Alfa–Pasáž, Brno)
3. 2. | 18:00 Mary Poppins Superkalifradžilistikexpijalidózní muzikál Městské divadlo Brno (Lidická 16, Brno)
8. 2. | 19:00 Můj báječný rozvod Laskavá a velice vtipná komedie věnovaná všem, kteří ne vlastní vinou zůstali sami. Eliška Balzerová sama na jevišti ve všech osmnácti rolích. Divadlo Bolka Polívky (Jakubské náměstí 5, Brno)
Vybíráme pro Vás 20. 1. | 19:00 Jako Thelma & Louise Hrají: Bára Munzarová, Marika Procházková, Václav Trnavský, Radim Novák a Martin Trnavský Divadlo Reduta (Zelný trh 4, Brno) 21. 1. | 20:00 Dobré srdce Film Dánsko, Island, Francie Kino Scala (Moravské náměstí 3, Brno) 22. 1. Zelofest v Pohořelicích Tradiční soutěž o nejlepší kysané zelí s ochutnávkou výrobků z kysaného zelí, k poslechu hraje cimbálová muzika. Pohořelice, sál radnice www.pohorelice.cz 23. 1. | 15:00 Ezopovy bajky Pohádkový příběh o moudrém Ezopovi, který vypráví svému králi poučné bajky. Malá scéna Mahenova divadla (Malinovského nám. 1, Brno) 24. 1. | 19:00 Západní Papua (cestovatelské promítání) O tom, jak se dá podniknout průstup vnitrozemím bez GPS
a map, jen s buzolou v ruce, bude vyprávět Marie Klementová. Bezbariérové divadlo Barka (Svatopluka Čecha 35a, Brno) 25. 1. | 20:30 Phil Collins revival Koncert k šedesátinám Phila Collinse, následuje DJ Schafff. Metro Music Bar (Poštovská 6, Alfa–Pasáž, Brno) 26. 1. | 19:30 Marie Rottrová Koncert oblíbené české zpěvačky Kulturní dům Rubín (Makovského nám. 3, Brno) 27. 1. | 19:00 Milostný trojúhelník Liškův, Poláškův a Zbrožkův „improvizační večer tří výrazných hereckých osobností, večer, který můžete ovlivnit i vy“. Hrají: P. Liška, P. Polášek a M. Zbrožek. Divadlo Bolka Polívky (Jakubské náměstí 5, Brno) 28. 1. | 19:00 The Glass Onion Koncert známého brněnského Beatles revivalu. Musilka (Musilova 2, Brno) www.theglassonion.cz
30. 1. | 17:00 Orientální gala večer Taneční vystoupení žákyň a lektorek Studia Slunce a TŠ Zafirah. Bezbariérové divadlo Barka (Svatopluka Čecha 35a, Brno) www.studioslunce.com, www.zafirah.com 31. 1. | 20:00 DNB Mondays DJ Morebeat, Sayko, Pier, Dreadnot, Wiit Fléda (Štefánikova 24, Brno) 1. 2. | 19:30 Sarabanda Autor: Ingmar Bergman, Hrají: Zdena Hadrbolcová, Miloslav Mejzlík, David Prachař a Gabriela Pyšná „Moje bilance je, že jsem žil život na hovno. Naprosto nesmyslný, hloupý, ale určitě poměrně pohodlný život na hovno.“ Kulturní dům Rubín (Makovského nám. 3, Brno)
4. 2. | 19:00 Prachy!!! S hrou autora Raye Cooneyho vystoupí divadlo Palace Divadlo Bolka Polívky (Jakubské náměstí 5, Brno) 5. 2. | 20:00 Starobrno Oldies Party Šelepova No1. (Šelepova 1, Brno) 6. 2. | 15:00 Maškarní ples pro děti Vítány jsou všechny masky! Kulturní dům Rubín (Makovského nám. 3, Brno)
9. 2. | 19:30 Becket aneb Čest Boží Drama o přátelství a nenávisti Městské divadlo Brno (Lidická 16, Brno) 10. 2. | 19:00 Balada pro banditu Návrat legendy po třiceti letech. S krvavou vášní se milují Eva Vrbková a Jan Zadražil. Divadlo Husa na Provázku (Zelný trh 9, Brno)
Je správné, že ministerstvo dopravy od začátku ledna zpoplatnilo úsek dálnice D1 kolem Brna. Není správné, že si mnozí řidiči z měst a obcí na jihozápad od Brna poradili tak, že začali jezdit přes nedaleké městské části. Nedělají to proto, že by cesta byla inherentně lepší, ale proto, že se jim nechce platit dvanáct set korun ročně za dálniční známku.
HUSTO. Od ledna se přes Bosonohy vydávají lidé žijící na jihozápad od Brna, kteří si nechtějí koupit dálniční známku. Místní zvýšený provoz obtěžuje, trpí i nově opravené komunikace. Foto: METROPOL / Petr Bokůvka
Brno – Hlavní průtah přes Bosonohy se jmenuje Pražská. A hustota provozu v ranní a odpolední špičce v mnohém Prahu připomíná. Od ledna je hůř. „Větší hluk, strach na přechodech, obtížné najíždění z vedlejších ulic a opět nepříjemný pocit z aut, která by tu vůbec nemusela být,“ vypočítal negativa Jan Richter. Když ráno čeká na autobus, dívá se po autech. „Ne všude to lze rozpoznat, ale mnohá běžná levnější auta dálniční kupón opravdu nemají,“ dodává. Podle mluvčího ministerstva dopravy Jakuba Ptačinského není Brno jediným městem, kde od 1. ledna přestala platit
výjimka. „Za dálnici se platí i v Ostravě nebo na nově otevřeném Pražském okruhu. Ministerstvo jde cestou sjednocování systému placení za dálnice, namísto individuálních lokálních výjimek,“ uvedl mluvčí. Úřad tak nevyslyšel námitky vedení Jihomoravského kraje nebo města Brna. „Budeme dopravní situaci několik měsíců sledovat,“ slibuje náměstek primátora Robert Kotzian. Něco trochu jiného „slibují“ i Bosonožští. „Máme zjištěno, že legitimní protestní blokády kvůli neúnosnému provozu se konají pravidelně na různých místech. Na jaře, až vyjedou i ti, co přes zimu nejezdí, se organizace klidně ujmu,“ slibuje muž z domu u hlavní silnice. Jméno prozatím uvést nechce, i když jej má na schránce a zvonku. „Pokud se ta akce uskuteční, budu v první řadě,“ ujišťuje. Autodopravce Jiří Linhart si myslí, že by se Rosičtí nad sebou měli zamyslet. „Všichni chtějí všechny služby státu, ale nikdo nechce platit daně. Považuji za
normální, že když mě dálnice doveze do zaměstnání, za které beru mzdu, tak za ni zaplatím,“ myslí si. Redakce Metropolu tedy provedla hypotetický výpočet: Kývalka je exit 182, Brno-centrum je exit 194. Pokud řidič používá k cestě do Brna a z Brna tyto dva, najede denně po dálnici D1 přibližně dvacet kilometrů. Při dvou stech pracovních dnech v roce jsou to 4000 kilometrů. To znamená, že zaplatí za jeden den šest korun, za jeden kilometr třicet haléřů. „Lidé mluví o kvalitě dálnice, za kterou nechtějí platit, a jezdí přes obce, které zvýšenou dopravou trpí škody. To je pokrytectví,“ zlobí se Richter. Redaktor Metropolu úsek mezi Kývalkou a exitem Brno-město projel v obou směrech – žádné zásadní výtluky, které by mohly ohrozit bezpečnost provozu nebo poškodit auto se na něm do uzávěrky (12. ledna – pozn.red.) nevyskytovaly.
MoM00917
Brno – Jan Beran z Brna se spottingu věnuje aktivně od roku 2007. „O letadla jako taková jsem se začal zajímat o rok dříve, když jsem v létě pracoval na letišti jako brigádník,“ vypráví Beran. On a desítky jeho kolegů se „sdružují“ kolem serveru Planes.cz. Spotteři z Ruzyně mají výhodu, ale i v Brně to může být zajímavé. To potvrzuje i další z nich, Ondřej Moravanský. „Jezdit k letišti vyloženě naslepo
se nemusí vždy vyplatit. Občas se ale objeví i zajímavý provoz, který se neočekává, například cargo letadla, výcvikové lety, někdy i armádní stroje,“ vypočítává Moravanský. Kolem tuřanského letiště je osm míst, ze kterých se za konkrétních podmínek dají pořizovat kvalitní fotografie letadel ve vzduchu i na zemi. Občas se musí po poli. A ti největší nadšenci si občas vezmou hliníkové schůdky, aby byli výše než plot s ostnatým drátem. „Těžko říci, co je největší úlovek,“ shodují se oslovení fanoušci letadel. Po krátkém zamyšlení se ale shodují, že v Brně mezi ně patří mimo jiné velká nákladní letadla typu Boeing 747 „Emirates Sky Cargo,“ uvádí konkrétní příklad Jan Beran. „Také to mohou být letadla pro laickou veřejnost nezajímavá, ale pro nás to jsou vzácné kousky,“ popisuje zálibu slovem sběratele Ondřej Moravanský.
Petr Bokůvka Foto: Tino Kratochvil
Petr Bokůvka
Jak se v Brně loví letadla? Digitálem. Když v polovině prosince přistávalo na brněnském letišti letadlo společnosti Wizzair na nové lince z Londýna, čekalo na ně u plotu vedle odbavovací haly několik nedočkavců. Nepřišli přivítat příbuzné, ale samotný bílo-fialový airbus na jeho brněnské premiéře. Spottingu se fotografové věnují i na nepříliš rušných Tuřanech.
kraje, který bydlí kousek za Prahou a po cestě do práce a z práce sjede z dálnice D1 na Chodově, také platí. Už na podzim se vedení Jihomoravského kraje postavilo proti záměru brněnský úsek dálnice D1 zpoplatnit a argumentovalo hlavně dopady na život lidí v Bosonohách. Možná by tehdy nebývalo od věci apelovat na obyvatele Rosicka, aby si kupovali známky a nadále dálnici využívali. Je nepochybné, že každý řidič má právo využívat jakoukoliv veřejnou komunikaci dle svého uvážení a v mezích, které připouští zákon. Jenže v případě úseku od Kývalky do centra Brna je veškerá argumentace „řidičů bez známek“ více než podivná: říká totiž, že si tam klidně budou dobrovolně ničit auto zadarmo, ovšem za peníze ne. Úplně mimo jsou pak nespokojenci, kteří si stěžují na dlouhé kolony, které sami svým autem prodlužují. Na dálnici kolem Brna není kvalitativně nic tragického a většina řidičů z Brna-venkova se po ní dostane z práce do svého tichého domu. Ovšem kvalita života lidí z Bosonoh jde z kopce. Kvůli škudlilům stokoruny za měsíc.
Správný spotter je totiž velmi záhy schopen rozpoznat airbus od boeingu... a dokonce i jednotlivé podtypy. Například Airbus A318 je kratičký a v Evropě jej provozuje jen velmi málo společností, zatímco Airbus A320 je podstatně delší. Během letní turistické sezóny jsou dny, kdy lze na tuřanském letišti mít v jednom záběru i deset a více letadel. „To už se dá jít fotit neplánovaně a nechat se překvapit,“ říká Beran. Na svoji premiéru se tak chystá i osmnáctiletý Martin Kavánek. „Můj otec chodí do přírody fotit jeleny a jinou havěť, dost se u toho načeká a naběhá. Já jsem nafotil pár letadel na dovolené v Řecku, kde nám to létalo nad hlavami, a chytlo mě to,“ směje se student. Od zkušených už také ví, že se vyplatí sledovat předpovědi počasí v Praze. Když je v Praze mlha, vánice nebo jiný rozmar počasí, ruzyňské letiště často
přestává přijímat lety, které pak končí v Brně. „Je to jako rozbalovat kinder vejce,“ dodává spotter začátečník. Brněnští spotteři pořádají každý rok tradiční „čtyřiadvacetihodinovku“, tedy
něco jako maraton fotografování letadel. „Letos nás čeká šestý ročník. První rok jsme byli čtyři, teď se ten počet pohybuje kolem deseti až patnácti,“ vysvětluje Moravanský. (pb)
MoM00720
Tři týdny jezdí stovky lidí z Rosicka a Ivančicka do Brna jinak než byli zvyklí. A Brňané zase přestali využívat dálnici D1 jako rychlý obchvat města. Důvod: teď už potřebují dálniční kupón i mezi Kývalkou a Slatinou. Zatímco si řidiči poradili, obyvatelé Bosonoh žádný plán B na život u rušné silnice nemají.
Každý by chtěl veřejné služby na prvotřídní úrovni, ale nikdo nechce platit daně. Tento paradox není vlastní Čechům, ale na případu dálnice D1 se od začátku roku projevil v celé ošklivosti. Řidiči, kteří by i nadále chtěli mezi Kývalkou a Slatinou jezdit zadarmo, argumentují, že za tak špatnou dálnici by se nemělo platit. Už ale neřeknou, kde by se na její průběžné opravy měly brát peníze. Silnice totiž ničí počasí (za to stát nemůže) a ti, kdo po nich jezdí. Lidé žijící v Bosonohách nemohou své domy přestěhovat. Stejně tak nemohou přestat platit daně z nemovitosti nebo jiné mandatorní poplatky v reakci na zvýšenou dopravu. Mohou se jen dívat okny, jak za nimi přibývá aut. Vinit z této situace ministerstvo je nesmysl. Tento úřad sjednocuje systém a předpokládá, že lidé, kteří mají na auto, mají i na sto korun měsíčně za používání všech dálnic a silnic pro motorová vozidla v České republice. Obyvatel Středočeského
Zpravodajství z regionu
Bosonohy: Lidé KOMENTÁŘ už plánují blokádu Nástrahy metropole
distribuce do stojanů sítě Metropol
03
Kontakt pro firmy a podnikatele:
[email protected] | bezplatná distribuce do vybraných domácností na Moravě
Vzdělávání
04
Vláda šetří a úspory se hledají všude. Není tedy divu, že na řadu přišlo i školství. Josef Dobeš, současný ministr školství má představu jasnou. Školský resort využívá peníze neefektivně a je proto nutné jej reorganizovat. Změnou proto projde například celý systém středních škol – těch by v budoucnu mělo být méně.
Ilustrační foto: (photos.com) Středních škol je v České republice přes třináctset, velké procento z nich je odborné, zaměřené přímo na některý směr. Dlouhodobě nejoblíbenější jsou mezi středními odbornými školami školy hotelové a se zaměřením na gastronomii. Co se ale například na hotelových školách vyučuje? Čemu se zde žáci při výuce věnují? Toho je jistě mnoho – jazyky, vaření, potraviny, servírování pokrmů, cestovní ruch... My si však uděláme takovou malou exkurzi do něčeho, co nám přeci jen nebude až tak vzdálené. A jako téma jsme si zvolili stolování a jeho historii. Kdo by si byl pomyslel, že to není tak dlouho, co byl obyčejný talíř naprosto neznámou záležitostí?
SPŠ a VOŠT
MoM00918
SOKOLSKÁ 1, BRNO
MoM00920
distribuce do stojanů sítě Metropol
Dějiny správného stolování Jak správně stolovat – tím si lidé lámou hlavu už od nepaměti. Však důkazem mohou být například dějiny stolování, z nichž se dozvídáme, že první pravidla slušného chování při jídle ve společnosti vznikala již ve starém Egyptě. A kdo ví, možná i v té pravěké jeskyni existoval pro stolování řád. Na to už ale důkazy opravdu nemáme. Jisté je, že egyptské hostiny sestávaly z mnoha vybraných chodů, při nichž byl kladen veliký důraz na rozličnost jednotlivých pokrmů. Na stolech se střídají nejrůznější úpravy a druhy masa, zeleniny, ovoce i pečiva. Stejně důležité jako pokrmy
jsou však také nápoje, které jsou pečlivě vybírány jako doplnění jednotlivých chodů. To Řekové a Římané stolovali o dost skromněji. Střídmou snídani i oběd doplňovala naštěstí o něco bohatší večeře. Maso bylo podáváno jen výjimečně a to i ve vyšších a bohatších kruzích. Přesto Řekové jako první používali talíře i poháry na nápoje a tekutější pokrmy jedli s pomocí lžíce. Tyto nástroje od Řeků později převzali Římané, stejně jako pozici při jídle. To si totiž antičtí jedlíci nejlépe vychutnali vleže, na speciálně upravených lehátkách. I Římané však modernímu stolování přispěli, je totiž doloženo používání nástrojů na způsob vidličky a nože. A důkazem kulturnosti této civilizace jsou i hygienické zvyky – běžné bylo si po jídle omýt ruce v misce vody a využívání látkových ubrousků. Naopak středověk na stolování příliš nedbal. Užití nože na porcování masa a pohárů na pití, bylo maximum slušnosti. Ještě v osmém století bylo jídlo „servírováno“ do prohlubní ve stolech. Ano, kouzlo talířů bylo zapomenuto, o hygieně nemluvě. Až koncem středověku se opět začínají prosazovat misky s vodou na mytí rukou a postupně se vracejí také ubrousky. V 16. století jsou opět na stůl kromě jídla chystány i vidličky – za což pravděpodobně vděčíme hlavně středověké módě. Přes široce nabírané límce asi ani jinak večeři přepravit nešlo. V 18. století už jedí za pomoci nože
Vyhla‰uje pro Ïáky 9. tfiíd Z· 2. kolo talentov˘ch zkou‰ek na v˘tvarn˘ studijní obor:
• Termín zkou‰ky: pondûlí 7. 2. 2011 • Uzávûrka pfiihlá‰ek: pátek 4. 2. 2011
82-41-M/06 V¯TVARNÉ ZPRACOVÁNÍ KOVÒ A DRAH¯CH KAMENÒ
Bliωí informace: Ing. Jifií ·EVâÍK Tel.: 603 294 887, nebo 541 427 199 (i pro pfiípadná dal‰í kola zkou‰ek) e-mail:
[email protected] www.spssbrno.cz
zamûfien˘ na plo‰né a plastické rytí, umûlecké kováfiství a zámeãnictví a umûlecké odlévání
i vidličky nejen francouzští dvořané, ale také „podhradí“. A tento zvyk se brzy rozšíří mezi měšťany v celé Evropě. Nejkrásnější období všeobecného stolování přichází v 19. a 20. století. Rozvoj technologie obrábění i výroby zjednodušil výrobu rozličných pomůcek a tedy i příborů. Nástroje jsou stále přesnější a zpracování velmi jemné, příbory jsou dokonce často zdobené jako nejcennější šperk. Zvláště v majetnějších rodinách se na stolování a jeho kulturu velmi dbá. Stříbrné příbory, drahocenný porcelán, křišťálové sklenice, služebnictvo. I tento zlatý věk však skončil. Po druhé světové válce přichází tzv. „Americká kultura“. Ta přinesla svobodu a velké uvolnění do všech oblastí evropského života, tedy i stolování. V současné době existují dva hlavní přístupy. První tradiční se drží noblesních zvyků a trvá na kvalitním vybavení i společenských pravidlech. Druhý americký tyto „přežitky“ stírá a s fenoménem „rychlé stravy“ přináší i funkční příbory a nádobí. Méně ozdob, často pouze jednorázové použití s možností recyklace. I toto je však součást moderní doby. Lidé více spěchají a je proto samozřejmé, že i stolování a příprava pokrmů se zrychluje. Ve všem, tedy i našem životě, by však měla být rovnováha. I těm uspěchaným z nás určitě alespoň někdy prospěje zpomalit, uvařit si dobré tradiční jídlo a nejíst jen žaludkem, ale i duší a očima u krásně prostřeného stolu.
Nepopulární kroky včetně rušení škol se odkládají již příliš dlouho. I proto má ministrův návrh „Model ideální sítě škol“ úspěch a je právě projednáván hejtmany jednotlivých krajů, kteří nejsou výrazně proti. A tak je zdá se rozhodnuto – některé školy budou sloučeny, některé zcela zrušeny. Kvalitu vzdělávání to však neovlivní. Střední školy, které chystané změny postihnou, nejsou zpravidla plně obsazeny. V některých školách je pouze 60 % běžného počtu žáků a situace se v nejbližších letech zlepšovat nebude – to jasně naznačuje i populační křivka. Úspory jsou zde proto na místě. Žákům, rodičům ani učitelům se plány ministerstva nelíbí. Děti budou muset více dojíždět a dostat se na vybranou školu bude obtížnější. V tomto však odborníci vidí i možný přínos.
V současné době se totiž na střední školy hlásí i žáci, kteří by za běžných podmínek směřovali spíše na odborná učiliště. Pokud je však školy přijmou bez přijímacích zkoušek, je často rozhodnutí žáků jiné. Scházejí tak řemeslníci a mnoho studentů středních škol má s probíranou látkou zbytečné potíže. V návaznosti na to, návrh počítá i se zavedením povinných přijímacích zkoušek na střední odborné školy s maturitou. Ministr zároveň popírá, že by mohlo dojít ke stejným problémům, jaké řeší v současné době mateřské školy. Ty jsou přeplněné a mnoho dětí nelze umístit, protože školy svou kapacitou včas nezareagovali na populační vlnu. Plánujeme naplnění středoškolských kapacit po 90 %, takže i po ztenčení systému středních škol zůstanou dostatečné rezervy. Novinku chystá ministr i ve způsobu zachování tradičních řemesel. Výjimečné školy typu tzv. rodinného stříbra vyberou hejtmani jednotlivých krajů a ministerstvo poté bude řešit jejich financování individuálně. Chce tak předejít nenávratným ztrátám unikátních částí českého školství. S využitím www.msmt.cz (sis)
S využitím publikace Stůl pro každou příležitost od Hans Tapper. (sis)
Ilustrační foto: (photos.com)
STAROÎITNÍK – povolání, na které se lze pfiipravit v kaÏdém vûku Zachovat a pfiedávat dal‰ím generacím kulturní hodnoty umûní a zruãnosti dávn˘ch mistrÛ, to je posláním staroÏitníkÛ. Na tuto profesi je moÏné se pfiipravit ve ãtyfiletém maturitním studiu i v rekvalifikaãních kurzech.
spoleãnû s v˘znamn˘mi partnery v oblasti staroÏitného umûní v Brnû a okolí.
Jako kaÏd˘ rok touto dobou pronásleduje mnohé rodiãe ÏákÛ devát˘ch tfiíd základní ‰koly typická básníkova otázka: „Kam s ním?“ Dítû neprojevuje vztah k exaktním vûdám, ani není v˘raznû talentované v jakémkoli umûleckém oboru. Pfii pfiedstavû, Ïe bude vysedávat od rána do veãera v kanceláfii a nudit se nezáÏivnou prací, jdou mrákoty nejenom na nûj, ale i na vás. Nicménû – rádo ãte, zajímá se o historii, v˘tvarné umûní a docela hezky kreslí. A to, Ïe má zájem o sbûratelství, berete jako dûtskou hru. MoÏná netu‰íte, Ïe v‰echny v˘‰e zmínûné zájmy jsou v˘born˘m pfiedpokladem pro studium oboru „StaroÏitník“.
Tak pfiedev‰ím Ïáci, ktefií úspû‰nû sloÏí talentovou zkou‰ku, která má v˘tvarnou ãást a test zamûfien˘ na znalosti historie. Samozfiejmû pfiihlíÏíme k zájmu studentÛ o zvolen˘ obor.
Kde lze studovat
SOU tradiãních fiemesel a VO·, spol. s r.o. Stfiední 59, 602 00 Brno Tel.: +420 541 219 844, kl. 115, P. Jirák Tel.: +420 725 427 747, e-mail:
[email protected] http://www.skolyjh.cz
Studijní obor „StaroÏitník“ je ãtyfilet˘, zakonãen˘ maturitní zkou‰kou. Teoretickou a poãáteãní praktickou v˘uku zabezpeãuje Stfiední odborné uãili‰tû tradiãních fiemesel v Brnû. Dal‰í praktickou v˘uku Skupina staroÏitníkÛ v Brnû
Kdo má ‰anci k pfiijetí
Kde se mohou absolventi uplatnit Nacházejí uplatnûní napfiíklad v oblasti památkové péãe jako galeristé v muzeích a mnozí v oboru podnikají. Dále jsou studenti pfiijímáni na vysoké ‰koly shodného zamûfiení a také získávají pracovní nabídky od firem, u kter˘ch absolvovali ‰kolní praxi.
Kde získáte informace
MoM00919
Vzdělávání
Tajemství hotelových škol Středních škol bude ubývat
Vzdělávání
05
Možná jste si všimli, že ve vaší oblíbené restauraci potkáváte stále nové tváře. Není divu, právě gastronomické obory jsou na žebříčku fluktuace zaměstnanců dlouhodobě mezi prvními. Restauratéři si často stěžují na své zaměstnance a ti často a rádi odcházejí za lepším. A jak to tak bývá, pravda je někde uprostřed. Několik základních doporučení by přitom určitě pomohlo. Dnes majitelé hotelů a restaurací přijímají přednostně zaměstnance s výučním listem. Ten sice znamená záruku odborných znalostí, bohužel už ale nezajistí ochotu, slušnost, poctivost ani pracovitost. Pokud tak zaměstnavatel narazí na kvalitního číšníka, může hovořit o opravdovém štěstí. Dobrých číšníků je přitom spousta a povýšit je na toho dokonalého už je především práce provozních a restauratérů, kteří si to bohužel často neuvědomují. Pokud by se svým zaměstnancům více věnovali, získali by nejen kvalitnější obsluhu, ale hlavně jejich loajalitu. Při jakémkoliv nedorozumění je často prvním a také realizovaným řešením výpověď zaměstnance. On odchází za lepším a i pro zaměstnavatele je výpověď většinou první volbou – najme si přece někoho spolehlivějšího. Krátké pracovní vztahy přitom neprospívají ničemu. Lidé se méně poznají, v podstatě ani nestihnou přivyknout systému toho
kterého pracoviště a často nejsou při rychlém odchodu dořešeny finanční záležitosti. Jedním z častých zdrojů problémů je nastavení pravidel a povinností. Pokud v restauraci existují nějaká pravidla, je nutné je vyžadovat od všech. Žádný zaměstnanec samozřejmě nebude spokojený, pokud bude dodržovat něco, z čeho se jeho nadřízený jednoduše vymluví. A nespokojený číšník se ani nesnaží mít spokojeného hosta. Podle odborníků by v mnoha případech stačilo více trpělivosti a práce se zaměstnanci. Pokud přijde absolvent gastronomického oboru, je výborné, že má zkušenosti s postupy přípravy pokrmů, ale bohužel to neznamená, že je ze školy naučený se o ně s hostem podělit. Při obsluze tak často zůstane u podání menu hostovi a následuje prosté doručení jídla. Pokud by však zaměstnavatel se svými číšníky pracoval, určitě nebude problém servis vylepšit.
Vždyť například v zahraničí pochází z gastronomických škol menšina číšníků a přesto se Vám dostane příjemné a kvalitní obsluhy a hosté odcházejí spokojeni. Kvalitního číšníka lze totiž v restauraci vychovat i z amatéra. Důraz přitom musí být kladen na práci s hostem – příjemné uvítání, představení menu, úsměv, slušné vystupování. Na takovém přístupu vydělá i restauratér. Nejen že se na své zaměstnance může spolehnout, ale určitě se vylepší i pověst a zisk podniku. Je to jednoduchý výběr. Host radši odpustí drobné nedostatky v servírování, pokud se v restauraci cítí příjemně. Naopak pokud je číšník hrubý, málo se hostovi věnuje nebo je neochotný, nezachrání jej ani definice gratinování. Zaměstnavatel by proto při výběru zaměstnance měl vybírat nejen podle školy a praxe, ale pokusit se odhadnout i povahu zájemce. Introverta či hrubiána pravděpodobně nepředělá. (sis)
Ilustrační foto: (photos.com)
O nás o lidech
O nás o lidech
Sára Pudilová I Sárinko, vánoční svátky jsou za námi a já ti přeji do nového roku 2011 pevné zdraví, hóóódně pevné zdraví také tvojí mamince a tatínkovi. Určitě sis svátky pěkně užila. Věřím, že své zvědavé tetě Ditě proto odpovíš na pár otázek. Asi před rokem jsi chtě nechtě musela nastartovat jiný způsob života, páni doktoři ti zjistili cukrovku. Popovídej nám, jak to všechno začalo? Nejdřív jsem hodně hubla, měla žízeň a nebylo mi dobře. Máma s tátou si mysleli, že je to chřipka, vzali mě za doktorkou. Ta nám nejdřív nic neřekla, pak mi změřila hladinu cukru v krvi, pak kývla na sestřičku a už jsme jeli do nemocnice. Tam nám potvrdili cukrovku. I Jsi hrdinka. Určitě to nebylo jednoduché naučit se píchat si čtyřikrát denně inzulín. Já bych to nedokázala. Ve tvém věku jsem měla panickou hrůzu z injekcí a raději
jsem omdlela. Paní doktorka mě musela obkládat mokrými studenými ručníky a otevírat okna. Tvoje maminka říkala, že ty máš inzulínové „včeličky“perfektně zvládnuté. Taky jsem neměla ráda injekce, ale píchat si musím, aby mně nebylo špatně. Teď už je mi to úplně jedno, sama jsem začala už v nemocnici a od té doby už nepotřebuju pomáhat. I A co Sári ve škole, vychází ti učitelé a spolužáci vstříc, abys svou inzulínovou léčbu mohla pravidelně a v klidu vykonávat? Nejdřív se chodili dívat, co mám za inzulinová pera, někdy říkali, že by si v životě nepíchli, ale jinak to berou normálně, učitelé se o to někdy zajímají až moc. I Stalo se ti někdy, že bys například během dne či v průběhu vyučování si své „včelí ďobnutí“ zapomněla aplikovat? Jestli ano, víš, co dělat?
Sára Pudilová Ano, stalo se mi to, ale spíš doma, když se do něčeho zaberu, tak občas zapomenu, potom to řešíme s mamkou. I Zajímá mě také, jak funguje ve vaší škole školní jídelna, zda jsou pro děti s cukrovkou připraveni vařit ta správná dietní jídla. Chutnají ti? Mamka vaří nepochybně lépe, viď? Mamka vaří ROZHODNĚ lépe. Dostávám stejná jídla jako ostatní, pro mě zvlášť v kuchyni nevaří. Musíme se přizpůsobit. Jenom mi váží jídlo tak, jak jim řekne mamka, abych měla správný počet jednotek. Mám na den určitý počet sacharidů a každá potravina má jiný počet těch sacharidů, tak mi to musí vážit. Je to podle takových tabulek. Celá moje rodina se to musela naučit, jak mi to jídlo nachystat. I Také mně vrtá hlavou, jak to s maminkou děláte v době vánočních svátků s pečením cukroví. Pečete
Sára Pudilová s rodinou a přáteli ho s nějakými náhradními sladidly, nebo sladkosti zcela z vašeho vánočního jídelníčku zmizely? Sladidla vůbec nepoužíváme, jsou horší než normální cukr. Cukroví si dát můžu, ale jen výjimečně a trochu. Napočítáme ho a já si vezmu trochu k normálnímu jídlu. I Prý ti lékaři doporučují pít Coca Colu a nad tím mně také rozum stojí. Vždyť ta je přece sladká, ne? Na druhé straně alespoň nějaká příjemná léčba! Ne, colu nesmím, je sladká, mohla bych ji jen, pokud bych měla hypoglykémii (pokles hladiny cukru v krvi – pozn. red.), občas si můžu dát colu light, ale zase jen výjimečně. Doma pijeme vodu. I Omezuje tě Sári tvoje onemocnění nějak v tělesné výchově? Můžeš cvičit úplně všechny cviky bez problémů, nebo pouze některé? Můžu cvičit všechno, občas se mě točí
hlava z kotrmelců. Když plavu, musí mě pořád někdo hlídat, jinak je ale pro mě sport moc důležitý. Tancuju, lyžuju a moc mě baví bruslení. I Není pro mne tajemství, že ti přibyla jedna „živá“ starost – pejsek. Prozraď, jak se pejsek jmenuje a jak moc tě zaměstnává. Já jsem se s bratrem také starala o pejska Bodyho. Byl to dalmatin a dával zabrat celé rodině. Byl to divoch, lovecký pejsek. Taky máme loveckého psa – loví kachny, jmenuje se Angel a je to Nova scotia duck toller retriever. Je zrzavej, má modrý oči a růžovej čumáček. Chodím s ním ven, ale jen na chvilku, na dlouho mě mamka nepustí. I Sári, děkuji za tvé odpovědi a přeji ti hodně zdaru ve zdolávání cukrovky. Zcela určitě se brzy najde lék na její úplné vyléčení. O tom jsem přesvědčená. Aby tebe, i ostatní malé děti, nemusely „včeličky“ a „vosičky“ stále trápit. Autor: Dita Brančíková
MoM00780
Tentokrát jsem vyzpovídala dcerku mé kamarádky, malou Sáru Pudilovou. Před rokem jí zjistili cukrovku. Pro Sáru ani její rodinu to nebyla lehká doba. Dnes je Sáře 9 let a svoji nemoc bere s naprostou samozřejmostí. To, že musí vážit veškeré jídlo, které během dne sní, čtyřikrát denně si píchat inzulín a dodržovat další ne vždy příjemné věci s touto diagnózou spojené, už neřeší. Proto ji obdivuji.
distribuce do stojanů sítě Metropol
Vzdělávání
Číšník není jen „nosič“ jídla
06
Kontakt pro firmy a podnikatele:
[email protected] | bezplatná distribuce do stojanů MORAVSKÝ METROPOL
Pokračování rozhovoru ze str. 1
Bolí mě lidská závist a blbost I V divadle, na plátnech kin a v tele-
vizi prožíváte cizí životy, které Vám diváci bezvýhradně věří. Upjatá a protivná Kruťanda z Dokonalého světa byla ve Vašem podání dokonalá! Řekla bych, nejzajímavější postava seriálu. Člověk si chtě nechtě položil otázku, zda Vám její povahové vlastnosti nejsou vlastní? Na to už jsem trochu odpověděla... nejsme si podobné v ničem, snad jen v občasném mužském přístupu k řešení situací a ve vztahu k rudé barvě rtů... I Dovedla byste své kariéře také jako ona, Olga, obětovat soukromí? To určitě ne. Já to mám přesně naopak. Soukromí je na prvním místě. Pokud je šťastná moje rodina, daří se mi práce. I Nevím, zda jste to tak cítila i Vy, ale v roli úzkoprsé Kruťandy jste mj. uplatnila i skvělý komediální talent. Neubírá se nebo nebude ubírat Vaše herecká dráha tímto směrem? Poslední rok se věnuji komedii výhradně, tedy na divadle. Po letech vše-
možných hereckých zkušeností jsem dospěla k tomu, že smích je ten největší adrenalin. Když se baví diváci, dobíjí to i mě. Ovšem je to asi nejtěžší herecká disciplína. Je to výzva. I Máte vystudované obory fotografie a herectví. Daří se Vám vedle herecké náročné profese skloubit dohromady i lásku k fotografování? Připadá mi, že času je čím dál tím míň. Dokonce to vnímají i moje děti, což je zvláštní. V jejich věku se mi všechno neuvěřitelně vleklo a na všechno bylo času dost. Teď hledám okamžiky volna nebo musím dopředu naplánovat čas, který bude můj. Tak je to i s fotografováním. Prozatím jsem skloubila divadlo a fotografii v našem pojízdném divadelním fotoatelieru, který provozujeme vždy v letním čase. Oblékáme lidi do divadelních kostýmů a vytváříme dobové fotografie s příběhem... letos v tom budeme určitě pokračovat, protože zájem i ohlas byl veliký. I S manželem vychováváte dvě
Vandu Hybnerovou s manželem Sašou Rašilovem jsme mohli vidět společně mimo divadelní prkna – při vystoupení s poníkem u brněnského nákupního centra Avion.
dcerky, jste ve výchově spíše liberální, nebo mají dcerky daná jasná pravidla soužití? Komu jsou více podobné? Vzhedem k naší profesi, která nemá žádná pravidla, je i náš rodinný život takový větrem zmítaný. Řád do něj vnášejí právě holky s jejich školními pravidly a pak starost o zvířecí kamarády. Dcery už jsou ve věku, kdy mohu poradit, ale nemůžu vnucovat. Snažíme se je vést k samostatnosti. I V čem vidíte výhodu mít dvě dcery a naopak, co je nevýhodou „ženského kolektivu“? Nevím, jaké jsou výhody nebo nevýhody, nemám srovnání, ale vím, že je skvělé, že jsou dvě. Já byla jedináček a bylo mi často smutno mezi velkými. I Jak snáší vaše dcerky popularitu svých rodičů? Přece jen nejste běžní rodiče, lidé vás na ulici poznávají, máte plno fanoušků a fanynek... Jsme naprosto běžní rodiče, dokud nenapíšou v bulváru nějaké pitomosti, které ubližují hlavně jim. Vyvracet spolužákům lži z bulváru je asi srovnatelné s tím, když jsem za totalismu musela v občanské nauce oslavovat Sovětský svaz. I V současné době dojíždíte více do Brna, do Divadla Bolka Polívky, mohla byste přiblížit našim čtenářům, jaké představení zde hrajete? S radostí jsme přijali nabídku hrát v divadle Bolka Polívky. Naše klaunské rody se znají léta a teď se přátelství naplňuje i pracovně. Oprášili jsme naši rodinnou černou komedii podle Bulgakova Pokuspes-Potwor a s mým mužem hra-
Vanda se ráda směje... jeme milostnou komedii Omámený kolotoč. No, a na jaře bychom rádi uvedli původní ryze ženskou černou komedii Pokoj, ve které vystoupí pět nejslavnějších světových umělkyň v podání pěti nejlepších českých hereček. Víc nemohu prozradit, neb jsme v čase příprav, možná jen to, že můj muž poprvé nezastává úlohu hereckou, ale vytvoří a nahraje hudbu k našemu holčičímu řádění. I Vaší radostí jsou, mimo manžela a dcery, koně. Kdy jste zjistila, že chcete žít na venkově, daleko od rušného velkoměsta? Jste spokojená s poměrně velkým životním rozhodnutím odstěhovat se z hlavního města na Vysočinu? Na tuto otázku od chvíle, kdy jsme tohle rozhodnutí udělali, jsem odpovídala asi stokrát a stále stejně. Jsem šťastná, že jsme se nebáli se takhle rozhodnout, nelituju toho. Raději kydám o samotě hnůj u koní, než spěchat přelidněným městem se stejnou samotou. I Vánoční svátky na Vysočině musí být určitě romantičtější než ve městě. Jak je vlastně slavíte?
To je návodná otázka. Ve městě jsme vánoce netrávíli od dob, kdy se nám narodily dcery. To je skoro 17 let. Už to ale není romantika, už je to domov. I Dá se ve Vaší profesi vypěstovat opravdové přátelství? Na to je složitá odpověď. Vznikají vazby, založené na spolupráci. Když se z toho stane přátelství, které trvá, je to zázrak. Největší přátelé jsou ti, které mám od dětství. Jsou to nesilnější vazby, založené na vzpomínkách. Mám kamarády, které nevidím třeba rok a vím, že když budu v nouzi, že mě podrží. I Co Vás v poslední době nejvíce pobavilo a co naopak naštvalo? Nedávno jsem se strašně nasmála, když ke mně po představení přistoupil mladík, který žádal podpis a chtěl se se mnou vyfotografovat. Z velkých rozpaků to popletl. Strčil mi foťák do ruky a požádal mě, abych ho vyfotila. Udělala jsem to, podíval se na svůj portrét a řekl, že je to moc pěkný. A to, co mě tíží, štve a bolí, je lidská zášť, závist a blbost. Děkuji vám a přeji všem čtenářům šťastný nový rok. Dita Brančíková, Foto: Josefina Rašilovová a Jiří Zach
VELETRHY ÚNOR – BŘEZEN
distribuce do stojanů sítě Metropol
15.-17.2.2011 STYL - KABO Mezinárodní veletrhy módy
25.-27.2.2011 OPTA Mezinárodní veletrh oční optiky, optometrie a oftalmologie
2.-4.3.2011 VINEX Mezinárodní vinařský veletrh
G+H Mezinárodní veletrh gastronomie, hotelových služeb a veřejného stravování
3.-6.3.2011 MOTOSALON 2011 Mezinárodní veletrh motocyklů, příslušenství a oblečení
10.-13.3.2011 PRODÍTĚ Mezinárodní veletrh potřeb pro dítě
RYBAŘENÍ Mezinárodní výstava rybářských potřeb
www.bvv.cz Staré kosti a mladé stromky se snadno lámou (Ovidius), bylo správné znění tajenky v minulém čísle. Sadu vín ze Znovínu Znojmo vyhrála paní Veronika Konečná, Foltýnova 10, 635 00 Brno. Pro úspěšného vylosovaného luštitele dnešní tajenky je připravena kniha „Hezky česky hravě a zdravě“ od autorů Petry Lamschové a Petra Havlíčka. Těšíme se na vaše odpovědi na adresách: Moravský Metropol, Tůmova 3, 616 00 Brno, nebo
[email protected] (napište adresu a telefonní spojení, abychom vás mohli kontaktovat) nejpozději do 24. 1. Příjemnou zábavu a hodně štěstí všem přeje redakce Moravského Metropolu.
Kondice
07 Kondice
Od ledna hubnu!
distribuce do stojanů sítě Metropol
Novoroční předsevzetí si dává skoro každý. Ale skoro každý na to jde špatně! Velké cíle ve velkém množství vedou jednoznačně k neúspěchu. My, naštěstí pro vás, víme, jak to změnit. Ptali jsme se Mgr. Jitky Herlesové, specialistky na psychologii hubnutí, z pražské OB kliniky (www.obklinika.cz)
Davové šílenství Prvním krokem k úspěšnosti je schopnost nenechat se strhnout takovou malou davovou „psychózou“. Psycholožka Mgr. Jitka Herlesová z pražské OB kliniky říká: „Lidé novoroční předsevzetí považují za jakýsi obecný rituál. Jsou přesvědčení, že si je dává každý a že oni by měli taky. Už to je první chyba – protože pokud si dávám nějaký cíl jen proto, že jej mají kupříkladu mé kamarádky, pokud do něčeho nejdu ze svého vlastního přesvědčení, nemám šanci na úspěch. Jde totiž o něco, co ve skutečnosti dělat nechci!“ Takže než se necháte strhnout kamarádkou, uvědomte si, jestli i vy skutečně potřebujete hubnout. Neděláte to opravdu jen proto, že to dělá sestra, spolubydlící, máma, teta nebo kdokoli jiný kolem vás? A neděláte to ani proto, že to po vás chce někdo druhý? Třeba naši muži. Milujeme je, ale když nám začnou hladit špíčky a mít k nim komentáře, často nás to vede k hubnutí, ačkoli samy bychom o tom ani neuvažovaly... Takže novoroční úkol č. 1 zní – pokud se rozhodnu v novém roce
zhubnout, musí to být skutečně proto, že to chci já a nikdo jiný. A také proto, že to skutečně potřebuji. Lavina změn Jak už jsme se zmínili, špatné je i rozhodnutí se k mnoha změnám najednou. „Ani to nefunguje, protože každý člověk potřebuje určitý čas, aby se na každou jednotlivou změnu adaptoval, přijal ji za svou. A když si jako předsevzetí určí hned několik změn, které mu obrátí život vzhůru nohama, opět nemůže uspět,“ potvrzuje psycholožka Jitka Herlesová. A pro vás to znamená novoroční úkol č. 2 – promyslete si, co v životě opravdu změnit potřebujete a vyberte si jen jednu věc! Pozitivní přístup „Další zásadní chybou je skutečnost, že do novoročních předsevzetí jdeme přes negativní emoce. Vlastně přes nenávist k sobě samým. Protože proč chceme změnit tolik věcí? Nemáme rády sebe, cítíme se tlusté, nelíbí se nám, jak žijeme... a všechny tyto negativní pocity se nakonec obrátí proti nám i ve snaze je změnit. Pokud se totiž do něčeho pouštím nikoli z lásky k sobě, s chutí mít život lepší, hezčí, cítit se lépe, ale s pocitem, že taková, jaká jsem a jak žiju, jsem k ničemu a hnusná, kde mám nějakou pozitivní motivaci, která mě provede změnami, jež si plánuji?“ ptá se Jitka Herlesová a dodává, že ke každé změně zahrnuté do novoročního předsevzetí je třeba přistupovat s tím, že ji dělám z lásky k sobě. Ne proto, že teď jsem hnusná a nikdo mě nemá rád. Máme tu tedy novoroční úkol č. 3 – když si vyberete kupříkladu hubnutí, jděte do toho z lásky k sobě! Motivujte se tím, že to chcete udělat pro své lepší zdraví... vyberte si jakýkoli motiv, ale plný lásky k sobě! Dlouhodobé záležitosti Také je třeba si přiznat, na jak dlouho plánujete předsevzetí dodržovat. Jasně, když si jich dáte deset, jste po týdnu unavená a odcházíte od nich s pocitem
Ilustrační foto: (photos.com)
Ilustrační foto: (photos.com) zhnusení. Ale vezměme si právě jen hubnutí. Na jak dlouho jej plánujete? Týdny? Měsíce? Málokdo asi o silvestrovské půlnoci počítá s tím, že jediné správné hubnutí je spíše pozvolnou změnou životního stylu, která by měla být navíc doživotní! „Ano, je pravda, že mohou fungovat i krátkodobá předsevzetí a krátkodobé diety. Pokud chci zhubnout tři kila do plesových šatů, prosím. To můžu zvládnout v krátkém čase i s krutějšími podmínkami, než jaké vyžaduje hubnutí několika desítek kilogramů, u kterého pak navíc nejde ani tak o shozená kila jako o celkovou změnu myšlení. O změnu přístupu k sobě samé, k jídlu, k pohybu. A pak už se za jedním předsevzetím „zhubnu“ otevírá deset dalších nutných kroků, a už to opět není moc veselé a jednoduché. A už vůbec ne hezké, když si to naplánované omezení jídla a pohyb šestkrát týdně představím doživotně,“ varuje psycholožka Herlesová. A vám tak stanovuje novoroční úkol č. 4 – nechtějte zázraky, mějte se sebou a svou lidskou nedokonalostí trpělivost. On dokonalý není nikdo. To si na dlouhé cestě hubnutím uvědomte. Odpouštět (si) je lidské A dostáváme se k dalšímu důvodu, proč nám předsevzetí zatím nefungovala: my lidé máme totiž ve zvyku si za první vybočení z nově stanovené cesty „trhat hlavu“. Ano, sotva po dvou týdnech hubnutí nevydržíme bez čokolády, automaticky se za svůj přešlap nenávidíme a ze vzteku místo jedné kostičky sníme najednou celou tabulku čokolády! „Takovému přístupu se říká rigidní myšlení. V jeho rámci si neodpouštíme žádnou chybu, každý přešlap trestáme nebo chápeme jako vlastní selhání. Přitom v hubnutí se už dávno propaguje a zavádí tzv. flexibilní myšlení,“ konstatuje Jitka Herlesová a pokračuje: „V rámci flexibilního myšlení my psychologové učíme své hubnoucí klienty brát hubnutí jako cestu, dlouhodobý proces, který se neobejde bez chyb. A učíme je i to, že zdánlivá chyba být chybou vůbec nemusí. Například když si dáte po obědě kousek sušenky. Hroutí se svět? V rámci rigidního přístupu jistě, ale ve flexibilním po té sušence máte úkol: rekapitulovat. Stála ta sušenka za to? Chutnala vám? Pak je to v pořádku. Zvlášť když její kalorický příjem zohledníte tím, že si k večeři uberete třeba jednu bramboru z talíře. Příjem se vyrovná, výčitky zmizí, všechno bude v pořádku.“ Nezní to báječně? A správně
tušíte, novoroční úkol č. 5 zní – naučím se pozitivní flexibilní přístup k dietě i životu jako takovému! Krůček za krůčkem Naštěstí se nám novoroční předsevzetí zkomplikovala. Aspoň si je konečně pořádně promyslíte a ušetříte se mnoha stresů a nezdarů. Zvláště, když zohledníte ještě novoroční úkol č. 6 – postupujte podle (flexibilního) plánu. Co to znamená? Než se do čehokoli pustíte, musíte vědět, čím začnete. I kdybyste měla první týden ubrat sladké, druhý zmenšit přílohy, třetí obejít fitka v okolí… jděte znova krůček po krůčku. Moc změn najednou opravdu nikdo nezvládne a víme, jak nás „bolí“, když nám mizí z jídelníčku ty kalorické dobroty. Chce to čas. Chce to ten plán. S tím souhlasí i Jitka Herlesová z OB kliniky, když na závěr říká: „Také u plánování je třeba myslet pozitivně a nespěchat. Nemůžu na sebe naběhnout s tím, že od 1. 1. několikrát v týdnu cvičím, když jsem doteď nevěděla, co je pohyb. Ale když si dám za úkol, že třeba během ledna zjistím, jaká mám ve svém okolí fitka, možnosti procházek, jestli bych nemohla chodit do práce kousek pěšky a zařadit tak nenásilně do života pohyb, zní to přece mnohem příjemněji. A tak je to se vším. Pomalu, krok za krokem a s příjemným pocitem, který mě bude motivovat. O nic jiného v hubnutí ani předsevzetích nejde!“
Jak by mohla vypadat vaše NOVÁ novoroční předsevzetí? Zhubnu 20 kilo! Zkusím začít žít zdravěji. Třeba začnu tím, že vyměním bílé pečivo za celozrnné a uvidím, jak si zvyknu. Pak bych si mohla začít k obědu přidávat kousek zeleniny. A kdybych vyměnila cestu výtahem pro začátek za cestu pěšky do schodů, možná už po měsíci uvidím nějaký výsledek a naplánuju, co dál! Přestanu žrát, začnu jíst! Asi bych měla trochu přeskládat jídelníček. Začnu tím, že zavedu snídaně, aspoň malé – a uvidíme, jestli mě přejdou ty nájezdy na ledničku. A když si dám ještě aspoň jednu svačinku, zeleninovou nebo ovocnou, mohla bych to časem dotáhnout na zdravé jídlo pětkrát denně a vlčí hlady i kila budou pryč! Přestanu mlsat! Co já to nejvíc jím? Polomáčené sušenky? Co mi na nich vlastně chutná? Není to ta čokoláda v nich? Aha, takže zbytečně jím celé sušenky, když by mi stačila kostička čokolády. Super. Vyhodím sušenky, budu uzobávat kvalitní čokoládu. Pár kalorií zase jako zázrakem zmizí. Text: Jana Potužníková
MoM00914
Přiznejte se: kolikrát už jste, mírně ovíněná a značně přejedená, sama sobě o silvestrovské půlnoci slibovala, že nový rok začnete úplně jinak? Přestanete kouřit, jíst sladké, začnete cvičit, uberete jídlo, pořídíte si lepšího chlapa, donutíte zeměkouli otáčet se v protisměru, koupíte galaxii... Ne? Že ta poslední dvě předsevzetí jsou nesmysl? Všechna ta předsevzetí jsou nesmysl! Když jich je tolik a všechna vám mají přinést do života zásadní změnu, nikdy žádné z nich nedovedete ke zdárnému konci. A i o rok později budete po silvestrovské půlnoci, znovu ovíněná a přecpaná k prasknutí, k tomu s nenávistí k sobě samé (protože jste nic z toho nedokázala), slibovat nesmysly, které opět nesplníte. Vidíte ten kolotoč? Není to nic moc. Spíše škodí, ale my ženy do něj ochotně nastupujeme rok co rok. Ale už to chce vážně změnu. A my víme, jak by měla vypadat, aby každé předsevzetí zafungovalo!
„ Jak na Nový rok, tak po celý rok“ tradovalo se odjakživa v naší rodině. Podle toho propadali její jednotliví členové 1. ledna určitému druhu flagelantství čili sebemrskačství. Silvestr nesilvestr, proflámovaný více či méně, všichni se snažili toho dne ráno křepce vstávat podle hesla „Ranní ptáče dál doskáče“, které platilo jako zákon. Dědeček běhával první den nového roku na ranní mši do kostela, popřát svým sousedům štěstí, zdraví, dlouhá léta. Taťka běhával také, sice ne do kostela, ale kondiční běh. Svištěl si to podél lesa, aby se celý rok pak cítil být štíhloušem. Babička s mamkou běhávaly od rána pro změnu kolem plotny, protože navařit pro pět hladových a navíc mlsných krků, nebyla žádná legrace. Já s bráchou jsme na střídačku museli běhat venčit náš další hladový krk, pejska,
08
dalmatina Bodyho. Ten tvrdošíjně odmítal granulovanou stravu a chtěl, loudil jeden, baštit to, co my. Vystresovaný Body trávil pravidelně Silvestra třesoucí se strachem na WC, hlavu ovázanou v šále a přes ni naraženou beranici, aby neslyšel rachot a ohlušující detonace ohňostrojů či hvízdot odpalovaných rachejtlí. Seděli jsme u Bodíčka a poskytovali mu psychologickou první pomoc. Po pravdě řečeno, nebyla moc platná, protože vyl jako vlk, až nám a hlavně sousedům, vstávaly vlasy na hlavě. Největší radost z toho, že pekelná silvestrovská noc nadobro skončila, měl právě Bodíček, nechť je mu země lehká. Dožil se čtrnácti let. Jak šla léta a já se vymaňovala z rodičovského rozmazlování, trávila jsem Silvestry stále častěji mimo domov. V posledních třech letech jsem si oblíbila pobyty na Slovensku,
kde je vítání Nového roku vždy mnohem bouřlivější, dalo by se to nazvat i organizovanou zábavou v kostýmech a převlecích, nevyjímaje pyžamové veselice a mumraje trvající do ranních hodin. Od souseda k sousedovi, s demižonky v rukou. To Moraváci se mi jeví v tomto směru přece jen rezervovanější. Zcela určitě nemají takovou výdrž a naopak mají zpěvem a jucháním dobře trénované hlasivky. Naši doma v Brně si kupříkladu letos decentně o půlnoci přiťukli na zdraví, mamča Vincentkou, protože chřipkovala a kluci plzeňským, které jim chutná více než šampáňo. Padly lóbance a hajdy na kutě. Kolem jedné hodiny je probudilo prapodivné plápolající světlo na stěnách pokoje, který byl rázem osvětlen jako v pravé poledne. V mžiku byli všichni na nohou v neblahé předtuše, že hoří
náš balkón. Nešlo však o náš balkón, ale v plamenech se ocitl balkón a garsonka ve 4. patře protějšího domu. Tři hasičská auta se více jak hodinu snažila požár zdolat. Plameny šlehaly až do sedmého patra nově zrekonstruovaného domu. Oheň se vznítil v bytě nevidomé ženy a jejího partnera, údajně od jeho špatně uhašené cigarety. Pár zde žije se svými slepeckými psy. Hasiči museli v domě evakuovat přes dvacet lidí. Moje kamarádka Lenka, která bydlí s maličkou dcerkou pod nevidomou dvojicí, má rovněž do nového roku vystaráno. Silné proudy vody protekly jejím bytem a parkety se jí parádně vzduly. Proto milí čtenáři nezbývá, než si do nového roku 2011 mimo to prověřené štěstí, zdraví, Boží požehnání, dlouhá léta, lásku bližních či pevné nervy a pracovní úspěchy, popřát ještě navíc žádné živelné pohromy, povodně a požáry.
známky. Za druhé světové války bohužel nacisté takovéto sochy likvidovali. Místní se pokusili tesanou postavu zachránit a obezdili ji kameny. Po udání ale bylo vše prozrazeno a nacisté nakonec sochu zničili. Jaká škoda, že po této unikátní památce zbyl pouze podstavec, obrovské boty a mlhavá silueta bývalé postavy. Alespoň podle dochovaných fotografií si její krásu můžeme domyslet i dnes. Všechny práce na jeskyni Blanických rytířů a okolních sochách trvaly sochaři Rolínkovi necelé tři roky. Své dílo nedokončil kvůli tuberkulóze, na kterou bohužel v nedožitých třiceti letech zemřel.
symposia. Galerie pod širým nebem je tak pravidelně rozšiřována a obohacována. Okolí jeskyně je navíc pomalu přetvářeno v lesopark a tak je zde procházka skutečně kouzelná.
V hlubokých lesích Boskovicka jsou k vidění nejrůznější poklady a zajímavosti. Houbaři si zde v sezoně užívají plné košíky hřibů, turisté si nemohou vynachválit svěží krajinu a malebné vyhlídky. V létě vše pokrývá hustá šťavnatá tráva, kterou stíní bohaté koruny stromů, v zimě pak kopečky zakryje sněhová peřina. I v bílé zimě jsou však místní krásy lákavé a možná o to zajímavější.
MoM00701
Tip na výlet
Rytíři spící v lesích
Ilustrační foto: (photos.com)
distribuce do stojanů sítě Metropol
Abychom však nepromrzli na túře po zasněženém lese, zvolíme kratší, přesto neméně pozoruhodnou trasu. Vyrazíme si na výpravu k jeskyni Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu. Vyjít můžeme přímo z Rudky nebo si trasu můžeme prodloužit pomocí různých navazujících turistických značek. Z Rudky u Kunštátu však vyrážíme přímo „po žluté“ a zanedlouho dorazíme k patě kopce Milenka a k samotnému vstupu do areálu Rudických rytířů. Nevídaný je již vchod do umělé jeskyně. Ten hlídá velká tesaná socha lva. Zajímavostí je, že sám sochař Stanislav Rolínek lva na vlastní oči nikdy nespatřil a socha vznikala pouze podle obrázku. S touto informací si sochu prohlédneme přece jen pečlivěji a její krása a věrnost je o to podivuhodnější. Čekající vojsko Prohlídka uměle vytesané podzemní
galerie trvá i s výkladem asi 20 minut. K vidění jsou zde v pískovcové skále vytesaní bájní Blaničtí rytíři. Šestnáct spících postav zde čeká na svou povinnost při záchraně vlasti. Mezi rytíři si můžeme povšimnout i jezdecké sochy svatého Václava. Pozorný návštěvník zjistí, že některé sochy jsou propracované a detailní oproti jiným, které jsou spíše hrubě vybroušeny. Příčinou však není nedbalost sochaře, jak by se mohlo zdát, ale spíše jeho chatrné zdraví a nedostatek času k dokončení. A kdo vlastně byl ten autor obdivuhodných soch, a přitom takřka neznámý sochař – Stanislav Rolínek? Mistr nad jiné Tvůrcem blanického vojska i dalších sousoší v okolí je místní sochař – samouk Stanislav Rolínek, který zde žil v letech 1902 – 1931. Původní profesí byl čalouník. Svůj talent poprvé uplatnil
nedaleko svého rodiště, kde pomocí hasičské sekery a půlky nůžek na stříhání ovcí vytesal do skal svá první díla. Jednalo se o sochu husitských bojovníků, které si dodnes můžeme prohlédnout na kopci Velký Chlum blízko Bořitova. Tohoto díla si všiml významný občan Kunštátu František Burian a zadal talentovanému sochaři práci. Pozval jej k sobě do Kunštátu, protože věřil, že s pomocí nových soch získá městečko zajímavý a ojedinělý turistický cíl. První dílo, které mladý sochař vytvořil, byla monumentální socha našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, která byla slavnostně odhalena 28. října 1928. Dílo bylo skutečným unikátem – samotná socha měřila deset metrů a její podstavec další čtyři, takže byla pokládána za největší sochu ve střední Evropě. I toto dílo vznikalo pouze podle obrázku, přesněji podle poštovní
Seznam distribučních míst Moravského Metropolu
I nové sochy ctí velkého umělce Dnes v Rolínkově tradici pokračují sochaři z celého světa, kteří se zde sjíždějí na mezinárodní sochařská
Více informací naleznete na: www.rudka.cz Otevírací / provozní doba: duben – říjen: 9:00 – 12:00, 13:00 – 16:00 (mimo pondělí) listopad – březen: otevřeno v sobotu, neděli a ve státní svátky od 9:00 – 12:00 a 13:00 – 15:00
www.imetropol.cz
M Galerie Vaňkovka, Brno (u parkovacího automatu – lávka směr Tesco) M Galerie Vaňkovka, Brno (u parkovacího automatu – lávka směr Zvonařka) M Centrum Velký Špalíček Brno (přízemí) M Centrum Velký Špalíček Brno (C&A móda) M Interspar Brno (Cejl) M Interspar Brno (Vídeňská) M Interspar Znojmo M Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (vchod ul. Pekařská) M Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (vchod ul. Leitnerova) M Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (vchod ul. Výstavní) M Dopravní podnik města Brna (Novobranská – předprodej jízdného) M Zoologická zahrada Brno (hlavní vchod) M Letiště Brno M Brněnské výstaviště (výšková budova)
Vydává: MORAVSKÝ METROPOL s.r.o., Tůmova 3, 616 00 Brno, IČ: 28307976 | Sídlo redakce: Tůmova 3, 616 00 Brno | Redaktorka: Dita Brančíková,
[email protected] Redakce:
[email protected] | Inzerce:
[email protected] | Výroba:
[email protected] | Povoleno MK ČR pod číslem E 18453. | Tiskne: BOHEMIA PRINT, a.s., Jana Koziny 1632/7, 415 02 Teplice | Distribuce: Česká distribuční, a.s., Na Rovince 879, 720 00 Ostrava – Hrabová. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí.
