Valtický zpravodaj 4. listopadu 2010
Město Valtice má E-domek, ORION-box a EKOLAMP-box Městu Valtice se podařilo bezplatně získat od společnosti ASEKOL, která organizuje sběr a recyklaci vysloužilých elektrozařízení, k užívání E-domek.
E-domek je umístěn na sběrném místě v ulici Polní. Jedná se o speciální přístřešek sloužící k ochraně vysloužilých elektrozařízení shromažďovaných na sběrném místě před nepříznivým počasím a krádežemi. Ve spolupráci se společností ECOBAT s.r.o., je cílem usnadnit občanům třídění vysloužilých malých baterií. Každý občan má nyní možnost zanést staré, vybité baterie, monočlánky, tužkové baterie a ostatní malé baterie nejen do sběrného místa, ale i na městský úřad a uložit je do připravené nádoby ORION - boxu. Tato nádoba je umístěna v budově městského úřadu v prvním patře. Společnost ECOBAT následně zajistí zdarma odvoz a ekologickou likvidaci baterií. EKOLAMP-box, který je umístěný v přízemí budovy městského úřadu, slouží pro odevzdání kompaktních úsporných zářivek, výbojek, lineárních trubicových zářivek do 40 cm a světelných zdrojů s LED diodami. Snahou ředitele Správy majetku města Valtice a MěÚ-odboru výstavby a životního prostředí je vedle snadného třídění dodat co nejvíce spotřebičů, baterií a zářivek k následné recyklaci. Ty totiž většinou končí v
komunálním odpadu. Pokud se baterie, nebo elektrospotřebiče obsahující zdraví škodlivé materiály vyvezou na skládku, mohou škodit životnímu prostředí. Tak zcela zbytečně dochází k hromadění odpadu, který může být znovu využit a recyklován. Použité baterie nebo vysloužilé spotřebiče jsou recyklací z větší části opětovně využity. Šetří se tak přírodní zdroje i životní prostředí. Dalším velmi důležitým kritériem je, že za vytříděné elektrozařízení, baterie, zářivky atd. město Valtice neplatí poplatky za uložení na skládku ani za jejich odvoz. Naopak obdrží finanční odměny. Do E-domku patří: vysloužilé TV, PC, monitory, veškerá spotřební elektronika např. videa, přehrávače DVD, PC příslušenství tiskárny atd… Do Orion-boxu patří: tužkové baterie AAA, AA, mikro baterie, ploché baterie, monočlánky, menší akumulátory a akumulační zdroje napájející elektroniku… Do EKOLAMP - boxu patří: kompaktní úsporné zářivky, výbojky, lineární trubicové zářivky do 40 cm, světelné zdroje s LED diodami, ale nepatří sem: klasické žárovky, halogenové žárovky, lineární (trubicové) zářivky nad 40 cm Veškeré staré elektrospotřebiče můžete bezplatně odevzdat do sběrného místa města Valtice v provozní době: Po, St, Pá – od 7:00 do 14:30 hodin
Sběrné středisko odpadů Sběrné středisko odpadů (SSO - Sběrný dvůr) je navrženo v lokalitě Brody, v sousedství areálu čističky odpadních vod na ulici Mikulovské. Umístění SSO zapadá do plánované koncepce dané územním plánem města. Ve sběrném dvoře budou od občanů a podnikatelů vybírány a krátkodobě uloženy určité druhy odpadů kategorie O a N. Ty odpady, které budou schopny recyklace,
Vážení spoluobčané dovolte, abych vám jménem kandidátů České strany sociálně demokratické poděkoval za výraznou podporu v těchto komunálních volbách. Díky vaším hlasům budeme moci realizovat hlavní body našeho volebního programu. Jsem připraven přijmout ve funkci starosty zodpovědnost za rozvoj Valtic v příštích čtyřech letech. Věřím, že s vaší podporou toho dosáhneme. Pavel Trojan, MO ČSSD Valtice
Výzva TIC Vážení spoluobčané, Turistické informační centrum Valtice připravuje
kalendář akcí na rok 2011 Budeme rádi, pokud nás budete informovat o kulturních, vinařských a sportovních akcích, které budou ve Valticích v příštím roce pořádat spolky, sdružení a instituce. Informace nám můžete podávat do konce listopadu 2010 přímo v kanceláři na nám. Svobody č. 4 nebo na e-mailovou adresu:
[email protected] či na tel.č. 519 352 978 Děkujeme Vám za spolupráci, která je předpokladem toho, aby kalendář akcí byl úplný. Světlana Hanáková, TIC Valtice
17. listopad MS ODS ve Valticích si Vás dovoluje pozvat
na tradiční přátelské posezení v předvečer Státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii u příležitosti výročí listopadových událostí roku 1989 Sejdeme se 16. listopadu v 18. hodin v hotelu Hubertus. Vstup zdarma.
pokračování na str. 2
SEVA-FLO RA s.r.o.
Město VALTICE
Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615
VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311
ZASTUPITELSTVO RADA KOMENTÁŘ Městská policie
Nově zvolení členové zastupitelstva města Valtice z voleb do zastupitelstev obcí konaných 15.10. - 16.10.2010 Příjmení, jméno, titul
věk
Kandidát za
Politická příslušnost
Trojan Pavel Ing.
43
ČSSD
ČSSD
Petrů Jiří Ing.
54
ČSSD
ČSSD
Sedláček Milan Bc.
52
ČSSD
ČSSD
Janků Slávka Mgr.
68
ČSSD
BEZPP
Vašíčková Soňa Mgr.
43
ČSSD
BEZPP
Najbrt Lukáš
26
ČSSD
ČSSD
Polášek Adam Jan Mgr.
38
ODS
ODS
Zelinka Petr Ing.
42
ODS
ODS
Vlková Pavlína Ing.
43
ODS
ODS
Neděla Dalibor Ing.
40
Volba pro Valtice-SNK a SNKED
SNK ED
Šťastný Marek Mgr., Ing.
40
Volba pro Valtice-SNK a SNKED
BEZPP
Filip Bohumil
61
KSČM
KSČM
Špaček Jiří
69
Sdružení nezávislých kandidátů
BEZPP
Fabičovic František Ing.
53
TOP 09
BEZPP
Grbavčic Josef
61
Mysliv.sdruž. Reistna Valt.-SN
BEZPP
informace o činnosti - říjen 2010 •
•
•
•
•
•
Ustavující zasedání Zastupitelstva města Valtice se uskuteční v pondělí 8. listopadu 2010 v 17:00 hod. v zasedací místnosti radnice
•
Sběrné středisko odpadů - pokračování ze str. 1 budou předávány k druhotnému využití dále, ostatní odpady budou likvidovány způsobem odpovídajícím platné legislativě. Město Valtice v rámci dobrovolného svazku obcí Čistý jihovýchod bylo mezi dvěma desítkami obcí, které využily možnosti společnou žádostí čerpat dotace z operačního programu Životní prostředí. Přiznání dotace Rozhodnutím o přidělení dotace ze SFŽP již bylo schváleno na podzim 2009. Celková výše investice pro Valtice je dle projektové dokumentace 13,5 mil. Kč, výše schválené dotace je 92 %. Výběrové řízení na dodavatele stavby proběhlo v červenci letošního roku. Nejvýhodnější nabídku podalo sdružení dodavatelů STRABAG a VHS Břeclav. Staveniště bylo zhotoviteli předáno 31.8.2010, v současné době probíhají navážky pro zpevnění ploch, rovnání a utužování povrchů apod. Součástí této etapy jsou také přístřešky a oplocení areálu. Stavba je pod kontrolou technického dozoru investora. Stavební práce budou dokončeny do konce letošního roku. Do konce roku by mělo také proběhnout výběrové řízení na dodavatele technologické části, tj. vybavení různými stroji, kontejnery, nádobami apod. Stavba sestává ze 14 stavebních objektů – vrátnice, kanalizační jímka, zpevněné plochy a komunikace, přípojka NN, komplexní terénní úpravy, oplocení, sklad nebezpečných odpadů, shromažďovací a mechanizační prostředky, sklad TV, sklad chladniček, záchytná jímka, přípojka vody, ocelové přístřešky a technologická linka pro zpracování biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Realizací záměru bude vytvořen moderní dvůr pro hospodaření s odpady. Toto trvalé zařízení jednoznačně pozitivně přispěje pro celý systém nakládání s odpady ve městě. Očekáváme také, že občané již nebudou mít důvod zakládat černé skládky. Určitě to velmi pomůže ke zlepšení čistoty okolí města a vůbec ke kvalitě životního prostředí. Ing. Terezie Lvová, starostka města
• •
•
•
1.10. bylo provedeno doručování dodejek občanům, kteří do tohoto dne neměli zaplaceny poplatky za odvoz TKO a poplatek za psy. Dále byla provedena kontrola veřejného pořádku v ulicích K lesíku, Sadová, Josefská, Střelecká a zahrádkářská kolonie na ulici P. Bezruče. 2.10. dohlíželi strážníci ve spolupráci s P ČR na pořádek při oslavě Vinobraní. I přes klidný průběh této akce bylo řešeno několik drobných krádeží a porušování veřejného pořádku. 6.10. byla strážníkům nahlášena založená černá skládka na ulici Polní. Majitel věcí z této skládky byl vyzván k odstranění a celý případ byl předán do správního řízení. Dále byl proveden odvoz služební pošty na OÚ Hlohovec, kontrola pořádku v Úvalech, na ulicích 21.Dubna, Okružní, Jarní, na Reistně a Belvedéru. 7.10. poskytovala MěP součinnost při dopravní nehodě na ulici Břeclavská, prováděla rozvoz tiskovin na volby a doručování písemností. 11.10. řešili strážníci stížnost na poškození věci. Tato stížnost byla vyřešena ke spokojenosti poškozeného. Dále byla zjištěna další černá skládka a to na ulici Vinařská, za objektem vinařských závodů. 13.10. byly strážníkům nahlášeny závady na nově instalovaných lavičkách na náměstí (povolené šrouby). Dále bylo nahlášeno špatné umístění dopravního zařízení na ulici Příční. Tyto závady byly předány TS k jejich odstranění. 15.10. – 16.10. dohlížela Městská policie na klidný průběh komunálních voleb. 18.10. byly doručovány upomínky některým spoluobčanům, kteří stále nemají zaplacený poplatek za psy a popelnice. 21.10. byla provedena kontrola veřejného pořádku po celém městě a přilehlém okolí. Dále byl odchycen zaběhnutý pes, který byl umístěn do útulku. Zjištěnému majiteli byla udělena bloková pokuta. 26.10. byl strážníkům nahlášen pokus krádeže v místním obchodě. Vše bylo vyřešeno přímo na místě. Zboží bylo vráceno majiteli a celá věc byla vyřízena blokově. 29.10. byly doručovány další upomínky některým spoluobčanům, byla provedena kontrola veřejného pořádku v ulicích Malá strana, Zahradní, Tří bratří, Modřínová, Vilová a Jirásková. Zjištěné nedostatky byly řešeny hned na místě. zapsal strážník M. Šesták
__________________________________________________________________________________
Kontakty na MěP: telefon: 519 301 414; mobil: 608 268 527; e-mail:
[email protected]
Obvodní oddělení P ČR Břeclav Policejní stanice Lednice Valtice včetně místní části Úvaly spadají pod Policejní stanici Lednice a má je na starost: prap. Ivo Helešic a prap. Radim Budlanský Tel: 974 632 661; 974 632 662; 519 340 126; Fax: 519 340 121; e-mail:
[email protected]
Pálava a LVA Evropské cestovní kanceláře se zajímaly o nabídku Pálavy a Lednicko-valtického areálu Hned několik cestovních kanceláří z různých zemí Evropy, které se účastnily dlouho připravovaného turistického workshopu Enjoy Czech Republic v Praze, se zajímalo o novou nabídku turistické oblasti Pálava a LVA. Ta se zde prezentovala jako jedna z mála tuzemských turistických destinací s konkrétními turistickými produkty, které byly připraveny v rámci realizace projektu „Tvorba a propagace produktů, realizace marketingové kampaně v turistické oblasti Pálava a LVA“, jehož nositelem je ZO ČSOP Adonis a partnery jsou Centrála cestovního ruchu Jižní Morava, DSO Mikulovsko, Jihomoravský kraj, města Valtice a Mikulov, obec Lednice a Národní vinařské centrum ve Valticích. pokračování na str. 4
2
INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI
Kulturní kalendář listopad
Utkání v kuželkách Termín: mužstvo: A - 5.11., 19.11., B - 13.11., 27.11., C - 13.11., 27.11., A,B - dorost: 14.11., 28.11. Místo konání: kuželna TJ Lokomotiva Valtice, ul. Boční 1013 Organizátor: TJ Lokomotiva Valtice, 604 330 267
Svěcení vína - ochutnávka mladých vín z Valtic a blízkého okolí Termín: 13.11. od 15:00 do 18:00 hod. Místo: víceúčelová hala SOŠV, ul. Střelecká, Valtice Organizátor: Vinaři Valtice 2000, www.hlavnimestovina.cz Vinařská akademie II – Vinařství ČR Termín: 19. – 21.11. Místo konání: učebna Vinařské akademie Valtice, nám. Svobody 2 Organizátor: Vinařská akademie Valtice, o.s., 519 352 083
!" " " "" #$ %
Dívčí vínek – taneční zábava Termín: 20.11. od 20:00 hod. Místo konání: stará tělocvična SOŠV „Novostavba“, ul. Sobotní, Valtice Organizátor: Valtická krojovaná společnost, 736 637 374
&'( )*+*,-*. *"--/0 *1-!+ !"- 2 2
3 4 5
Výstava „Vánoce, Vánoce přicházejí“ Termín: 28.11. – 6.1.2011 Místo konání: TIC, nám. Svobody 4, Valtice Organizátor: Muzejní spolek Valtice
63 2
Valtický advent - svařáky ve vybraných vinotékách a sklepích Termín: 28.11. a pak každou adventní neděli odpoledne Co nového nás čeká či pokračuje v prosinci 2010: •Košt archivních vín - 4.12. - ochutnávka tříletých a starších vín •Mikulášská nadílka - 4.12. - děti ze ZŠ dělají radost ostatním •Vánoční koncert žáků ZUŠ - 16.12. •Vánoční koncert Valtické krojované společnosti - 18.12. - zpívání mužského a ženského sboru •Adventní koncert Borověnky a Valtičánku - 22.12. •Výstava „Historie Rindlovy vily“ •Výstava „Vánoce, Vánoce přicházejí“ •Florbal Cup – termín bude upřesněn •Mikulášská veselice - 3. ročník srazu všech Mikulášů, andělů a čertů - termín bude upřesněn •Vánoční koncert – Valtický Modrásek - termín bude upřesněn •Vánoční výstava dekoračních prací - termín bude upřesněn Bližší informace v prosincovém čísle VZ nebo TIC Valtice tel.: 519 352 978, www.valtice.eu
Mistrovská premiéra Florbalový klub FBC VALTICE s velikým potěšením srdečně zve všechny sportovní fandy a fanynky na premiérový mistrovský turnaj Jihomoravské ligy mužů v nové sportovní hale na ulici Mikulovské a to v neděli 7.11. v 11:15 a 13:45. Celý program florbalového víkendu: Sobota 6.11.: 15:00 FBK Panthers Ratíškovice B : VSK MZLU Brno 16:15 FbC Aligators Šitbořice B : FRC Mikulov 17:30 Psycho Brno- FbC ZŠ Horní B : FBK Panthers Ratíškovice B 18:45 VSK MZLU Brno : FbC Aligators Šitbořice B 20:00 FRC Mikulov : Psycho Brno- FbC ZŠ Horní B Neděle 7.11.: 10:00 FbO VSK VFU Brno : VSK Univerzita Brno Wolves 11:15 TJ Sokol Břeclav-Sokol Lanžhot C : FBC Valtice 12:30 VSK Univerzita Brno Wolves : FBC Sokol Slavkov 13:45 FBC Valtice : FbO VSK VFU Brno 15:00 FBC Sokol Slavkov : TJ Sokol Břeclav-Sokol Lanžhot C
!"#$ !
POZVÁNÍ NA MARTINSKOU HUSU Již tradičně na sv. Martina restaurace "Valtická rychta" iniciovaná mottem "Radost na Martina – husa a džbán vína" pořádá Svatomartinskou hostinu Ve dnech 5.11. – 21.11.2010 si můžete pochutnat na staročeských receptech přípravy hus a dále dle tradice od 11. listopadu přiťuknout svatomartinským vínem, neboť to je den, kdy svatomartinské oslavy začínají. Gurmáni a milovníci dobrého jídla a pití, nezapomeňte si včas svá místa rezervovat. Telefon – fax: 519 352 366 519 353 760
Přijďte podpořit valtické florbalisty! VALTICE DO TOHO!!! 3
Pálava a LVA pokračování ze str. 2
„Vánoce, Vánoce přicházejí“ Muzejní spolek ve Valticích Vás srdeþnČ zve do turistického informaþního stĜediska na
VÁNOÿNÍ VÝSTAVU vánoþní výšivky, paþvorky, paliþkovaná a háþkovaná výzdoba porcelánové panenky, vánoþní svícny a pod.
Akce pořádaná agenturou CzechTourism přivedla do Prahy více jak 50 zahraničních touroperátorů a cestovních kanceláří, kteří byli připraveni zde navázat již konkrétní obchodní spolupráci s tuzemskými partnery. Podle vyjádření Marcely Koňákové z organizace Adonis šlo o zcela výjimečnou akci, na kterou bylo potřeba se velmi dobře připravit, protože zájem zahraničních partnerů byl velmi konkrétní a ryze obchodní. Nejednalo se o klasickou „prezentaci“ nebo veletrh, ale o dvoustranná obchodní jednání se subjekty, které mají zájem přivážet nebo již přivážejí zahraniční turisty na atraktivní místa České republiky. A takovým místem, jak bylo možné odhadovat ze zájmu a reakcí zahraničních obchodníků, zcela jistě turistická oblast Pálava a Lednicko-valtický areál je.
Výstava zaþíná vernisáží v první adventní nedČli 28. listopadu 2010 v 17.00 hodin Výstava potrvá do 6. ledna 2011
Letošní vánoční výstava Muzejního spolku Valtice je zaměřena na ruční práce z textilu a nití. Mohla by zcela jistě nést název „Textilní vánoce“. Předvádí soubor ručních prací, které naše ženy vytvořily pro ukrácení svého volného času a zároveň pro zkrášlení svého obydlí v době vánoc. Tentokrát povzbudíme tvůrčí fantazii návštěvníků, oživíme lidové tradice a zvyklosti vyšívaným, háčkovaným a pačvorkovým prostíráním, ubrusy a vánočními ozdobami. Nebude chybět ani paličkovaná vánoční výzdoba. Vždyť atmosféru vánoc nevytváří jen kupa dárků, voňavě cukroví a smažený kapr, ale i celková výzdoba bytu. Nastrojený stromeček a nazdobený štědrovečerní stůl, adventní věnec, hvězdičky či svícny dotvoří celou tu vánoční atmosféru. Malí i dospělí mohou také obdivovat krásu porcelánových panenek, které dotváří celou atmosféru vánoční výstavy. Srdečně zvou pořadatelé. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
Prezentace knihy „Josefh Kornhäusel“ (ave) Bližší informace k projektu „Tvorba a propagace produktů, realizace marketingové kampaně v turistické oblasti Pálava a LVA“ jsou uvedeny na webu www.palava-lva.cz/projekty/
Muzejní spolek Valtice s paní starostkou Ing. Terezií Lvovou byli přizváni k prezentaci knihy Dr. Bettiny Nezval „Joseph Kornhäusel“.
Nově otevřené studio
Pedikúra Lenka Doláková Svěřte své nohy do mé odborné péče Provádím kromě mokré i suchou pedikúru, která je vhodná pro diabetiky
P. Bezruče 185, Valtice Tel.: 721 173 114
Presentace proběhla ve večerních hodinách 28. října ve Vídni, v Kornhäuselově vile. Autorka seznámila přítomné s prací tohoto významného architekta první poloviny 19. století, absolventa vídeňské Akademie výtvarných umění. S jeho tvorbou se můžeme setkat v Lednicko-valtickém areálu, protože v roce 1812 vstoupil do služeb knížat z
TAXI LEV +420 605 10 22 10 4
Liechtensteinu a hned po svém nástupu postavil podle plánů stavebního ředitele Josefa Hardmutha empírovou stavbu „Rendez-vous“ a klasicistní zámeček Pohansko. Později nastoupil na Hartmutovo místo a podle jeho plánů byl postaven Rybniční zámeček, Apollonův chrám, Hraniční zámeček, Katzelsdorfská hájenka. Vytvořil také mnoho dalších staveb na bývalém území Rakousko–Uherska, jako je například zámek v Náměšti nad Oslavou a Jinošovicích a jeho stavby krášlí také Vídeň, Báden, Mödling a další města. Kornhäusel se stal také projektantem divadel v Olomouci, Bádenu, Hietzingu, Lednici, Feistritzu, Vídni a Těšíně. Kniha je zdařilou publikací o díle tohoto slavného architekta. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
Zahradnické úpravy Lednického parku V pátek 22. října v 17:00 hod. se zájemci o historii i současnost Lednického parku
setkali u vstupu do zámecké kaple s Ing. Přemyslem Krejčiříkem. Přednášku s procházkou uspořádal již tradičně Muzejní spolek Valtice. Pan inženýr Krejčiřík nás seznámil podrobně s koncepcí lednického parku. Mimo jiné řekl „Hlavní příjezd od Valtic nevedl nikdy přes samotnou vesnici, protože její prostor byl nezpevněný a často blátivý, ale vedl kolem zadní strany fary. Cesta byla lemována oboustranně řadou stromů, které se ovšem nedochovaly. Celá alej do Valtic bude obnovena z prostředků Ministerstva financí. Lednický park, stejně jako Valtice, získal na obnovu zeleně 24 milionů Kč. Do roku 2013 by mělo být vysazeno 1000 nových stromů. Neustálým problémem lednického parku jsou bobři. Také dojde k obnově parkových záhonů, které byly již zaplevelené. Původní výsadba růží tzv. „Růžovna“ nebude obnovena, protože její údržba je velmi nákladná. Roční rozpočet na údržbu parku je 2 miliony Kč a to zdaleka nepokryje všechny zahradnické práce v areálu“. Chci poděkovat panu Ing. Krejčiříkovi za zajímavý výklad, při kterém jsme se dozvěděli spoustu podrobných informací o lednickém parku i zámku. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE
Drakiáda Ve středu 1 3.10. proběhla na naší ZŠ tradiční „Drakiáda“. V zámeckém parku se sešlo přes 60 dětí. Pro děti byly připraveny soutěže se sladkou odměnou. Jsme rádi, že se drakiády zúčastnili i rodiče. Společně s dětmi využili krásného počasí a užili si pouštění draků. Poděkování patří žákům II. ročníku ZŠ, kteří nejen připravili plakáty, ale pomáhali i při organizování soutěží při této akci. Největším překvapením na drakiádě byl dárek od paní Schneiderové, která upekla a ozdobila perníky pro děti. Za všechny děti velké DĚKUJEME. Perníky byly nejen krásné, ale i moc dobré.
Školní parlament Jako zástupci školního parlamentu zajišťujeme prostor pro komunikaci mezi žáky, učiteli, veřejností a podílíme se na chodu školy. Schůzka členů školního parlamentu se konala 7.10.2010. Členové školního parlamentu a jejich zástupci: 2.A - Bezděk Michal (Kašparová V.) 2.B - Haluzová Tereza (Martínek D.) 3.A - Babič Petr (Polášková M.) 3.B - Foukalová Sarah (Hřebačka T.) 4.A - Barmpakas Athanasios (Nguyen D.) 4.B - Čumplíková Tereza (Kouba S.) 5.A - Petrová Michaela (Dovrtěl R.) 6.A - Sedláčková Šarlota 6.B - Foukalová Kristýna 7.A - Novotná Tereza (Klepáčková K.) 8.A - Cigáňová Kateřina 9.A - Hanes Filip (Bezděk M.) Předsedou parlamentu byl zvolen Hanes Filip.
skupiny SEIFEROS na výukový program o dravcích. Akce proběhla na hřišti Střední odborné školy vinařské v pátek 8. října. Zúčastnili se jí žáci prvního stupně naší školy. Děti program zaujal, dokonce si mohly některé dravce i pohladit. Ke spokojenosti přispělo i krásné slunečné počasí. Myslím si, že dvě hodiny, které jsme strávili s dravými ptáky a jejich ochránci, stály opravdu za to. Už se těšíme na setkání v příštím školním roce. Mgr. Alice Pimková
Štafeta Emila Zátopka MARATON – 42195 m Ve čtvrtek 30. září 2010 běželi nejlepší vytrvalci ZŠ Valtice další ročník celostátní soutěže „Běh Emila Zátopka – maraton“. Jde o soutěž mezi školami na dálku, přičemž naše pořadí mezi základními školami České republiky se zpravidla dozvíme v listopadu. Pravidla jsou taková, že čtyřicet dva žáků běží jeden kilometr a závěrečných sto devadesát pět metrů pak učitel, tentokrát to byl, stejně jako loni, nejmladší tělocvikář Mgr. Adam Polášek. Zatím můžeme učinit porovnání s naším výsledným časem roku 2009. Tehdy to bylo 2:52:19 hod., letos 2:55:58 hod., což je výkon asi o tři a půl minuty horší. V roce 2009 se všichni běžci dostali pod pět minut na kilometr, nyní pět dívek přesáhlo pět minut. Také nejrychlejší loňští tři chlapci byli lepší než ti letošní.
Program zasedání parlamentu: 1. Přivítání nových členů 2. Volba předsedy školního parlamentu 3. Určení schůzek školního parlamentu 4. Příprava a schválení stanov školního parlamentu 5. Diskuse
Příroda přijela za námi Přírodu má rád snad každý z nás. Chodíme na procházky do lesa, podnikáme výlety na kole, zkrátka relaxujeme. Při troše štěstí se nám podaří na obloze zahlédnout třepotající se poštolku či kroužící káně. Ale vidět tyto dravé ptáky zblízka to se podaří málokomu.
Právě proto naše škola využila nabídky
Nejrychlejší tři chlapci byli: 1. Tomáš Novák, 9.A (3:18 min.) 2. Jan Štockmann, 9.A (3:30 min.) 3. Petr Šváb, 8.A (3:32 min.) Nejlepšími dívkami byly: 1. Eva Velecká, 9.A (3:48 min.) 2. Kateřina Cigáňová, 8.A (4:11 min.) 3. Petra Netopilíková, 9.A (4:16 min.) Z nižších ročníků si nejlépe počínali Jiří Horáček a Patrik Wald, oba ze 7.A (oba s časem 3:45), z dívek Renáta Vystrčilová, 7.A (s časem 4:33) a Kristýna Hasilová, 6.A (s časem 4:36). Obdoba štafety Emila Zátopka pro 2. stupeň ZŠ je taktéž pro 1. stupeň. Rozdíl je ovšem v tom, že celkových pět kilometrů běží dvacet 5
pět běžců, každý tedy běží dvě stě metrů. Pro srovnání v roce 2009 byl čas na pět kilometrů 16:54,7 minut a v roce 2010 18:30,0 minut.
Nejlepší jednotlivci 1. stupně: 1. Jiří Černý, 5.A (37,6 s) 2. Ondřej Tréšek, 4.A (28,1 s) 3. Kryštof Tomek, 5.A (39,2 s) 4. Sarah Foukalová, 3.B (41,1 s) Mgr. Miroslav Štěpaňuk
Okresní přebor v přespolním běhu V pondělí 4. října proběhla první významná sportovní soutěž tohoto školního roku. Šlo o okresní přebor v přespolním běhu. Těchto závodů běžců vytrvalců se tradičně zúčastňuje i naše škola. Ačkoliv je atletika především sportem individuálním, v tomto běžeckém zápolení je důležitější výsledek družstev. Ta jsme sestavili na základě výkonu žáků v běhu Emila Zátopka, který jsme organizovali v zámeckém parku ve Valticích ve čtvrtek 30. září. Závodů 4. října jsme se zúčastnili ve všech kategoriích. Na startu byli žáci ze čtrnácti škol okresu Břeclav. Hodnocení družstva se provádí tak, že se sečte pořadí čtyř nejlepších běžců z kolektivu každé ZŠ. V početných startovních polích doběhlo do cíle všech osmnáct našich reprezentantů. Jiným školám řada žáků vzdala. Pokud počet žáků jedné školy, kteří doběhli do cíle, klesl pod čtyři, nebyli hodnoceni jako družstvo. Výsledky: a) mladší žáci – do cíle doběhlo čtyřicet pět závodníků, naši: 14. Patrik Wald, 7.A 25. Jiří Horáček, 7.A 26. Martin Lubal, 7.A 28. Michal Hnilica, 6.A - součet 93 29. Jakub Machálek, 6.B 33. David Rajčányi, 7.A Pořadí škol: 1. ZŠ Slovácká, Břeclav 2. ZŠ Kupkova, Břeclav 3. ZŠ Hraničářů, Mikulov 4. ZŠ Kobylí 5. ZŠ Valtice b) mladší žákyně – do cíle doběhlo čtyřicet závodnic, naše: 23. Barbora Kománková, 6.A 28. Renáta Vystrčilová, 7.A 29. Iva Remiášová, 6.B 35. Kristýna Hasilová, 6.A - součet 115 Pořadí škol: 1. ZŠ Komenského, Břeclav 2. ZŠ Slovácká, Břeclav 3. ZŠ Lednice 4. ZŠ Kupkova, Břeclav 5. ZŠ Valtice
c) starší žákyně – doběhlo čtyřicet tři závodnic, naše: 12. Eva Velecká, 9.A 20. Kateřina Cigáňová, 8.A 37. Petra Netopilíková, 9.A 39. Claudia Molčíková, 8.A - součet 108
Bramborování
rodiči a děti si společně hrály na kobercích, našly ve svých hrách společnou řeč.
Pořadí škol: 1. ZŠ Slovácká, Břeclav 2. ZŠ Lednice 3. ZŠ Kupkova, Břeclav 4. ZŠ Drnholec 5. ZŠ Valtice d) starší žáci – doběhlo čtyřicet tři závodníků, naši: 18. Jan Vaculík, 9.A 19. Jan Štockmann, 9.A 31. Dominik Vaškovič, 9.A 32. Vít Kočár, 8.A - součet 100
Cítíte tu vůni? To voní bramborové dobroty. A kde? U nás ve školce. Máme bramborový týden!
Pořadí škol: 1. ZŠ Slovácká, Břeclav 2. ZŠ Komenského, Břeclav 3. ZŠ Moravský Žižkov 4. ZŠ Valtice Všem reprezentantům náleží poděkování za bojovný výkon a bezproblémové chování. Důstojně reprezentovali nejen ZŠ, ale i naše město. Mgr. Miroslav Štěpaňuk
Divadlo
Soutěž ve stolním tenisu
Základní škola Valtice uspořádala v pátek 22. října přebory školy ve stolním tenisu. Výsledné pořadí žáků: 1. Tomáš Novák, 9.A 2. Jaroslav Hladík, 7.A 3. René Vilušínský, 8.A 4. David Buriánek, 9.A 5. Martin Večeřa, 9.A 6. Petr Šváb, 8.A 7. Jan Kočár, 9.A 8. Petr Kraus, 9.A 9. Alexander Rajčányi, 8.A 10. Jan Štockmann, 9.A 11. Dominik Vaškovi, 9.A 12. Filip Hanes, 9.A
Vyrábíme z brambor tiskátka, tvoříme si bramborové ubrusy a taky si děláme bramborová těsta a z nich pečeme spousty dobrot.
NOVĚ OTEVŘENÉ
NEHTOVÉ STUDIO Knail - NABÍZÍ
Záviny, preclíčky, koláčky, houstičky. No, prostě, samé mňamky. A děti v zástěrkách pomáhají.
Indiáni z Písmenkova
Petra Piharová
• • • • • • • • • •
Mgr. Jarmila Mauksová
Valtice mají mezi obyvateli nově 16 indiánů z kmene Malých bizonů a Vlčích tlapek. Do řad indiánů byli pasováni Velkým náčelníkem v osadě Písmenkov. Mladí indiáni a indiánky prošli výcvikem, který je připravil na devítiletou stezku odvahy na Základní škole. Indiánci s nadšením plnili úkoly, účastnili se her a pozorovali i zápolícího stařešinu. Teepee se postavila, luky a šípy vyrobily a bizoni ulovili... Velký náčelník se svoji družinou zabavil malé i velké. Za nádherně zakončené Indiánské léto bych velice ráda jménem zúčastněných dětí a rodičů poděkovala organizačnímu týmu učitelek a panu řediteli ZŠ Valtice. P.S. ....lelkujíce lituji letošního léta limit
V měsíci říjnu jsme byli také na divadelním představení v kině Koruna Břeclav. Jely s námi také naše nejmenší děti – Kuřátka a myslím si, že to všichni zvládli na jedničku. Představení bylo pěkné, plné veselých písniček a naše děti si odnesly další pěkný zážitek. Děkuji všem zaměstnancům naší MŠ za aktivitu, spolupráci a pomoc v naší práci. Irena Maroušová, ředitelka MŠ
Hasiči ve škole Žáci 2. ročníku se 29. září zúčastnili projektu „Hasík“, který se týká prevence požární ochrany. Zkušení hasiči formou zábavných her ukázali dětem, jak se chovat při vypuknutí požáru. Děti byly za svou aktivitu odměněny. Tímto bych jim chtěla poděkovat za zpestření výuky.
Vyjadřuji poděkování našim rodičům, neboť mnoho z nich přineslo do MŠ ochutnat domácí bramborové dobroty, ochutnávaly se výrobky našich dětí, všichni jsme z této pohodové a milé atmosféry měli velikou radost. Naši rakouští přátelé předali dětem drobné pozornosti, paní ředitelka nám poděkovala za milé odpoledne, nové poznatky v práci a dobré pohoštění.
• •
Modeláž umělých nehtů Zpevnění přírodních nehtů akrylem Manikúra suchá i mokrá P-Shine, japonská manikúra Nail-art, zdobení nehtů Peeling rukou Nehtové poradenství Nehtová kosmetika značek Orly, O.P.I., Creative Pravidelně nové kolekce laků Novinky v oblasti modeláže a zdobení nehtů SLEVA PRO STUDENTKY 100,- Kč NA KAŽDOU NÁVŠTĚVU STÁLÉ ZÁKAZNICE KAŽDÉ TŘETÍ LAKOVÁNÍ ZDARMA
Vaše ruce si zaslouží pozornost, neboť ruce a nehty vyjadřují stav naší duše.
Ve čtvrtek 21.10. jsme měli také bramborování s rodiči a našimi přáteli z rakouské školky, kteří se k nám přijeli podívat. Rakouské rodiče s dětmi zajímalo vše, co se týká českého školství. Zapojili se do vyrábění bramborových panáčků a zvířátek s našimi
TAXI LEV +420 605 10 22 10 6
Těším se na Vás Kristýna TEL.: +420 737 199 445 MNOHEM VÍCE NAJDETE NA www.Knail.cz Knail NEHTOVÉ STUDIO Bouchnerová Kristýna mobil +420 737199445 www.Knail.cz
Památka zesnulých a Valtické hřbitovy
2. listopadu jsme slavili památku zesnulých a tak mi dovolte, abych se jen zběžně vrátila do historie valtických hřbitovů, se kterými tento svátek úzce souvisí. Hned v úvodu musím říct, že valtičtí zesnulí to neměli s těmi žijícími nikdy vůbec lehké. Valtické hřbitovy byly několikrát přemísťovány a rušeny. Musely se totiž přizpůsobit rozpínavosti města. Dnes ani neznáme všechna pohřebiště, která ve Valticích kdy byla. Tak například z období, kdy stával na kopci strážní hrad v držení pasovských biskupů a pod ním se rozkládalo podhradí, nevíme vlastně nic konkrétního. Teprve z období pozdějšího je známo, že v areálu hradu stála kaple, kolem níž se rozkládal hřbitov, kde bylo pohřbíváno hradní panstvo a důležité osoby, které byly v jejich službách. Kdy tento hřbitov zanikl nevíme. Víme jen, že obrovské mramorové náhrobky hradních pánů byly zničeny. Že by skončily v základech mohutnícího hradu? Že by až taková byla neúcta k zesnulým? To se nám zdá, vzhledem k středověké duchovnosti, nepravděpodobné. Víme ale, že část jednoho takového pomníku byla nalezena v okolí Valtic a je uložena ve wilfersdorfském muzeu. A kde byly ukládány ostatky ostatních obyvatel? Ve městě stával ve 13. století gotický farní kostel Panny Marie a kolem tohoto farního kostela se rozléhal hřbitov. Tento kostel byl poškozen v období husitských válek a byl později zrušen spolu se hřbitovem. Hovoří se také o tom, že byl nejen ve špatném stavu, ale že byl položen příliš blízko stále se zvětšujícího sídla Liechtensteinů. Musel ustoupit nové koncepci rezidenčního sídla, nejprve renesančního a později barokního. Během 18. a 19. století také došlo ke zbourání masných krámů na náměstí, aby zde vznikl prostor pro stavby bohatých měšťanů. Pro zlepšení průjezdnosti náměstím byl odstraněn i pranýř. Ve 13. století se již také hovoří o hrobech obklopující kapli sv. Barbory, která se nacházela v místech dnešního kostela Milosrdných bratří. Kdo zde byl pochováván? Chudina, nemocní morem či jen zemřelí z malého
Ing. Josef VLK Stavební projekce 777 867 966
[email protected]
přiléhajícího špitálu? Dodnes neobjasněná otázka pro historiky. S výstavbou kostela a konventu byl hřbitov postupně přesunován směrem severním a byly přikoupeny nové pozemky na jeho rozšíření. Nakonec však i on musel ustoupit růstu kláštera milosrdných bratří, klášterní kvadratuře a zvětšujícímu se špitálu. Bývalá hřbitovní Pieta a kříž byly přesunuty na roh ulice Lednické (dnes Bezručovy) a Břeclavské (dnes Rudé armády), kde je doposud. Postupný přesun hřbitova severním směrem se ukázal zbytečným, protože stejně s dalším rozvojem nemocnice se stal v tomto prostoru zcela nevhodným a byl zrušen. Po rozšíření hřbitova v areálu františkánů na Sobotní (dříve Vídeňské) ulici, byly pozůstatky zesnulých ze hřbitova za špitálem přemístěny sem. V 13. století přišli do města minorité a v jejich areálu za hradbami se nacházel prý také malý hřbitov. Během husitských válek byl jejich areál zničen. V 17. století byl v těchto místech obnoven klášter, který však již patřil františkánům. V jejich areálu byl v 18. století postaven kostel sv. Michaela Archanděla, kolem kterého vznikl nový hřbitov. Ten neustále rostl a tak v roce 1780 byl rozšířen na úkor klášterní zahrady a obehnán hřbitovní zdí. Když františkáni začátkem 19. století město opustili a jejich areál se stal jakousi městskou ubytovnou, plocha hřbitova se opět zvětšila. Později Johann II. Z Liechtensteinu dal bývalé klášterní stavby a celé hospodářství i s pozemky k dispozici rolnické škole. A tehdy vedení města pochopilo, že hřbitov nebude moci být nadále rozšiřován a proto městská rada rozhodla, že se vybuduje nový hřbitov za městem a to za Josefskou ulicí, kde snad již kdysi dříve pohřbívalo. Byl v těchto místech hřbitov, o kterém se hovoří jako o „Zaječím“ nebo také „Haseufriedhof“? „Zaječí“ snad proto, že zde procházející vojsko pohřbívalo své padlé a zemřelé? Opět jedna z otázek pro historiky! Není však tajemstvím, že tento hřbitov valtičané nikdy nepřijali za svůj, protože byl málo důstojným pro poslední odpočinek jejich pozůstalých. Nebyla zde žádná kaple, jen domek hrobníka. Zanikl koncem 19. století. Později si lidé na tento opuštěný hřbitov chodili pohřbívat své čtyřnohé miláčky a tak dostal přídomek „Psí“. Dnes jeho v prostoru najdeme garáže. Městská rada neustále hledala vhodné pozemky pro vytvoření nejen nového, ale i dostatečně velkého a důstojného hřbitova. Nakonec panující kníže Johann II. z Liechtensteinu daroval městu pro výstavbu nového
Miroslav Kostiha Penzion "U Kostihů" Prodej ovocných stromků a ovoce Sadová 900 691 42 Valtice tel.: 519 352 659 mobil: 602 864 161
[email protected] 7
hřbitova své pozemky při cestě do Lednice. A tak město začátkem 20. století vybudovalo konečně hřbitov, který se stal důstojným místem odpočinku zemřelých valtičanů. Hřbitov byl vysvěcen 8. července 1902. Aby nedošlo opět k tomu, že pozemek se stane
nedostačujícím, byly městem postupně přikoupeny další pozemky. Tak ještě po 108 letech od vysvěcení tohoto hřbitova máme dostatek místa k pohřbívání. A tak tu máme dušičkový čas, čas nostalgických procházek po hřbitovech. Hřbitovy nejsou jenom místem vzpomínek na zesnulé, ale jsou také místem historickým. Najdeme zde řadu památných pomníků, krásnou řemeslnou práci našich předků a taky náhrobky významných osobností našeho města. Hřbitov je místem, které nám má připomínat i naši konečnost. Proto také na nich bývá často napsáno: „Co jsme my, budete i vy.“ Ano, naše pozemské putování jednou skončí a v tom je jediná spravedlnost, které nikdo nemůže uniknout. V souvislosti s dušičkami je spojeno mnoho pověr. Vzpomenu jen tu nejznámější: „Každou hodinu o dušičkách by jsme měli udělat nějaký dobrý skutek“. Nezapomeňte si všimnout, že kromě toho, že tento čas je naplněn smutkem, je naplněn i spoustou pestrých barev podzimu a skrytým půvabem pietních míst. A tak položme kytičku na hrob a řekněme svým pozůstalým to, co jsme jim nestihli říct za jejich života. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice
Zahradnictví Raimunda Boudného Místo se zdálo být výhodné pro zahradnictví i rodinný dům s obchodem, protože bylo na cestě k hřbitovu a u nádraží. Snad jedinou chybou těchto pozemků bylo, že neměly dostatek spodní vody a vodou, která se přiváděla ze Schteinabrunneru se nesmělo zalévat. Tenkrát se také hodně jezdilo vlakem a tak návštěvy u nás nakupovaly květiny pro své hostitele, návštěvníci hřbitova pak květiny pro své zesnulé. Náš obchod docela kvetl.
Rodina mého otce, Raimunda Boudného, pocházela z Bučovic a byla vždycky ryze českou rodinou. Můj otec se narodil v roce 1906 a měl pět sourozenců. Z Bučovic odešel k Milosrdným bratřím do Skalice na Slovensko, kde pracoval jako zahradník. Později pod vlivem frátera Josua Šalamouna přijal místo ve Feldsbergu – Valticích. Bylo to někdy kolem roku 1922. Byl tenkrát samozřejmě svobodný. K milosrdným sestrám se chodily učit vařit děvčata valtických občanů. Dnes by jsme to nazvali asi kurzem vaření. Tento kurz zde absolvovala také dívka z rolnické rodiny Andl z Lednické ulice. No a můj otec se do ní jak se říká zakoukal, slovo dalo slovo a v roce 1931 byla svatba. Vzniklo smíšené manželství, kterých tenkrát ve Valticích bylo víc než dost. Rodiče bydleli nejdříve na Břeclavské ulici a tatínek zastával i nadále funkci klášterního zahradníka. Jeho velkým snem však bylo osamostatnit se a tak žádal o uvolnění z klášterních služeb. Takovým patronem naší rodiny byl valtický převor v letech 1928-1934 Josue Šalamoun a ten zařídil, aby mému otci byly odprodány klášterní pozemky na Lednické ulici.
Antika
STAVEBNINY VALTICE
restaurování a konzervování starožitností
608 782 777
Hlavně v období dušiček a jiných křesťanských svátků. Naše zahradnictví poskytovalo i výuční služby. Naše rodina byla katolická a tak otec byl členem Lidové strany. Já jsem samozřejmě ministroval jako ostatní místní chlapci v mých letech. Kamarádili jsme se hodně s rodinou Bémovou. Nejen katolíci drželi při sobě, ale i živnostníci. A tak jsme se kamarádili také s rodinou pekaře Daňka, s rodinou krejčího Koláře, s rodinou hlásného na Liechtenau (zastávka v Bořím lese) Rollinkovou, rodinou strážníka pana Musila atd. Já jsem se narodil v roce 1935 a samozřejmě jako ostatní valtické děti jsem začal chodit do první třídy na německou školu. Učili mně pan učitel Hinschal a paní učitelka Zajíčková. Česká škola tenkrát ve Valticích nebyla, protože v říjnu 1938 byly české školy v Sudetách zrušeny. Ke konci druhé světové války byl ve škole zřízen německý vojenský lazaret a vyučování bylo na čas přemístěno do hasičské zbrojnice. Po skončení války byla ve Valticích zřízena hned česká škola, tak jsem začal chodit do ní. Vzpomínám si na celou řadu svých učitelů - Bouchnera, Trčku, Dohnala, Fialu a také na třídního z měšťanky pana učitele Shneidra. Měl sice německé jméno, ale jinak to byl Čech. Do školy české i německé jsem chodil s Františkem Polákem, Janem Hofmanem, Josefem Musilem, Rudou Daňkem, Laďou Šrottem, Leopoldem Štosem atd. Chodil jsem na zdejší školu až do 4. třídy. Chodívali jsme jako děcka rádi do smíšeného obchodu pana Dyby. Dnes je tam textil a předtím tam byla Pohankova cukrárna a my tam chodili na nějaký ten mls. Byl jsem tady moc spokojený. Valtice byly mým domovem. Vzpomínám si, jak před koncem války byly celé Valtice rozkopané, protože se všude dělaly ochranné zákopy. Ti nejstarší žáci (vzpomínám si třeba na Jana Poláka) museli pomáhat při jejich budování. Když spojenci bombardovali poštorenskou Munu, tak byla ten den velmi špatná viditelnost. Stromy viditelnost ještě zhoršovaly a letci se orientovali podle drážní trati. Tak omylem hodili pár bomb i na Valtice. Jedna bomba
Počítače, internet 724 950 605
přestěhovány ze Sobotní 1067 - Pod Raisnou do haly firmy Molčík na Mikulovské
TEL: 774 49 49 10 www.lesenipronajem.cz
8
z nich dopadla i do naší zahrady. Našli jsme ji tam nevybuchlou. To byl pro nás kluky velký zážitek. Po politických změnách, které přinesl rok 1948 můj otec pochopil, že soukromníkům štěstí v poválečném Československé republice nepokvete. A on chtěl být samostatný, rozhodovat si o svém zahradnictví a nebýt na nikom závislý. Tak se rozhodl, že odejdeme do Rakouska. Odešli jsme nejprve do Reintalu, ale tam jsme byli jen asi tři měsíce. Pak se otec rozhodl k odchodu do Neusiedlu, který měl velkou perspektivu v rozvoji a růstu, protože tam byla nafta. Já jsem z odchodu z Valtic nadšený vůbec nebyl, stejně jako celá naše česká část rodiny. A to jsme tenkrát samozřejmě netušili jak důkladně se uzavřou státní hranice, jak těžké bude cestovat za rodinou, kterou jsme měli celou v Československu. Začátky byly pro mne moc těžké. Všichni moji kamarádi tu zůstali. Tak to jsem svému tatínkovi moc dlouho zazlíval, že nás donutil odejít z Valtic. Německy jsem neuměl. Když jsem začal chodit do rakouské školy, psal jsem všude háčky a čárky nad písmeny. Dnes, když na to vzpomínám, tak se tomu směji, ale tenkrát mi bylo do pláče. Ta má němčina byla ještě několik let hrozná. Můj starší bratr Robert odešel do Kanady do Vancouveru a já musel pracovat s otcem v zahradnictví a taky se zahradníkem vyučit. Bratr po svém návratu z Kanady začal pracovat na vídeňské letišti a já jsem musel po otci převzít zahradnictví. Zahradnictví bylo obrovské. Spousta polí a skleníků. Když se po roce 1990 otevřely hranice jezdili k nám na brigádu do zahradnictví i mnozí Valtičané. Hlavně před dušičkami bylo hodně práce. To se kapacita zaměstnanců zvedla až na 18 lidí. Pak jsem onemocněl a zahradnictví jsem přestal provozovat. Dnes jsem již patnáct let v důchodu. Víte, ale někde ty české kořeny ve mě stále jsou. Mám tu své známe z dětství. Velmi rád jezdím k vám i s manželkou, projíždíme se po Lednicko-valtickém areálu na kole a je nám dobře. Jezdíme samozřejmě i jinam. Musím se také přiznat, že mám velké životní hobby. Vy říkáte myslím koníčka. Chovám okrasné ptáky a jezdím po Česku i Slovensku na jejich výstavy. Pan Boudný je velmi skromný a tak musím na něj prozradit, že češtinu nezapomněl ani za uplynulých 62 let prožitých v Rakousku. V závěru děkuji panu Boudnému za rozhovor, za zapůjčené fotografie z bývalého květinářství Boudný na Lednické, dnes Bezručově, ulici a také za české odborné zahradnické knihy, které z pozůstalosti svého otce nám do Městského muzea daroval. Některé nesou datum vydání 1907 a jsou velmi zajímavé i po 103 letech.
reklamní vizitka pana Boudného z roku 1947 Lada Rakovská Muzejní spolek Valtice
VALTICE A LIECHTENSTEINOVÉ IV. Valtice a Liechtensteinové od 19. do poloviny 20. století - pokračování Z přehledu soudních konání je patrno, že všechny německé soudy dospěly postupně k závěrům, že nemohou posuzovat válečná opatření protihitlerovské koalice a rozhodovat o případech, které souvisí s válečnými událostmi následky 2. světové války. Zemský soud v Kolíně nad Rýnem zrušil dne 9.6.1998 své předběžné opatření z roku 1991, a tím se vlastně obraz mohl vrátit do ČR. Celých sedm let trval tento spor a v roce 1998 se mohl obraz vrátit do Valtic, kde je od 3.9.1998 opět vystaven. Pokus liechtensteinského knížete získat obraz byl vlastně průlomem v postoji České republiky k dekretům. Kníže si vůči ČR činí nároky ve výši 1 miliardy švýcarských franků (asi 21 miliard korun) za zkonfiskovaný majetek. Při studiu těchto prohraných sporů a miliardových nárocích se mi přímo vnucuje mnoho otázek, k nimž by bylo třeba podat vysvětlení i konkrétní odpovědi. To by však vyžadovalo dlouhé hledání v archívech (možná i liechtensteinských), k čemuž nemám možnosti. Existují však literární prameny, jak v české tak i v německé literatuře, nebo články uveřejňované v poslední době v okresním tisku Nový život, kde některé články přímo pohádkově hodnotí Liechtensteiny v našem kraji. Za prvé je nutno panu knížeti asi připomenout, že celé kulturní Evropě je známo, jakým způsobem byl tento přemnohý miliardový majetek Liechtensteinů nabyt. Kulturní Evropě je také známo, že konfiskáty jeho prapředka Karla I. z Liechtensteina byly takového rázu, že po jeho smrti byl proti němu zaveden soudní proces, který měl vyřešit navrácení konfiskovaného majetku šlechtickým rodům, zejména po Bílé hoře. Majetek se těmto rodům zkonfiskoval jen proto, že nepřešli ke katolicismu tak jako Karel I. Celý proces přežil několik císařů (Ferdinand I. i II., Leopold I. i II.) a další mocnáře, ale nikdy nebyl dokončen. Komu Hans Adam II. vrátí tento majetek? Zkonfiskované rody již neexistují, takže kolik odečte z uvedených 21 miliard a vrátí je českému státu? V roce 2001 se Hans Adam II. dokonce obrátil na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, kde znova žádal o navrácení Velké vápenky. Všechny soudy, které se týkaly obrazu Velká vápenka, byly jen pokusem prolomit prezidentské dekrety a snaha získat nazpět celý majetek. Ale který? Co vlastně patří Liechtensteinům?. Dovolil jsem si vyslovit na tuto problematiku svůj názor, ke kterému jsem dospěl studiem celé řady českých i německých autorů historické literatury (Josef Polišenský, prof. A. Ernstberger, prof. A. Nohejlová-Prátová, K. Vít,
Mikulovská 151 691 42 Valtice 519 352 365
Erich Kippes a další). V jednom článku pana Juříka, uveřejněném v roce 2009 v Novém životě, bylo uvedeno, že kníže František Josef II. (otec Hanse Adama II.) nechal ještě před nástupem nacistů ve Valticích v roce 1938 na valtické a lednické nádraží přistavit švýcarské nákladní vagóny, které měly odvézt nejcennější sbírky z obou zámků, včetně zlatého kočáru. Ve Zpravodaji Valtic ze dne 9. února 2009 v rozhovoru s paní Kofrojovou se v závěru článku píše: „...vytáhli z kočárovny zlatý kočár, zapřáhli koně a jezdili po Valticích – Sověti.“ Takže si můžete vybrat. Ať je pravda jakákoliv, pokud si však přečtete konkrétně tento článek v Novém životě, který pojednává o odvozu vzácných uměleckých sbírek z Valtic a Lednice do Vaduzu, pak velmi mírně řečeno jsou v tomto článku dvě věci, které na mne působí rozpačitě. To, že převoz vzácných sbírek přes německé hranice se podařil proto, že němečtí celníci nerozuměli umění a za další je spíše naivní (nebo záměrné), že nebyl odvezen i obraz Velká vápenka, jehož hodnota se odborníky odhadovala na tehdejších 500 000 marek, tj. asi 10 mil. korun. Jak jsem zde již uvedl, Velká vápenka měla za úkol prolomit Benešovy dekrety a tím by se otevřela i cesta k získání ostatního majetku. Uveřejňované články v Novém životě zřejmě tvoří podstatnou část knihy Moravské dominanty Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Po vydání knihy napsal pan Vaněk z Prahy do Nového života článek - Až příliš optimistické hodnocení Liechtensteinů. A já jen dodávám: Až příliš pohádkové vyprávění o Liechtensteinech. Rok 2009 byl v mnoha událostech významný. Na závěr svého vyprávění bych chtěl poukázat alespoň na dvě významné události. Především to bylo znovu navázání diplomatických styků s Liechtensteinským knížectvím a návštěva představitele knížectví – Jana (Hanse) Adama ve Valticích. Nejméně celoevropský význam mělo letošní ( rok 2009 ) 1. září, kdy před 70. lety vypukla druhá světová válka. Varšava se stala místem, kde evropští politikové vzpomněli tento den roku 1939, kdy Německo napadlo Polsko a rozpoutalo válečné běsnění v Evropě. K tomuto útoku se v souladu s předcházejícími dohodami (jsou uvedeny ve vyprávění) připojil 17. září i Sovětský svaz. Jak jsem již uvedl dříve, ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva i 15000 válečných zajatců a asi 10 000 příslušníků inteligence. Sovětské vedení v čele se Stalinem nechalo všechny zajatce a inteligenci povraždit převážně v Katyňském lese a tak se do světa dostal i pojem - Katyňský masakr. Německý spolkový kancléř Willy Brandt
Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00 9
při své nejbližší zahraniční cestě v této funkci si zvolil Polsko, a to záměrně. Ve Varšavě na Westerplatte, kde stojí pomník polských vojáků a vlastenců padlých ve druhé světové válce, Willy Brandt poklekl a Polákům se za všechny válečné hrůzy, způsobené Německem, omluvil. Sovětskému svazu a jeho nástupnickému státu Ruské federaci trvalo celých 70 let, než se Putin omluvil, či lépe řečeno neomluvil za Katyňský masakr. Bohužel Putinova omluva nebyla taková, jakou by si ji Poláci představovali. Ruský premiér ji relativizoval poukázáním na to, že s Hitlerem paktovali i jiné státy, konkrétně i Polsko a Katyňský masakr vyvažoval sovětskými obětmi při osvobozování Polska. Toto považují Poláci nejen za urážku, ale i další okupaci. Lidové noviny k tomuto případu napsaly: „Rusové nepochopili podstatu věci. Kdyby na Westerplatte, tak jako Willy Brandt, na kolenou požádal Poláky o odpuštění, vyvolal by jistě celosvětové sympatie ke své zemi. Ale tak se na něj dále budou všichni dívat skrz prsty a podezírat ho z úmyslu, za který se bude muset jeho nástupce zase někdy omlouvat. Britský politik Winston Churchill (18741965) ve svých Pamětech napsal: „Článek má vyčerpat téma, ne jeho čtenáře.“ Držel jsem se jeho rady. Dipl. Ing. Vilém Komoň
Konec
Vyšla kniha Dipl. Ing. Viléma Komoně s články z Valtického Zpravodaje. Zakoupit možno u autora nebo po tel. 607 628 880 nebo 724 950 605
Perly kniha na pokračování...
Neušla osudu V národopisném souboru písní a tanců byla Marta šťastná. Cítila se v období zkoušek a vystoupení jako ryba ve vodě. Prozpívala se až na první místo. Jako sólistka okouzlovala svým zpěvem nejprve ve škole, poté i v okolí. V druhém ročníku bylo už jméno Marta Klempárová všeobecně známým pojmem. Když si podniky a instituce objednávaly vystoupení školního souboru, trvaly především na její účasti. Vždycky zaručovala velkou návštěvnost. Po vystoupení mívali zpěváci a tanečníci jako jedinou odměnu pohoštění. Tedy kromě bouřlivého potlesku. Mladí lidé, zpravidla velmi unavení, si pochutnávali obvykle na obložených chlebíčcích nebo uzeninách, které zapíjeli limonádou. S hostiteli poseděli a pobesedovali. Patřilo to k tradici. „Odkud jsi, Marto? A co tvoje rodina?“ zeptal se jednou ředitel textilního závodu. Školní soubor tu nezpíval poprvé a dívka ho zaujala. Docela rád by ji pro „svůj“ podnik získal. Zjistil, že se dobře učí, že dokonce dělá dvě školy najednou a že je velmi ukázněná. Pokud měl plnit úkol „shora“, snažil se vybírat jen schopné a pracovité Cikány. „Jsem z Velkých Borovan. Žijeme s matkou. Otec nás opustil. Mám pět sourozenců, ale doma jsou už jen dva. Je tam bída. Matka pracuje u sedláků od jara do zimy. Jenom na sezónu. Pracuje na poli.“ Vysypala ze sebe všechno, co potřeboval vědět. „Co myslíš? Šla by tvoje matka dělat k nám? Naučila by se šít a měla by tak práci na celý život. A se slušným platem. Přece jen by to pro ni nebyla taková dřina a nebylo by to na sezónu, ale na celý rok,“ chytil ředitel příležitost za pačesy. Není vyloučeno, že když zaměstná matku, podaří se mu časem získat i tuto jiskrnou a inteligentní dívku. „Když ono je z Borovan do Lubovic špatné spojení. Jezdí jenom dva autobusy denně. Takže by to nešlo. A taky máme doma ještě dvě děti,“ s viditelnou lítostí odpověděla Marta. To je škoda, že to nejde, určitě by si polepšili, pomyslela si. Z výrazu tváře a nakrčeného čela bylo patrno, jak moc ji mrzí, že nelze nabídku přijmout. „Myslíš, že by se byla tvoje rodina ochotna přestěhovat, kdybych vám nabídl bydlení tady v Lubovicích?“ znělo z ředitelových úst Martiným uším jako rajská hudba. To už byla jiná. Bude-li byt, bude dobře placená práce. „Pojedu domů a promluvím s matkou,“ slíbila dívka. Četl v jejich očích radostný příslib. Byl spokojený. Pokud bude dívčina matka jen z poloviny temperamentní jako Marta, udělá velmi dobrý tah. Všeobecně se vědělo, že je velmi schopný zaměstnavatel. Jeho závod patřil k nejlepším. Uměl si zaměstnance vybírat. Matka Justina dlouho neváhala. Jela se do Lubovic domluvit. A udělala dobře. To, co jí nabídli k bydlení, předčilo veškerá očekávání. Nevěřila vlastním očím. Nebyl to žádný byt v činžáku, byl to domek. A jaký domek! Zděný! Budou bydlet jako páni. Tajil se jí dech. A
Relaxclub Valtice nabízí posezení v restauraci, sportovní vyžití - tenis, bowling, petangue, pin-pong, odreagování v luxusním casinu, poučení a zábavu v kongresovém salonku.
plat? Neuvěřitelný. Práce po celý rok. A těch peněz! O tom se jí ani nesnilo. Štěstím se až zajíkala. „Marto, jak my se jenom budeme mít! Ani se tomu nechce věřit. Ale trochu se mi přece jenom stýská. Těch sedmnáct let ve Velkých Borovanech, to byl přece jen kus života. I když ponejvíce smutného. Byla jsem tu ale zvyklá na náš sroubený domek, na hřbitov vedle, na šumění lesa, na lidi, na tvrdou a špatně placenou práci…“ „Já vím, mami. Sedláci tě potřebovali. Potřebovali hlavně tvoje pracovité, pilné a spolehlivé ruce. Ale na druhé straně nám nikdy nikdo nenadával a nikomu nevadilo, že jsme Cikáni. Na to se připrav, že ve městě je to jinak.“ Loučily se obě se slzami v očích. Čím více se však vzdalovaly, byly klidnější. Čím blíže k městu, tím více nevyřčených otázek se kupilo v Justinině mysli. Co ji čeká? Jací budou lidé se kterými se bude stýkat? Jede do neznáma, ale jede opravdu za lepším? Otázky zodpoví až čas. *** „Tady je paní Marta Bándyová a bude vás zaučovat,“ představil Justině mistr sousední cikánskou pracovnici. „Marto, toto je ta nová. Jmenuje se Justina Klempárová. Přeji vám oběma, abyste to tu dobře zvládly.“ „Odkud jsi, Marto? My bydlíme tady v Lubovicích. Dostali jsme moc pěkný domek.“ „Moje rodina žije v Sokolnici. Rodiče jsou zemědělci. Já znám tvoji dceru Martu. Nádherně zpívá a tančí. To tu vědí všichni. Jsi přece její matka, že?“ „Já neumím tak zpívat. Marta má nadání po Jozefovi, po otci. On je hudebník. Marta je nejen zpěvačka, ale je také pracovitá.“ „A také pěkná. Kroj jí moc sluší.“ Obě ženy si povídaly o svých rodinách a o svých životech téměř nepřetržitě. Sblížily se natolik, že už vlastně neměly před sebou žádná tajemství. „Víš, jak jsem ti říkala o naší Martě, tak ona je opravdu pracovitá a starostlivá. Pracovala u sedláků od pěti let. Nejdříve jako husopaska, pak pásla krávy a jezdila s koňmi. Ve škole vždycky dobře prospívala, tak mě přemluvili, abych ji dala učit na zemědělskou a rodinnou školu. Vždyť vlastně díky jí jsem dostala tuto práci. I ten domek, do kterého jsme se nastěhovali. Kdo dostane naši Martu za ženu, neprohloupí.“ „A ona už má nějakého kluka?“ „Ne, nemá. Už jí bude sedmnáct, ale ještě nikoho nemá. Ani neměla. Má plnou hlavu jenom školy, zpívání a rodiny.“ „Představ si, Justino, jaká bychom mohli být společná rodina. No, řekni. To by bylo úžasné. Představ si, že by se tvoje Martička provdala k nám za mého bratra. Byly bychom si my dvě ještě bližší. Co na to říkáš? U nás by se špatně neměla.“ Nad Martou Klempárovou se stahovaly mraky. Za jejími zády se začala osnovat budoucnost. Bylo to tak zvykem. Rodiče nečekali, až si chlapci nebo děvčata někoho přivedou. Až si sami vyvolí. Prostě podle tradice za ty dva, podle nich nerozumné mladé lidi, domluvili sňatek sami. A tak se stalo i Martě. *** Veterinární ambulance pro malá domácí zvířata
MVDr. Jiří Krabička Zámecké nám. 8, 690 02 Břeclav Ordinační hodiny: Po-Pá 1400 – 1800
606 795 900
[email protected] www.krabicka.cz 10
„Maminko a tatínku, toto jsou Klempárovi. S Justinou jsme spolupracovnice. Toto je její muž Jozef, dcera Marta, která tak krásně zpívá, a jejich děti,“ uvedla přátele Marta Bándyová. Pozvala je na rodinnou slavnost bez bližšího určení. Rodiny chtěly dohodnout svatbu. Proto přišel i Jozef. Marta nic netušila, když ji rodiče i s dětmi vzali do Sokolnice. Nedivila se ani tomu, že s nimi jede i otec. Netušila, že ji tam vlastně jedou představit. Chovala se nenuceně. Zdvořile odpovídala na otázky a dohlížela na sourozence. „Pravda, jsme v družstvu, ale máme mimo to ještě hospodářství. Vlastně je to statek, ale naše děti nechtějí na polích pracovat a ani o dobytek nemají nijak velký zájem. Raději dojíždějí za prací do města,“ stěžovali si na oko rodiče Bándyovi. Vlastně se chlubili majetkem a tím, že jejich děti jsou něco víc než zemědělci. Marta s dětmi otráveně odešla na dvůr. Neměla ráda pýchu. Bándyovci ji vůbec nezajímali a vlastně si ani nevšimla, že mají syna. Co je jí do toho, že děti těchto nesympatických lidí nechtějí pracovat na venkově, že raději odjíždějí do měst, hlavně co nejdál od polí. Cestou domů si matka velmi pozorně dceru prohlížela. Toužila vědět, jaký účinek na ni návštěva měla. Stále ještě jí pravý důvod všichni tajili. Byli by raději, kdyby došlo ke sblížení mladých lidí přirozenou cestou. Nakonec to Justina nevydržela a zeptala se přímo: „Marto, ty sis nevšimla toho jejich syna?“ „Jakého syna? Tam byl nějaký syn?“ „No, přece Toník. Pěkný chlapec. Ty sis ho opravdu nevšimla?“ „Ne. Nevšimla jsem si žádného Toníka. Ani nikoho jiného. Bándyovi se mi vůbec nelíbili. Jen se pořád chlubili. A to je hřích. Budu moc ráda, když k nim už nikdy nebudu muset,“ odbyla matku. Nedokázala pochopit, že se s nimi může přátelit. Dokonce i otec. Tak málo se stýká s vlastní rodinou, ale k těm hrozným lidem jel s nimi. „No, no. Jen se neodříkej. Jsou to slušní lidé. Také majetní. Považujeme si za čest, že nás pozvali,“ pokárala Martu Justina a pomyslela si, že to s ní nebude jednoduché. Jozef si bude muset také s dcerou promluvit. *** Martino učení se chýlilo ke konci. Škoda. Tři roky uběhly jako voda. Na tak krásný život si snadno zvykla. Už si ani nedovedla představit, že by žila jinak. „Marto, když mi slíbíš, že to nikomu neřekneš, tak ti povím tajemství,“ tiše oslovila děvče paní Minářová. „Jaké tajemství? Slibuji, že nikomu nic neřeknu.“ „Učitelé o tobě mluvili a já jsem to slyšela.“ „Co říkali?“ napětí v obličeji a velké otazníky v očích. „Co jsem provedla?“ „Nic jsi neprovedla. Neboj. Vedení se snaží tě dostat na střední zemědělskou školu s maturitou do Ivanovky. Co ty na to?“ „Paní Minářová, ani si nedovedete představit, ani nevíte, ani… ani… Jsem moc šťastná. Děkuji vám.“ „Mně neděkuj. To sama sobě poděkuj, že jsi taková, jaká jsi. Určitě by to nedělali jen tak pro nic za nic. Jsi výborná ve škole, v souboru i v soukromém životě. Všichni ti přejeme, abys to někam dotáhla. Vždyť jsme na tebe všichni moc hrdí.“ Pocit štěstí dívku zahltil. Toužila po tom. Chtěla se vzdělávat. Chtěla studovat. Byl to její sen, ale nevěřila v něj. A teď byl téměř na dosah. Závěrečné zkoušky udělala na samé jedničky a jednu dvojku. Ta dvojka byla tradičně z matematiky. I tak měla předpoklady pro
další studium. Byla šťastná. Těšila se do Ivanovky. Je to sice daleko, ale určitě si zvykne. Na Lubovice si také zvykla. Otrkala se. Srdce bušením hrozilo, že se utrhne. *** Sny. Nesplněné sny… „Žádná škola! Žádná Ivanovka. Bude ti devatenáct. To si laskavě uvědom. Žádná z tvých sester tak dlouho do školy nechodila. Na co by ti to bylo? To mi prosím řekni!“ rozkřičela se matka. „Když budu mít maturitu, dostanu lepší práci. A já chci studovat. Chci mít maturitu.“ „Každá ženská se vdá a má děti. Anička v tvém věku už byla vdaná pět let. Vdáš se i ty a vezmeš si Toníka.“ „Jakého Toníka?“ „Bándyho.“ „Vždyť ho neznám. Nikdy jsem ho neviděla.“ „To není žádný důvod pro to, aby sis ho nevzala. Je to pracovitý mládenec.“ „Já ho nechci! A ze školy už poslali přihlášku na tu střední do Ivanovky.“ „Bude tak, jak jsem řekla. A také si poslechneš otce. Zavolám ho, aby sis nemyslela, že to chci jenom já.“ Jozef Klempár měl pořád ještě rozhodující slovo. Proto ho Justina pozvala, aby dceři domluvil. „Co to slyším od matky? Ty se prý odmítáš vdát. Je to pravda?“ „Tati, já chci jít studovat. Ze školy už odeslali přihlášku. Vdát se přece můžu až potom, až udělám maturitu.“ „A kdo si myslíš, že si tě potom vezme? Už teď můžeš být ráda, že tě chce Toník Bándy. Vždyť ti bude devatenáct. To je už na nevěstu až moc.“ „Devatenáct mi bude až za půl roku. A vdávat se přece nemusím. Teta, tvoje sestra, se také neprovdala,“ namítala Marta a slzy jí tekly po rozpálených tvářích. Sen o studiu se hroutil. „Nebuď drzá. Vdáš se a dost. Svatba bude ještě letos v listopadu. A nemusíš mít obavy. Chudá nevěsta nebudeš. Svatbu ti vystrojím já,“ uzavřel otec diskusi a vypjal hruď. Na to přece ještě má. Justina s ním souhlasila. I když ji opustil, i když žil s jinou ženou, pořád to byl její manžel. Milovala ho. Mimo něj nikoho jiného. Jeho slovo bylo zákon. On byl muž a ona jenom žena. A nakonec to byly především jeho děti. „Nechci už o škole slyšet ani slovo,“ řekla Justina a odešla. Nechala Martu její bolesti, jejímu trápení. Tolik slz dívka ještě nikdy neprolila. Proč se to muselo stát zrovna jí? K čemu dělala školu, když si svůj osud nemůže řídit sama? Pane Bože, smiluj se! *** „Paní Klempárová, přijeli jsme kvůli vaší Martě. Nenastoupila studium. Můžeme s ní mluvit?“ vstoupili jednoho dne do domku zástupci školy. „Není doma.“ „Tak to my tu na ni počkáme. Třeba byste jí mohla zatím zabalit věci. Vezmeme ji do Ivanovky s sebou.“ „Marta nikam nepojede. Má před svatbou. Až se vdá, bude se věnovat rodině. Nashledanou!“ Odbyla je Justina a otočila se k nim zády. Marta to všechno slyšela. Nad svým smutným osudem plakala ve vedlejším pokoji. Plakala, ale vzbouřit se nedovedla. Křesťanská výchova zdůrazňovala čtvrté přikázání – Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Táňa Tichá příště: Otrokyně
Nesuď - neznáš celý příběh! V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí. Onoho dne se muž vydal na lov se synem a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce. Všichni říkali: „Dědo, ty máš ale štěstí!“ „Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh!“odpovídal stařík. „Co to říká, jak může pochybovat?“ divili se ostatní. Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl. „Blázen!“ komentovali dědovo rozhodnutí ostatní. Jednoho dne hřebec zmizel. „Takové neštěstí!“ lamentovali všichni. „Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh,“ odpověděl muž. „Pomátl se na rozumu,“ soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce. Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen. „Ten děda má ale štěstí!“ volali sousedé. „Zda je to štěstí či ne, to ukáže život,“ odpověděl muž. „Radostí mu přeskočilo!“ domnívali se druzí. Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív. „To je hrozné, taková smůla!“ litovali jej lidé. Ale děda zase mlel svou: „Smůla? Štěstí? Kdo ví.“ „Bolestí se zbláznil!“ křičeli ostatní. Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali: „Dědo, ty máš ale štěstí, my jsme přišli o muže a syny. Taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním.“ „Tragédie nebo požehnání? Neznáte stále konec příběhu.“ „Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví!“ Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí záviděli mrtvým. „Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!“ „Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte smysl příběhu. Už za okamžik to může být jinak.“ Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé a osvobodili je z otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání. U večerního ohně si vzpomněli na dědova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy 11
má ten příběh konec. „Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů. Tím prvním je pohled oběti, ten vždy volá po odplatě. Tím druhým je pohled pachatele, ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo. Tím třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal.“ „Mluvil jsi o třech pohledech. Kdo by však mohl být tím čtvrtým účastníkem?“ „Ten čtvrtý čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte. Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích jeho poselství. Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou. Vzpomeňte si na události kolem koně. Kolikrát jste o tomtéž řekli, že je to štěstí a vzápětí zase neštěstí! Proto si zapamatujte: nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a pokoru, abyste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si slunce v duši. Všichni jsme na cestě za světlem. Každý si volí sám, jakou cestou půjde, zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo a rychle cestou srdce. Na konci se stejně jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy i každého příběhu se jmenuje návrat domů, spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž jsme vzešli a jíž jsme.“
Jak funguje současná ekonomika fejeton Je líný den. V jednom malém městečku slunce pálí, ulice vylidněné. Časy jsou nelehké, všichni jsou zadlužení, lidé žijí na úvěr. V ten den projíždí městem bohatý turista. Zastaví se v hotelu, položí na pult 100 eur řka, že si chce prohlédnout pokoje a strávit tam jednu noc. Hned, jak turista odejde na prohlídku, majitel sbalí 100 eur a běží splatit dluh u řezníka. Řezník bere 100 eur a běží splatit svůj dluh u farmáře vepřů. Farmář hned běží zaplatit dluh u prodavače krmení. Prodavač krmení jde zaplatit dluh místní prostitutce, které se také těžce dotkla hospodářská krize a začala poskytovat své služby na úvěr. Taktéž prostitutka jde splatit dluh hoteliérovi za nezaplacený pokoj. Hoteliér rychle položí 100 eur na pult, aby bohatý turista nic nezpozoroval. V tom okamžiku se objeví turista a bere si zpět svých 100 eur řka, že pokoje nejsou vyhovující, a odchází. Nikdo nic nevyprodukoval, nikdo nic nevydělal, ale celé město je bez dluhů a vzhlíží do budoucna s optimismem. A přesně tak, dámy a pánové, dnes naše vláda řídí hospodářství…
Krásy života Jednoho chladného rána se zastavil jeden mladík v metru ve Washingtonu a začal hrát na housle. Během 45 minut zahrál 6 skladeb, všechny od Bacha. Odhaduje se, že během té doby kolem něj přešlo asi tisíc lidí. Po třech minutách se zastavil jeden muž středního věku, moment poslouchal a hodil mu do pouzdra od houslí pár drobných. Totéž udělala po další minutě jedna žena. Za několik minut se někdo postavil vedle, chvíli poslouchal, pak se podíval na hodinky a pokračoval v cestě… Kdo poslouchal nejdéle, byl asi tříletý chlapeček. Poslouchal až do chvíle, kdy ho matka doslova odtáhla. Podobně se zachovaly i další malé děti. Všichni rodiče, bez výjimky, je doslova odtáhli od houslisty. Během těch 45 minut, jen sedm lidí na chvíli postálo, dalších 20 přihodilo pár drobných nebo nějaký dolar, aniž by se zastavili. Houslista si tak vydělal skoro 32 dolarů. Když přestal hrát, nikdo si toho nevšimnul, neozval se žádný potlesk, žádné slovo uznání. Nikdo nevěděl, že ten muž byl Joshua Bell, jeden z nejlepších světových houslistů, který tam hrál ty nejkomplikovanější Bachovy skladby na houslích stradivarius, odhadnutých na 3,5 milionu dolarů. Dva dny před tímto vystoupením v metru Joshua zaplnil divadlo v Bostonu do posledního místa a přitom nejlevnější vstupenky stály 100 dolarů. Toto je realita. Bellovo vystoupení v metru organizoval deník The Washington Post jako experiment o vnímaní, zálibách a prioritách lidí. Otázka byla: „Jsme schopni vnímat krásu v tak banálním prostředí jako je metro? Zastavíme se na moment a prožíváme ji? Dokážeme poznat výborného interpreta v docela obyčejném prostoru?“ Jen jedna žena ho poznala. Stacy Fukuyama, která pracuje v jednom obchodním centru. Po chvíli váhání poznala, že to není žádný pouliční umělec. Poznala ho, protože ho slyšela hrát před několika týdny v knihovně amerického kongresu. „Bylo to to nejzajímavější, co se mi stalo během poslední doby ve Washingtonu,“ přiznává. „Joshua Bell tam stál a hrál v největší
"DOMÁCÍ TAXI"
Vítězslav Krčka
602 722 322 E-mail:
[email protected]
dopravní špičce a lidi si toho ani nevšimli, jen mu občas přihodili nějaký ten dolar“. Ale co jí nejvíc překvapilo, bylo, že po ukončení koncertu se nikdo neozval, ani jedno zatleskání, ani jedno bravo. Nic, jen ticho. Bell se smál a říkal: „Nedopadl jsem zase tak špatně, 32 dolarů za tři čtvrtě hodiny. S tím bych mohl i žít a nemusel bych platit mému manažérovi.“ Výsledek tohoto experimentu by mohl být tento: „Když nemáme čas se na chvíli zastavit a poslechnout si nejkrásnější hudbu v interpretaci výborného houslisty, kdo ví o jaké další krásy se připravujeme během našeho uspěchaného života?“ Tak teda pozor na rychlé úsudky a zkuste si udělat trochu času na rozjímání v tomto dušičkovém čase. Hezké prožití měsíce listopadu vám přeje Pavlína Vlková, šéfredaktorka
KVĚTINÁŘSTVÍ Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka
[email protected]
Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba
Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043
Bezdrátové připojení k internetu již od Kč 360,- bez DPH tel.: 539 085 100-3 | www.freebone.cz | www.freebone.eu |
[email protected] VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXXI. prodejné, cena 5.- Kč
vydává Občanské sdružení Valtice, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky, inzerce: Ing. Vlková 739 555 011, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail
[email protected],
[email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. listopadové číslo, vyšlo 4.11.2010
12
