Valtický zpravodaj 7. únor 2007
N aše nová hasičská zbrojnice
V pátek 2. února byla slavnostně přestřižena páska k zahájení provozu nové hasičské zbrojnice na ulici Pod zámkem čp. 1055 ve Valticích. Páska byla přestřižena poslancem Parlamentu ČR Ing. Jiřím Petrů, zástupcem dodavatelské organizace firmy F&K&B a.s., panem Karlem Fialou a zástupcem projektanta - firmy Jančálek s.r.o., Ing. Jaroslavem Fojtáchem. Dalšími hosty tohoto slavnostního aktu byli zástupci Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje Brno - ředitel pan plk. Ing. Zdeněk Vlkojan, ředitel územního odboru Břeclav – plk. Ing. Leopold Machala, starostka obce Hlohovec Mgr. Jana Vlková, zástupci Sboru dobrovolných hasičů a zastupitelé města Valtice. První Hasičská zbrojnice ve Valticích byla postavena v roce 1932 na místě v blízkosti dnešního Nákupního střediska. Mnozí ji jistě máte ještě v paměti. A právě při výstavbě nákupního střediska byla budova hasičské zbrojnice zbořena. To bylo zhruba před 30 lety. Od té doby se valtičtí hasiči tísnili v objektu státního statku. Přes všechny problémy s místem, technikou a nedostatečným vybavením, byla činnost dobrovolného spolku
hasičů ve Valticích i v tomto období na velmi dobré úrovni. Jejich snaha o výstavbu nové Hasičské zbrojnice a jejich nezdolná vůle byla korunována úspěchem, postavením této nové budovy hasičské zbrojnice. Avšak jen jejich vůle a snaha, bez podpory dalších konkrétních osob na všech správních úrovních, by k realizaci stavby určitě nestačila. Největší dík patří bývalému starostovi Valtic, dnes poslanci parlamentu ČR, panu Ing. Jiřímu Petrů. Zejména jeho zásluhou se podařilo získat dotaci ze státního rozpočtu. Stavbu připravit a dokončit ve skutečně velmi krátkém termínu dokázali projektanti ze společnosti Jančálek s.r.o. a dodavatelská stavební firma F&K&B a.s. Finanční výdaje na stavbu činily 11.889.212,- Kč (z toho bylo ze státního rozpočtu 11.389.099,- Kč a z vlastních zdrojů města 500.113,- Kč) Aby jste si všichni, kdo máte zájem, mohli prohlédnout nové prostory, které nyní užívá SDH Valtice uskuteční se v sobotu 10.2. Den otevřených dveří pro veřejnost. -ipv-
Antika restaurování, konzervování starožitností
608 782 777
Počítače, internet 604 215 337
SEVA-FLO RA s.r.o.
Město VALTICE
Nám. Svobody 12, Valtice, 519 352 615
VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.: 519 361 311
ZASTUPITELSTVO RADA KOMENTÁŘ
Usnesení č. 4 ze zasedání zastupitelstva města konaného dne 22. ledna 2007 I. Zastupitelstvo města bere na vědomí: 1. Slib členky zastupitelstva města paní Leony Sobotkové. 2. Určení paní Dagmar Uherkové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva města. 3. Zprávu o kontrole usnesení ZMV č. 3 ze dne 20. prosince 2006. 4. Zprávu o činnosti rady města v mezidobí zasedání zastupitelstva města. 5. Zprávu o geologických pracích formou seismického průzkumu na katastru Valtic a Úval. 6. Informaci o výnosu Tříkrálové sbírky 2007 ve Valticích. 7. Prezentaci Ing. Petra Zelinky o vybudování dětských hřišť. II. Zastupitelstvo města schvaluje: 1. Určení p. pana Jiřího Špačka a pana Ing. Petra Zelinky za ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva města. 2. Návrhovou komisi ve složení: Mgr. Slávka Janků, MVDr. Ivo Sobotka, Ing. Petr Sláčala 3. Doplnění programu o vystoupení zástupce PČR majora JUDr. Františka Klimuse. 4. Program jednání dnešního zasedání. 5. Prodej pozemku par.č. 131 ostatní plocha o výměře 56 m2 a pozemku par.č. 132 ostatní plocha o výměře 98 m2 v k.ú. Úvaly u Valtic panu Jaroslavu Rebendovi bytem U Splavu č. 4, Břeclav za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemků. 6. Prodej pozemku par.č. 2079 orná půda o výměře 457 m2 v k.ú. Valtice paní Jarmile Žižkové a administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku. 7. Prodej pozemku par.č. 341 orná půda o výměře 1919 m2 v k.ú. Valtice panu Renému Kolářovi na vybudování minigolfového hřiště za administrativní cenu a náklady spojené s prodejem pozemku. 8. Darovací smlouvu na pozemek par.č. 232/8 zastavěná plocha o výměře 2 m2 v k.ú. Valtice TJ Lokomotiva Valtice s tím, že náklady spojené s darováním uvedeného pozemku uhradí tělovýchovná jednota a pověření starostky podpisem smlouvy. 9. Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu na pozemky par.č. 1062/1, 2585, 2574/1 a 2582 v k.ú. Valtice uzavřenou mezi Městem Valtice a E.ON Distribuce a.s. České Budějovice k realizaci stavby „Valtice, Polní ul. kabel NN, posílení“ a pověření starostky podpisem smlouvy. 10. Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu na pozemky par.č. 1215,1243,1221,1264, 1263, 2422/2,2424/2 a 1222 v k.ú. Valtice uzavřenou mezi Městem Valtice a E.ON Distribuce a.s. České Budějovice k realizaci stavby „Valtice, Lipová ul, kabel NN, posílení venkovního vedení NN“ a pověření starostky podpisem smlouvy. 11. Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene na pozemek par. č. 3027/22 v k.ú. Valtice a společností RWE Transgas s.r.o. Praha 10 a pověření starostky pod-
pisem. 12. Výši odměny neuvolněným členům ZMV dle předloženého návrhu. 13. Dohodu mezi Městem Valtice a Jihomoravským krajem ve věci projektu „Portál cykloturistiky Jihomoravského kraje v návaznosti na Dolní Rakousko“. 14. Členský příspěvek za rok 2007 do DSO LVA ve výši 36.330,- Kč. 15. Vyplacení výnosu z prodeje plynovodu na ul. Vinařské panu Miroslavu Loučkovi, dodavateli stavby. III. Zastupitelstvo města zvolilo: 1. Paní Mgr. Slávku Janků za přísedící Okresního soudu v Břeclavi. 2. Paní Evu Fojtovou za přísedící Okresního soudu v Břeclavi. IV. Zastupitelstvo města ukládá : 1. Ing. Terezii Lvové, starostce města, pokračovat v jednání s oblastním ředitelem ppl. Ing. Štěpánkem, cizinecké policie ČR, ohledně zřízení policejní služebny ve Valticích. Ing. Pavlína Vlková v.r. místostarostka
Ing. Terezie Lvová v.r. starostka
Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne 19.2.2007 a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice
Městská policie informace o činnosti - leden 2007 Vzhledem ke skutečnosti, že oba městští strážníci jsou již delší dobu v pracovní neschopnosti, bude zpráva o jejich činnosti za měsíc leden uveřejněna společně se zprávou za únor v březnovém vydání zpravodaje. Děkujeme za pochopení. -ipv-
Čaj o páté Také v tomto roce se konají v Remedii Břeclav svépomocné skupiny „Čaje o páté“. Veškeré informace získají rodinní pečovatelé na informační lince tel. 549 242 279 v pracovních dnech v době od 8:00 do 16:00 hod. Informační materiály zasíláme všem pečovatelům zdarma. Kontaktní osoby: Dagmar Vtípilová - ředitelka střediska, Monika Ondrová - sociální pracovnice Informace o svépomocné skupině v Břeclavi osobně podá ředitelka RC paní Jarmila Pěčková. Svépomocná skupina se schází každou poslední středu v měsíci v 17:00 hod., v prostorách Remedia plus o.p.s., U nemocnice 1,690 02 Břeclav, nebližší setkání je 28. února. Zdeněk Choura, pracovník sociální péče Diakonie ČCE
2
Co s ním? Použitý nápojový karton. Město Valtice od ledna 2007 zahajuje a rozšiřuje, ve spolupráci se společností EKO-KOM a.s., třídění dalšího druhu komunálního odpadu a to - nápojové kartony. Proto bychom Vás rádi požádali o spolupráci při jejich tříděném sběru. Všichni jsme je zajisté viděli. Ty na první pohled papírové krabice ve kterých jsou nápoje. Ať už mléko, džus, a nebo malá pitíčka (fruka). Tyto „krabice“ se staly běžnou součástí našich nákupů. Někteří z nás oceňují snadnou skladovatelnost tohoto obalu, jiní to, že nápoje a tekuté potraviny mají delší trvanlivost, takže nemusí tak často na nákup. Málokdo se však zamýšlí nad dalším „životem“ tohoto obalu, poté co se změní v odpad. Z čeho se vlastně skládají, proč a jak je třídit. Proč třídit nápojový karton? Podobně jako velké množství odpadu, které končí na skládkách a ve spalovnách i nápojové kartony obsahují cenné suroviny, které lze znovu velmi dobře využít. U kartonů to platí dvojnásob. Lze ho totiž využít dvěma způsoby a to v papírnách a na výrobu stavebního materiálu. V našich obchodech se vyskytují dva typy těchto kartonů a to tzv. aseptický (UHT) určený pro trvanlivé výrobky a neaseptický pro výrobky určené k okamžité spotřebě (pasterované). Oba typy se liší počtem a složením jednotlivých vrstev. Neaseptický se skládá ze tří vrstev polyethylenu a jedné vrstvy vysoce kvalitního, papírnami žádaného bezdřevého kartonu. Aseptický je zákonitě složitější, krom až čtyřech vrstev polyethylenu a bezdřevého kartonu, obsahuje ještě hliník, který chrání obsah proti pronikání světla. Papír plní nosnou funkci a polyprophylen se používá především díky své nepropustnosti pro vodu a mikroorganismy. Jak správně třídit nápojový karton? Bohužel kontejnery speciálně na tyto obaly se vyskytují v naší zemi málokde. Ve městě Valtice se nápojové kartony (tetrapaky) třídí do speciálních červených pytlů, které si občané mohou vyzvednout na pokladně MěÚ Valtice. Nápojové kartony vymyjte malým množstvím vody, rozložte rohy a stlačte! Pokud nápojový karton obsahuje umělohmotný uzávěr – není třeba ho odstraňovat. Naplněné pytle budou odvážet pracovníci technických služeb města Valtice, vždy každou první středu v měsíci, spolu s ostatním vytříděných odpadem (papír, plasty, železo ). Co se s vytříděným nápojovým kartonem děje? Jak jsem se již zmínila, tento odpad se dá zpracovat na dva různé typy výrobků. Velká část vytříděných nápojových obalů putuje do papíren, kde jsou podrobeny vířivému rozvláknění, při kterém se na sítech zachytí kvalitní papírová vlákna, která se pak dále zpracovávájí na různé druhy papírových výrobků. Papírny využívající tříděný papír se stále více potýkají s problémy, které způsobuje několika násobně recyklovaný papír. Jedná se především o jeho nižší kvalitu. Právě proto stále častěji vítají kvalitní dlouhé vlákno z nápojových kartonů. Zbytky polyethylenu a hliníku může papírna využít na výrobu páry nebo na ohřev vody. Druhá část vytříděných nápojových kartonů se lisuje za tepla do desek, které se používají jako stavební izolace. Děkujeme MěÚ Valtice, odbor výstavby a životního prostředí, Burská Vlasta
Tříkrálová sbírka ve Valticích V období do 2. do 14. ledna 2007 se uskutečnila celostátní Tříkrálová sbírka, kterou již pošesté organizovala Česká katolická charita, aby z takto získaných finančních prostředků financovala pomoc opuštěným, strádajícím a postiženým spoluobčanům. Ve Valticích probíhala sbírka v sobotu 6. a v neděli 7. ledna, kdy skupinka koledníků – Tří králů, navštívila domácnosti, zazpívala koledu, popřála do nového roku a do zapečetěných pokladniček přijímala finanční dary od občanů. Jedna pokladnička byla po dohodě s vedením města umístěna také na pokladně MěÚ, do níž měli možnost přispět ti občané, které koledníci nenavštívili, ale chtěli tuto akci podpořit. Dne 15. ledna byly pokladničky na městském úřadě u paní starostky odpečetěny, jejich obsah přepočítán, sepsán protokol a vybraná částka ve výši Kč 18.896,50 a ještě 4,5 EUR předána koordinátorovi sbírky z oblastní charity v Břeclavi panu Kalvanovi. Děkujeme tímto všem, kteří ochotně a rádi přijímali koledníky a přispěli tak ke zmírnění utrpení, strádání a bolestí těch, kteří jsou odkázáni na pomoc obětavých a ušlechtilých spoluobčanů. Děkujeme také rodičům malých koledníků, kteří pochopili význam této akce a děti uvolnili. Velký dík zasluhují samotní koledníčci, tři kamarádi, spolužáci z druhé třídy, kteří s nadšením vyzpěvovali a ani deštivé přeháňky je neodradily od úspěšného dokončení jejich „mise“. A. Režňáková, organizátorka sbírky ve Valticích VÝBOR FOTBALOVÉHO KLUBU OZNAMUJE V pátek 9.3.2007 pořádáme TRADIČNÍ ŠIBŘINKY Hotel HUBERTUS, k tanci hraje skupina „R-BOOM“ začátek ve 20:00 hod., vstupenku včetně místenky možno zakoupit od 1.3.2007 v PNS LYČKOVÁ MASKY VSTUP ZDARMA Srdečně zveme všechny příznivce dobré nálady
VÝBOR FOTBALOVÉHO KLUBU DĚKUJE Děkujeme městu Valtice za podporu fotbalu v roce 2006, děkujeme všem sponzorům, kteří se v roce 2006 podíleli na zkvalitnění areálu fotbalového klubu a v roce 2007 všem přejeme mnoho úspěchů.
Výzva pro předplatitele Vyzýváme předplatitele Valtického zpravodaje, aby nejpozději do konce února zaplatili předplatné na rok 2007, případně odhlásili jeho odběr. Předplatné můžete zaplatit v hotovosti u pana Milana Lva nebo bankovním převodem na účet 154141092/ 0600 u GEMB. Variabilní symbol platby vám sdělí také pan Milan Lev na tel. čísle 605102210. Stačí však do avisa k platbě udat Vaše příjmení, případně adresu bydliště a pak nemusíte variabilní symbol zjišťovat. Dodáváme, že po výše uvedeném datu bude v případě nezaplacení předplatného donáška Zpravodaje až do zaplacení pozastavena. Redakce VZ
3
INFORMACE - ZPRÁVY - ZAJÍMAVOSTI Děkujeme všem lidem, kteří přispěli na léčbu Karolínce Horské. Všem, kteří pořádají benefiční a adventní koncerty. Děkujeme paní Kolínkové za všechno, co pro nás udělala. Také bychom chtěli popřát všem do Nového roku hodně zdraví, štěstí, lásky a spokojenosti. Za celou rodinu přejí a děkují, Karolínka & Dita & Rostislav Horští
Školní hospodářství vinařské školy Valtice si pronajme vinohrady v katastru města Valtic od 1 hektaru a výše. Kontakt : 731 468 423
Hledám ve Valticích starší domek ke koupi. Nabídněte na tel. 724210207.
Úprava hodin pro veřejnost Česká pošta sděluje, že s účinností od 1.2.2007 dochází ke změně hodin pro veřejnost u pošty Valtice, a to následovně: Po - Pá 8:00 - 11:00, 13:00 - 17:00 Sobota, neděle zavřeno.
Sbor dobrovolných hasičů Vás srdečně zve na slavnostní otevření hasičské zbrojnice, které se uskuteční v sobotu 10. února 2007
10:00 – 10:15 10:15 10:40 10:45 11:05 11:15 11:30 11:32
Hraje: Vystoupí:
Program Sraz hasičů a hostů před radnicí Zahájení průvodu městem ke zbrojnici Přivítání před zbrojnicí, proslov velitele SDH Valtice Projevy hostů Vystoupení mažoretek z Valtic Akt svěcení hasičské zbrojnice Slavnostní přestřihnutí pásky Za příznivého počasí ukázka útoku mladých hasičů, prohlídka hasičské zbrojnice, občerstvení dechová hudba Pivoňka mužácký sbor z Valtic, mažoretky Valtice
Sdružení Vinaři Valtice 2000 pod záštitou starostky Valtic hlavního města vína zvou na
8. ročník Valtického koštu kdy : sobota 3. března 2007 od 10:00 hod kde : Víceúčelová hala SViŠ na Střelecké ulici Srdečně zvou pořadatelé Informace pro vystavovatele vína : 1 vzorek = 3 láhve o objemu 0,75 L, nebo 0,7 L Každá láhev bude označena těmito údaji: odrůda, ročník, jakostní třída, jméno a obec vystavovatele. Láhve, štítky, bedny, stejně jako sběrná místa vzorků jsou k dispozici: • od 5. února do 15. února v době od 10:00 hod - 16:00 hod ve vinotéce Moravský sommelier na náměstí ve Valticích • od 12. února do 15. února v době od 16:00 hod - 18:00 hod v Městském sklepě Vystavovatelé obdrží za každé tři vystavené vzorky poukázku na volnou vstupenku a katalog. Hodnotící degustace se uskuteční 17. února od 9:00 hod, prezence degustátorů od 8:30 hod. Národní vinařské centrum, Zámek Valtice, hodnocení bude 100 bodovou stupnicí. Zváni jsou všichni vystavovatelé a znalí milovníci vína.
4
ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE
Školní ples V pátek 26.1. se konal v pořadí již několikátý školní ples, který pořádal KRAP v čele s Markétou Nedělovou. Jeho skladba byla již tradiční - zahájení proběhlo v 19:00 a poté následovalo mnoho různých vystoupení kroužků, jejich členy jsou žáci naší základní školy.
a předvedla nové taneční číslo na hudbu z muzikálu Chicago a píseň Limonádový Joe, které sklidilo úspěch. Do pozdních nočních hodin pak dále probíhala volná zábava, a nutno ještě s potěšením dodat, že přestože se zhruba dva týdny před plesem Valticemi rozšířilo zrádné onemocnění horních cest dýchacích, jež sklátilo mnoho obyvatel, většina se zázračně do plesu uzdravila a v sále tedy bylo prakticky plno. Chtěli bychom velmi poděkovat všem, kdo se na přípravě plesu podíleli či jakkoliv přispěli k jeho úspěšnému průběhu, všem sponzorům, kteří věnovali mnohdy velmi hodnotné ceny do tomboly, rodičům a členům KRAPu, jež vše krásně nachystali. A v neposlední řadě vedoucím kroužků, které na plese vystoupily. Renata Kopřivová
Zápis do první třídy Každý z nás si tím prošel, pro každého se jednalo o jiný zážitek. Někdo už zapomněl, někdo vzpomíná dodnes – ZÁPIS DO 1. TŘÍDY.
Ples ZŠ Valtice byl zahájen vystoupeními dětí z mateřské školy a I.stupně ZŠ. Měli jsme možnost shlédnout práci Klubu mažoretek Valtice pod vedením paní Lenky Polákové a Petry Oršulákové - děti z mateřské školky a kadetky, Country kroužku pod vedením paní Anny Suchomelové a Tanečního kroužku ZŠ Valtice pod vedením paní Lady Kománkové. Ve druhém vstupu se předvedly také starší žačky ZŠ - juniorky a seniorky Klubu mažoretek Valtice a žákyně II. stupně tanečního kroužku ZŠ Valtice.
Poté následovala volná zábava, většinou tedy samozřejmě formou tance. Letos došlo k malé změně - celý večer (a značný kus noci) nás hudbou doprovázela skupina Raffael, která se (podle reakcí plesajících pánů a dam) mnohdy velmi dobře trefila do jejich hudebního vkusu a málokoho nechala sedět v klidu na místě. Mnoho z přítomných propadlo touze neodejít z plesu s prázdnýma rukama, a tak houfně nakupovali lístky do malé i velké tomboly. Ta byla jako obvykle krásně nachystaná a také velmi bohatá a lákavá. Po půlnoci došlo opět na překvapení plesu - již podruhé vystoupila skupina Hanky Panky Girls pod vedením Lady Kománkové
Na naší valtické základní škole proběhl v pondělí 29.ledna. I přes chřipkovou vlnu se ze 43 dětí k zápisu dostavilo 37, z nichž u pěti uvažují rodiče o odkladu školní docházky z různých důvodů.
Je příjemné vidět, že s dětmi už nepřichází pouze maminky, ale že oba rodiče si uvědomují význam této chvíle a přichází se svou dcerou, či svým synem oba dva. Děti byly velmi šikovné a bezprostřední. Některé bez problémů navazovaly kontakt se svými budoucími učitelkami, některé ještě nejistě pokukovaly po svých rodičích. Velmi nás pobavili především někteří chlapci, kteří na otázku „čí jsi,“ okamžitě odpovídali „maminčin.“ Značná část rodičů projevila i zájem zúčastnit se se svými dětmi dvoudenního seznamovacího pobytu v PÍSMENKOVĚ. Po prvním příjemném setkání se na své budoucí žáky těší od 1.září 2007 učitelé valtické základní školy.
5
ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE
Klokaní závod Žil byl klokánek jménem Andy. Když se narodil, páni doktoři zjistili, že má špatné nožky, a že bude špatně skákat. Zítra se měl konat závod ve skoku do výšky. Klokánek byl smutný a celou noc proplakal, protože věděl, že se mu budou spolužáci smát. Nadešel den závodu a Andy byl víc a víc smutný. Vtom tatínek dostal nápad. Vyrobí Andymu boty s pružinami, aby vyskočil výš. Tatínek řekl: „Neboj se synku, ty ten závod přece jen vyhraješ.“ Taťulda pošeptal Andymu svůj nápad. Klokánek se zaradoval a utíkal říct tu senzační zprávu mamince. Tatínek se dal do práce. Brzy byl hotov, a tak všichni odešli do školy. Andy si nazul boty a postavil se do řady za své kamarády. Za chvíli byl na řadě. Zavřel oči a odrazil se. Pak už jen slyšel nadšený jásot diváků. Pokračoval až do doby, kdy se stalo to, co se stát nemělo. Andymu z boty upadla pružina a diváci začali burácet. Křičeli: „Podvod, on podvádí, vylučte ho ze soutěže!“ Andymu z očí vytryskly slzy. Skočil mamince do kapsy a už nechtěl vylézt. Kamarádi se mu smáli, ale rozhodčí, pan Pírko, řekl: „Dáme Andymu ještě jednu šanci.“ Diváci sice nesouhlasili, ale to, co řekl rozhodčí,
Devátý krojový ples
V sobotu 13. ledna 2007 již po deváté Valtická krojovaná společnost roztančila sál kulturního domu v Hlohovci. Ples byl zahájen slavnostním pochodem a Českou besedou. K tanci a poslechu hrála dechová hudba Podlužanka a cimbálová muzika Veroniky Jíchové.
nikdo nezmění. Klokánek byl přesvědčen, že takovou výšku nemůže překonat, a co teprve svého soupeře Fredyho. Klokánek se odrazil a laťku přeskočil! I když se někteří diváci stále zlobili, nadšeně tleskali. A teď je na řadě Fredy. Fredy laťku shodil, takže vítězem je Andy. Teď tribuny opět zaburácely, nikoli hněvem, ale nadšením. Fredy Andymu pogratuloval k vítězství a převzal cenu za 2. místo. Když rozhodčí divákům řekl, že při narození Andyho doktoři pochybovali o tom, že vůbec bude chodit, tak se určitě spletli. Protože Andy nejen chodí, ale i skvěle skáče. Po té senzační zprávě se diváci zvedli a slavnostně Andyho poponesli a společně snědli dort, který Andy vyhrál. A to je konec povídky o Andym. Zazvonil zvonec a povídky je konec. Markéta Nedělová, 5.B
Třídní hymna 7.B Přátelství tu sálá, kdo my asi jsme? Nenávist je malá, nejlepší třída na škole. Když někdo je smutný, tak mu pomůžem, brek tu není nutný, utečem před zlem. My jsme 7.B, nic tu není zlé, přátelství je plno, je větší než Brno. Markéta Grbavčicová, Nikola Ivanová, Kristýna Suchomelová Letošní novinkou plesového programu bylo vystoupení sboru Valtických mužáků.
Prostory sálu byly vyzdobeny částmi krojů a v programu nechyběla ani tradiční bohatá tombola. Součástí plesu bylo také předání stárkovského práva. Však si ho také noví stárci zasunuté v čižmách dobře hlídali. V průběhu večera zaznělo několik tanečních sól, ve kterých si zatančila nejen krojovaná společnost a přespolní krojovaní, ale i ostatní návštěvníci plesu. Příjemná pohoda panovala v předsálí u cimbálové muziky, která rozezpívala a rozcifrovala nejen krojované. Tam jsem také zaslechla pochvalná slova na valtickou chasu. Pochvala je určitě na místě, protože Valtická krojovaná společnost letos oslaví již desáté výročí krojovaných hodů. Lada Rakovská
6
„idiské prkazy vydané od 1. ervence 1964 do 31. prosince 1993 jsou jejich držitelé povinni vymnit do 31. prosince 2007“
Kterých P se výmna týká?
P vydány v období:
P vydány v období:
P vydány v období:
1.7.1964-1986
1987-1991
1992-1993
Pro si mám vymnit P již nyní? - pedejdu dlouhému ekání na úadu (magistrátu) - budu mít vystaven idiský prkaz v zákonem stanovené lht
Kolik m to bude stát? - výmna P je osvobozena od správního poplatku
Kde si mohu vymnit svj P? - na píslušném pracovišti obecního úadu obce s rozšíenou psobností nebo magistrátu msta na území R (dle místa trvalého pobytu držitele idiského prkazu)
Kdy budu mít vystaven nový P? - lhta pro pevzetí nového P je zpravidla do 15-20 dní
Kde najdu více informací? - www.mdcr.cz (stránky Ministerstva dopravy) odbor dopravn správní a BESIP; oddlení agend idi, evidencí a statistik Ministerstvo dopravy; Nábeží Ludvíka Svobody 12; 110 15 Praha 1 7
Toulky valtickou historií … Františkáni ve Valticích Proč přišli františkáni do Valtic? V roce 1454 se ve Valticích ocitl propagátor nového mnišského řádu františkánský generál Jan Capistrán. Před hradbami města, u Vídeňské brány, ho zaujal husity vypálený Minoritský klášter. Hned jej napadlo využít těchto budov pro účely františkánského řádu.
Základy Minoritskému klášteru dal asi již před rokem 1270, na sklonku svého života, valtický truksas Albero ze Seefeldu. Dostavěn a dán do provozu byl však až jeho následníkem a zetěm Jindřichem z Kuenringu v letech 1270 – 1286. Když husité v roce 1426 vtrhli do Valtic, klášter zničili a vypálili. Na povolání františkánů do Valtic neměl vliv jen Jan Ca-
pistrán, ale i tehdejší moravský a dolnorakouský zeměpán Matyáš Korvín, který podléhal vlivu Jana Filipce, biskupa varadinského. Františkáni tedy ve Valticích stavebně navázali na pozůstatky Minoritského kláštera. Františkánský klášter sv. Michala včetně kostela byl však uveden do provozu až v roce1487.
Proč odešli františkáni z Valtic? Začátkem 16. století se stali příznivci učení Martina Luthera i Liechtensteinové. Tento nový směr neuznává učení o svátostech, odpustcích a některé obřady dosavadní víry. Luterská revoluce ve Valticích byla velmi bouřlivá. Byla odrazem reformních nálad Hartmana z Lichtensteinu, pána na Valticích a Mikulově, jeho služebnictva, městského hejtmana, luterána Zikmunda Boise a luteránského valtického kazatele Jiřího. Notářská listina z této doby nás zpravuje o pohoršujícím jednání luteránů jak v kostele, tak v i v klášteře. Události jsou doloženy svědectvím 13 členů františkánského kláštera. V období oslav masopustu protikatolicky zaměřený Zikmund Bois se svými druhy se začerněnými tvářemi a v ženském přestrojení vtrhl na Popeleční středu 14. února 1526 do kláštera. Za zvuků tympánů maškarní průvod prošel ambitem až do klášterní jídelny (refektáře), kde nutili násilím představeného kláštera (kvardiána) i ostatní mnichy k chorálovému zpěvu. Luteráni skákali po stolech i lavicích a za velkého hluku začernili tváře několika řeholním bratřím. Na svátek Zvěstování Panny Marie (24.března 1526) opět Zikmund Bois se svými kumpány rušil průběh nešpor. Kněze ve svátečním bohoslužebném rouchu německy vyzval k tanci. Ostatní klášterní členy nutil k německému tlumočení latinských zpěvů. Zikmund Bois házel v sakristii voskem a také jej rozsypal před sakristií na zem. Na to si umyl ruce ve svěcené vodě. Vystoupil na kazatelnu a měl projev ke svým kumpánům. Pak se přesunul do klášterní jídelny, kde bránil předčítání z bible během jídla. Mnichy zahnal k jednomu stolu a nutil je k pití sprostými slovy. Deptal je pícháním do zad, rozřezáváním kapucí a německy se jim vysmíval. Zdá se, že Zikmund Bois měl spadeno hlavně na představeného Zachea. Nelíbilo se mu, co kázal a tak se rozhodl, že opět klášter navštíví. Ke své návštěvě si vybral Zelený čtvrtek (29. března 1526). Svoji návštěvu si načasoval opět na dobu oběda, aby vyděsil obědvající františkány. Představenému kláštera vylil víno do jídla a jídlo bratří hodil psům. Rozbitím několika sklenic zabránil opět stolovému čtení. Kazateli Zacheovi vyhrožoval probodnutím mečem. Františkáni se však luteránským výtržníkem Boisem a jeho konáním nenechali rušit. Nevšímajíc si ho, pokračovali ve svém tradičním obřadu „umývání nohou“. Zikmund Bois narušoval tento obřad urážlivými výkřiky: „Kdyby jste mi raději vyprali moji košili, je přece tak cenná jako vaše nohy!“ Během následující bohoslužby přítomný luterský kazatel Jiří obvinil představeného františkánů ze lži. V kostele nastal obrovský zmatek, který byl dovršen přivedením několika koz. Zdivočené kozy po kostele pobíhaly a skákaly mezi farníky. Představený Zacheus přerušil kázání, opustil kazatelnu a vzdálil se do prostoru kláštera. Výtržníci jej však následovali až do kláštera a tam jej obvinili z kacířství a ohrožovali jej mečem. Vyzvali jej, aby se druhého dne (t.j. na Velký pátek) dostavil na hrad k zodpovídání se ze svých výroků. Kazatel se
8
však bál vyřčených hrozeb, na hrad se samozřejmě nedostavil a údajně se tři dny ukrýval. Zikmund Bois a jeho kumpáni vyhrožovali kazateli i františkánským bratřím nejen o Velikonocích, ale i o letnicích. Vyhrožovali mečem i ohněm. Františkáni také přišli ve Valticích o svoji finanční základnu. Hartman z Liechtensteinu zrušil veškeré dotace a podpory pro tuto katolickou řeholi. Po vzoru svého pána reagovali i valtičtí poddaní, kteří začali podporovat luterství. V roce 1529 byl klášter poškozen nájezdem tureckého oddílu. Proto není divu, že po těchto bouřlivých příhodách františkáni Valtice opustili. Stali se obětí reformačního hnutí, jehož členem byl nejen valtický pán, ale i jeho služebnictvo a valtický hejtman. Zajímavostí je, že tento iniciátor náboženských nesvárů, Jiří V. Hartman z Liechtensteina, panující na Valticích v letech 1506-1540, má jako luterán náhrobní kámen umístěn v katolickém kostele sv. Augustina milosrdných bratří ve Valticích. Protože nápis hlásá: „zde leží pohřbený blahoslavený...“ domnívám se, že Hartman byl původně pohřben na hřbitově u kaple sv. Barbory a náhrobní deska byla do kostela přemístěna dodatečně v době, kdy Liechtensteinové se opět hlásili ke katolické víře. Opuštěné klášterní zdi pomalu začaly chátrat. V roce 1544 se mluvilo o klášteře už jako o rozpadlém. O jeho zdivo projevili zájem valtičtí měšťané. Žádali vládnoucího Jiřího VI. Hartmana z Liechtensteinu (1540-1562) o povolení zdivo rozebrat. Aby dosáhli svého cíle, argumentovali tím, že tato stavba za hradbami by mohla být zneužita Turky, obléhajícími každou chvíli Vídeň. Tím, že by si Turci z objektu vytvořili pevnůstku, mohli by lehce dobýt město i hrad. Tyto důvody uvedl Jiří Hartman při své žádosti u císaře Ferdinanda I. Ten nechal provést místní ohledání zástupci dvorské válečné rady Kašparem Praundtem a Janem Polhaimerem. Na základě jejich zprávy z 10.září 1544 dal císař Ferdinand I. 27.listopadu 1544 povolení k rozebrání zbylých klášterních budov a k použití tohoto materiálu k opevnění hradu a města. Pokračování v příštím čísle – „Františkáni se opět vracejí do Valtic“. Lada Rakovská , Muzejní spolek Valtice Použitá literatura : Valtice- 1970, kol. autorů; Město Valtice - 2001, kol.autorů; Příspěvek k dějinám města Valtic - 1959, Dr. Rudolf Hurt
Foto – Hartmanova náhrobní deska 9
Kniha na pokračování… MVDr. Ivo Sobotka
Rusko na prahu 21. století Kapitola 13 Bílé noci Když jsem v minulé části vyprávění uvedl, že jsme na Solovecké ostrovy vyplouvali z Kemu, nebylo to zcela přesné, protože samotný přístav má název Rabočeostrovsk. Zastavili jsme zde u křesťanské ubytovny, kde jsme si mohli dát piroh a teplý čaj. Nebyl to ovšem žádný milodar, kdo si chtěl tímto občerstvením zpříjemnit čekání na loď, musel si to zaplatit. Hlavní část do příjezdu lodi ale vyplnily manévry spojené s přebalováním věcí. Autobus totiž zůstával v přístavu a my jsme si museli s sebou na palubu vzít vše, co jsme na čtyři dny pobytu na ostrovech potřebovali. Nešlo přitom jen o osobní věci, převáželi jsme třeba i celou polní kuchyň. Když jsme uviděli loď „Svjatyj Nikolaj“, která nás měla na Solovecké ostrovy dopravit, měli jsme vážné pochybnosti, zda se nám povede všechno naložit. A to tím spíše, že jsme nebyli zdaleka jediní cestující na palubě. Nakonec však všechno dobře dopadlo a my jsme šťastně odpluli.
Loď patřila Soloveckému klášteru, jak se ostatně dá vydedukovat z jejího názvu. Ještě byla možnost dostat se na ostrovy lodí patřící státu. Tomu se však v těchto končinách lidově říkalo cestovat s mafiány, protože taková doprava je několikanásobně dražší. Jedinou nevýhodou pro některé z nás byla skutečnost, že jsme se na lodi museli chovat jako na svatém místě. To mimo jiné znamenalo zákaz konzumace alkoholu. Byli jsme však vděčni mnichům, že nás vzali na své plavidlo a pod patronátem svatého Mikuláše, jehož ikona se tyčila na stožáru hned pod ruskou vlajkou, jsme brázdili vlny Bílého moře. Plavba probíhala hladce, počasí bylo dobré, obavy některých cestujících z velkých vln byly během naší plavby bezpředmětné. Zpočátku nás provázeli racci a v jednu chvíli mohli Ti, kteří se pozorně dívali, zahlédnout v dáli velrybu. Pohled na širé moře nás ale brzy unavil a protože se také výrazně ochladilo, stáhli jsme se většinou do podpalubí. Na palubu jsme se vrátili až když jsme spatřili břehy cíle naší cesty a v zapadajícím slunci jsme se mohli kochat prvními krásnými scenériemi, které toto místo nabízí. Pro seznámení s historií Soloveckých ostrovů si ještě naposledy vypůjčím některé citace z knihy znalce místních poměrů Alexandra Solženicyna, který popsal, jak tyto ostrovy vypadaly do doby, než tu vznikly žaláře. Já jsem to tu totiž vnímal podobně hned od chvíle, kdy jsem z paluby Svatého Nikolaje spatřil první obrysy Soloveckého kláštera. Solženicyn kapitolu o Soloveckých ostrovech uvedl slovy: „V Bílém 10
moři, kde jsou noci půl roku bílé, ční na Velikém Soloveckém ostrově nad vodou bílé kostely v blízkosti hradebních trosek, jež jsou nazrzlé od lišejníků, a šedobílí solovečtí rackové se vznášejí nad věžemi a skřehotají.“ A v další pasáži pak popisuje co se tu dělo ještě předtím, než sem vstoupila lidská noha. Že zde vzniklo asi 200 rybnatých jezer, kolem nichž se díky přicházejícím a odcházejícím ledovcům kupily žulové balvany. Že se kolem jezer rozšířili tetřevi, zajíci a jeleni, zatímco lišky, vlci a jiní dravci tu nikdy nebyli. První lidé, kteří se tu objevili, byli Novgoroďané, po nich Karelci, ale nikdo se zde neusídlil natrvalo. Teprve v 15. století sem připluli dva mniši, Svatyj a German, a prohlásili Velký Solovecký ostrov bez dravé zvěře za svatý. A založili zde kláštery, jejichž součástí byly nejen kostely, ale i spousta kapliček a pousteven na odlehlých místech. V dalších staletích zde bylo vykonáno mnoho práce nejprve pouze mnichy, později i klášterními rolníky. Nejzajímavější, co se zde udělalo, bylo propojení jednotlivých jezer kanály, hlavně z důvodu přívodu jezerní vody do kláštera dřevěnými rourami. A nejvíc asi vzbuzuje respekt stavba hráze z obrovských kamenů, které byly vyzdviženy a navršeny na mělčinách a umožnily spojení Velkého Soloveckého ostrova s ostrovem Bolšaja Muksalma. Tato hráz byla postavena v 19. století. V tu dobu už se zde pásla tučná stáda, o něž se mniši rádi starali, stejně jako o divoká zvířata. Ukázalo se, že solovecká země je opravdu svatá, stala se bohatou a úrodnou. Obyvatelé sami pěstovali veškeré druhy zeleniny, zejména typické byly mohutné, dužnaté hlávky bílého sladkého zelí. Ve sklenících se dařilo dokonce i květinám. Rozvíjelo se rybářství, jak mořský rybolov, tak chov ryb v tzv. metropolitních sádkách oddělených hrází od moře. Během staletí se objevily mlýny na vlastní zrno, vlastní nádobí z vlastních hrnčířských dílen, vlastní slévárna, kovárna, knihařství, koželužna, výroba povozů a dokonce vlastní elektrárna…. Na tomto místě však už Solženicyn pomalu přecházel k smutnější pasáži do doby před nástupem bolševiků k moci, kdy zde vznikly i první žaláře. A já se tedy vrátím zpět do současnosti, k naší výpravě, protože jsem slíbil, že už budu popisovat Solovecké ostrovy jen z té lepší stránky.
Napsal jsem, že jsme k soloveckým břehům dorazili při západu slunce? To je sice pravda, neuvedl jsem ale, že z Kemu jsme vyrazili ještě prakticky za plného denního světla v půl desáté večer a na ostrovy jsme dorazili před půlnocí. Nacházeli jsme se totiž těsně pod polárním kruhem a protože byl konec července, slunce zde zapadlo jen na malou chvíli, aby hned po zhruba první ranní hodině začalo zase svítat.
Bílé noci jsou pro středoevropana jev neobvyklý, překvapí ale asi jen toho, kdo o tom dopředu nepřemýšlí. Stačí si pouze uvědomit jakým způsobem se Země otáčí kolem Slunce a kolem své osy a jak je tato osa nakloněná a hned je jasné, proč je to tady daleko na severu v létě skoro neustále světlo zatímco v zimě prakticky permanentní tma. Další popis to, myslím, nepotřebuje, připadal bych si jako bývalý ředitel TV Nova, který kdysi ve svém sólo pořadu se vší vážností v rámci odpovědi na dotazy diváků vysvětloval, že repríza pořadu znamená jeho opakování. Nebyla to moje první cesta na sever, jednou už jsem polární kruh dokonce překonal, takže jsem věděl, že se můžu těšit na téměř nepřetržité denní světlo. Velmi mě ale překvapilo, jak bílé noci ovlivňují život lidí v létě na Soloveckých ostrovech. Dá se to v podstatě vyjádřit jejich heslem „Dospíme to v zimě“. Jinými slovy, žije se tu prakticky non-stop. Během dalšího povídání přiblížím na různých událostech, jak to vypadá v praxi. Když Svatý Nikolaj zakotvil u Soloveckého kláštera, absolvovali jsme náročný přesun se všemi věcmi do nedaleké školy, která nám posloužila jako ubytovna po celou dobu našeho pobytu zde. Nebyli jsme tam sami, rozdělili jsme se zhruba na poloviny a obsadili jsme dvě třídy, ve kterých jsme si ustlali a rozložili věci. V rozporu s heslem místních obyvatel jsme se cítili unaveni a potřebovali se vyspat, přesto jsme si už začali na jiný denní režim zvykat. Kuchař nám totiž ještě uvařil večeři a musel bych hodně vzpomínat, zda jsem už někdy v životě večeřel po první ranní hodině.
Když jsme se probudili, byla venku silně zatažená obloha, ale déšť se nespustil. V první části dne by to ani tak nevadilo, měli jsme v plánu první seznámení se Soloveckým klášterem, kterému jsme při příjezdu z praktických důvodů věnovali pouze letmý pohled. Někteří jsme se tam otočili ještě před snídaní, která byla kvůli posunutému dennímu režimu plánována na pozdější dobu a stihli tak závěr pravoslavné mše v postranní části kláštera. Popisovat, že se mi zde opět líbily ikony, už snad ani není nutné. Byl zde však ještě k vidění nádherný zlatý lustr a dřevěné hrobky. Než jsme se odešli do školy nasnídat, obešli jsme si nádvoří s obrovským zvonem a prohlíželi si klášterní objekty, které ještě zdaleka nejsou všechny přístupné, přestože v rámci oprav se zde udělalo už mnoho práce. Po snídani jsme se do kláštera vrátili a navštívili zdejší muzeum. O části expozice jsem se už zmínil při vyprávění o gulagu, hlavně jsem si tu ale prohlédl krásné dřevěné ikony, z nichž jedna byla dokonce z jedenáctého století. Za zmínku jistě stojí i model rybářské chalupy s nezbytným vybavením včetně
lyží. Z muzea jsme se ještě přesunuli do centrálního chrámu kláštera s obvyklým názvem Spasopreobraženskij, kde se mohlo fotit či filmovat, což bylo pro změnu dost neobvyklé. Kostel už je zprovozněn, ale interiér s vnitřní výzdobou ještě pravděpodobně čeká na doplnění.
Další program obstaral společný výlet do bezprostředního okolí školy. Podívali jsme se, jak vypadá místní hřbitov a poté jsme na břehu moře zkoumali útvary z kamene, labyrinty. Byly ve tvaru jednoduché či složitější spirály, jeden z nich byl ve tvaru ryby. Labyrinty mě zaujaly natolik, že jsem si k nim chtěl zajít později a sám, nejlépe v nočních hodinách. Tady mě však zaskočil právě zdejší režim v době bílých nocí. Nejenže noční hodiny je v tuto dobu v těchto končinách velmi relativní pojem, ale navíc za celé čtyři dny našeho pobytu zde ani já ani nikdo jiný nenašel chvilku, aby u labyrintů mohl být sám, aby zde nebyl nikdo další. Asi je to dáno i jejich polohou u moře, co způsobuje, že toto místo je velmi frekventované po celých 24 hodin. Ani jsme se nevraceli do školy a prošli se centrem, jestli se tak dá nazvat soustava obydlí, obchodů a v podstatě jen jedné restaurace okolo kláštera. Na mapě je však toto místo uvedeno jako Solovky, hlavní město Soloveckých ostrovů. Nijak jsme se zde nezdržovali a kolem zadní části kláštera jsme se vydali na procházku tajgou. Šli jsme docela dlouho, než jsme dorazili k plánovanému cíli, půjčovně pramic. Vytvořili jsme pětice, usedli do loděk a vypluli na jezero. Nacházeli jsme se právě v místech, kde mniši vybudovali ony kanály spojující jednotlivá jezera a podle mapky jsme měli možnost proplout dvanácti propojenými jezery. To za předpokladu, že by nám to vyšlo časově a finančně, cena za půjčení pramice byla od hodiny. Naše posádka stihla projet tři jezera a tedy dva kanály, přes které byla plavba nejori-
11
ginálnější. Obě cesty byly úzké, posunovali jsme zde velmi pomalu, abychom pluli rovně a nenaráželi do kamenů. Na pramici jsme strávili dvě hodiny, poté jsme v půjčovně využili možnost občerstvení a vydali se na zpáteční cestu. Věděli jsme, že centrum je daleko, nemuseli jsme se však bát, že se do setmění nestihneme vrátit. Spěchali jsme spíše proto, že jsme si potřebovali v místních obchodech něco dokoupit, ale jak jsme později zjistili, ani to nebylo nutné. Nehrozilo, že by nám zavřeli. Spíš nás zaskočilo, že ceny tu byly vyšší než na pevnině. Je to asi způsobeno ostrovní polohou a možná i rozvíjející se turistikou, nebyli jsme jediní cizinci na Soloveckých ostrovech.
V rámci večeře jsme ve škole chvíli relaxovali a poté vyrazili opět do centra. Bylo asi deset hodin večer, ale samozřejmě denní světlo, a zdálo se mi, že v Solovkách vládne ještě větší ruch než v běžných denních hodinách. My jsme vyrazili do jediné zdejší restaurace, kde se konala, jako prý každou noc, diskotéka. Přišli jsme brzo, tak jsme aspoň obsadili celý stůl. Návštěvníci diskotéky se začali trousit až se setměním kolem půlnoci a teprve tehdy se zábava začínala rozjíždět. Nikdy jsem na diskotéky moc nechodil, ani si nemůžu vybavit, kdy jsem nějakou navštívil naposled. V podstatě ani moc neposlouchám hudbu, takže se necítím jako ten, kdo by měl hodnotit úroveň diskotéky v ruském podání. Spíš jsem měl spolu s dalšími zpočátku problém s nedostatečnou obsluhou. Nejenže servírky nestačily roznášet nápoje, ale nebyl v nich ani velký výběr. Když jsme konečně dostali pivo, bylo teplé, kapacita ledničky údajně nestačila. Naštěstí jsme tento problém brzy vyřešili, pomohl nám k tomu zdejší způsob života v době bílých nocí. Náš podnik totiž nebyl zdaleka jediný, který měl v tuto podle hodinek noční dobu otevřeno a tak jsme mohli hned ve vedlejším obchodě zakoupit potřebné alkoholické nápoje. Střídali jsme se a zpočátku za tmy, později už za denního světla a naposledy někdy před třetí hodinou ranní jsme vyráželi za nákupy. Ze začátku jsme dokonce stáli i frontu. Možná obchod na chvíli nad ránem zavřeli, ale stejně bylo hodně neobvyklé pořizovat běžné nákupy ve tři hodiny ráno. Většinou jsme si kupovali vodku s krabicovým džusem a nosili si tyto nápoje na diskotéku. Servírky to tolerovaly, ač zřejmě nevědomky. Při jedné své cestě za nákupem jsem si všiml, že se právě rozednívá a že ranní červánky nádherně osvěcují klášter. Zanesl jsem přátelům nápoje a některé z nich jsem vytáhl ven, aby se na ten pohled šli podívat. Byla to chvilková romantická vložka v jinak divoké bílé solovecké noci. Diskotéka se totiž 12
rozjela a my s ní, ač se sál zaplnil, obsadili jsme velkou část tanečního parketu. Dost jsme si zařádili, ani nevím v kolik hodin jsem odešel spát, bylo to ale zcela jistě za denního světla. Tady jsem se ale za to rozhodně nemusel stydět. Následujícího dne se udělalo nádherné počasí a my jsme vyrazili na dlouhou pěší túru. Minuli jsme klášter, který byl spolu s přilehlým jezerem s názvem Svjatoje nádherně ozářen ostrým sluncem a spolu se sytě modrou oblohou se nám zdál ještě mnohem krásnější než včera. Cesta vedla tajgou po západní části Velkého Soloveckého ostrova přes hráz postavenou mnichy na ostrov Bolšaja Muksalma. Už jsem ji zmínil v úvodu této kapitoly jako stavbu vzbuzující respekt. Příroda byla opět velmi krásná, se spoustou jezer a divoké vegetace. Kupodivu ani moc nezlobili komáři a tak největším problémem pro mě bylo vyrovnat se s následky včerejší diskotéky, té vodky s džusem jsem asi neměl tolik vypít. Vše jsem ale ustál a celou třináctikilometrovou túru jsem zvládl. Na ostrově Bolšaja Muksalma jsme si nejdřív všimli kříže v místě, kde údajně kdysi stál jeden z nejstarších kostelů a kousek od něj dvou budov prokazatelně postavených v období gulagů. Po krátkém odpočinku jsme se odvážili hlouběji do tajgy a dostali se až na břeh Bílého moře. V těchto místech se už tajga údajně měnila v tundru, ale bez upozornění průvodce bychom to nevěděli. Vanul tu od moře silný vítr, to však některé odvážlivce neodradilo od toho, aby se zkusili v moři vykoupat. Ale zůstalo jen u ponoření a potom tryskem z této ledové vody ven. Chvíli jsme na břehu moře relaxovali, obdivovali zdejší rostliny a poté se vydali stejnou cestou zpět. Po druhé třináctikilometrové pouti jsem se snažil ponořit do Svatého jezera u kláštera a smýt ze sebe pot. Na úplné ponoření to nebylo, v této zeměpisné šířce byla i voda v jezerech na mě dost studená, ale na částečnou očistu to stačilo. Během večeře se přehnal přes Velký Solovecký ostrov déšť a když ustal, vydali jsme se zakončit dnešní den do okolí kláštera. Podle hodinek se blížila desátá hodina večerní a na nebi se po dešti rozehrála nádherná hra barev, které ozařovaly klášter zase úplně jiným světlem. Na obloze se objevily dokonce dvě duhy, z nichž jedna byla hodně výrazná. Bylo to romantické zakončení dne. Méně romantické už bylo, že nám před nosem zavřeli stánek, kde jsme si chtěli sednout na pivo. Prý mají zavírací dobu v 22 hodin a otevřou zase v jednu hodinu ráno. Už jsme si naštěstí zvykli na ruská specifika i na neobvyklost životního rytmu v době bílých nocí a tak jsme v klidu přešli do prodejny o několik desítek metrů dál a koupili si lahvové pivo, které jsme vypili vstoje.
Do školy jsme se vraceli oklikou přes centrum, stihl jsem ještě jedno pivo a nenechal se zlákat k další účasti na diskotéce. S několika dalšími jsem se vrátil do školy a zatímco se na chvíli setmělo, povídali jsme si na jídelně. Věděl jsem, že po jedné hodině ranní opět začne pomalu svítat a já jsem si chtěl v tomto světle zdokumentovat klášter, protože včerejší pohled mě nadchl. To jsem i uskutečnil, přestože dnešní rozbřesk se mi nezdál tak pěkný jako v předchozí noc, kdy byla jasnější obloha.
Třetí den našeho pobytu na Soloveckých ostrovech jsme se probudili do deště. Protože byla neděle, vyrazili jsme ke klášteru, ještě tam stihli závěr pravoslavné mše a poté si prohlédli některé jeho části, které jsme dosud neviděli. V odpoledních hodinách se vyčasilo a my jsme vyrazili na další dlouhou túru po Velkém Soloveckém ostrově. Vedla opět krásnou přírodou, tentokrát nás ale dost obtěžovali komáři. Naši cílovou cestu, Sekerní horu, jsem už dostatečně popsal v minulé kapitole jako z mého pohledu nejhorší místo, které jsem na této pouti navštívil. Tušil jsem to dopředu, ale nechtěl jsem se mu vyhnout. Celkově se mi i tento pěší výlet líbil, udělali jsme poměrně velký okruh, který vedl kolem několika pousteven. Dnešní výlet jsme zakončili několika pivy hned u prvního stánku při návratu do Solovek. Další piva jsme si koupili do školy, kde jsme pokračovali ve společenské zábavě. Do centra se nám sice už dnes v noci nechtělo, ale vydrželi jsme dlouho. Zdejší bílé noci ovlivnily náš rytmus už za pouhé tři dny. Kdybych zde žil trvale, možná bych opravdu dokázal v létě převážně bdít a potom to v zimě dospat.
Příště: Kapitola 14
Labyrinty
Oddíl kuželek TJ Loko Valtice - rekonstrukce a přístavba kuželny Jak již bylo zveřejněno v předcházejících článcích, byla v roce 1954 postavena kuželna se dvěma dráhami za bývalou restaurací „Besední dům“. Po 50-ti letech užívání, kdy byla prováděna řada oprav a menších rekonstrukcí, a vzhledem ke stavu celé stavby (vlhkost a plíseň zdí, stav střechy, nedostatečné sociální zařízení) a k výsledkům družstva „A“ v soutěžích Jihomoravského kraje (účast v Jihomoravském krajském přeboru I.třídy-jih), bylo dle platných směrnic požádáno v roce 2004 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) o finanční podporu při opravě a rekonstrukci kuželny. Rekonstrukce měla být provedena tak, aby kuželna vyhovovala technickým předpisům České kuželkářské asociace (ČKA), tj. aby byl zabezpečen odpovídající technický stav (dráhy, automaty apod.) a sociální zařízení. Součástí žádosti byla zpracovaná požadovaná dokumentace. Žádosti ze strany MŠMT nebylo vyhověno. V roce 2005 prostřednictvím ředitelky Regionálního sdružení ČSTV a s pomocí poslance Ladislava Šustra, byla na opravu a rekonstrukci kuželny dle zákona č.40/2001 Sb. poskytnuta dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva financí ČR. Dle projektu Ing. Josefa Vaškoviče a na základě výběrového řízení byla stavební firmou Štefan Drábek, Tvrdonice (dodavatel stavby) a firmou Jiří Daněček – J&R Digital Vracov (dodavatel technologie) provedena rekonstrukce a přestavba sociálního zařízení a stávajících drah. Nejdříve byla provedena přestavba bývalých šaten a bufetu, který používala Jednota Mikulov a zajištěna technologie drah. Velkou pomoc při vyřizování všech záležitostí, souvisejících s přestavbou, poskytl MěÚ Valtice, včetně finančního příspěvku na zajištění projektové dokumentace. Sociální zařízení bylo kolaudováno a dáno do užívání v březnu 2006. Pro dokončení rekonstrukce a přestavbu drah bylo opětovně v roce 2006 žádáno o dotaci MŠMT, žádost nebyla akceptována. TJ Lokomotiva neobdržela na žádnou žádost ani zamítavou ani kladnou odpověď, žádosti zůstaly bez odpovědi. Po opětovné pomoci pana poslance Ladislava Šustra a Regionálního sdružení ČSTV byla schválena dotace Poslaneckou sněmovnou pro rok 2006 a finanční prostředky byly opět poskytnuty prostřednictvím MF ČR. Na základě příslibu prostředků pro II. etapu musely být vyřízeny majetkové záležitosti pro rozšíření kuželny – odkup části pozemku od pana Macháčka a získání pozemku převodem z majetku státu, který byl spravován MěÚ Valtice. II. etapa rekonstrukce a přestavby kuželny byla zahájena v jarních měsících 2006. Jednalo se o rozšíření kuželny z dvoudráhy na čtyřdráhu, která umožní používat kuželnu pro vyšší soutěže. Pro členy TJ – sportovce, to znamenalo podílet se především na potřebných bouracích pracích (část stěn, střecha) a úklidu. Suť odvážely Technické služby města Valtice. Stavbu i technologii drah zajišťovaly výše uvedené firmy, které prováděly I. etapu přestavby. Zpracováním veškerých dokladů, potřebných pro získání dotace, vyřizováním majetkových záležitostí, koordinací jednotlivých etap stavby a jednáním s úřady (MF, FÚ, RS ČSTV, MěÚ ) u obou etap přestavby, byl TJ pověřen Ing. Kropáček. Celá přestavba byla dokončena v roce 2006, stavba byla kolaudována a dána do užívání ke dni 19.12.2006. Závěrem je možno konstatovat, že byla přestavbou získána moderní „sportovní kuželna“, která po kolaudaci technickým pracovníkem ČKA byla zařazena do KVALIFIKAČNÍ TŘÍDY B. Kuželna splňuje jak technické předpisy ČKA, tak odpovídá z hlediska požární ochrany, hygienických předpisů a bylo vyhověno i požadavkům památkářů. Je třeba poděkovat výše uvedeným organizacím, ale i části členů TJ, kteří se podíleli na zajištění nutných pomocných pracích, že se podařilo rekonstrukci a přestavbu kužely zdárně dokončit. Kuželna již v plné míře slouží pořádání mistrovských soutěží, odborářské soutěže, kde se účastní 18 družstev i tréninku ostatních zájemců. V příštím čísle Zpravodaje Vás budeme informovat, jak si valtičtí kuželkáři vedou v krajské soutěži. -imk-
13
fejeton
Přístup k životu Jeden starý, 92-letý, drobný, vyrovnaný a hrdý muž, je každé ráno úderem osmé zcela oblečen s vlasy moderně učesanými a důkladně oholen, i když je slepý. Dnes se stěhuje do pečovatelského domova. Jeho manželka nedávno zemřela, a tak je přestěhování nutné. Po mnoha hodinách strávených trpělivým čekáním v hale pečovatelského domova se mile usmál, když mu bylo sděleno, že pokoj má připraven. Když své chodítko vmanévroval do výtahu, poskytl mu ošetřovatel vizuální popis jeho malinkého pokoje, včetně prostěradel zavěšených na okně. „Moc se mi to líbí“, spustil nadšeně jako 8-letý kluk, který dostal štěňátko. „Dědo, ještě jste ten pokoj neviděl, počkejte“. „To s tím vůbec nesouvisí“, odpověděl. „Štěstí je něco, o čem rozhodujete dopředu. Jestli se mi pokoj bude líbit nebo ne, nezáleží na tom, jak je uspořádán nábytek, záleží na tom, jak si upořádám mysl. Už jsem se rozhodl, že se mi pokoj bude líbit. Je to rozhodnutí, které učiním každé ráno, když se vzbudím. Mám možnost si zvolit. Mohu strávit den v posteli a probírat se potížemi, které mám u různých částí svého těla, které už nefungují, nebo vstát z postele a být vděčný za ty, které dosud fungují. Každý den je dar a dokud budou mé oči otevřené, budu se soustředit na ten nový den a všechny šťastné vzpomínky, které jsem si uchoval v paměti právě pro tuto chvíli svého života. Stáří je jako účet v bance. Vybírat můžete jen to, co jste si uložili. Takže, má rada zní: „Ukládejte hodně štěstí na svůj bankovní účet vzpomínek! Děkuji za váš podíl na naplňování mé vzpomínkové banky. Já sám stále ještě ukládám“.
A tak rada na únor a měsíce příští: „Oprostěte své srdce od nenávisti a svou mysl od starostí. Žijte jednoduše, dávejte více a očekávejte méně“. … a pro odlehčení
Jak chytrá je vaše pravá noha? Tohle vám možná bude vrtat hlavou. A budete to zkoušet nejméně padesátkrát, abyste zjistili jestli to tu pravou nohu naučíte. Ale bohužel vaše noha to nikdy nedokáže. 1. V sedě na židli, zvedněte pravou nohu ze země a dělejte s ní kruhy po směru hodinových ručiček. 2. A teď když děláte ty kruhy, začněte psát ve vzduchu pravou rukou číslo “6” Noha změní směr kroužení. Jo, jo … A nic s tím neuděláte. Vaše pravá noha vás vždycky „zklame“ a je jedno kolikrát to budete zkoušet.
Určitě to předejte dalším známým, nikdo nebude věřit že to nejde.
Také bych to tak ráda dělala, ale nějak mi to moc nejde. Obzvláště ráno bych to velmi potřebovala. Chce to asi dlouhodobý trénink…
KOPŘIVA VLASTIMIL SILNIČNÍ DO PRA VA 691 42 VALTICE-CZ
Pavlína Vlková, šéfredaktorka
Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice 606 755 550, 519 352 256 www.valtice.cz/vinoteka
[email protected]
Tel:/Fax:+420 519 352 281, E-mail:
[email protected] www.valtice.cz/kopriva
TAXI LEV 605 10 22 10 KVĚTINÁŘSTVÍ
"DOMÁCÍ TAXI"
Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba
Vítězslav Krčka
602 722 322 E-mail:
[email protected]
VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXVIII. prodejné, cena 5.- Kč
Mikulovská 151 691 42 Valtice 519 352 365
Pondělí -Pátek 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00
Mikulovská 175, Val ti ce tel: 519352043
vydává Klub valtických podnikatelů, IČO 48452505, náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E 11608. Redakce: 691 42 Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky Ing. Vlková, Ing. Sobotka, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel. 605 102 210. E-mail
[email protected],
[email protected], internet http://www.valtice.cz/vz. únorové číslo, vyšlo 7.2.2007
14
