·trauch povaÏován za jednoho z nejnadanûj‰ích ÏurnalistÛ a nejvzdûlanûj‰ích spisovatelÛ a za v˘teãného znalce slovansk˘ch jazykÛ. Podstatnou ãást jeho tvorby zaujímají prozaické pfieklady ze slovansk˘ch literatur, pfiedev‰ím z pol‰tiny (cyklus povídek J. Dobrêanského Doma i za mofiem, ãasopisecké pfiíspûvky), dále z ru‰tiny (Bela z Lermontovova Hrdiny na‰eho vûku) a z ukrajin‰tiny. PfieloÏil i Turgenûvovu veselohru Venkovanka. Námûty povídek pfiekládan˘ch z pol‰tiny se ãasto dot˘kaly polské revoluce a osudu emigrantÛ, kter˘m pomáhal pfii jejich odchodu z Polska pfies Prahu; po jazykové stránce byly obratné a plynulé. PSEUDONYMY, ·IFRY: A. Prachovsk˘, A. ·t. Jiãínsk˘, A. ·t. Prachovsk˘, Kilián Chroust (Rachejtle), Mefisto (Humorist. listy), Prachovsk˘; A. ·tr., J., J-˘, -˘ (Lumír). ❚ P¤ÍSPùVKY in: Besedník; âes. vãela (1848, dub.); Diblík (1855); Hlas (1865); Humorist. listy (60. léta); alm. Lada Nióla (1855, B Pfii rozchodu mûj se blaze); Lit. listy (1865); Lumír (1853–55; 1855 P Sokové, pfiekl. M. J. Lermontov: Bela); Nár. listy (1864); PraÏské noviny (od 1851); Rachejtle (Jiãín); Zlaté klasy (1856); – posmrtnû: sb. Nov˘ deklamátor (1879); ant. PíseÀ o nosu (2005, ed. I. Wernisch). ❚ KNIÎNù. Beletrie: Pust˘ dÛm (P 1856). – Pfieklady: A. Szedler: SemeÀko (1859 ¨ PraÏské noviny 1859); J. Dobrêanski: Rodina nájemníkova (1863) + Povstalci (1863) + Vyhnanci (1963) + Dvû Ïeny (1863) + (soubornû) Doma i za mofiem (1863). ❚ SCÉNICKY. Pfieklady: A. P. J. Krüger: Sleãna manÏelka (1860); J. Szujski: Eli‰ka OstroÏská (1860); I. S. Turgenûv: Venkovanka (1866). ❚ REDIGOVAL ãasopisy: Rachejtle (1854; 1. a 2. sv. s V. â. Bendlem a J. Grosem), Diblík (1855, s J. Grosem), PraÏské noviny (asi 1855), Humorist. listy (24. 3. – 24. 12. 1863), Nár. listy (8.–10. 12. 1867), Hlas (16.–27. 7. 1868). ❚ LITERATURA: ● o ·. tiskov˘ch procesech: an., NL 7. 10. a 8. 12. 1863; an., Hlas 7. 10., 28. 11. a 8. 12. 1863, 13. 2. a 25. 4. 1864 ●; J. N. (Neruda): ref. pfiekl. insc. I. S.Turgenûv:Venkovanka, NL 2. 6. 1866 Æ âeské divadlo 2 (1954, s. 115); ● nekrology: an., NL 21. 1. 1877; an., Posel z Prahy 21. 1. 1877; an., Svûtozor 1877, s. 47 ●; A. Meli‰ová-Körschnerová: Spisovatelovo vûno, Koleda 1877, s. 107 a pokr.; J. R. Vilímek in Ze za‰l˘ch dob (1908); an.: k 80. v˘r. nar., NL 13. 3. 1911 (veãerní vyd.); F. Pátek: Dopis J. Grose A. ·., âMF 1913, s. 56; F. Strejãek: ·otek a Diblík, Zvon 17, 1917/18, s. 614 a pokr. + Vybledlé obrázky literární, Zvon 1922, s. 216; V. Îáãek in Ohlas polského povstání r. 1863 v âechách (1935, s. 186); F. Strejãek in Humorem ke zdraví a síle národa (1936, s. 123) + Humoristické ãasopisy ãtyfiicát˘ch a padesát˘ch let, roã. Chud˘m dûtem (1941, s tit. Z doby BoÏeny Nûmcové 1, s. 121); J. Páta:Vzpomínka na A. ·., Sokol 1941, s. 41 (i sep.); J. V. Friã in Pamûti 2 (1960). ks
790
Václav ·tulc * 20. 12. 1814 Kladno † 9. 8. 1887 Praha Básník pfiekonávající pocit náboÏenského a spoleãenského vykofienûní programovû objektivizujícími skladbami národnû nabádavého zamûfiení; pfiední pfiekladatel polské klasicistní a romantické poezie; politick˘ a kulturní publicista vyhranûného národnû katolického sm˘‰lení, organizátor spoleãenské a církevní spolkové ãinnosti.
Psal se téÏ vlasteneck˘m jm. V. Svatopluk ·., v textech s náboÏenskou tematikou i V. Hyacint ·., kfiestním jm. i v podobû Vácslav a Vûnceslav, pfiíjmením ojedinûle Stulec, v matrice zapsán jako Stulz. – Narozen v rodinû domkáfie, zedníka a obecního star‰ího. V rodi‰ti vychodil elementární ‰kolu, na pfiímluvu knûze K. Weiningera byl poslán na studie do Prahy. 1826–27 byl Ïákem t˘nské normální ‰koly, od 1827 studoval na staromûstském Akademickém gymnáziu (uãitelé J. Jungmann, F. J. Svoboda), kde se sblíÏil se skupinou vlastenecky orientovan˘ch studentÛ (K. H. Mácha, J. B. Pichl, J. Podlipsk˘, K. Sabina, A. Strobach, F. B. Trojan, ktefií se scházeli ve ·. bytû a debatovali o literatufie a spoleãensk˘ch událostech, zvlá‰tû o polském povstání 1830–31); 1830 vstoupil jako první student do právû zaloÏené Matice ãeské. 1832 zaãal studovat tzv. filozofii (dal‰í pfiátelé K. S. Amerling, B. Jablonsk˘,A. J.VrÈátko, polsk˘ kníÏe-exulant J. Lubomirsk˘). O prázdninách cestoval po âechách (Jiãín, LibuÀ), 1834 s Amerlingem na Moravu (v Brnû setkání s F. C. Kampelíkem), Slovensko a do Uher (setkání s J. Kollárem), 1836 opût po âechách (s hrabûtem B. Sylva-Tarouccou) a Slovensku. Pod vlivem ãetby spisÛ B. Bolzana (pozdûji ho dokonce v Tûchobuzi nav‰tívil) se odvrátil od francouzského deismu a 1835 vstoupil do arcibiskupského semináfie. 1839 byl vysvûcen na knûze a poté instalován jako kaplan do Kvílic u Slaného, kde pÛsobil i pedagogicky a osvûtovû (intenzivnû se st˘kal s kaplanem v Peruci, filantropem F. Dane‰em). KvÛli zdravotním problémÛm musel ·. z Kvílic odejít, od 1843 byl duchovním správcem v ústavu pro slepce pod Bruskou (tehdy udrÏoval styky s rodinami Friãov˘ch a StaÀkov˘ch, K. Havlíãkem Borovsk˘m, J. Jireãkem, V. V. Tomkem, J. E. Vocelem a K. V. Zapem), od 1846 pÛsobil jako duchovní v ústavu choromysln˘ch u sv. Katefiiny.
·tulc 1847 zaloÏil ãasopis Blahovûst, kter˘ mûl kromû beletristick˘ch pfiíspûvkÛ reflektovat vztahy mezi církví, ãesk˘m vlasteneck˘m hnutím a rakousk˘m státem a upevÀovat kult ãesk˘ch zemsk˘ch svûtcÛ jako protiváhu vÛãi uctívání J. Husa. 1848 byl ·. zvolen do Nár. v˘boru, v˘boru Lípy slovanské, úãastnil se jednání Slovanského sjezdu (setkání s chorvatsk˘m biskupem J. Strossmajerem), spoluzaloÏil Katolickou jednotu a krátk˘ ãas vydával noviny Obãan; t. r. se stal katechetou na staromûstském Akademickém gymnáziu, kde vyuãoval i ãe‰tinu a dûjepis (Ïáci mj. V. Hálek, J. Neruda, L. Quis, A. V. ·milovsk˘). KvÛli zpoãátku vyãkávacímu a pozdûji legitimistickému postoji k nastávajícím politick˘m pomûrÛm se roze‰el s K. Havlíãkem (mj. pfietiskl 1850 v Blahovûstu z VídeÀského deníku denunciaãní ãlánek V˘klady k epi‰tolám kutnohorsk˘m). 1850–51 a znovu po vydání tzv. evangelick˘ch patentÛ (1861) obhajoval své národnû konfesijní stanovisko pfied reformovan˘mi duchovními (B. V. Ko‰ut, Hefiman z Tardy); 1851 podnítil s O. Czerninem a J. V. Jirsíkem sbírku na stavbu novorománského kostela sv. Cyrila a Metodûje v Karlínû. 1853 byl pro údajn˘ poÏadavek odluky církve od státu úfiednû zastaven ·. ãasopis Blahovûst (znovu povolen 1855), t. r. mu hrozilo kvÛli tajn˘m studentsk˘m literárním aktivitám propu‰tûní z Akademického gymnázia (neuskuteãnilo se díky pfiímluvû arcibiskupa F. Schwarzenberga). 1859 pob˘val ·. v Polsku, kde mj. podpofiil soudobé uniatické snahy, 1860 byl zvolen za sídelního kanovníka kolegiátní kapitoly na Vy‰ehradû. Po vydání ¤íjnového diplomu zaloÏil 1861 proticentralisticky zamûfiené noviny Pozor; pro kritické v˘roky o únorové ústavû byl obÏalován za ru‰ení vefiejného pokoje a v tiskovém procesu 1862 odsouzen ke dvûma mûsícÛm vûzení; po propu‰tûní byl na velehradsk˘ch cyrilometodûjsk˘ch slavnostech zvolen ãlenem Dûdictví sv. Cyrila a Metodûje a oslavován jako hrdina. V 60. a 70. letech dal ·. podnût k zaloÏení tzv. Vy‰‰í dívãí ‰koly, Jednoty pro dostavûní chrámu sv. Víta a druÏstva Katolického spolku tiskového Vlast; pfiedná‰el v Umûlecké besedû a Besedû uãitelské (o polské literatufie, B. Bolzanovi, J. Jungmannovi, F. F. Procházkovi, V. F. Durychovi, A. Mickiewiczovi, Z. Krasiƒském, i o sv˘ch pfiekladech), pfiispíval do Riegrova Slovníku nauãného hesly z oblasti církevní historie a pedagogiky. 1870 se stal vy‰ehradsk˘m probo‰-
tem, dal pfiestavût zdej‰í probo‰tství, kanovnické domy a kostel sv. Petra a Pavla (na jeho pfiestavbu poskytl 40 000 zl.), vysvûcení se v‰ak nedoÏil stejnû jako realizace svého návrhu pfiemûnit vy‰ehradsk˘ hfibitov v ãestné pohfiebi‰tû pfiedstavitelÛ národního Ïivota. 1880 byl jmenován konzistorním radou krakovsk˘m a litomûfiick˘m, 1881 (ne bez potíÏí) domácím prelátem papeÏe Lva XIII. Zemfiel na rozedmu plic a dlouhodobou srdeãní chorobu, jíÏ trpûl uÏ od 50. let. Pohfiben byl na Vy‰ehradském hfibitovû (m‰i slouÏil arcibiskup F. Schönborn); v závûti odkázal znaãné finanãní obnosy Svatoboru, vy‰ehradské vikarii, chud˘m knûÏím, chlapeckému semináfii v Pfiíbrami aj. V˘razné spoleãenské pÛsobení ·. doprovázela rozsáhlá literární, pfiekladatelská, adaptaãní a ediãní ãinnost. Jeho tvorba neustále nabádav˘m zpÛsobem zpfiítomÀovala svár svûta ideálních hodnot (konfesijnû vyhranûné kfiesÈanství, vlastenectví, svornost, láska k bliÏnímu, úcta k minulosti, sociální smír) se souãasnou neutû‰enou spoleãenskou a politickou situací doma i v ostatních slovansk˘ch zemích. Vidinu nové národní existence, zaloÏené na tûchto ideálech, spojoval ·. s pojetím slovanské vzájemnosti, hledajícím hodnoty spí‰ neÏ v dobovém rusofilství v polském mesianismu ãi ve vzdoru „malého národa“ (SlovincÛ a ChorvatÛ). Za filozofick˘ch studií uvefiejÀoval ·. v Kvûtech drobnou reflexivní romantizující lyriku s pfiírodní a vlasteneckou tematikou (Hvûzdo má aj.). S pÛvodní tvorbou bezprostfiednû souvisely jeho pfieklady polské romantické poezie (Mickiewiczova óda Na mladost, Konrád Wallenrod), jeÏ v dobû po potlaãení polského listopadového povstání uvádûly do ãeského literárního kontextu témata národní rezistence a vá‰nivého odporu proti bezpráví. Za cest po Slovensku vznikl (patrnû pod dojmem ãetby Byronovy Childe Haroldovy poutû) cyklus ·. básní Na Tatrách a pod Tatrami (tiskem aÏ 1874 v Sebran˘ch spisech básnick˘ch), v nichÏ písÀovou formou (ohlasy RukopisÛ) a ãitelnou kollárovskou personifikací (matka–vlast, pûvec–národ) zobrazil pfiedev‰ím lokality legitimující ãesko-slovenskou vzájemnost (elegicky pojatá velkomoravská Nitra, husitsk˘ MuráÀ); celek vrcholil pfiedstavou v‰eslovanské jednoty ve spoleãné vlasti. Propojení básníka intimního a politického, typické pro celou ·. básnickou tvorbu, se novû tematizovalo ve sbírce Pomnûnky na cestách
791
·tulc Ïivota, v níÏ se „konvenãnû, ale upfiímnû obrátil od subjektivismu k uklidnûnému názoru katolickému“ (A. Novák). Inspirován Kollárovou Slávy dcerou (forma cestopisu, komentáfie – pfiímûtky) a âelakovského RÛÏí stolistou (etická a vlastenecká dikce zkáznûná klasicizujícím trochejsk˘m ãtyfiver‰ím) reflektoval v oddíle Mé vzdechy svou konverzi, kterou chápal jako pfiekonání intelektuálního omylu, v oddílu Mé plesy podal vizi svûta promûnûného kfiesÈanstvím (a sociální i národní nápravou) v nov˘ Jeruzalém; v nejrozsáhlej‰ím oddílu Mé hlasy, básnickém cestopisu po ãesk˘ch a moravsk˘ch pamûtihodn˘ch místech, postavil proti rozpadu ideálních národních a konfesních hodnot odkaz minul˘ch generací (spisovatelÛ, knûÏí, politikÛ; v Sebran˘ch spisech básnick˘ch je rozmnoÏil o poslance a oslabil podíl postav z ãeské mytologie), slavné dûjinné události a velká literární díla; ve vysvûtlivkách a pfiímûtcích je‰tû pfiipojil interpretaci takto pojatého obrazu ãeského svûta. Alegorická sbírka Harfa sionská, vznikající 1863 ve svatojifiském vûzení pod vlivem Byronov˘ch Hebrejsk˘ch melodií a Herderovy statû O duchu hebrejské poezie, parafrázovala ãetné starozákonní pfiíbûhy (Daniel, Jeremiá‰, Micheበaj.) a Ïalmy se zámûrem posilovat odolnost ãeské spoleãnosti vÛãi spoleãenskému a politickému tlaku. V básních Perly nebeské…, novozákonním protûj‰ku Harfy sionské, ·. parafrázoval evangelijní podobenství (napfi. o zakopané hfiivnû, marnotratném synovi) ve vztahu k náboÏensk˘m a národnostním problémÛm âech. Ve sbírce politické lyriky Dumy ãeské, která vznikala ve vzru‰ené dobû táborÛ, kritizoval s patetizujícím mravnû rozhofiãen˘m gestem básníka-vû‰tce (rétorick˘ ver‰, inverze, perifráze, paralelismy a apostrofy) soudobé spoleãenské dûní (rakousko-uherské vyrovnání a následné centralizaãní tendence rakouské vlády v Pfiedlitavsku, potlaãení polského lednového povstání, postavení nemaìarsk˘ch národností v Uhrách, politickou nesvornost v âechách); záchranu spatfioval v dÛsledném pfiijetí tradiãních hodnot. Elegick˘ a zároveÀ tragick˘ tón básní i poetické postupy sbírky mj. pfiedznamenaly politickou poezii J. Nerudy a S. âecha. ·. byl také autorem mnoha básní s náboÏenskou tematikou (Ïivoty svûtcÛ, ver‰ované modlitby), které publikoval v katolick˘ch ãasopisech a v pfiílohách sv˘ch náboÏensky vzdûlavateln˘ch prací; mûly vyjít jako tfietí svazek
792
Sebran˘ch spisÛ básnick˘ch, kniÏnû byl vydán pouze epick˘ cyklus básní ze Ïivota sv. AneÏky (Z paláce a klá‰tera). – Neãetná ·. próza (Cesty milosti BoÏí) zpracováním a zamûfiením tvofií beletrizující doplnûk k neobyãejnû rozsáhlé pÛvodní, adaptaãní i pfiekladové tvorbû katechetické (hodinky, ver‰ované i never‰ované modlitby), pastorální (katechismy), liturgické a hagiografické s obsáhl˘mi popisn˘mi pasáÏemi historického ãi místopisného charakteru (napfi. Îivot sv. Cyrila a Metodia); zejména u náboÏensky vzdûlavatelné poezie a prózy uvádûné pod ·. jménem nûkdy nelze pfiesnûji urãit jeho autorsk˘ podíl, resp. pfiedlohu a filiaãní vztahy. PfiíleÏitostnû vznikaly ·. biografické práce o v˘znamn˘ch osobnostech obrozenské kultury (napfi. dva Ïivotopisy J. Jungmanna), a literárnûhistorické (Pohled na literaturu ãeskou vûku Karla IV.). Iniciátorská byla ·. ãinnost pfiekladatelská. Vedle nejpoãetnûj‰ích pfiekladÛ z A. Mickiewicze (Dziady, Sonety krymské, Bajky, Drobné básnû) uvádûl také básnû Z. Krasiƒského, J. U. Niemcewicze, J. G. Herdera, chorvatsko-italského básníka N. Tommasea aj. – ·. ãasto zasahoval do spoleãenského a kulturního Ïivota publicisticky: v˘zvou Nûkolik slov k poctiv˘m lidem z 1849 proklamoval jednotu ãesk˘ch kfiesÈanÛ jako nutn˘ pfiedpoklad k vyfie‰ení sociálního i národnostního problému, ãlánkem Památce Jungmannovû vystoupil 1859 proti nastupující literární generaci májovcÛ, kterou vinil z indiferentismu a nedostatku národního uvûdomûní. ·. pozice v literatufie (ironizovaná napfi. Nerudov˘m referátem o prvním svazku Sebran˘ch spisÛ) i v ãeské spoleãnosti, lidsky zproblematizovaná jiÏ jeho protektorsk˘m vztahem k B. Nûmcové, dále údajn˘m udavaãstvím vÛãi J. V. Friãovi po jeho návratu z vûzení, I. J. Hanu‰ovi a A. Smetanovi, se stala od poãátku 60. let pro mladé literáty symbolem klerikalismu a zpáteãnictví, mj. i kvÛli ortodoxnû katolickému v˘kladu historick˘ch událostí a postoji v souãasn˘ch polemikách (napfi. obhajoba návratu jezuitÛ do âech, útok na Renanovu knihu Îivot JeÏí‰Ûv, intenzivní protihusitská kampaÀ v 70. letech). PSEUDONYMY, ·IFRY: Václav Jaroslavsk˘ (Vlastimil), Václav Kladensk˘, Václav Svatopluk Kladensk˘; ·., ·-, ·.-., ·t-,Václ. ·.,V. K.V.,V. S. K.,V. St.,V. Sv. K., V. Sv. Kl., V. Sv. ·t., V. ·., V. ·. K., V. ·t. ❚ P¤ÍSPùVKY in: Blahovûst (1847–53, 1855–72; 1847 Vypsání Ïivota svat˘ch bratfií Cyrila a Metoda…,
·tulc i sep.; 1849 Îivot sv. Vojtûcha, biskupa a muãenníka, patrona národu ãeského, i sep., Nûkolik slov k poctiv˘m lidem, i sep.; 1855 Svatá Cecilia, panna a muãennice Kristova, i sep.; 1861 âeská národnost a evangelická církev, i sep.; 1867 B LÏiv˘m apo‰tolÛm); – Boleslavan (1860–61, pfiekl. N. Tommasea); âas (1861); ââM (1839, 1843); âasopis katol. duchovenstva (1860–76; 1869 ãlánky Jak mnoho asi bylo âechÛ vyhnancÛv a vystûhovalcÛv po bitvû bûlohorské, âeská národnost a knûÏstvo katolické; 1869 Ïivotopis K. Vinafiického); âasopis pro katol. duchovenstvo (1836, 1838, 1840, 1843–44); âech (od 1871; 1873 AneÏka, slavná Pfiemyslovna, blahoslavená prvá star‰í sestra chud˘ch panen sv. Kláry, i sep.); âes. vãela (1838–39, 1845); âes. vãela (1878); Encyklopedie powszechna (Var‰ava 1859); F. Doucha: Obrázky posvátn˘ch pfiíbûhÛ (b. d., 1861); alm. Hlasové duchovenstva k slavnému dosednutí na stolec arcibiskupsk˘… Aloysia Josefa, svobodného pána Schrenka z Notzingu… (1838); alm. Hlasy duchovenstva k … Ferdinandovi a Marii Annû pfii slavnosti korunování (1836); Hronka (Banská Bystrica 1838–39); Jindy a nyní (1833, pfiekl. z polské lit.); Kritická pfiíloha k Nár. listÛm (1863–64, ãl. Literatura polská, Obecn˘ ráz literatury polské); Kvûty ãeské, pokr. Kvûty (1834–44; BB, pfiekl. z A. Mickiewicze, 1838 pfiekl. epigramÛ J. G. Herdera); Kvûty (1865–72; 1866 pfiekl. ze Z. Krasiƒského); Lada (1861); alm. Libussa (1847, Ïivotopis J. Jungmanna); Lit. listy (1865, pfiekl. A. Mickiewicz: Graêyna); Lumír (1851, 1854, pÛv. BB a pfiekl. z pol‰tiny; 1860 parafráze B Z. Krasiƒského); Method (1880, 1885); Mor. noviny (1861); Národ (1864); Nár. listy (1863, 1865); Nár. noviny (1849); Obãan. Sedlské noviny pro âechy a Moravany (1848–49); Past˘fi duchovní (1881–86); sb. Písnû pro nejmen‰í dítky (1850, s K. A. Vinafiick˘m); Pokrok (1869, 1883); Poutník (1848); Pozor (1862); PraÏské noviny (1846, 1851, 1854, 1859; 1854 Karlín a jeho chrám, i sep.; 1859 Památce Jungmannovû Æ sb. Îivot Jana Nerudy 3, 1953, s. 260, ed. M. Novotn˘); Programm des k. k. altstädter Staats-Gymnasiums zu Prag (1856, Pohled na literaturu ãeskou vûku Karla IV., i sep. Æ Beseda 3, 1865/66, s. 85); Rodinná kronika (1863); sb. Sbírka v˘kladÛv a kázání (1853); ant. Slovanská poezije 1, 2 (1874, 1878); Slovenské noviny, pfiíl. Svûtozor (VídeÀ 1860); Svûtozor (1835); Svûtozor (1867, 1876–77); ·kola (1853–54); ·kola a Ïivot, pfiíl. ·tûpnice (1856–58, 1870); ·kolník (1851, 1865, 1871, 1875); Vãela (1850); sb.Vûnec ze zpûvÛ vlastensk˘ch… (1835); alm.Vesna (1837–39); Vídensk˘ deník (1850); Vlastimil (1839, 1842); Zlatá Praha (1864, pfiekl. z A. Mickiewicze a A. S. Pu‰kina); Zlaté klasy (1853–56); – posmrtnû: Svûtozor (1927, B Ó, Slavie má!); VlasÈ (1903–04, ãásti deníkov˘ch zápiskÛ z 1834–44, ed. F. H. Îundálek); ant. Zapadlo slunce za dnem, kter˘ nebyl (2000, ed. I. Wernisch). ❚ KNIÎNù. Beletrie a práce o literatufie: Pomnûnky na cestách Ïivota (BB 1845); Cesty milosti boÏí 1, 2 (PP 1860); Perly nebeské ãili Podo-
benství a opovûdi Pánû (BB 1865); âeské dumy (BB 1867); Harfa sionská (BB 1868); ·ebestián Hnûvkovsk˘. Îivotopisn˘ nástin… K slavnosti odhalení pomníku… v Îebráce (1870); Josef Jungmann. Na památku dne 13. ãervence 1873… (1873, s J. B. Pichlem); Z paláce a z klá‰tera. Obrázky ze Ïivota blahoslavené AneÏky Pfiemyslovny (BB 1875); – posmrtnû: Na Tatrách a pod Tatrami (BB 1918, ed. K. Dvofiák; 1874 in Sebrané spisy básnické 1). – Pfieklady a adaptace: A. Mickiewicz: Konrad Wallenrod (1837); an. (C. Brentano): Stanislav a Aninka (1838, pfiekl. z polského); Padesáte bajek a nûkolik váÏnûj‰ích básniãek pro na‰e milé maliãké (1844, z nûm.; 1862 s tit. Padesáte bajek); N. Wiseman: Lampa posvátná (1857); O. Roquett: Legenda o sv. AlÏbûtû Uherské. Oratorium (1866, hudba F. Liszt); viz téÏ Souborné vydání. – Ostatní práce (náboÏensky vzdûlavatelná literatura, polemické a pfiíleÏitostné publikace): Îivot sv. AlÏbûty, dcery krále uherského (1843); Îivot sv. Anny, mátefie rodiãky boÏí Marie (1843); Îivot sv. Antonína, vyznavaãe Pánû (1843); Îivot sv. Barbory, panny a muãennice (1843); Îivot sv. Ferdinanda, vyznavaãe Pánû (1843); Îivot sv. Franti‰ka Serafského, vyznavaãe Pánû (1843); Îivot sv. Josefa, pûstouna Pána JeÏí‰e Krista (1843); Îivot sv. Máfii Magdaleny (1843); Îivot sv. Vincencia de Paul (1844); Slovo radosti k slavnosti 10. fiíjna, kteréhoÏto dne v ústavu k… zaopatfiení nevidovcÛ… kaple sv. Rafaela posvûcena… jest (1844); Dobrá rada v potfiebû (1846, s paralelním nûm. vyd.); Rozmilí krajané a bratfii! Obãané vikariátu slánského! (1848); Ohlas úcty srdeãné a lásky, pfii slavnosti velebn˘ch druhotin knûÏsk˘ch… Vojtûcha Procházky, faráfie u Sv. Vojtûcha v Praze… (1853); Písnû ke cti sv. Cyrila a Metoda, apo‰tolÛv a dobrodincÛv slovanského národa, s pfiipojen˘m struãn˘m Ïivotopisem jejich (1854); PoboÏnost k sv. Cyrilovi a Metodiovi, apo‰tolÛm slovansk˘m (b. d., asi 1856); Písnû májové ku poctû Panny Marie (1854; vyd. od 1874 s tit. Písnû ku poctû P. Marie… pfii poboÏnosti Májové); Îivot sv. Cyrila a Metodia, apo‰tolÛ slovansk˘ch (1857, s cyrilometodûjsk˘mi básnûmi moravsk˘ch autorÛ); Duchovní písnû, zpívané o pouti k starobylému chrámu sv. Klementa na Levém Hradci (1857, s J. Drbohlavem); Klement Maria Hofbauer, Ïivotopisn˘ nástin (1859); Îivot sv. Prokopa, opata sázavského, patrona národu ãeského (1859); Milosrdn˘ Samaritán. KníÏka útûchy a spasitedlného vzdûlání… (1860); P. T. p. odbûratelÛm a pfiátelÛm Pozoru (1862); Pravovûrn˘ ctitel svat˘ch Cyrila a Metodia bratfií, apo‰tolÛv slovansk˘ch (1863); Renan a pravda ãili Úvahy o knize Renanovû Îivot JeÏí‰Ûv (1865 ¨ âasopis katol. duchovenstva 1864); Pius IX., Svat˘ otec a nejvy‰‰í biskup katolického kfiesÈanstva (1869); Posvátn˘ vûnec ku poctivosti sv. Václava, muãenníka, vévody a dûdice ãeského (1869); ¤eã pfii posvûcení pomníku na hfibitovû vy‰ehradském péãí dam Amerického klubu vzdûlaného B. Nûmcové (1869); VlasÈ a církev ãili MÛÏe-li vlastencem b˘ti
793
·tulc katolík? (1870); Pocta Ducha svatého (1871); Îivot a osudy Mistra Jana Husi z Husince (1872, s K. Borov˘m); Slova víry a lásky na hrobech a mezi hroby. Památkou na svûcení roz‰ífieného hfibitova u Sv. Petra a Pavla na Vy‰ehradû (1873); U BoÏího hrobu. Modlitby, litanie a písnû na oslavu ukfiiÏovaného spasitele na‰eho (1876); Posvátné hodinky na oslavu blahoslavené AneÏky âeské panny (1876); Vínek májov˘. Hodinky, litanie a písnû na oslavu sv. Jana Nepomuckého, muãedlníka – obránce ãeské zemû (1876); Vnuk a dûd. Na oslavu stfiíbrné svatby… Franti‰ka Josefa I. a AlÏbûty… (1879); Svat˘ Martin, biskup toursk˘ a vyznavaã Pánû (1881); Starobyl˘ chrámec sv. Martina na Vy‰ehradû (1881); Vidûní. Proslov na oslavu slouãení Vy‰ehradu s Prahou (1883). – V˘bor: in J. V.: V. ·. Spisovatel a národní buditel (1934, BB). – Souborné vydání: Sebrané spisy básnické (nakl. I. L. Kober, 1874, 1878, 2 sv.; 2. Kniha pfiekladÛv básní A. Mickiewiczov˘ch). ❚ KORESPONDENCE: F. Kvapil: A. Mickiewicz v âechách (Mickiewiczovi z 1837), Osvûta 1898, s. 631; in K. A. Vinafiického Korespondence a spisy pamûtní 2, 3 (Vinafiickému z 1833–34, 1843, 1845, 1855; 1909, 1914, ed. V. O. Slavík); in sb. Z doby Su‰ilovy (F. Su‰ilovi z 1860; 1917, ed. P. Vychodil); P. Vychodil: Z korespondence druÏiny Su‰ilovy (B. Sylva-Tarouccovi z 1843 a 1844), Hlídka lit. 1919, s. 696 a 1920, s. 18; in Dopisy ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ Stanko Vrazovi a Ljudevitu Gajovi (Gajovi z 1847; 1923, ed. K. Paul); F. Krãma: Dopisy pfiátel a pfiíbuzn˘ch Máchovi (nejistému adresátovi z 1833–34), Lumír 1924, s. 84; in sb. âeská korespondence s Lvem Thunem (Thunovi z 1845; 1970, ed. L. Kubík). ❚ REDIGOVAL periodika: Blahovûst. Katolick˘ t˘deník (1847–52), pokr. Blahovûst. Katolické hlasy (1855–61, 1861 s pfiíl. Hlásník; od 1860 s F. Srdínkem), Obãan. Sedlské noviny pro âechy a Moravany (1848–49), Pozor (1861–63; 1863 s J. StaÀkem), Past˘fi duchovní (1881–86, s. M. Karlachem); kalendáfie: Nov˘ kalendáfi katolick˘ ãili Poutník z Prahy (1851–63), PeãírkÛv Nár. kalendáfi… (1872–88); kniÏnice: Bibliotéka ÏivotÛ svat˘ch (1857), Besedy katolické (1860), Kazatelé slovan‰tí (1870–73, s A. MuÏíkem). ❚ USPO¤ÁDAL A VYDAL: M. J. Sychra: Veleslavín. Mravouãná hospodáfiská kniha… (1847); Zlaté zápisky karlínské… (1854); Hlasy pro knûÏstvo (1855); Druhá ãítanka a mluvnice pro katolické ‰koly v císafiství rakouském (1856, s K. A. Vinafiick˘m); Hvûzda betlémská ãili Duchovní cviãení v pravém Ïivotû kfiesÈanském (1857); Patero ãerven˘ch korálÛv. Úplná modlitební kniha pro vûrné katolické kfiesÈany (1859; opr. vyd. 1862 s tit. …aneb Uctûní pûti ran Krista ukfiiÏovaného); Sedmero proutkÛv ze spisÛ M. Jana Husi (1870); Písmo svaté. Vydání dle Vulgaty (1884–88, s A. Lenzem; od Genesis po knihu Job, úprava textu a v˘klad). ❚ BIBLIOGRAFIE: in J. Beãka, M. Kremlová: Czeska bibliografia Adama Mickiewicza 1826–1960
794
(Vratislav 1965). ❚ LITERATURA: J. F. Nowakowski: Ksiàdz W. S., kanownik Wyszehradski, tlumacz A. Mickiewicza (Var‰ava 1862); A. Krecar: V. ·. Îivotopisn˘ a literární nástin (1889 ¨ sb. Slavín, 1888); J. V.: V. ·. Spisovatel a národní buditel (1934, s v˘borem BB). ❚ ● ref. pfiekl. A. Mickiewicz: J. Mal˘, ââM 1837, s. 490; an., Ost und West 1838, s. 32; J. S. Tomíãek, âes. vãela 1839, s. 67 ●; J. G. K. (Kolár): ref. alm. Vesna (·. báseÀ Ludmila), Ost und West 1838, s. 146; F. Doucha: Îivotové svat˘ch a svûtic boÏích (ref. o publikacích z 1843), âasopis pro katol. duchovenstvo 1844, sv. 2, s. 382; V. V. Tomek: ref. Îivot sv. Vincencia de Paul, Kvûty 1844, s. 559; ● ref. pfiekl. Padesáte bajek…: M-ck˘, Kvûty 1844, s. 600; J. Pfiibík, âes. vãela 1845, s. 76; ·. Baãkora, Kvûty 1845, s. 264 ●; Fr. D. (Doucha): ref. Pomnûnky na cestách Ïivota (i ref. Padesáte bajek…), âes. vãela 1845, s. 154; H. B. (K. Havlíãek Borovsk˘): Blahovûst, nov˘ ãasopis, âes. vãela 1847, s. 135 + ·. Pomnûnky a Wolfgang Menzl (proti nafiãení ·. vlasteneck˘ch znûlek z panslavismu), tamtéÏ, s. 286 Æ O literatufie (1955, s. 79) a Dílo 2 (1986, s. 340); J. J. (Jireãek): ref. Pohled na literaturu ãeskou vûku Karla IV. (Programm des k. k. altstädter Staats-Gymnasiums…), Slovenské noviny (VídeÀ) 1857, pfiíl. Svûtozor, s. 69; J. Neruda: Smífiení (odpovûì na ·. ãl. Památce Jungmannovû, PraÏské noviny 16. 11. 1859), Obrazy Ïivota 1859, s. 398 Æ sb. Îivot Jana Nerudy 2 (1953, s. 265); Z. (K. V. Zap): ref. Îivot sv. Prokopa…, Památky archeologické a místopisné 1861, s. 144; K. V. (K. A. Vinafiick˘): ref. âeská národnost a evangelická církev, âasopis katol. duchovenstva 1861, s. 466; Hefiman z Tardy: Odpovûì proti jizliv˘m ãlánkÛm pánû ·. listu a strany pod jednou vÛbec…, Hlasy ze Siona 1861, s. 174; Dr. Borov˘ (K. Borov˘): ref. Renan a pravda…, âasopis katol. duchovenstva 1864, s. 630; -z.: ref. Perly nebeské, Lit. pfiíloha k NL 1865, s. 2; an.: ref. âeské dumy, âes. obzor literární 1, 1867/68, ã. 1; an.: V. ·., Svûtozor 1869, s. 262, 271, 279; an.: Úmrtí Lubomirského… (s dopisem ·tulcovi), Mor. orlice 28. 5. a 16. 7. 1872; an.: Dalemil na Vy‰ehradû (·. skládá ver‰ovanou kroniku), Lumír 1873, s. 180; an. (J. Neruda): ref. Sebrané spisy básnické 1, NL 19. 11. 1873 Æ Îerty hravé a dravé (1954, s. 192); Dr. J. B. P. (Pichl): Vlastenecké zpomínky, âes. vãela 1876–77 Æ Vlastenecké vzpomínky (1936); an.: O pÛsobnosti V. ·. (ocenûní v ãas. Russkij mir 1877), Svûtozor 1877, s. 299; ● ref. Sebrané spisy básnické 2.: J. J. (Jireãek), ââM 1878, s. 438; E. Krásnohorská, Osvûta 1879, s. 163; J. Dunovsk˘, Kvûty 1879, s. 247, 380 (o pfiedná‰ce P. Sobotky kritizující ·. pfieklad Mickiewiczov˘ch DziadÛ) ●; K. D. R. (V. Kadefiávek): Rückblicke (s pfiekladem BB ze sb. Harfa sionská), Politik 6. 7. 1879 + (pseud. K. D. Rawek) Klänge aus der Harfe Zions…, tamtéÏ 27. 7. 1879; ● 40 let knûÏství: an., Svûtozor 1879, s. 381; an., âes. vãela 1879, s. 239 ●; J. JeÏek in Zásluhy duchovenstva o fieã a literaturu ãeskou (1880); J. Mal˘ in Na‰e znovuzrození 2, 5 (1880, 1883); F. Schulz: Básnû pÛvodní a pfieloÏené (první pfieklady Mickiewicze),
·turm Osvûta 1882, s. 930; an. (J. Neruda): V. ·., Humorist. listy 1882, s. 114 Æ Podobizny 2 (1952, s. 44); Red. (J. Emler): ref. ed. Písmo svaté…, ââM 1884, s. 548; ● k sedmdesátinám: E. Mifiiovsk˘, PraÏsk˘ t˘deník 1884, ã. 5; an. (J. JeÏek), Zlatá Praha 2, 1884/85, s. 410, 417; F. âensk˘, Osvûta 1885, s. 51 ●;A. Rubín:V. ·. Îivotopisn˘ nástin, Budeãská zahrada 18, 1886/87, d. 2, s. 67, 85; ● nekrology: an., Lit. listy 8, 1886/87, s. 307; J., Svûtozor 21, 1886/87, s. 607; J. J. (JeÏek), Past˘fi duchovní 7, 1886/87, s. 689; Zelen˘ (V. Zelen˘), Hlas národa 10. 8. 1887; an., tamtéÏ 11. 8. 1887 (o ·. dobroãinn˘ch odkazech); an., âech 12. a 13. 8. 1887; an., Beseda uãitelská 1887, s. 468; an., Lumír 1887, s. 358; J. Vrba, Osvûta 1887, s. 1115; an., Zábavné listy 1887, s. 406; an., Zlatá Praha 1887, s. 606 ●; J. V. Friã in Pamûti (1886–87; krit. vyd. sv. 2 1960, sv. 3 1963; k tomu polemika o vztah k B. Nûmcové: X. Y., tj. A. Podlaha, dub., Hlas národa 3. 4. 1889);T. ·krdle in Zásluhy ãeského, moravského a slezského duchovenstva o zakládání knihoven, o roz‰ifiování knih a ãasopisÛ (1888, s. 151); E. Jelínek: Probo‰t vy‰ehradsk˘ a kníÏe Lubomirsk˘, in Slovanské náv‰tûvy (1889); M. V. (Vojáãek): ref. Vlast a církev a Sedmero proutkÛv ze spisÛ M. J. Husi, Hlídka lit. 1890, s. 280; J. M. âern˘ in Boj za právo (1893, s. 334, past˘fisk˘ list praÏského arcibiskupa z 1848, autorem údajnû ·.); R.: V. ·. a B. Nûmcová, Hlídka 1897, s. 212; F. Kvapil: A. Mickiewicz v âechách, Osvûta 1898, s. 631; F. H. Îundálek: V. ·. a jeho pamûti, VlasÈ 20, 1903/04, s. 51 a pokr.; A. Sta‰ek: Bohém a prelát, Samostatnost 1904, ã. 78–83 Æ (s tit. V redakci ·. Pozora) Vzpomínky (1926) a Ze vzpomínek (1964); M. Karlach in Pamûti probo‰tÛ vy‰ehradsk˘ch (b. d., 1905, s. 63); V. Martínek: Pfieklady z A. Mickiewicze, Novina 4, 1910/11, s. 605; J. JeÏek in âtyfiicet let Katolického spolku tiskového v Praze (1911); O. Jakoubek: V. ·., Vlast 30, 1913/14, s. 939; H. Traub: Z cesty praÏské deputace do In‰pruka r. 1848 (dopis F. M. Klácela ·.), ââM 1918, s. 265; J. BoÏek: Rozpt˘lené kapitoly o Ïivotû a dílech dr. I. J. Hanu‰e (·. podíl na sesazení H. z univ. profesury), ââM 1922, s. 135; L. Quis: O V. ·., Archiv lit. 1922, s. 190; O. Stehlík: ·ulciana, Vlast 40, 1923/24, s. 411, 447 + Pfiíspûvky ke studiím o P. V. ·. 1. Îádost P. V. ·. o povolení k vydání Blahovûsta z r. 1846, Archa 1924, s. 257; Z. Gintl in KnûÏí katoliãtí v ãeském obrození (1924, s. 108); F. Roubík: Studentské ãasopisy na Akademickém gymnáziu v l. 1851–1853 a básnické poãátky Vítûzslava Hálka, âes. revue 18, 1924/25, s. 270; K. Kazbunda: K. Havlíãek a c. k. úfiady v dobû pfiedbfieznové. Pfiíloha 2, ââH 1926, s. 558 (HavlíãkÛv dopis ·.); J. Luká‰ek in B. V. Ko‰ut a náboÏenské pomûry v revoluãní dobû r. 1848 a za vlády absolutismu (1927); W. T. Wislocki in Jerzy Lubomirski (Lvov 1928, s. 8); J. Heidenreich (Dolansk˘) in Vliv Mickiewicze na ãeskou literaturu pfiedbfieznovou (1930); Ant. Procházka: K ideové reakci protimáchovské, sb. Listy filologické památce Jaroslava Vlãka (1930, s. 222; ·. báseÀ Nov˘ rok z 1838); ne (A. Novák): k 50. v˘r. úmrtí, LidN
8. a 9. 8. 1937; V. Tille in BoÏena Nûmcová (1938; roz‰ífi. vyd. 1947); ne (A. Novák): V. ·. o M. Janu Husovi, LidN 19. 8. 1939 + (‰ifra A. N.) Knûz buditel, LidN 20. 8. 1939; M. N. (Novotn˘): k 125. v˘r. nar., LidN 20. 12. 1939; R. Hrdliãka: Teoretické snahy prvních dob literatury pro mládeÏ, Úhor 1943, s. 137; V˘: k 130. v˘r. nar., Venkov 19. 12. 1944; O. Stehlík: Z korespondence V. ·. (dopisy B. Nûmcové a V. Bene‰e Tfiebízského), Vy‰ehrad 1945, ã. 3; M. Szyjkowski in Polská úãast v ãeském národním obrození 3 (1946); K. Krejãí: Nebesk˘, ·., Bendl, sb. Pfiátelsk˘ kruh BoÏeny Nûmcové (1946); skn (F. Sekanina): k 60. v˘r. úmrtí, NO 9. 8. 1947; V. Îáãek in Cesty ãesk˘ch studentÛ na Slovensko v dobû pfiedbfieznové (1948, s. 20); in K. H. Mácha: Dílo 3 (1950, s. 409, dopis V. B. Náhlovského ·. o Máchovû smrti Æ sb. Literární pouÈ K. H. Máchy, 1986, s. 61); B. Nûmcová in Korespondence 2 a 4 (1952, s. 55, a 1961, s. 105, 111); J. B. (Bene‰): P. V. S. ·., vlasteneck˘ knûz, spisovatel, Duchovní past˘fi 1954, s. 185; K. Oliva: âeské pfieklady Mickiewiczov˘ch DziadÛ, Slavia 1954, s. 527; K. Polák: NerudÛv boj s církevní reakcí, sb. Z doby Nerudovy (1959); S. Budín in Jan Neruda a jeho doba (1960); J. Bene‰ in Aã zemfieli, je‰tû mluví (1964, s. 360); M. Borák in Dûjiny katolického tisku v ãesk˘ch zemích do první svûtové války (1968); L. Nezdafiil in âeská poezie v nûmeck˘ch pfiekladech (1985); in Literární pouÈ K. H. Máchy (1986); G. âejka: k 100. v˘r. úmrtí, Katol. noviny 9. 8. 1987; J. Kadlec in Pfiehled ãesk˘ch církevních dûjin 2 (¤ím 1987, s. 198); I. Slavík in ant. Hledání modrého kvûtu (1988, s. 248); M. âervenka, K. Sgallová in Z veãerní ‰koly versologie 3 (1995); M. C. Putna in âeská katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918 (1998, s. 160); in B. Nûmcová: Korespondence 2 (2004); S. Vejvar: Prelát V. S. ·. a konzervativní vlastenectví 19. století, sb. Posel z Budãe 2006, ã. 23. vpb
Václav ·turm * 1533 Hor‰ovsk˘ T˘n † 27. 4. 1601 Olomouc Jezuitsk˘ kazatel a misionáfi, kritik vûrouky i náboÏenské praxe jednoty bratrské ze stanoviska obrozujícího se potridentského katolicismu.
Psal se i Sturm, Ssturem, ·turem, ·turem. V. Bitnar uvádí neovûfiené a jinde neuvádûné datum narození 28. 9. 1533. – O ·. dûtství a mládí je známo jen velmi málo. Otec, snad soukeník, zemfiel brzy po synovû narození. Podle naráÏek v ·. pracích lze soudit, Ïe vystudoval nûkterou z utrakvistick˘ch mûstsk˘ch ‰kol (snad
795
·turm v Klatovech) a poté praÏskou univerzitu, spravovanou mladokali‰nick˘mi uãiteli, ktefií se pfiiklánûli k luteránství. 1555 byl spolu se sv˘m krajanem B. Hostounsk˘m a deseti dal‰ími mladíky vyslán císafiem Ferdinandem I. do ¤íma na filozofická a teologická studia. V ¤ímû se jich ujal Ignác z Loyoly a t. r. je osobnû pfiijal do jezuitského fiádu. 1558 se ·. vrátil do Prahy do novû zaloÏené jezuitské koleje sv. Klimenta na Starém Mûstû a byl povûfien kázáními. Zprvu si poãínal zcela neúspû‰nû (ost˘chal se vefiejnû mluvit a neovládal pfiíli‰ ãe‰tinu), pozdûji se v‰ak v jazyce i elokvenci velice zdokonalil. 1559 se vrátil do ¤íma a pokraãoval ve studiu teologie. Po návratu do Prahy 1561 dostal za úkol pouãit v jezuitské koleji o vûrouce ãeské bratry J. Augustu a J. Bílka. 1565 získal v ¤ímû doktorát bohosloví. 1574 byl pfieloÏen na novû zaloÏenou jezuitskou univerzitu v Olomouci, 1580–82 pob˘val v Litomy‰li, aby lépe poznal uãení jednoty bratrské, a na‰el tu pfiíznivce ve Vratislavu z Pern‰tejna, od 1582 pÛsobil opût v Olomouci. 1584 byl povolán Vilémem z RoÏmberka do âes. Krumlova a t. r. se stal superiorem novû zaloÏené jezuitské koleje. 1593–95 byl rektorem koleje sv. Klimenta na Starém Mûstû praÏském. Od 1598 pob˘val znovu v Olomouci; aÏ do konce Ïivota se úãastnil v ¤ímû shromáÏdûní fiádu. Ve‰kerá ·. literární ãinnost byla zamûfiena polemicky proti jednotû bratrské. Studiem spisÛ P. Chelãického, bratrsk˘ch autorÛ (J. Blahoslava, Luká‰e PraÏského), utrakvistick˘ch autorÛ (B. Bílejovského, J. Rokycany) a osobním stykem s knûÏími i prost˘mi vûfiícími tûchto konfesí si osvojil dokonalou znalost jejich uãení. Jeho anal˘za bratrského uãení a vûrouãné praxe je shrnuta ve dvou jeho hlavních dílech. Ve Srovnání víry a uãení bratfií star‰ích… rozebral formou dialogu katolického knûze a ãeského bratra ãinnost jednotliv˘ch sborÛ (hlavnû mladoboleslavského a habrovanského) a obratnû se zamûfiil na jejich vzájemné vûrouãné rozpory i postupné promûny jejich vûrouky. ·. kritika, vycházející v˘luãnû z bible a z nûkter˘ch v‰eobecnû uznávan˘ch církevních autorit, se neomezila jen na rozbor teologie jednoty bratrské, znalost dobov˘ch pomûrÛ ·. umoÏnila poukázat také na vnitfiní fievnivost mezi jednotou a ostatními evangelick˘mi církvemi i na vnitfiní nesvornost bratrsk˘ch sborÛ; na odpovûì bratfií reagoval broÏurkou Krátké
796
ozvání… proti kratiãkému ohlá‰ení jednoty valdenské neb boleslavské…; dal‰ím spiskem, Apologií, se hájil proti drsné polemice S. Uberina. V knize Rozsouzení a bedlivé uváÏení velikého kancionálu od bratfií valdensk˘ch… ·. popsal vztah mezi bratrsk˘mi písnûmi a biblick˘m textem; odchylky interpretoval jako rozpor mezi v˘roky bratfií o posvátném biblickém kánonu a jejich skuteãnou vûrouãnou praxí. Ve svém posledním spisu Odpovûd slu‰ná a dÛvodná na velmi hánlivou a rouhavou obranu kancionálu bratrského ·. sestavil bibliograficky cenn˘ „index a poznamenání v‰ech knih a spisÛv, ktefiíÏ v Srovnání víry o uãení bratfií star‰ích atd. se ode mne pfiivozují,“ a „rejistfiík, v nûmÏ se pokládá, od koho by která píseÀ sloÏena aneb udûlána byla“. Po ·. vzoru publikovali od 80. let 16. století polemiky s jednotou bratrskou dal‰í katoliãtí autofii (V. Brosius, J. C. Kotva z Freifeldu); z opaãného tábora zasáhli do tûchto sporÛ P. Kyrmezer, M. Koneãn˘ aj. Teprve v˘voj pomûrÛ po bitvû na Bílé hofie tyto polemiky násilnû uzavfiel. ·. teoretick˘mi postuláty se pfii sestavování svého kancionálu fiídil J. Rozenplut. KNIÎNù: Srovnání víry a uãení bratfií star‰ích, ktefií sebe sami zákona Kristova, a jiní je valdensk˘mi a boleslavsk˘mi, jiní pak pikharty jmenují (1582); Krátké ozvání… proti kratiãkému ohlá‰ení jednoty valdenské neb boleslavské… (1584); Krátkej spis o jednotû bratfií valdensk˘ch…, sebran˘ z knihy… V. ·. (1585, ed. LukበLaetus z Telãe); Apologia, to jest Obrana proti nedÛvodné a nestfiídmé odpovûdi Sylvia Uberina… (1587; s pfiídavkem V. Brosius: ·est dÛvodÛv pûkn˘ch a krátk˘ch…, kter˘miÏ se dÛvodnû prokazuje, Ïe jednota bratfií boleslavsk˘ch z Boha není…); Rozsouzení a bedlivé uváÏení velikého kancionálu od bratfií valdensk˘ch, jinák boleslavsk˘ch, sepsaného… (1588); Odpovûd slu‰ná a dÛvodná na velmi hánlivou a rouhavou obranu kancionálu bratrského (1590). ❚ VYDAL: Psaní donatistÛm od sv. Augustina… (1584, pfiekl. Adam z Vinofie). ❚ EDICE: Ukázky in: Antologie z literatury ãeské doby stfiední (1869; Srovnání víry, ed. J. Jireãek); V˘bor z literatury ãeské doby stfiední (1899; Srovnání víry, ed. J. Grim). ❚ BIBLIOGRAFIE: Knihopis ã. 868, 16 004 – 16 009; C. Sommervogel: Bibliothèque de la Compagnie de Jésus 7 (Brusel 1896, sl. 1464–1465); A. Fechtnerová: Rectores collegiorum Societatis Iesu in Bohemia, Moravia ac Silesia usque ad annum MDCCLXXIII iacentum 1 (1993, s. 42, 71). ❚ LITERATURA: F. M. Pelcl, M. A. Voigt: Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler… 3 (1777, s. 56); F. M. Pelcl: Böhmische, mährische und schlesische Gelehrte und
·tván Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten… (1786, s. 2); V. V. Tomek in Geschichte der Prager Universität (1849); J. Jireãek: Kancionál bratrsk˘, ââM 1862, s. 47 + in RukovûÈ 2 (1876); J. Svoboda: V. ·. a jeho boje s ãesk˘mi bratry, Past˘fi duchovní 1884, s. 33 a pokr.; V. Roudnick˘: V. ·. a ãe‰tí bratfii, Sborník Historického krouÏku 1897, s. 74; J. Skopec: Sborník skladeb, hlavnû ãeskobratrsk˘ch, prózou i ver‰em v kapitolní knihovnû svatovítské z l. 1580–1612. 9. Carmina a Kancionál, Vûstník KâSN 1904, ã. 2 (satirická báseÀ na ·.); A. Kroess in Geschichte der böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu 1 (VídeÀ 1910, s. 643); V. Bitnar: Pfiípad ãeského prvojezuity Hostounského, Lid. listy 29. 8. 1934 + in Postavy a problémy ãeského baroku literárního (1939); R. ¤íãan: Dûjiny jednoty v pfiehledu, sb. Jednota bratrská 1457–1957 (1956); J. Kábrt in Poãátky ãeské bibliografie (1961, s. 111); A. ·karka in PÛl tisíciletí ãeského písemnictví (1986); J. Kadlec in Pfiehled ãesk˘ch církevních dûjin (¤ím 1987; Praha 1991); J. Alexová: âe‰tina ve stfietu protichÛdn˘ch ideologií, sb. K jazyku a stylu ãesk˘ch barokních textÛ 2 (2000); A. Kubi‰ta: Jesuitische Polemiken gegen die Brüderunität: Kontroverstheologie in den böhmischen Ländern um 1600, Acta Comeniana 2003, s. 117; M. Bedfiich: V. ·. – jezuitsk˘ mistr polemik, A2 2006, ã. 45. vpb
Adam ·turm z Hranic * kolem 1500 pravdûpodobnû Hranice na Moravû † 5. 10. 1565 Lipník nad Beãvou
hoslav ve své Gramatice ·. hodnotí jako nadaného básníka). ·. je téÏ autorem apologie bratrského uãení Dialog, to jest dvou formanuo rozmlouvaní… a ver‰ovaného Pfiídavku MravÛ pro ‰lechetné panny a dûveãky v bratrské Summû katechismu (jako pfiídavek ke skladbû J. Strejce). KNIÎNù: Dialog, to jest dvou formanuo rozmlouvaní… (Prostûjov 1543). ❚ REDIGOVAL kancionál: Piesnû chval boÏsk˘ch… (·amotuly 1561; tzv. ·amotulsk˘ kancionál, s J. Blahoslavem a J. âern˘m-Nigranem). ❚ EDICE: in Mravy ctnostné mládeÏi potfiebné. Bratrské mravouky Jifiího Strejce, A. ·. z H. a Matou‰e Koneãného (1940, ed. A. Císafiová-Koláfiová). ❚ BIBLIOGRAFIE: J. Jireãek in RukovûÈ 2 (1876); Knihopis 16 003, srov. 15 793. ❚ LITERATURA: A. Rybiãka: A. ·. z H. Nástin Ïivotopisn˘, ââM 1864, s. 302; J. Bidlo in Jednota bratrská v prvním vyhnanství (1900); A. Císafiová-Koláfiová in Îena v jednotû bratrské (1942); A. Molnár in âeskobratrská v˘chova pfied Komensk˘m (1956); J. Kouba: BlahoslavÛv Rejstfiík autorÛ ãeskobratrsk˘ch písní a jeho pozdûj‰í zpracování, Miscellanea musicologica 1962, s. 1; A. ·karka in PÛl tisíciletí ãeského písemnictví (1986). jma
Maxmilián ·tván * 14. 10. 1755 Nûmãice u Strakonic † 13. 12. 1819 âesk˘ Krumlov
Skladatel duchovních písní, autor apologetick˘ch a didaktick˘ch spisÛ.
Dramatik a pfiekladatel, spoluzakladatel Vlastenského divadla v Boudû.
Psal se téÏ ·turm Hranick˘. – O poãáteãním období ·. Ïivota nemáme spolehlivé informace. 1519 dosáhl v Praze bakaláfiské hodnosti. Poté vyuãoval na bratrské ‰kole v Litomy‰li, kde se oÏenil a usadil jako mû‰Èan. KvÛli pronásledování jednoty bratrské v âechách se 1548 vystûhoval do Polska; spoleãnû s jin˘mi ãesk˘mi bratry pob˘val nejprve na panství hrabûte Ondfieje z Górky (v okolí Poznanû), poté se usadil v Toruni. 1554 se vrátil do âech a stal se úfiedníkem hejtmanství PraÏského hradu. 1556 mu byl propÛjãen erb a ‰lechtick˘ pfiídomek. Nûkdy pfied tímto datem se pfiestûhoval na Moravu. Poslední roky Ïivota strávil v Lipníku n. Beãvou, kde se stal správcem bratrského sboru. S J. Blahoslavem a J. âern˘m-Nigranem redigoval tzv. ·amotulsk˘ kancionál (Piesnû chval boÏsk˘ch…) a pfiispûl do nûho 38 písnûmi (Bla-
Kfitûn Maxmilián Franti‰ek. – Syn sládka, od 1768 Ïil ve Strakonicích, kde otec koupil dÛm. Studoval (od 1769) piaristické gymnázium v âes. Budûjovicích. Na otcovo pfiání zapoãal asi 1773 v Praze studia na tzv. filozofii a od 1776 studia bohoslovecká, jeÏ v‰ak za rok opustil (1777 vysvûcen na podjáhna) a zaãal vést potuln˘ Ïivot. Pod vlivem V.Tháma pfie‰el k divadelní spoleãnosti, po zaloÏení Vlastenského divadla tam pÛsobil do 1788 jako pfiekladatel, dramatik a nápovûda. T. r. Ïádal o vstup do generálního knûÏského semináfie, ale záhy odtud utekl, byl zatãen a pfiedán praÏskému arcibiskupství, které ho vyzvalo, aby dostudoval nebo vstoupil do klá‰tera. ·. dokonãil teologická studia 1789, ale odmítl knûÏské povolání a Ïivil se jako potuln˘ muzikant v jiÏních âechách. 1794 byla zamítnuta jeho Ïádost o vysvûcení, 1797 byl zatãen na potulce
797
·tverák a tûÏce onemocnûl, 1798 byl dán do minoritského klá‰tera v âes. Krumlovû, odkud opakovanû odcházel na toulky a kde nakonec po jedné z nich zemfiel na zanedbané léãení. – Faktografické údaje (zejména o ·. Ïivotû) se opírají téÏ o rozsáhl˘ rukopisn˘ materiál k období Boudy, shromáÏdûn˘ F. BaÈhou a uloÏen˘ po jeho smrti v divadelním oddûlení Nár. muzea. ·. pfiispûl do prvního novoãeského almanachu Básnû v fieãi vázané nûkolika pfieklady básní Anakreontov˘ch a Catullov˘ch, opûvujících víno a lásku. Podstatnûji se uplatnil v tvorbû dramatické; jeho pfiekladem Ifflandovy hry Vdûãnost a láska k vlasti byla zahájena ãinnost Vlastenského divadla v Boudû. Repertoár této scény ·. obohatil nûkolika pÛvodními vlasteneck˘mi hrami z ãesk˘ch dûjin, jejichÏ námûty ãerpal z Hájkovy kroniky, a veselohrou ·Èastn˘ Ka‰párek, která byla první kasperliádou uvedenou na ãeském divadle (texty her nebyly ti‰tûny a Ïádná se nedochovala). Pfiekladem anonymní broÏury Císafie Josefa modlitební kniha ·. nad‰enû propagoval josefinismus v ãeském prostfiedí. Loajální vztah k panovnickému rodu osvûdãil oslavn˘m past˘fisk˘m zpûvem ke korunovaci Marie Ludviky na ãeskou královnu, uvefiejnûn˘m v Kramériusov˘ch c. k. vlastensk˘ch novinách. P¤ÍSPùVKY in: alm. Básnû v fieãi vázané (1785); Kramériusovy c. k. vlastenské noviny (1791). ❚ KNIÎNù. Pfieklad: an.: Císafie Josefa modlitební kniha (1787). ❚ SCÉNICKY. Hry: Drahomíra, ovdovûlá knûÏna ãeská neb Krvavé boleslavské hody (sezona 1786/87); Oldfiich a BoÏena (1786/87); ·Èastn˘ Ka‰párek (1786/87); Jifií z Podûbrad (1788). – Pfieklady: an.: Ponocn˘ neb âeská Anãiãka (asi 1778, pfiekl. a úprava libreta opery J. Tuãka); A. W. Iffland (upr. V. K. Antong): Vdûãnost a láska k vlasti (1786). ❚ LITERATURA: F. BaÈha: K Ïivotu a ãinnosti M. ·., âLit 1955, s. 389; M. Kaãer in sb. Dûjiny ãeského divadla 2 (1969). lk
Vladislav ·tverák * 28. 3. 1890 Praha † po 1950 Pfiekladatel francouzské literatury, autor studijních pfiíruãek francouzského jazyka.
Otec byl soustruÏníkem a listono‰em. 1901–08 ·. vychodil reálku v Pardubicích, po soukromé
798
pfiípravû sloÏil 1910 na ãeském uãitelském ústavu v Praze doplÀovací maturitu. 1910–19 pracoval jako uãitel na obecn˘ch ‰kolách na Chrudimsku (Studnice, Hlinsko, Chlum, Chrudim, od 1913 Chrást). Zpro‰tûn vojenské sluÏby, studoval 1915–16 jako mimofiádn˘, 1916–19 jako fiádn˘ posluchaã francouz‰tinu a ãe‰tinu na praÏské filoz. fakultû. 1919–37 byl profesorem ãe‰tiny a francouz‰tiny na obchodní akademii v Tfiebíãi (definitivní profesor 1922; francouz‰tinu uãil také na tamním gymnáziu). Jako ãlen Syndikátu ães. spisovatelÛ vyvíjel ãinnost v oblasti vzájemn˘ch vztahÛ ãesko-francouzsk˘ch: pofiádal jazykové kursy, v âes. rozhlase (Brno) uvedl fiadu pfiedná‰ek o Francii, které vûnoval téÏ mnoho ãlánkÛ pÛvodních i pfieloÏen˘ch, naopak v Grenoblu pfiedná‰el o âSR (za zásluhy o ‰ífiení francouzského jazyka a kultury byl dekretem francouzské vlády z kvûtna 1932 jmenován Officier d’Académie). 1937–45 pÛsobil jako fieditel na obchodní akademii v Prostûjovû, 1945–49 v Teplicích. KvÛli demonstrativnímu politickému projevu ÏákÛ obchodní akademie v kvûtnu 1948 byl podán návrh na ·. odvolání, ve funkci nicménû zÛstal (aã na zdravotní dovolené) aÏ do konce fiíjna 1949, kdy byl penzionován. ·. se orientoval témûfi v˘hradnû na pfiekládání soudob˘ch dûl, vût‰inou ãtenáfisky úspû‰n˘ch (napfi. kniha sentencí a aforismÛ rumunské královny Carmen Sylvy), vzbuzujících pozornost dobovû aktuálními námûty (napfi. díla V. Margueritta) ãi upoutávajících dobrodruÏn˘m dûjem a exotikou vzdálen˘ch zemí (prózy P. Dancraye, A. Galopina aj.). Soudobé autory prezentoval i ãasopisecky (A. Birabeau, H. Falk, R. Vercel); pfiekládal a psal také fejetony. – Nûkolik dal‰ích pfiekladÛ, které ·. uvádûl (napfi. É. Gaboriau: V osidlech vá‰nû, 1927; P. Dambry: Kapitán Rascasse, 1929), se nepodafiilo ovûfiit. PSEUDONYMY: Vladislav Jarolím, Vl. ·esták. ❚ P¤ÍSPùVKY in: âes. slovo (1931); Kvûty (1912); Lid. noviny (1934); Mal˘ ãtenáfi (1931–32); Nár. listy (1915–16); Nár. politika; Nové ilustrované listy (1914, pfiekl. M. Villemer: Krásná Mirka); Îensk˘ obzor (1914–15, 1917–19). ❚ KNIÎNù. Pfieklady: E. Aubin: Dne‰ní Maroko (1913); Carmen Sylva: My‰lenky královniny (1917); ant. Zralé plody (1919, PP autorÛ: H. Spont, L. Régis-Lamotte, O. Pradels, A. Delvallé, J. Rameau); Giffardovy a Payenovy povídky (1919); P. A. de Ponson du Terrail: Královna barikád (b. d., 1920) + Král záletník 1–4 (1928–29) + Tajemství Dr. Roussella (1933, pseud. Vladislav Ja-
·tyrsk˘ rolím); É. Gaboriau: Pfiípad vdovy Lerougeové (1924, pseud. Vladislav Jarolím) + Akta ã. 113 (1928) + Upífii velkomûsta (1931, pseud. Vladislav Jarolím); L. Gozlan: Kfii‰Èálov˘ klíã (1927); P. Dancray: Podmofisk˘ poklad (1927) + Vládce Himalají (b. d., 1935); G. Sand: Mark˘z de Villemer (1928); J. Bertheroy: Panny syrakuské (1929); V. Hugo: Dûlníci mofie (1929); V. Margueritte: Pár (1929); M. Priollet: âern˘ kosatec (1929); A. Galopin: Lovci pardálÛ (b. d., 1931) + Mstitel (b. d., 1931) + Ostrov kajmanÛ (b. d., 1931) + V zajetí rudokoÏcÛ (b. d., 1931) + Mal˘ detektiv (b. d., 1931) + Lovci goril (b. d., 1931) + DobrodruÏství Tommyho (b. d., 1931) + Mal˘ houslista (b. d., 1931) + V dÏungli (b. d., 1931) + DobrodruÏství dvou FrancouzÛ v Dardanelách (b. d., 1931) + Drama na jachtû Calypso (1936); A. Malraux: Cesta královská (1933, pseud. Vl. ·esták); J. J. Renaud: Dokument 127 (1934); M. Verne: Tajemství babylonské (1936). – Ostatní práce: La conjugaison française – âasování sloves francouzsk˘ch (1924); Frazeologie nepravideln˘ch sloves francouzsk˘ch (1934). ❚ LITERATURA: B. H. (Hlou‰ková): ref. pfiekl. P. Dancray: Vládce Himalají, Úhor 1936, s. 71; V. Tich˘: ref. pfiekl. V. Margueritte (2. vyd.), Dûlnická osvûta 1937, s. 227. vs
Jifií ·tyrsa † po 1531 Knihtiskafi, autor duchovních písní.
Psal se téÏ Georg Wylmschwerer. – O jeho Ïivotû nejsou kromû tiskafiské ãinnosti zji‰tûny bliωí údaje. Tiskl 1521–31 v Ml. Boleslavi pro jednotu bratrskou. Vydal fiadu spisÛ Luká‰e PraÏského a nûmeck˘ bratrsk˘ zpûvník M. Weisse; jeho typograficky nejv˘znaãnûj‰ím tiskem je ãesk˘ pfieklad Nového zákona. Sám skládal duchovní písnû: J. Blahoslav jich 9 zafiadil do ·amotulského kancionálu (a vyjádfiil se o ·. hymnografické produkci pochvalnû v rejstfiíku skladatelÛ bratrsk˘ch písní, kter˘ zapsal do tzv. Akt jednoty bratrské). Z PRODUKCE: LukበPraÏsk˘: O puovodu cierkve svaté… (1522) + Spis tento o puovodu i o pravdû knûzstvie trojieho… (1522) + Spis… proã pfii pfiijímání k svátostem závazkové dûjí se (1522) + Spis o manÏelstvie… (1523) + Spis… o moci svûta… (1523) + Spis… o pokání… (1523) + Spis… otázek trojích… (1523) + Spis o dvojím pfiijímání… (1523) + Spis o spravedlivosti… (1524) + Odpis proti odtrÏencóm… (1525) + Spis… o svátosti tûla a krve Pá-
nû… (1525) + Spis proti vnovû povstal˘m odporóm… (1526) + Spis… o nûmÏto nynûj‰ích novovûrcuov neplná a necelá… viera… se ukáÏe (1527) + Zprávy… pfii sluÏbách úfiadu knûzského v jednotû bratrské… (1527); Nov˘ zákon (1525); M. Weisse: Ein neu Gesangbuchlen (1531). ❚ BIBLIOGRAFIE (soupis tiskÛ): M. Bohatcová in sb. Archiv pro bádání o Ïivotû a díle J. A. Komenského 1962, s. 54 (pfiíl.; doplÀky in sb. Z kralické tvrze 1984, s. 14). ❚ LITERATURA: J. Jireãek in RukovûÈ 2 (1876); F. Bare‰: Knihotisk v mûstû Boleslava Mladého, Památky archeologické a místopisné 19, 1900/01 (1902), s. 173; Z. Winter in Dûjiny fiemesel a obchodu v âechách v 14. a 15. století (1906) + in ¤emeslnictvo a Ïivnosti 16. vûku v âechách (1909); J. Volf in Dûjiny ãeského knihtisku do r. 1848 (1926); R. J. Vonka: Bratrsk˘ tisk, Roãenka ãeskosl. knihtiskafiÛ 1927, s. 17; Z. V. Tobolka in ed. Monumenta Bohemiae typographica 10 (1931); R. J. Vonka: Tiskafiské dílo jednoty bratrské, Roãenka ãeskosl. knihtiskafiÛ 1936, s. 23; J. Dobrovsk˘ in O zavedení a roz‰ífiení knihtisku v âechách (1954); M. Bohatcová: âtení pro bibliofily, Zprávy Spolku ães. bibliofilÛ v Praze 1958, s. 34 + Poãátky publikaãní ãinnosti jednoty bratrské, sb. Archiv pro bádání o Ïivotû a díle J. A. Komenského 21, 1962, s. 44; K. Chyba in Slovník knihtiskafiÛ v âeskoslovensku od nejstar‰ích dob do r. 1860, samost. pfiíl. sb. Strahovská knihovna 1, 1966 – 10, 1975; M. Bohatcová: V˘tvarná koncepce prvních bratrsk˘ch biblick˘ch tiskÛ (Nov˘ zákon KlaudyánÛv 1518 a ·tyrsÛv 1525), sb. Z kralické tvrze 1984, s. 14; A. ·karka in PÛl tisíciletí ãeského písemnictví (1986); M. Bohatcová s jin˘mi in âeská kniha v promûnách staletí (1990). jk
Jindfiich ·tyrsk˘ * 11. 8. 1899 âermná u Ky‰perka † 21. 3. 1942 Praha V˘tvarník, básník a prozaik vycházející pfiedev‰ím ze snov˘ch inspirací, esejista a kritik, pfiední osobnost meziváleãné avantgardy, zvlá‰tû surrealistického hnutí; kniÏní grafik a ilustrátor.
Nûkdy b˘vá chybnû psán jako ·t˘rsk˘. – Syn venkovského uãitele a majitelky statku; ·. nevlastní sestra, která zemfiela 1905, se stala objektem jeho pozdûj‰ích snov˘ch konstrukcí. 1914–18 studoval uãitelsk˘ ústav v Hradci Král. (1917 vykonal vojenskou sluÏbu v ãáslavské a nymburské posádce). 1918–20 pÛsobil jako uãitel v âermné (pfiátelil se s P. Jilemnick˘m, kter˘ uãil v blízk˘ch Vermûfiovicích, 1920 s ním nav‰tívil Slovensko). Od 1920 studoval
799
·tyrsk˘ na Akademii v˘tvarn˘ch umûní v Praze. 1922 pfieru‰il studia a podnikl cestu do Itálie (znovu 1925), Jugoslávie (na Korãule poznal malífiku Toyen) a na polynéské ostrovy. 1923 se stal ãlenem Devûtsilu a úãastnil se jeho v˘stav. 1925–28 Ïil v PafiíÏi s Toyen (jejich pfiátelsk˘ vztah vyústil v dlouholetou inspiraãní a tvÛrãí souãinnost), kde mj. 1926 uspofiádali v˘stavu s názvem Artificielisme (ve 20. a 30. letech ·. pfiedstavil své v˘tvarné práce téÏ v Lond˘nû, Tokiu, Amsterdamu, New Yorku aj., pfiedev‰ím pak nûkolika v˘stavami s Toyen v Praze). 1928–29 pÛsobil jako vedoucí v˘pravy v Osvobozeném divadle. 1929–31 byl redaktorem ãasopisu Odeon, 1933 se stal ãlenem redakãní rady Voln˘ch smûrÛ. 1932 nav‰tívil v Provenci zfiíceninu zámku mark˘ze de Sade, 1935 pfii pobytu v PafiíÏi (s V. Nezvalem) váÏnû onemocnûl (k v˘tvarné práci se vrátil aÏ po roãní rekonvalescenci). 1936 pracoval v nakladatelství Sfinx. Jako pfiední pfiedstavitel meziváleãné umûlecké avantgardy byl ·. ãlenem od 1929 Levé fronty, od 1932 S. V. U. Mánes, 1934 se stal jedním ze zakladatelÛ Skupiny surrealistÛ v âSR a v surrealistické aktivitû pokraãoval aÏ do své smrti (po 1939 ilegálnû). Podlehl tûÏké srdeãní nemoci. Literární tvorba ·. tûsnû souvisela s postupy a motivy jeho mnohostranného v˘tvarného úsilí (malífi, grafik, fotograf, koláÏista, scénograf). Po kubistick˘ch zaãátcích prosazovali ·. a Toyen ve 2. polovinû 20. let osobitou koncepci artificialismu chápaného jako v˘tvarná paralela poetismu, vyzdvihující senzibilitu malífie ztotoÏnûného s básníkem. Ve 30. letech ·. na‰el svÛj vrcholn˘ zpÛsob vyjádfiení v surrealismu, v pfiedmûtné iracionalitû a v psychickém automatismu. I jako literát tûÏil pfiedev‰ím ze snové imaginace, metodou koláÏe spojoval dynamické záznamy podvûdom˘ch pochodÛ, fragmenty snov˘ch, halucinaãních vizí a sledy voln˘ch asociací. Jeho texty charakterizuje snaha o syntézu reáln˘ch a iracionálních prvkÛ, detailÛ skuteãnosti a snu, destruktivní konfrontace protikladn˘ch zpÛsobÛ vnímání i interpretace (touha a skepse, melancholie a ironie), ústící ãasto v momenty absurdity a ãerného humoru. Doménu (sebeidentifikaci) svobodné tvÛrãí individuality nacházel v projevech pfiirozen˘ch instinktÛ, v fiádu spontaneity relativizující konvenãní ãasoprostorové a v˘znamové proporce zobrazení a umoÏÀující rovnûÏ korespondenci slova a obrazu (zvlá‰tû pfii zpracování základ-
800
ních návratn˘ch motivÛ). Po prvních poetistick˘ch prózách a básních v ãasopisech Disk a Pásmo vyuÏil surrealistickou, archetypálnû zaloÏenou snovou obraznost a symboliku v silnû eroticky zabarvené próze Emilie pfiichází ke mnû ve snu (s cyklem fotografií) a v knize Poezie, s roz‰ífien˘m motivick˘m zábûrem ji plnû uplatnil v souboru Sny (kombinace slovesn˘ch a v˘tvarn˘ch záznamÛ a interpretací snÛ z 1925–40). Sílu básníkovy osobnosti, jeho pfiedstavivost a touhu po svobodû, pfiekonávající v‰ednost okolního prostfiedí, zachytil (prostfiednictvím dobov˘ch dokumentÛ) v úspû‰né Ïivotopisné knize Îivot J. A. Rimbauda. Obdobnû faktograficky koncipovan˘ Îivot mark˘ze de Sade dokládá zájem o otázky vzájemného prostupování umûlcova Ïivota a díla. Porozumûní pro svébytnost umûní a svrchovanost a nekonvenãnost tvÛrãí individuality (i v návaznosti na modernismus z pfielomu století) je pfiíznaãné rovnûÏ pro ·. texty kritické, manifestaãní a esejistické (vedle ãasopiseck˘ch básní v próze a rukopisn˘ch fragmentÛ je shrnul soubor KaÏd˘ z nás stopuje svoji ropuchu). Obhajoba nezávislosti poezie na vnûj‰ích programech, na cílech politick˘ch a ekonomick˘ch v ãláncích Koutek generace vyvolala rozsáhlou polemiku v levicové avantgardû (zejména K. Teige). – ·. byl vydavatelem soukrom˘ch tiskÛ: ãasopisu Erotická revue a kniÏnic Edice 69 (6 sv.) a Edice surrealismu (1 sv.). ·ífie jeho umûleck˘ch aktivit zahrnovala pfiíznaãnû kniÏní grafiku a ilustraci (napfi. Lautréamontovy Zpûvy Maldororovy) vedle pfiímé v˘tvarné spolupráce s literáty, zvlá‰tû v surrealistickém hnutí (J. Heisler); v˘hradnû jako v˘tvarník ·. pfiispûl do ãasopisÛ Host, Kmen, Volné smûry, do sborníkÛ Ani labuÈ ani LÛna (1936), ·panûlsku (1937) aj. ·IFRY: J. ·., ·. ❚ P¤ÍSPùVKY in: Almanach Kmene (1932, 1934); âes. slovo (1935); Disk (1923); Doba (1934, staÈ Surrealistické malífiství); prospekt Edice 69 (1931); sb. Emil Filla (1936, s V. Nezvalem); Erotická revue (1930–33); sb. Fronta (1927); Horizont (1927); Jarní almanach Kmene (1932); Kvart (1930); Lid. noviny (1939); Magazín DP (1936); Mezinárodní bulletin surrealismu (1935); Musaion (1930); Odeon (1929–31; mj. 1929–30 Koutek generace, polemika Æ Avantgarda známá a neznámá 3, 1970, ed. ·. Vla‰ín); Panoráma (1930); Pásmo (1924); ReD (1927, manifest Artificielisme, s Toyen); leták Rok (1931); Rozpravy Aventina (1928, 1933); sb. Surrealismus (1936); Tvar (1929); Tvorba (1929); – posmrtnû: Kvart (1945); Revolver revue (1994, Fragmenty z pozÛsta-
·tyrsk˘ losti, z 1939–41, ed. K. Srp); sb. Surrealistické v˘chodisko (1969); Svûtová literatura (1969, Mark˘z de Sade, ed. F. ·mejkal); kat. ·tyrsk˘ a Toyen 1921–1945 (Brno 1966); V. Holan: Bagately (1988). ❚ KNIÎNù. Beletrie a práce o literatufie: Îivot J. A. Rimbauda (1930); Emilie pfiichází ke mnû ve snu (P 1933, bibliof.); – posmrtnû: Poezie (1946, ed. V. Obrtel); Sny (PP 1970, ed. F. ·mejkal; roz‰ífi. vyd. 2003, ed. J. ·mejkalová; fragment vyd. 1940 K. Teige, bibliof.); Îivot mark˘ze de Sade (1995, ed. L. BydÏovská); KaÏd˘ z nás stopuje svoji ropuchu. Texty 1923–1940 (1996, ed. K. Srp s jin˘mi). – Ostatní práce: PrÛvodce PafiíÏí a okolím (1927, s V. Neãasem a Toyen; t. r. kap. Noãní PafiíÏ i samost. s tit. PafiíÏ v noci); – posmrtnû: Na jehlách tûchto dní (cyklus fotografií, 1945, s BB J. Heislera; inedit. 1941 v ilegální Edici surrealismu); J. ·. Fotografické dílo 1934–35 (1982, ed. A. Moussu, tj. A. Fárová). ❚ KORESPONDENCE: in Depe‰e z konce tisíciletí. Korespondence V. Nezvala (Nezvalovi z 1925 a 1934; 1981, ed. M. Krulichová, M. Vinafiová, L. Tomek). ❚ REDIGOVAL ãasopisy: Odeon (1929–31), Erotická revue (1930–33, bibliof.); leták: Rok (1931, s B. Broukem a V. Obrtelem); kniÏnice: Edice 69 (1931–33, bibliof.), Edice Surrealismu (1934, bibliof.). ❚ USPO¤ÁDAL A VYDAL: M. Marten: Zastfien˘ profil (1939, se S. Kohoutem, bibliof.). ❚ BIBLIOGRAFIE: Bibliografie textÛ J. ·., in KaÏd˘ z nás stopuje svoji ropuchu (1996); Personální bibliografie, in ·. J., V˘bûr kulturních v˘roãí 1997 (Státní vûdecká knihovna Ústí n. Lab. 1997). ❚ LITERATURA: V. Nezval: ·. a Toyen (1938 Æ Dílo 20, 1974, doslov K. Teige Æ Zápasy o smysl moderní tvorby, 1969). ❚ Ph. Soupault: ·. a Toyen, ReD 1, 1927/28, s. 217; K. Teige: Ultrafialové obrazy ãili artificielismus, ReD 1, 1927/28, s. 315 Æ Svût stavby a básnû (1966); V. Nezval: K v˘stavû ·. a Toyen, RA 5, 1929/30, s. 284 Æ Manifesty a eseje (1967); ● ref. Îivot J.A. Rimbauda:V. âern˘, Plán 1, 1929/30, s. 734; B. V. (Václavek), ReD 3, 1929/31, s. 283; G. (F. Götz), NO 2. 3. 1930; AMP. (A. M. Pí‰a), PL 6. 4. 1930; V. Stupka, LidN 15. 5. 1930 ●; B. Brouk in Emilie pfiichází ke mnû ve snu (1933) Æ Lidská du‰e a sex (1992); J. Ch. (Chalupeck˘): J. ·. a Toyen, âin 1933, s. 590; F. Halas: Básník (o ·. v˘tvarníkovi), Volné smûry 30, 1933/34, s. 11 Æ Obrazy (1968); V. Nezval in Ulice Gît-le-coeur (1936); K. Teige in ·. a Toyen (1938, k v˘stavû surrealistické skupiny) Æ (ãást) Zápasy o smysl moderní tvorby (1969) a âeské umûní 1938–1989. Programy, kritické texty, dokumenty (2001, ed. J. ·evãík, P. Morganová, D. Du‰ková); ● ref. Poezie: AMP (A. M. Pí‰a), Práce 28. 3. 1946; V. âern˘, KM 1946, s. 239 ●; J. Mukafiovsk˘: J. ·., in kat. J. ·. Posmrtná souborná v˘stava (1946) Æ Studie z estetiky (1966); B. Péret in kat. J. ·. (PafiíÏ 1948); F. ·mejkal in kat. ·. a Toyen (1966); V. Effenberger: Surrealismus v tvorbû ·. a Toyen, V˘tvarné umûní 1967, s. 220; F. ·mejkal: Sen v díle J. ·., V˘tvarné umûní 1968, s. 286; V. Effenberger: Od obrazov˘ch básní k vnitfinímu modelu, in Realita a poezie (1969); P. Král in sb. Surrealistické v˘-
chodisko. 1938–1968 (1969); F. ·mejkal in J. ·.: Sny (1970); M. Blahynka in J. ·.: Îivot J. A. Rimbauda (1972); K. Michl in Chvíle setkání, vûãnost vzpomínky (1976);A. Moussu (A. Fárová) in J. ·. Fotografické dílo 1934–35 (1982); F. ·mejkal, V. Linhartová aj. in kat. ·., Toyen, Heisler (PafiíÏ 1982); P. Fiala: Neznám˘ básník J. ·., Zprávy Spolku ães. bibliofilÛ v Praze 1983, ã. 4; M. Ne‰lehová: Dluhopis J. ·tyrskému, Iniciály 1992, ã. 29; K. Teige, J. Brabec in J. ·.: Poezie (1992; TeigÛv text Æ Osvobozování Ïivota a poezie, 1994); ● ref. Poezie (2. vyd.): V. ·lajchrt, Mladá fronta Dnes 26. 10. 1992; J. Rulf, LidN 5. 11. 1992, pfiíl. Národní 9; P. Král, Telegraf 19. 12. 1992 ●; L. BydÏovská, K. Srp in kat. ·., Toyen. Artificialismus (1992); ● ref. Îivot J. A. Rimbauda (2. vyd): O. Král, LitN 1994, ã. 14; J. Pelán, LitN 1994, ã. 27; I. Mojík, Romboid 1995, ã. 6 ●; J. Vojvodík, D. Fliegler, A. Schönherr in J. ·.: Emilie kommt im Traum zu mir und andere erotische Prosa (Frankfurt n. M. 1994); J. Hol˘: ref. Emile kommt im Traum zu mir…, LitN 1994, ã. 51–52; A. Dufek in kat. J. ·. On the Needles of these Days. Photographs 1934–1935 (New York 1994); L. BydÏovská in J. ·.: Îivot mark˘ze de Sade (1995); ● ref. Îivot mark˘ze de Sade: J. Luke‰, LitN 1995, ã. 15; -jb-, Nové knihy 1995, ã. 17; N. Savick˘ ml., Mosty 1995, ã. 24; J. Gabriel, LitN 1995, ã. 37 ●; J. Vojvodík: Mácha und ·., Umûní 1995, s. 514; K. Srp: Images without Grammar, Umûní 1995, s. 551; P. Král: J. ·., pfiedchÛdce, Umûní 1995, s. 568; L. BydÏovská, K. Srp: Fragmenty snu, K. Srp: Erotická revue a Edice 69, M. Petfiíãek: ·. v pohledu Mukafiovského, v‰e kat. âesk˘ surrealismus 1929–1953 (1996); K. Srp in J. ·.: KaÏd˘ z nás stopuje svoji ropuchu (1996); ● ref. KaÏd˘ z nás stopuje…: -nej-, Nové knihy 1996, ã. 42; J. ·imÛnek, Svob. slovo 26. 11. 1996; J. Janda, Labyrint 1996, ã. 5; J. Vojvodík,Ateliér 1997, ã. 1; I. Kotrlá,Akord 1997, s. 220 ●; T. Kronbach in Immerwährender Literaturkalender Prag (1996); L. BydÏovská: Sny o knihách – knihy o snech, Grapheion 1997, ã. 2; A. Kune‰: Nejstar‰í práce J. ·., Ateliér 1997, ã. 7; A. Nádvorníková in K surrealismu (1998); J. HÛla: Surrealistick˘ malífi a básník, LidN 11. 8. 1999; Î. âolakova in âesk˘ surrealismus 30. let a problém verbalizace surreality, âLit 1997, s. 467 + in âesk˘ surrealismus 30. let (1999); K. Srp in kat.Toyen (2000); J.Vojvodík: Oralizace a olfaktorizace oka: K psychologii ãichového vnímání v díle J. ·., Umûní 2000, s. 136;A.Tippnerová: K surrealistické estetice ruin: Textuální a vizuální fragmenty J. ·. k biografii mark˘ze de Sade, tamtéÏ, s. 162; F. Illing in Jan Mukafiovsk˘ und die Avantgarde (Bielefeld 2001); K. Srp: Erotická revue a Edice 69, Erotická revue 3 (2001, reprint) + Osvobozené libido, in J. ·.: Emilie pfiichází ke mnû ve snu (2001, reprint); J. Vojvodík: ref. Erotická revue a Emilie pfiichází…, Ateliér 2001, ã. 21; J. ·mejkalová in J. ·.: Poezie (2003); J. ·mejkalová a F. ·mejkal in J. ·.: Sny (2003); V. Boreck˘ in Imaginace, hra a komika (2005); J. Vojvodík in Imagines corporis. Tûlo v ãeské modernû a avantgardû (2006). lm
801
