Vstup Rakousko-Uherska do první světové války a jeho důsledky v hospodářské a sociální oblasti ve vztazích se Spojenými státy americkými' Vývoj vzájemného obchodl! v letech 1914-1915 Václav Horčička Prvni světová válka se citelně dotkla obchodnich kontaktllmezi Rakousko-Uherskem a Spojenými státy americkými. Na mistě však nejsou zjednodušené pi'edstavy, že britská (oficiálně nikdy nevyhlášená) blokáda nepřátelského Ctyřspolku, a předevšim Německa, zcela zastavila obchodni výměnu mezi Rakousko-Uherskem a Spojenými státy již v prvnich měsicích valky. Londýn totiž utahoval smyčku kolem Centrálních mocností postupně. Nebylo samozřejmě sporu O právujednotlívých vlád zabavit všeobecně uznávaný válečný kontrnbandjako napi·. zbraně a munici. Šlo o to,jak naložit s tak zvaným podmíneč ným kontrabandem či zbožím, které nebylo za kontraband dosud vůbec považováno. Tak nařízení brítské vlády, tzv. Drda ill COllllci/ z 20. srpna 1914, umožňovalo zabavit potraviny, které dosud byly považovány jen za podminečný válečný kontraband, a to i když byly obchodovány mezi neutrálními zeměmi, pokud by bylo dllvodné podezřeni, že padne do rukou nepřátelské vládě. Nebylo již nutné dokazovat, že je zásilka určena přimo nepi'átelským ozbrojeni'm silám. Důkazní tíži navíc nesl dodavatel. Britové se tak pokoušeli vyhladovět civílní obyvatelstvo nepi"itele a to bez ohledu na to, žejednali v rozporu s (neratifikovanou) Londýnskou deklarací z roku 1909 a precedenty domácího britského práva. V září 1914 byl seznam zakázaných komodit rozšířen o řadu nerostných sl1ťovin,jako např. ropu, měďa další barevné kovy. Ore/cr in COllI1Ci/ z 29. října 1914 umožňoval britskému ministru zahraničí prohlásítjakoukoli neutrálni zemi za základnu pro dodávky nepříteli a dovolit zabaveni zboži, které bylo této zemi určeno a nacházelo se na seznamu válečného kontrabandu. Absolutním kontrabandem, tj. tam, kde nebylo třeba dokazovat, že jde o zboží s válečným určením, byly napři klad kromějiž uvedených komodit železná ruda, olovo a hlinik. Avšak teprve Drder ill COllIlCi/Z 11. března 1915 umožnil zabavítjakékoli zboži určené nepřiteli.' Rakousko-Uhersko stále ostřeji krítizovalo neochotu Washingtonu IJrotestovat proti po-
rušování neutrálních práv britskými nai'ízeními. Bezzubá nóta, kritizující Order řil COllI1Ci! zll. bi'eZlla 1915, kterou administrativa prezidenta Woodrowa Wílsona Britlllll zaslala
2, dubna 1915, vedla mimo jiné i k otevřeným protestům Centrálních mocností, včetně rakous-
2
T\!xtje so u čús ti rcscni V)'zkurnncho zámeru MSM 021620827 Ceskc zemč uprostřed Evropy v rnirmlosti a dnes, jehož nositclcmjc Filo7.oAckú fn].;u]ta Univerzity Karlovyv Praze. K brit skc númoi'ni politice srv, Coogan, J. w., Tllc End oJNcurralicy: Tllc Unilcd Statcs, Britaill lIlItI M(lririmc Rig/trs, 1899-1914, lthac<J/London J98 1, s. 148 <J d{)[e.
73
'$..
2009(1
ko-uherské nóty z 29. června 1915. Vídeň pro to měla jasné důvody; teprve nyní definitivně vyschl proud amerických dodávek. Až do bi'ezna 1915 úřady nepovažovaly situaci za katastrofálni a dojal'a 1915 se snažily udržet vzájemnou obchodni výměnu na co nejvyšší úrovni. V lednu 1915 dokonce rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Leopold Berchtold pověřil velvyslance v USA Constantina Dumbu, aby se u americké vláclyzasaclil o obnoveni přimého lodního spojení mezi oběma zeměmi, konkrétně pak mezi přístavy na východním pobi'eži USA a Terstem nebo Rijekou. Podnět vyšel od rakouské Ústí'edny pro bavlnu.' Hlavním cílem bylo udržetv maximálním možném rozsahu přísun americké bavlny, která již pi"ed válkou tvořila více než polovinu celkové hodnoty rakousko-uherského dovozu z USA.' Monarchie se také chtěla zbavit závislosti na italských a něm eckýc h přístavech.' Dumbova odpověď nezavdávala dllvod k optimismu. Zi'ízeni při mého lodního spojeni považoval za "velmi nepravděpodobné" . Upozorrloval na problémy s pojišt ěni m nákladu a na nutnost vyslat do Spojených států spolehlivého nákupčího, ktelÝ by najímal jednotlivé lodě.' Rakousko-uherské ministerstvo zahraničí se i přesto tázalo rakouského a uherského ministerstva obchodu, zda by souhlasily se zkušební plavbou jedné lodi. Zjistila by se tak reakce Velké Británie a v případě ú spěch u by se v akci pokračovalo.' V obchodu s bavlnou zatim vládla dobrá nálada. Zástupce velké spediční firmy Schenker a/nl Co. v NewYorku Dumbovi řekl, že obchod probíhá hladce, lze získat snadno úvěr a zboži je možné expedovat přes Rotterdam, Janova dokonce možná i přes Terst. Podmínky přímého obchodního styku mezi monarchií a Spojenými státy však bylo podle něj přece jen nutné ještě projednat s Brity.' Optimismus živil také americký velvyslanec ve Vídni rrederic Courtland Penfield, kte!Ý novému rakousko-uherskému ministrovi zahraničí baronu Stephanu (lstvánu) Buriánovi slíbil, že se u své vlády zasadí za pi'imé dodávky bavlny. Ministr proto Dumbovi sdělil, že v takovém pNpadě monarchie zaručí bezpečný prCljezd Jadranem až do Terstu.oYzápětí však pi'íšla studená sprcha. Oznámení Centrálních mocností o zostřeni ponorkové války počinaje 18. únorem 1915 dalo tušit britskou odvetu, o jejíž podobě měl Dumba ty nejčernější představy. Buriánovi radil, aby se nedal zmast dosavadním přístupem Britli, kteří "dosud propustili všechny naše obchodní lodě ukoi'istěné v Atlantiku" a vůči monarchii projevovali "mnohem více ohledů" než vůči Německu.
Velvyslanec správně předvídal, že Brítánie v dohledné době úpln ě znemožní
3
Ústředna byla zalozenu v zůři 19 14.
4
Sraristik des Auswdrtigen Nalldels des \/ťrrragszollgebieres der beidell SUUW:II der Osterr.-UI/gar. Monarchie i/1/ Jahn: 1913, BcJ. III: Verkehr mit den einzclncn Hcrkunfts- und Scstirnrnungsli.indcr, Wicn 19 15. V rocc
5
19 13šlocelkemo201m ilionukorun. I Bcrchtold Dumbovi, 10. I. 19 15, No. Z. 1844/ 15/96, H(I/Is-, /-10/, -111/([ Sw(/tsarchil' Wiell (dúlejcn HI-IStA), Politiscfu:sArclzil' (dú lcjcn PA), Admi/listratil'c Registracl/r (dú lcjcnAR), Karton (dúlcjcn Kt.), Fach (d:i lejen
6 7 8 9
Dumbn min. zahraniči, S. 2. 1915, No. 124/t\, HHSeA , PA,AR, Kl. F36/46. Min. zahraniti rak. a uher. min. obchodu, 10.1. 19 15, No. Z 128711l6/929, HHSeA, PA,AR, Ke. F 36/46. Dumba Buriúnovi, 12.2. 1915, No. 7 S/pol., HHScA, PA,AR, Ke. fo" 36/46. Burian Durnbovi, 28 . 2. 19 [S , No. Z. 20625/ 16/ 1485, r"·/SeA, PA,AR, KL F 36/46.
rl 36/46.
74
Stu cl ie I Vs tu p Rakous ko -U herska clo prv ní světové vá lky a j eho d ůs l e d ky v ho sp oda l':ské a sociáln í ob last i ve vztaz ích se Spoj enYll1i st ály am er ický m i
export bavlny z USA do Rakousko-Uherska."To se také v dOsledku nového nařízení brítské vlády z ll. bi'ezna 1915 skutečně stalo." V tehdy zveřejněné korespondenci mezi britskou a americkou vládou se však mluvilo jen o Německu, případně o nepříteli či zboží určeném pro nepřítele. 12 Dumba proto nevěděl , zda se britská námoi'ní nařízení vztahují i na monarchii či nikoli. Na upřesňující dotaz mu první náměstek státního tajemníka USA Robert Lansíng odpověděl že "spíše níkolí"." Byly to však marné naděje. Spojené stary 2. dubna 1915 vlažně pmtestovaly u londýnské vlády a dokonce i protiněmeckyorientovaný Lansing napsal velvyslanci Penfieldovi, že britská nařízení "nemají v moderním vedení války precedent".I' Výpadek v dodávkách bavlny, který prohloubíl í vstup Itálie do války v květnu 1915, byl citelný. Až do jara 1915 se totiž dai'ilo plně krýt domácí poptávku. Zásoby bavlnyv domácích skladech neklesly, ačkoli spoti'eba činila od počátku války asi půl milionu balíků. Od konce května 1915 však monarchie touto cestou neobdržela nic, a ministerstvo války proto vyzvalo ministerstvo zahraničí, aby se pokusilo přimět USA k razantnímu zásahu v Londýně. u To se však dalo stěži očekávat vzhledem k probíhající kontroverzi mezi Čtyřspolkem a USA o americké válečné dodávky Dohodě. Penfteld navíc hlásil , že Rakousko-Uhersko má bavlny relativně dost." Zostřená britská blokáda se tak neminula účinkem, potvrdily se také spekulace o nekalých praktikách neutrálů. Rakousko-uherský konzul v St. Louis (Missouri) Hans Schwegel přiznal , že britská blokáda Rakousko-Uherska a Německa "nebyla zvláště v prvnim pololetí roku 1915 toho druhu, aby znemožnila naše velké dovozy zAmeriky, uskutečňované zvláště prostřednictvím skandinávských zemi a Nizozemska,jejichž dovozní statistiky, například v případě bavlny, vykazují značné přirůstky, které výrazně pi'evyšujíjejich vlastní spoti·ebu. "n Jak konzul dodával, neutrálové měli z reexportu nemalé zisky. Šlo o značné objemy, které Centrální mocnosti hradily v markách a korunách, což způsobilo pokles kursu těchto měn. Koruna během prvního roku války devalvovala vllči dolaru z 5: lna 7,25 : 1. Určitou rolí v tom sehrála i skutečnost, že Rakousko-Uhersko mělo již pi'ed válkou nedostatečné zlaté rezervy, a prohlubovala se tak jeho závislost na Německu.IB Protože obchodní kontakty mezi USA a Rakousko-Uherskem zprosti'edkovávali od počátku války neutrálové, nevypovídají statistíky amerického ministerstva obchodu o jejich skutečné 10 11 12 13 14 15 16
17
Dumba Buri,'movi, 5. 3. 19 15, No. 900/A, HHSt.A. PA, A!~. Kt. fo 36/46. Dumba Buriánovi, 25. 3. 19 JS, No. 14 A - ť/pol., flJ-/Sul, PA, Kt. 843 P. A. [ Liasse Krieg 4e Deutschland 1915 (d:1lejen 843 P. A.I). Dumba Buri,'lI1ovi, 25. 3. 19 15, No. 14 A-F/poJ., HHStA, PA, KL 843 1~ A.1. Dumba Buriáno\'i, 25. 3.1915, No. J4 B/pol., f-If-ISu\ , PA, KL 843 P.AI. Lansing Penfieldovi, 10.4. 19 15, No. chybi, Natiolla! Archi\'csWashington D. C. (d{] lejen NA). Record Croup (dú lejcn RC) 59, Microcopy367, Reel21. I Min. vúlky min. zahraniči, 14.7. 19J 5, No. 42425 , /-/ř/S ul, PA,Aa . KL fo" 36/46. Penfield L:lIlsingovi, 29. 7. 19 15, Papcrs Rclarillg fO rlle Foreigll Rclm;olls o/rite Ulli(cd Sta(cs (dále jen FRUS) 1915, Suppfemem (d:1lejen Supp/.), Washington 1928, s. 50. Pcnfield považoval za vjžnější nedosta tek kaučuku nezbytného napL k výrobě pneumatik. Schwegel Zwiedinkovi, 17.2. 1916, No. chybi, HHSu\, PA,AR, KL fo" 36/307 Krieg 19J4- J9 J8 Dep. 15 Staaten
A-S (dúlcjcn 1'36/307). 18
Penl1eld Lun singovi, 9. 12. 1915, No. chybí, NA, RC 59, Microcopy 367, Reci 25.
75
)l(
2009/1
intenzitě. Podle informace zaslané v srpnu 1915 státnimu departmentu klesljiž v obdobi sr· pen-prosinec 1914 vzájemný obchod na nulu. Vývoz do Německa se snížil na asi 1 % úrovně ve srovnatelném obdobi roku 1913." Po zpřisněni britské blokády se údaje ve statistikách
a skutečnost nebezpečně přiblížily.
Krajanská otázka a rakousko-uherské diplomatické a konzulární mise v USA v prvních válečných letech Vzhledem k počtu krajanů rakousko-uherského pllvodu v USAjistě nepi'ekvapi, že s nimi Videň počitalajako s nástrojem své politikyvllči Spojeným státlllTI. Vystěhovalci do USA však netvoi-ili kompaktní skupinu. Zatímco osoby německého a maďarského původu sympatizovaly
s válečným úsilím monarchie, Slované, a mezi nimi pi"edevším Češi a Slováci, vyvíjeli otevřeně proti rakouskou činnost. Není cílem tohoto článku sledovat vývoj uvniti" krajanské komunity, jemuž ostatně věnovali dostatečnou pozornost historikové zjednotlivých nástupnických států Rakousko·Uherska." Mnohem méně toho bylo dosud napsáno o reflexi působeni vystěho valeckých organizaci videliskou vládou. Problémy s postojem pi"islušniků některých národnostnich skupin působicich v USA reflektovalo rakousko-uherské velvyslanectvi ve Washingtonu již krátce po začátku války. Jednotlivé konzuláty totiž pečlivě sledovaly krajanský tisk a velvyslanectvi podávaly zprávy o jeho postojich, které byly vzápěti odesilány do Vid ně. Rakousko-uheršti diplomaté a konzulové však jen pasivně nesledovali, co se kde píše, ale současně se pokoušeli ovlivnit obsah zminěných tiskovin. K tomlljim sloužil pádný přesvědčovaci prosti'eclek - penize. Pokud nebylo možné dosáhnout změny přímo v "nevhodně" píšícím periodiku , pokoušeli se uvést v život konkurenčni list. Generálni konzul v New Yorku Alexander von Nuber zasáhl timto způsobem v lednu 1915 proti časopisu Slovdk v Amerike, který "zastával monarchii nepřátelské postoje." Aby tomu čelil, rozhodl se "založit nové, loajúlní, ve východo-slovenském nářečí vycházejici noviny." V mezitím zrušených loajálnich pittsburských novinách Slovenský Hlas nalezl i ochotného redaktora , kterému se do začátku rozhodl vypomoci částkou 250 dolm·O. Vznikly tak noviny Krajan, jejichž náklad dosáhl 3000 výtisků." Nebyly však stále finančně soběstačné, a proto von Nuber žádal Dumbu o souhlas s měsíční subvencí 50 dolarů. 22 Mnohem vyšši částky plynuly do polského tisku. Vicekonzul rytiř ElIgen Rozwadowski von Nuberovi doporučoval vydat celkem 6000 dolarů na subvence ti'em polským denníkům vycházejicim v Clevelandu a Chicagu." Podobně byly financovány také tiskoviny slovinské, chorvatské apod. Celkem skromné sumy však nemohly mnoho změnit, a proto není divu, že Dumba v létě 1915 v depeši zadržené Brity II amerického novinái'e Francise.l. Archibalda 19
20 2I
22 23
76
E. M. Clmrnbcrlain Andcrsonovi , 18.8. [915, Libra/)'of Col/grťss (dťllejen LC) , Thc J>apers ofChandler P. Anderson. Box 29. Nčmci \' tomto obdob i oficifllně zlUSA dovezli 19891 tun různého zbozí. Nověji llapřikl:HI KALVODA, J., Genesí: Ccskos/ol'cnska, Praha 1995. Jen Nell' Y'ork Tim es měly v této době nflk[ad 300 000 vytisk li dennč. Cástcčně konkurovat prodohodovym novin:im na východním po březi mohly jen irsko-americké dcniky,jako napřiklad Iris" World, ktcrč vychilzcly v nákladu témčr 200 000 výtisků. Nubcr Dumbovi, 1.2.1915, No. Zl. 231. U. A .• /HIStA , PA, Kl. 52 P.A. XXXIII USA Ber., Varia 19 15-:1 9 17, Wcis. 191 6-1917 (dále jen 52 P. i\. XXXIII). Rozwadowski Nuberovi, 26. 3.1915, No. 6006/rcs., HHStA, PA, Kr. 521~ A. XXXIII.
Studie I Vsrup Rako usko-U herska do první světové va lky a jeh o clúsledky v hospodařské a sociální ob lasti ve vztazíc h se Spoje ným i slilly all1erickymi
navrhoval svému ministerstvu
Po
Dumbově
zahraničí
mnohem velkorysejší
přístup
k ov livňovaní tisku.
neslavném odjezdu ze země se chargé (ľaffaires baron Erich Zwiedinek choval
mnohem opatrněji a nevyvíjel rozsahlejší činnost vůči vladě nepřijemmi."
krajanům,
ktera by mohla být americké
Na počá tku ledna 1916 hlásil , že za celý minulý rok bylo na
"různé dů
věrné úče ly tajně vydano
celkem 575 dolarů".lS Lansing si pochvalova l, že Zwiedinek zastavil pochybné aktivity rakousko-uherských konzulatťt~ 5 Baron se napÍ"Íště omezil na konzervativnější metody ovliviíováni tisku. Cílil přitom na velké
deniky, které m ě ly širši záběr než krajanské plátky. V lednu 1916 podpořil žádost válečného korespondenta významn ého a adm ini strativě nakloněného deníku New York \tVorld o usnadněni
cesty do Rakousko-Uherska. Baron konstatova l, že Kari von Wiegand piše objektivně, tj.
pro Centnílní mocnosti, aje proto ti'eba ho hýčkat.~7
Poněkud odvážněji
si počínal v případě
,j istéllo pana Hamiltona, ktelÝje jedním z mála velvyslanectvi známých spolehlivých žurnalistů". Hamilton se nabidl, že shromáždi důkazy o aktivitách britských agentů, kteři za podpory britských zastup itelských úřadů verbovali vojáky. Tyto aktivity byly v rozporu s neutralitou Spojených s tátů a rakousko-uherské velvyslanectví jich zamýšlelo využít k odvrácení pozornosti od stále se objevujících obvinění, že sa mo i nadále vyvíjí nezákonnou činnost. lB Velvyslanectví
protestovalo proti rekrutováni voj áků z řad vystěhovalých rakousko-uherských poddaných vicekrát. Napřik l ad na podzim 1915 se Zwied inek obrátil s protestem proti aktivitám černo horských verbiřll na americké půdě, ktelým se podle pi'edložených svědectvi podai'ilo odvést n ěko li k desítek Jihoslovanů původem
z Bosny a Herce go viny. ~9 Významnou roli sehralo také takzvané literárn.í byro, které založil s Buriánovým soulllasem
v roce 1915 ještě Dumba. S úspěchem rozšiřova lo napi'iklad červenou knihu o porušováni mezinárodního práva nepl'itelem , která byla za pomoci tiskové age ntuly Associated Press zaslána asi ti sícovce novin po celých USA. Téměi' všechny se o ní zmínily a Rakou sko-Uhersku "nejvice naklon ě n é 1-1 earstovy deníky" z ní otiskly j'adu dokumentů.JO Ti skový magnát
William R. Hearst odoláva l londýnské propagand ě ajeho novinové impérium produkovalo celkem čtyi'i miliony výt i s ků denně. ll Dumba považova l aktivity literárního byra za n adějné, ve skutečnosti šlo o při liš optimistické hodnoceni situace. Propagandu Centrálnich mocnosti v USA totiž narušovaly váleč né události. Německý velvyslanec ve Washingtonu hrab ě Johann Heinrich von Bernstorff dokonce po válce konstatoval , že potopeni LlIsitanie znamenalo její faktický konec, ačkoli Dumba musel USA opust it pravě kvůli odhaleni Archiba ldovy t~n é mise. Novinařvczl do Evropyvelvyslancovy depeše (čůs t dokonce nebyla zašifrována) pro videliskě ministerstvo zahraniti. Protože šlo o obča na USA, obvi nila Wi lsonova administrativa Dumbu zjednaní n es lu č it e ln é h o sjeho dip lomatickým statutem. 25 Zw ied inek 13uriánovi, 14. 1. 1916, No. 3 res., HHSu\. PA, KL 52 J~ A. XXX III. Cíls t pro s tředk CI byla vydíl na ještě v Dumbovč éře. 26 Lansing, Notes, Clmracter Sketches. LC, Tlle Papers of Robert Lansing, VoJ. 63. 27 Zwiedinek 13U1'iúnovi, 22. 1. 19J6, No. 15 I /X III , HHSci\, PA , Kl. 52 P. A. XXX III. 2S Zwiedinek Buriánovi, 9. 7. 19 16. No. 16 res., HI-ISv\. PA. KL 52 1~ A. XXX III. 29 Zwiedinek Lansingovi. 27. 9. 19 15, FRUS 1915, SlIpp/., s. 771 -772. Lansing stížnost bagatelizoval, svědci prý již opu stili lIzemi USA a pouhý poku s o rekrutovíl ní nebyl pod le n ěj v rozporu s fedení lnim trestním právem. Lansin g Zwiedinkovi , 2. ll. 1915, tamtéž, s. 773. 30 Dumba Buri~inovi, 3. 9. 1915, No. 3SA-B/pol. , JH/Sv \ , PA, Kl. 52 P. A. XXX III. 3 1 rlem ing, T., Thc II/lIsion oJViccol)'. Amcrica in Wor/d Wa,.J, Nel\' York 2003, s. 64. 24
77
)K
2009/1
německé
"PressebUro"
fo rmálně
fungovalo až do přeru šení diplomatických
styků
v l1noru
1917." V případ ě rakousko-uherského "literárního byra" byla smrticí ranou pro jeho důvě ryhodnost Archibaldova aféra. V září 1915 se v Chicagu sešli vy stě hovalci českého, slovenského, chorvatského, slovinského a srbského původu a Dumbovy pokusy o ovlivnění krajanů označili za " nej černějš i padoušstvi,jakého se zástupce kterékoli ze m ě může dopustiti proti někdej š ím p ř islu š níklllll jejím. "Jl Zwiedinek v podstatě zastavil nejen subvencováni tisku, ale i dalších Dumbou za hájenýell projektů. Slo napřiklad o newyorskou zprosti'edkovatelnu práce, která měla mimojiné pomáhat nenaturalizova ným krajanům, jež vyslyšeli Dumbovu výzvu a opustili americké zbrojovky. Byla navenek soukromou organizací, kterou pů vodn ě uvedlo v život a dále subve ncovalo n ě m ecké velvyslanectví. Její provoz byl nicm é ně financován z více zdrojCl, n apřik lad z přispěvků krajanů. Po vydání oficiálni výzvy rakousko-uherským poddaným se na ústřed nu obrátila i'ada osob maďarské, polské a ru sínské národnosti s žádosti o pomoc. Rakouskouherský generální konzulát v New Yorku zp rostředkovate ln ě doporučil důvěryhodné osoby znalé uvedených jazyků, které převzaly pi'íslušnou agendu." Vedle ne'vyorské centrály ještě fun govaly pobočky ve Filadelfii a Bridgeportu. V plánu bylo zřízení poboček v Pittsburghu, Clevelandu a Chicagu. Slo vlastně o průkazný test loajality k monarchii,jiné národnosti výzvu v pod statě ignorovaly. I tak šlo řádově o ti sice osob a teprve Zwiedinek si plně uvědomil možné důsledky Dumbou vyda né výzvy. Naléhal proto na co nejbenevoletněj ší výklad zákona . D ě lníci m ě li opustit jen výrobu zbrani a munice, ale ne už automobilový prlllllysl, textilky vyrábějíci uniformy atp. Pokud by totiž zaměs tnanci rakousko-uherského původu odešli i z těchto průmys l ovýc h podnikli, reá ln ě hrozilo, žeje podnikatelé v jiných odvětvíc h budou považovat za nespolehlivé a nedajíjim prácLl5 O č inn osti zp ros tředkovate l ny Zwiedinek referoval pozitivně , i když upozorňoval , že z továren odešel tak vysoký počet dělníků německého a rakousko-uherského původu, že to vyžaduje pomocnou "akci velkého stylu ",jíž se zároveli obával. Upozorňoval totiž na obviněni ventilovaná stále v tisku, že zastupitelské úřady Centrálních mocností provádějí aktivity nes luč iteln é sjejich postavením. Zvl áš tě se v této souvislostí psalo o stávkách ve zbrojním prClmyslu. Zwiedinek z tohoto důvod u zatím zpros tředkovatelně neposkytl pi'ímou finan č ní podporu, i kdyžji Dumba před svým odchodem Ně m ců m při s libí!. " 32
Docrrics, R. R.. Washil1gcofl-Berli" /908//9 / 7. Die Tiitigkcit des BotscJ/lIfccrs Joho/l1l HdJ/ric/1 Gra/I'oll Bem -
srorl!"/1 HfaslJil1geoll vor dem Eillll'iudes \lerci/ligeclI StaatCI1 VOJl Amerika ill dell El's tťll \oI/dckrieg, Dlisscldorf 1975, s. 58. Britsk)i parník LI/s;wn;a potopila Il ěm eckil ponorka v kvčtnu 19 15. Zahynulo přit o m asi 120 občnníl USA.
33
Rezoluec vyšla 14. 9. 19 15 pod titulem "Slované vystupuji proti Dumbovi"v listu Amcr;can Clcl'i:lalld. Zwicdinek Buriilnovi, 6. 10. 1915, No. 339511 1.1A. Res .. hUStil , PA, Kl. 897 P. A.I Liassc Krieg 7a U. S. A. 19 14-1 9 17
34
Ofieiillni núzev zproslředkovn t c lny zněl: Stellcn·Nuchweis und UmerstUtzung fUr nus Kriegslllmcri;ll-Industrie uusschcidende dcutsche Rcichsungchurige und Angchorige der oSlcrrcichisch-ungnrischen Monarchie (Zpro s tředkovaní pr:ice u podpora sl:iln ích pří s lu ~ nik íl Nč mcc ké říše a rakousko- uh e rskč monarchie, ktcř i opusti li v{l l ečl1)' prům ys l ). Zwicdinck Buri:i:novi, 17. I J. 1915. No. chybí, HI'/StA, PA , Kl. S97 1~A. I. Zwiedinck min. zn hr. , 25. [o. 19 [S , No. 35 [OIVII. , 1II-/SrA, PA, Kl. 897 1~ A.1.
7b USA 19 15-19 16 (dMcjcn 897 r. A I).
35 36
78
Studie I Vswp Rako usko-U herska do první světové vá lky a jeho cllh ledky v hospodal':ské a sociální ob lasri ve vztazíc h se Spoje ným i sl ály alllericky mi
Subvence pro zprostředkovatelnu nebyla po zbytek roku 1915 vyplacena a řeč na ni přišla teprve po uklidněni krize kolem potopeni italského parníku Ancony německou ponorkou plavicí se pod rakousko-uherskou vlajkou (listopad 1915)." Kancelář zatím vyvíjela čilou aktivitu. Do konce roku 1915 našla práci 758 rakousko-uherským statnim příslušníkům, přičemž sejí podal'Ho udržet zdání, žejde O soukromou záležitost. Její finanční zdroje však nedostačovaly,
a proto německé velvyslanectvi Zwiedinka požádalo o Oumbou slíbených 2000 dolarů. Zwiedinek tím sice nebyl nadšen, Vídni však i přesto doporučoval kladnou odpověď. Uvědomoval si totiž, že i když zprostředkovatelna nemá možnost najít práci všem postiženým,je nutné vyjít vstříc dělníkům, kteří
se kvůli své loajalitě vůči monarchii ocitli ve hmotné nouzi. Soudil, žeje zprosti'edkovatelnu nutné "pf"inejmenším po nějakou dobu" udržet v činnostL18
Na Ballhausplatzu další činnost zprostředkovatelny nepovažovali za nezbytnou, a proto byl Zwiedinek telegraficky instruován, aby penize neposkytoval." Stalo se tak přesto, že Němci měli na jejim dalšim fungování značný zájem. Franz von Papen, bývalý německý vojenský atašé ve Washingtonu a vlastní autor plánu na podporu dělníků, potvrdil Oumbilv závazek a zdůraznil, že zprostředkovatelna nemá jen praktický, ale také propagandistický účel. Naléhal proto na Vídeň, aby dala generálnímu konzulovi von Nuberovi souhlas s pravidelným poskytováním "malé sumy" najejí podporu.'!) Baron Alexander Musulin z ministerstva zahraničí
pak napsal soukromý dopis Oumbovi s žádostí o vyjádření." Odpověď bývalého velvyslance se sice ve videňském archivu nezachovala, lze ale předpokládat, že von Papenovu verzi nepotvrdil. Jinak by Zwiedinek zřejmě nedostal výše uvedený pokyn. Baron seznámil s rozhodnutím
ministeťstva geneťálního
konzula von Nubera, který poté
jednal s hlavním německým patronem zprosti'edkovatelny, tajným radou Heinrichem Albertem. Ten se okamžitě obrátil na von Bernstorffa se žádostí o intervenci. Tvrdil, že se dohody s Dumbou nedají momentálně revidovat, a naznačoval, že velvyslanec pr-islíbil poskytnout
v budoucnosti dalši pl'Osti·edky. Považoval za vyloučené, aby byli odmítáni rakousko-uherští státní příslušníci s odůvodněním, že nejsou peníze. Zprosti'edkovatelna pracovala stále intenzivněji a do konce února 1916 našla práci 2822 Němcům a 1479 rakousko-uherským poddaným. Němciji podpořili celkem 8000 dolary a Albert naléhal, aby Rakousko-Uhersko splnilo dohodu a vyplatilo 2750 dolarů. Albert si byl védom toho, že Zwiedinek váhá peníze posk'Ytnout také proto, že se obává prozrazení a z toho vyplývajicích nepříjemných důsledků pro svou osobu. Hrabě von Bernstorff měl tedy Zwiedinka uklidnit tím, že zprostředkovatelna prošla kontrolou amerického ministerstva spravedlnosti, které došlo k závěru, že její aktivity jsou naprosto legální. 42
37
38 39 40 41 42
Sr-'. HORCrCKA, v., Die Polirik der Vaťilligren Sraarell l'pnAlllerikagegelliibel' ()slel'l'eicll-UlIgam Elldť 1915 IHs AnfclIIg /9/6, in: Prague Papers on Histor)' of Inten1utionul Relutions, 2003, s. 41-56. Zwicdinck min. "hr., 14. 1. 1916. No. 224NII., HHScA. PA , K,. 897 P. A.1. Zwcidinek Burianovi, 7. 3. 19 16, No. 603Nll., W '/Su\ , PA, Kl. 897 P. A.I. Zwiedinek reagoval na Burianovu instrukci z 28.2. 1916. Evon Papen , MClllomndurn. 8. 2.1916, No. chybi, HHStA, PA, Ke. 8971~ A.I. MusuHn DUlllbovi, 19. 2. 1916, No. chyb i, 1-J/-IStA, PA, Kl. 897 P. A. I. Albert VOIl Bernstorffovi, 1.3. 1916, No. chybi, pi-Haha k No. 603NII., Zwiedinek Buritinovi, 7. 3. 1916, HI'/Su\, PA, Kl. 8971~ A.I.
79
)X( 20 09/1
Na intervenci německého velvyslanec Zwiedinek reagoval poměrně obsáhlým rozkladem. že by byl informová n o Dumbově pří s libu poskytovat zprostředkovate ln ě po delší dobu finanční podporu, uznal ale jednorázový závazek 2 000 dolarů. Němcům proto obratem poslal 750 dolarů a o souhlas s poskytnutím zbývajici částky opět požádal Vídeň. Sdělil však Němcům, že koncem listopadu 1915 dostal z Vídně pokyn (šlo o odpověď na baronův dopis ze 17.listopaclu), aby nepokračoval v "tajné akci k zabránění dodávek amerického válečného materiálu", Toto rozhodnutí bylo konzultováno s německou vládou. Protože významnou součástí akce proti americké zbrojni výrobě byly výzvy dělnikům k opuštěni továren, znamenala tato instrukce takéjejich konec. Zprosti'edkovatelna tak podle barona ztrati la oprávnění své existence. Diplomat da ljasně najevo, že monarchie zaplatí maximálně již slíbených 2000 dolarů za di'íve poskytnuté služby svým státnim přís lu šníkům, nehodlá však úsU'ednu dále spolufinancovat.·] Popře l ,
V dopise Buriánovi Zwiedinek omlouval nerespektová ní ministrovy směrnice z 28. února
1916 tím, že 750 dolarů musel Němcům poskytnout, aby "neohrozil dobré vztahy mezí oběma velvyslanectvími". Zbývající částku doporu čova l vyplatit s odůvodněním, že neni možné, "abychom se příliš rychle stáhli z podniku, který n ě m ec ká strana stále považuje za naprosto nezbytný."44 Burián zřej mě Zwiedinkovu návrhu vy h ověl a záležitost zprostředkovate ln y tím byla definitivně odložena ad acta. Zwíedinkovy obavy z nelegálnich aktivit nebyly liché. Nešlo jen o výše uvedené č l ánky v tisku, ale i o vyšetřování von Nuberových aktivit, které na počátku prosince 1915 vedlo až k výslecllům zaměstnanců generá ln ího konzu lát u v New Yorku, kteří nebyli chráněni diplomatickou imunitou ." V li stopadu 1915 totiž obvinil býva lý rakousko-uherský konzul v San Francisku Josef Goričar 46 von N ubera a některé
n ě mecké
diplomaty, že plánova li sa-
botáže proti zbrojovkám. Von Nuberllv pNpad sice nakonec vyzněl do ztracena a generální konzul mohl v USA zůstat až do přerušení diplomatických styk'l v dubnu 1917, Zwied inek si ale dobře uvědomova l , že se pohybuje na horké plldě. V únoru 1916 se objevíla další obviněni, podle kterých velvyslanectví n avádělo generální konzulát v Chicagu k další podpoře nelegálních aktivit. Zwiedinek toto tvrzení okamžitě popřel v dopise Polkovi." Nepi'átelské nálady ventilova né v tisku ho však posilovaly v rozhodnuti utlumit všechny pochybné č innosti na území USA. Z tohoto důvodu se také snažil znemožnit cestu agentů armádní rozvědJ...')' tzv. Evidenzbiira AOK Samuela Bettelheima a Samuela Hirsche do USA, kde měli agitovat proti dodávkám zbraní Do hodě. u Známějši byl Bettelheim, který byl pi'edním uherským stoupencem sionismu a šéfredaktorem sionistických novin Uf1ga,.Wndisclle Jiidisclle Zeiwng." Oba agenti měli původně podpoi"it Dumbovy snahy o podlomení americké zbrojní výroby, mezitím ale 43 44 45 46
47 48 49
80
Zwicdinck Bcrnstorffovi, 4. 3. 19 16, No. chybi, t~mtež. Zwicdinck Buriánovi, 7. 3. 19 16, No. 603NII., HHStI\ , PA, Kl. 897 g A. I. Zwicdinck Buriánovi, 7. 12. 19 15, No. 51-O/pol., HHSU\, PA, Kl. 52 I~ A. XXX III. Go ričur!Uco runci zastá\':J1 v letech 19 1 1- 19'14. Po vypuknutí vúlky opustil rakousko·uherskou konzulúrni slu žbu ~l zůsta l v USA. Polk min. spraved lnosti, 18. 3. 19 16, No. chybí, Frank L. Polk Papers. Ya le Ullil'ersiry Ubral)', Group 656, Serics III , Box 22. Wiesner Burí;'tllovi, 4. S. 1915, No. 672, HHStA, PA, KL S971~ A. I. MLYNÁR1K, J., D,yi/lj' ZiclEi /Ul S/o\'cJ/slm, Praha 2005. s. 59-60.
Studie I Vstup R~kousko-Uhersl<(l do prVl11 svetové v
vypukla Archibaldova aféra a s ní související špionománie. Velvyslanectví ve Washingtonu proto naléhalo na Vídell, aby se vzdala tohoto risknntního záměru. 50 Ministerstvo zahrnničí ve shodě s ministerstvem války jejich cestu na sklonku zM'í odvolalo, oba však již od rakousko-uherského vyslanectví v Dansku obdrželí padělané pasy neutrálních států a včas zmízeli zjeho dosahu." V průběhu října odděleně dorazilí do USA. Rakousko-uherští diplomaté z nich měli smíšený dojem. Zatímco Bettelheim byl považován za vhodnou osobu k vedení propagandy mezí ameríckýmí žídy a byla mu vyplácena nemalá fi nanční podpora refundovamí ministerstvu zahraničí z prostředků AOK, Hirsch byl shledán málo íntelígentním a k mísí v USA naprosto nevhodným." Dískredítaci Hírsche napomohl zřejmě i sám Bettelheim, který ho Zwiedinkovi představil jako chráněnce ortodoxního polniho rabína Schreibera. Bettelheim byl stoupencem konkurenčního neologického, tj. reformního proudu v rozděleném uherském židovstvu. Protože se BaIlhausplatz nechtěl po Dumbově afél~e a v době probíhající krize ohledně potopení Ancony dostat do další kontroverze s Ameríčany, naléhal na AOK, aby oba agenty přímělo k návratu domll. Vojaci souhlasili. Velvyslanectví ve Washingtonu mělo agentům zastavit finanční podporu. 5l Vyhovět přání obou ministerstev nebylo snadné. Zwiedinek upozoriíoval, žeje není možné vystavit riziku, že budou na zpáteční cestě zadrženi Brity. Nerad se proto smii'oval sjejich delším pobytem v USA. Stále chválíl Bettelheíma, který byl podle něj" velmi schopný novin';;' a nadami osobnost", naopak Hirsch o sobě pi'íliš mluvil na veřejnosti, a byl proto v nemilosti. Zwiedinek považoval za nutné oběma i nadále vyplácet menší podporuY EvidenzbiiroAOK (rakousko-uherská vojenská výzvědná služba) tento návrh přijalo." Bettelheímoví se však podpora zdála nízká, a v létě 1916 proto došlo kjejímu navýšení na celkem 100 dolarů mě síČl1ě.5~ Spory o peníze zi"ejmě přispěly ke změně Zwiedinkova původně pozitivního pohledu na Bettelheima. Po společném návratu z USA došlo v létě 1917 mezí oběma k ostré kontroverzi. Zwiedinek mimo jiné odmítl Bettelheimovo tvrzení, že mu bylo původně pi"islíbeno 350 dolarů měsíčně. Baron agentoví dále vytýkal, že se neřídíljebo radou a nepokusíl se žívítjako nezávíslý novinái-. Měl se pokoušet pi'imět americkou židovskou komunitu ke štědřejší pomoci obětem války. Místo toho se snažil hrát jinou roli, stát se vlívnou newyorskou osobností. Bettelheím omlouval svůj neúspěch při organizování sbirek nedostatečnou podporou ze stranyvelvyslanectví a tvrdíl, že jsou ameríčtí žídé přátelsky naklonění Centrálním mocnostem. Zwiedínek byl i v tomto ohledu mnohem skeptičtější. Platilo to prý pouze o chudých pi'istěhovalcích, zatímco bohatí sympatizovalí s Dohodou. V létě 1917 proto v dopisu ministerstvu zahraníčí odmítl Bettelheimův návrh, aby monarchie jednoznačněji podpořila sionistické plány v PalestiněY Je otazkou, zda byl Zwiedinkův skeptický pohled na místě. Z věcného hledíska byl dllvod pro 50 51 52 53 54 55 56 57
Dumbu Buri5novi, 26. 9.1 9 15, No. 3052, NNSrA , PA, [(I. 897 I~ 1\. I. Fr:mz Buri5novi. 14. 10. 19 15, No. 95 res., /-1I-ISrA, PA, KL 897 P.I\. I. Zwiedinek Buri{lIlovi, 2. 12. 1915. No. 3978, ,.,,.,SrA, PA, KL 897 P.I\. 1. EvidenzbLiro AOK min. za11r., ll. 1. 19 16, No. 244'/-1I-ISrA, PA, Kl. 8971~ A. I. Zwicdinck Buri:inovi, 14. I. 1916. No. 144/XX.,.,,.,SrA,PA, Kl. 897 P.A.l. Evidcnzbliro AOK min. znhr. , 2. 3. 1916, No. 4880, HHStA, PA, KL 897 P. A. I. Min. zahr. Zwiedinkovi, 12.7. 1916, No. chyb i, Nf/StA, PA, KL 897 P.A. l. Zwicdinck min. znhr, 12.7.1917, No. chybí, HHSr/i , PA, Ke. 897 P.I\. I.
81
)X(
2009/1
pochybnosti. Monarchie mohla do poměrů v Palestině zasáhnout jen stěži. Současně se ale v dané době rozhodně nedalo vyloučitvitězstvi Čtyřspolku a tedy i 11.irecka ve válce. Američtí židé mohli pomoci udržet USA stranou války, a přispět tak k realizaci sionistických plánů, avšak nikoli pod britskou , ale německou , resp. tureckou záštitou. Ve prospěch Bettelheimových plánů hovořila také skutečnost, že mezi americkými Židy středoevropského původu pi·etrvávaly vazby na Německo a kvůli státem podporovanému antisemitismu panovala značná averze vůči Rusku." I pi·es výše uvedené platí, že Rakousko-Uhersko mohlo pro sionisty učinit jen málo, mnohem větší vliv mělo na Blízkém ví'chodě Německo. Bettelheim proto navázal úzké styky s německým generálnim konzulátem v Budapešti. Zjeho pověi·ení odjel v listopadu 1917 do Berlína, aby zde podal zprávu o "palestinské otázce, která velmi zaměstnává západní mocnosti a Ameriku."S9 S rakousko-uhersk)'I11i úřady se rozhodl soudit. Najaře 1918 si najaljako advokáta poslance uherského zemského sněmu dr. Quida Grundische, který po ministerstvu zahraničí požadoval proplaceni údajně slíbené podpory.'" AOJ( poté Bettelheima vyzvalo, aby stanovil podmínky smiru. Bí'Valý agent požadoval peníze nebo cílenou pdmluvu pro svůj list Ungarliindische Jiidische Zeitllng (ktetý mezitím přestal z finančních důvodů vycházet), uznání sv)'ch zásluh Cl zaměstnání jako PlI-
blicista,Gl Ministerstvo zahraničí s tímto j'ešením souhlasilo a případ Bettelheimovy mise
v USA definitivně skončil.G~ Dumbův odjezd z USA byl významným pi·edělem ve vztazích mezi Rakousko-Uherskem a Spojenými státy. Chargé d'affaires baron Zwiedinek s úspěchem omezil nelegální aktivity mise a podřízených konzulátů a po odezněni aféty kolem potopeniAnconydosáhl postupného uklidnění vzájemných vztahů. Lansingjeho snahu ocelloval a na konci léta 1916 intetvenoval na ministerstvu spravedlnosti, aby nezveřejllovalo výsledky vyšetřováni rakousko-uherských nelegálnich aktivit v USA. Otevi·ely by se tim podle něj jen "již téměř zhojené staré rány", což považoval z vnitropolitického i zahraničněpolitického hlediska za nevhodné. Na domácí scéně by totiž administrativa Illusela'vysvětlovat, proč proti těmto aktivitám včas nezasáhla, ve vztahu k Rakousko-Uhersku pak Lansing nechtěl riskovat rQztržku. Gl
Také Videli se snažila udržet své zastoupeni v USA, a podpoi·ila proto Zwiedinkovu koncepci korektniho vystupování rakousko-uherského zastoupení na americké půdě. Nedalo se totiž vyloučit, že přerušení diplomatických styků mezi oběma zeměmi má posloužitjedinému cíli - usnadnit zavlečení Spojených států do války proti Německu. přisně
58
1-1 UNT, M. 1-1., CriSeS;/1 U. S. Foreigll Poficy: Alllnrefl/atiollall-lislOl}' Reader, Ne\\' Haven/London 1996,
s. 15. 59 60
Dubsky Czerninovi, 10. 1 I. [917, No. 24. 177,1-/HSu\, PA , 897 P. A. I. Gru ndisch min. z3I1r., 4. 4. 1918, HI-ISul, PA. Kr. 8971~1\.1.
6 1 Trauttmunsdorf Bllriúnovi, 13.7. [914, No. 31.182, J-JI-/Sul, PA, Kt. 897 r. A.1. 62 Min. zahr. Trauttnum sdo rfovi, 7. S. 19 18, No. 3769, HUSu-\, PA, Kt. 897 P. A.1. 63
82
Lansing Gregotyrnu. 21. 9. [916, No. chybi, LC, TI1C Papcrs af Robert Lunsing, Vol. 20.
Studie I Vstup Rakousko-Uherska do prvn l světové vá lky (l jeho dllsledky v hospoclářske u so ciá lní oblasti ve vztazích se Spojenými státy americkými
The Entry of Austria-Hungary into World War I and its Consequences in the Relations with the United States of America This article deals with the development of economic relations between the United States and i\ustriaHungary in 1914 and 19 15 ancl wirh the soda I situation of immigrants of Allstro-Hllngarian origin in the Ull ited Stares. These relations were espec ially murked by the pressure exerred by the British governme nt to diminish American exporrs to enemy countries. The study proves rhat Vienna had alreudy considered rhe United Stutes as a de facto ally of the Enrenre us early as 1915. This fuct is a result of severa l reasons of which the economic aspect was the most important one. The AustroHungarian Embnssy in Washington thereforc nttcmpted to use Austro-Hungarian immigrnllts for undermining American supp lies to the Entente. Those nttempts seriollsly aggravated relations between both co untrics.
83
