OSTRAVSKÁ
UNIVERZITA
ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA
VÝZKUM V OŠETŘOVATELSTVÍ
Doc. PhDr. Darja JAROŠOVÁ, PhD.
OSTRAVA 2006
OBSAH 1. Úvod do výzkumného procesu 1.1 Terminologie 1.2 Kvantitativní výzkum – základní kroky 2. Fáze výzkumu 2.1 Stanovení výzkumného vzorku 2.2 Metody a techniky sběru dat 2.2.1 Pozorování 2.2.2 Dotazník 2.2.3 Rozhovor 2.2.4 Kazuistika 2.3 Prezentace a interpretace výsledků Literatura
VÝZNAM GRAFICKÝCH SYMBOLŮ
průvodce studiem
shrnutí
literatura
pojmy k zapamatování
kontrolní otázky a cvičení
příklad
1. ÚVOD DO VÝZKUMNÉHO PROCESU
Cíl Po prostudování kapitoly byste měli být schopni: • •
objasnit základní terminologické pojmy výzkumného procesu znát a aplikovat v praxi jednotlivé kroky kvantitativního výzkumu
Klíčová slova proměnné, hypotéza, výzkumný problém, otázka, heterogenita souboru, data, fáze výzkumu
1.1 Terminologie Proměnné V kontextu kvantitativního výzkumu jsou pojmy a konstrukty nazývány proměnnými. Proměnná je vlastnost, která nabývá různých hodnot – jsou ji přiřazovány čísla (hmotnost těla, tělesná teplota) nebo hodnoty (pohlaví, kouření). 1. nezávisle proměnná – trvalá vlastnost (jev), nemění se v průběhu výzkumu a je příčinou nebo podmínkou vzniku jiné vlastnosti (jevu), např. smyslové poruchy, nervové onemocnění, bytové problémy (kouření) 2. závisle proměnná – vlastnost, která je výsledkem (důsledkem) působení nezávisle proměnné, mění se, změna je na základě analýzy jevu předvídána, např. četnost pádů u seniorů (ca plic) 3. skrytá proměnná (intervenující) – zprostředkovává podmínky, které ovlivňují vztah závisle a nezávisle proměnné a je obtížné je přímo pozorovat, např. strach (vzduch) Příklad: Závislé a nezávislé proměnné v ošetřovatelském výzkumu • Jak ovlivní preventivní intervence (aktivity, fyzioterapie, edukace) úroveň ADL a IADL u seniorů v DP? • Jak ovlivňuje bolest výraz obliče a pláč novorozence? • Může dlouhodobé užívání kortikoidů u dětí ve věku do 15 let způsobit poruchy růstu? Heterogenita Heterogenní soubor - základní atributy zkoumané skupiny jsou velmi odlišné (např. nerovnoměrné rozdělení dle věku /18-65 let/, pohlaví, různé druhy onemocnění u respondentů) Homogenní soubor - základní atributy zkoumané skupiny jsou do určité
míry limitovány, stanoveny (např. dětí ve věku 0-1 rok, muži ve věku 65 let s onemocněním hypertenze) Data Data ve výzkumné studii jsou (vybrané) informace získané během zkoumání. V kvantitativní studii sbírá výzkumník primárně kvantitativní data., která jsou uváděna v numerických hodnotách - v číselné podobě (např. škála bolesti 1-10, skóre ADL, počet 10x, 20 kg). V kvalitativní studii shromažďuje výzkumník kvalitativní data, která jsou obvykle vyprávěnými popisy. Jsou získávána rozhovorem s účastníky s velmi podrobným zápisem o chování účastníka v přirozených podmínkách nebo z informacemi z jeho soukromého deníku. Příklad: Kvantitativní data Počet pádů u seniorů v DP za poslední 3 měsíce: 0 – 120 respondentů 1-3 – 50 respondentů 4-6 – 30 respondetnů 7 a více – 10respondentů Výzkumný problém v sobě zahrnuje záhadu, tajemno, potíže (problémy). Výzkumný cíl je výsledek, ke ktrému chce výzkumník ve výzkumu dojít. Výzkumná otázka konstatuje specifickou otázku, která se týká výzkumného problému a na kterou hledá výzkumník odpověď. Souvisí s ujasňováním výzkumného problému, představuje dílčí prvky problému. Hypotéza je určité tvrzení, předpokládaná odpověď na výzkumné otázky, které jsou formulovány tak, aby se daly jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit. Podle využitelnosti ve výzkumu rozeznáváme: • výchozí hypotézy (všeobecné) • pracovní hypotézy (specifické) Píklad: Výzkumné otázky Jak ovlivňuje bolest výraz obliče a pláč novorozence? Může dlouhodobé užívání kortikoidů u dětí ve věku do 15 let způsobit poruchy růstu?
Úkol: Formulujte si svůj vlastní výzkumný problém, definujte výzkumnou otázku a sestavte příslušné výzkumné hypotézy.
1.2 Kvantitativní výzkum – základní kroky V kvantitativním výzkumu se výzkumník pohybuje v logickém sledu promyšlených kroků od počátku výzkumu (výzkumná otázka) k poslednímu bodu (získání odpovědi na otázku). Fáze 1.
Koncepční fáze
Počáteční kroky kvantitativního výzkumu zahrnují činnosti s významnými koncepčními a duchovními prvky – myšlení, čtení, vytváření a znovuvytváření pojmů, hodnocení (kritika) kolegů a rádců. Krok 1. Formulace a vymezení problému Prvním krokem je stanovební výzkumného problému a výzkumných otázek. Úspěch a kvalita výzkumu závisí na vysoké úrovni dobrých otázek (významuplný, zajímavý problém a pečlivě připravený projekt). Výzkumník rozvažuje o věcnosti (Má výzkumná otázka teoretický nebo klinický význam?), o metodologii (Jak nejlépe může být otázka zkoumána?), o praktické dimenzi (Je to vhodná otázka vzhledem k zaměření výzkumu?), o etické dimenzi (Může být tato otázka zkoumána tak, aby nebyl poškozen subjekt?). Krok 2. Zpřehlednění vhodné literatury Kvantitativní výzkum je veden v kontextu předchozích znalostí a vědomostí. Výzkumník musí vědět, co je už známo o výzkumném problému. Literární rešerše a zhodnocení podává základ pro nové vědění (znalosti). Velkým přínosem pro průběh a organizaci výzkumu je znalost předcházejících výzkumů stejného nebo podobného tématu. Literární zhodnocení je důležité pro vymezení problému. Krok 3. Vymezení teoretického rámce řešení problému Výzkum vychází zpravidla z určitého teoretického rámce, který umožňuje výzkumníkovi orientovat se v problému a hledat nové vztahy mezi proměnnými a nové způsoby řešení problémů. Krok 4. Formulace hypotéz Hypotéza je prohlášení (tvrzení) badatelova očekávání o vztazích mezi proměnnými ve výzkumu. Je to předpověď očekávaných výsledků. Výzkumnou otázkou identifikujeme pojmy a ptáme se na vztahy mezi nimi, hypotéza je předpokládaná odpověď. (např. Souvisí růstové poruchy u dětí s JIA s užíváním kortikoidů? Děti léčené kortikoidy se liší průměrnými hodnotami tělesných znaků od dětí s nesteroidní léčbou.) Fáze 2. Návrh a plánování Ve druhé fázi kvantitativního výzkumu badatel vybírá vhodné metody pro zodpovězení výzkumných otázek a pečlivě plánuje a rozvrhuje shromážďování dat. V některých případech je volba metody jasně daná (např. analýza dokumentů při retrospektivním šetření), v jiných případech musí metodu zvolit výzkumník sám (např. zúčastněné pozorování nebo
rozhovor pro zjišťování komunikace sestry při příjmu dítěte). Krok 5. Výběr výzkumného plánu (projektu, záměru) Výzkumný projekt (záměr) je obecný plán pro získávání odpovědí na výzkumné otázky a pro zvládání problémů v průběhu výzkumného procesu. Pomocí plánu je upřesněn zvolený výzkumný přístup. Výzkumný plán kvantitativní studiie je podrobně rozčleněn (strukturován), a tím i dobře kontrolovatelný, aby mohly být odstraněny vlivy s negativním vlivem. Experimentální výzkum – aktivní intervence výzkumníka (např. léky, dieta), neexperimentální výzkum – výzkumník sbírá data bez jakékoliv intervence. Krok 6. Charakteristika studované populace Termín populace znamená celkový souhrn všech objektů, subjektů nebo členů odpovídajících přesnému popisu – specifikaci. (např. výzkumným zájmem jsou pacienti FNsP, sledovaná populace jsou všichni pacienti ČR; děti s JIA v revmatologické ambulanci FNsP a děti s JIA v ČR). Před výběrem respondentů do zkoumaného vzorku musí znát výzkumník charakteristiky sledované populace. Krok 7. Stanovení metod měření proměnných Pro vyřešení výzkumného problému musí badatel zvolit vhodnou metodu sledování a měření proměnných. V kvantitativním výzkumu existuje několik přístupů pro sběr dat: biofyziologická měření (FF, hmotnost), subjektivní výpovědi (pocity, chování), pozorování (chování a jednání). Výzkumník si stanovuje také plán sběru dat – jak, kdy, kde, kým budou data získávána. Krok 8. Návrh výběru vzorku Celá populace se dá studovat jen je-li malá. V opačném případě je do výzkumné studie zařazována pouze část populace – vzorek (např. 100 pacientů). Tento postup je prakticky výhodnější a levnější než výzkum celé populace (např. pravidelné sčítání obyvatel ČR). Rizikem je, že vybraný vzorek nemusí reflektovat znaky a vlastnosti celé populace (např. mzda u zdravotníků v Praze). Metody výběru vzorku musí splňovat kritérium reprezentativnosti vzorku – musí zastupovat celek (vlastnosti co nejvíce odpovídající populaci). Plán výběru vzorku zahrnuje metodu výběru vzorku (např. náhodný, stratifikovaný), specifikaci velikosti vzorku (např. desetina populace), postup výběru subjektů (např. data ze zdravotní pojišťovny). Krok 9. Finalizace a zpřehlednění výzkumného plánu Výzkumný plán (projekt) bývá před zahájením výzkumu zpravidla konzultován se zkušenými odborníky. Je-li projekt podporován grantem, bývá veřejně prezentován před komisí nebo posuzován (nejčastěji anonymně) minimálně dvěma odborníky. Studenti konzultují plán s vedoucím jejich práce – odborníky z univerzit. Výzkumy ve zdravotnictví vyžadují většinou vyjádření a souhlas etické komise. Krok 10. Provedení pilotní studie a úpravy plánu
V rámci pilotní studie je prováděn výzkum u malého vzorku za stejných podmínek a dle stejných požadavků jako ve výzkumné studii. Jejím cílem je získat informace o možných nepředvídaných problémech během výzkumu a dle toho revidovat, případně modifikovat vlastní výzkumný projekt. Pilotní studie může prokázat např. neadekvátnost hypotéz, problémy při výběru vzorku (ochrana dat) a při spolupráci (ADP). Dotazníkový pretest může ukázat např. na nesrozumitelnost dotazníkových položek, nejasnost instrukcí. Fáze 3. Empirická fáze Empirická fáze zahrnuje sběr data a jejich přípravu pro analýzu. Tato fáze bývá zpravidla časově nejnáročnější (může trvat i měsíce až roky). Krok 11. Sběr dat V kvantitativní studii jsou postupy sběru dat a časová určení zahrnuty v plánu výzkumu. Harmonogram obsahuje např. postupy sběru dat (kde a kdy budou data sbírána), postup zkoumání subjektů, způsob získávání souhlasů se zařazením do výzkumu, instruktáž spolupracovníků pro sběr dat. Krok 12. Příprava dat pro analýzu Po skončení sběru dat (nebo průběžně) se připravují data na analýzu. Kontroluje se např. úplnost a použitelnost údajů v dotazníkových protokolech, vyřazují se neúplné. Získaná data se vkládají dle instrukcí do počítačových souborů (např. MS-excel). Vybraná data se kódují, není-li už přímo kódování zahrnuto v dotazníkovém formuláři (např. není pečovatel – 0, pečovatel partner – 1, pečovatel dítě – 2, pečovatel nepříbuzný – 3). Fáze 4. Analytická fáze Přímá získaná data nedávají zpravidla odpovědi na výzkumné otázky a problémy, a proto se přímo nepoužívají a jsou předmětem dalšího zpracovávání - analýzy. Krok 13. Analýza dat Kvantitativní informace jsou obecně analyzovány statistickými metodami. Statistické analýzy zahrnují širokou škálu technik od jednoduchých až po komplexní a sofistikované metody. Krok 14. Interpretace výsledků Před oznámením výsledků výzkumu musí být tyto systematicky uspořádány a interpretovány. Interpretace (vysvětlení) dává výsledkům výzkumu smysl a zvažuje jejich dopad v širším kontextu. Proces interpretace zahrnuje vysvětlování výsledků a zjištění v rámci kontextu teoretického rámce, prezentaci významných znalostí a vědění a omezení (limitace) výzkumu. Nejsou-li potvrzeny hypotézy, přichází výzkumník s pravděpodobným vysvětlením. Aby podal spolehlivé vysvětlení pro zjištěné výsledky, musí výzkumník znát dobře nejen příslušnou literaturu a zpracovávané téma, ale musí také umět vysvětlit metodologické slabé
stránky studie. Fáze 5. Diseminační fáze V rámci diseminační fáze jsou výsledky výzkumu publikovány (výzkumné zprávy, články, publikace) a využívány v praxi. Krok 15. Oznámení výsledků Cílem výzkumu je zobecňování poznatků a jejich využití pro další rozvoj teorie a praxe oboru. Výsledky by měly být prezentovány profesionálům i širší veřejnosti. Verbální prezentace – semináře, konference, sympozia, kongresy, přednášky. Písemné prezentace – závěrečné zprávy, článek v odborném tisku, závěrečné kvalifikační práce, monografie, postery. Krok 16. Využití výsledků Výsledky výzkumu by měly být využity v reálném světě (ošetřovatelská praxe a vzdělávání). Výzkum by neměl být prováděn jen samoúčelně a měl by reflektovat požadavky a problémy praxe či vzdělávání. V závěrečné zprávě o výzkumu musí být doporučení jak budou výsledky rozšiřovány do ošetřovatelské praxe a k sestrám.
2. FÁZE VÝZKUMU Cíl Po prostudování kapitoly byste měli být schopni: • • •
stanovit jednoduchý výzkumný vzorek aplikovat v ošetřovatelské praxi základní výzkumné techniky a metody vhodnými metodami prezentovat výsledky šetření
Klíčová slova výzkumný soubor, vzorek, pozorování, dotazník, kazuistika, rozhovor, prezentace výsledků
2.1 Stanovení výzkumného vzorku Základní kroky pro výběr vzorku v kvantitativním výzkumu 1. Identifikace cílové populace (základního souboru) – např. nezaměstnané sestry v ČR 2. Identifikace dostupné populace – např. nezaměstnané sestry v Ostravě 3. Upřesnění vstupních kritérií pro zařazení do vzorku – např. sestra dle zák. 96/2004 4. Upřesnění techniky výběru vzorku (zvolení konkrétní techniky) 5. Výběr výzkumného vzorku Základní soubor je vymezen přesně udanými společnými vlastnostmi, je to množina lidí, které spojuje jedna nebo více společných vlastností, které jsou podstatné pro zkoumání. Příklad • senioři starší 65 let a klienti ADP • děti s onemocněním JIA ve věku 6-16 let • studenti vysokých škol se zdravotnickým zaměřením Kritéria pro zařazení do výzkumného vzorku (kritéria způsobilosti, vstupní kritéria) – kritéria specifikující jaké charakteristiky musí mít subjekt, aby mohl být zařazen do výzkumného vzorku.
2.2 Metody a techniky sběru dat 2.2.1 POZOROVÁNÍ Pozorování je nejznámější a nejstarší technikou získávání dat. Je to cílevědomé (s určitým záměrem), plánovité (připravené a organizované) a systematické vnímání jevů a procesů odhalujících souvislosti a vztahy sledované skutečnosti. Ve zdravotnictví je velmi často používaným
nástrojem k získávání informací (např. „pacient na pozorování“). Vědecké pozorvání je vždy plánovitě selektivní – vědec pozoruje to, co si předem pečlivě naplánoval, definoval a vymezil (co pozorovat, jak pozorovat), záměrné, systematické, organizované a registrované (pozorovací arch – co je třeba pozorovat a jakých vlastností může jev nabýt, označení v kategoriích, kódem). U dynamického pozorování musí výzkumník zapisovat v pravidlených intervalech svá zjištění. Druhy pozorování Dle druhu výzkumu: • Kontrolované pozorování – numerické v kvantitativním výzkumu • Nekontrolované pozorování – nenumerické v kvalitativním výzkumu Dle aktuálnosti: • Přímé pozorování – smyslovým vnímáním: jev – pozorovatel – záznam • Nepřímé pozorování – sekundární zpracování informací: jev výpověď o jevu (video, fotografie, dokumentace, záznam) - pozorovatel – záznam Dle struktury procesu pozorování: • Standardizované (strukturované) pozorování – probíhá podle přesného plánu (cíl pozorování, výběr jevů, způsob kódování), • Nestandardizované (nestrukturované) pozorování – výzkumník má jen cíl pozorování, nemá připravené schéma (o průběhu pozorování se rozhoduje dle svých zkušeností) Dle délky pozorování: • Krátkodobé pozorování – např. jednorázově • Dlouhodobé pozorování – např. několik let (longitudinální) Dle počtu objektů: • Individuální pozorování • Skupinové pozorování Dle informovanosti objektů pozorování: • Zúčastněné pozorování (vnitřní) – výzkumník pracuje v dlouhodobém sociálním kontaktu se zkoumanými lidmi, je utajené (vědec tají svoji úlohu) nebo neutajené • Nezúčastněné pozorování (vnější) – vědec stojí mimo skupinu, je nezávislý (neutrální), je zjevné (objekty vědí o výzkumu) nebo skryté (objekty nevědí o účelu) Úkol 1. Uveďte příklady statického a dynamického pozorování ve zdravotnickém zařízení. 2. Uveďte příklady nejvhodnějšího zúčastněného a nezúčastněného pozorování.
2.2.2 DOTAZNÍK Dotazník je nejrozšířenější výzkumnou technikou získávání dat. Je to technika nepřímého získávání empirických informací s použitím dopředu formulovaných otázek (položek). Je ze všech technik nejméně časově náročný a obsáhne velký počet zkoumaných osob (shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého počtu osob). Anketa - osobitý druh dotazníku s jednodušší formulací menšího počtu položek, zveřejňuje se zpravidla v masmédiích, odpovídají jen ti, co mají zájem (samovýběr respondentů). Ve zdravotnictví se používají standardizované dotazníky (např. kvalita života) nebo nestandardizované - sestavované jen pro výzkum. Může být použit jako jednorázový (např. na zjištění akutního problému) nebo periodický (zachycení v čase). Struktura dotazníku 1. název dotazníku – podstata výzkumu, výstižná charakteristika jeho smyslu a zaměření, pořadové číslo respondenta 2. úvod (předmluva) – stručný úvodní text s motivačním významem, pro získání důvěry respondenta, cíl a účel výzkumu, jeho společenský význam, zaručení anonymity, způsob a termín odevzdání, kontakt na výzkumníka 3. instrukce – stručné návody a pokyny k vyplňování dotazníku (slova, zatržení, možnosti) 4. výzkumné položky/otázky - základní strukturální složky dotazníku, tvoří jeho největší část, položka má dvě části a. podnět = otázka, b. reakce = předznačená odpověď 5. kategorizační (demografické) položky bydliště, národnost apod.
věk, stav, zaměstnání,
Druhy otázek (položek) Dle požadované odpovědi: • otevřené (volné)– co si myslíte o? (maximálně 1-2 v dotazníku) • polootevřené (polouzavřené) – podobné jako polytomické a možnost „vyjmenujte, vypište“ • uzavřené - dichotomické (ano-ne) - polytomické (více možností) – výběrové (škálové), výčtové, stupnicové Dle smyslu a zaměření otázky: • přímé – orientované na informace o respondentovi • nepřímé - respondent se domnívá, že jde o získávání informací o
druhých (skutečnost je opačná) Úkol 1. Sestavte jednoduchý dotazník s 5-10 položkami (se všemi základními náležitostmi) ke svému výzkumnému problému. 2.2.3 ROZHOVOR Rozhovor je technika shromažďování dat spočívající v bezprostřední verbální komunikaci výzkumníka a respondenta. Vychází z anglického interview: inter (mezi) a view (názor, pohled) - jde o interpersonální kontakt tváří v tvář. Osobní kontakt umožňuje hlubší proniknutí do motivů a postojů respondenta. Rozhovor jako výzkumná metoda se liší od běžného rozhovoru svým jasným cílem, standardizovanými otázkami, standardními podmínkami, odbornou interpretací, školeným výzkumníkem. Standardizovaný rozhovor Tazatel postupuje podle přesně připraveného textu včetně pevně stanovených kritérií a přesných formulací i jejich pořadí. Pouze čte otázky, nepřidává vlastní komentář a zaznamenává odpovědi respondenta (asymetrický rozhovor) – tím se přibližuje k dotazníku a lze ho hodnotit i numericky (kvantitativně). Obsahuje výlučně uzavřené, kategorické, vícealternativní nebo stupnicové otázky. Výhodou jsou stejné podmínky k odpovědím pro všechny respondenty, nevýhodou je obtížnější navazování kontaktu mezi výzkumníkem a respondentem. Nestandardizovaný (nestrukturovaný) rozhovor Přibližuje se běžné komunikaci, tazateli je však určen přesný cíl a okruh informací, konkrétní formulace otázek a jejich sled odpovědí je ponechán na výzkumníkovi. Může se volně vracet k nejasným nebo zajímavým bodům ve výpovědi respondenta. Pro lepší záznam se doporučuje použití záznamové techniky (audio). Nestandardizovaná rozhovor umožňuje snadnější navázání kontaktu, nevýhodou jsou nestejné podmínky pro ostatní respondenty. Tohoto rozhovoru se hodně využívá v počáteční fázi výzkumu, rozhovor je pružnější, otevřenější. Forma rozhovoru • •
individuální skupinový – nejčastěji v přirozeném prostředí (nemocnice, škola)
Úkol 1. Sestavte formulář pro krátký standardizovaný rozhovor ke svému výzkumnému problému. Odůvodněte volbu otázek ve formuláři.
2.2.4 KAZUISTIKA Kazuistika je specifickou technikou kvalitativního výzkumu, protože jde o výzkum jedné osoby a jedné situace – případu. Je to souhrnný popis jednotlivých případů např. choroby s údaji o začátku, vývoji a průběhu, případně okolností, které mohly tento vývoj či současný stav ovlivnit. Význam kazuistiky pro ošetřovatelství • • • •
jako návrh pro řešení problému ošetřovatelské praxe může doplnit kvantitativní výzkum (ilustrace výsledků) slouží k vytvoření nových hypotéz slouží ve výuce (simulace reality)
Podmínky volby kazuistiky • • • • • •
vybrat problematiku, definovat výzkumné otázky problematiky teoretické znalosti a praktické zkušenosti v problematice představa o cíli studie výběr vhodného případu pro ilustraci problému – záměrný výběr typického nebo zvláštního případu informovaný souhlas zkoumané osoby spolupráce a zainteresovanost zkoumané osoby
Struktura kazuistiky Metodologický úvod (při výzkumu, při psaní závěrečné práci) – metodologické informace a zdůvodnění výběru případu pro výzkumné účely (Žiaková, 2004, s. 280): - výběr problému a stanovení cíle - zdůvodnění výběru metodiky - výběr případu - způsob získávání informací - popis struktury kazuistiky •
anamnéza – podrobné údaje před průběhem případu, anonymní data (informovaný souhlas), věk, pohlaví, více zdrojů informací (rodina, dokumnetace, klient aj.), anamnéza i sociální
•
katamnéza – popis historie samotného průběhu konkrétního případu,mlze doplnit i výroky a citacemi zkoumané osoby (subjektivní prožívání aj.), časová a logická souvislost
•
analýza a interpretace – rozebírání případu, analýza případu, interpretace jako celek nebo jednotlivých částí, aplikace našich teoretických vědomostí na případ, zdůvodnění a vysvětlení skutečností, oprávněnost zásahů (ošetřovatelské intervence), lze využít metody ošetřovatelské diagnozy, časová a logická souvislost
•
závěr nebo diskuse – zhodnocení případu, vyvození důsledků, návrhy řešení zjištěných problémů, využitelnost kazuistiky v praxi, porovnání s existujícími výsledky nebo teorií, tvorba hypotéz
2.3 Prezentace a interpretace výsledků Ústní prezentace - přednášky Písemná prezentace – např. anotace, abstrakt, kazuistika, přehled, posudek, protokol, výzkumná zpráva, článek, skripta, sborník, závěrečné práce (Bc. Mgr. PhD. Doc. atestační), učebnice, monografie ODBORNÝ A VĚDECKÝ ČLÁNEK Přináší originální výsledky vědecké práce. Je psán podle určité struktury. Název Krátký, jednoduchý, slova zachycují obsah článku, zaměřený na čitatele. Autor/autoři Odpovědnost za to, co je publikované. Pracoviště autora Oficiální název pracoviště, někdy i vedoucí pracoviště. Klíčová slova Pro indexové a abstraktové služby. Standardní tezaury klíčových slov (MeSH – Medical Subject Headings) Abstrakt Abstrakt je krátká, přesná a výstižná charakteristika článku (zkrácené vyjádření obsahu). Musí být čitatelům srozumitelný i bez studia celého dokumentu – rychlá identifikace obsahu dokumentu, která rozhoduje o tom, zda článek číst a procovat s ním. Bývá v rozsahu jednoho odstavce (150250 slov), může být strukturovaný, bývá informativní. V abstraktu jsou stručně definované hlavní cíle, popis použitých metod výzkumu, hlavní výsledky a hlavní závěry s vyjádřením možností uplatnění v praxi. Úvod Úvod má být stručný, autor v něm uvádí důležitost své práce a proč se rozhodl ji publikovat. Předkládá přehled minulé i současné literární rešerše ke sledované tématice v domácí i zahraniční literatuře a zejména ke vztahu k metodám a výsledkům. Zabývá se teoretickými východisky zkoumání problému, jejich souvislostmi, současnému stavu řešení a nevyřešenými otázkami. V úvodu jsou zpravidla definovány cíle práce, popis problému, hypotézy práce a očekávané výsledky. Dále se uvádí společenská problematika a aktuálnost zvoleného tématu či osobní motivace k výběru tématu. Materiál a metodika
V této části by měl autor předložit dostatečně podrobný popis, aby mohl být výzkum zopakován výsledky potvrzeny také jiným výzkumníkem. Autor by měl popsat velmi podrobně použité metody práce, měřící nástroje a přístroje, materiály, jejich zdroje a původ, techniky sběru dat. Pokud používal metodu, která již byla popsána ve vědeckých časopisech (standardizována), musí uvést název metody a literární zdroje. V této části je popsán výběr a charakteristika vzorku, kritéria výběru, časový rozvrh studie, organizace a způsob sběru dat, způsob randomizace u náhodného výběru. Z etického hlediska je nutný informovaný souhlas probandů (respondentů), souhlas etické komise. Dále je zde uveden způsob zpracování a hodnocení získaných dat. Výsledky V kvantitativním výzkumu jsou výsledná data (zjištěné nálezy) uváděny v oddíle Výsledky a jsou pak diskutovány v oddíle Diskuze. V kvalitativním výzkumu jsou prezentovaná data rovnou diskutována v oddíle Výsledky nebo v jinak pojmenované části práce. Diskuze • výzkumníkova schopnost analýzy, interpretace a rozboru hlavních výsledků • ukazuje smysl a význam získaných a analyzovaných údajů • neopakuje výsledky práce • rozhoduje, co znamenají vztahy mezi proměnnými • konstatuje přijetí či odmítnutí hypotéz • uvádí vlastní přínos, pohled autora k problematice • konfrontuje a porovnává výsledky s cílem práce • celý dokument včetně diskuze je psán věcně (vysoká pravděpodobnost nemusí být jistota) • uvádí případná omezení a nedostatky práce Souhrn • krátká rekapitulace výsledků práce • výstižná charakteristika a informace o postupu zpracovávání dat, dosažených výsledků Závěry a doporučení • shrnutí všech argumentů z diskuze s rozvahou o významu výsledků (např. pro ošetřovatelství) • stanovit, komu je text určen • doporučení – pro praxi a pro další výzkum (i konkrétně k cílovým skupinám) • návrhy na zlepšení metodologie a postupů výzkumu Poděkování Uvádí se zde poděkování za spolupráci – např. podpora pracoviště, finanční, technická, materiální, dokumentační podpora.
Bibliografické odkazy Citují se všechny zdroje, použité v článku podle požadované normy (např. ISO 690). Úkol: Vyhledejte v domácím nebo zahraničním odborném ošetřovatelském časopisu nebo ve sborníku z ošetřovatelské konference vědecký článek splňující základní požadavky prezentace a kriticky zhodnoťte jeho formální strukturu.
LITERATURA BÁRTLOVÁ, S.: Vybrané metody a techniky výzkumu. Brno : IDVPZ, 2000. 118 s. ISBN 80-7013-311-2 BURIÁNEK, J.: Systémová sociologie. Problém operacionalizace. Praha : UK, 1993. 136 s. ISBN 80-7066-842-3 BURNS, N., GROVE, S.K.: The Practice of Nursing Research. Philadelphia : Saunders Company, 2001. 840s. ISBN 0-7216-9177-3 CORNMACK, D.: The research Process in Nursing. Oxford : Blackwell, 2000. 488 s. ISBN 0-632-05158-2 FERJENČÍK, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha : Portál, 2000, 256s. ISBN 80-7178-367-6 GERYLOVOVÁ, A., HOLČÍK, J. : Základy statistiky. Brno : Masarykova univerzita, 1995. 26 s. ISBN 80-210-1171-8 GIDDENS, A.: Sociologie. Praha: Argo, 2003. 595s. ISBN 80-7203-124-4 HORÁK, F., CHRÁSKA, M.: Úvod do metodologie pedagogického výzkumu. Praha : SPN, 1989. 169s. ISBN 17-304-89 IVANOVÁ, K.: Metody a techniky výzkumu. Ostrava : Ostravská univerzita, 2004. 121s. distanční texty JAROŠOVÁ, D. : Vybrané ošetřovatelské modely a teorie. 2. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita 2003. 88 s. ISBN 80-7042-339-0 KOMENDA, S.: Politometrie. Olomouc : Univerzita Palackého, 1995. 195 s. POLIT, D.F., HUNGLER, B.P.: Essentials of Nursing Research. Philadelphia : Lippincott, 1993. 479s. ISBN 0-397-54922-9 POLIT, D.F., HUNGLER, B.P.: Nursing Research. Principles and Methods. Philadelphia : Lippincott, 1999. 757s. ISBN 0-7817-1562-8 Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky 4. Povědomí o výzkumu v praxi sestry a porodní asistentky. Praha : MZČR, 2002. STRAUSS, A., CORBIN, J.: Základy kvalitativního výzkumu. (překlad z anglického originálu Ježek, S.) Boskovice : Albert, 1999. 228 s. ISBN 8085834-60-X WOOD, G.L., HABER, J.: Nursing research. Methods, Critical Appraisal nad Utilization. Mosby : St. Luis, 597s. ISBN 0-8151-2390-6 ŽIAKOVÁ, K. A KOL.: Ošetrovateľstvo-teória a vedecký výskum. Osveta : Martin, 2003. 319s. ISBN 80-8063-131-X
