V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Bezedná studna na Helfštýně, Hlavní téma: Ztracené světadíly, Recenze: S alergií na magii; Strážcové Varadínu;

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Bezedná studna na Helfštýně, Hlavní téma: Ztracené světadíly, Recenze: S alergií na magii; Strážcové Varadínu; The Saboteur; Avatar, Povídka: Azurová planeta II – Část první; Zlodejka; Nové naděje, Magic: the Gathering: Jednotná Selesnya; Deskové hry: Vládci podzemí, Šílené teorie: Paralelní vesmíry a placatá Země, Záhady: Stonehenge, Historie: Říše Sámova a Velkomoravská, Mytologie: Nadpřirozené bytosti Japonska – Část druhá, Rozhovor: Rozhovor s Jurajem Červenákem

Úvodník

2

Úvodník................................................................................2 Zajímavost – Bezedná studna na Helfštýně..........................3 Hlavní téma – Ztracené světadíly…….................................4 Novinky – 1-2/2010...……………………………………...6 Literatura – S alergií na magii, Strážcové Varadínu……….7 Film – Avatar.…….........................................................…..8 Hra – The Saboteur………………………………….…..…9 Povídková část: Azurová planeta II – Část první (Stanislav Cepník st.)…..10 Zlodejka (Rastislav Kučírek)...........................……….......14 Nové naděje (Jakub Cepník).................………..................17 Milí čtenáři! Mám pocit, že poslední dobou je na našem fóru i v e-mailové schránce poněkud mrtvo. Ohlasů a kritiky je čím dál tím méně, což nás v redakci samozřejmě nijak netěší. Pokud totiž měsíc pracujete na novém čísle, plni očekávání ho nahrajete na net a nedočkáte se žádných komentářů, pochopitelně to zklame. Proto se obracím na Vás: Máte nějaký nápad, co bychom s tím mohli dělat? Sám jsem o tom přemýšlel a navrhuji uspořádat nějaké kamarádské, neoficiální setkání čtenářů a redaktorů Camelotu. Odehrálo by se zřejmě o nějakém sobotním odpoledni kdesi v Praze. Pokud byste měli zájem zúčastnit se ho, napište nám. Též můžete navrhnout termín, který by vám vyhovoval. Najde-li se dostatek zájemců, bude se tato „akce“ konat. V tomto čísle jsme pro Vás připravili hned několik novinek. Zaprvé je to nová rubrika Šílené teorie, které se ujal náš redaktor Metoděj Novotný. Bude se v ní psát – jak můžete usoudit již z jejího názvu – o teoriích a myšlenkách, které jsou, řekněme, poněkud odvážné, pozoruhodné nebo zkrátka… šílené. Hlavně je to ovšem již avizované pokračování sci-fi ságy Azurová planeta Stanislava Cepníka st., s jejíž první částí jste se setkávali v prvních pěti číslech Camelotu. Z ostatních článků bych neměl opomenout recenze filmového trháku Avatar, deskovky Vládci podzemí či počítačové hry The Saboteur. Dále bych také měl zmínit článek Říše Sámova a Velkomoravská a rozhovor se spisovatelem Jurajem Červenákem. Příjemné čtení Vám přeje Jakub Cepník

Magic: the Gathering – Jednotná Selesnya……………….18 Deskové hry – Vládci podzemí…………...........................19 Šílené teorie – Paralelní vesmíry a placatá Země...………20 Záhada – Stonehenge………...…………………………...20 Historie – Říše Sámova a Velkomoravská…...………......21 Mytologie – Nadpřirozené bytosti Japonska – Část druhá.23 Rozhovor – Rozhovor s Jurajem Červenákem...................24 Výzva – Rádi fotíte nebo jste autorem nějaké zdařilé fotografie, která by se hodila do Camelotu? Pokud ano, pošlete nám ji na e-mail, a jestli se nám bude líbit, uveřejníme ji v rubrice Foto měsíce. Naše zásoby fotek totiž také nejsou neomezené. :-)

Opět zde máte příležitost náhlednout do našich – pochopitelně přísně tajných – plánů týkajících se příštího čísla. • Hlavním tématem tentokrát bude šamanismus. Dočtete se o životě šamanů na daleké Sibiři, o magických praktikách i o šamanismu obecně. • Také se (snad) dočkáte rubriky Vyřešené záhady, kterou jsme slibovali již minule. :-) • Slyšeli jste někdy, co je to near death expedition? Pokud ne, příště se to dozvíte. • Jestli nám bude přát čas a štěstěna, nachystáme též pokračování úspěšné rubriky Historie na vlastní kůži, ve které se tentokrát zaměříme na útrapy křesťanů za války. • Asi také napíšeme nějaký nový seriál o mytologii. Jaká mytologie to bude, to je však zatím ve hvězdách. Je ovšem dost možné, že bude indiánská. A to zdaleka není všechno! Příští číslo vychází v pondělí 5. dubna 2010.

Foto a zajímavost měsíce

3

Bezedná studna na Helfštýně Adam Cepník Většina hradů byla stavěna pro ochranu nějaké důležité obchodní cesty nebo pro ochranu majetku. Hrad Helfštýn byl postaven ze zcela opačného důvodu. Jeho zakladatel Helfríd z Linavy postavil hrad na hřebeni nad nejužším místem Moravské brány, aby obchodníky přepadal. O loupeživém rytíři Helfrídovi bylo známo, že se nebojí spolčit i s nejsilnějšími mocnostmi a to se mu nakonec nevyplatilo. Brzy se o lupiči Helfrídovi deozvěděl sám panovník. Helfštýn byl obléhán královským vojskem, které přerušilo jediný vodní pramen, kterým byl hrad zásobován. Helfríd nechal kopat čím dál tím hlubší studnu, ale marně. Proto o pomoc poprosil samotného ďábla. Slíbil mu svou duši, pokud zhotoví studnu do svítání. Čert však měl jednu podmínku. Helfríd mu nesmí v práci nijak bránit, jinak Helfštýn útoku podlehne. Ďábel svůj úkol splnil, ale Helfríd se ráno naklonil, aby si studnu prohlédl. Spadl dolů a voda uvnitř se na tři dny zbarvila krví. Jeho posádka se nakonec vzdala, protože neměla pitnou vodu. Čert Helfrída studnou odnesl rovnou do pekla. Od té doby se studni říká „bezedná“. Když do ní někdo hodí kámen, voda se prý na dlouhou dobu zbarví krví.

Hlavní téma

4

Ztracené světadíly Stanislav Cepník st. Říše MU Zaslechneme-li zmínku o zmizelých pevninách, ztracených městech, zaniklých civilizacích, obvykle se nám vybaví Atlantida. Je zdrojem věčných dohadů, protichůdných teorií, inspirovala i řadu umělců.

měst představovalo centra vzdělání a náboženství.

Nejvyšším bohem byl bůh slunce Ra, kněz – král této říše – se jmenoval Ra – Mu. Náboženství bylo monoteistické. Svou víru šířili obyvatelé MU kolonizací po celém světě. (Nápadná je značná podoba s Zdaleka však není jediná. Je tu např. země Donellyho popisem Atlantidy.) MU, Lemurie, Agartha, jsou tu legendární země Keltů a další a další. S Atlantidou Strašlivá katastrofa asi před jsme se seznámili v 8. čísle Camelotu, dvanácti tisíci lety zničila tuto říši. Zbyl jen řetěz ostrovů v Tichém tentokrát se zaměříme jinam. oceánu. Přežil zhruba milion Domněle ztracená země MU je údajně obyvatel, ti se brzy proměnili v Autorem této mapy je James Churchward potopená pod mořskou hladinou v Tichém divochy a kanibaly. oceánu. Dnešní znalosti mechanismu silou hmotnými předměty) se dokázali tektonických desek však možnost Existuje i několik neúspěšných pokusů najít přenést k jiným lidem a věcem. existence velkého kontinentu v této oblasti věrohodné důkazy o existenci MU. Podle Blavatské byli Lemuřané jednou ze vylučují. To nám ale nebrání, abychom se Pro zajímavost: Na konci 30. let 20. století sedmi „původních ras“, žili v období nezmínili o představách o této zemi. propagoval Atatürk, vůdce hnutí za tureckou třetihor, byli vejcorodí a mentálně Poprvé se o ní zmiňuje antikvář August Le nezávislost, výzkum MU a dalších zaostalí. Kvůli jejich bezmyšlenkovitosti Plongeon (1825 – 1908), cestovatel a ztracených kontinentů. Doufal, že bude svrhli bohové Lemurii do moře a přivedli spisovatel, který vedl vlastní výzkum objeveno spojení mezi tureckou civilizací a na svět Atlantiďany. mayských rozvalin na Yucatánu. Podle jinými prastarými kulturami. Podle názoru Fredericka Olivera z r. 1894 něho přeživší obyvatelé zaniklého kontinentu MU, staršího než Atlantida, Pozn.: Někteří autoři (R. Gardener, R Shei a žijí přeživší Lemuřané v komplexu tunelů hory Shasta v Severní Kalifornii. založili mayskou civilizaci. Uváděl, že R. A. Wilson) ztotožňují MU s Lemurií. přeložil staré mayské spisy, které ho na Pozn.: Jistě jste si všimli rozporu v tuto myšlenku přivedly, ale pozdější Lemurie názorech R. Steinera a madame Blavatské. badatelé starších mayských spisů objevili, Někdy bývá ztotožňována s kontinentem Lemurie se dostala i do umělecké že jeho překlad byl založen spíš na jeho MU, Tamilové ze Srí Lanky ji ztotožnili se literatury. bujné fantazii. svým mýtickým kontinentem Kumari Ztracený kontinent MU byl později v řadě Kandam. Legendární země Keltů knih popularizován Jamesem Je umisťována do Indického oceánu, do Keltové mají – pokud jde o tuto oblast – Churchwardem (1852 – 1936), zajímavou oblasti mezi Srí Lankou a Madagaskarem, jednu z nejbohatších folklorních tradic. osobností s pestrým životem. Sám o sobě popř. se táhne Tichým oceánem až k Jde o ostrovy, potopená města, zatopené uvádí, že měl velmi dobré vzdělání, že v Velikonočnímu ostrovu. Tuto oblast a země, říše nacházející se v jiných sférách. britské armádě dosáhl hodnosti problematiku uvedla v 80. letech 19. století Skoro vždy leží na západě. Legendy o plukovníka. Nějakou dobu žil údajně v do literatury madame Blavatská, zabývající nich byly natolik sugestivní, že je hledaly Indii, pomáhal hladovějícím atd. atd. Jeho se kromě jiného mystickým učením o bohu, různé výpravy – a to napomohlo i k knihy mají sice stále své příznivce, ale duši apod. O Lemurii psal a přednášel také objevům a otevření Nového světa, jak nejsou považovány za vážnou archeologii. vizionář a okultista Rudolf Steiner. Ten uvádí ve své knize Joel Levy. Podle Churchwarda byla země MU, „Říše údajně získal přístup k záznamům akáši (tj. slunce“, obrovským kontinentem v jakási databanka veškerých lidských K nejdůležitějším legendárním zemím Tichém oceánu. Byly na ní zaoblené zkušeností a znalostí otisknutá do éteru, tzn. Keltů patří potopené království Lyonesse, potopené město Ys, napůl legendární kopce, ale žádné rozlehlé pohoří. jakési mlhavé, nefyzické roviny existence). ostrov Hy – Brasil a nadpozemská Úrodnými nížinami protékaly řeky. Byl to Podle akáši, uvádí Steiner, Lemuřané neměli pohádková země Tir Nan Og. tropický ráj. Žilo tam 64 mil. obyvatel kostru, byli měkcí a ohební, neměli logické rozdělených do deseti kmenů (národů), ani aritmetické schopnosti, mohli se však Všechny legendy o nich jsou velice měli však společnou vládu. Lišili se podle rozpomínat na své dřívější zkušenosti s zajímavé, my si přiblížíme alespoň jednu ras s různou barvou pleti. Všem vládla bílá danou věcí. Ovládali životní sílu, která jim – o ztraceném království Lyonesse, rasa. umožňovala brát energii z rostlin a využívat Tristanovy země. Byla to údajně kolébka civilizace. Měla ji i k pohonu vzdušných plavidel. Postrádali Lyonesse bylo mýtické království, které se nejvyšší kulturní a společenskou úroveň, paměť, neměli proto ani řeč, ale pomocí údajně rozkládalo mezi Cornwallem a byla na výši technicky i civilizačně. Měla telepatie a psychokinéze (čtení myšlenek a souostrovím Scilly a ještě dál. Nejranější nádherné stavby, jejích sedm hlavních schopnost pohybovat pouhou psychickou zprávu o této ztracené zemi máme z 15. století. Zmiňuje se o zatopených lesích, ►

Hlavní téma polích a sto čtyřiceti kostelech, které prý vyzvánějí i pod vodou. Rybáři uváděli, že tu vylovili kusy dveří a oken a tvrdili, že pod hladinou viděli domy a zříceniny. Cornwallský historik (18. století) se domníval, že řady kamenů, které vybíhají na pobřeží na ostrovech Scilly, mohou být dílem lidských rukou, protože vypadají jako zídky mezi poli. Oceánografové tuto možnost popírají. Přijatelnější je teorie, že to mohly být pasti na ryby. Podle artušovské legendy o Tristanovi a Isoldě tady byl Tristanův domov. V pozdní středověké literatuře se vypráví, že v listopadu 1099 království zmizelo pod vodou. Zachránil se jenom Trevelyan, kterému se na bílém koni podařilo před vlnami uprchnout. Město lvů, hlavní město království, prý bylo plné divů. Pokud se díváme z nejzápadnějšího cípu Cornwallu na ostrov Scilly, zahlédneme skaliska vyčnívající nad hladinu, kterým se říká Sedm kamenů. Mají prý označovat místo, kde leželo Město lvů. V artušovských pověstech byl Tristan synem lyonesského krále. Měl za úkol přivést svému strýci z Irska nevěstu, princeznu Isoldu. Oba však náhodou vypili nápoj lásky a zamilovali se do sebe. Tristan si nakonec vzal jinou Isoldu, zažil mnohá dobrodružství a nakonec tragicky zahynul. Tato postava má předobraz v historickém Tristanovi, jednom ze čtyř zaznamenaných lyonesských králů, ale toto království pravděpodobně nikdy neexistovalo. Skutečný Tristan byl zřejmě král Drust z Lothianu, piktského království v dnešním Skotsku. Tato dynastie byla spojována s keltským královstvím ve Walesu a v severní Anglii. Tam se jméno změnilo na Drystan, ze slova Lothian se stal výraz Leonais. To byl zároveň název části Bretaně, ta měla styky s Cornwallem. Tam se z něho stal Tristan z Lyonesse. V Cornwallu existovaly legendy o potopené zemi. Tu označovali jako Lethowstow. Z toho se stala Leonais a z ní Lyonesse. Ztracený Lethowstow může mít skutečný základ, ale to by byla dlouhá historie. Na závěr budu citovat Wikipedii: Příběh Lethowstowu/Lyonesse má svůj protějšek v Bretani, kde leží pod zálivem Douarnenez potopené veliké město Ker – Is. Potopě unikl jen král Gradlow, který stejně jako Tristan cválal na bílém koni před záplavou. Oba příběhy jsou spojeny s hrdiny ze 6. století a oba patří ke keltské oblasti oné

5 doby, mohlo jít docela dobře o lokální Tolik značně pohromu způsobenou výjimečně vysokým Podívejme se příbojem. důkladněji. Této látky se dotýkají i jiné mýty, je zpracována básníkem Tennysonem (19. století) i autory 20. století, inspirovala i Tolkiena (ztracené království Númenor), psal o ní i časopis 100+1 atd.

útržkovitě na úvod. do Agarthy poněkud

Podle názoru některých badatelů je Země pevná koule, ale její kůra je děravá. Uvnitř jsou přirozené i umělé dutiny pospojované složitou soustavou chodeb a tunelů. Prostory jsou osvětleny zvláštním nazelenalým světlem vyzařujícím se stěn a stropů. Mohou tam růst i rostliny. Původ Šambhala tohoto světla zatím neznáme, ale ovlivňuje Šambhala se podle jedné oblíbené legendy prý i tok času. nachází v některém odlehlém himálajském údolí, snad v centru Tibetu, starobylé texty Obyvatelé Agarthy jsou údajně potomci Čhag – čhung ji umisťují do jiného velice staré civilizace, která se uchýlila do konkrétního údolí (Satledž). Podle badatelů podzemí po obrovské katastrofě, která prý 19. a 20. století leží mnohem dále na severu v dávných dobách postihla naši Zemi. Mongolska nebo jeho okolí, podle Blavatské Stoupenci domněnky, že šlo o jadernou leží v poušti Gobi . . . válku, uvádějí i místa, kde k ní došlo Vyhneme se složitým historickým (Sahara, Gobi, Nullabor v Austrálii, okolnostem vztahujícím se k buddhismu i některá místa v USA…) a snaží se to jiným náboženstvím. Pro naše následné doložit přírodními úkazy. seznámení s Agarthou potřebujeme vědět, že Pokud jde o obyvatele Agarthy, i tady se Šambhala se stala symbolem nejvyššího badatelé rozcházejí (potomci zničené duchovního pokroku, jakýmsi sídlem Atlantidy, bibličtí „synové Boží“, nebo kosmického ohně, očišťující síly, která snad dokonce návštěvníci z kosmu, kteří smete zkažený materialistický svět a přivede se do podzemí uchýlili před šedesáti tisíci nový věk čistoty. lety). Všichni ale uvádějí, že tato rasa má obrovské znalosti a ovládá tajné síly, s Agartha jejichž pomocí může uvádět do pohybu a Tato záhadná říše se prý nachází hluboko přemisťovat v prostoru i velké a těžké pod zemskou kůrou. Je shromaždištěm předměty, má i zvláštní létající stroje, v temných sil, proto se tam vytvářejí zlé nichž v podzemí cestuje. Agarthťané prý energie. Snad dleží pod Himálajem, snad ve udržují občasné styky s vybranými lidmi středu země, ale jak uvidíme dál, bývá na povrchu Země, proto se jejich stroje tu a tam objevují na obloze. Je tedy možné, situována i jinam. že tzv. létající talíře k nám nepřilétají z Francouzský orientalista a mystik Saint – kosmu, ale z hlubin naší planety. Yves D' Alveydre tvrdil, že pomocí ●●● astrálního cestování pronikl do nesmírně vyspělé podzemní civilizace a popsal Tady naši informaci o Agarthtě uzavírám. Agarthu i jejího nejvyššího vládce Látky o ní je hodně, je různorodá, některé Brahmatinu. Ten do těchto míst přivedl roku články si částečně odporují, ale stojí za to, 3200 před. n. l. miliony svých stoupenců a abyste se s nimi seznámili (v jednom z vybudoval tam mimořádně vyspělou nich je např. uvedeno, že Šambhala je civilizaci, která se odhalí světu nahoře a místo v Agarthtě). Jsou v nich zavede nový věk. dobrodružné zážitky badatelů, cestovatelů, Legenda o Agarthtě vznikla na konci 19. poznatky buddhistických i lámaistických století a stala se součástí mýtu o Šambhale. mnichů (Mongolsko, Tibet...), více či V psychické válce mezi Agarthou a méně věrohodná svědectví obyvatel oné Šambhalou první reprezentovala negativní části Asie. energie, druhá pozitivní. Obsažný a zajímavý pohled do této oblasti Některé síly, které ve 20. století soupeřily o nám podává Ivan Mackerle, hodně nadvládu, se snažily Agarthu objevit a zajímavé látky je i na webu (z toho jsem využít energii pro sebe. Nejznámějšími však kvůli omezenému rozsahu článku hledači byli nacisté, kteří vyslali v letech nečerpal). ■ 1937 až 1939 do Tibetu výpravu, aby tuto Zdroje: Atlas Atlantida a další ztracené podzemní říši vyhledala a spojila se s jejími civilizace (J. Levy, Metafora 2008) Cesty vůdci. Ať už tomu bylo jakkoli, je pravda, že za příšerami a dobrodružstvím (I. výprava měřila Tibeťanům lebky a zkoumala Mackerle, Motto 2005), Zakázaná možnost, že árijskou vlastí byl Tibet (to archeologie (K. Dona a R. Habeck, Dialog souviselo s německým rasismem). 2008), ww.wikipedia.org Obrázek: www.wikipedia.org

Aktuality, události, objevy…

6

Novinky 12/2009 – 1/2010 Jakub Cepník 7. února zemřel ve věku osmdesáti devíti let americký sci-fi spisovatel Philip Klass. U nás mu vyšla kromě románu Lidé a netvoři také řada povídek.

Foto, zdroj: www.locusmag.com

Ve dnech 28. – 31. ledna se v Modré škole na pražských Hájích uskutečnil 14. ročník jednoho z největších českých conů – Pragoconu. Tentokrát ho výjimečně pořádal Václav Pravda (organizátor Festivalu Fantazie), a nesl se tedy v podobném duchu jako letní festival v Chotěboři. Sám mohu – jako jeden z návštěvníků – prohlásit, že se povedl. :-)

Internetem v prosinci prolétla zpráva, že bylo nad moskevským Kremlem natočeno obrovské UFO ve tvaru trojúhelníku. Jedná se ovšem nejspíše o podvrh. Pro více informací si přečtěte článek na adrese www.kpufo.eu/sk/?p=583

Ve středu 10. února odpoledne dopadlo na území mexického státu Hidalgo jakési těleso. Nejdříve to vypadalo, že se jedná o meteorit. Nyní se však spekuluje o tom, že to byly nejspíše trosky ruské družice Kosmos 2421. Ta obíhá kolem naší planety již od léta roku 2006. Před dvěma lety se rozpadla na patnáct kusů. Při dopadu byla poničena místní silnice a most a u domů v okolí byla silou výbuchu vyražena okna. Nikomu se zřejmě nic nestalo. Z tělesa nic nezbylo, takže se asi nepodaří spolehlivě dokázat, co bylo zač. Zdroj: www.novinky.cz

SF & F nakladatelství Straky na vrbě uspořádá v pátek 9. dubna od 15 hodin ve smíchovské knihovně Con na vrbě. Sejdou se zde autoři, překladatelé i fanoušci a bude se mluvit o všem možném.

Server www.novinky.cz informoval o tom, že byla na archeologickém nalezišti ButhiersBoulancourt ležícím asi šedesát kilometrů jižně od Paříže nalezena asi 7000 let stará kostra muže, která měla amputovanou levou ruku. Britský list Telegraph uvedl, že byla končetina tohoto muže amputována „záměrně a úspěšně“. Je prý možné, že byl muž válečník a ruku si mohl zlomit například v bitvě. Z těchto informací tedy vyplývá, že pravěké lékařství bylo vyspělejší, než jsme dosud předpokládali. Nález přesto není zcela ojedinělý, kostry s amputovanými končetinami byly nalezeny již dříve. Zdroj: www.novinky.cz

Obrázek, zdroj: www.straky.cz

Objevila se nová teorie objasňující původ Měsíce. Vysvětluje některé nejasnosti, které panují zejména okolo složení našeho „přirozeného satelitu“. Podle ní Měsíc nevznikl srážkou s cizím tělesem, ale výbuchem způsobeným vysokou rychlostí rotace Země. Zdroj: www.novinky.cz

Novinky jednou větou: • Magazín Pevnost, zabývající se fantasy, sci-fi a horrorem, chystá nový, revoluční web (ukázku jeho grafiky již nyní můžete zhlédnout na www.pevnost.cz). • Slavný britský spisovatel a scénárista Neil Gaiman oznámil, že se chystá oženit s americkou hudebnicí Amandou Palmer. • Slovenský server www.tvnoviny.sk informoval o tom, že bylo nad irským Dublinem natočeno zelené UFO ve tvaru trojúhelníku. • Na tomtéž slovenském serveru se také objevila zpráva, že čtrnáctiletá indická dívka Twinkle Dwivedi přibližně padesátkrát každý den krvácí z očních důlků, chodidel, vlasových kořenů či uší, aniž by se poranila, což lékaři nedokáží vysvětlit. • Americké sondě Kepler, kterou vyslala NASA teprve před měsícem do vesmíru, se podařilo objevit pět tzv. „exoplanet“, z nichž jedna má vyšší teplotu, než hvězda, jíž obíhá. • Archeologům se podařilo objevit v Jeruzalémě rubáš pocházející přibližně z doby, kdy žil Ježíš, a který zpochybňuje autentičnost slavného Turínského plátna (ukazuje totiž, že tehdejší látky měly jinou strukturu, než má právě Turínské plátno). • Nově objevené hrobky dělníků, kteří stavěli pyramidy, ukazují, že tito dělníci nejspíš nebyli otroci, protože v takovém případě by nebyli pohřbeni hned vedle hrobek svých pánů.

Knižní recenze

7

Literatura magii. Proto se i se svým učněm musí vypravit do Vušty, města tisíce zakázaných Craig Shaw Gardner rozkoší, protože pouze tam žijí mágové Ebenezumova formátu, kteří by ho mohli Kniha líčí dobrodružství čaroděje vyléčit z jeho alergie. Ebenezuma, jednoho z největších mágů Zkrátka a dobře, kniha je celá vedena v své doby. Ebenezum není jako ostatní takovém pratchettovském stylu. O legraci a mágové, teď už ne... překvapivé zvraty není nouze. Většinu z Začalo to jednoho nevinného slunečného toho obstarává ochotně Ebenezum, který se i dne. Vše šlo přesně tak, jak mělo, pouze přes svoji alergii stále snaží namastit si při mágův učeň Wuntvor zase něco pokazil. své cestě co nejvíce kapsu. K legračnímu Ani to ovšem nemohlo Ebenezumovi dojmu také přispívají charaktery, které autor zkazit krásný den. Po dlouhé době bádání ztvárnil. Co byste řekli třeba na draka, který a pokusů se mu konečně podařilo vytvořit chce hrát divadlo? Či na poustevníky, kteří mocné kouzlo. Kouzlo, které mu budou vedou hotel? A co teprv na chlapíka, který si všichni ostatní mágové závidět. Kouzlo, říká Distributor smrti a je členem prastaré které mu kromě slávy také ušetří peníze! sekty Urracht (tak zní poslední slovo, jaké Až pronese pár kouzelných slov, bude vydá jejich oběť)? Nudit se prostě nebudete. znát přesnou polohu i směr všech Mimo to k pratchettovskému dojmu také výběrčích daní v celém království! No, mírně přispívá obálka knihy. není to krása? O tomto kouzlu se bude A jaká je kniha jako celek? Jak jsem již řekl, povídat ještě staletí! Najednou se ale je plná humoru od začátku do konce, pouze všechno zvrtlo. Kdosi přerušil kouzelný na některých místech je mírně zmatečná a pentagram. A pak se zjevil démon až ze vy zkrátka nechápete, o co se jedná. Ale strašlivé Démonie! A co víc! Byl to stejně se knížka, jako je tato, často nevidí! rýmující démon! A ještě k tomu špatně Hodnocení: 70% (těžký nadprůměr) rýmující démon! „Já Guxx Unfufadu se jmenuju a zabíjení čarodějů zbožňuju!“ Stručné info: Autor: C. S. Gardner, Obálka: pronesl a jal se likvidovat čaroděje. Vše J. Kirby, Nakladatelství: Polaris, Rok ovšem dopadlo úplně jinak. Démon byl vydání: 1996 Jan Holan zahnán zpátky do Démonie a Ebenezum útok přežil. Díky kouzlu, kterým zahnal démona, získal ale Ebenezum alergii na

S alergií na magii

Strážcové Varadínu Juraj Červenák Další kniha Juraje Červenáka je zde. Tentokrát jde o první část dlouho připravovaného cyklu o protitureckých válkách se jménem Dobrodružství kapitána Báthoryho. Jedná se o historický román s prvky fantasy a horroru. Hlavní hrdina románu se jmenuje Kornelius Báthory. V letech 1660-1664 je především znám pro svoje šermířské umění a vojenskou kariéru. Avšak mnoho lidí (hlavně ženy) znají i jeho poezii, kterou napsal o bojích a lásce. Ve Strážcích Varadínu se nepíše o válkách, které Báthory svedl ve službách císařovy armády, ale o době, kdy Kornel hledá svého ztraceného dvanáctiletého syna, na kterého zanevřel. Teď to chtěl napravit, ale syna unesli Karačiovci a jeho zranili.

Obrázky: www.fantasticfiction.co.uk, www.legie.info

Strážcové Varadínu je kniha se čtivým a zajimavým dějem. Juraj Červenák umí vyprávět, tak dobře, že po přečtění knihy se vám zdá, jako byste ji viděli i ve filmu. Obsahuje hodně soubojů, dobrodružství a napětí. Avšak chyběl mi v ní nějaký kamarád provázející Báthoryho po celou knihu a také se mi zdálo, že Báthory je moc silný a málokdo se mu vyrovná. Tuto výbornou knihu, která je vyvrcholením autorovy dosavadní tvorby, doporučuji všem milovníkům evropské historie a fanouškům Juraje Červenáka, kteří ji určitě ocení. Na závěr jen dodám, že přebal knihy je opatřen výbornou obálkou Michala Ivana, za kterou by určitě bylo rádo i mnoho zahraničních autorů. Hodnocení: 85 % (opravdu dobré) ■ Stručné info: Autor: J. Červenák, Překlad: R. Pilch, Obálka: M. Ivan, Nakladatelství: Brokilon, Datum vydání: 11. 12. 2009 Tomáš Křivohlavý

Film

8

Avatar Jan Cepník Pro mnohé z vás asi není překvapením, že se ve filmové rubrice budu věnovat právě snímku Avatar. Věnují se mu totiž všichni. Ale přece jsem ho nemohl opomenout. ;-) Avatar byl natočen v koprodukci USA a Velké Británie pod vedením režiséra Jamese Camerona (Terminátor, Titanic). Českou premiéru měl 17.prosince 2009. Již před jeho uvedením do kin se o něm hodně mluvilo a po premiéře se stal doslova fenoménem. Mnozí dokonce Avatar označují za nejlepší film všech dob. S postupem času však zájem o něj pomalu uvadá. Jsem zvědavý, jak Avatar uspěje při udílení Oscarů. Předpokládám, že drtivá většina z vás Avatar již viděla. Přesto stručně představím děj filmu. Příběh se odehrává ve vzdálené budoucnosti na vzdálené planetě Pandora. Tato planeta skrývá úžasná přírodní bohatství a je obývána úžasnými, lidem podobnými, tvory Na`vi. jiných filmů (např. Hvězdné války, Eragon) Co se stane, když na Pandoru přistanou či z literatury. V deníku Metro se dokonce lidé? objevila informace, že planetu Pandora popsali ve svém díle ruští sci-fi spisovatelé Film sleduje jednak střet kultury Na`vi s bratři Strugačtí (Zatkněte Camerona, lidskou kulturou v obecné rovině a jednak vyzývají komunisté; autor: Eliška Artová; osobní příběh námořního vojáka Jakea 13.1.2010). Jestli to je pravda, je to pro mě Sullyho. Hlavní dějová linka je podle mě velmi silná, zajímavá a originální. trochu zklamání. Bohužel jsem se však k Celkově však musím říct, že jsem ve dílu bratrů Strugackých nedostal. filmu našel více motivů převzatých z

Silnou stránkou filmu je vynikající počítačové zpracování. Vše vypadá velice realisticky. Tvůrci navíc ve filmu využili technologii 3D, což činí film ještě realističtějším. (3D prvky můžete vidět pouze ve speciálních kinosálech se speciálními 3D brýlemi. Bez těchto 3D prvků však podle mě film není méněcenný - 3D technologie totiž nemá ve filmu zásadní význam. Výhodou „2D verze“ je navíc možnost vychutnat si snímek v původním znění s titulky. Ale pokud bych měl možnost jít do 3D sálu, využil bych ji znovu.) Slabinou jsou podle mě některé dialogy, podobné těm v akčních filmech nevalné úrovně. Stejně jako u jiných amerických filmů, i v Avataru se najdou patetické proslovy a prvoplánové pseudovtipy :-( Celkově film hodnotím kladně, a to hlavně kvůli silnému námětu a preciznímu zpracování, za nejlepší film všech dob ho však nepovažuji. Hodnocení: 80 % (velmi dobré) ■ Obrázky: www.csfd.cz (Photos copyright © Twentieth Century-Fox Film Corporation)

Počítačová hra

9

The Saboteur Rastislav Kučírek

Vitajte v nacistami okupovanom Paríži, obrovskom hernom svete RPG. Hráte za mechanika menom Sean Devlin, ktorý do Francúzska pricestoval z Írska. S vynikajúcou kombináciou charakterov Francúzov plných odporu a Írskou inteligenciou vznikol vysoko fascinujúci príbeh. Predstavuje sa nám dramatické prostredie a dej, nakoľko Seanovi istý nemecký dôstojník vzal všetko, na čom mu v živote záležalo. Teraz je čas na odplatu – ako Sabotér. Hra vás fakticky strhne od samého začiatku. Len si predstavte kombináciu hier ako Assassin’s Creed a Mafia. S vrahom templárov to nemá nič spoločné, nakoľko vašimi nepriateľmi sú fašisti. Lenže máte vynikajúce schopnosti lezenia. Driapete sa na budovy, beháte po strechách a zlaňujete telefónne káble. Autori zrejme nechceli spraviť čistú stealth akciu, preto aj keď sa tak často pohybujete v tieni, veľakrát príde k tomu, že vytiahnete spod kabáta kalašnikov a rýchlo zneškodníte svojich nepriateľov. Prvky mafie pripomína možno doba, staršie autá, ale najmä štylizácia. Jazda Parížom, počas ktorej sa v aute odohráva geniálne napísaný i dabovaný dialóg, ľudia navôkol vás sú plne funkční, mysliaci a postavy nacistov takisto plnia svoju prácu. Príbeh je najväčším plus Sabotéra. Grafika predstavuje opäť niečo prevratné. Čiernobielu hru sme tu naozaj ešte nemali. Novinka, s ktorou prišlo Pandemic Studios, si hneď obsadila svoje miesto. Asi si myslíte, že čiernobiela grafika je hrozná a v hre by vám zásadne vadila. Lenže tvorcovia si dali očividne záležať. Príjmate ju prirodzene a nevadí vám. A navyše – čiernobiely svet nie je stále. Paríž je sivý a tmavý len dovtedy, pokiaľ je obsadený Nemcami. Akonáhle sa vám podarí ľudí v nejakej štvrti presvedčiť o tom, že nádej ešte nezomrela, takáto štvrť sa náhle preoblečie do nádherných

farieb. Čiernobiele budovy a ľudia sa vyfarbia. Ako ľudí presvedčíte? No jednoducho, ako správny sabotér vyhodíte do vzduchu Nemcom nejaký sklad alebo miesto, kde sa stretávajú, sniper puškou zneškodníte nejakého veliteľa alebo splníte úlohu,

sa v geniálnom filme, ktorý máte možnosť sami vytvárať a vďaka RPG vyvíjať sa a žiť postavu, ktorá vám je pridelená. Možno bude niekomu chýbať absolútna sloboda v takom veľkom svete, ale príbeh bol tak silný, že ja som ju vôbec nehľadal. Akurát, ako sa hovorí „bez práce nie sú koláče“, musím podotknúť, že hra má príšerne vysoké HW nároky. Iste niečo za niečo – odmenou zato vám je grafika, ktorá dýcha z obrazovky, lenže hardware technika je dosť drahá, a preto to nie je také ľahké, ako sa zdá. Xbox alebo Playstation také niečo nepotrebujú, ale záleží na tom, čo preferujete. Ďalším mínus hry je krv, ktorá strieka z nepriateľov ako z hadice a máte pocit, že je kreslená ako v nejakom animáku, ale to sa dá veľmi ľahko pretrpieť. Potom, už snáď len vytknem sem-tam hnevajúcu kameru, ktorá vás špehuje za chrbtom v štýle 3rd person akcie a občas zachytí o nejaký roh budovy alebo výklenok. Ale aj tá je akceptovateľná. Môžete si sadnúť na vaše počítačové kreslo, spustiť hru a už len s otvorenými ústami sledovať skutočne úžasnú hru – The Saboteur. Nad ojedinelými mikro chybami, ktoré sa objavia a prejdú, môžete maximálne žmurknúť okom. Ak máte silný a výkonný počítač, potom nech sa páči, môžete sa cez svoj voľný čas nechať vtiahnuť do hry s úžasným dejom, postavami a atmosférou, ktorá vás prinúti vcítiť sa plne do mesta Európy vo vojnových rokoch. ■

ktorá ľuďom otvorí oči. Nemyslite si, že celý príbeh sa odohráva len v Paríži. Dej je zostrihaný a postupne vás oboznamuje s tým, čo sa odohralo predtým, než ste skončili ako samostatný chlap vo veľkomeste a bez priateľov. Dáva vám podnety a vy sa citmi ocitáte v koži Seana Devlina. Svoj úkryt alebo domov má v erotickom salóne. Skrýva sa v starej miestnosti za vysúvatľným obrazom. Ako prvý sa vám hneď za barom predstaví Luc, typický Francúz, ktorý má v sebe o niečo viac odporu než ostatní. Vyzýva vás, aby ste sa prestali schovávať a začali sa brániť, nie len nečinne prizerať. V skutočnosti nemôže už ďalej zniesť, ako je jeho rodné mesto postupne devastované a trýznené. Spolu vyrážate na prvú misiu, po ktorej vás dejový strih prenesie do vašej 3 mesiace starej minulosti, a ocitáte sa na vidieku, keď ešte Francúzi o vojne ani netušili... Teraz sa posnažím hre niečo vytknúť. Keď pomyslím na atmosféru v erotickom salóne, Hodnocení: 85 % (opravdu dobré) ktorú doplňuje skvelá hudba, grafika a spracovanie postáv, vždy sa do toho Obrázek: www.bonusweb.cz vtiahnem. The Saboteur je hra, ktorá už sa za hru pomaly ani nedá považovať. Ocitáte

Sága o Azurové planetě pokračuje!

10

Azurová planeta II – Část první Stanislav Cepník st. Možná, že si někteří čtenáři Camelotu vzpomenou na povídku Azurová planeta. Od tohoto čísla budeme otiskovat její druhou část. Úvodem několik slov k jménům: Nám se podařilo díky ztroskotání vesmírné lodi Azuřanů poznat jejich prostřednictvím několik nám dosud neznámých planet naší galaxie. Každá vyzařovala – viděno našima pozemskýma očima – jinou barvu; jemnou, průzračnou, velmi slabou, až téměř nezřetelnou, ale přece jenom barvu. Podle ní jsme tyto planety začali nazývat. Stejně tak jsme pro označování nových bytostí, rostlin, živočichů, nerostů atd. použili běžná pojmenování z našeho slovníku, popř. jsme azuřanské tvary přizpůsobili našemu hláskovému systému a způsobu tvoření slov. Dojít k vzájemnému porozumění s Azuřany bylo zpočátku velmi obtížné, ale protože o to obě strany měly velký zájem (pro vesmírné trosečníky to byla téměř existenční nutnost), podařilo se v poměrně krátké době vytvořit jakousi oběma stranám srozumitelnou řeč. Azuřané nám umožnili návštěvu nám do té doby neznámých planet, na nichž rovněž existoval život – pochopitelně na různých stupních vývoje. Mohli jsme tak zatím aspoň letmo nahlédnout do jiných světů, jiných životů, jiných kultur. Přitom jsme se snažili porozumět smyslu toho, co vytvářejí, a posoudit, co může být přínosem i pro nás. Azuřané při těchto výpravách studovali naše schopnosti, naši mentalitu a při pobytu na Zemi usilovali o pochopení našeho světa, ale při veškerém úsilí některá naše jednání a směřování nepochopili.

můžeme mýlit, ale v tom podstatném určitě surovinových zdrojů tam bylo dokonce o ne. hodně víc. Podobné bylo rostlinstvo i Pokusíme se z nesmírného množství živočišstvo, nežily tam však žádné materiálu vybrat to, co by vás mohlo zajímat inteligentní bytosti, a tak kolonizaci a co by nás zároveň mělo varovat před nestálo nic v cestě. takovými činy, které by vedly k záhubě naší planety. Jsme k ní už hodně blízko. Z vesmírných korábů, které prchaly z hroutící se Zelené planety, jich přistálo na Teď tedy víte, co můžete od druhé části Azurové planetě jen několik. Co se stalo Azurové planety očekávat, a je jenom na po cestě s ostatními, zůstalo zahaleno vás, zda ji budete číst, nebo zda ji raději tajemstvím. vynecháte. Těm odvážným, kteří se do četby pustí, přejeme, aby se při ní příliš nenudili. Zachránění šťastlivci se připojili k dosavadním „kolonizátorům“ Azurové ●●● planety a už v třetí generaci se jim díky neúnavné práci podařilo dosáhnout téměř Zeleňané zabydlují Azurovou planetu takového stupně civilizace, jaký byl před katastrofou na Zelené planetě, a tak mohli pokračovat ve výzkumech vesmíru. Po katastrofě na Zelené planetě, která ji

Nejde o zpětné vazby v pravém slova smyslu. Naši noví „známí“ jsou ve svém vývoji daleko před námi a máme se od nich čemu učit. Oni nám nabízejí učinila neobyvatelnou, se několika desítkám Z první části našeho příběhu víte, že velkoryse a nezištně pomoc. obyvatel podařilo odletět na základnu, kterou měli vybudovanou na Azurové jeden z azuřanských výzkumných korábů kdysi ztroskotal na Zemi. Od té doby se ●●● planetě. začala zdárně rozvíjet spolupráce Azuřanů V následujícím vyprávění vám Tam žily početné skupiny vědců a s Pozemšťany a ve vědeckých ústavech chceme přiblížit tento pro nás nový svět, odborníků z různých oborů. Tyto skupiny ji byly smíšené pracovní skupiny. ► jiné, lepší vztahy, než jaké panují na naší připravovaly pro kolonizaci. Podmínky k planetě, tak jak jsme ho zatím poznali a z životu tam byly velmi podobné podmínkám části snad i pochopili. V detailech se jistě na Zelené planetě, byla prostornější a

Povídka

11

Bylo třeba okamžitě jednat. Vyslali k Apoň tolik na vysvětlenou některých záhadnému tělesu – zatím nebylo možné pasáží, které se čtenáři mohou zdát, mírně spolehlivě identifikovat ani jeho tvar – řečeno, divné a nevěrohodné. Poplach v observatoři smluvené signály. Neznámý reagoval až po pátém pokusu. To, co vyslal k Azurové ●●● Služba v centrální observatoři planetě, ani zdaleka neodpovídalo Azuřanů nepřetržitě sledovala dění ve smluvenému kódu. Bylo to něco, čemu vesmíru. Měla k tomu nejmodernější Překvapení na pokračování nikdo nerozuměl. techniku, o jaké se Pozemšťanům ani nesnilo. Azuřané se museli obrnit trpělivostí. To Konečně se koráb přiblížil k místu už s událostí seznámili všechny obyvatele přistání, kam byl nasměrován letištním Bylo páteční ráno (budeme užívat planety. Neustále monitorovali pohyb zařízením. Vesmírné letiště leželo daleko pozemského označování dnů atd.). Noční neznámého tělesa. Už poznali, že jde o za obytnými domy i laboratořemi a služba začala předávat pracoviště vesmírný koráb neznámého tvaru a observatoří. Přistávací plocha byla velmi kolegům, kteří ji přišli vystřídat. neobvyklé konstrukce. Obavy Azuřanů rozlehlá, aby bylo možno při přistávání Petr vstal od pracovního stolu a ze vzrůstaly. Co tu cizinec chce, s jakými manévrovat podle potřeby. zvyku se ještě jednou podíval na obří úmysly asi přichází? Nezdálo se sice, že by obrazovku, která monitorovala vesmír. Už byly nepřátelské, ale opatrnosti není nikdy Letištní plocha byla kvůli karanténě, měl nakročeno ke dveřím, ale najednou se dost, a proto byla učiněna nezbytná předepsané pro všechna – i vlastní – zastavil. V pravém horním rohu ochranná opatření. vesmírná tělesa vracející se domů z obrazovky se objevila malá černá tečka, vesmíru, obehnána vysokou zdí, trochu která tam zjevně nepatřila. „Už mám asi Cizí koráb vyslal čas od času k Azurové připomínající známou Čínskou zeď. halucinace z únavy,“ pomyslel si Petr. planetě signály, ale i když je obměňoval, Hrozilo totiž zavlečení neznámých Promnul si oči, na chvíli je zavřel, znovu stejně jim ani řádný z odborníků mikroorganismů z cizích planet, které je otevřel, ale tečka nezmizela. „Asi se mi neporozuměl. Bylo však zřejmé, že nepřilétá mohly život na Azurové planetě značně udělala prasklina ve sklivci, to je s nepřátelskými úmysly. Byl už viditelný i zkomlikovat, popř. i zničit. nadělení,“ blesklo mu hlavou. Znovu na obyčejnými dalekohledy, nakonec ho bylo chvíli zavřel oči, pomalu je otevřel, ale možné sledovat pouhým okem. To už od Když karanténa skončila, otevřely se všechno bylo marné. Tečka nezmizela. jeho objevení uplynuly téměř čtyři měsíce. brány odstavného karanténního prostoru i pro diváky, aby mohli z bezpečné „Huku,“ obrátil se na kolegu, který ho ●●● vzdálenosti a za ochrannými skly přišel vystřídat, „co je divného na sledovat, kdo vlastně z korábu vystoupí. obrazovce, podívej se dobře.“ „Co by tam Pozn.: Viditelnost malého korábu na mělo být? Nic mimořádného nevidím, jdi obrazovce monitorující vesmír, schopnost Konečně se otevřel výstupní otvor a z už si raději domů lehnout,“ odpověděl přibližně spočítat rychlost, jakou se korábu byly spuštěny schůdky. V davu to Huku. „Vpravo nahoře, koukej pořádně,“ pohybuje, atd. atd. - to vcelku odporuje zahučelo: „To přece nemůže být pravda, vyhrkl vzrušený Petr. „No jo,“ vykřikl přírodním zákonům platícím na naší planetě, to je neuvěřitelné!“ ozývaly se výkřiky. Huku a už svolával všechno osazenstvo. také možnostem nejdokonalejších Ve dvířkách se totiž objevil stařičký Petr samozřejmě domů nešel. Stejně by pozemských přístrojů... Toho jsme si Zeleňan a za ním dva další, asi o dvě byl neusnul. vědomi, ale těžko lze aplikovat naše generace mladší. zkušenosti a znalosti v naprosto odlišeném Všichni se nahrnuli do místnosti a vesmírném prostředí. Nejstarší Azuřané, ještě z první pak přešli k nejsilnějšímu dalekohledu. Obří obrazovka v observatoři Azuřanů generace přesídlenců, v něm poznali Nikdo ani nedýchal. „Opravdu je tam byla např. konstruována tak, aby byla svého někdejšího druha Tola, kdysi něco nepatřičného,“ konstatoval vedoucí schopna zachytit jakýkoliv cizí prvek, byť kapitána jednoho z vesmírných korábů, observatoře a udělal místo u dalekohledu byl více než milionkrát menší než které prchaly z hroutící se Zelené planety dalším. „A pohybuje se to, dokonce monitorované hvězdy, i když se ty menší k Azurové, ale které na ni nikdy značně rychle. Pokud to směřuje k nám, přes svou nesmírnou velikost jeví na nedorazily. Veškerá pozdější pátrání po může to sem doletět už za tři až čtyři jejich osudu byla bezvýsledná, na žádné obrazovce jen jako malé body. měsíce,“ spočítal rychle. signály vysílané do všech stran vesmíru Jak dokázali Azuřané vytvořit takovou nepřišla nikdy žádná odpověď. nevíme. Přestože nás, Tomáš, další Pozemšťan, který tam techniku, pracoval, se šel podívat do plánu Pozemšťany, zacvičují k práci ve svých Sotva Zeleňané sestoupili ze schůdků výzkumných letů, ač ho znal zpaměti. vědeckých pracovištích, podstatu svých a octli se v objetí nejbližších Azuřanů z „Nemůže to být nikdo z našich. Nikdo se „zázračných“ přístrojů a možností nám letištního personálu, zahučeli diváci v tuto dobu nemá vracet bez závažného neprozradili. Snad k tomu dojde později. podruhé. Ve dvířkách se objevily další důvodu, a kdyby takový důvod nastal, Mají určitě své důvody. Znají už dobře postavy, ale to už nebyli Zeleňané. Byly bylo by to ohlášeno. A přiletěl by z druhé poměry na Zemi a mají oprávněné obavy, vyšší, urostlejší, měly delší nohy a kratší strany,“ dodal. „Nemám z toho dobrý aby lidé nezneužili azuřanských vědomostí k ruce než Zeleňané i Azuřané, jejich hlava pocit.“ Ten neměli ani ostatní. Zvědavost, svému zániku. I bez toho se zdá, že k němu byla protáhlejší s šikmo posazenýma napětí, obavy. Taková byla atmosféra v směřují. Azuřané se nás snaží varovat, mají černýma očima. Byla porostlá hustými observatoři. Vedoucí ale zakázal seznámit své neblahé zkušenosti z vlastní historie, jak tmavými vlasy. Jejich pleť měla bronzový se situací obyvatele Azurové planety, aby později uvidíme. nádech. ► nenastala panika. ●●●

Povídka

12

Neznámí udělali směrem k Azuřanům několik přátelských posunků, zřejmě to byl pozdrav, poté řekli něco Zeleňanům, kteří přiletěli s nimi. Starý Zeleňan pokýval souhlasně hlavou a předstoupil před Azuřany. Chvíli trvalo, než překonal dojetí a mohl začít mluvit. „Jsem moc rád, že jsem zase mezi vámi, i když, jak vidím, mých vrstevníků žije už asi hodně málo. Na Bronzové planetě ještě dožívá nepatrný zbytek naší posádky, sice mezi vlídnými hostiteli, ale přece jenom to není doma. Byl bych nerad, kdybyste si mysleli, že jsem nevděčný. Nebýt Bronzanů, nikdo z nás by byl nepřežil, nebýt jejich velkorysosti, už nikdy bych se s vámi nesešel.“ Po chvíli pokračoval: „Mám vám vyřídit jejich pozdravy. Nabízejí vám spolupráci. Jsou ze sousední galaxie a dělají to, co my. Mapují vesmír, hledají další planety s živými inteligentními bytostmi, nebo aspoň planety s vhodnými podmínkami pro život. V technické úrovni jsou kousek před námi a věří, že vzájemná spolupráce by byla pro obě strany přínosem. - Vyřídil jsem vám, co jsem měl, naši zachránci se těší na příznivou odpověď, ale teď už chci jít mezi vás, když jsem po tak dlouhé době nečekaně zase doma.“ „A ještě vám musím sdělit velmi důležitou věc. Teď, po dokončení karantény, se nemusíte bát fyzického kontaktu s nimi. Naši řeč sice ovládají jen částečně, ale k porozumění to stačí. Nakonec můžeme tlumočit tam, kde se s nimi nedomluvíte.“ Teď teprve nastalo bouřlivé přivítání Bronzanů, poté byli všichni „návštěvníci“ uvedeni do reprezentační budovy Azuřanů k odpočinku. ●●● Druhý den zasedli Bronzané i zachránění Zeleňané s Azuřany k společnému jednání o vzájemné spolupráci. To bylo nesmírně důležité, pochopitelně také zdlouhavé, protože tak důležité věci musely být přece jenom tlumočeny. Toto jednání by asi čtenáře nudilo, proto uvedeme jen to, že dopadlo pro obě strany velmi dobře. ●●● Osud „ztracených korábů“

Osud ztracených korábů nesmírně zajímal všechny Azuřany. Starý Zeleňan nestačil odpovídat na otázky. Skončil své vyprávění značně vyčerpaný, ale zcela uspokojil zvědavost tazatelů.

ze setrvačnosti, nikdo už ani nečekal odpověď. Všichni byli skleslí, kapitán se marně snažil dodat jim naději. Všichni mlčeli, až na ty nejmenší. Ale i na ty začala doléhat tíseň dospělých.

Pokusím se spojit odpovědi v aspoň Den pomalu končil, když to v trochu souvislý celek. přijímači slabě zapraskalo. O chvíli později se zcela nečekaně ozval signál. „Ztracené koráby“ byly čtyři, uzavíraly Neznámý, cizí, ale všichni zajásali. Už o souvislý konvoj uprchlíků z hroutící se nich někdo ví, nejsou v té neznámé oblasti Zelené planety. První z nich začal po určité sami. Nikdo nemohl vědět, zda jim době ztrácet kontrolu řízení, a proto nemohl neznámí pomohou, nebo zda je zničí, ale i pokračovat v letu. Byla to porucha, kterou to bylo přijatelnější, než plout vesmírem bylo možné odstranit i ve vzduchu, ale koráb až do konce života. Ten se pomalu blížil, i musel zastavit. Jeho pilot oznámil těm za proto, že přes nesmírné šetření se sebou, co se děje. I tyto tři koráby musely nebezpečně ztenčily zásoby potravin. zastavit, aby nedošlo ke srážce a aby se ve vesmírném prostoru navzájem nesrazily. Cizí signály byly stále silnější. Na začátku pátého dne byly naše koráby Oprava se sice poněkud protáhla, ale to obklopeny rojem malých vesmírných nic neznamenalo. Směr letu byl přesně letounů doutníkového tvaru. Nezdálo se, nastaven, a tak se koráby bez jakýchkoliv že mají nepřátelské úmysly, spíše naopak. obav vydaly na další cestu. Odpovědi na „Naši zachránci,“ vyprávěl starý signály, jimiž posádky udržovaly spojení s přední částí konvoje, byly sice čím dál Zeleňan, „nám naznačili, že je máme následovat. Jednu stranu kruhu letounů, slabší, ale pořád se ozývaly. který nás obklopil, uvolnili. Tím nám Druhý den se koráby dostaly do hustého naznačili směr, kterým máme letět. Jeden roje meteoritů, to bylo v oblasti, kterou z jejich strojů letěl před námi, ostatní za letěly, poněkud neobvyklé, ale protože námi a kolem nás. Blížili jsme se k koráby byly stavěny tak, aby je meteority neznámé planetě. Vyzařovala slabou nemohly poškodit, nikdo se neznepokojoval. bronzovou barvu, podle ní jsme ji pojmenovali.“ Třetí den proletěly koráby kolem zcela Starý Zeleňan se odmlčel. Byl zjevně neznámé planetky. Posádky ztuhly. „Jak se to mohlo stát?“ chytal se za hlavu kapitán unavený. „Co bylo dál?“ doráželi na něj prvního korábu, který vedl všechny ostatní. ze všech stran. „Nezlobte se, dnes už Pak zjistil, že směrové kormidlo vůbec pokračovat nebudu,“ omlouval se. „Těch nefunguje. To by tolik nevadilo, horší ale zážitků bylo na mě moc a i vzpomínky mě bylo, že bylo ztraceno spojení s přední částí nesmírně vzrušují. Musím si odpočinout konvoje. Ani na jeden signál nepřišla od mluvení, navíc se chci seznámit s odpověď. Kormidlo bylo opraveno, ale to vaším prostředím, do kterého ode dneška budu patřit i já. Pro mne je nové, i když je nic neřešilo. Jaký směr měly koráby zvolit? podobné prostředí Zelené planety.“ „Teď už se musíme odevzdat do vůle Na chvíli se odmlčel a pak vyhrkl: boží,“ rezignoval kapitán. Koráby letěly do neznáma. Výrazně zpomalily rychlost, „Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem zase posádky vysílaly do všech stran signály mezi vámi, mezi svými.“ volající o pomoc. Bezvýsledně. To už ●●● posádky nemohly utajit před rodinami Zeleňanů, kteří hledali útočiště na Azurové planetě. Všichni byli zoufalí, mnozí se už Krátké ohlédnutí loučili se životem. Nejhorší bylo, že v korábu bylo několik dětí. Než budeme pokračovat, připomeneme si – pro oživení paměti – Čtvrtý den se podobal třetímu jako několik událosí z první části. vejce vejci. Koráby letěly stále kupředu. O energii potřebnou k pohonu nešlo. Tu Azurová planeta vzkvétala. Prozíraví důmyslně sestrojené přístroje dovedly čerpat Zeleňané, kteří ji kdysi objevili, si na ní z vesmíru. Hrozné bylo, že nikdo nevěděl, vybudovali základnu a začali planetu kam letí – a zda vůbec ještě narazí na nějaké postupně kolonizovat. Kolonizace byla inteligentní bytosti, které by jim pomohly. urychlena po příletu Zeleňanů, ► Signály byly vysílány na všechny strany spíš

Povídka

13

kterým se podařilo včas odletět z hroutící se Zelené planety. Tehdy došlo na Azurové planetě k jakési populační explozi. Podmínky k životu tam byly ideální. Byly tam obrovské úrodné prostory, bujná vegetace, čisté ovzduší, množství nejrozmanitějších živočichů. Zeleňané si tam po vybudování základny přivezli kopie veškeré zeleňanské technické dokumentace, množství strojů a zařízení. To jim umožňovalo zahájit racionální výrobu všeho potřebného, včetně kosmických korábů. Proto se mohla jejich civilizace rozvíjet bez přerušení tam, kde na Zelené planetě skončila. V té době se také na Azurovou planetu vrátili ti, kteří při jedné z výzkumných výprav ztroskotali na Zemi, hlavně ale i část jejich potomků, míšenců s Pozemšťany, i několik Pozemšťanů. Mezi těmito dvěma planetami pak byla navázána dobrá spolupráce. O nečekaném návratu části ztraceného konvoje ze Zelené planety jsme se právě dověděli. ●●● Ještě několik technických připomínek: Už víme, že vesmírné koráby Zeleňanů, Azuřanů i Bronzanů překonávají nesmírné vzdálenosti v neuvěřitelně krátké době několika měsíců, maximálně roků (měřeno pozemským časem). Přitom jsou tyto koráby schopny čerpat energii k pohonu z vesmíru, odolat i nárazu malých vesmírných tělísek, vyhnout se větším tělesům. V kabinách korábů určených pro dlouhé výzkumy vesmíru je automaticky vyrovnáván přetlak, je tam zajištěna nejzákladnější hygiena, jsou tam zásoby stravy (energetických tablet a tekutin), které umožňují posádkám přežít bez přistání v případě potřeby i velmi dlouhou dobu. ●●● Zelená planeta se opět probouzí k životu

V auřanském ústředí pro meziplanetární Kaňon ležel hluboko pod úrovní lety se sešli nedávno přiletěvší Bronzané s povrchu planety. Přístupný byl tři předními azuřanskými vědci. To, co kilometry dlouhou a dvacet metrů širokou Azuřanům sdělili, působilo jako bomba. prudce se svažující štolou, vlastně jakýmsi tunelem. Byla vybavena přepravními Bronzané, kteří poskytli azyl pásy, v místech největšího klesání byly zabloudivšímu konvoji ze Zelené planety, vedle schodiště výtahy. Byla dobře byli zvědaví, jak ona planeta po katastrofě osvětlena, vybavena několika vypadá. Sonda, kterou k ní vyslali, od odpočivadly, jakýmisi místnostmi Zeleňanů znali její polohu, přinesla vylámanými do bočních stěn, kde byla k nečekané zprávy. Ze spáleného povrchu se dispozici voda, nástroje pro případ prodíraly na světlo svěží zelené keřovité nečekaných problémů, ale i ošacení, věci rostliny, místy byly i celé zelené plochy. Po denní potřeby a menší zásoby trvanlivých nějakém živočištstvu však ani stopy. potravin. V případě nutnosti tam mohlo sice bez velkých nároků, ale také bez Když sonda monitorovala oblast velkých problémů po určitou dobu žít i strmých, v podstatě nepřístupných hor, které několik desítek lidí. se tyčily asi na jedné desetině planety, zachytila projevy života. Vycházely z Vchod do tohoto tunelu byl opatřený hluboké průrvy jakéhosi dlouhého důkladnými vraty. hlubokého kaňonu, jehož dno zůstalo i pro citlivé kamery skryté. O tomto kaňonu samozřejmě (nyní už) Azuřané dobře věděli, ale nikdo Pro Azuřany to byla další šokující nepředpokládal, že by tu apokalyptickou zpráva, ovšem velice pozitivní. V oné hrůzu, která Zelenou planetu zničila, mohl oblasti se nacházel zhruba 2500 metrů pod někdo v tomto prostoru přežít. vrcholy hor asi třicet kilometrů dlouhý a jeden kilometr široký kaňon, který se místy ●●● rozšiřoval až na pět kilometrů. Strmé skály s četnými převisy pouštěly do nejužších míst Po zprávě o stopách života na zničené málo světla, ale jinde ho bylo dostatek. Ze planetě nastal mezi Azuřany horečný skal vytékala říčka, která se na konci kaňonu ruch. Chtěli se tam okamžitě vydat a byli ztrácela kdesi v podzemí. V kaňonu rostly nadšeni nabídkou Bronzanů, že se budou keře, tráva, žili tam i drobní živočichové. na výpravě podílet všemi svými technickými prostředky i osobní účastí. Tam vybudovali Zeleňané vědecké středisko s byty pro vědce, technický i Azuřané jim předali plány kaňonu, pomocný personál i pro jejich rodiny. Byly ukázali přístupové cesty a seznámili je se tam zkušebny, laboratoře, výzkumná všemi podrobnostmi týkajícími se tohoto pracoviště, archivy technické dokumentace, místa. historických dokumentů atd., byly tam dokonce i malé výrobní haly. Větší část sálů Pak se neodkladně pustili do společné a laboratoří byla vylámána ve skalách. přípravy expedice. Byla časově náročná, Energii čerpali obyvatelé z půdy. ale všichni se snažili ze všech sil, a tak už za necelé dva měsíce mohla expedice Všechny sály byly odvětrané a odstartovat (odletěly tři koráby). izolované proti vlhku. Na části území byla pole pro pěstování základních plodin a ●●● zeleniny. Všechno bylo vybaveno tak, aby byl kaňon zcela soběstačný, kdyby někdy My se samozřejmě vydáme ve svém bylo přerušeno spojení s „horní“ zemí. Bylo vypravování za nimi, ale nejdřív se to moudré, jak se později ukázalo. musíme vrátit ke kaňonu a k tomu, co se v jeho oblasti dělo v době zkázy Zelené V tomto příjemném prostředí žilo ve planety. ■ vzájemné shodě několik desítek Zeleňanů. Ilustrace: Adam Cepník

Román na pokračování

14

Zlodejka Splnené sny – Část šiesta Rastislav Kučírek Rozprával dlho a pútavo. Moc som sa toho dozvedel. Ako sa naučil viac precítiť, vnímať hlbšie, paralyzovať, telekinéziu a neskôr celú škálu kúziel; ale aj zabiť, ctiť i vážiť si nepriateľa, prekonať strach či sebaovládanie. K tomu všetkému spela cesta udalostí, ktorú som od neho počúval.

„Áno, tu vraždu tých drevorubačov prehnali. A ešte ako sa do nich potom prezliekli a hrali sa na nich... To je moc. I keď som cítil, že to nie sú drevorubači a všimol si aj krv na čižme, nechápem, prečo sa tak snažili, aby ma zabili. Čo toľkú pomstychtivosť v nich vyvolalo? Snáď nie len tá vražda... Muselo to „A prečo sa vlastne schovávate? Kto Sedel som v tureckom sede a dumal. znamenať čosi viac.“ Dumal nad celým klanom Garwellow sú vaši nepriatelia?“ – spýtal som sa. „A čo tvoje svedomie? To sa ani „Schovávame sa najmä pred mestskou a Silverom. neozve pri takej vražde?“ strážou. Považujú nás mnohých za Sedel som na streche a sledoval dym vychádzajúci z komínov všade navôkol. Bol som uvelebený na vrchu domu, utiahnutý bližšie k severným hradbám. Postavili ho v rovnakom štýle ako ten, na ktorý som preskočil po mojom príchode do mesta.

„Keď som sem prvý raz prišiel, pripadal som si rovnako ako ty,“ povedal mi Silver v krčme za stolom. „Cítil som sa cudzí, ale bol som rád, že som preč. Mal som asi osemnásť rokov vtedy. Eh, bolo to už dávnejšie. No a elfom som sa stal postupne. Začal som sa s nimi stretávať a pohybovať sa v ich obydliach. Samozrejme to mi nedovolili len tak... Do Farmiviku som sa dostával strašne dlho a to som nevedel ani kúzliť. Ale podarilo sa mi to. Ešte dodnes si pamätám ten deň, keď som stál pred bránou lesa a... – počúval som elfa, ako mi vypráva svoj romantický príbeh o budovaní jeho cesty životom, a bočným pohľadom sledoval osobu, ktorá stále sledovala mňa. Stála opretá o stenu s jednou nohou pokrčenou dozadu. Bola odetá celá v čiernom a do tváre som jej skrz jej kapucňu nevidel. Neviem prečo, ale cítil som, že je to žena. I keď podľa výstroje by to bol určite chlap. Elfa som inak počúval pozorne. Iba sem tam som na ňu mihol pohľadom, keď už som si myslel, že to jej neustále pozorovanie neznesiem. ... „to áno, majster Ignazius bol veľký čarodej. Veľa ma toho naučil. Vždy keď som sa s ním rozprával, myslel som na to, aký som rád, že môžem žiť tento okamih. Že sa môžem rozprávať s niekým tak mocným a pritom som sa k nemu dostal len tým, že som taký, aký som. Elfovia si ma skrátka obľúbili. Začalo to len tým, zopár z nich som spoznal a spriatelil sa s nimi, učil sa od nich, s niektorými som aj trávil dni a noci, až som dostal pozvánku do Farmiviku. Raz som sa proste zobudil a pod mojím zrolovaným vakom na spanie ležal zvitok. Spal som naľahko, lebo bolo leto a aj tak mi bolo cez noc hrozne teplo. S takou vyhriatou hlavou a rozospatý som zvitok rozbalil a v momente som sa prebral. Predo mnou sa odohral úžasný kúzelný jav, ktorý vlastne celý, obrazmi, vypovedal o pozvaní...“ – odpil si z krígľa.

zradcov, lúpežníkov a povaľačov. V skutočnosti jediné nezákonné skutky, čo páchame, sú krádeže a sem-tam zopár atentátov. Vieš, v tomto klane sú aj takí, ktorí nie sú Garwellovia, ale predsa nás berú ako svojich vlastných bratov. To neznamená, že oni sú tí, čo to robia, ale každého z nás si stráž pamätá ináč.“ „A ako si pamätá teba?“ „Zle. Naposledy som spravil veľký rozruch, keď som na verejnosti popravil kata.“ „Popravil kata?“ – usmejem sa. „Áno, chystal sa zabiť miestneho farmára za to, že odmietol platiť mestu dane za ochranu, i keď býva mimo neho.“ „Takže vy ste tu miestni šíritelia spravodlivosti?“

„Nie. Je to celé vyvážené. Keď si sa ma pýtal či sme miestni šíritelia spravodlivosti – nie sme. My sa len snažíme s mojimi priateľmi pomocou kúzel a iných praktík približovať veci čo najbližšie k rovnováhe...“ „Čo najbližšie k rovnováhe...“ – zopakoval som si pre seba ešte raz a pousmial sa nad tou skvelou myšlienkou. Úsmev sa ešte prehĺbil, pretože som zočil TO, na čo som tu čakal. Postavil som sa z tureckého sedu a videl všetky strechy vôkol seba. V žiare zapadajúceho slnka som sledoval zlodejku, ako skáče zo strechy na strechu a približuje sa ku mne...

„Počuj... ehm... Silver, nevieš, kto je hento tam opretý o stenu? Tá osoba v tom „Nie. Nie tak celkom. Vieš, vtedy keď čiernom, čo sa na mňa stále pozerá?“ sme sa prvý raz stretli, ako si bol v tom „Vieš – hovoril zo zamyslenia hroznom šoku, že som zabil niekoľko ľudí v tomto klane a zvlášť na tomto mieste sa – to bola miestna stráž. Prenasledovali ma pohybuje množstvo významných ľudí, ale za tú popravu. Bol som prekvapený, že rôznych rás. A nikomu to nevadí.“ prišli až tak ďaleko – do hostinca u Kartera. Ja som tam odpočíval a venoval „Niečo som sa ťa pýtal.“ sa svojmu drakovi, ktorý za mnou Prebral sa z myšlienok a pozrel sa medzičasom priletel. Vrátil som sa od neho tam: z lesa, vošiel do svojej izby, zložil sa „Tá osoba je dáma.“ a schádzal dolu do krčmy. Ako som prechádzal okolo dverí, všimol som si ťa. „Myslel som si to.“ A vtedy do mňa vletel ten pocit, keď som „Ale daj si pozor! Nie len taká sem ja prišiel prvýkrát a zoznamoval sa hocijaká dáma. Viem, že ju podozrievaš za s iným svetom. Bolo to z teba cítiť. to, že všetci sú tu k tebe priateľskí a ona na V duchu som sa pousmial a vchádzal do teba zazerá spod kapucne. Nemyslí to krčmy, keď som si všimol na čižme v zlom, určite. Poznám ju dobre. Volá sa jedného z chlapov, čo tam sedeli, čerstvú Darika. Je to najlepšia zlodejka v klane.“ krv. Predtým tam vždy sedeli drevorubači „Tak zlodejka?“ a určite by sa u nich neobjavila. Zahral som niečo nenápadné a vytratil sa „Áno, podľa výbavy by si to z miestnosti. V snahe ochrániť teba som ťa nepovedal, čo? Neboj sa, všetko, čo zdrapol a potom ďalej už vieš ako to potrebuje, má pri sebe ukryté, tak aby nasledovalo...“ mohla ísť kľudne po meste a vypadala ako „Ahá, takže tí chlapi čo si ich potom lovec v čiernom. Ale aj tak sa na ňu každý mračí...“ – keď to dopovedal, usmial sa. zabil, boli strážnici z mesta...“ „Prečo sa usmievaš?“ ►

Román na pokračování „Pretože mi príde niečo usmevné.“ „A čo také?“ „Aký si ešte nevycvičený.“ „Nevycvičný? V čom?“

„No... – postavil som sa - myslím, že „Tichšie!“ už ste o mne rozhodli. A čo sa mňa týka – Všetko som sa snažil dodržiavať, ako rád sa pridám.“ sa len dalo. Ešteže som si zobral tie mokasíny a čierne oblečenie...

Zlodejka ku mne práve doskákala „Tak celkovo, musíš sa ešte dosť učiť. a pristála na okraji strechy, ktorú som si Ale to je normálne.“ obsadil. „A-ahoj!“ – pozdravil som. Jemne som sa zamračil a pozrel zase Darika si miesto pozdravu sňala na zlodejku. Na moje prekvapenie tam kapucňu a ja som po prvý raz zrel jej tvár. však nebola. Civel som na prázdnu stenu Mala malý, ale pekný nos, krásne hnedé a obrátil na elfa: „Pozri, už tam nie je!“ oči a ryšavé vlasy. Predo mnou stálo „Ja viem.“ – odvetil. „Kam išla?“ – pozeral som naňho a bez toho, aby on otvoril ústa, som spoza chrbta začul: „Trápi ťa to?“ Bol to akýsi divný tichý hlások, ktorý isto patril žene. Chytro som sa otočil. Za mnou stála ONA, stále v tieni svojej kapucne, v rukách držiac akýsi kvalitný prút a... tetivu. „To je... môj luk!“ – ihneď som sa začal obchytkávať na miestach, kde by mal luk byť. „Veď som ho mal opásaný cez chrbát! Ako si mi ho mohla dať dole? Snáď si nerozsekla tetivu?“

15

Kým sme sa prikradli k námestiu, slnko zapadlo. Zapadalo veľmi rýchlo a takisto my sme sa pohybovali veľmi rýchlo. Stáli sme pri začiatku námestia a pozorovali ho. Veľa ľudí tu nebolo a strážnik bol na okraji pod lampou. Za ním bol tieň.

„No vidíš, bude to ľahké ako facka.“ – povedala zlodejka a už-už chcela vyraziť. Bol som očarený, ale necítil som lásku. Moja femme fatale na mňa čakala „Počkaj, počkaj... A to nemáš žiadny doma. Doma?! Čože? Aký domov? Ja nie plán?“ som na žiadnom výlete! Ako ma mohlo také „Zlodeji si plány na takéto drobnosti niečo napadnúť? Ach nie, zase mi chodí po nerobia. Iba keď sa pripravujeme na niečo hlave tá platonická láska! Dá sa na ňu veľkého a to už je poriadny plán.“ vôbec nemyslieť? „A čo mám robiť ja?“ „Čo tak na mňa pozeráš?!“ „Pre istotu by som ťa poslala, aby si sa Strhol som sa akoby zo sna. postavil pred strážnika a odpútal jeho „Eehm, prepáč, bol som len pozornosť, ale teraz chcem, aby si zamyslený.“ sledoval, ako sa to robí...“ možno pätnásťročné dievča.

„Na to si dávaj veľký pozor, častokrát „Dobre teda.“ to tu býva životu nebezpečné.“ – podišla Darika opustila tmavý kút a zakrádala „To je tá najtichšia metóda.“ bližšie. „Pekný výhľad, čo?“ – stúpla si sa pozdĺž múru ako šelma. Oprel som sa „Ale nie! Vieš ako dlho som ju robil?“ vedľa mňa a spolu sme pozerali na štvrťku o múr a pozoroval ju. Keď prišla až za strážnika, spozornel som. Rukami sa „Už bola moc opotrebovaná. Inak by vykukajúceho slnka. „No... Ja mám západy slnka radšej ako rozlúčila s múrom a plížila sa za jeho som ti vzala niečo iné, aj tak by si si toho chrbtom. Nakračovala krok za krokom, nevšimol. A tu je nová tetiva. Tú som zasa keď slnko vychádza.“ jemne cítiac celým telom sa dotýkala zeme robila dlho ja. Nech sa páči...“ „Tak to sme dvaja.“ ako pierko. Na okolí ju nemal kto zbadať, „No... uhm... no ďakujem.“ Postavila sa predo mňa. Dívala sa mi ak nemal oči privyknuté na tmu – uisťoval „Tak ako? Bavili ste sa o mne?“ – do očí a ja jej. Po chvíľke som oči jemne som sa rovnako ako aj ona, neustálym privrel a čakal na nežný dotyk pier. otázka bola smerovaná na Silvera. obzeraním. „Čo robíš?“ – ozvalo sa od chrbta. „Áno, áno. Ale viac sme rozoberali Už bola od Marca necelý meter. môj život.“ – odpovedal s úsmevom. Otočil som sa a odvetil: Teraz sa začala pohybovať najlepšie, Mne došlo, že před chvíľou sa elf „Já... nič.“ – a v duchu si ďakoval, že ako len vedela. Ako som tak na ňu vypätý usmieval na tom, ako mi Darika kradne sa nič nestalo a že ma len ticho obišla. pozeral, bol som presvedčený, že ju nie je luk, a ja si toho neuvedomujem... počuť. Už bola celkom za strážnikovým Bohvie ako by to dopadlo. „Takže predpokladám, že ste sa Stála na okraji strechy a čakala na chrbtom. Jediná chyba by mohla znamenať smrť. Ruky sa dali do pohybu a ona začala dostali k tvojim problémom so strážami...“ mňa: pracovať s niečím, čo sa mu hompáľalo za Elf prikývol. „Poď!“ – a začala zliezať po opaskom. Tam už som nič nevidel. „Vyzistila som, že Marco, ten idiotský vyčnievajúcich trámcoch a okeniciach Vypäto som čakal, ako to dopadne. Až strážnik, čo je vždy na námestí, má na teba budovy dolu. po dlhšej chvíli sa Darika od strážnika nejaký zatykač, alebo také čosi. Môžem ti Keď som zliezal dolu, rozmýšľal som, odtiahla. A v ruke držala niečo ako ho priniesť.“ či sa mám cítiť trápne, ale bol som názoru, vrecúško. Tak sa to podarilo! Vydýchol „Ten zatykač, alebo Marca?“ – že sa mi len pozrela do očí a išla ďalej... som si. Zakrádala sa späť ku mne, keď odpovedal otázkou, pričom sa pohodovo vtom strážnik sa znenazdajky otočil. roztiahol na lavici, na ktorej sedel. Neviem prečo, určite nič nepočul, Plížili sme sa po tieňoch mesta ako Darika sa na chvíľu zamlčala – to sa jemný vietor, ktorý nám vlažne ovieval jednoducho sa voľne otočil, akoby sa chcel asi usmiala – a potom odvetila: „Zatykač.“ tváre. Také počasie mám najradšej. Keď je pozrieť do prázdna a zočil Dariku: „Hej ty! – skríkol – stoj!“ Stiahli sa mi „Fajn – povedal Silver - a nemohol by horúci vzduch a vanie vlažný vetrík. Stále všetky svaly na tele a čakal som, čo bude. som počúval poznámky, čo robím zle: ísť Bartok s tebou?“ Mňa nezbadal, ale ona bola vo veľkom „Ideš príliš nahlas!“ „...a nemohol by ísť tvoj mladý ohrození. Bez toho, aby sa obzrela, začala spoločník so mnou?“ „Vychádzaš z tieňa!“ utekať. Nemala ani náhodou v úmysle Ich otázky padli takmer súčasne. vykecať sa z toho. Sledoval som strážnika, „Drž sa bližšie pri stene!“ ako sa dáva do pohybu, keď mi niečo ►

Román na pokračování pristálo na hlave. Tupý úder, priamo z neba, mi skoro podlomil kolená. Otriasol som sa a snažil sa potme nájsť, čo to bolo, dosť to štrnglo, tak som predpokladal, že to budú mince. Hmatal som po dlaždiciach podo mnou, až som našiel nejaký mešec. Zobral som ho do ruky a snažil sa nájsť ich dvoch. Darika bola kúsok odo mňa a bežala s prázdnymi rukami. Došlo mi, že ten mešec bol jej lup a hodila mi ho, aby sa jej chvíľu lepšie bežalo. V rýchlosti mi šepla: „POĎ!“ – a vyhupla sa na okenicu nado mnou. Od nej sa prechytila vyššie a vyššie a liezla hore. Rýchlo som sa spamätal a liezol. Keď som vyskočil na prvý rám, strážnik už bol na dosah odo mňa a zdrapil ma za nohu. Zúrivo som trhal a snažil sa vymaniť. Podarilo sa mi pätou zavadiť o jeho ľahkú prilbu a kopnúť. Stisk na chvíľu povolil a ja som sa rýchlo vyhupol vyššie. Liezol som ako o život a za sebou som počul Marcov pohyb. Nemohol som uveriť, ale liapal sa za nami hore.

16

Očividne sa mu podlomili nohy a on sa „Tak teda žije. – šepla Darika – máš začal kotúľať dole. Podľa zvuku, čo sme za ten mešec?“ sebou počuli, sme vedeli, že sa s spolu „Áno.“ – aj ja som šepol. s ním vytrhávajú škridle. A zvuk sa k nám „Tak poď.“ rýchlo približoval. Krik chlapa spolu s lámanými škridlami sme mali už takmer Doplávali sme na opačný okraj za chrbtom. nádrže, zatiaľ čo strážnici na opačnej „Čo teraz?“ – spýtal som sa strane pribehli na hluk sa pozrieť, čo sa stalo. Marco vyliezol z vody a cez dieru v rýchlosti. v streche sa dostal dnu. „Skoč!“ – a chytila ma za ruku. Keď všetci zaliezli, prehupli sme sa „Ke-d...“ – nestihol som sa spýtať cez okraj a dosadli na menší výklenok. Pod kedy, lebo mi prudko cukla s rukou. Bral ním bola už len stena a tmavé okná. Zliezli som to ako povel a silno sa odrazil. Leteli sme dolu a po tieňoch ulíc sme bežali späť sme vo vzduchu a stále sa pevne držali za cez ilúziu domu do tajnej krčmy. Voda ruky. Teplý vzduch okolo mňa vial a ja v zásobníku pre stráž bola teplá, takže mi som sa nebál. Nerozmýšľal som nad vôbec nebola zima. Navyše som sa behom dopadom a žil pre okamih... po ceste naspäť dosť osušil. Ostrý zvuk vniknutia do vody. I tak, v krčme horel krb, ktorý vraj Vyplávanie na povrch. horí vždy. Chcel som si k nemu sadnúť

Spolu s Darikou sme plávali oblečení vo vode. Po chvíli bublania sa hladina ukľudnila. Počuli sme zvuk Marca kus od nás, ako sa valí šikminou strechy, až sme Na streche ma čakala Darika a spolu začuli šplechnutie do vody. Skotúľal sa zo sme sa dali do behu. Bežal som za ňou strechy priamo do vody. Ešteže my sme do a ona volila cestu. Asi to tu má dobre vody vskočili ďalej od neho. preskúmané. Počas behu som sa jej pýtal: „Kde to sme?“ – spýtal som sa. „Ako to že ide za nami?“ „V nádrži na vodu pre kasárne.“ „Strážnici nenosia ťažkú odev. Iba „Čože?“ meč a prilbu.“ „Tá škridlová strecha, na ktorú sme sa „Uhm...“ dostali, odchytávala dažďovú vodu, ktorá „Utečieme mu do našej krčmy?“ sem stekala, a strážnici sa v nej kúpu. Dole „Nie! Nesmieme sa na to spoliehať! je odtok, ktorý im privádza vodu dolu do Poznám inú cestu, drž sa!“ miestností.“ Strážnik mal ku podivu silnú výdrž „A čo je pod tou strechou?“ a celú cestu sa držal za nami. Keď Darika „Nejaké ich miestnosti - to nie je povedala „Drž sa!“, v tom momente sa podstatné...“ terén pod nami začal prudko znižovať. Diskusiu prerušil hlasný nádych. To sa Bežali sme po streche a škridlách. Za určite Marco vynoril z vody. sebou som počul, ako to Marco nečakal.

a zohriať sa, ale najprv som išiel s Darikou odovzdať mešec Silverovi. Našli sme ho s pohárikom v ruke a dali mu, čo potreboval. Z mešca vysypal peniaze a vytiahol zopár zvitkov. Chvíľu si ich pozeral a potom ich kúzlom vysušil. Pozrel sa nám obom s úsmevom do očí a blažene vyslovil slovo: „Ďakujem.“ „Aj my – usmiala sa Darika – stálo to za to.“ Aj ja som sa usmial a vyčerpaním z celého dňa som sa zvalil do kresla pri krbe. Chvíľu som hľadel do návykovej žiary ohňa, až sa mi začal rozmazávať zrak a zakláňať hlava. Ešte než som zaspal, pozrel som sa na elfa a mladú zlodejku. Niečo sa rozprávali a sem-tam pozreli na mňa. S pousmiatím som vrátil pohľad do plameňov a začal slastne driemať. ■

Povídka

17

Nové naděje Desátá část povídky Wotanovo bratrstvo Jakub Cepník Zakousl jsem se do šunkové bagety. Konečně, po mnoha dnech, jsem měl zase v ústech pořádné jídlo. Když nám před několika hodinami ujeli Rusanov a jeho kolega naším (byť kradeným) džípem a zanechali nás samotné vedle dálnice kdesi v Norsku, zpočátku jsme propadali zoufalství. Pak se nám ovšem podařilo objevit benzínovou pumpu, ve které nebyl jediný člověk. Napadlo nás, že norská vláda možná organizuje nějakou hromadnou evakuaci. Každopádně se zdálo, že byla benzínka opuštěna ve velkém spěchu a – což je nejdůležitější – majitel v ní zanechal veškeré potraviny a zboží. Situace se tedy hned ukázala být o něco lepší.

„Matěji!“ rozzářil se profesor. „Ani nevíš, jak rád tě vidím. Kde se tu, prosím tě, bereš?“

●●●

Pohled na Oslo byl zvláštní. Bylo mi jasné, že některé části města musely při podivných „přesunech“ zmizet, protože uprostřed labyrintu ulic a domů bylo několik ploch lesa nebo trávy, které působily naprosto nepatřičně – například začínaly na kraji silnice. Ovšem většina budov byla zřejmě na svém místě. „Takže je Artur naživu? Matěji! Lepší Okrajové čtvrti byly narychlo zprávy jsi nám už ani přinést nemohl!“ vyprázdněné, lidé se stáhli do centra, kde profesora zcela ovládlo nadšení a netrvalo se zabarikádovali a snažili se přečkat tyto dlouho, než nás jím nakazil také. krušné časy. Příchozí vypadal tak na pětadvacet let. My jsme ale v Oslu nezastavili a jeli Měl krátké kudrnaté vlasy, neoholené vousy jsme ještě o kus dál, na letiště Sandefjord. na bradě a vypadal na první pohled Již jsem ho znal, protože jsme tam Zatímco jsem s chutí hltal velká sympaticky. přesedali cestou na Špicberky. sousta bagety, profesor přecházel tam a „Tohle je Matěj Vrabec, vyslanec Řádu zase zpátky v uličce mezi regály a nahlas Na okraji přistávací plochy na nás dvouocasého lva na území Norska,“ ukázal čekalo krátké nákladní letadlo Antonov. přitom uvažoval. na něj profesor, načež představil i mě. V kokpitu seděl již známý krátkovlasý „Takže si to shrneme: Celý svět pilot. „Zdravíčko, profesore! Jak se daří?“ „Těší mne, rád vás poznávám,“ usmál zachvátil totální chaos a nikdo nejspíš neví, co se ve skutečnosti děje. Členové se Vrabec a otočil se opět k profesorovi. zasmál se trpce. bratrstva zřejmě již dorazili do Čech a „Bylo mi řečeno, že tu s vámi měli být ještě „Když jsme se viděli naposled, bylo chystají se dokončit, co započali. Co se nějací Rusové, nemám pravdu?“ to lepší,“ odtušil profesor a vylezl po stalo s Arturem a ostatníma, to se raději „To tedy máš!“ profesor zvážněl a schůdkách do letadla. neodvažuji hádat. A my tu zatím trčíme převyprávěl Matějovi v rychlosti vše, co se Tam na nás – k našemu velikému v téhle díře na severu Evropy a cpeme se stalo od chvíle, kdy nás bouře oddělila od překvapení – čekal Gregory. sendvičema! Příliš optimistické vyhlídky Kasowskiho skupiny. „Ahoj!“ zvolal radostně s nápadným tedy nemáme a já se vás ptám: Co „Ne, že by mne tyto zprávy dvakrát anglickým přízvukem a smál se od ucha navrhujete?!“ těšily, mohlo to ovšem dopadnout daleko k uchu. Chvíli zavládlo ticho, a tak jsem se hůř,“ řekl Vrabec. „Teď však musíme Letělo nás tedy sedm – já, profesor, ujal řeči já. „Měli bychom se co jednat. Vezměte tolik jídla, kolik poberete, doktorka Tobiasová, Andrew, Gregory, nejrychleji dostat do Osla. Tam snad naložte to do auta a hned vyrazíme do Osla, Matěj Vrabec a pilot. seženeme pomoc pro ostatní a…“ Zmlkl kde na vás již čeká letadlo. Kapitán jsem uprostřed věty a upřel jsem pohled Kasowski si totiž přeje, abyste se ještě dnes Jakmile jsem se připoutal na auto, které zastavilo vedle pumpy. dostali do Čech.“ k nepohodlné sovětské sedačce a letadlo Vystoupil z něj jakýsi muž v černém Na nic jsme nečekali, a začali jsme do vzlétlo, usnul jsem. kabátu a vykročil si to přímo naším batohů strkat obložené chleby, čokoládové směrem. ●●● tyčinky, lahve s pitím… zkrátka vše, co nám Andrew se skrčil za regálem, vytáhl přišlo pod ruku. Obyčejný zákazník by za z pouzdra pistoli a pevně ji sevřel tolik potravin musel zaplatit hodně peněz, „Wake up! Vzbudit se!“ třásl mnou v pravačce. my jsme ale momentálně zachraňovali svět, Gregory, třímajíc mé rameno medvědím Mezitím muž přišel ke dveřím, takže jsme na to příliš nehleděli. Pak jsme sevřením. „Jsme tady! In Prague!“ ■ otevřel je a vešel dovnitř. Chvíle napětí již vyběhli se zavazadly v rukou před pumpu však pominula, když vesele pronesl: a nasedli do Vrabcovy modré Oktávie. „Dobrý večer, profesore. Dalo celkem Vrabec sedl za volant, nastartoval a již práci vás najít.“ jsme se řítili po prázdné dálnici nejkratší cestou do hlavního norského města Osla. „Řeknu vám to takhle,“ začal příchozí, „před dvěma dny dorazil do Osla kapitán Kasowski s Gregem Baerem a čtyřma Rusama. Nezdržel se ani hodinu, hned se vydal do Čech. Mě ovšem pověřil, ať se vás pokusím najít, že budete snad někde na území Norska. A nemýlil se.“

Magic: the Gathering

18

Jednotná Selesnya Adam Cepník Další guildou, kterou vám zde představím, bude Selesnya. Skládá se z bílé a zelené barvy. Je plná hodných elfů, silných lesních přízraků a mocných šamanů. Specializuje se na tokeny, přidávání životů, schopnost convoke a zároveň na silné bytosti. Základ balíku tvoří karta Selesnya Guildmage. Je to 2/2 za dvě many. Za tři libovolné a jednu bílou dostanou bytosti vaší kontroly +1/+1 do konce tahu a za tři libovolné a jednu zelenou dá do hry 1/1 tokena, zeleného Saprolinga. Do Selesnye se dále hodí mimořádně dobrá karta Tolsimir Wolfblood. Je to 3/4 za čtyři libovolné, jednu zelenou a jednu bílou. Přidá všem vašim ostatním bílým a zeleným bytostem +1/+1 a za tapnutí dá do hry 2/2 bílo – zeleného legendárního tokena se jménem Voja. Jistě je vám známa karta Watchwolf. Je to 3/3 za jednu bílou a jednu zelenou manu. Rozhodně by v Selesnyi neměla chybět! Dále do Selesnye patří karta Scion of the Wild. Je to */* Avatar za dvě zelené a jednu libovolnou. Má sílu a obranu rovnou počtu bytostí tvojí kontroly. Nakonec zmíním ještě výbornou kartu Fists of Ironwood. Je to enchantment za

jednu libovolnou a jednu zelenou. Když vstupuje do hry, vyčaruje dva 1/1 zelené tokeny, Saprolingy. Enchantnuté bytosti dá trample. Úplně nakonec zde předložím (jako vždy) decklist, podle kterého by neměl být problém složit balík Selesnya. Obsahuje 69 karet. 11x Plains 11x Forest 2x Vitu-Ghazi, the City-Tree 2x Selesnya Sanctuary 1x Glare of Subdual

2x Congregation at Dawn 1x Chorus of the Conclave 3x Centaur Safeguard 1x Guardian of Vitu-Ghazi 2x Pollenbright Wings 3x Seeds of Strenth 4x Selesnya Evangel 2x Selesnya Guildmage 1x Tolsimir Wolfblood 2x Scion of the Wild 1x Watchwolf 4x Fists of Ironwood 2x Caregiver 1x Sandsower 2x Conclave Phalanx 1x Gather Courage 1x Dryad's Caress 2x Conclave's Blessing 2x Dowsing Shaman 1x Nullmage Shepherd 1x Scatter the Seeds 1x Root-Kin Ally 1x Elvish Skysweeper 1x Selesnya Sagittars ■ Obrázek: www.magiclassemblee.canalblog.co

Vládci podzemí Jakub Dobal (Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora) Počet hráčů: 2–4 Doporučený věk: od 12 let Délka hry: 90 až 120 minut Autor: Vláďa Chvátil Rok vydání: 2009 Výrobce: Czech Games Edition, MindOK Jiné názvy: Dungeon Lords Ocenění: hra oceněna v hráčských anketách na veletrhu her v Essenu 2009 Obvyklá cena: cca 900 Kč Herní systém: hráči plánují akce současně, umisťování dělníků (služebníků a impů), budování podzemí pokládáním dílků, soubojová minihra Čeština: hra je kompletně v češtině Vládci podzemí jsou nejnovější velkou hrou Vládi Chvátila. CGE ji představilo na podzim v Essenu pod anglickým názvem Dungeon Lords. Již tam byl o hru velký zájem a uspěla i v anketách mezi

návštěvníky veletrhu. Na české vydání jsme nemuseli dlouho čekat. MindOK ve spolupráci s CGE hru vydal začátkem prosince 2009. S Vládci podzemí si užijete hodně zábavy. Každá partie bude novou výzvou, odlišnou od předchozích. Musím však varovat, je to složitá hra. Na její naučení budete potřebovat více času a úsilí. Díky dobře napsaným a vtipným pravidlům se však nebudete nudit ani v této fázi. Vládce podzemí ocení především ti, kdo mají rádi komplexní budovací hry. Hra vás zavede do světa hrdinů a kouzel, ale podíváte se na něj netradičně očima těch, kdo vládnou temným podzemním říším, které skrývají nejrůznější tajemství. Zažijete, jak těžké je vybudovat a vypiplat byť jen malý dungeon a ubránit jej před nájezdy slávy a pokladů chtivých hrdinů. Aby vám vše hned nevydrancovali, budete jim klást do cesty pasti a posílat na ně

nejrůznější příšery, aby je přemohly. Podobnost s počítačovou hrou Dungeon Keeper není náhodná, autor v ní našel inspiraci. Vytvořil ale svébytnou a originální deskovou hru. Název hry výstižně říká, o co mají hráči usilovat: stát se vládci podzemí. Na začátku hry představujete adepty, kteří chtějí získat licenci na provozování své vlastní podzemní říše. Ano, je to tak, vyzkoušíte si hraní za "druhou" stranu, která je ve všech fantasy příbězích považována za tu zlou. Během dvou let musíte prokázat své vůdčí schopnosti při budování svého dungeonu a jeho obraně. Jen ten nejlepší se může stát Vládcem podzemí. Na ty ostatní, kteří svůj dungeon ubrání před vyrabováním, čeká alespoň odměna v podobě povolení k dalšímu ►

Deskové hry

19

provozu podzemních chodeb a slují od každém kole tedy máte k dispozici tři využijete veškerý potenciál hry. V menším různé akce. ministerstva dungeonů. počtu se budou o nehrající barvy starat hráči podle daných pravidel. Průměrná hra Hra je rozdělena do dvou částí, které Akce plánují všichni hráči současně přitom trvá okolo dvou hodin. představují dva roky. Každá část pak pomocí karet. Dva příkazy z minulého kola zahrnuje čtyři kola (roční období) však použít nemůžete, zůstanou viditelně Brožuru s pravidly považuji téměř za budovací fáze, po níž následuje bojová položené na vaší desce. Vybíráte tedy z vzorovou. Jsou dobře napsaná, přehledná a fáze (na konci roku). Hra končí šesti možností. Když plánujete akce, seznamují vás s hrou krok za krokem bodováním. Je to celkem jednoduché. V nemáte jistotu, že dostanete právě to, co (škoda je jen množství chyb v interpunkci). prvním roce začnete své dungeony byste si přáli. Může se také stát, že Samotné seznamování s hrou je díky ní budovat. Mezitím se utvoří první skupinky nedostanete nic (prostě vaši služebníci zábavné. Optimální je, když si začnete dobrodruhů, kteří se je pokusí dobýt. Ve neuspěli). Musíte proto dobře sledovat pravidla číst a přitom si budete hru druhém roce se vše opakuje, ovšem s ostatní hráče a odhadovat, co asi budou rozkládat, vyzkoušíte si cvičné dungeony a lepším vybavením, ale i silnějšími hrát. Správný odhad bude odměněn. Dobré další příklady. Pravidla mají i se shrnutím dobyvateli. Za všechny úspěchy v plánování akcí je pro úspěch klíčový. I čtyřiadvacet stran, jsou ale plné příkladů, budovací či bojové fázi získáváte ocenění když každý hráč buduje vlastní dungeon, názorných ilustrací a přehledů. Průvodci vám budou jeden služebníček a jeden v podobě prestižních bodů. O úspěchu ve zde se jejich plány mohou zkřížit. démon, kteří svými poznámkami a hře tedy rozhoduje to, jak se kdo dokáže Všechny fáze hry a jednotlivé kroky jsou komentáři zajistí, abyste všemu dobře během budovací fáze připravit na boj. znázorněny na hracích deskách, takže rozuměli, a připojí i dobrou radu pro ty, Pojďme se nejprve podívat na to, jak boj nepotřebujete žádnou další nápovědu. Hra kdo budou s hrou seznamovat spoluhráče. probíhá. Hrdinové postupují v tříčlenné sama vás provádí jednotlivými koly na Pokud si chcete již první hry opravdu užít skupince, kterou mohou tvořit bojovníci, desce s plánem roku. Herní komponenty, (i když se vám nebude dařit nejlépe), kouzelníci, kněží či zloději. Postupně se které během akcí získáváte, jsou musíte se dobře seznámit s celými snaží dobýt jednu chodbu či místnost za připraveny na centrálním plánu. Zbylé pak pravidly. Vše má své místo a může druhou. Celkem zaútočí čtyřikrát. Vy se na zvláštní desce označené jako vzdálené ovlivňovat vaše rozhodování ve hře. jim v tom jako páni podzemí snažíte kraje. Z ní doplňujete například nové zabránit pomocí pastí a příšer (ale pozor, příšery nebo místnosti. Náhoda má ve hře malé, ale nezastupitelné do chodby se vejde jen jedna, duchů však, místo. Vytváří podmínky, s nimiž se Hra má famózní grafické zpracování, které kolik chcete). Každý hrdina má určitou sílu musíte vypořádat. Zajišťuje také, že vás skvěle podporuje atmosféru hry, její a je vyřazen, pokud utrží alespoň tolik hra jen tak neomrzí. Ovlivňuje nabídku hratelnost, orientaci hráčů. Malé plastové zranění, kolik odpovídá jeho síle. Za příšer, pastí a místností, a také to, kdy impy si hned zamilujete. Další všechny poražené hrdiny získáte na konci přijdou na řadu jaké události. Vše ostatní komponenty jsou dřevěné: zlato, jídlo, hry prestižní body. Naopak za všechny ovlivňují jednotlivá rozhodnutí všech figurky služebníků (doporučuji vyrobit si místnosti, které neubráníte, si body hráčů. Díky tomu se musíte při každé nové polepky). Hrdinové a příšery mají formu odečtete. Součástí pravidel jsou cvičné partii vypořádat s novými situacemi. destiček z tvrdého kartonu. Hraje se s nimi dungeony s vzorovými situacemi, na nichž Hraní vás proto bude bavit po mnoho mnohem lépe, než kdyby byly použity se naučíte, jak boj skutečně funguje partií. karty. Ty naopak spolehlivě plní svou roli (zkuste je nejprve vyřešit sami, teprve při plánování akcí jako pasti a bojové Vládci podzemí jsou hrou pro zkušenější potom se podívejte na řešení v pravidlech). karty. Herních komponent není málo a hráče, kteří mají rádi strategické hry Tím se dostáváme k vlastní budovací fázi obsahují řadu různých obrázků a ikonek, s evropského typu. I když je ve hře bojová hry. Vaše podzemní panství znázorňuje nimiž se musíte sžít. Při hraní se s nimi část, s válečnými hrami nemá moc hráčská deska. Na ní budujete síť chodeb a rychle sžijete, protože jsou dobře odlišeny společného. Vyřešení boje závisí jen na místností, v nichž budete moci produkovat (barevně i tvarově). vás, jak dokážete využít všechny během jídlo, zlato, pasti, atd., či vám přinesou budovací fáze získané zdroje (pasti, Vládci podzemí jsou komplexní hrou. Při prestižní body navíc na konci hry. Odtud příšery, zlato, jídlo). Je to takový finální prvních hrách doporučuji zjednodušenou posíláte pomocí příkazů své služebníkyrébus, na jehož řešení se připravujete již podobu pravidel (plná hra se zas o tolik vyslance do vnějšího světa s různými během hry. neliší, ale váš život jako adeptů bude o úkoly: pro jídlo, pro povolení kopat nové něco méně frustrující, neboť vám hrdinové Součástí balení jsou i žetonky dvaceti chodby či k těžbě zlata, vylepšit "veřejné nezlikvidují váš dungeon tak rychle). Hru předmětů. Ty zatím nepoužijete. Pravidla mínění", získávat pracovní sílu – impy, si výborně zahrajete v jakémkoliv počtu budou teprve zveřejněna na webu CGE. ■ najímat příšery, nakoupit pasti, atd. V hráčů. Nejlepší je pak ve čtyřech, kdy

Paralelní vesmíry a placatá Země Metoděj Novotný Paralelní vesmíry „Co to je?“ ptá se mě každý. Nuže, je to teorie, podle které existuje takové množství vesmírů, že se v nich může odehrát jakákoli možná událost. V tomhle vesmíru uděláte krok vpravo, v jiném

uděláte krok vlevo. To by bylo jednoduché, ale vedle toho musí vzniknout spoustu dalších vesmírů, kde jste udělali krok rovně, lehce nakřivo a kde ten krok ovlivnil vývoj civilizace na tisíce let dopředu. Zkrátka šílený.

Tuto teorii si vykonstruoval vědec Hugh Everett, aby objasnil některé otázky kvantové mechaniky. Spousta vědců to popírala, že je to proti zdravému rozumu. Pochyby trvaly až do nedávna, kdy oxfordská universita vybádala, že ►

Šílené teorie paralelní vesmíry opravdu existují a k tomu všemu že je to ještě mnohem složitější, než se předtím říkalo. A Oxfordu se zkrátka musí věřit. Podle mě tato teorie aplikovaná sama na sebe samu sebe vyvrací. Podle ní totiž musí v nějakém vesmíru nastat situace, kdy vznikne vesmír, ve kterém tato teorie neplatí. Možná že na to mají vědci nějaké vlastní vysvětlení, ale já jsem ho nikde nenašel.

20 Země placatá Už Aristoteles a jemu podobní učenci mysleli, že je Země kulatá a přesto můžeme o nějakých tisíc let sál slyšet slavnou větu „A přece se točí“. Jak vznikl ,omyl‘ o placatosti země? Byzantský mnich Kosmas Indikopleustes píše v jedné své knize, že Země je nejenom placatá, ale dokonce že je čtverhranná a na severu je ohraničena velkou horou, na jejímž vrcholu se otáčí slunce, měsíc a hvězdy. Zkrátka, asi do 1.stol. před Kristem všichni věřili v kulatost Země. V tuto dobu přišel nějaký génius a

podal naprosto racionální důkazy o její placatosti. A dalších necelých 2000 let věřilo lidstvo tomu, že na jejím okraji je moře a za horou na severu Ráj. I v dnešní době ale můžeme najít osoby, které v její placatost demagogicky věří. Například náš šéfredaktor si dodnes nedá vymluvit, že je placatá. A má pro to velice věrohodný důkaz. „Kdykoli vidím tu fotku z vesmíru, je to taková kulatá placka. Kulatá, ale placka.“ ■ Zdroj: www.ideje.cz, www.eldar.cz

Stonehenge Jiří Šika (Tento článek pochází ze stránek www.tajemstvi.mysteria.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora.)

Velkolepý megalitický kruh z obřích kamenných kvádrů ve Stonehenge odolává zubu času, připomíná zasutá tajemství náboženství a vědy a zůstává pro moderní svět věčnou hádankou, architektonickým divem i oslavou lidské představivosti. Sloužil jako posvátné pohřebiště, či jako prehistorická observatoř? Stonehenge nápadně se tyčící uprostřed Salisburské planiny v jižní Anglii zůstává hádankou starou jako sám čas. Pouhých 13 kilometrů odtud, v městě Salisbury, se nachází jedna z nejskvělejších katedrál v celé Anglii. Sedm století, jež uplynula od chvíle, co byla postavena, jsou však jen krátkým obdobím ve srovnání s věkovitostí těchto obrovských kamenů. Zdejší pozoruhodné soustředné kamenné knihy představují výsledek tisíciletého prehistorického vývoje. Toto monumentální dílo spojuje mladší dobu kamennou se starší dobou bronzovou: vzniklo ve třech nebo dokonce čtyřech údobích v průběhu přibližně 1500 let, hlavní část mezi lety 1800 a 1400 př. n. 1. To, co ze Stonehenge zůstává dnes, je však jen stínem jeho někdejší slávy. Více než polovina kamenů se totiž skácela, zmizely nebo je pohřbila zem. Stavba začala už kolem roku 2800 př. n. 1. (někteří odborníci tvrdí, že již kolem roku 3800 př. n. 1.), kdy byl vyhlouben rozsáhlý příkop a 56 jam, nalezených v jeho hliněném náspu. Tyto jámy, pojmenované po Johnu Aubreym, jenž je v 17. století objevil, jsou dnes překryty betonem, ale první obrovitý kámen, který tu kdysi byl vztyčen a který značí vstup do areálu, takzvaný Patní kámen, prý stojí na původním místě. Mezi Aubreyho jámami a mohutnými kvádry uprostřed celé plochy leží další dva kruhy, tvořené opět jámami. Tyto kruhy se označují písmeny Y a Z a je možné, že měly jistý astronomický význam. Kolem roku 2100 př. n. I. sem bylo z Walesu dopraveno 80 kvádrů šedomodrého

pískovce. Na místě byly uspořádány do dvou soustředných kruhů, ale později je nahradil kruh 30 obrovských pískovcových monolitů zvaných sarseny. Uvnitř tohoto kruhu stály dvě neúplné formace ve tvaru podkovy. Vnější podkovu tvořilo pět sarsenových trilitů (dvou kolmo vztyčených kamenů, na nichž vodorovně spočívá třetí"), vnitřní podkovu pak 19 opracovaných balvanů šedomodrého pískovce. Uvědomíme-li si. že neolitičtí dělníci používali ke kopání jen krumpáče zhotovené z jeleního paroží, tají se nám nad jejich stavbou dech. Anglosasové dali megalitu jméno Stonehenge, což značí visící kámen. Středověcí písaři ho označovali poeticky jako Tanec obrů. Mezi učenci, kteří toto místo zkoumali, panovala zásadní shoda, že Stonehenge má jisté mystické vazby, ale všichni se přeli, k čemu vlastně sloužilo. Například Inigo Jones, architekt žijící v 17. století, tvrdil, že kameny představují zbytky římského chrámu. Následující dvě století zas byla přesvědčena, že kruh z kamenů býval druidskou svatyní a že se tu praktikovalo uctívání Slunce a přinášely lidské oběti. To ovšem není pravděpodobné, protože Stonehenge bylo dokončeno nejméně 1000 let před rozkvětem druidského kultu. Pravda o této památce probleskla poprvé až ve 20. století, kdy archeologově určili její skutečné stáří a dospěli k realističtějším závěrům o jejím původním smyslu. Známo je toho však zatím jen málo. Sarseny vnějšího kruhu, z nichž každý měří na výšku pět metrů a váží 26

tun, sem pravěcí dělníci přivlekli z pahorkatiny Marlborough Downs, vzdálené asi 32 kilometrů. Na místě byly sarseny sestaveny tak přesně, že čepy na svislých kamenech bezpečně zapadly do děr vytesaných do vodorovných překladů. Desky šedomodrého pískovce, které pocházejí z vrchů Přeseli Hills v jihozápadním Walesu a váží až čtyři tuny, nejspíš přivezli na vorech podél velšského pobřeží a dále po řece Avonu. Zbytek cesty je dávní stavitelé opět vlekli. Proč ale bylo veškeré toto úsilí vynaloženo? Většina archeologů dnes zastává názor, že Stonehenge sloužilo jako obřadní pohřebiště. Poukazují při tom na množství náspů v této oblasti, která má zároveň největší koncentraci kruhových mohylových hrobů v celé Británii. V mnoha Aubreyho jámách se našly stopy pohřbu žehem, i když zároveň existují důkazy, že jámy samy byly vyhloubeny mnohem dřív, než do nich byl popel uložen. Je možné, že se jich používalo k rituálním úlitbám - tedy že do nich zbožní zemědělci lili například víno, aby si usmířili přírodní božstva, a že kruhy z kamenů představovaly jistou obřadní svatyni. V poslední době někteří astronomové tajemství kamenů údajně dešifrovali a tvrdí, že Stonehenge je prehistorický počítač, astronomický kalendář či astrologický kalkulátor. Uspořádání kamenů má zřejmě přímý vztah k pohybům Slunce, Měsíce a planet i k věčně proměnlivým souvislostem mezi nimi. ■

Historie

21

Sámova a Velkomoravská říše Anna C. Při sledování nejstarší minulosti naší země jsme se v minulém čísle Camelotu dostali k příchodu Slovanů na naše území. Připomněli jsme si, že prvním nám lépe známým etnikem žijícím u nás zhruba 400 let byli Keltové, po nich přišli Germáni – opět asi na 400 let. Pak nastává „stěhování národů“ pod vlivem nájezdů Hunů od východu a to zamíchalo etnickým složením Evropy. Někdy od poloviny 5. století a hlavně v 6. století k nám přicházejí Slované a ti už se zde usidlují natrvalo. Žili v četných kmenech pod vládou náčelníků. Ale vzhledem k faktu, že Čechy jsou oblastí s klíčovým strategickým významem, nebyl zde nikdy trvalý klid. Přichází další hrozba – od východu Avaři a od západu Frankové. Avaři byli pastevečtí a bojovní nomádi (chovali u nás dosud neznámé buvoly a jinak hodně koně). Byli dalším činitelem, s nímž měli Slované na našem území co činit téměř dvě století. Při své expanzi do Evropy se usazují hlavně v maďarské nížině a odtud podnikají bojovné výpravy do okolí. Sami byli schopni postavit do pole asi 50 tisíc mužů, ale využívali k boji i ovládnuté kmeny, takže součástí jejich vojsk bylo i podrobené obyvatelstvo – tedy i Slované. Jejich velkými spojenci byli Bulhaři a jiní kočovníci. S těmi všemi byli Avaři schopni dát dohromady asi čtvrtmilionovou armádu. Příchod Avarů do našich krajů znamenal bezesporu střetnutí rozdílných soustav etnických, hospodářských i společenských. Jejich společnost byla patriarchální a vojensky organizovaná. Jejich nomádská kultura byla slovanskému obyvatelstvu cizí. Proto slovanské kmeny v letech 623 – 624 zahajují odboj, jak se dovídáme z franckých kronik. V době povstání přichází ke Slovanům skupina franckých kupců a zapojuje se do jejich bojů. Jeden z nich – Sámo – se v boji vyznamenal, takže byl Slovany zvolen „králem“, což znamenalo nadkmenového náčelníka jakéhosi kmenového svazu, jenž měl pravděpodobně centrum v dolním Pomoraví a sahal až do Čech. (Jako zajímavost „pod čarou“ může být uvedeno, že podle franckého kronikáře Fredegara měl Sámo 12 slovanských žen a s nimi 37 potomků – 15 dcer a 22 synů. Ale důkazy chybějí, takže o pokračování Sámovy dynastie existují jen spekulace, stejně tak o rozsahu jeho říše. Zahrnovala pravděpodobně území Slovanů žijících jižně od nás a nepříliš velké úseky jižní Moravy, případně jižních Čech.)

Odhadovaná rozloha Velkomoravské říše za vlády knížete Svatopluka Skutečnost, že Slované dovedli zadržet avarské útoky, vyhovovala zpočátku Frankům, ale zakrátko jim byla nepříjemná. A tak podnikají pod velením Dagoberta proti Slovanům trestnou výpravu. Jsou však poraženi u Vogastisburgu, který se nacházel možná v okolí Kadaně, ale mohl být i mimo naše území, zřejmě v Německu. Porážka Franků svědčí o síle slovanských kmenů na začátku jejich historické cesty. Ukazuje existenci opevněných hradisek v době Sámově. Bitva u Vogastisburgu prý trvala tři dny a proběhla v roce 631. Na dobu delší než jedno století pak tlak z francké strany ustává. Frankové si již roku 481 založili království a roku 498 jejich vojevůdce Chlodvik přijal křesťanství. Během 6. století probíhá jejich mohutná expanze – postupně ovládají germánský svět.Vrcholný rozkvět Francké říše nastává za dynastie Karlovců – za Pipina Krátkého a zejména za jeho syna Karla Velikého, který roku 800 získává korunu římského císaře (umírá pak roku 814). Velká výprava Karla Velikého roku 791 podlomila avarskou moc a druhá výprava roku 796 ji definitivně zničila. K porážce Avarů přispěly i vnitřní rozpory v jejich říši. Roku 797 byli Avaři nuceni uznat Karlovu nadvládu. Po zničení

avarské říše se francká expanze soustřeďuje na slovanské kmeny v našich zemích. Sámo umírá v polovině 7. století a o dalších osudech jeho kmenového svazu neexistují téměř žádné věrohodné písemné zprávy. Víme, že jeho říše měla krátké trvání – pouhých asi 35 let. Skoro dvě další staletí jsou zahalena mlhou co se týče doložených historických pramenů. Tam, kde chybějí, však nastupuje archeologie a ta postupně mezeru vyplňuje. ●●● V první polovině 9. století vzniká na Moravě silný státní útvar, který lze vzdáleně přirovnat k současným státům. Je jím Velkomoravská říše. Po čase existence (833 – 906) představovala velmoc. Jejím počátkem bylo násilné připojení Nitranska k části Moravy ovládané knížetem Mojmírem I. Motivem vzniku státu byla snaha vymanit se z vlivu franckých panovníků. Vznik Velkomoravské říše byl provázen příchodem křesťanství. Mojmír I. vládl v letech 830 – 846. Vypudil z Nitranska knížete Pribinu, ale po pokusu vymanit se ze závislosti na francké říši byl sesazen. Jeho nástupce, synovce Rostislava (846 – 870), dosadil na knížecí stolec Ludvík Němec. Rostislav odrazil ►

Historie francký vpád a pozval na Moravu křesťanskou misii z Byzance. Největšího rozkvětu dosáhla Velkomoravská říše za vlády knížete Svatopluka (870 – 894). Zabírala v té době prakticky celé Čechy, Moravu, západní Slovensko, severní oblasti až k Odře a Visle, na jihu Panonii a Potisí. Svatopluk odrazil četná tažení Franků. Ale po jeho smrti nastává v říši postupný rozpad. Poslední příslušník dynastie Mojmírovců Mojmír II. (894 – 906) nedokázal zastavit útoky ze strany Maďarů a říše zaniká. (Pozn.: Každý z Mojmírovců se dostával k moci s použitím násilí.) Správní organizace ve Velkomoravské říši se opírala o opevněná hradiska s mohutnými hradbami. Nejvýznamnější bylo v Mikulčicích – tam bylo pravděpodobně centrum celé říše, o něm s úctou hovoří i frančtí kronikáři. Dalšími středisky byly: Staré Zámky u Líšně, Staré Město u Uherského Hradiště, Pohansko u Břeclavi. Hradiště představovala většinou velkou aglomeraci obyvatelstva – často několikatisícovou. Šlo o raně feudální společnost (Slované přecházeli k feudalismu prakticky přímo z prvobytně pospolné společnosti). Základem hospodářství ve Velkomoravské říši bylo zejména zemědělství, ale i hutnictví, hornictví a velmi vyspělé šperkařství, dále výroba zbraní a keramiky. Snaha knížete Rostislava vymanit se z vlivu Francké říše vyústila v pozvání slovanských věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje z Byzancké říše, aby zde šířili křesťanství v slovanském jazyce. Před příchodem obou vzdělaných soluňských bratří nebylo křesťanství na Velké Moravě neznámé. Ale překlad bohoslužebných textů do slovanského jazyka a nové slovanské písmo, které s sebou přinesli, představovalo revoluční čin velkého dosahu. Nastává však liturgický dualismus – zápas slovanské liturgie se západní (latinskou) šířenou bavorskými kněžími. Po smrti arcibiskupa Metoděje roku 885 (Konstantin zemřel již dříve) vítězí latinská liturgie a slovanská končí. V roce 908 už soudobé prameny hovoří o Velkomoravské říši jako o říši zaniklé (vlivem maďarských nájezdů i

22

Konstantin (Cyril) a Metoděj vnitřních rozporů). Její zánik dal vzniknout dvěma státům – slovanskému státu Přemyslovců a maďarskému Arpádovců. Zprávy o Velké Moravě čerpáme jednak z kronik (už značně věrohodných) a dále z vykopávek (například byly objeveny základy dvaceti kamenných kostelů). ●●●

Hodnocení: Velkomoravská říše byla po všech stránkách vyspělou společností s velkou životaschopností, přesto však nakonec nedokázala odolat vnějším ani vnitřním tlakům. Obrázky: www.wikipedia.org

Knihy: • Čsl. Vlastivěda díl II. - Dějiny svazek I., Orbis Praha 1963 • Toulky českou minulostí I. díl, Práce 1985, autor: P.Hora • Ottova obrázková encyklopedie Česká republika, Ottovo nakladatelství 2008, kolektiv autorů

Mytologie

23

Nadpřirozené bytosti Japonska – Část druhá Jan Holan Rokurokubi(o) Tento démon je podobný jako Nukekubi. Za denního světla je takřka nemožné ho poznat, dokonce ani jejich partner netuší, že po soumraku chodí strašit. Za tímto účelem dokáže změnit podobu svého obličeje a také umí natahovat krk. Povídá se, že dříve byli rokurokubi obyčejnými lidmi, jejichž údělem bylo převtělit se do strašidel. Někteří z rokurokubi zažívají díky své touze po obyčejné existenci ohromnou bolest, ale na druhou stranu si někteří z rokurokubi vůbec neuvědomují své druhé já, pouze občas mívají mlhavé sny, jak vidí věci z nepřístupných úhlů. Legendy o Nukekubi se začínají vyprávět několik století před naším letopočtem a mizí až za pár století po přelomu letopočtu. Avšak poté je začínají nahrazovat legendy o rokurokubi jako jakási mírnější varianta. Rokurokubi totiž Rokurokubi používá svůj dlouhý krk krom strašení také na lovení potravy, která se skládá z pověděl ostatním. Ti mu pak po chvilce obojživelníků a plazů. vyptávání říkají něco vy smyslu: „Jo, to Noppera-bo nejste první, to už tady bylo mockrát“. Noppera-bo je zářným příkladem toho, že Avšak toto nejsou jen příběhy z minulosti. duchové nemusí jen škodit. Rád sice lidi Podle některých záznamů se jeden vyděsí, ale dělá si z nich jen legraci. protagonista setkal s Noppera-bo v Noppera-bo totiž vypadá jako normální restauraci v Honolulu. Když procházel okolo člověk. Až na to, že jeho obličej je hladký dámských toalet, uviděl ženu, jak se před jako stěna. Nemá nos, ústa ani oči. zrcadlem češe. Když chtěl zavřít dvěře, žena V japonské mytologii nacházíme několik se otočila a chyběl jí obličej. Muž se poté stovek svědectví lidí, kteří se s Noppera- několik měsíců musel léčit v psychiatrickém bo setkali. Průběh setkání je většinou ústavu. úplně stejný. Člověk vidí osamocenou Zprávy o Noppera-bo pocházejí i z Havaje a ženu, která je k němu otočena zády. Chvíli z jiných států, kam někteří Japonci se snaží navázat kontakt, ale bezúspěšně. emigrovali. Pak se ale žena otočí a účastník najednou zbledne – tvář ženy je naprosto hladká. Tanuki Většinou se pak otočí a utíká, dokud se Malý medvídek s kulatým tělem, na hlavě nezastaví u nějakých dveří, aby o té ženě slamák, v jedné ruce láhev saké a v druhé ruce hůl – takové je typické vyobrazení asi nejznámější postavy japonské mytologie. Dalo by se říci, že se jedná o personifikaci (zosobnění) jednoho poddruhu psíka mývalovitého. Jeho soška se také používá jako symbol štěstí a nechybí před japonskými chrámy či restauracemi. Je tak trochu paradox díky tomu, že ve starověku míval Tanuki pověst velmi temnou, nezřídkakdy krvavou. Jak již jsem zmínil na začátku, psík mývalovitý je zvíře, které přes den spí a v noci loví. Podle legend si ale krom drobných živočichů někdy troufne i na větší sousto – na lidi. Podle pověstí číhá na Noppera-bo nebohé pocestné a trhá je doslova na kusy. Zabíjet je pro něj zábava. Tanukův řev

předvídá nešťastnou událost. Legendy o Tanukim se velmi liší třeba od legend o Noppera-bo. Podle některých je Tanuki mírumilovné stvoření, které si jen děsně rádo dělá z lidí legraci. Podle některých patří mezi jeho nejoblíbenější činnosti měnit listy na peníze či koňský trus na vyhlášená jídla. Repertoár Tanukiho schopností je však daleko větší. Mimo jiné dokáže mluvit a také umí změnit svou podobu na cokoliv. Prý se nejčastěji mění na člověka či čajovou konvici. Pokud se mění do podoby člověka, vybírá si skoro vždy podobu mnicha. Protože je podle některých Tanuki zvířátko mírně nešikovné, tak mu při proměně občas někde zůstane kus srsti či drápů. Proto se také věřilo, že každý člověk s nadměrným ochlupením je Tanuki. Za Tanuki byli mimo jiné také považováni všichni mnichové. ■ Obrázek: www.wikipedia.org Zdroj: www.nimwen.blog.cz, www.monstropediea.org, www.wikipedia.cz, www.fext.cz

Rozhovor

24

Rozhovor s Jurajem Červenákem Tomáš Křivohlavý Juraj Červenák se narodil 16. 6. 1974. Je jedním z nejúspěšnějších československých autorů fantasy. Proslavil se zejména sériemi Černokněžník, Bohatýr a Bivoj. Jeho tvorba nebyla publikována jenom ve slovenštině a češtině, ale i v ruštině, angličtině a polštině. V prosinci minulého roku mu vyšel první díl cyklu o protitureckých válkách s názvem Strážcové Varadínu. Na začátek tradiční otázka – co chystáš nového? Momentálně se ještě těším z knížek, které mi vyšly před Vánoci. Na románu Strážcové Varadínu jsem pracoval téměř rok a byla to nejtěžší (ale zároveň pro mne jako autora i nejzábavnější) kniha, jakou jsem kdy napsal. No a konečně mi vyšla knížka ve slovenštině –přepracovaný, vázaný a novou obálkou Miša Ivana opatřený Černokněžník – Vládce vlků. K oběma teď chystám pokračování. Už jsem se pustil do psaní Dobrodružství kapitána Báthoryho 2, které se bude odehrávat v Orientu a ve Středomoří. Spolu s hrdiny čtenář zažije obléhání Kréty osmanskou flotilou, povstání Řeků na Cypru, námořní bitvy Turků a Benátčanů či putování k tajemným ruinám Asýrie. Moc se těším, jak Báthoryho osolím troškou toho Indiany Jonese. No a někdy během roku 2010 si budu muset vydělit čas i na přepracování Radhostova meče pro nové slovenské vydání. Když čtu tvoje knihy, tak je nějak nedovedu zařadit k žádnému podžánru fantasy, který znám. Mohl bys nám to trochu přiblížit? Naopak, ten podžánr je jasně definovaný – jde o historickou fantasy. Tedy příběh z reálného prostředí a doby, často na pozadí konkrétních dějinných událostí a s opravdovými dobovými osobnostmi, ale to všechno s příměsí fantasy. V Bohatýrovi jsem třeba popsal tažení knížete Svjatoslava proti Bulharům a Chazarům (což se opravdu odehrálo), ale do toho jsem vmísil bohatýrské byliny a mytologii slovanských či ugrofinských kmenů v dané oblasti. Osobně mě skutečná historie baví mnohem víc než dějiny nějakého vymyšleného fantasy světa. Rád ukazuji čtenářům, že i v našich končinách se mohly odehrát velké hrdinské příběhy – třeba jako ten v dvoudílném Bivojovi. Na tvém webu jsem se dozvěděl, že ti zanedlouho vyjde povídková sbírka Kámen a krev. Můžeš nám o ní něco

momentálně jsou pro mě jedničkou Strážcové Varadínu. Ale druhý díl Dobrodružství kapitána Báthoryho bude ještě lepší ;-). Kdyby ses mě zeptal na hrdiny, tak by v těsném závěsu za Kornelem Báthorym kráčeli Rogan a Goryvlad z cyklu Černokněžník. S nimi jsem kdysi Píšeš knihy, povídky, recenze, jezdíš po začínal, takže jsou to pořád nejlepší akcích, vydatně spolupracuješ s Fantázií, kámoši. ;-) Pevností a různými filmovými weby. Máš čas i na něco jiného? Píšeš recenze na filmy, máš nějaké Ve skutečnosti je to trochu naopak. Založil oblíbené herce a režiséry? jsem rodinu a těším se z malé dcerky, takže Jistě, jako každý. Mám rád klasiky, jako si musím hledat čas právě na tebou zmíněné jsou Sergio Leone, Sam Peckinpah, David aktivity. Pracuji doma a najít si klid na psaní Lean, Steven Spielberg či trikový mistr je pořád obtížnější. Nějak se rodinu a práci Ray Harryhausen. Nenechám si nic ujít od snažím skloubit dohromady, aniž by to Clinta Eastwooda (ať už jako herce či ovlivnilo rychlost a kvalitu mé tvorby. režiséra). Samozřejmě, podrobně sleduji Samozřejmě, na nějaký ten filmeček si najdu tvorbu Petra Jacksona, Sama Raimiho či čas vždy. Johna Woo. A vždy se těším na každý nový film Ridleyho Scotta, hlavně když Ovlivnily tě při psaní nějaké tvoje spojí síly s mým oblíbencem Russellem koníčky? Crowem (takže teď napjatě čekám na Mým koníčkem je právě to psaní. Kdysi jejich Robina Hooda). Nejlepším hercem jsem hodně kreslil, hlavně komiksy, ale v mých očích ale zůstává Daniel Daynechal jsem toho, protože mi to „žralo“ Lewis, velká škoda, že se ve filmech příliš mnoho času. Za hobby jsem označoval objevuje tak zřídka. i sledování filmů, ale z toho se vlastně časem taky stala práce; už se nedokážu dívat Uvidíme tě na nějakých českých na film, aniž bych na něj v duchu psal akcích? recenzi. Vizuální kultura ovlivnila mé psaní Z Košic na Divokém slovenském východě výrazně. Snažím se psát tak, aby měl čtenář to mám do České republiky trochu daleko, dojem komplexního zážitku, i vizuálního. ale pokud to jde, objevuji se na Často mi fanoušci říkají, že po přečtení prosincovém Fénixconu v Brně, občas na mého příběhu měli dojem, že vlastně viděli i květnovém knižním veletrhu v Praze a filmové zpracování. To je přesně to, čeho v roce 2010 se pokusím ukázat na Parconu chci dosáhnout. Dnešní svět patří nebo na Festivalu Fantazie. Uvidíme. Na audiovizuální kultuře, chci se jí tedy přiblížit jakékoli setkání s čtenáři se těším bez i literárními prostředky. Samozřejmě při ohledu na konkrétní místo či akci. zachování toho, co literaturu od filmů či Díky za rozhovor a přeju ti mnoho videoher odlišuje. dalších úspěchů ve fantastice. ■ Jakou svoji knihu považuješ za Foto: www.topzine.cz nejpovedenější? Vždycky tu, na které právě pracuji, nebo kterou jsem právě dokončil. Takže říct? V této knize čtenáři konečně naleznou všechny (nebo alespoň drtivou většinu) mých povídek, které vyšly v různých časopisech a antologiích. Dvě povídky o Muromci, jedna o Bivojovi, jedna o vědmě Mireně z cyklu Černokněžník a několik samostatných textů (třeba titulní fantasy detektivka ze středověké Konstantinopole). Nebude chybět zbrusu nový text nazvaný Věrozvěstové, jehož podtitul zní „Rogan a Goryvlad a Cyril a Metoděj“.

Camelot: leden – únor 2010 vychází 15. 2. 2010, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách – www.camelot.czweb.org, je však zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!