Eliška Hubáčková (18) je rodačka
z Prostějova. Její největší vášní je krasobruslení, kterému se sympatická studentka ze 4. D věnuje od útlého věku. Tato na první pohled nenápadná dívka je několikanásobnou přebornicí Olomouckého kraje, držitelkou zlaté medaile z mezinárodní soutěže v Helsinkách a několikanásobnou vicemistryní ČR v krasobruslení. Eliška je mimo jiné i znamenitá kuchařka a odbornice na zdravou výživu.
Vedli Tě tví rodiče ke sportu od malička? Jaký k němu máte v rodině vztah? Začnu druhou otázkou. V rodině máme, řekla bych, kladný vztah ke sportu pouze z otcovy strany. Mamka sportovně založená není. Taťka od malička hrál hokej a věnuje se mu až doteď. Všichni moji sourozenci se věnovali sportu
v pubertálním věku a potom skončili. Rodiče mě ke sportu nijak nevedli. Ke sportu jsem se dostala přes bratra, který hrál hokej, k hokeji ho přivedl taťka. A já jsem samozřejmě byla mladší sestra, co potřebovala mít všechno, co její sourozenci, takže jsem řekla, že chci taky bruslit, a tak mě dali na krasobruslení. A tak nějak počítali s tím, že 1
mě to za měsíc přestane bavit a spíš říkali, jestli už nechci skončit. Jaké podmínky jsou v České Republice pro krasobruslení podmínky? Situace je taková, že všichni krasobruslaři si myslí, že český krasobruslařský svaz požaduje až moc těžké podmínky pro kvalifikaci na mistrovství světa a jiné další mezinárodní soutěže. A
v konečném výsledku to závodníkům spíš škodí, protože naši rozhodčí dávají nižší ohodnocení, a proto i na mezinárodních závodech dostávají míň bodů. A v porovnání s ostatními státy? Tam záleží spíš na oblíbenosti sportu. Myslím si, že pokud bude sport oblíbený v zemi a bude o něj zájem, tak budou i podmínky lepší. Vzhledem k tomu, že u nás je jaksi prioritní hokej, tak většinou krasobruslaři jsou na úkor hokejistů a jsou posunováni do ústraní. Za jak fyzicky náročné považuješ krasobruslení v porovnání s ostatními sporty? Tak jo, to bude dlouhý. Určitě je velice náročné, protože v krasobruslení se musí skloubit fyzička a rychlost atleta, zdatnost na ledě hokejisty, ohebnost gymnastky a ladnost baletky, takže vlastně musíme skloubit čtyři sporty v jednom. Velice náročné. Za to budu bojovat! (smích) Pozoruješ mezi sebou a ostatními vrstevníky nesportovci nějaký zásadní rozdíl? V čem je podle tebe člověk, který se od malička věnuje sportu jiný? V tom, že když řeknu ve společnosti, že se mi nechce se mi na trénink, tak většina nesportovců řekne „Tak se na to vykašli“ a tohle by třeba nikdy sportovec neřekl. Jsou sice dny, kdy se mi nechce, ale trénink se nedá
zrušit, přes to prostě nejede vlak. Dá se v tvém věku naplno věnovat sportu a zároveň dosahovat ve škole dobrých studijních výsledků? Myslím si, že je to náročné, ale že se to dá. Neříkám, že je to můj případ. Spousta mladých lidí na střední škole se sportem skončí. Čím je to způsobeno? Tak konkrétně v krasobruslení je to určitě u žen přeformování dívčího těla v ženské, kdy dívka přibere, narostou jí určité partie a určitým způsobem se jí změní těžiště těla a musí se s tím vyrovnat. Trvá to obvykle jednu sezónu, což spoustu holek odradí, protože jim to přestane jít, mají závodní propad a demotivuje je to. Takže kolikrát skončí. Potom může být důvod, že si najdou partnera, na kterého nemají čas, takže pak skončí. Anebo zranění. Měla jsi někdy momenty, kdy jsi chtěla pověsit krasobruslení na hřebík? Měla. Právě v pubertálním věku, kdy jsem cítila dost velký tlak otce, který si myslel, že ze mě bude mistrně světa a byl velice zklamaný, když jsem neměla výsledky, které by směřovaly na Olympijské hry. Tento tlak byl velice silný a to mě určitým způsobem odrazovalo od sportu. Co Tě nakonec přesvědčilo, abys u krasobruslení zůstala? 2
Srdíčko. Bruslíš si někdy jen tak pro radost třeba v zimě na zamrzlém rybníku? (smích) Určitě ne. Není to proto, že bych si nechtěla bruslit pro radost, je to z technických důvodů. Led na rybníku je nekvalitní, kolikrát jsou tam kusy kamení nebo listů a ničí se tím brusle. Ale kdybych měla možnost hodit na prázdnou ledovou plochu, tak toho určitě využiju. Nad čím přemýšlíš třicet vteřin před tím, než vyjedeš během závodů na led? Naprosto nad ničím. To je řekla bych největší stupeň koncentrace, kdy mozek vypne a nepřemýšlí naprosto nad ničím. Je pro Tebe obtížné vyrovnat se s porážkou? Umístění podle mě zas až tak nehraje roli, aspoň u mě. Pokud budu čtvrtá, což je podle mě nejhorší umístění, s čistým předvedením, tak to pro mě bude úspěch a pokud budu čtvrtá, protože jsem udělala začátečnické chyby, tak to pro mě bude zklamání a budu na sebe naštvaná a budu se tím užírat ještě nějakou dobu. K jakým zraněním na ledě nejčastěji dochází? Jaké nejhorší zranění jsi zažila ty sama? Paradoxně nedochází tak často ke zraněním přímo na ledové ploše, dochází většinou v terénu, protože tím, že jsou kotníky po většinu
doby uvázané v brusli, tak určitě svaly a vazy distrofují. A potom, když jdeme do terénu, tak noha není zvyklá na nějaké nerovnosti a nastávají výrony kotníků, přetrhané vazy atd. Pak třeba opotřebování plotének a samozřejmě problémy s koleny z dopadů. Já mám sama zkušenosti s problémy s kotníky, a nejhorší byly přetrhané vazy v kotníku. Máš pocit, že Tě sport o něco v životě připravil?
Těžko říct, tím, že jsem nezažila, jaké je to nesportovat, tak nemůžu říct, že by mi to něco ubíralo. Možná čas na učení, to asi jo. Ale není nic, čeho bych litovala. Jaké jsou v současnosti Tvé cíle? Teď monetárně je mým největším cílem jet celou sezónu bez zranění, což se mi zatím ještě nepodařilo v posledních čtyřech letech.
3
A jinak bych chtěla jet na Mistrovství České republiky čtyř zemí, což by byla Česká Republika, Slovenko, Polsko a Maďarsko Kdybys měla jedním slovem shrnout, co pro Tebe krasobruslení znamená, jaké by to bylo? Asi… vášeň. • autorka: Jana Šťastná
4
Lukáš Macek (18) je studentem maturitního ročníku. Jeho největšímu koníčku, plavání, se věnuje od malička. Ve svých osmnácti letech se může pochlubit hned několika medailovými pozicemi z jak českých, tak i mezinárodních závodů. Mezi jeho největší úspěchy patří druhé místo na mezinárodním závodě juniorů, zlatá medaile z Berlína a dalších 9 stříbrných a 10 zlatých medailí, které získal v juniorské kategorii. Lukáš je nejen znamenitým sportovcem, ale výborným studentem, jehož výsledky ve škole jsou důkazem toho, že studium a vrcholový sport mohou jít ruku v ruce.
Vedli Tě tví rodiče ke sportu od malička? Jaký k němu máte v rodině vztah?
V kolika letech ses naučil plavat? Pamatuješ si ještě, jaké to bylo, když jsi udělal ve vodě své první tempo?
Začínal jsem hrát basket, když mi bylo asi šest roků, ale to mě přestalo bavit, protože jsem se v kolektivním sportu moc dobře neviděl. A vzhledem k tomu, že oba moji rodiče plavali, tak jsem se rozhodl, že bych to mohl taky zkusit a už jsem se u toho zůstal.
Asi ve třech letech, ale to si moc nepamatuju. Rodiče mi říkali, že mě nechali poprvé plavat bez rukávků a vznášel jsem se na vodě. A co si pamatuju sám, to bylo asi ve třetí třídě v přípravce, když jsem začal chodit plavat.
Jak ses ke sportovnímu plavání dostal? Začalo to tak, že mi rodiče sami navrhli „Pojď, zkus si jít tady do přípravky, jestli Tě to bude bavit“, takže jsem si říkal super, zkusím na plaveckou školu. Tam jsem byl pět let, bavilo mě to a zlepšoval jsem se. Až jsem začal chodit na střední školu, kde mě to pořád baví.
Jak dlouho jsi čekal na první úspěchy na závodech? Musel jsem na něj čekat. Začal jsem plavat, když mi bylo deset a vlastně takový první individuální úspěch, když nebudu počítat štafetu, přišel až tak v šestnácti v patnácti, když jsem byl na mistrovství republiky třetí. Pamatuješ si své první vítězství? Co se Ti tehdy honilo hlavou? Byly občas „pouťově“ závody, které moc nepočítám. Ale teď ve třeťáku v prvním pololetí jsem poprvé vyhrál Mistrovství České republiky dorostu. Až nečekaně, byl jsem hodně překvapený a zároveň jsem byl hodně rád. Je pro Tebe samotný sport formou relaxu nebo vypínáš až po tréninku? Jak kdy, to je tak napůl, řekl bych. Někdy se těším na trénink, že vypnu a někdy se mi nechce na trénink, protože bych se radši věnoval něčemu jinému, třeba bych šel ven. Spousta mladých lidí na střední škole se sportem skončí. Čím je to způsobeno? Většina skončí, protože přestávají být dobří. Už se přestávají zlepšovat, nemají kde brát rezervy nebo už nemají čas. Mně zatím vyhovuje oboje, že mám čas, všude se de facto zlepšuju. Měl jsi někdy momenty, kdy jsi chtěla pověsit plavání na hřebík?
To bych neřekl. Na konci devítky jsem si říkal, tak ještě střední a pak asi konec. Ale zatím není důvod. Pozoruješ mezi sebou a ostatními vrstevníky nesportovci nějaký zásadní rozdíl? V čem je podle tebe člověk, který se od malička věnuje sportu jiný? Nemají žádnou motivaci k určitému výkonu. Řekněme v pátek je nějaká akce, a oni si řeknou proč ne, jdem tam. Ale já vím, že to pro mě není dobré, tak tam nejdu, protože by mi to moc nepřineslo, zároveň mě to nějak moc nebaví. Myslím si, že ta soustředěnost a ambice se v tom projevují. Dá se naplno věnovat sportu a zároveň dosahovat ve škole dobrých výsledků? I když se mám v obou směrech kam posouvat, věřím, že se dají skloubit a dosahovat na obou dobré výsledky. Máš pocit, že Tě port o něco v životě připravil? Určitě mi dává uspokojení, ale taky mě připravuje o nějaký ten čas, co bych mohl využívat k něčemu jinému. Ale na druhou stranu mám kamarády právě v plavání, takže si nemyslím, že by mě to připravovalo o nějaké zásadní věci. Za jak náročné považuješ plavání v porovnání s ostatními sporty?
Řekl bych, že docela dost. Když to porovnám s ostatními sportovci, kteří nemají tolik tréninku. Nicméně, ve srovnání s cyklistikou to není tak náročné, ale když se tomu člověk chce věnovat a chce něčeho dosáhnout, tak to vždycky stojí nějaké úsilí. Vynikáš i v ostatních sportech? Nedá si říct, že bych v nich vynikal. Ale nemám problém si jít zahrát fotbal, tenis, basket nebo si zaběhat. Jaký máš vztah ke kolektivním sportům? Já jsem zvyklý spolehnout se sám na sebe, zatímco třeba v hokeji je to o spolupráci, na což já nejsem tak zvyklý. Ale kdybych se tomu začal věnovat, tak bych s tím neměl problém. Kdybys měl na závěr shrnout jedním slovem, co pro Tebe sport znamená, jaké by to bylo? Uspokojení. autorka: Jana Šťastná
Petra Herzogová (17) se atletice věnuje teprve necelé tři roky, přesto už svými výkony strčí většinu svých kolegyň hravě do kapsy. Mezi největší úspěchy sympatické a vždy usměvavé studentky druhého ročníku patří tituly vicemistryně ČR v hale i na dráze na 800 m, mistrně ČR ve štafetě na 4x400 m v kategorii do 22 let, zlatá medaile z mistrovství družstev juniorů nebo bronzová medaile z mistrovství ČR družstev dospělých. Začala jsi s atletikou poměrně nedávno. Co Tě k tomu přivedlo? Ono je to složité. Můj děda byl sprinter a vždycky chtěl, aby ho někdo z naší rodiny následoval. A potom onemocněl, měl leukémii a řekl, že mu zbývají jenom tři týdny života. Proto jsme se rozhodla, že to s atletikou zkusím. Nakonec děda
přežil půl roku, ale dřív než jsem začala závodit, umřel. Ale že jsem začala běhat, ví. A vedli Tě tví rodiče ke sportu od malička? Jaký k němu máte v rodině vztah? Mamka hodně sportuje , taťka sportoval a teď už ne. Ale ve sportu mě podporují. 1
Jsou podle Tebe na školách žáci dostatečně vedeni k pohybu? No, ani ne. Je možné se naplno věnovat sportu a zároveň zvládat školu? Jo, dá se to, ale je to těžké. Většina lidí na střední škole se sportem skončí. Čím je to podle Tebe způsobeno?
Co Tebe samotného sportu drží?
u
Možná tím, že mají víc učení a nemají tolik času na sport. Měla jsi chvíle, kdy jsi chtěla s běháním přestat? Ne, spíš se školou (smích). Pozoruješ mezi sebou a ostatními vrstevníky nesportovci nějaký zásadní rozdíl? Sportovec má jiné postoje k různým věcem, bere všechno víc sportovně a neřeší tolik věci. Je pro Tebe sport formou odpočinku? Jo určitě, když jsem třeba naštvaná nebo vyčerpaná ze školy, tak si jdu na trénink odpočinout. Trochu jiným způsobem. Jak dlouho jsi čekala na své první úspěchy na závodech?
Zamrzí mě to, ale vyrovnám se s tím. Nejsem žádný nervák. Máš nějaký talisman nebo rituál před závodem, který Ti nosí štěstí? Dostala jsem od mého bratránka žirafu. Koupil mi ji v Zoo, že prý mám taky tak dlouhé nohy jako ta žirafa. Tak ji nosím na závody. Dal mi ji, když mu bylo pět roků a já zrovna měla sádru a on mi řekl, že je to proto, aby se mi už nikdy nic nestalo s těma dlouhýma nohama. Jaké máte ve Zlíně podmínky pro trénování? No, máme jen dvě haly a v zimě musíme běhat ve sněhu na jedné odhrnuté dráze, takže v zimě jsou špatné. Ale přes léto, podzim a jaro je to v pohodě. Jaké jsou Tvé cíle do budoucna?
Já jsem začala asi před třema rokama, pak jsem byla rok zraněná a měla jsem berle, takže to jsem rok netrénovala. No a první úspěchy přišly tak po roce trénování.
Chtěla bych splnit limit na mistrovství světa.
Jak se vyrovnáváš s neúspěchem na závodech?
Rizikové je přetrénování, Dochází k němu, když se málo regenerujeme. Chodí se třeba málo plavat nebo málo do sauny. Je to takové nevyzpytatelné,
K jakým zraněním u atletů nejčastěji dochází? Jaké nejhorší zranění jsi měla Ty sama?
2
přijde to a je z toho najednou zranění na čtvrt roku. Pro mě bylo nejhorší natrhlé lýtko a zlomená nártní kost. Máš oblíbeného sportovce/sportovkyni? Třeba Allyson Felixová, to je čtvrtkařka. Nebo Slovenku Lucku Klockovou, to je osmistovkařka, ale i z Čechů mám ráda například Masláka nebo Hejnovou. Máš pocit, že Tě sport o něco připravuje? Přijde mi, že trávím na trénincích hodně času a mohla bych být možná víc s rodinou, ale nevím. Kdybys měl na závěr jedním nebo dvěma slovy shrnout, co pro tebe sport znamená, jaká by to byla? Životní styl. autorka: Jana Šťastná
Šimon Hána (16), student druhého ročníku, se atletice naplno věnuje dva roky. Za tu dobu se nadějný dálkař a bývalý sprinter stal vicemistrem ČR v trojskoku, zvítězil na Mezistátních závodech vybraných zemí do 17 let a v dorostenecké kategorii je nejlepším Evropanem v dálce na rok 2015. Kromě toho je Šimon nedostižný znalec českých dějin a příležitostně i muzikant. Vedli Tě tví rodiče ke sportu od malička? Jaký k němu máte v rodině vztah? Rodiče mě vedli ke sportu, ať už to bylo judo, ping pong nebo tenis. Ale ne proto, abych to dělal na nějaké úrovni, nikdo v rodině není úspěšný sportovec, nejspíš proto, abych se trochu hýbal. Proč sis vybral právě atletiku? Fotbal nebo hokej Tě nelákali? Já mám sice strašně rád týmové a kolektivní sporty, ale jsem na ně úplně levý, takže dělám to, v čem jsem alespoň trochu dobrý.
Za jak náročnou považuješ atletiku v porovnání s ostatními sporty? Atletika může být náročná, ale taky velice jednoduchá. Záleží na tom, kterou disciplínu si člověk vybere. Já jsem skokan/sprinter a to je, řekl bych, velice jednoduché na rozdíl od vytrvalců. Oproti ostatním sportům si myslím, že určitě patří spíš k těm těžším hlavně po psychické stránce. Jak dlouho jsi čekal na svůj první úspěch na závodech? Už na prvním závodě jsem zaběhl poměrně solidní čas.
1
Pamatuješ si své první vítězství? Co se Ti tehdy honilo hlavou? Každopádně jsem tomu nemohl uvěřit, byl jsem z toho úplně mimo. Okamžitě jsem začal kontrolovat všechny republikové tabulky, postavení ve zlínských statistikách, rekordy a všechno. Úplně mi to zamotalo hlavu. Řekl bych, že půl roku po tom jsem nemyslel na nic jiného, a taky to tak ve škole vypadalo. Na co myslíš 30 vteřin před startem? Snažím se myslet na cokoliv jiného než na běh, abych nebyl vystresovaný. Třeba na školu, myslím prostě na cokoliv jiného.
Spousta mladých lidí na střední škole se sportem skončí. Čím je to podle Tebe způsobeno? Co Tebe u atletiky drží?
tréninku a dokážou být úspěšní v obou těhle směrech. Taky bych řekl, že člověk, který nesportuje, nemá tak vysoké sebevědomí.
Rozhodně je to proto, že nemají tolik času. Na oboru, na kterém jsem, je to dané a taky to mám vlastně jako povinnost.
Je pro tebe vyrovnat se s neúspěchem na závodech?
A drží mě motivace. A jaká je Tvoje motivace?
Nejsem úplně zklamaný, ale jsem příšerný cholerik, takže většinou to odnese trenér a trvá to tak hodinu, než se z toho dostanu. To většinou lítají tretry.
V atletice dochází nejčastěji k různým natržením svalů nebo natažením. Nejhorší co mě potkalo, byl zánět v kotníku a natržení třísla. Byl jsem tehdy snad dva měsíce bez tréninků a to byla právě ta chvíle, kdy jsem si říkal, že to už asi nemá cenu. Myslel jsem si, že kdybych pokračoval dál, tak se to může stát znovu.
Moje motivace je touha vyhrávat a porážet ostatní.
Co pro Tebe znamená trenér?
Je nějaká sportovní osobnost, ke které vzhlížíš?
Dá se naplno věnovat sportu a zároveň dosahovat ve škole dobrých výsledků?
Trenér pro mě dělá úplně všechno. Nejenže mě trénuje, ale kdykoliv mi ve všem poradí. Je hodně ochotný.
Je to Radek Juška-nejlepší český dálkař, který i na to, kolik mu je let, je úplně perfektní. Pochází tady nedaleko z Břeclavi.
Setkal ses někdy na závodech s nefér hrou?
Máš kvůli atletice nějakou speciální dietu nebo bereš doplňky stravy?
Určitě dá. Nejsem si zrovna jistý, jestli já jsem tím příkladem výborných výsledků ve škole, ale vidím u svojich spolužáků, že je to možné.
Ne úplně sport, ale rozhodně atletiku. A to už minimálně pětkrát.
Setkal, zrovna to byl poslední závod Mistrovství České republiky v družstvech a náš tým vyhrál, dá se říct, kvůli podvodu. Podal se úplně nesmyslný protest, díky kterému jsme nakonec vyhráli, a nebyl to úplně nejlepší pocit. Sice je to výhra, ale stojí to za to?
Je pro Tebe sport formou odpočinku?
Jsi spokojený se sportovním zázemím, které ve Zlíně máš?
Ne tak odpočinkem, ale rozhodně si tím krátím čas, takový koníček.
Tady to zázemí není nijak perfektní třeba oproti Praze, která je plná hal, skvělých posiloven a sportovních doktorů. Je to něco jiného, jsou tu horší podmínky. Ale možná díky tomu jsou výsledky na Moravě lepší.
Měl jsi chvíle, kdy jsi chtěl sport pověsit na hřebík?
Pozoruješ mezi sebou a ostatními vrstevníky nesportovci nějaký zásadní rozdíl? V čem je podle Tebe člověk, který se od malička věnuje sportu jiný? Je vidět, že ti, kteří dosahují ve škole výborných výsledků, mají taky neuvěřitelnou morálku na
Jak často dochází v atletice ke zraněním a jaké nejhorší zranění jsi měl ty sám?
2
Já žádné doplňky stravy neberu. Dietu nemám. Přijímám víc kalorií, než by bylo potřeba, protože mám problém s nabíráním svalů. Takže posilování jsme omezili na minimum a snažím se teď nabrat co nejvíc kilo tuků. Vynikáš i v ostatních sportech? Stručně. Ne, nevynikal a nejspíš ani nebudu. Máš pocit, že Tě port o něco v životě připravil? Ne. Myslím, že na střední škole se dá ještě všechno zvládat dohromady. Kdybych měl nějaké povolání a rodinu, tak všechno dohromady by asi nešlo. Ale takhle se dá všechno zvládnout.
Sport mě spíš obohatil, než aby mě o něco připravil. Kdybys měl jedním slovem shrnout, co pro Tebe sport znamená, jaké by to bylo? Uspokojení. Ten pocit, když se v přípravě běhá deset kilometrů, na což skokani jako já nejsou vůbec stavění je k nezaplacení. Nejsem schopný chodit, jsem úplně vyčerpaný, ale ten pocit z překonání sebe samotného. To je ono.
3
Tomáš Holý (19) je jedním z nejtalentovanějších atletů ve Zlínském kraji. V současnosti má student sportovní třídy před maturitou, výborných sportovních výsledků však dosahoval již na základní škole. V současnosti má na svém kontě nespočet úspěchů a je držitelem zlínského juniorského rekordu v trojskoku (14. 65 m). Mezi jinými zvítězil na Mistrovství Moravy a Slezska v hale 2015 či na Mistrovství ČR juniorů na dráze. Vedli Tě rodiče od malička ke sportu? Jaký k němu máte v rodině vztah? Taťka hrával hokej a rekreačně jezdívá na kole. Prarodiče dělali orientační běh a od malička mě vedli ke sportu a chtěli, abych těch sportů vyzkoušel víc a abych si pak vybral ten, který mi nejvíc půjde. A to byla atletika. Jak dlouho se atletice věnuješ? Začal jsem ve 2. třídě, když jsem chodil do přípravky. Odtud jsem odešel tak v 6.
třídě a potom jsem si dal zhruba na rok a půl pauzu. Od poloviny 8. třídy se snažím dělat atletiku výkonnostně. A poslední dva roky to beru už hodně vážně, nechodím si jen tak zaběhat nebo zaskákat, ale dělám to cíleně, že chci něčeho dosáhnout. Jsou podle Tebe na školách žáci dostatečně vedeni k pohybu? Řekl bych, že v dnešní době moderních technologií a mobilů se mládež sportu zas až tak nevěnuje, protože je 1
mnohem snazší sedět doma u počítače, než sportovat někde venku. Je to určitě horší než třeba před dvaceti lety. Podle mého názoru ve školách jsou upřednostňovány kolektivní sporty jako fotbal, florbal, protože třeba gymnastiku zvládnou ve třídě dva až tři lidi a někteří neumí udělat ani kotoul. Je možné se naplno věnovat sportu a zároveň zvládat školu?
Když je k tomu vůle a člověk chce, tak určitě ano. Ale je to hodně těžké. Většina lidí na střední škole se sportem skončí. Čím je to podle Tebe způsobeno? Co Tebe samotného u sportu drží? Někdo skončí ze zdravotních důvodů, někteří se pohádají s trenérem a některým brání profesní kariéra, protože vysoké školy jsou pro ně důležitější než sport. Což třeba pro mě ne, protože já sportem žiju od rána do večera a permanentně na něj myslím. Kdybych sport nedělal, tak nevím, co bych dělal. Neměl jsi někdy chvíle, kdy jsi chtěl atletiku pověsit na hřebík? Ne. Pozoruješ mezi sebou a ostatními vrstevníky nesportovci nějaký zásadní rozdíl? V čem je člověk, který se odmalička věnuje sportu jiný? Člověk, co odmalička sportuje, si může na sportu trénovat vlastní vůli, kterou pak může uplatnit i u něčeho jiného. A pokud si stanový nějaký cíl a dosáhne jej, tak získá sebedůvěru, kterou pak může uplatnit v něčem jiném. Jaký máš vztah ke svému trenérovi? S trenérem si dobře rozumím, bavíme se prakticky každý den a vede mě k cílům, ke kterým mířím, což se zatím daří.
Jak dlouho jsi čekal na své první úspěchy na závodech? Dva roky. Jak se vyrovnáváš s neúspěchem na závodech? Vždycky, dřív nebo později se s tím nějak vyrovnám. Já na závodech většinou soutěžím hlavně sám se sebou a se svými osobními rekordy a ostatní mě až tak nezajímají. Kdy jsi vyhrál svoji první medaili? To bylo letos, když jsem vyhrál zlatou medaili na Mistrovství Moravy a Slezska (v hale i pod širým nebem) v kategorii juniorů v trojskoku a na MČR jsem získal stříbrnou medaili, což považuji za svůj největší úspěch. Co se Ti tehdy honilo hlavou? Radoval jsem se nejen ze zisku stříbrné medaile, ale i z toho, že jsem byl tak trochu lepší než všichni ostatní. Máš nějaký talisman nebo rituál před každým závodem? Ano. Vždycky večer před závodem si pustím na YouTube světový rekord a opakovaně se na něj dívám. Máš oblíbeného sportovce/sportovkyni? V čem je pro Tebe vzorem? Já těch oblíbených sportovců mám samozřejmě víc, ale kdybych si měl vybrat jednoho, tak jakožto trojskokan mám za svůj vzor současného držitele 2
světového rekordu v trojskoku, legendárního Brita Jonathana Edwardse, který na MS 1995 v Göteborgu skočil 18.29 m. Líbí se mi na něm technika a lehkost, se kterou skákal. A že neuvěřitelně předběhl dobu a v téměř každém závodě závodil v podstatě sám se sebou. Aby ho soupeři překonali, tak by potřebovali čtvrtý skok. Za jak fyzicky náročnou považuješ svoji disciplínu v porovnání s ostatními sporty? Trojskok je technicky hodně náročná disciplína a začíná se s ním až v pokročilém věku. Takže já jsem začal skákat až jako junior a před tím jsem o trojskok vůbec neuvažoval. Takže si myslím, že pokud člověk dělá nějaké skoky nebo vrhy, tak je správná technika nezbytná. Máš kvůli atletice nějak speciálně upravený jídelníček? Nemám. Žádné změny vyložené nemám, nijak se v jídle neomezuju. Na co mám zrovna chuť, to si dám a nijak to neprožívám. Poznáš na člověku už od pohledu, jestli má k atletice dispozice? Řekl bych, že ano. Třeba poznám, jestli má někdo v nohách dobrou odrazovou sílu, to je na člověku vidět. K jakým zraněním u vás nejčastěji dochází? Jaké
nejhorší zranění jsi měl Ty sám? Nejčastější zranění atletů bývá natažení zadního stehenního svalu – tzv.hamstringu. To se mi stalo jednou na loňském halovém MČR. Párkrát jsem do stejného svalu dostal křeč, což mě taky vyřadilo ze závodu. A asi nejhorší zranění přišlo v květnu 2012, kdy jsem si poranil meniskus na pravém koleni.. Vynikáš i v ostatních sportech?
Nemyslím si to. Preferuji hlavně atletiku, takže pokud vyloženě nemusím dělat jiný sport, tak ho nedělám. Chtěl by ses věnovat sportu i po škole? Určitě. Jaké jsou Tvé cíle do budoucna? V sezóně 2016 bych chtěl jednak vylepšit zlínský halový rekord v trojskoku, nejenom v kategorii 20-22 let (ve které budu závodit), ale i ten
3
absolutní. Rád bych se stal prvním zlínským trojskokanem, který by v hale překonal 15 m. V letní části sezóny pomýšlím na letitý zlínský rekord pod otevřeným nebem, čímž bych se zařadil mezi českou špičku. Kdybys měl na závěr jedním nebo dvěma slovy shrnout, co pro tebe sport znamená, jaká by to byla? Životní styl. autorka: Jana Šťastná
