2015/10 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní
V Praze nově působí kazatel pro mladé lidi a studenty „Velmi by nám pomohlo, kdyby kazatelé či rodiče poskytli informaci o studentech, kteří do Prahy míří nebo tu již žijí. Pokud tedy stojí o naši cílenou snahu napomoci mladému člověku někam patřit a zůstat u Hospodina,“ říká Josef Dvořák, kazatel pro mladé lidi a studenty v Praze. Byl jsi povolán do Prahy jako kazatel pro mladé lidi. Můžeš se krátce představit? Jsem absolventem tzv. sázavského „Žaludova semináře“. Vysokoškolské vzdělání jsem si doplnil spolu s některými kolegy na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. Z odborného rance teologie si hýčkám biblistiku (Starý zákon), pokouším se sledovat bádání ve starověké religionistice a snažně naslouchám filozofii. Během dvouleté nástupní praxe jsem nahlížel do kazatelské dílny bratra M. Žaluda, tehdy působil na sborech Praha-Smíchov a Praha-Dejvice. Následovala příležitost prožít ještě jeden rok nástupní praxe, další formativní personou byl osobitý bratr V. Krupa (sbory Teplice, Litvínov, Most, Chomutov). Pak došlo na dvojí pětileté působení na sborech, nejprve Tábor a Jindřichův Hradec coby kazatel, poté Železný Brod, Turnov, Jičín v pozici vysvěceného kazatele, k čemuž přináležela kaplanská práce v nejpřísněji střežené věznici v Čechách, tj. ve Valdicích. Krátce jsem mohl okusit dobrovolnou duchovní službu v nemocnici Turnov. Momentálně s mou nejmilovanější ženou vychováváme a jsme vychováváni třemi dětmi. Jak bude vypadat Tvá práce? S rodinou jsme se do Prahy přestěhovali kvůli mému povolání církví zabývat se péčí o studenty. Podpořím zaběhlé mládežnické aktivity konkrétních sborů, například studentské bohoslužby ve sboru Vinohrady, Smíchovští se brzy začnou mořit přípravou bohoslužby mládeže zvané „Anděl“. Prioritu dávám společnému čtení i vykládání Bible, ovšem nejvýznamnější úsilí vynaložím na pastorační snahu. Součástí pracovního nasazení je též vysokoškolská činnost INRI road. Tzv. vyučování za účelem křtu by mělo zůstávat v rukou kazatelů a kazatele taktéž budu respektovat jakožto „tváře sborů“ za danými počiny studentů. Své poslání delegované církví přijímám v jádru ve dvojím: naslouchat mladým lidem a napomáhat jim v rozhodování z hlediska duchovní perspektivy života; ta – dle mého soudu – pramení z živé víry, důvěry Bohu Hospodinu, že mu na nás záleží a do našich životů spásně vstupuje. Slůvko „spásně“ v kontextu mladých lidských příběhů chápu vedle významu absolutní záchrany za hranicí smrti též ve smyslu „uzdravit“, „zahojit“ ze všemožně zlomených či nalomených vztahů (k sobě i vůči druhým).
26 26
10/2015 Advent Impulz A 10/2015
Na jaké akce se mohou mladí lidé těšit? Mladí lidé, studenti i vysokoškoláci, se mohou těšit na taková setkání, která vyplývají z jejich spirituální touhy i obětavé aktivity. Mé napomáhání chce spolupůsobit ve snaze, abychom byli otevření pro spolužáky, kamarády, sourozence, u kterých Pán Bůh probouzí víru, abychom byli společenstvími, skrze která si je může přiblížit k sobě. Mezi hledající však (spolu s Českým sdružením) zahrnujeme „naše“ mladé lidi i děti, kteří přicházejí do Prahy studovat z celé Česko-Slovenské unie. Proto by nám velmi pomohlo, když by kazatelé či rodiče poskytli informaci o studentech, kteří do Prahy míří nebo tu již žijí. Pokud tedy stojí o naši cílenou snahu napomoci mladému člověku někam patřit a zůstat u Hospodina. Každý sbor v Praze zachovává svou specifickou atmosféru, vedle toho se mladí lidé mohou setkávat spolu s veškerou vzájemnou jinakostí. Pestřejší soudobá barevnost duchovních přístupů k životu pod střechou naší církve je darem dobře odpovídajícím potřebám světa mladých lidí.
INRI road Brno zahájilo 10. rok své existence Je tomu deset let, co v Brně vznikla křesťanská studentská organizace INRI road, která sdružuje věřící studenty i jejich nevěřící kamarády a nabízí jim prostředí, kde mohou budovat nejenom přátelství mezi sebou, ale i vztah s Bohem. Postupem let se tato organizace rozšířila i do dalších měst, jako je Olomouc, Ostrava, Bratislava, Praha, Pardubice a Hradec Králové. Brněnská INRI road zahájila nový akademický rok studentskou bohoslužbou s názvem „Začít znovu, začít lépe“. A začalo se opravdu velkolepě. Sešlo se rekordních 130 mladých lidí, mezi nimiž byl i velký počet nováčků. V rámci studentské bohoslužby se představil také nový brněnský projekt – INRI TV. Jedná se o zpravodajství, které přináší nejnovější informace ze světa brněnské INRI road a snaží se tak přiblížit veškeré dění těm, kteří INRI road pravidelně nenavštěvují. Týden po bohoslužbě se v Brně rozjely různě zaměřené skupinky a aktivity. Mladí lidé tak mají možnost navštívit například florbal, kurz vaření, studium knih Ellen Whiteové či modlitební skupinku s názvem Horká linka k Nejvyššímu. Rozpis všech aktivit (nejen brněnských) naleznete na internetových stránkách www.inriroad.org.
dvent 10/2015 A 10/2015 IAmpulz
27 27
T ýden duchovní obnovy
Na začátku září jsme měli možnost zúčastnit se akce s názvem „Týden duchovní obnovy“, kterou pořádala organizace INRI road. Tato akce probíhala na chatě Karolína, a to již popáté. Mnozí z vás moc dobře vědí, o čem tato akce je. Pro ty, kteří ale ještě neměli možnost se jí zúčastnit nebo o ní dokonce nic nevědí, bych jen doplnil, že smyslem tohoto týdne je prohloubení našeho osobního vztahu s Bohem, a to tím způsobem, že je každý den vymezený čas pro osobní meditaci. Čas daný na toto ztištění trval vždy 4 hodiny, v průběhu kterých jsme mohli přemýšlet jak nad daným tématem toho určitého dne, tak nad různými otázkami, které máme vůči našemu Bohu, anebo jen tak k modlitbě, čtení Bible a rozjímání. Tento týden si pro nás řečníci (Marek Harastej, Daniel Huvar, Tomáš Harastej a Daniel Kašlík) připravili několik témat/příběhů: Abraham a obětování Izáka; pronásledování Davida Saulem; Mojžíš a jeho setkání s Bohem; Elijáš na hoře Karmel; Ježíš a pokoušení ďáblem. Všechny tyto příběhy a otázky z nich vzniklé nám byly průvodcem při každodenním rozjímání. K tomu byl ještě každý večer doplněn o přemýšlení nad modlitbou „Otčenáš“. Podpora pro naši duchovní obnovu byla tedy opravdu bohatá. To ale nebylo vše, o co se organizátoři v rámci Týdne duchovní obnovy postarali. Jako lidé potřebujeme i tělesnou obnovu a o tu se nám starali sourozenci René a Irenka Palmeovi, podpořeni v druhé polovině týdne o velice nadaného, nebál bych se říct až šikovného kolegu Jiřího Galleho. Už od začátku týdne bylo na těchto dvou kuchařích-sourozencích vidět něco zvláštního – něco, co nám sice připadalo povědomé, ale přitom jsme to nebyli schopni pojmenovat. Postupem času nám ale začaly souvislosti docházet – tito lidé nám nepřijeli „jen“ vařit, oni přijeli rozšířit význam Týdne duchovní obnovy o Týden tělesné obnovy v podobě, nebál bych se říct – gastronomického zážitku. Každý ví, že pro duševní rovnováhu je potřeba i pohyb a pro ten bylo dostatek času každý den – a to buď v podobě sportů nebo výletů. Jeden den v týdnu jsme dokonce měli možnost zažít i atmosféru nejvyšších soutěží, jako je všem známá Evropská liga nebo Liga Mistrů za doprovodu známých komentátorů Tomáše H.osáka (někdy také přezdívaného Harastej), jeho kolegy Michala S.usíka (zvaného Sirka) a rozhodčího Toma Meiring.ollina (jinak také Tom). A tak nám toto vše bylo dáno jako malý bonus nebo podpora na jednom z úseků naší cesty s Bohem. Každý z nás si prožil své a to si odnáší – někoho Bůh povzbudil a potěšil, někoho zastavil a napomenul, jiný ví, že to nebyl on, kdo jednal. A tak jsem přesvědčený, že celý tento týden byl pro nás větším či menším mezníkem v životě s naším Bohem. Jakub Machoň
28 28
10/2015 Advent Impulz A 10/2015
Rail tour 2015 Že Rail tour je pětidenní adrenalinový závod, který pořádá organizace INRI road, to už kdekdo ví. Týmy v něm dobývají stanovené checkpointy po České republice a pohybují se pouze vlakem a pěšky. Jaké je vyzkoušet si ho na vlastní kůži? Tolik adrenalinu za tak krátkou dobu jen tak někde neprožijete. Jestli vyjdou spoje, co mají v plánu ostatní týmy, zda je dostatek času do odjezdu vlaku, to vše vás nenechá chladnými. Je to jako na horské dráze. Chvíli naprostá euforie z očekávaného vítězství, hned nato smutek z případného neúspěchu. Slzy vyčerpání i radosti z výhry. Rail tour je pro mě už téměř srdcová záležitost a do jisté míry i závislost. To prostě nejde nejít. I když letos to tak s naším týmem skoro dopadlo. Finální rozhodnutí jít a počet členů v týmu se poskládal až pár minut po startu. Nakonec jsme ale zjistili, jak dobré rozhodnutí to bylo. Já si tento ročník naprosto užila a jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí zeleného týmu. Byla jsem s lidmi, které mám opravdu ráda, a nuda s nimi rozhodně nebyla. Veselo jsme měli hodně často. Mám plno vzpomínek, při kterých mi nejde nesmát se, kdykoli si je připomenu. Ač je to asi paradox, tak jsem si velmi odpočala od běžných starostí a vyčistila si hlavu. Pokud jste alespoň trochu soutěživý člověk, tak všechny problémy jdou stranou. Během závodu přemýšlíte pouze nad strategií: jak dlouho pojedete vlakem na další checkpoint, kolik má kilometrů, jestli je na něj dostatek času a jaké to bude převýšení. Navštívili jsme spoustu zajímavých checkpointů, až mě někdy překvapovalo, jak krásná místa v České republice jsou. Některá mě okouzlila natolik, že se na ně chci určitě vrátit.
dvent 10/2015 A 10/2015 IAmpulz
Velmi nás podporovali přátelé. Vryly se mi hluboko do paměti okamžiky, jak se k nám někteří na kousek cesty připojili, připravili nám jídlo, posílali „fanouškovské SMS“. Dobře našlápnuto jsme měli od prvního dne. Brzy jsme získali tu nejvyšší příčku a celý závod jsme si ji nenechali vzít. Byli jsme rozhodnuti až do konce závodu nepolevit a neztratit odvahu bojovat s ostatními týmy o každý checkpoint. A hlavně: měli jsme promyšlenou strategii, za kterou patří dík našim výborným navigátorům. Je vůbec něco, co jsme podcenili? Leda maličkosti, jako to, že jsme neměli pláštěnky, protože přece nebude pršet (a taky že nepršelo ), náhradní baterky do čelovky by se při nočním bloudění lesem také možná hodily. A sportovní obuv je poměrně nezbytná, jenže když k ní nemáte tkaničky, tak nezbude než konstatovat: „A jejda.“ Do cíle jsme ale došli s pokorou, v napětí a lehkém rozladění, jak to nakonec skončí. Ač jsme očekávali úplně jiný výsledek, první místo bylo naše. A už bylo zase dobře . Závěrem patří poděkování organizátorům (hlavně naší skvělé zapisovatelce) a fanouškům. A obdiv všem účastníkům za jejich skvělé výkony. Těším se na další ročník. Lenka Hodrová
29 29
T ýden spirituality – V přítomnosti Nejvyššího Je teplý letní večer, slunce přestává osvěcovat zemi, stíny pozvolna vylézají ze svých úkrytů a plazí se do ticha, krkonošská příroda se ukládá ke spánku. Ne tak bělající se ovečky. Po celodenní pastvě se rozhodují dát vědět světu kolem, že jsou tady také. A zatímco hlasitě bečí ze všech sil, za okny chaty sedí skupina mládežníků z celé republiky. Proč se na toto místo vydali právě v tuto dobu? Odpověď na tuto otázku si zrovna jeden po druhém sdělují. Není to náhoda, že se tu společně octli. Spojuje je touha žít víc, plněji, setkat se se Stvořitelem toho všeho – Hospodinem. A jsou odhodláni ponořit se do poklidného dobrodružství příštího týdne, které je už očekává. Takto začíná neobyčejný srpnový týden, Týden spirituality pořádaný studentskou organizací INRI road. Nacházíme se na malebném místě s názvem Rezek, ukrytém v srdci Krkonoš. Rozhodli jsme se nechat pokud možno všechny své starosti doma a tento vzácný čas věnovat pouze Bohu. Chceme se utišit, naslouchat. Chceme najít to, co se nám tak těžko hledá v uspěchaném všedním životě – najít Hospodina. A do tohoto hledání se pouštíme s nadšením. Při tomto hledání ovšem nejsme odkázáni pouze sami na sebe. Pomáhá nám šest hostů. Šest zkušených kazatelů, kteří za námi postupně přijíždějí – Miroslav Kysílko, Petr Staš, Pavel Šimek, Petr Harastej, Jiří Veselý a Radomír Jonczy. Sdílejí se s námi o svém životě, o tom, jak oni hledají Boha a jak jej nalézají. Život ale není pouze růžový, a tak nám vyprávějí i o tom, že pro ně často Bůh zůstává ukrytým a vzdáleným. Malují nám postupně velký obraz chození s Bohem, každý z nich svoji část. Ty části se přece jen tolik doplňují a nám ukazují, jak vypadá život v realitě. To hlavní dobrodružství ale přichází až následně – ten vzácný čas aplikovat všechno to, co jsme slyšeli. Vydáváme se do okolní přírody, každý sám jen se svou Biblí a zápisníkem. Máme před sebou několik hodin o samotě uprostřed zeleného chrámu – jenom my a náš Stvořitel. Čteme Bibli, přemýšlíme, mlčíme, nasloucháme, rozmlouváme. Jen my a On – Bůh. Čas na proměnu, čas na odevzdání se. Kromě Boží přítomnosti si také užíváme přítomnosti sebe navzájem. Sportujeme, zpíváme, povídáme si, vyrážíme na výlety do okolí a společně obdivujeme tu krásu života, kterou máme k dispozici. Podobně jako Mojžíš vystupoval během svého života na horu, aby se setkal s Hospodinem, vystupujeme i my společně do výše 1420 m a rozhlížíme se po krajině, která vypráví o Boží velikosti. A je skutečně na co se dívat a komu děkovat. Je již chladnější letní večer, slunce přestává osvěcovat zemi, stíny pozvolna vylézají ze svých úkrytů a plazí se do ticha, krkonošská příroda se ukládá ke spánku. Skupina mládežníků právě společně slaví Večeři Páně. Zanedlouho se opět rozjedou do svých domovů. Nadchází ta nejdůležitější část – život, chození s Bohem. Jana Hořínková
30 30
10/2015 Advent Impulz A 10/2015
