Magazín 20. č í s l o
vydává
Úvodní slovo Milé čtenářky, milí čtenáři, dvacáté číslo magazínu GaRP vychází v době, kdy již několik měsíců poskytuje Zuccottiho park v New Yorku dočasné útočiště těm, kterým došla trpělivost s vysokou nezaměstnaností, propastnými společenskými rozdíly a závratnými zisky ve finančním sektoru. Stoupenci hnutí okupujícího Wall Street sice nenabízejí recept na tyto nešvary, přesto je nelze přehlížet – ztělesňují totiž naštvanost části západní veřejnosti na finanční elity i nedůvěru ve změnu k lepšímu prostřednictvím klasických demokratických institucí. Jiří Čáslavka a Petr Lebeda se v prvním z článků pokoušejí odhalit hlubší příčiny (nejen) newyorských nepokojů, které udržují při životě veřejnou debatu o tom, co vlastně vedlo k velké krizi. Poukazují na to, že zpočátku upozaděná hypotéza o příliš velkém vlivu finančního sektoru, který se úspěšně brání zdanění a regulaci, ale odčerpává zdroje i zisky z reálné ekonomiky do virtuálního kasina finančních trhů, nabývá v poslední době na významu. Otázkou podle autorů zůstává, jak vyřešit dopady krize a zklidnit horké hlavy okupantů. Vede cesta přes ekonomický růst, který je podle většiny ekonomů jedinou možností, jak se z krize dostat? Nebo by mělo zvítězit přesvědčení o svržení kapitalismu, které zastávají mnozí z těch, co okupují Wall Street? Také na protější straně zeměkoule, v Jihoafrické republice, situace houstne. Jihoafrický Durban se pro letošní rok stal dějištěm konference OSN o změnách klimatu. Jedním z klíčových témat summitu je osud jediného mezinárodně
Foro Occupy Wall Street / Autor: Matt Mc Dermott Zdroj: Flickr.com
závazného nástroje zaručujícího snižování emisí skleníkových plynů dle jasných pravidel, tedy Kjótského protokolu, po roce 2012. Přestože se jedná o nedokonalý nástroj, který v současnosti zahrnuje jen malou část světových emisí skleníkových plynů, uvádí Jan Doležal ve svém komentáři některé argumenty, které hovoří pro jeho přijetí. V posledním příspěvku dvacátého čísla GaRPu se vrátíme z neklidných mezinárodních vod do české kotliny. V polovině listopadu organizoval Glopolis ve spolupráci s Informačním centrem OSN seminář zaměřený na téma lidských práv v africkém kontextu, vazbu mezi zemědělstvím a chudobou a na výzvy spojené s investicemi do africké půdy. Seminář také blíže seznámil účastníky s pojmem „zá-
Obsah Úvodní slovo.........................1 Zaostřeno..............................2 Hledá se jiný kapitalismus
Komentář..............................4 O peníze jde na summitu v Durbanu až na prvním místě
Nakonec................................5 Seminář Investice do zemědělské půdy v Africe
bory půdy“ (v originále landgrabbing), který není v českém kontextu příliš známý. Hlavní poznatky z akce shrnuje nakonec Dagmar Milerová Prášková. Inspirativní čtení Vám za tým Glopolis přeje Ingrid Mitáčková
(1)
Hledá se jiný kapitalismus Nechceme už dál tolerovat kombinaci vysoké nezaměstnanosti, propastných společenských rozdílů a závratných zisků ve finančním sektoru. To je ve stručnosti poselství protestního hnutí, které už několikátý měsíc „okupuje“ Wall Street. Přestože protestující nenabízejí přijatelnou alternativu, je nutné brát je vážně. Reprezentují totiž naštvanost části západní veřejnosti na finanční elity i nedůvěru ve změnu k lepšímu prostřednictvím klasických demokratických institucí. Ekonomická čísla dávají dočasným obyvatelům Zuccottiho parku v New Yorku za pravdu. Spojené státy nezažily od dob velké deprese ve 30. letech minulého století devítiprocentní nezaměstnanost (s výjimkou krátké krize v roce 1980). Při započtení lidí, kteří nedobrovolně pracují jen na částečný úvazek anebo na hledání práce rezignovali, se míra nezaměstnanosti podle amerického ministerstva práce pohybuje dokonce kolem 17 procent. Podobně depresivní obrázek se rýsuje při pohledu na platy a rozdělení bohatství. Průměrné mzdy za poslední půlstoletí v USA stagnovaly na zhruba 18,5 dolaru za hodinu (očištěné o inflaci, v cenách z roku 2008). Zatímco dělnickým profesím od roku 1990 vzrostla mzda jen o 4,3 procenta, zisky firem (po zdanění) se zdvojnásobily a platy vrcholných manažerů stouply takřka čtyřikrát. Podle renomovaného Institutu pro mezinárodní finance dnes banky opět rozdávají bonusy stejné či větší než před pádem Lehman Brothers. Dost na tom, že práce je v důsledku nezadržitelné globaliza-
ce a překotného technologického vývoje velmi těkavá a nejistá. V jazyce politické ekonomie, kterou po letech pravicových doktrín celé hnutí rehabilituje, dnes práce především na celé čáře prohrává s kapitálem.
ší míru regulace a minimalizaci veřejných výdajů zajistit koupěschopnou poptávku. Ani jak roztočit kola ekonomiky bez riskantního zadlužování a nafukování realitních, komoditních či jiných spekulativních bublin.
Hlubší příčiny Okupace Wall Street se snaží udržet při životě veřejnou debatu o tom, co vlastně vedlo k velké krizi. Ekonomové nabízeli různé výklady: od zahlcení USA „levnými“ dolary z Číny a dalších exportních ekonomik přes špatnou či nedostatečnou regulaci finančních trhů až po selhání kapitalismu jako takového. Hypotéza o příliš velkém vlivu finančního sektoru, který se úspěšně brání zdanění a regulaci, ale odčerpává zdroje i zisky z reálné ekonomiky do virtuálního kasina finančních trhů, zpočátku neměla mezi ekonomy mnoho příznivců. Vývoj i podrobnější výzkum však jí mezitím dal v mnohém za pravdu. Nejde jen o to, že záchrana finančních trhů z peněz daňových poplatníků omezila veřejné zdroje, zvláště důležité pro chudší skupiny, a stáhla řadu zemí či celých regionů zpět do ekonomické krize, na čemž mnozí finančníci vydělali.
Z krize se nemůžeme dostat tak, jak jsme se do ní dostali. Potřebujeme ucelenější pravidla pro finanční instituce, která by eliminovala nezodpovědné riskování a kulturu zaměřenou jen na krátkodobý zisk. Aktuálně je nutné zvýšit kvalitu a množství kapitálu bank a zabránit opakování situace, kdy by se znovu musely spoléhat na peníze daňových poplatníků. Za chybné investiční strategie musejí nést odpovědnost v první řadě akcionáři. V době rozpočtových škrtů, které ohrožují kvalitu a dostupnost veřejných služeb, však lze těžko tolerovat situaci, kdy je finanční sektor dlouhodobě daňově zvýhodněn. Aktuálně je na stole návrh na zdanění mezinárodních finančních transakcí, jehož přijetí by znamenalo značný fiskální, regulatorní i symbolický význam. Jeho praktický dopad na běžné klienty by však byl minimální, protože tato daň se na běžné finanční činnosti nemá vůbec vztahovat.
Renomované instituce typu MMF, ale i samotní zástupci nefinančního byznysu kupříkladu poukazují na vztah mezi ekonomickou nerovností a nedostatečnou agregátní poptávkou. Jinými slovy, pokud významné části populace aspoň minimálně nerostou příjmy, nemá kdo kupovat vyrobené zboží a služby a ekonomický stroj se zadrhává. Ukazuje se, že ani export není všespásným řešením – všichni nemohou být čistými vývozci.
Mezi další klíčová opatření v oblasti finanční regulace patří registrace hedgeových fondů a jejich informační povinnost o stupních rizika, které podstupují, a větší transparentnost trhů s deriváty, což by mělo omezit nadměrné spekulace. Všechny mimoburzovní transakce (OTC) by měly být hlášeny a zpřístupněny orgánům dohledu. Efektivní zakročení proti daňovým rájům si však vyžaduje koordinovaný postup celého mezinárodního společenství. Potřebné jsou rovněž změny v systému odměňování vedoucích pracovníků, aby byli motivováni ke správnému řízení rizik a odrazováni od nadměrného riskování.
Většina ekonomů se shoduje na tom, že z krize nás vyvede pouze ekonomický růst. Neříkají však, jak při celosvětových závodech o niž-
(2)
V dlouhodobějším horizontu by se mělo uvažovat i o rozdělení bank, které jsou příliš velké a systémově důležité, na menší, které nebudou s to vydírat vlády, ale budou stát na zodpovědnějších základech. Tímto by se měla přesunout minimálně část peněz z virtuální do reálné ekonomiky a sloužit tak podnikům i občanům, což by v konečném důsledku mohlo vést k růstu pracovních příležitostí. Státy se musejí také postupně vyvázat ze své závislosti na finančních trzích, což vyžaduje, aby byly schopny financovat svůj provoz, veřejné služby a investice do infrastruktury především z daní. V mnoha ohledech již dnes národní státy nestačí na globalizované finanční trhy, je tedy zcela namístě posilovat globální spolupráci, jinými slovy globální vládnutí.
Foto: Occupy Wall Street / Autor: Caroline Schiff zdroj: Flickr.com
Uvězněni v systému Mladí lidé na Západě dnes už příliš nevěří ve schopnost politických stran prosadit radikálnější změny, ale spíše se angažují v malých místních kauzách, které se nezřídka odehrávají mimo pravolevou dichotomii. Vedle toho se však mnozí z nich cítí uvězněni v systému, v němž je jejich existence poměřována především penězi a k němuž, podle všeobecně sdíleného přesvědčení, neexistuje žádná alternativa. Mnozí z těch, co okupují Wall Street, proto chtějí svrhnout kapitalismus jako takový a dílčí reformy považují spíše za zdržování a ztrátu času. Takový scénář by byl pro demokracii ještě nebezpečnější. Demokracie obstojí, pokud budou
protestující v ulicích hledat řešení v rámci zákonů a když politici co nejdříve přijdou s iniciativami, které odpoví na vzrůstající, oprávněnou kritiku zleva i zprava. Většina odborníků, kteří hodnotí současný stav bez ideologických brýlí, se shoduje, že je třeba zachovat a podporovat podnikavost a svobodnou iniciativu lidí, ale zároveň udržet nerovnosti na snesitelné úrovni. Současné demokracie to bezesporu umožňují, ale bez zásadnějších změn nejen ekonomického, ale i politického myšlení se to neobejde. Autoři Petr Lebeda a Jiří Čáslavka
(3)
O peníze jde na summitu v Durbanu až na prvním místě Osud Kjótského protokolu po roce 2012 je jedním z klíčových témat klimatického summitu, který se koná v jihoafrickém Durbanu. Proč vlastně tolik humbuku pro nástroj, který v současnosti zahrnuje jen malou část světových emisí skleníkových plynů? Protokol totiž nikdy neratifikovaly Spojené státy, přestože se na jeho vzniku v roce 1997 aktivně podílely, a neřeší ani enormní nárůst emisí v rychle se rozvíjejících ekonomikách globálního Jihu. Důvodů, proč tento nedokonalý nástroj zachovat a vdechnout mu nový život, je více. Předně představuje jediný mezinárodně závazný nástroj zaručující snižování emisí skleníkových plynů dle jasných pravidel, které měří každému stejným metrem. To je klíčové zejména s ohledem na globální rozměr změny klimatu. Budoucí režim by měl stávající zkušenost využít, ambice a environmentální účinnost spíše prohlubovat. Jinak se může stát, že dvacet let po vzniku Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) udělají diplomaté v Durbanu jeden krok vpřed, a dva nazpět. Pokud se nepodaří zajistit druhé období Kjótského protokolu, zbude nevyužitá prázdná skořápka bez konkrétních závazků, přestože právně by protokol i nadále zůstal v platnosti. Druhým a neméně pragmatickým důvodem pro zachování životaschopného Kjótského protokolu je systém obchodování s kredity na vypouštění emisí skleníkových plynů, díky takzvaným flexibilním mechanismům. Ty vnášejí tržní prvky do úsilí snižovat emise skleníkových plynů. Vždyť i úspěšný český program Zelená úsporám
Ilustrační foto: Summit v Durbanu
by zel prázdnotou bez Kjótského protokolu. Jedním z takových nástrojů je mechanismus čistého rozvoje (Clean Development Mechanism), který dosahuje objemu 20 miliard USD ročně. Jde tak o druhý největší uhlíkový trh na světě po systému fungujícím v rámci Evropské unie (EU ETS). Mechanismus čistého rozvoje (CDM) umožňuje získávat uhlíkové kredity prostřednictvím financování projektů na snižování emisí v rozvojových zemích, a zajišťuje cenově efektivní způsob investování do čistějších technologií a plnění závazků vyspělých zemí. Firmy v průmyslových státech ušetří náklady a rozvojové země získají prostředky a technologie na efektivnější a ekologičtější využívání energetických a přírodních zdrojů či na investice do obnovitelných zdrojů energie. Nejen z těchto důvodů za zachování Kjótského protokolu bojuje zejména Čína, která realizuje 46 % projektů v rámci CDM, nebo Brazílie. Shodnou se tak nejen s Evropskou unií, ale i s nevládními organizacemi, či soukromým sektorem.
Očekávat výsledek bude obtížné až do posledních hodin trvání konference. Přesto jsou investoři a obchodníci právem znepokojeni a lze očekávat, že trh by při naplnění černého scénáře výrazně ztratil na objemu či zcela zaniknul. Osud tržních mechanismů v rámci Kjótského protokolu tak připomíná, že na podobných setkáních není v sázce jen klimatický systém naší planety, ale - pro někoho cynicky řečeno - i velké sumy peněz. Přestože globální trh s uhlíkem je zřejmě v nedohlednu, ač by si to EU jako pionýr v této oblasti přála, jde o stabilně rostoucí trh, který v roce 2010 dosáhl výše 142 miliard USD. V čím zájmu je, aby nadále nesílil?
autor Jan Doležal
(4)
Seminář Investice do zemědělské půdy v Africe V souvislosti se zajišťováním potravinové bezpečnosti se Glopolis v letošním roce začal hlouběji zabývat problémem záborů půdy v chudých zemích. Termín „land grabbing“ se v tomto kontextu v českém prostředí nevyskytuje příliš často, proto bylo cílem listopadového semináře „Investice do zemědělské půdy v Africe se zaměřením na lidská práva“ představit nejen tento fenomén, ale i zásadní problémy s ním spojené, zejména z lidsko-právní oblasti. Seminář proběhl v rámci projektu EvropAfrika: směrem k potravinové suverenitě s podporou Informačního centra OSN v Praze. Respekt, ochrana a naplňování lidských práv na africkém kontinentě Na prvním panelu vystoupil s úvodním slovem vedoucí Informačního centra OSN Michal Broža, Michael Romancov z Metropolitní univerzity v Praze a Monika Měrotská ze Společnosti přátel Afriky. Tato část se zaměřila obecněji na politickou, ekonomickou a sociální situaci, která vládne v afrických zemích. Přestože nelze házet všechny státy černého kontinentu do jednoho pytle, existují některé charakteristiky, které jsou společné většině zemí. Michael Romancov mimo jiné poukázal na to, že Afrika ztělesňuje hřiště mocností, které se přetahují o vliv a přístup k přírodním zdrojům. Mezi palčivé překážky rozvoje pak podle něho patří efektivita vynakládaných prostředků, nízká politická kultura, problémy se vzděláním či špatná infrastruktura. Monika Měrotská ve svém příspěvku hovořila o ekonomických a sociálních právech, protože tato
takzvaná druhá generace lidských práv bývá ve spojitosti s rozvojem upozaďována. Poukázala na to, že až dvě třetiny negramotných lidí v Africe jsou ženy a že většina afrických zemí si neumí poradit s dětskou prací. Mnozí Afričané se také potýkají se špatnými pracovními podmínkami a porušováním pracovních práv, minimálním či omezeným přístupem ke vzdělání, špatným přístupem ke zdravotní péči a nízkou úrovní osvěty.
vo na potraviny, které státy musí respektovat, chránit a naplňovat. Nejen při implementaci rozvojové spolupráce je zapotřebí myslet na posílení role drobných farmářů při rozhodování, zajištění jejich přístupu k půdě, půjčkám a informacím. Je také nutné prosazovat posílení postavení žen jako partnerek v rozvojových projektech a průřezově prosazovat rovnost žen a mužů ve všech společenských oblastech.
Vztah mezi lidskými právy a rozvojem Naplňování a dodržování lidských práv není jen cílem, ale i nástrojem pro rozvoj chudých zemí. Lidsko-právní přístup, který tuto myšlenku zdůrazňuje, je považován za základní strategii také pro dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. Na tomto panelu tak vystoupil Alemayehu Kumsa z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, Aurele Destrée z Glopolis a Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů.
Land grabbing Lidská práva jsou však v mnohých afrických zemích ohrožována trendem rozsáhlých investic do zemědělské půdy, které nabraly na síle po ekonomické a potravinové krizi v letech 2007/8. Tyto především zahraniční investice mají na jedné straně potenciál posílit podfinancovaný zemědělský sektor, na straně druhé s sebou nesou obavy z možných negativních důsledků, které na semináři představil spolupracovník organizace FIAN Sylvain Aubry.
Z jejich úst zaznělo, že zásadní překážku rozvoje představuje korupce a že hlad nelze považovat čistě za problém nevyvážené nabídky a poptávky, ale také za politický problém. S tím souvisí dva základní paradoxy naší doby: za prvé, že na světě existuje dostatek potravin a za druhé, že hladoví ve většině případů farmáři nebo ti, kdo se přímo podílejí na produkci potravin. Ani genderový aspekt chudoby nelze opomínat, protože ženy a dívky tvoří dvě třetiny všech chudých a hladovějících. Vinu na tom nese nerovné postavení žen v ekonomické sféře (peněžně se například nevyčísluje práce v domácnosti či péči o děti), ale i nerovný přístup ke vzdělání nebo vlastnickým právům. Ruku v ruce s respektováním politických lidských práv proto musí jít i naplňování práv ekonomických, sociálních a kulturních, jako je prá-
Zastánci zahraničních investic do půdy často operují s argumenty podfinancovaného zemědělského sektoru, rozvoje venkova a tvorby nových pracovních příležitostí pro lokální populaci. Většinu investorů však tvoří soukromé subjekty, jejichž hlavním cílem je především zisk. Paradoxem této situace je však to, že investice ze zahraničí směřují především do zemí, které v minulosti sužovaly hladomory nebo kde je hlad chronicky zakořeněn a které jsou závislé na pomoci od Světového potravinového programu (WFP), jako například Etiopie, Súdán či Demokratická republika Kongo. Bezprecedentní je hlavně rychlost a rozsah současných záborů půdy, který dokládá příklad Madagaskaru, kde chtěla vláda pronajmout plochu větší než milión hektarů, což odpovídá zhruba
Kontakt: Glopolis, o. p. s., Soukenická 23, Praha 1, tel.: 272 661 132, mail:
[email protected] www.glopolis.org
(6) (5)
dvacetinásobku rozlohy Prahy. Svou roli zde hraje také politika biopaliv, kdy evropské země nejsou schopné vyprodukovat plodiny na biopaliva na svém území, a proto se zaměřují na levnou africkou půdu. Pronájem či prodej půdy má však zásadní vliv na lokální populaci, pro niž představuje voda, půda a přírodní zdroje nezbytnou podmínku k produkci potravin. V mno-
ha případech dochází k hrubému porušování lidských práv (lidé jsou vyháněni ze svých domovů bez odškodnění), přednost má intenzivní zemědělská velkovýroba na úkor drobného zemědělství, což má negativní vliv na životní prostředí. Bez závazných pravidel, která by regulovala chování investorů i hostitelských států, proto investice do půdy jen prohlubují již tak těžké postavení nejchudší populace planety.
Na semináři byla také představena publikace Glopolis „Zábory půdy v Africe: Hrozba pro potravinou bezpečnost“, kterou lze stáhnout na http://www.glopolis.org/cs/clanky/ zabory-pudy-v-africe/.
Vytvoření Newsletteru bylo podpořeno z prostředků Evropské unie a Ministerstva zahraničních věcí ČR.
Kontakt: Glopolis, o. p. s., Soukenická 23, Praha 1, tel.: 272 661 132, mail:
[email protected] www.glopolis.org
(6)
