V posledních letech se značně změnila politická i náboženská situace v oblasti Západozemí a přilehlých oblastech. Tato část podkladů se zajímá právě o politicko-náboženský vývoj v oblasti říše, ale i dalších významných mocností, které v tomto ohledu mohou výrazně promluvit. Vzhledem k posledním událostem a stávající situaci, v které se Taurea a vlastně celý Starý kontinent nachází, není pochyb, že možné aliance či případná občanská válka uvnitř říše mohou značně ovlivnit výsledek války proti Temným i vlastní vývoj uvnitř říše a to jak politický, tak i náboženský. Po mnoha tisících let totiž v rámci Taurey získala vliv i jiná náboženství než jen Víra v Šest, konkrétně vyznání Nástupce a také Víra v Jedinou.
Podepsáním smluv mezi Vyvolenou, Sedmihradím, Severním knížectví (Armarathi) a Tymerií vzniká poměrně silné společenství, často také nazývané jako Taureiská aliance. Ten samý rok jsou alespoň částečně osvobozeny země Nemerských od vlivu Ledové země díky pomoci Athamyru - je obsazen celý hlavní ostrov Nemerského souostroví a také Mrazivá tvrz, a zároveň je zásluhou Tranirových jednotek dobyto Tinamassi a s ním i velká část Centrální Taurey, královna tak dokazuje zbytku říše moc své aliance i vojska. V zemích Taureiské aliance je povolena svoboda vyznání a díky tomu zde rychle díky vlivu Zatracených stoupá význam Víry v Jedinou. Řád nestíhá včas reagovat a Víra v Šest se zde nyní zdaleka netěší takové úctě jako za dob před povstáním. Převaha víry v Bezejmennou pobuřuje některá knížectví, především na jihu a západě Taurey. Ačkoliv se Taureiská aliance vyloženě nestaví proti Řádu a jeho Víře v Šest, spolupráce mezi ní a Thirewií není taková, jak by si zástupci Řádu představovali. Sílící postavení Zatracených v zemích aliance tento vztah ještě více ochlazuje a celé vyjednávání mezi zástupci Víry v Šest a Taureiské aliance pohřbívá propojení mezi Řádem a Daethyrskou říší, zvlášť po její zradě, kdy nepomáhá vojenské výpravě aliance na své hranici proti vyznavačům temných bohů. To však neznamená, že by Víra v Šest v oblasti aliance byla významně omezována, pouze není cíleně šířena a podporována Řádem, který má ve zdejších oblastech silně omezené pravomoci a jedinou vlivnou skupinou Víry v Šest zde zůstávají představení Sluneční katedrály v Tinamassi. V západní části bývalé Taureiské říše se dostává aliance do střetu s nově vzniklým Západním svazem, když Lenohradští ztrácí kvůli intervenci Vyvolené a jejích jednotek celou oblast Severního knížectví, je však třeba si uvědomit, že zde došlo pouze k navrácení legitimního vládce z rodu Vilwardských zpátky na knížecí stolec Armarathi. Další spor se týká Centrální Taurey a především Tinamassi, které se ocitá pod kontrolou Taureiské aliance. Aliance se zde snaží o obsazení dalšího historického centra říše, Anthery. Zde sídlící rod Riavonský se však veřejně prohlašuje členem Západního svazu a v oblasti dochází k několika menším střetům mezi jednotkami obou uskupení, otevřené válce se však obě strany zatím raději vyhýbají. Pád Tethys, centra moci Zatracených, a také vzestup radikální Víry v Šest pod vedení Svaté gardy ohrožují již tak křehký stav Taureiské aliance, která nemá jednoduše zároveň na to, aby ubránila proti vyznavačům temných bohů severní bránu a taktéž udržela své oblasti proti Daethyrské říši a Západnímu stavu. Oblast Centrální Taurey je v bezprostředním ohrožení vojsk Západního svazu, navíc z jihu hrozí svatou válkou vojsko Řádu. Taktéž Sedmihradí začíná být ohrožováno ambicemi Daethyrských, kteří začínají tlačit na některé z rodů, aby se připojily k Daethyrské říši. Před Taureiskou aliancí tak stojí těžké měsíce a trochu jí alespoň na severu ulevuje Správcovo vojsko, které však zároveň zůstává velkou neznámou v oblasti.
Již od povstání proti správci, jehož se záměrně neúčastní a šetří tak své síly, Daethyrské knížectví postupně sílí. Když po invazi Temných na Starý svět říšská rada ztrácí moc nad Taureou, jsou to právě Daethyrští, kdo přichází k moci a začíná si nárokovat právo na okolní země, především Sedmihradí, ale i Tymerii a Thesii, které v dávných dobách rodu Daethyrských skutečně patřily. Plánem Daethyrských bylo vyhlásit království a postupně ovládnout celou oblast Taurey. Roku 5455 se také definitivně odtrhávají od zbytku říše. Zemřelý kníže Ramian I. po sobě nechává celkově čtyři potomky, tři dcery - Ariannu II., Nataliu a Nisu, a také nově objeveného syna Nikolaje, o kterém toho doposud nebylo příliš známo. Právě Arianna se prohlásila královnou a své knížectví Daethyrským královstvím. Nalezení Vyvolené však Daethyrským zkřížilo jejich původní plány, proto se rozhodli s Vyvolenou jednat v Thordis. Zde se jim podařilo zatlačit diplomatickou cestou, i když částečně také pod hrozbou vojenského konfliktu, a získali ruku budoucí královny pro prince Nikolaje. Bylo to právě jeho zásluhou, on sám navíc silně podporoval Taureisko-Daethyrskou alianci. Nakonec se však ukázalo,
že královna Arianna měla zcela jiné plány. Následující rok, po napadení hranic Sedmihradí, Tethys a také Daethysu žádala Vyvolenou o okamžitou vojenskou odpověď vysláním elitních Černých legií, ta také tak udělala. Daethys však nedodržel své povinnosti a nepomohl této výpravě u svých hranic, taureiští proto odstoupili od všech spojeneckých smluv včetně slíbeného sňatku. Zatímco Daethyrští vyjednávali na severu s Vyvolenou, na jihu měli dlouhodobě již jiné plány. S Thirewií se domluvili na spojenectví pod podmínkou, že se na jedné straně Thirewie připojí k říši Daethysu a podpoří v plné síle jeho snahu o ovládnutí oblastí Západozemí, na druhé straně Daethyrská královna vyhlásí v celé oblasti své vlády zákaz jakékoliv jiné víry než Víry v Šest. Tento plán byl vypracován přibližně v době, kdy se roznesla zpráva o návratu Vyvolené a také výrazném vzestupu vlivu Víry v Jedinou. Dalšími na řadě se staly oblasti Kieweathi a Killiahu, které stály v cestě skutečnému územnímu propojení Daethysu a Thirewie. Kieweathi bylo bezpečně chráněno z jihu a východu, bylo však zranitelné ze severu, i tak však mělo početnější vojsko, než je to Daethyrské. Daethyrští se zdráhali riskovat otevřený střet, neboť si nebyli jisti svou převahou. Nakonec se však i přes to postavili zde vládnoucímu rodu Etyneských v bitvě u tvrze Diwaniya. Zde se zprávy přicházející z jihu různí, výsledek bitvy však nikoliv. Daethyrští, jejichž jednotky vedla princezna Natalia, přesvědčivě zvítězili nad mnohem početnějším vojskem Kieweathi, podle některých to bylo pomoci magie, jiní zmiňují strašlivé draky. V bitvě padl vládnoucí kníže Kieweathi i jeho nejstarší syn. Daethyrští využili zmatku v zemi, okamžitě zasnoubili s mladším synem a v této situaci nastupujícím knížetem Kieweathi princeznu Nisu a tak získali kontrolu nad hlavním městem knížectví. Původně měla být oddána právě Natalia, ale ta odmítla. Ostatní páni se brzy poklonili a celé Jižní knížectví se stalo součástí Daethyrské říše. Knížectví Killiah a stejně tak Thesia se nyní neopovažovaly stavět mocným Daethyrským na odpor a připojily se k jejich alianci. Zvlášť Thesia Daethyrské vítala s otevřenou náručí. Ačkoliv se může zdát, že se posledních pár let Daethysu opravdu daří. Nedá se říci, že získaná spojenectví a vybudování Daethyrské říše byly zcela zadarmo. Vzestup moci Řádu a především Svaté gardy, která dokonce převzala rozhodující slovo v Thirewii, začíná ohrožovat rovnováhu v jižní části říše, jak ke vztahu k Velké Athee, tak i zbylým dvěma taureiským spolkům - Taureiské alianci a Západnímu svazu, které bezmezně nevyznávají Víru v Šest jako jediné náboženství a Svatá garda jim hrozí válkou, kterou si však Daethyrští uvnitř Taurey rozhodně nepřejí a raději by vše vyřešili diplomatickou cestou, jako se nyní snaží v Sedmihradí a taktéž v Údolí Zapomenutých, kam Arianna vyslala nejen svou sestru Nataliu ale taktéž strýce Calverase, aby jednali se Správcem, který se může stát v budoucnu klíčem k celé Tauree.
V průběhu povstání proti správci to byly právě Lenohradsko a Západní knížectví (Nemessi), které se společně s Ratheathi postavily do čela povstání proti správci. Nakonec to byly i právě tyto země, které diktovaly politiku Taurey a založily říšskou radu. Po návratu Temných na Starý kontinent, nebyla tato knížectví schopna včas reagovat, Ratheatské knížectví bylo dobyto a celá říše se začala rychle rozpadat, proti čemuž nedokázali Nemessijští ani Lenohradští najít odpověď. V oblasti západních knížectví navíc od povstání a silného omezení pravomocí Řádu začíná stoupat vliv víry v Nástupce, která se šíří do okolních zemí z knížectví Nekalvë. Toto náboženství po několika desetiletích vlády říšské rady pomalu přebírá v určitých oblastech dominantní roli Víry v Šest. Postupně se rozšiřuje do Luthessi, Lenohradska a také Nemessi. Ačkoliv zprvu v těchto oblastech věrní víry v taureiské bohy toto náboženství odmítají a vznikají časté spory mezi zástupci obou vyznání, knížata Lenohradska a Nemessi naopak nové náboženství vítají, neboť v něm vidí osvobození od odkazu Řádu a částečně tak i Správce. Největší střety vznikají po roce 5450 v Luthessi, jehož kníže odmítá víru v Nástupce přijmout. Náboženská válka zde pokračuje dodnes, oslabení knížete Ithijského, vládce Luthessi, však využívá Lenohradsko a roku 5459 silou obsazuje svého souseda, jehož země nyní nazývá Jižním Lenohradskem. Tímto krokem vzniká víceméně Západní svaz, tedy aliance mezi Nemessijskými a Lenohradskými, do svazu patří samozřejmě i obsazené Luthessi a taktéž Nekalvë, které je částečně nátlakem přinuceno se připojit. Bez
připojení ke svazu by však kníže Galvirský, pán Nekalvë, riskoval další invazi ze Zerakthülu, kterou by tentokrát nemusel udržet. Zároveň na něj výrazně zatlačili představení víry v Nástupce, v jejichž zájmu je politické propojení celého Západního svazu. Součástí svazu je taktéž oblast, kde vládne knížecí rod Riavonských, tedy část centrální Taurey s centrem v Antheře, zde se také brzy dostává Západní svaz do sporu s jednotkami Vyvolené, které obsazují hlavní město Taurey, Tinamassi. Vznik této aliance je především reakcí na nalezení Vyvolené a její příchod do říše, kdy Lenohradští ztrácí celé Severní knížectví, a taktéž agresivní politiku Daethyrských. Západní svaz a především Lenohradsko se pokouší také o rozšíření svého vlivu do knížectví Aonnath, avšak naráží zde na těžký odpor. Hrozba na západě ze strany Zerakthülu a nyní především Správcova vojska na severu, vede Západní svaz k plné mobilizaci vojska, neboť se především Lenohradští, kteří jsou jako první na ráně, obávají ze strany Správce msty za svou roli během povstání. V posledních měsících navíc v rámci Daethyrské říše převzala kontrolu nad Řádem radikální Svatá garda, která vyhlásila válku všem jinověrcům a to včetně vyznavačů Nástupce. Není pochyb, že případný útok z jihu ze strany templářských vojsk může ohrozit stabilitu celého Západního svazu.
Tato původně nevýznamná zemička vzniká přibližně roku 5455 v západní oblasti Ratheatského hvozdu, napůl cesty mezi Armarathi a zeměmi Nemerského knížectví. Výprava hraběnky Moniel Nemessijské a jejího bratra Viola je vyvedena osobou, kterou známe jako Quiveras, z Ratheatského knížectví, jež čelí nezastavitelnému náporu služebníků severských bohů, a usazuje se v nevýznamné vesničce Niva nedaleko zlověstného Údolí Zapomenutých. Moniel brzy vyhlašuje nezávislé knížectví Athamyr a její země začínají na odlehlém a nedostupném místě pomalu prosperovat i přes to, že okolní země se propadají do chaosu. Tento vývoj částečně zbrzdí návrat strašlivých Zapomenutých roku 5457, již jsou vypuštěni z údolí, ale ani to nebrání vzestupu Athamyru v následujících letech. Roku 5458 dokonce hraběnka vyhlašuje samostatné Athamyrské království. Athamyr však nebyl až do roku 5459 žádnou z jiných významných říší uznán a ani příliš respektován. To však mění dohoda mezi Athamyrem, Taureiskou aliancí a Nemerským knížectvím. Společnými silami osvobozují většinu Nemerských ostrovů z područí nájezdníků Ledové země a ten samý rok se Nemerský kníže klaní Moniel jako své právoplatné královně. Země Nemerských se tak stávají součástí Athamyrského království. Taureiská aliance Athamyr taktéž uznává a zároveň s ním podepisuje spojeneckou dohodu, v jejímž rámci spadá celý Ratheatský hvozd až po severní bránu pod plnou moc Athamyrských hraničářů. Postup Správcova vojska skrz Ratheathský hvozd směrem k Údolí Zapomenutých zmátl jednotky Athamyru, které přícházející armádu okamžitě napadly a obě strany utrpěly nemalé ztráty. I přes schopnosti Athamyrských hraničářů však nemohli dlouhodobě obrovské Správcovo vojsko zastavit. Nakonec obě strany urychleně usedly k společnému stolu a vyjednaly příměří, dalo by se říci, že dokonce spojenectví proti vyznavačům severských bohů. Ačkoliv se zdaleka nedá řici, že by obě strany na tento neblahý střet zapomněly, sama Moniel příslíbila pomoc svých hraničářů v Údolí Zapomenutých, pokud se Správcova vojska stáhnout za hranice Athamyru a zabezpečí Ratheathský hvozd.
Knížectví Aonnath a zde vládnoucí rod hrají v momentální situaci v Tauree velice zajímavou roli. Ačkoliv se Aonnathští co se rozlohy a velikosti vojska nijak nevyjímají standardu ostatních knížecích rodů, jejich loďstvo a schopnost zásobovat celé západní pobřeží měly doposud značný význam pro Správcovo vojsko. V posledních letech se však toto doposud jediné nezávislé knížectví dostalo do vážných potíží. Jako první se objevila hrozba ze strany říše Zerakthül na západě, ještě vážnějším se nyní zná po jeho sestavení Západní svaz, který hrozí obsazením Aonnathu nejen kvůli rozšíření vyznání Nástupce, ale taktéž aby oslabil vliv Správce. Právě Aonnath je totiž považován za poslední baštu jeho moci v Tauree a jeho ztráta by pro jeho vojsko v Nemerské pustině a Ratheathském hvozdu znamenaly výrazné problémy a možnou zkázu, než vůbec může dosáhnout hranic svazu. Ačkoliv kněžna Aonnathu Neria bezesporu zůstává věrna Správcově myšlence, hrozby pro její země jsou velice reálné, dokonce už ztratila část svého pohraničí ve prospěch okolních zemí, proto její materiální podpora Správcovu vojsku slábne a ona se koncentruje na ochranu svých hranic. Z tohoto důvodu taktéž podepsala spojenectví s Taureiskou aliancí, i když jde spíše o pragmatickou alianci, neboť Neria příliš nevěří ve Vyvolenou. I tak jsou však oblasti obou zemí doposud odříznuty Západním svazem, který však alespoň prozatím ustál ve svém tlaku na Aonnath, neboť se obává, že pokud příliš sil koncentruje zde, může se stát snadným cílem Taureiské aliance z východu nebo případě Správcova vojska na severu, ty by totiž mohly přispěchat na pomoc svému spojenci.
V posledních letech začala Daethyrská říše nyní sjednocená s Thirewií, sídlem Řádu, tlačit jižanská knížectví k připojení se do její aliance. Po násilném obsazení Kieweathi Daethyrskými jižané ihned ví, že se ocitli v přímém ohrožení daleko mocnějšího souseda. Proto také okamžitě vzniká společný stát všech tří jižanských knížectví - Athey, Meilin a Kiyomi se souostrovím Likhantron. Společně tak utváří Velkou Atheu, nazvanou podle původního jižanského knížectví, které jako první vzniklo v oblasti Jihozemí. Taktéž se okamžitě straní rychle se radikalizujícího Řádu a buduje vlastní náboženskou organizaci, samozřejmě stále v duchu Víry v Šest, avšak nezávislou na Řádu samotném. Daethyrská říše se zatím jakémukoliv sporu s Velkou Atheou vyhýbá, ať už kvůli společnému vyznání, neboť bratrovražedný boj by mohl narušit i stabilitu zemí Daethyrských, nebo respektu před přirozenou obranou Jihozemí a také odhodlaností jižanů. Proto se alespoň prozatím soustředí spíše na Západní svaz následující Nástupce a Taureiskou alianci, kde má naopak významný vliv Bezejmenná. Na Jihozemí zatím tlačí pouze diplomatickou a náboženskou cestou, naštěstí zatím neúspěšně. Jižané už nechtějí opakovat chyby Taurey, jak náboženské tak politické, Velká Athea by měla být cestou k lepším zítřkům Jihozemí, nyní oproštěného od vlivů Západozemí. Naopak se snaží co nejvíce propojit s Brerrawií a Gwaerou a také podporuje obchod s Aonnathem, který snad jako jediný z dávných knížectví Taurey zůstal věrný svým tradicím. Ve Velké Athee vládnou společně zástupci všech čtyř knížectví, z kterých Velká Athea vznikla, tedy Athey, Meilin, Kiyomi a Likhantronu. Ačkoliv se to na první pohled nemusí úplně zdát, Velká Athea má obrovský význam i pro vývoj v Tauree. Jako jedna z mála oblastí má výborné kontakty až v dalekém Východozemí a taktéž velice početné loďstvo, jak obchodní tak i válečné, které by případně mohlo znatelně ovlivnit jakýkoliv konflikt na západním pobřeží říše. Není však pochyb, že se chtějí jižané alespoň prozatím všem konfliktům v Tauree zcela vyhnout a raději se snaží zabezpečit vlastní hranice. Z východu, z Velké Pustiny totiž každým dnem hrozí invaze zde severské bohy vyznávajících barbarských nájezdníků. Ačkoliv jsou jejich útoky již dlouhé věky na denním pořádku, doposud nešlo o nic vážného. Avšak šíří se zprávy, že se zde objevil válečník, který sjednotil všechny kmeny a povede je do útoku proti svým západním sousedům.
Itgann vždy byl a pravděpodobně bude velkým hráčem v politice Taurey, však právě on ji sjednotil před šedesáti lety a právě kvůli povstání proti jeho osobě zůstala knížectví v oblasti natolik nejednotná a rozhádaná až do dnešních dnů, že nedokázala najít společné slovo v řešení taureiské krize. Mnoho lidí v říši dodnes uznává jeho autoritu jako správce a věří v Přísahu Spravedlivého. Proto také, když se Správce vrátil ze severu v čele nemalého vojska a zamířil směrem k Sedmihradí, natolik rozhýbal dění v Tauree. Někteří očekávali, že snad říši otevřeně napadne, jiní doufali, že dorazil Tauree na pomoc. Poté, co nalezl dle Přísahy ve Velore Vyvolenou, podle proroctví budoucí vládkyni Taurey, a jeho vojska zlikvidovala hned dvě armády severských bohů, mnozí v něm viděli záchranu říše. Na druhou stranu od něj někteří stále očekávali pomstu za povstání. Následně podpořil v Thordis snahu Vyvolené a jejích zástupců sjednotit Taureu. Ačkoliv zde spojením Sedmihradí, Severního knížectví a Tymerie vznikla tzv. Taureiská aliance, říše měla daleko od jednoty. Zbytek říše víceméně její právo neuznal, což vedlo k rozdělení Taurey na tři části. V této době také Itgann za záhadných okolností zmizel, Taureiské alianci však ponechal nemalou část svého vojska, které mělo podpořit snahu Vyvolené ovládnout Centrální Taureu, především hlavní město říše Tinamassi a poté strážit severní bránu. Tím také skončila spolupráce mezi Správcem a Vyvolenou, někteří tvrdí, že za tím vším je rozhodně něco více a rozhodně jejich společné úsilí neskončilo pro nic za nic. Doposud se však nikomu nepodařilo získat bližší informace, proč k tomuto rozkolu vůbec došlo. Někteří tvrdí, že se Správce při svém výběru mýlil a proroctví bylo již od začátku mylné a Přísaha Spravedlivého tak doposud nebyla vyplněna. Jiní zase naopak, že šlo čistě o politické rozhodnutí, kdy se Vyvolená bála, že přítomnost Správce po jejím boku bude házet špatný stín především u jeho odpůrců a nikdy se jí tak nepodaří říši sjednotit. Ať už tomu bylo jakkoliv, Itgann se nyní objevil v čele obrovského Správcova vojska v Ratheathském hvozdu. Poslední dva roky rozhodně nezahálel, podařilo se mu získat kontrolu nad Stínovým královstvím a také vyjednat cenné spojenectví s říší nočních elfů Kreantha´Anul. Do toho dorazil zbytek jeho vojska ze severu a to se vylodilo v Nemerské pustině. Jeho cílem se nyní bezpochyby stalo Údolí Zapomenutých, ať už zde má jakékoliv plány. Střety s Athamyrskými hraničáři jej sice zbrzdily, ale nakonec nalezl s královnou Moniel, vládkyní Athamyru, společné slovo a dokázal ji přimět ke spolupráci v této oblasti.
Svatá garda byla vždy pouze podružnou frakcí Řádu, která sloužila jako jeho ozbrojená složka. Po povstání proti správci, kdy byly ve většině říše značně omezeny pravomoci Řádu a jeho představení s tím příliš nedělali, se začaly radikalizovat některé kruhy uvnitř tohoto uskupení a taktéž v již zmíněné Svaté gardě. Mnozí volali po prosazení zájmů Řádu a obávali se vzestupu Víry v Jedinou a také vyznání Nástupce přímo v Tauree, což bylo doposud prakticky nemyslitelné. Svoboda vyznání v říši to však umožňovala. Navíc se brzy ukázalo, že některá knížata tento stav přímo podporují, aby se zbavili vlivu Řádu ve svých zemích. Situace uvnitř Řádu se však stala kritickou až v posledních letech, ačkoliv se ani omylem nedá říci, že tento stav je výsledkem pouze poslední doby. Vznik aliance mezi Daethysem a Thirewií a tak vlastně vzniku Daethyrské říše vedlo k oslabení vládnoucí elity Thirewie a naopak vzrostl význam Řádu. Výsledkem relativně mírného postoje jeho představených v otázce posílení moci Řádu v říši byl stále rostoucí vliv radikálnějších členů jak Řádu tak především Svaté gardy, což nakonec vedlo k rozkolu uvnitř tohoto uskupení a převzetí moci Svatou gardou a jejími nejvyššími zástupci, což se samozřejmě okamžitě odrazilo ve stupňování a přiostřování přístupu Řádu k otázkám víry a celkové radikalizaci společnosti Thirewie. Tyto události samozřejmě nerada sledovala nejen jižanská knížata, která se brzy na to ocitla pod tlakem Thirewie, ale taktéž samotná Daethyrská říše, která se obávala otevřené války mezi Svatou gardou a zástupci ostatních náboženství, která byla nyní poměrně rozšířena jak v Taureiské alianci, tak i Západním svazu, s kterými doposud Daethyrská říše udržovala křehký mír a raději by jakékoliv rozpory se svými sousedy řešila diplomaticky než vojensky. Události poslední doby ukázaly, že situace je kritičtější, než se na první pohled zdálo. Svatá garda již vyhlásila válku všem jinověrcům a začala mobilizovat početné templářské vojsko.
