Filip Kolá
Fenoménem celé JZ Moravy jsou za ízlá ka onovitá údolí vodních tok . eky Jihlava, Oslava, Rokytná, Jevišovka a Dyje stékají z chladné a floristicky pom rn chudé eskomoravské vrchoviny a následn se rozlévají do teplé a suché panonské pánve. P i cest dol tyto eky ve svých ka onech obnažují adu rozli ných typ hornin, odlišných geologickým p vodem i chemickým složením (ruly, granulity, krystalické b idlice, permokarbonské slepence, a dále vzácn jší ale o to významn jší vložky hadc , amfibolit i krystalických vápenc ). V ka onech pak také nacházíme geomorfologické útvary, které jsou v okolní parovin zcela neznámé. Díky tomu celá tato svérázná oblast, n kterými autory nazývaná Praebohemikum, hostí neuv iteln pestrou škálu rostlinných druh a spole enstev. V oblasti mezi Mohelnem a Hrubšicemi pro ezává eka Jihlava také dva ostrovy serpentinit . Jeden se nachází mezi Mohelnem a Dukovany, druhý, o n co menší, je v trojúhelníku mezi obcemi Biskoupky, Hrubšice a Jamolice. Oba ostrovy jsou od sebe odd lené t lesem granulit nám š sko-krumlovského t lesa, krom nich se v blízkosti hadc vyskytují také krystalické b idlice a ruly. Mohelenské serpentiny vznikly p em nou ady r zných typ hornin (dunit, therzolit, amfibolický peridotit, olivinické gabro a bronzitovec), což m že být také jednou z p í in veliké floristické pestrosti tohoto území (Unar 1996). Další p í inou takové pestrosti je bezesporu geomorfologie. Nap íklad nejbohatší lokalita celé oblasti, NPR Mohelenská hadcová step, je vlastn ohromný, k jihu obrácený amfiteátr, jehož prudce sklon né svahy jsou p í n rozbrázd ny adou roklí, su ových polí a vypreparovaných skalních h ebínk . Výškový rozdíl mezi náhorním plató a dnem ka onu dosahuje tém sta metr (Plch 2001). Významné jsou také rozdíly v expozici. S výjimkou prudkého ohybu p ímo pod Mohelenskou hadcovou stepí protéká Jihlava v celé oblasti Z-V sm rem, takže prudké svahy jsou obráceny bu k jihu nebo k severu. Jaké to má ohromné d sledky pro rozdíly ve složení vegetace na obou stranách údolí, zmíníme pozd ji. S geomorfologií také úzce souvisí mikroklimatické pom ry. K jihu (pop . k JV/JZ) obrácené svahy jsou siln oslun ny a ve spojení s tmavou barvou hadce a jeho nízké tepelné vodivosti ( ech et al. 2002), dochází k výraznému zah ívání celého povrchu (až o 18-24°C vyšší oproti okolnímu vzduchu, Hrudi ka 1937). Díky svažitému terénu, skeletovitému podkladu a etným puklinám v mate né hornin také dochází k rychlému odtoku vody z povrchových vrstev a zejména obnažené jižní svahy jsou proto extrémn suché. Pon kud více vláhy se na jižn exponovaných stráních vyskytuje pouze v roklinách, kde je vyšší vzdušná vlhkost podmín ná výparem z eky, aluviálních porost i z blízké p ehrady (Unar 1996). Naopak na severní strán se p ímé slune ní paprsky dostanou jen z ídka. S tím souvisí i nižší teploty p i povrchu p dy a obecn vyšší vlhkost. Také náhorní planina má své specifické mikroklima. Množství srážek je zde sice pon kud vyšší, než na svazích a hlubší p dní profil umož uje jejich áste né zachycení, p esto však vlivem silného oslun ní a astých v tr dochází k jejímu rychlému vysychání (Unar 1996). Vegetace Ze všech našich hadcových t les je okolí Mohelna z hlediska vegetace jist nejintenzivn ji studovanou oblastí. Rozsáhlejší geobotanické práce z tohoto území pocházejí již z doby první republiky (Suza 1922, 1928, 1931) a intenzivní výzkum zde pokra uje dosud (zejm. Chytrý & Vicherek 1996, dále nap . Horák 1981). Co se tý e srovnání s ostatními eskými hadcovými ostrovy, je vegetace na mohelenských hadc rozhodn nejpest ejší a vyskytuje se zde také nejvíce hadc m vlastních vegeta ních typ . Také kontrasty oproti porost m na okolních nehadcových substrátech jsou takové, že „botaniku bijí p ímo do o í“, jak doslova íká Suza (1928).
V popisech jednotlivých vegeta ních jednotek budeme vycházet zejména z práce Chytrý & Vicherek (1996). Nejprve za neme hadcovými skalisky. Jejich chasmofytická vegetace pat í do svazu Asplenion serpentni, avšak klasická asociace Asplenietum serpentini u Mohelna pon kud ustupuje do pozadí. Vyskytuje se na skalkách na severních svazích a ve stinn jších partiích na svazích jižních. Výslunné jižní skály (pouze u Mohelna, ne u Biskoupek) hostí zvláštní asociaci Sedo albi – Cheilanthetum. Krom b žného hadcového Asplenium cuneifolium zde dominuje i další kapradina – mediteránní druh Notholaena (= Cheilanthes) marantae. V druhov chudém bylinném patru jsou dále pom rn chud zastoupeny n které druhy skalních stanoviš jako Asplenium ruta-muraria, Festuca pallens i Sedum album. Tento typ vegetace je krom Mohelna také znám z hadc u podunajského m ste ka Aggsbach v Dolních Rakousích. Nyní se zastavme u stepí – vše budeme popisovat na p íkladu Mohelenské hadcové stepi, na hadcových stráních pod Biskoupkami je však situace podobná. Již sta í auto i zde rozlišovali dva typy stepí – step travnatou, zapojené spásané porosty na náhorním plató a step pustinnou pokrývající strmé skalnaté st ny ka on . Pustinná step se skládá ze dvou asociací, které jsou azený bu do obligátn hadcového svazu Asplenio cuneifolii-Armerion serpentini, nebo jsou rozd lovány do svaz Alysso-Festucion pallentis a Fesucion valesiaceae. Na vegetaci skalek p ímo navazuje asociace pat ící k prvnímu ze jmenovaných svaz – Euphorbio-Festucetum pallentis (otev ené porosty skalních stepí na hadci). Jejímu nezapojenému vegeta nímu krytu vévodí zejména rostlinné formy p izp sobené podmínkám extrémního sucha a kolísavé teploty skeletovitého p dního povrchu. Rostou zde kompaktní trsnaté trávy (zejména Festuca pallens, n kdy i Stipa dasyphylla), rostliny se silným vytrvalým „undergroundem“ (Seseli hippomarathrum), cibuloviny (Allium flavum), i rozli né chamaefyty (Genista pilosa, Dorycnium germanicum, Alyssum montanum, Thymus praecox). Zde se také vyskytuje v tšina pro Mohelno charakteristických náro ných xerotermofyt , nap . Euphorbia segueriana subsp. minor (není u Biskoupek), Linaria genistifolia, Hieracium echioides nebo Scorzonera austriaca. Druhá asociace stepi pustinné (Dorycnio sericei-Caricetum humilis) zahrnuje již zapojen jší porosty vázané na mírn jší a mén skalnaté svahy s hlubším p dním profilem. Dominují zde traviny Carex humilis a Stipa dasyphylla, k nimž se p idávají mnohé druhy t ídy Festuco-Brometea ( ada z nich sem p esahuje z p edchozí asociace; z dalších ješt nejmenovaných druh pak nap . Aster linosyris i Veronica spicata) Fyziognomicky odlišnou step travnatou reprezentuje asociace Armerio serpentiniFestucion pseudovinae (op t svaz Festucion valesiaceae). Jedná se o krátkostébelné zapojené travnaté porosty, které byly v minulosti zformovány a udržovány zejména pastvou (pasení dobytka však m lo vliv i na vegetaci pustinné stepi). Dominují zde zejména trávy Festuca pseudovina a Avenula pratensis, místy se vyskytují porosty Stipa capillata, vtroušena je i Carex humilis. Výraznou diagnostickou hodnotu má serpentinofilní Armeria vulgaris subsp. serpentini. Barevnou pestrost porost m dodává mnoho zástupc t ídy Festuco-Brometea (nap . Veronica spicata, V. praecox, Dianthus pontederae, Verbascum phoeniceum). Bez p isp ní lov ka by však stepní porosty pravd podobn tvo ily jen drobné enklávy ve zvláštním typu teplomilné hadcové doubravy, tzv. Asplenio cuneifoliiQuercetum petrae. Zatímco starší auto i rekonstruovali na jižn orientovaných svazích spíše hadcové bory (Suza 1928), podle nov jších názor by zde dominoval p edevším dub (Quercus petraea). Borovice byla p vodn omezena na okolí hadcových skalek a její dnešní masivn jší rozší ení m žeme p i ítat sekundární expanzi na nespásané stepní lokality. V ke ovém patru hadcových doubrav p evládají zejména teplomilné k oviny Prunus mahaleb a Berberis vulgaris. Bohaté je také patro bylinné. Dominuje Carex humilis, asté jsou trsy Asplenium cuneifolium a charakteristická je i p ítomnost n kterých vícemén bazifilních druh , z nichž n které v západomoravských í ních údolích vykazují specifickou vazbu na
hadce (nap . Dorycnium germanicum). Je endemickou asociací hadcové oblasti mezi Mohelnem a Biskoupkami. Z jiných st edoevropských hadcových lokalit nejsou teplomilné doubravy v bec známy. Zcela odlišný ráz má vegetace na severních stinných svazích. Také zdejší porosty se výrazn odchylují od vegetace na okolních substrátech, zde však dominuje reliktní dealpinský bor asociace Thlaspio montani-Pinetum sylvestris (je azen do svazu EricoPinion). Nejnápadn jší dominantou bylinného patra je dealpinská Sesleria caerulea, která v n kterých porostech p evládá, zatímco jindy m že zcela chyb t. V tom p ípad ji v roli dominanty mohou nahrazovat Festuca ovina a Carex humilis (jedná se pak vlastn o kost avové bory popisované Suzou (Suza 1928) jako zvláštní vegeta ní jednotka). Diagnostickým znakem je p ítomnost dalších dealpinských a perialpinských druh Biscutella laevigata a Thlaspi montanum. Hadcový substrát indikuje Asplenium cuneifolium. Pozoruhodné je zem pisné rozší ení této asociace. Krom Mohelna a Hrubšic se vyskytuje v Dolních Rakousích u Aggsbachu a také na západn orientovaném svahu na dolnokralovických hadcích (Suza 1947). Zajímavé také je, že jiné typy dealpinských p chavových porost se vyskytují na nedalekých slepencích (údolí Rokytné) a krystalických vápencích (údolí Oslavy). Jak silný je vliv expozice na vegeta ní pom ry na mohelenských hadcích dokládá Suza (1928) na p íkladu malého bo ního údolí ka na pravém b ehu Jihlavy nad Dukovanským mlýnem. Všude v okolí na severn orientovaných svazích p evládá dealpinský bor, avšak na západn exponovaném výslunném svahu údolí ka se porosty p chavy i samotný bor rozvol ují a objevují se zde stepní druhy Festuca glauca, Dorycnium germanicum, Stipa dasyphylla a dokonce i Euphorbia segueriana a Scorzonera austriaca. Naopak porosty Sesleria se zde omezují pouze na nejvlh í místa na dn roklinky. Významné druhy Jen v NPR Mohelenská hadcová step bylo podle literárních a terénních pr zkum Unara (Unar 1996) nalezeno 620 taxon rostlin (v této studii také nalezneme kompletní seznam floristických prací z území Mohelenské hadcové stepi). Než se pustíme do vý tu jednotlivých pozoruhodných druh obývajících mohelenské stepi, zastavíme se ješt u n kolika zajímavých trend ve variabilit , jejichž studium zejména v mezivále né dob zaujalo nejednoho eského botanika. V první ad to je problém nanism . Práv na Mohelenské hadcové stepi byly zakrslé rostlinné formy velmi intenzivn studovány, zejména místním ídícím u itelem R. Dvo ákem (Dvo ák 1935, 1940, 1941). Dvo ák z této hadcové oblasti popsal celou adu forem a variet od r zných taxon a celkem zde napo ítal 279 r zných typ nanism (Mack 1960). Zajímavé však je, že už tehdy se uznávalo, že nanismy jsou pouhou ned di nou ekomorfózou a že na jejich formování má velký vliv také intenzivní pastva (Suza 1928). P esto však bývá p ítomnost nanism dodnes spojována výhradn s hadcovým substrátem. Zájem byl také soust ed n na extrémn chlupaté typy n kterých p ítomných druh (zejména trav). Byly vylišovány typy dnes taxonomicky bezcenné (Stipa capillata var. asperrima), ale i n které vysoko hodnocené (Stipa mediterranea var. dasyphylla = S. dasyphylla). Suzu jakožto lichenologa také zaujaly ekomorfózy n kterých lišejník – zajímavá je jakási lišejníková obdoba „stepních b žc “ (Suza 1928). Nap íklad stélky n kterých jinak p itisklých lišejník rodu Parmelia (nap . P. prolixa, P. molliuscula) mají na Moheln nápadn odstávající laloky. Jejich stélky se po odtržení stá ejí do kulovitého tvaru a jsou hnány v trem po stepi. P i tomto pohybu se odlamují kousky jejich stélek a lišejník se tak rozmnožuje. A nyní již k významným druh m samotným. Pokusíme se je roz lenit do n kolika skupin a nejvýznamn jší zástupce krátce okomentujeme. Údaje o rozší ení jsou v tšinou
p ejaty z d l Kv tena R (Hejný & Slavík 1988-1992, Slavík 1995-2000, Slavík & Št pánková 2004), a Klí ke kv ten R (Kubát et al. 2002), pokud jinak, je uvedena citace. Stejn tomu bude i u komentá druh u dalších lokalit). Vlastní serpentinofyty. • Notholaena marantae – Objevem tohoto druhu továrním ú edníkem J. Roemerem v roce 1858 se za ala psát historie intenzivních botanických pr zkum mohelenských hadc . Notholaena marantae je mediteránní druh, který osidluje ty nejvýh evn jší jižn orientované skály. Tento druh se jako obligátní serpentinofyt však chová pouze v prostoru st ední Evropy, p i severní hranici svého areálu. Ve st edomo í osidluje i jiné horniny (b idlice, ruly, pískovce), i když na hadci ho m žeme nalézt nej ast ji (Špry ar 2004). Mohelenskou lokalitou podmrvka pravd podobn dosahuje absolutní severní hranice svého p irozeného areálu. P vodnost nedávno objevené lokality na výchozu ultrabazických pikrit v eském krase je diskutabilní (Špry ar 2004). • Asplenium cuneifolium – zde osidluje spíše severní svahy, na jižních svazích je p edevším ve stinn jších roklích • Asplenium adulterinum – je v této oblasti pom rn vzácné, nap . Suza (1928) udává pouze jediné místo, odkud tento druh zná („na skalách p ímo nad ekou pod Lhánicemi“, tedy mimo vlastní Mohelenskou hadcovou step). • Armeria vulgaris subsp. serpentini – je diagnostickým druhem spole enstva hadcových pastvin (Armerio serpentini-Festucion pseudovinae). Bazifilní druhy. Skalní št rbiny na této ultrabazické hornin osidlují vápnomilné kapradiny Asplenium ruta-muraria a Gymnocarpium robertianum. Druhy xerotermní. Mezi nimi nacházíme nejvýzna n jší prvky mohelenských stepí. • Euphorbia segueriana subsp. minor – je vázána na nejsušší výslunné partie mohelenské stepi (u Biskoupek neroste). Z našeho území pak tento poddruh známe již pouze z Pálavy. • Senecio erucifolius – také star ek roketolistý má (vyjma blízké mikrolokality u Vedrovic) svou nejbližší lokalitu až na Pálav (Mikulov). Areál tohoto druhu v rámci R p edstavují rozptýlené ostr vky v eském a Moravském termofytiku. • Stipa dasyphylla – sice dominuje výslunným mohelenským stepím, neopouští však hranice hadcového ostrova a nejblíže ji pak m žeme nalézt až u Znojma. Dále roste na ej sku, Vyškovsku a v eském St edoho í. • Stipa tirsa – také tento kavyl má na Moheln exklávní výskyt, v prostoru jižní Moravy je ale obecn hojn jší, než p edchozí druh. Na mohelenských hadcích je však velmi vzácný (pouze jednotlivé trsy roztroušené v boru nad Mohelenským mlýnem – Suza 1928). • Hieracium echioides – tento druh známe ze roztroušen st edních ech; na j. Morav se krom n kolika ostr vk mezi Hustope emi a Hodonínem vyskytuje souvisleji od Podyjí k Moravskému Krumlovu a izolovan práv na Mohelenské hadcové stepi. • Scorzonera austriaca – pro tento druh p edstavuje mohelenská lokalita vysunutou exklávu na samotném severním okraji jeho areálu. • Dorycnium germanicum – tento významný druh kolinního stupn panonského termofytika zasahuje také na n kolik míst v Praebohemiku. Velmi bohatá populace na výslunných jižních svazích mohelenských hadc je jednou z nejsevern jších lokalit tohoto druhu v bec.
• Lactuca saligna – tento dnes nezv stný druh eské flóry byl v minulosti nalezen ve stinných roklích Mohelenské hadcové stepi (Suza 1928). Zajímavé je, že jej Suza uvádí i z další, také možná primární lokality na hadcích u V žné na eskomoravské vrchovin Dealpíni a perialpíni. V reliktních borech na severních úbo ích rostou tyto druhy: • Sesleria caerulea – v R se vyskytuje roztroušen v pahorkatinách a v podh í p evážn na bazických substrátech. V oblasti Praebohemika roste krom hadc i na vápenci, slepenci a vzácn i na svorech (Ketkovice), krystalických b idlicích (Hardegg) i na rulách (z ícenina hradu Lapikus v údolí Javo i ky a v údolí Svratky u Bora e)(Suza 1928). P chava dominuje také reliktnímu boru na hadcovém ostrov u Dolních Kralovic. • Biscutella laevigata – druh vázaný svým výskytem na otev ené formace a skalní stanovišt na bazických a neutrálních podkladech. Rozší ený je ve st . a s. echách a na j. Morav (zde hojn práv v oblasti Praebohemika a také na Pálav ). • Thlaspi montanum – tento penízek je také vázaný na reliktní stanovišt na bazických substrátech. Hojn ji se vyskytuje jen v eském krase, další ojedin lé lokality jsou pak roztroušeny po dalších místech st edních ech (jeden z t chto ostr vk p edstavují i dolnokralovické hadce). Na Morav se vyskytuje vzácn pouze v ka onech Praebohemika (krom mohelenských hadc jen Veverská Bitýška, Želešice u St elic a údolí Dyje u Vranova). • Allium montanum – Suza (1928) považuje i tento druh za dealpinský. Vysv tluje to jeho pozoruhodným ekologickým chováním na hadcích u Mohelna. Zatímco v okolí (na jiných substrátech) je tento esnek b žným pr vodcem výslunných, jižn exponovaných skal, na hadcových ostrovech se naopak ukrývá do stinných reliktních porost na severních svazích. Montánní prvky. V za íznutém inverzním údolí Jihlavy p ímo pod rozpálenou mohelenskou stepí byly nalezeny i takové druhy jako Rosa pendulina a Polystichum lonchitis (Suza 1928). Fytogeografie Bohatství mohelenských hadc ovliv ují krom pozoruhodných stanovištních podmínek také fytogeografické pom ry celého území JZ Moravy. Styk hercynské a panonské oblasti, mezofytika a termofytika a prolínání jejích prvk v za ízlých í ních údolích hrají ve složení flóry Praebohemika významnou roli. Samotné území mohelenských hadc sice náleží k termofytiku (okres Znojemsko-brn nská pahorkatina), avšak ze severu, západu i jihu je obklopeno „mezofytním“ okresem Moravské podh í Vyso iny (Unar 1996, Skalický 1988). Klí ovou roli v osidlování výslunných stanoviš Praebohemika (xerotermními druhy) shledává Suza (1928) v relativní blízkosti Pálavy. ada pálavských teplomil p ekonala úval Dyje a postupn vyznívá ve sm ru Znojmo / Miroslav – Moravský Krumlov – Mohelno. Další specialitou jihozápadní Moravy je migra ní proud z rakouského p edalpí, který sm rem k severu vyznívá. Na našich hadcích se to projevuje p ítomností Cyclamen purpurascens (Suza 1928); v delší historické perspektiv je blízkost Alp také p í inou výskytu zdejších peri- a dealpinských, dnes již spíše reliktn chápaných druh . Zajímavé také je, že n které další reliktní druhy jinak více i mén typické pro Praebohemikum (Dianthus moravicus, Saxifraga paniculata, Saxifraga decipiens, Daphne cneorum, Cardaminopsis petraea) se na hadcové podklady neodvažují. P itom ada z nich se vyskytuje nap . i na z íceninách hradu Templštýn, tedy p ímo v granulitovém území vklín ném mezi oba hadcové ostrovy (Suza 1931).
Zajímavé je také sledovat postup teplomilných prvk údolím Jihlavy (podrobn viz nap . Suza 1931). Pro adu z t chto druh totiž hadce u Mohelna p edstavují nejzazší lokalitu jejich výskytu sm rem k eskomoravské vrchovin (nap . Seseli hippomarathrum, Alyssum montanum, Scabiosa ochroleuca, Verbascum phoeniceum). Pokud teplomilné druhy neskon í p ímo na Mohelnu, dosahují nejzazšího výskytu na nedaleké amfibolitové D ínové ho e u Kramolína (nap . Carex humilis, Veronica spicata, Prunus mahaleb). Pro n které xerotermní druhy p edstavují mohelenské stepi izolované ostr vky jejich výskytu (nap . Euphorbia segueriana subsp. minor, Senecio erucifolius, Stipa dasyphylla), n které druhy zde mají dokonce absolutní hranici svého areálu a dále na sever se již nevyskytují (Notholaena marantae, Sorzonera austriaca, Dorycnium germanicum). Ochrana V sou asnosti se na hadcových ostrovech v okolí Mohelna rozkládají ty i rezervace. Dv z nich (NPR Mohelenská hadcová step, PR Biskoupská hadcová step) chrání xerotermní porosty na jižních svazích, v dalších dvou (PR Dukovanský mlýn, PR Nad ekami) jsou chrán ny severn orientované dealpinské bory. Nejstarší rezervací je Mohelenská hadcová step, která byla vyhlášena již roku 1933 po vln ob anské nevole, která se zvedla v reakci na plánované zahájení t žby kamene v mohelenském amfiteátru. Za zachování zdejšího p írodního bohatství se postavil i Karel apek ve své eseji „Prosba o milost“. Po vyhlášení rezervace se však objevily jiné problémy. Jak píše J. Mack ješt roku 1960 v asopise Živa: „Až do doby právního zajišt ní mohelenské hadcové stepi jako p írodní reservace trp la tato ást stepi [rozum j pastviny na vrcholovém plató] tím, že byla všeobecn spásána kravami, ovcemi a kozami.“ Veškerá pastva na mohelenské stepi tedy byla zakázána. K t mto „bohulibým“ aktivitám ochraná se p idaly nápady n kterých zem d lc k vybudovat na míst rezervace vinohrad (Geissel 1967, našt stí neuskute n né) a v 70. letech také nápady energetik vybudovat poblíž jadernou elektrárnu. V bezprost ední blízkosti rezervace vyrostla JE Dukovany a s ní související vodní díla Dalešice a Mohelno. Do prostoru nepasené stepi také za aly rozsáhle expandovat ainvadovat borovice, akát a teplomilné k oviny. Je možné, že k tomu také p isp la zm na mikroklimatu v okolí p ehrad (p ed ímž varoval již Jeník 1969). Teprve od 80. let bylo zahájeno pr b žné kácení náletových porost a v roce 1997 byla na stepi op t obnovena pastva (Šmiták &Vlašín 1994, ech et al. 2002).
Albrecht, J. (ed.) (2003): eskobud jovicko. In: Mackov in P. et Sedlá ek M. (eds.): Chrán ná území R, svazek VIII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha. Brady K.U., Kruckeberg, A.R. Bradshaw, H.D. Jr. (2005): Evolutionary Ecology of Plant Adaptation to Serpentine Soils. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics 36: 243-266. ech L., Šumpich J., Zabloudil V., et al. (2002): Jihlavsko. In: Mackov in P. & Sedlá ek M. (eds.): Chrán ná území R, svazek VII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 528 pp. ernohorský Z. (1961): Dutohlávka alpská (Cladonia alpestris) na dolnokralovických hadcích. – Ochrana p írody 16: 46-48 Domin K. (1924): Císa ský les - studie geobotanická. – Archiv pro výzkum p írody ech 17/3 :1-93 Dvo ák R. (1940): P ekvapující rozdíl ve vzr stu rostlin. Giganti a trpaslíci. – P íroda 33: 238-240 Dvo ák R. (1941): P ísp vek k variabilit nanism . – P íroda 34:88-90
Geissel V. (1967): Víno z hadcové stepi aneb osud jedné hadcové stepi ohrožen. – Živa 1967/3: 120 Hejný, S. & Slavík, B. (eds.) (1988–1992): Kv tena eské republiky. Vol. 1 (1988), 2 (1990), 3 (1992). – Academia, Praha. Hejtmánek J. (1954): V esovcové bory v Císa ském lese. – Ochrana p írody 9: 70-76 Holub P.: Evropsky významné lokality v eské republice. Poslední aktualizace 2004. P ístup 27.2. 2007. Odkaz http://stanoviste.natura2000.cz. Horák J. (1981): Doubravy moravských okraj krystalinika eské vyso iny. – Lesnictví 27: 499-524 Hrudi ka J (1937): Klimatografie jihozápadní Moravy se z etelem k pom r m refugia mohelenského. [Mohelno: soubor prací v novaných studiu významné památky p írodní]. – Archiv svazu ochrany p írody a domoviny v zemi Moravskoslezské vol. 1a: 5-47 Chán V. (ed.) (1999): Komentovaný ervený seznam kv teny jižní ásti ech. – P íroda, 16: 1-284. Chytrý M. & Ku era T. et Ko í M. eds. (2001): Katalog biotop eské republiky. - Agentura ochrany p írody a krajiny, Praha Chytrý M. & Tichý L. (2003): Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1–231. Chytrý M. & Vicherek J. (1996): P irozená a polop irozená vegetace údolí ek Oslavy, Jihlavy a Rokytné. – P írodov dný sborník Západomoravského muzea v T ebí i 22: 167 Jeník J. (1969): Mohelenská step a uvažované p ehrady na ece Jihlav . – Ochrana p írody 24: 34-35 Jeník J. (1993): Serpentine vegetation in Slavkov Forest, Western Bohemia. – Novitates botanicae Universitatis Carolinae 8/1993-4: 51-62 Kaplan Z. (1998): Relict serpentine populations of Knautia arvensis s. l. (Dipsacaceae) in the Czech Republic and an adjacent area of Germany. – Preslia 70: 21-31 Kavina K. (1918): N kolik poznámek o slezinníku hadcovém. – asopis musea království eského, oddíl p írodov dný Vol. XCII: 115-122 Knížetová L. & Rivola M. (1971): Floristický a bryologický ráz jiho eských serpentinit .. – Sborník Jiho es. Muz. v eských Bud jovicích, P írodní V dy XI: 50-55 Kobrle A. (1952): Hadce u Dolních Kralovic reservací. – Ochrana p írody 7: 64 Kobrle A. (1957): Ochrana hadcové oblasti u Dolních Kralovic. – Ochrana p írody 12: 264267 Kobrle A. (1964): Kv tena st ední Sázavy a dolní Želivky. – Preslia 36: 195-207 K. Kubát (ed.) (2002): Klí ke kv ten eské republiky. – Academia, Praha. Laus H. (1927): Die Vegetation der mahrischen Serpentininseln mit esonderer Ruckschicht auf die Farne. – Mitteilungen des Naturwissenschaftlichen Vereines in Troppau nr. 16: 1-17 Laus H. (1929): Die Vegetation der mahrischen Serpentininseln mit esonderer Ruckschicht auf die Farne. – Mitteilungen des Naturwissenschaftlichen Vereines in Troppau nr. 17: 13-26 Mack J. (1960): Mohelenská hadcová step. – Živa 1960/2: 42-45 Mlezivová R. (1993): Kv tena st edního Posázaví a dolní Želivky. – Ms. Diplom. práce P F UK Praha; depon in: P F JU Praha Moravec J. et al.: Rostlinná spole enstva eské socialistické republiky a jejich ohrožení. Severo es. P ír., Litom ice, P íl. 1983/1: 1-110.
Neuhauslová, Z. et al. (1998): Mapa potenciální p irozené vegetace eské republiky – Academia. Praha Novák F.A. (1928): Ekologické úvahy o hadcových rasách a hadcové vegetaci. – V da p írodní 9: 18-21, 46-51, 81-88, 176-192, 239-242, 268-287, 310-314 Novák F.A. (1937): Kv tena a vegetace hadcových p d [Mohelno: soubor prací v novaných studiu významné památky p írodní]. – Archiv svazu ochrany p írody a domoviny v zemi Moravskoslezské 1937/1a: 115-160 Novák F.A. (1960): Fylogenese serpentinových typ . – Preslia 32: 1-8 Osladilová K. (1992): Flóra severomoravských hadc . – Ms. Diplom. práce P F UK Praha; depon in: P F JU Praha Pišta F (1982): P irozená spole enstva jedlobukového a smrkobukového stupn v jižní ásti Šumavy a jejího p edh í. – Studie SAV 1982/7: 1-153 Plch L. (2001): Z Kralic nad Oslavou do Mohelna. – Živa 2001/5: 225-236 Rybka V., Rybková R., Pohlová R. (2004): Rostliny ve svitu evropských hv zd. Sagittaria, Olomouc, Praha. Skalický V. (1968): Hadcová kv tena v chrobolském sedla na Šumav . – Zpravodaj CHKO Šumava 8/1968: 17-19 Skalický V. (1988): Regionáln -fytogeografické len ní. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds.), Kv tena eské socialistické republiky 1: 103–121, Academia, Praha. Slavík, B. (ed.) (1995–2000): Kv tena eské republiky. Vol. 4 (1995), 5 (1997), 6 (2000). – Academia, Praha. Slavík, B. & Št pánková, J. (eds.) (2004): Kv tena eské republiky. Vol 7. – Academia, Praha Slavíková J. (1968): Kv tena okolí Dolních Kralovic. – Sborník vlastiv dných prací z Podblanicka 9: 7-24 Sofron J (1971): Vegetace chrán ného nalezišt K ížky ve Slavkovském lese. – Zprávy muzea Západo eského kraje 12: 5-8 Soják J. (1960): Potentilla crantzii, nový relikt v eské kv ten . – Preslia 32: 369-388 Soukup L. (1993): K hadcovým sleziník m na Vl ku v západních echách. – Ms. Diplom. práce PdF Z U Plze ; depon in: PdF Z U Plze Suza J. (1922): Xerothermní kv tena podklad serpentinových na dolním toku Jihlavky. – asopis moravského musea zemského 20: 1-35 Suza J. (1923): Kv tena moravských serpentin . – V stník I. sjezdu eskoslovenských botanik v Praze 65-66 Suza J. (1927): Lichenologický ráz západo eských serpentin . – asopis moravského musea zemského 25: 251-267 Suza J. (1928): Geobotanický pr vodce serpentinovou oblastí u Mohelna na jihozápadní Morav . – Rozpravy II. t ídy eské akademie v d 37, . 31 Suza J. (1930): Geobotanické poznámky ze západní Moravy. II Kv tena serpentinových ostr vk p i Libochovce na Tišnovsku. – Sborník klubu p írodov deckého v Brn 12: 60-72 Suza J. (1931): Geobotanické poznámky ze západní Moravy. III K výzkumu vegeta ních pom r na st edním toku Jihlavky. – Sborník klubu p írodov deckého v Brn 13: 20-50 Suza J. (1947): Dolnokralovické serpentiny s hlediska botanického. – Ochrana p írody 2: 1-4 Šafá , J. et al. (2003): Olomoucko. In: Mackov in, P. a Sedlá ek, M. (ed.): Chrán ná území R, svazek VI., Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, s. 55 – 63 Šmiták J. & Vlašín M. (1994): Mohelenská hadcová step. – Ochrana p írody 49(5): 135-137
Špry ar P. (2004): Poznámky k p ekvapivému nálezu podmrvky jižní (Notholaena marantae) a sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) na ultrabazickém pikritu v eském krasu. – Zprávy eské botanické spole nosti 39(3): 321-338 Št pánek J. (1989): Chrastavec rolní krkonošský – Knautia arvensis (L.) Coulter subsp. pseudolongifolia (Szabó) O. Schwarz. – In: Slavík B. et al. (eds.), Vybrané ohrožené druhy flóry SR, Studie SAV 10: 25–36, Academia, Praha. Tájek P. (2003): Hadcové výchozy ve Slavkovském lese z pohledu ostrovní biogeografie. – Ms. Diplom. práce P F UK Praha; depon in: P F JU Praha Unar J. (1996): P ehled druhové skladby d evinné a bylinné vegetace NPR Mohelenská hadcová step. – P írodov dný sborník Západomoravského muzea v T ebí i 37: 1-99 Veselý K. (1965): Pozoruhodná hadcová oblast u Dolních Kralovic. – Sborník vlastiv dných prací z Podblanicka 6: 40-48 Vinter V. et al. (2001): Hvozdík kartouzek hadcový u Raškova. – Živa 2001/6: 255 Vítek J. (1996): Tvary reliéfu na serpentinitech SZ Moravy. – Ochrana p írody 51(8):242-244 Zahradnický J., Mackov in P. et al. (2004): Chrán ná území R – Plze sko a Karlovarsko, svazek XI. AOPaK R a Ekocentrum Brno, Praha. 588 pp.
