V E S N I C E N O V É S T A V B Y P R O V E N K O V

VESNICE N O V É

S T A V B Y

P R O

V E N K O V

Ludmila Kašparová, Eva Rozehnalová a kolektiv

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE

7

2. vydání

8

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE


NOVÉ STAVBY PRO VENKOV 2. vydání

BRNO 2008

EDIČNÍ ŘADA VESNICE

SVAZEK 8

AUTORSKÝ KOLEKTIV

NOVÉ STAVBY PRO VENKOV

Garant MMR:

Ing. Jiří Hladík, Ing. Vilém Švec

Autorský kolektiv:

PhDr. Ludmila Kašparová Ing. arch. Eva Rozehnalová Ing. arch. Hana Halasová Ing. Vladimír Hyvnar PhDr. Lenka Ježková Ing. Jarmila Kršková Ing. Igor Kyselka, CSc. Ing. arch. Hana Šimková Mgr. Robert Veselý Ing. arch. Dana Viktorinová

Redakční úprava:

Ing. Alena Navrátilová Ing. arch. Naděžda Rozmanová

Kooperace:

Ing. arch. Helena Sklenaříková – Kočišová Ing. arch. Stanislav Toman

Fotodokumentace:

Archiv ÚÚR Ing. arch. Helena Sklenaříková – Kočišová Mgr. Vít Hrdoušek Ing. arch. Stanislav Toman Ing. arch. Zdeňka Vydrová

ISBN 978-80-903928-6-1


PŘEDMLUVA

Vážení čtenáři, otevřeli jste aktualizované vydání úspěšné publikace, která vychází jako osmý svazek ediční řady Vesnice. Cílem této edice je podpora a rozvoj venkova. Publikace byla připravena ve spolupráci Ústavu územního rozvoje a Ministerstva pro místní rozvoj ČR. První vydání si brzy našlo své vděčné čtenáře. Publikace pro svou nadčasovost doznala aktualizací jen několik málo změn. Zůstává užitečnou a potřebnou rádkyní při orientaci v nazírání na hodnoty našeho venkova, které je jako součást evropského kulturního bohatství třeba zachovat a rozvíjet. Titul je možno doporučit členům zastupitelstev obcí, pracovníkům obecních úřadů, občanským sdružením zabývajících se problematikou venkova i odborné veřejnosti a stavebníkům. Jeho význam a důležitost narůstá v době zvýšeného zájmu o bydlení na venkově a v době přípravy nových územních plánů. Napomáhá účelným investičním akcím, které mohou být realizovány s využitím programů a dotačních titulů poskytovaných prostřednictvím ministerstva pro místní rozvoj z národních a evropských zdrojů. Publikace je jednou z mnoha cest, jak zajistit publicitu prostředkům, jež má naše republika od Evropské unie k dispozici. Dobrým signálem před nadcházejícím předsednictvím České republiky Evropské unii je setkání Evropské komise s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, které prokázalo zdárnou koordinaci projektů financovaných z evropských fondů. Hlavními prioritami ministerstva pro místní rozvoj v období předsednictví ČR v Evropské unii v roce 2009 jsou: Zapojení českého předsednictví do úsilí EU čelit současné finanční a ekonomické krizi Budoucnost politiky soudržnosti Územní soudržnost Rozvoj měst a vztahy mezi městským a venkovským prostorem Venkov je, a nadále bude jedním z důležitých bodů v centru pozornosti, protože si to zaslouží. Buďte k němu vnímaví i vy. Tato kniha vám k tomu pomůže. Jiří Čunek 1. místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR

AUTORSKÝ KOLEKTIV


Milí čtenáři, dostává se Vám do rukou druhé, aktualizované vydání publikace Nové stavby pro venkov. V období mezi prvním a druhým vydáním došlo k významné změně právních předpisů na úseku územního plánování a stavebního řádu, od 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a jeho prováděcí vyhlášky. Nový stavební zákon zavedl některé nové pojmy; některé, platné v dřívějších předpisech, nepřevzal. Do 2. vydání této publikace jsme museli samozřejmě tyto změny zapracovat. Stavební zákon v přechodných ustanoveních určuje platnost územně plánovací dokumentace (ÚPD), schválené před nabytím účinnosti tohoto zákona. Z těchto ustanovení vyplývá, že ÚPD obcí, schválená před 1. 7. 1992 pozbývá platnosti nejpozději na konci roku 2009. ÚPD, schválená v období mezi 1. 7. 1992 a 31. 12. 2006 pozbývá platnosti 31. 12. 2015. Je proto nesporné, že ještě dosti dlouhou dobu se bude při rozhodování o rozvoji řady obcí postupovat podle ÚPD, která byla schválena před nabytím účinnosti stavebního zákona z roku 2006. Protože tato publikace je určena nejen pro odborníky v územním plánování, považovali jsme za nutné, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, upozornit, že: - Pojmy územní plán sídelního útvaru, územní plán obce nahradil pojem územní plán; - Pojem regulativy je nahrazen termínem stanovení podmínek pro využití ploch a koridorů; - Podle stavebního zákona z roku 2006 se ÚPD neschvaluje, ale vydává jako opatření obecné povahy.

Autorský kolektiv


OBSAH

OBSAH 1. Úvod ........................................................................................................................................................... 9 2. Zachování hodnot venkova .....................................................................................................................11 2.1 Současné hodnoty vesnické zástavby a důvody pro jejich ochranu ....................................................11 2.2 Vesnice a okolní krajina .....................................................................................................................15 3. Nová výstavba na vesnici a její problémy ..............................................................................................19 3.1 Současný stav urbanistické struktury a veřejných prostranství ...........................................................19 3.2 Současný život obyvatel a jejich požadavky na rozvoj území .............................................................21 3.3 Nové požadavky na způsob bydlení ...................................................................................................21 3.4 Nové požadavky na zajištění služeb a na občanské vybavení............................................................22 3.5 Nové způsoby podnikání a zajištění pracovních příležitostí ................................................................24 3.6 Požadavky na dopravu a dopravní zařízení........................................................................................26 3.7 Rozvoj technického vybavení .............................................................................................................27 3.8 Nové požadavky na rozvoj rekreace a sportu .....................................................................................27 3.9 Rozvoj cestovního ruchu ....................................................................................................................29 3.10 Požadavky na zajištění bezpečnosti staveb a majetku občanů...........................................................30 4. Zásady a doporučení pro novou výstavbu .............................................................................................31 4.1 Popis území ...................................................................................................................................... 31 4.2 Zásady a doporučení pro urbanistické začlenění nové výstavby ........................................................39 4.3 Zásady a doporučení pro řešení nových objektů ................................................................................47 5. Zásady a doporučení pro řešení zeleně a veřejných prostranství ........................................................67 5.1 Změny charakteru zeleně a veřejných prostranství ............................................................................67 5.2 Dosažení souladu s krajinou a další obecné zásady ..........................................................................69 5.3 Úpravy veřejných prostranství a úpravy jejich povrchů .......................................................................76 5.4 Parky a parčíky ..................................................................................................................................78 5.5 Hřbitovy ..............................................................................................................................................79 5.6 Zeleň zemědělských výrobních areálů ...............................................................................................82 5.7 Soukromé zahrady a předzahrádky ....................................................................................................83

OBSAH


6. Přílohy ...................................................................................................................................................... 87 6.1 Oblasti typické venkovské urbanistické struktury (Z. Láznička) .......................................................... 89 6.2 Příklady tradiční zástavby vesnic ve vymezených oblastech .............................................................. 90 6.3 Společné znaky staré a nové zástavby – příklady ze zahraničí (Francie, Anglie) ............................... 97 6.4 Venkovský dům oceněný v soutěži Nový domov 2007 ....................................................................... 98 6.5 Seznam venkovských památkových rezervací (VPR) a venkovských památkových zón (VPZ).......... 99 6.6 Seznam krajinných památkových zón (KPZ) .................................................................................... 108 6.7 Seznam velkoplošných zvláště chráněných území (ZCHÚ) ............................................................. 109 6.8 Seznam vítězných obcí oceněných v soutěži Vesnice roku ............................................................. 110 6.9 Použité zkratky ................................................................................................................................ 111 6.10 Seznam použité literatury a podkladů .............................................................................................. 112


1. ÚVOD

1. ÚVOD Pro tradiční venkovskou zástavbu bylo charakteristické jednotné působení celku, vytvářející obraz vesnice v krajině. Zachování a obnova obrazu našich vesnic, jejich organického sepětí s krajinou, specifického rázu venkovské zástavby, jeho přirozené a jedinečné působivosti v místě a v krajině i obnova kulturních památek na venkově patří proto mezi cíle Programu obnovy venkova. Dosažení takového cíle je nelehké. Důvodů je více. Patří k nim narušené vztahy k prostředí, snaha stavebníků odlišovat se za každou cenu i nedostatek informací. Stále jen málo obyvatel si uvědomuje, že do struktury české, moravské či slezské vesnice bavorské domky ani americké ranče nezapadnou a nepatří. Zatím ještě na našem venkově zůstalo zachováno mnoho krásné tradiční architektury. V každém kraji a každé obci stavebníci a architekti mohou najít krásný dům, kterým se lze inspirovat. Inspiraci lidé paradoxně hledají ve světě, jen málokdy doma. Přitom si ani neuvědomují, že v mnoha zemích EU působivý specifický obraz venkovských obcí se zachoval v důsledku přísné ochrany. U nás je potřeba lidem stále přibližovat jak typické regionální principy vesnické zástavby, včetně umístění stavby na pozemku, tak příklady stavebních konstrukcí, které se u nás dlouhodobě osvědčily a mají význam i pro budoucnost. Je třeba staletími vyzkoušené, že střecha se sklonem cca 450 chrání v našich klimatických podmínkách dům dobře proti větru. Pro zachování urbanistické struktury vesnic je u nových staveb velmi důležité, zda jsou v souladu s ostatní zástavbou a krajinou. Na Slovácku se například stavěly domy okapovitě orientované, na Valašsku zase štítově orientované. Když se tento staletími utvářený charakter poruší, naruší se obraz obce i celkový ráz krajiny. Podceňován je i význam veřejných prostorů. Už za Rakouska-Uherska byl sledován uliční prostor. Stavebníci si nesměli dovolit všechno, veřejný prostor byl vskutku veřejný a lidé nemohli svojí stavbou negovat ostatní zástavbu. Jak budou obce vypadat, dnes záleží především na působení zastupitelstev obcí a samotných stavebnících. Co by měly splňovat nově postavené stavby na venkově, aby byly v souladu s architektonickými a urbanistickými principy v daném prostředí, se pokusí ozřejmit tato publikace. Publikace je doplněna množstvím fotodokumentace, která má doporučovaná řešení čtenářům přiblížit i upozornit na nevhodná řešení. Protože není účelem publikace hodnotit jednotlivé stavebníky, není u jednotlivých fotografií uváděno jejich konkrétní situování.

9

1. ÚVOD


Vesnice je spjata s krajinou, ta do ní vstupuje svým reliéfem, způsobem využívání i charakterem vegetačních prvků a naopak obec svými humny a v oblastech s rozptýlenou zástavbou jednotlivými objekty volně přechází do krajiny.

10


2. ZACHOVÁNÍ HODNOT VENKOVA

____________________________________________________________________________________________

2. ZACHOVÁNÍ HODNOT VENKOVA Motto: „V současné době je velmi obtížné odhadnout konečnou, novou podobu venkovského osídlení. O tom, že venkov, jeho osídlení, jeho sociální struktura, jeho ambice, jeho očekávání, problémy, dědictví dávnější i nedávné minulosti procházejí složitou transformací, není sporu. Není však jasné, zda se venkovské osídlení žádoucímu cíli přibližuje nebo vzdaluje. Co je tím žádoucím cílem? Z ne zcela jasných obrysů tohoto cíle je to nepochybně standard, úroveň životních podmínek srovnatelná s městem. Otázkou je, zda i průvodní jevy tohoto cíle, konkrétní urbanistické uspořádání, výraz staveb, velikosti parcel, jejich využití, vztahy ke staršímu osídlení a starší zástavbě musí přebírat, respektive kopírovat městské formace, formy a prostředí, reflektující městský životní způsob zda neexistuje důvod sledovat i nadále určitá specifika, která dosavadní vývoj venkova doprovázela.“ Miroslav Baše

2.1 Současné hodnoty vesnické zástavby a důvody pro jejich ochranu Vesnická sídla, kultivovaná celá staletí lidskou prací, jsou odjakživa nedílnou součástí krajiny. Sepětí vesnického sídla s přírodním prostředím bylo těsné a harmonické, jeho zástavba vycházela z dostupných materiálů, tradičních technologií a konstrukcí a odrážela sociální strukturu dané lokality. Rozmanitost krajiny, sídel a usedlostí, typická pro celou Evropu, je vzácným kulturním statkem. Zájem a snaha o zachování regionální mnohotvárnosti se prosazují prostřednictvím programů Evropské unie i programů jednotlivých zemí. Ve venkovském prostoru se vyvinuly sociální a kulturní formy života obyvatel, k jejichž charakteristickým rysům patřilo například společenství, spoluzodpovědnost, projevy tradičního rodinného života, zvyky a obyčeje, rolnictví jako smysluplná forma života či vysoký podíl praktických povolání. V polovině 20. století u nás v krátkém časovém úseku došlo v sociálním i stavebním vývoji vesnice k velkému zlomu. Příčiny tohoto zlomu, vedoucího ke zhoršování vztahů, hodnot i specifických znaků vesnice, řada odborníků spatřuje zejména v:  kolektivizaci a integraci zemědělské výroby,  přerušení kontinuity života, tradic a hospodaření,  úplné likvidaci nebo narušení života a tradic stovek obcí, osad a samot na územích s důlní činností, v rozlehlých vojenských újezdech a v příhraničí apod.,  velkém odlivu obyvatelstva především z hospodářsky slabších oblastí do měst,

11



Malebnost lidové architektury, regionální rozmanitost a soulad s přírodou se projevuje v každém ročním období.

12



____________________________________________________________________________________________  

nerovnoměrném rozvoji vesnic s preferováním pouze tzv. střediskových obcí, zanedbání vhodného stavebního vývoje vesnic v důsledku mechanického přenášení městských vzorů staveb do tradičního prostředí, včetně používání nevhodných stavebních prvků, materiálů, propagování špatných typových projektů pro rodinné domy a podpora výstavby bytových domů nevhodných pro prostředí vesnice.

Při posuzování faktorů, které vedly ke ztrátě kulturních i sociálních hodnot vesnice a ekologie krajiny, je nutno zvažovat, které jevy jsou důsledkem obecného civilizačního vývoje (v tomto případě se jedná o problémy středoevropského i celoevropského venkova), a které problémy jsou specifické pro český venkov. Je nesporné, že hodnoty venkova nepředstavují jen technicky překonané standardy. Staré tradice a osídlení představují prostředí, kde se jednotlivé stavby navzájem respektují, vytvářejí obdivuhodně malebné celky s řádem soukromých i veřejných prostorů, propojených logickými vazbami mezi sebou i s okolní krajinou. Ztrátou hodnot venkova tak postupně mizí kultura starší než kultura měst. Prvořadým cílem rozvoje venkova v současnosti je zachování, obnova a rozvíjení jeho kulturních, sociálních, ekologických a ekonomických hodnot. Se zřetelem k existujícímu stavu jde z pohledu urbanistických a architektonických zásad především o:  odborný přístup k plánování rozvoje obce, formulování rozvojových záměrů a pořízení (aktualizaci) územně plánovací dokumentace jako základního nástroje pro řízení rozvoje území,  zachování místního rázu vesnice, obnovu objektů, architektonických prvků, používání materiálů vytvářejících místní specifika, obnovu zeleně, vodních prvků apod.,  zachování prostorového členění a dosavadního měřítka vesnické zástavby, což v praxi často znamená nepřekročení její dvoupodlažní hladiny, užívání sedlových resp. valbových střech a dalších charakteristických znaků tradičního zastavění,  zachování a obnovu hodnotné historické zástavby, zvláště ucelených skupin domů, se zřetelem k půdorysné stopě a architektonickému řešení objektů,  obnovení objektů a provozních místností dřívější vybavenosti, pokud je zájem o jejich provoz,  úpravy a opravy dominantních objektů, zdůraznění jejich dominantní polohy v celkovém obrazu vesnice a rovněž v jejím vnitřním prostoru,  péči o vysokou zeleň, dotvářející siluetu vesnice a její interiér, včetně vysazování nových stromů se zřetelem na spojení zeleně se zástavbou, provázání krajinné zeleně se zelení vesnice a přirozené zapojení vesnice do krajiny,  při úpravách vodních toků a vodních ploch sledování nutných technických hledisek a rovnocenně s tím také hledisek estetických, s úměrným zachováním přírodních podmínek,

13


 


posuzování všech nových investic z hlediska hygieny prostředí, zejména obtěžování hlukem, zápachem, exhalacemi, hmotným odpadem, posuzování všech návrhů závažných úprav a nových staveb také z hlediska zachování působivé siluety vesnice a jejích historických dominant.

Na prahu nového tisíciletí se rýsuje nový problém, a to globalizace vesnice. V současné první fázi se týká vesnic ležících v bezprostřední blízkosti velkých měst. Obyvatelé měst využívají výhodnou nabídku pozemků pro výstavbu rodinných domů a vznikají zde nové urbanistické celky s univerzálním rázem (často pejorativně pojmenovávaným jako „podnikatelské baroko“), které s tradičním charakterem zástavby obce nemají už prakticky nic společného. Dnes je těžké předvídat, do jaké míry nové urbanistické celky změní v budoucnu stavební i společenskou strukturu našich vesnic. Jisté je, že tradiční zástavba je v obcích v blízkosti měst na ústupu a hrozí nebezpečí, že bude stále více oklešťována. Proto je třeba proměny krajiny i sídel pozorně sledovat a všemi dosažitelnými prostředky se snažit pozitivně ovlivňovat vztah lidí ke kulturnímu dědictví a práci našich předků a pokusit se vhodně usměrňovat novou

Soukromí mají obyvatelé obou lokalit téměř stejné, jedna však působí harmonicky a přívětivě a druhá, bez jasných pravidel a řádu, nevlídně až nepřátelsky.

14



____________________________________________________________________________________________ výstavbu i obnovu starší kvalitní zástavby na venkově. Situace je o to naléhavější, že současné stavební technologie umožňují velmi lehce a rychle nejen znehodnotit, ale i úplně zničit tisícileté dědictví nesmírné hodnoty. Zatímco obcím ležícím v zázemí měst s aspirací na dynamický rozvoj hrozí nebezpečí plynoucí z tlaků trhu s nemovitostmi, zájmů bohatých investorů a nedostatečně uvážených rozhodnutí obecních zastupitelstev, některým malým obcím ležícím v okrajových polohách - v příhraničí a mimo městské aglomerace - hrozí spíše zánik. Projevují se v nich problémy, které mají také vliv na zachování hmotného prostředí vesnic a jeho stavební a urbanistickou kulturu. Jsou spojeny s některými společenskými jevy, zejména:  se stárnutím obyvatelstva,  se stěhováním mladých lidí do měst za pracovními příležitostmi,  s kontinuálním snižováním počtu trvale bydlících obyvatel a nárůstem množství osob, které využívají domy v obci (chalupy) jen sezónně a krátkodobě. Malý počet obyvatel znamená ekonomickou nemožnost v obci udržet některá základní zařízení občanského vybavení (např. školu, hospodu, někdy i obchod). Obec takovým vývojem dále ztrácí atraktivitu jak pro mladou generaci, tak pro případné návštěvníky. Opatření těchto obcí by se měla zaměřit především na:  zlepšení dopravního napojení a zpřístupnění obce,  podporu stabilizace mladé generace,  podporu existujících i nových podnikatelských subjektů a s tím související nabídky pracovních míst,  hledání nových rozvojových možností, například v cestovním ruchu,  zvyšování kvality zdravého životního prostředí (důležité zejména pro mladé rodiny s dětmi) i estetických hodnot vesnice a krajiny.

2.2 Vesnice a okolní krajina Vesnice je svou donedávna hlavní hospodářskou základnou - zemědělstvím - daleko více spjata s okolní krajinou než město. Reliéf krajiny, způsob jejího využívání i charakter vegetačních prvků, vstupuje do obce a naopak obec svými humny a v oblastech s rozptýlenou zástavbou jednotlivými objekty volně přechází do krajiny. Představy o krajině před nástupem velkovýrobního zemědělství nám zprostředkují obrazy našich malířů a fotografie (např. kniha „Letem českým světem“ či monografie Miroslava Spurného). Pro mnohé bývá překvapením, že trvalé dřevinné zeleně jako celku bývalo v krajině o něco méně než dnes, neboť veškeré meze, 15



aleje, břehové porosty a remízky byly zpravidla pečlivě vyřezávány. V krajině se pohybovalo denně daleko více osob, které měly k polím, lesům i cestám opravdový vlastnický vztah a své zdroje majetku pečlivě udržovaly a staraly se o ně jako o vlastní dům, třeba výsadbou stromu nebo postavením kříže. Takzvaná socialistická zemědělská velkovýroba se svým zrušením vlastnického vztahu k půdě znamenala pro krajinu i vesnici velké změny, jejichž většina přetrvává dodnes. Spočívají zejména v:  existenci rozsáhlých zemědělských chovných a skladovacích areálů bez respektu k tradiční venkovské zástavbě a bez dostatečného ozelenění, dnes obvykle jen částečně využitých a chátrajících,  přetrvávání neúměrně rozsáhlých a nepřehledných celků orné půdy, a to i v polohách značně ohrožených vodní a větrnou erozí,  neprůchodnosti krajiny v důsledku likvidace velké části původních polních úvozových cest,  ztrátě lidského měřítka i krajinného detailu v důsledku rušení rozptýlené zeleně podél potoků a cest, likvidace ekologicky i esteticky významných remízků, drobných vodních nádrží a mokřadů a naopak bujení dřevinných náletů i bylinných plevelů tam, kam velkovýrobní mechanizace pohodlně nevjede,  napřimování a zatrubňování vodních toků,

Typický příklad zanedbaného zemědělského chovného a skladovacího areálu bez dostatečné doprovodné zeleně.

16



____________________________________________________________________________________________   

„racionálním“ zarovnávání členitých okrajů mezi lesem a zemědělskou půdou, značném rozšíření neudržovaných a zaplevelených ploch kolem hnojišť a skládek zbytků agrochemikálií, tvorbě rozsáhlých lesních holosečí atd.

Po roce 1989 zemědělství i lesní hospodářství prošly zásadní restrukturalizací, tvář naší krajiny se však podstatně nezměnila. Výjimku tvoří část horských oblastí, kde se v důsledku dovozů dotovaných potravin zemědělství vyplácí čím dál tím méně a bývalá políčka, louky a pastviny pomalu zarůstají víceletými tvrdými bylinami, keři a lesním náletem, případně jsou cíleně zalesňovány. V mnoha obcích se rozšířil i tzv. prstenec kolem obcí, tedy struktura drobných zemědělských ploch vrácená původním majitelům či vytvořená v rámci jednoduchých pozemkových úprav. Na většině území však dosud přetrvává krajinný ráz poznamenaný intenzivní socialistickou zemědělskou a lesní velkovýrobou, spojenou se ztrátou vztahu k půdě. Jen velmi pomalu se daří realizovat komplexní pozemkové úpravy, které do krajiny přinášejí původní strukturu polních cest s doprovodnou zelení i nezbytná protierozní a další opatření. Je úkolem i zájmem každé obce v rámci svých možností, případně s pomocí Programu obnovy venkova, Programu péče o krajinu, Operačního programu životního prostředí, Operačního programu zemědělství a prostředků získaných ze strukturálních fondů EU, o krajinu ve svém správním území odpovědně pečovat. Možnosti a aktivity obcí ve vztahu ke krajině jsou dosti ovlivněny tím, zda obec disponuje alespoň částí pozemků ve svém nejbližším okolí. Ale i v případech, že nikoli, existuje řada příkladů dobré spolupráce vlastníků

Příklad budování biokoridoru.

Výsadba nových stromů kolem polní cesty.

17



a uživatelů (zemědělských subjektů, správ povodí či zemědělských vodohospodářských správ, Lesů ČR apod.) s obcemi. Tyto aktivity se zaměřují zejména na:  protierozní opatření aktuální zvláště tam, kde vodní i větrná eroze ohrožuje zastavěné území obce. Pomocí prostředků Programu péče o krajinu lze na základě projektové dokumentace zatravňovat ohrožené pozemky, budovat na nich meze s doprovodnou zelení apod.;  vodní hospodářství, které s protierozní ochranou souvisí. Sem patří i ochrana proti povodním, budování víceúčelových (rekreačních, ekologických, záchytných) nádrží a revitalizace napřímených či zatrubněných vodních toků, které tak mohou znovu obohatit krajinu i centra obcí;  budování územních systémů ekologické stability. Četné obce uvádějí, že již před schválením projektu komplexních pozemkových úprav mají realizovány některé skladebné prvky ÚSES, většinou na vlastních či směněných pozemcích;  opatření pro zvýšení estetické a rekreační hodnoty území a obnovení krajinného detailu. Jedná se o nejrozmanitější opatření, neboť sem lze zahrnout výsadbu dvou lip na rozcestí či u kříže, úpravu obecního lesa na lesopark, vyčištění studánky, zřízení místní naučné stezky, ale i stavbu rozhledny. Podobné akce dokladují a rozvíjejí vztah obyvatel k obci a jejímu okolí.

Výsadba obecního lesíka na staré skládce.

18

Revitalizace mlýnského náhonu.


3. NOVÁ VÝSTAVBA NA VESNICI A JEJÍ PROBLÉMY

____________________________________________________________________________________________

3. NOVÁ VÝSTAVBA NA VESNICI A JEJÍ PROBLÉMY 3.1 Současný stav urbanistické struktury a veřejných prostranství Vedle obytné a hospodářské zástavby, tvořící uzavřené celky, býval pro vesnici charakteristický její veřejný prostor – náves. Návsi bývaly mnohdy travnaté, s rybníkem, kostelíkem nebo kapličkou, se sochami svatých pod skupinami košatých stromů. Do tohoto veřejného prostoru ústily vstupy usedlostí, zde se scházeli „ve stínu lípy“ obyvatelé po práci k hovoru i odpočinku.

Tradiční travnatá náves s rybníčkem.

19



____________________________________________________________________________________________ Po roce 1948 však postupně docházelo k degradaci tohoto hlavního prostoru i souvisejících staveb. Mnohé kostely byly zavřeny a zchátraly, fary byly využívány sporadicky nebo vůbec ne, zaniklo mnoho hospod, bývalé velkostatky se postupně proměnily v ruiny. Necitlivě, bez ohledu na okolí, byla umisťována technická zařízení (např. trafostanice leckde zastiňuje kapličku). Nově budované občanské vybavení (vesměs šlo o typizované samoobsluhy a kulturní domy) bylo, bez ohledu na význam hlavního veřejného prostoru, situováno na volné pozemky. Rušeny byly malé školy a děti již od první třídy musely jezdit do škol v jiných obcích. Objekty zrušených škol byly využívány k jiným účelům, existují i případy jejich úpravy na soukromé rekreační chalupy. Rybníky, dávno bez hus, se proměnily v nevzhledné požární nádrže nebo neudržované zarostly či byly vypuštěny. Návsi byly vybaveny nevhodným typizovaným mobiliářem, ze kterého bez pravidelné údržby posléze zůstaly polorozpadlé nebo zrezivělé přístřešky autobusových zastávek. Často jsou tyto veřejné prostory nevhodně využívány jako neupravená parkoviště. Lidé se zde přestali setkávat, veřejná prostranství přestala fungovat jako důležitý prostor pro neformální komunikaci. V obcích, kde špatným demografickým vývojem došlo k výraznějšímu poklesu počtu stálých obyvatel a převahu objektů dnes tvoří rekreační chalupy, jsou domy i veřejné prostory po většinu týdne prázdné, jakoby bez života. Za obcemi byly zemědělskými družstvy vybudovány předimenzované hospodářské objekty a areály, které jsou dnes mnohdy nepotřebné, nevyužívané a neudržované Nevhodné a necitlivě situované technické a dopravní vybavení a nikdo si s nimi neví rady. v těsné blízkosti historické kapličky na návsi.

20



____________________________________________________________________________________________ 3.2 Současný život obyvatel a jejich požadavky na rozvoj území Ve své podstatě jsou na našem území kolébkou dnešní civilizace malá sídla. Původní model jednoty místa bydlení a zajišťování obživy byl vlivem industrializace a s rozvojem dopravy a spojů postupně opuštěn, avšak i v současném venkovském prostředí je vnímán jako přirozený. Změny hospodářské struktury po roce 1989 umožnily některým obyvatelům venkovských obcí návrat k původnímu modelu, sdružování bydlení s výdělečnou činností, ať už ve formě služeb či drobných řemeslných provozoven, nebo alespoň rozšířením vlastního malého domácího hospodářství. Přesto v situaci, kdy zemědělská výroba zaměstnává jen 4,8 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, vystupuje vesnice především jako obytný útvar. I přes stále probíhající migraci venkovského obyvatelstva do měst lze zaznamenat v posledních letech zvýšený zájem i o bydlení na venkově, za kterým se skrývá několik odlišných příčin: Zájem o bydlení na venkově je patrný především ve vesnicích kolem velkých měst, kam se stěhují lidé, kteří chtějí bydlet ve vlastním domě, ve zdravém a klidném prostředí a přitom pracovat ve městě. Pro venkovské obce tento trend může mít i negativní dopady. Vznikají zde sterilní vilová sídliště, postrádající většinou hmotný i duchovní vztah ke svému okolí. Stejně tak i jejich obyvatelé sem přinášejí městské sociální chování a postoje, kde velkou roli hraje anonymita, ztrácí se pocit společenství a potřeba sousedství. Zájem těchto lidí o obec a krajinu končí na hranicích jejich pozemků. Vzhledem k rostoucím životním nákladům ve městech se, zejména u starších lidí, ukazuje snaha využívat vlastní rekreační objekty k trvalému celoročnímu bydlení. Pro rozvoj venkovských obcí je však přínosem spíše příchod mladých rodin s dětmi. V posledním desetiletí se objevuje, početně bohužel zatím nevýznamná, skupina obyvatel se zesíleným ekologickým cítěním, která má zájem o odlehlejší sídla, samoty či rodinné farmy a zájem o tradiční způsob života a hospodaření. S rozvojem moderních komunikačních technologií se objevují lidé (a očekává se jejich další nárůst), kteří nejsou vázáni příliš na místo pracoviště (řídící a tvůrčí pracovníci apod.). Někteří z nich dávají přednost kvalitnímu životnímu prostředí a bydlení na venkově.

3.3 Nové požadavky na způsob bydlení Současné požadavky na funkci a kvalitu bydlení odrážejí měnící se způsob života. V moderním rodinném domě na venkově ustupuje většinou do pozadí funkce hospodářsko-výrobní a význam nabývají požadavky na funkci rekreační, regenerační a relaxační. Zajištěny musí být také prostory vhodné pro studium a přípravu dětí na budoucí povolání, případně i ostatních členů rodiny.

21



____________________________________________________________________________________________ K základním požadavkům na soudobou výstavbu rodinných domů patří především: optimální dispoziční řešení domu, v němž se spojují funkce domu pro celou rodinu s prostorami pro individuální potřeby jednotlivých členů, propojení vnitřních prostor domu s venkovními obytnými prostorami jako jsou terasy, obytné a okrasné zahrady, popřípadě bazén nebo sportovní plochy, zajištění optimální tepelné pohody v domě a oslunění vnitřních prostor, snižování nákladů na provoz domu, snadná údržba a úklid rodinného domu, technické a technologické vybavení domu, účelně a esteticky řešený interiér, moderní a funkční kuchyně a vysoce kvalitní vybavení hygienického zařízení domu (koupelny, WC apod.), v neposlední řadě pak dostatek úložných prostor pro denní potřebu i sezónní věci (lyže, kola apod.), zdravotní nezávadnost bydlení, používání řádně atestovaných stavebních materiálů a prvků, ochrana proti vlhkosti, opatření proti pronikání radonu ze zemské kůry apod. Odhadnout další vývojové trendy a požadavky na bydlení v budoucnosti je velmi obtížné. Významnou roli bude hrát snaha neustále snižovat náklady na provoz a údržbu rodinných domků. Velmi podstatný vliv bude mít další vývoj techniky, elektroniky a informačních technologií a s tím související možnosti a nároky na vybavení domů a domácností. I když nároky na bydlení jsou dnes prakticky univerzální, nelze chápat český, moravský a slezský venkov jako jeden venkov s jedním typem objektů. I přes postupné stírání původních individuálních regionálních rozdílů zůstává výrazně diferencovaný, a to jak územně, tak socioprofesně. Architektonicky kvalitní nová výstavba by měla přispět k zachování charakteristického rázu vesnic jako kulturní hodnoty, nikoliv k jeho popření a navázat na historii a tradice v jednotlivých regionech. Těmto požadavkům bohužel naprosto nevyhovuje většina nabízených katalogových řešení rodinných domů.

3.4 Nové požadavky na zajištění služeb a na občanské vybavení Občanské vybavení představují různé stavby a účelově upravené plochy, jejichž provozem jsou zajišťovány služby obyvatelům. Charakteru a funkci těchto zařízení odpovídá poloha v centru obce. Svým významem, účelem i architekturou objekty občanského vybavení významně ovlivňují utváření centra vesnice po stránce funkční, kulturní i společenské.

22



____________________________________________________________________________________________ Jedná se o zařízení: školství a výchovy (např. mateřské školy, školy základní a popř. střední), kultury a osvěty (např. kulturní sály, místní lidové knihovny), tělovýchovy a sportu (např. fotbalová hřiště s příslušenstvím, hřiště pro mládež a dospělé, tělocvičny), zdravotnictví, sociální péče (např. domovy důchodců, lékárny, ordinace lékařů), maloobchodní (v některých případech i velkoobchodní) sítě, (např. prodejny potravin, prodejny tabáku a novin), ubytování (např. malé rodinné hotely a penziony), veřejného stravování (např. hostince, bufety, restaurace), služeb výrobních, nevýrobních a opravárenských (např. holičství a kadeřnictví, sběrny čistíren, opravy elektrospotřebičů, sklenářství, zahradnictví), správy a řízení (např. úřadovny policie, pobočky spořitelny, pošty), politické a zájmové činnosti (klubovny společenských a zájmových organizací). Vedle dosud obvyklých druhů občanských zařízení přináší vývoj požadavky na umístění nových druhů a aktivit, např. speciálních škol, diskoték a nočních klubů, internetových kaváren, videopůjčoven, fitcenter, hřišť pro tenis, minigolf, golf, poboček bank, směnáren, skladových, výrobních a obchodních hal a supermarketů, čerpadel pohonných hmot s příslušenstvím a parkovištěm (včetně služeb pro motoristy) atp. Pro některá nově vznikající zařízení občanského vybavení je možno využít existující a nepoužívaný stavební fond, jiná je nutno nově začleňovat do urbanistické struktury. Při rekonstrukcích a úpravách stávajících objektů mohou vznikat požadavky na jiné uspořádání vnějších průčelí, na přístavby, úpravy nástupních prostorů, odstavných ploch, které vždy ovlivňují vnější veřejný prostor. V některých případech může vzniknout i nová dominanta návsi. Úpravy objektů vybavení předpokládají: výraznější členitost i barevnost průčelí s užitím symbolů, vývěsních štítů, nápisů atd., u historických objektů zachování původního tvarosloví, uplatnění různého uspořádání nástupních prostorů, předzahrádek a teras s posezením a mobilní zelení, oživujících prostor ulice nebo návsi, citlivé řešení stavebních prvků, zvláště dveří, vstupů, oken, výkladů, zejména nachází-li se objekt v historické části zástavby, uplatnění květinové výzdoby, zvláště u prodejen, hostinců a penzionů a trvalou stromovou a květinovou výsadbu v přímém okolí, vyvážení všech úprav s okolní zástavbou z hlediska provozu, architektury a ostatních vazeb na okolí, vhodné umístění drobné architektury, laviček, odpadkových košů, veřejného osvětlení. Důležitá je také

23



____________________________________________________________________________________________ volba materiálů – nevhodné je použití umělých hmot, plastů, chromové oceli, zrcadlových ploch atd., tedy materiálů, které jsou venkovskému prostředí cizí, soulad návrhů novostaveb a rekonstrukcí objektů vybavení s prostorovými a architektonickými podmínkami okolní zástavby (počet podlaží, tvar střechy, členění průčelí, prostorové a pohledové vazby k dominantám). Pro zachování či obnovu obrazu obce je vždy nutno přistupovat k úpravám stávajících a zejména k situování nových objektů citlivě a s respektováním specifických podmínek místa. Působit na situování, vzhled i provoz těchto zařízení, která svým objemem vždy ovlivní celé prostředí a která jsou mnohdy zřizována i provozována soukromými subjekty a na pozemcích v soukromém vlastnictví, je možné pouze prostřednictvím jednoznačně stanovených podmínek pro využití ploch ve vydané územně plánovací dokumentaci obce. Pokud obce nevěnují při přípravě a schvalování územně plánovací dokumentace těmto podmínkám dostatečnou pozornost, připravují se o důležitý legislativní nástroj, kterým mohou usměrňovat urbanisticko-architektonický vývoj obce.

3.5 Nové způsoby podnikání a zajištění pracovních příležitostí S poklesem podílu osob zaměstnaných v zemědělství je pro venkov nezbytná podpora vzniku nových pracovních příležitostí, to však přináší nejen nové požadavky na hmotné prostředí, ale i možná nová rizika. Významné změny se týkají i samotného zemědělství. Zemědělský sektor zůstává se svou výrobní funkcí nadále velmi významnou součástí naší krajiny, nejde jen o produkci potravin, ale zejména o údržbu kulturní krajiny a ekonomické a kulturní oživení venkovských regionů. Už dnes se část zemědělců orientuje na agroturistiku a služby pro turistiku a cestovní ruch, což zahrnuje nároky na ubytování, stravování, rozvoj rekreačních a sportovních zařízení. Již v minulosti začala industrializace venkova, většinou šlo o provozy menšího rozsahu, často související se zemědělskou výrobou (pivovary, strojní truhlářství, pily, mlýny apod.). Tento proces pokračuje, dnes se i na venkově zřizují průmyslové zóny, vznikají nové výrobní provozy a jsou zde umísťovány skladovací prostory. S rozvojem podnikání a novou výstavbou narůstají i na venkově požadavky na rozvoj a modernizaci služeb (například pošt, bank, spořitelen, kadeřnictví, krejčovství, nejrůznějších sběren a opraven aj.) i řemeslné výroby. Obnovení některých tradičních řemesel může obci zajistit nejen cenná pracovní místa, ale celkově ji oživit a zatraktivnit pro trvalé obyvatele i pro cestovní ruch. Nové informační technologie a komunikační možnosti se na vesnici projevují vznikem naprosto nových pracovních příležitostí. Rostou tak požadavky na zajištění vhodných

24



____________________________________________________________________________________________ prostor, např. pro nové provozovny, kanceláře a pracoviště architektů, projektantů, pracovníků softwarových firem, dealerů apod. Na první pohled je výhodné umísťovat nová pracoviště v nevyužitých a chátrajících objektech či přímo v rodinných domcích. Vždy je při tom nutné zvažovat, nakolik ovlivní okolní prostředí související zvýšená doprava, hluk i další negativní dopady na životní prostředí a jaké požadavky kladou zvláštní předpisy, zejména hygienické, požární a bezpečnostní.

Rekonstruovaná budova Masné výroby.

Nové využití hospodářské budovy pro sklad stavebnin.

Obce by při povolování podnikatelských aktivit měly také pečlivě zvažovat nejen okamžitý zisk, ale také jejich dlouhodobější důsledky, např. ekologické. Nové pracovní příležitosti jsou velmi žádoucí, ale kvalita životního prostředí a spokojenost obyvatel jsou neméně důležité. Obce by také měly opatrně hospodařit s vlastními pozemky a zvažovat jaký vliv bude mít jejich prodej v dlouhodobém horizontu.

25



____________________________________________________________________________________________ 3.6 Požadavky na dopravu a dopravní zařízení Také měnící se nároky na dopravu se projevují v nové výstavbě. Venkovské obce musí v této oblasti řešit zejména: zavedení rentabilní hromadné dopravy s vyhovující frekvencí spojů, velký nárůst rozsahu dopravy osobními automobily, se všemi doprovodnými jevy (nedostatek ploch pro odstavování vozidel, situování garáží, zatížení obcí průjezdnou dopravou, situování čerpacích stanic pohonných hmot, servisů a prodejen aut, potřeba oprav místních komunikací, zvýšené nároky na dopravní síť, zejména v okolí velkých měst), budování cyklistických a tématických turistických stezek, vyžadující rovněž nárůst některých přidružených služeb. Z objektů, sloužících dopravě, je nutno věnovat pozornost stavu, vzhledu a využití nádraží, stavu a vzhledu zastávek autobusové dopravy, stavu dopravního značení, ale i možnosti orientace návštěvníků obce a značení významných staveb, památek a pamětihodností.

S modernizací železničních tratí probíhá i rekonstrukce nádraží.

26

Ve většině obcí je aktuální budování nových autobusových zastávek.



____________________________________________________________________________________________ 3.7 Rozvoj technického vybavení V úrovni technického vybavení sídel dochází k prudkému rozvoji. Probíhá rozsáhlá plynofikace, kabelizace elektrických a telekomunikačních vedení. Nové technologické možnosti a tím i snadnější realizace a menší prostorové nároky jsou přínosem při výstavbě trafostanic, ČOV a dalších technických zařízení. To vše má pozitivní dopad na kvalitu a komfort života obyvatel, ekologickou stabilitu krajiny, estetický vzhled sídel a krajiny. Technické vybavení zahrnuje: zdroje (prameniště, vodárenské nádrže, malé vodní elektrárny atd.), liniová vedení (vodovodní, kanalizační, elektrická, plynovodní, teplovodní, telekomunikační atd.) uzlové body (úpravny vody, čerpací a přečerpávací stanice, vodojemy, regulační stanice plynu, atd.) objekty technického vybavení (trafostanice, ČOV atd.).

Malebnost krajiny a vesnic nemusí narušit ani moderní technické, sportovní či jiné vybavení.

3.8 Nové požadavky na rozvoj rekreace a sportu Nároky na sportovní vyžití na venkově byly v minulosti kompenzovány zejména výstavbou tělocvičen a sportovních víceúčelových hřišť, kde sportovní aktivity organizovaly zejména Sokol, Orel, ale i další. Později byla budována zejména fotbalová hřiště, mnohdy bez vyhovujícího příslušenství. V současnosti, se vznikem řady nových sportů a stíráním rozdílů mezi trávením volného času ve městě a na venkově, jsou požadavky na druhy 27



____________________________________________________________________________________________ sportovních zařízení mnohem rozmanitější. Roste zájem o budování koupališť i krytých bazénů, víceúčelových sportovních hal, posiloven, tenisových kurtů, kuželen, speciálních drah pro horská kola a mnohých dalších zařízení.

Citlivě zrekonstruované rekreační chalupy.

Ani v současné době nevymizel zájem o chaty, neměly by však být povolovány v zastavěném území obce, ani když jde o dobrý projekt jako na tomto snímku.

Ani v současné době neutuchá zájem obyvatel měst o rekreační objekty na venkově. V oblastech s příznivými podmínkami pro rekreaci jsou městskými obyvateli buď upravovány stávající objekty (dnes obecně nazývané chalupy), případně jsou stavěny objekty nové a používány pro víkendové a sezónní pobyty. Většinou jde o objekty dobře udržované, případně dobře rekonstruované, majitelé stavební fond většinou zhodnocují, často zachránili i historicky cenné stavby. V některých případech byly v zastavěném území vesnic stavěny i rekreační chaty. Existenci chat ve vesnické zástavbě a v přímé návaznosti na ni lze však označit jako zásadní omyl. Chaty, pokud se budou v katastrech obcí vůbec stavět, by měly být situovány v soustředěných chatových osadách.

28



____________________________________________________________________________________________ 3.9 Rozvoj cestovního ruchu V zájmu prosperity venkovských obcí je systematická podpora jejich atraktivity pro cestovní ruch. Vedle tzv. agroturistiky, která zatím v našich podmínkách zdomácňuje jen pomalu, jsou to zejména přírodní prostředí a památkové lokality, které mohou být cílem turistických i poznávacích cest a lákat návštěvníky do typických oblastí. Příkladem jsou třeba „vinařské cesty“ jižní Moravy, cyklistické trasy s tématickým zaměřením, prohlídky vesnických památkových reservací a zón i krajinných celků. Takové turisticky atraktivní cíle (destinace) přinášejí venkovským obcím nová pracovní místa i finanční prostředky. Aby se určité území stalo cílem cestovního ruchu, musí splňovat určité podmínky a předpoklady.

Okres Litoměřice: Rekonstruovaná barokní sýpka a její nové využití jako Muzea českého venkova.

Umístění a rozvíjení aktivit cestovního ruchu v určitém území musí vycházet z „nabídky“ tohoto území. Do ní se promítá atraktivita místní přírody a krajiny, místní kulturní hodnoty a pamětihodnosti, ale i typické zvyky a obyčeje, místní výrobky. Optimální je kombinace více takových atraktivit. Rozvoj cestovního ruchu ovlivňuje také dopravní dostupnost, včetně časové dosažitelnosti, a materiálně technické vybavení jako je možnost ubytování, stravování, nabídka sportovního vyžití, kulturních akcí a zábavních příležitostí pro návštěvníky.

29



____________________________________________________________________________________________ 3.10 Požadavky na zajištění bezpečnosti staveb a majetku občanů Nebezpečím, které ohrozilo řadu obcí i celé regiony a odrazilo se i v katastrofálním stavu staveb a struktury obcí, se staly povodně. Povodně v letech 1997 a 2002 ukázaly, že opatření proti škodlivým účinkům velkých vod jsou problémem celé společnosti. Stát je povinen vytvářet podmínky pro ochranu a obnovu majetku, přičemž vychází ze spoluzodpovědnosti občanů za ochranu svých životů a za ochranu a obnovu svého majetku. Zkušenosti z České republiky i zahraničí ukazují, že povodňovou ochranu je nutné řešit zvýšením retenční schopnosti krajiny v kombinaci s technickými opatřeními. Vhodné řešení je vždy založené na podrobné znalosti charakteristiky území a postižení vzájemných vazeb. Ochrana před povodněmi může být komplexně řešena pouze v rámci území více obcí. Na této úrovni lze navrhnout ochranu před povodněmi v celých povodích a stanovit v širších souvislostech, jaká dílčí opatření je třeba učinit ve správních územích jednotlivých obcí, aby byla vytvořena účinná a logická soustava ochrany (soubor lokálních opatření pro území jednotlivých obcí tuto soustavu ještě zpravidla nevytváří). To vše je nutno zakotvit v příslušné územně plánovací dokumentaci. Povodně v roce 1997 a 2002 ukázaly, že stanovení záplavových území musí být součástí základního obsahu územního plánu.

30


4. ZÁSADY A DOPORUČENÍ PRO NOVOU VÝSTAVBU

4. ZÁSADY A DOPORUČENÍ PRO NOVOU VÝSTAVBU 4.1 Popis území Podstatný vliv na život v obci, životní prostředí, na sociální vztahy i na ekonomické aspekty rozvoje obce má správné umístění staveb, rozmístění různých činností v území a jejich vzájemné vztahy a vazby, dopravní dostupnost jednotlivých objektů a pozemků a hospodárné využití ploch. Kvalita urbanistického řešení rozvoje obce je důležitou podmínkou pro možnost zvýšení atraktivity obce jak pro její stálé obyvatele, tak i pro potenciální nové obyvatele, podnikatele i pro návštěvníky. Koordinovat požadavky a zájmy společnosti v souladu s možnostmi a podmínkami území je úlohou územního plánování. Základními prostředky, které umožňují postupovat při plánování územního rozvoje uvážlivě a s respektováním doporučovaných zásad a zkušeností, jsou nástroje územního plánování: územní rozhodnutí, územně plánovací dokumentace, územně plánovací podklady. Před realizováním rozvojových záměrů by obce měly mít zpracovanou a vydanou příslušnou územně plánovací dokumentaci. Teprve platná územně plánovací dokumentace se stává základním východiskem stanovujícím zásady a podmínky pro novou výstavbu i přestavby (formou limitů a podmínek pro využití ploch a koridorů). Umožňuje obcím na jejich správním území regulovat funkční a prostorové uspořádání i stanovit možnosti jeho využití. Pokud tato dokumentace vychází z pro venkov typických a staletími prověřených zásad, je zárukou správného postupu stavebního rozvoje v obci. Územně plánovací dokumentací, kterou si pro plánování rozvoje pořizují obce, je územní plán, případně regulační plán, pokud je potřeba území nebo jeho část řešit podrobněji. Každý objekt v obci je součástí veřejného prostoru, součástí utvářeného panoramatu sídla, součástí obytného prostředí i krajiny a měl by se proto podřídit určité urbanistické koncepci vycházející z respektování znaků typických pro dané území a jeho předchozí zástavbu. Proto je také nezbytné nejdříve dané území identifikovat, aby bylo možné přesně popsat jeho typické znaky.

31


32


Uliční ves

Návesní ves

Lesní návesní ves

Údolní lánová (řadová) ves



4.1.1 Vymezení oblastí typické venkovské urbanistické struktury Český a moravský venkov má i přes svoji skromnou velikost mnoho tváří. Rozdíly jednotlivých regionů, které někdy vnímáme jen podvědomě, jsou způsobeny různou geomorfologií i rozmanitým historickým vývojem. Charakter každého území ovlivnilo klima, nadmořská výška, přítomnost dobrého dřeva či kvalitní půdy a někdy i národnost obyvatel, kteří zde žili. Tyto podmínky určily ráz jednotlivých lokalit natolik, že můžeme zcela jednoznačně rozeznat například hanáckou náves od návsi na Českomoravské vrchovině. Většina našich vesnic vznikla v době vrcholného středověku. Sídla, která existovala již dříve, byla z důvodů majetkových i vzhledem k novému způsobu obhospodařování a držby půdy znovu založena. Takové jsou především vesnice jižní Moravy poblíž dolních toků řek. Nově a o něco později vznikaly vesnice v kolonizovaných, do té doby málo osídlených, krajích na vrchovinách. Typickým příkladem je oblast Vysočiny. S určitým zjednodušením můžeme naši republiku rozdělit na staré a mladé sídelní území. Nížinný typ osídlení (staré sídelní území) je představován kompaktní zástavbou ve formě ulice nebo návsi. Jednotlivé pozemky, dělené kolmo k veřejnému prostoru uvnitř obce, končily většinou za hospodářskými objekty a zahradou u záhumenní cesty. Plužina, která následovala (hospodářsky využívaná část krajiny), byla členěna v tratích, nezávisle na parcelaci obce (viz uliční ves, návesní ves). Kolonizační typ osídlení (mladé sídelní území) představují vesnice s méně pravidelnou zástavbou usedlostí či statků, které lemovaly cestu, potok, nebo utvářely menší náves. Domy na sebe většinou nenavazovaly těsně, parcely byly širší a za hospodářskými budovami pokračovaly souvislým pásem zahrad, sadů, polí či luk. Typické pro takto členěnou krajinu jsou souběžné linie mezí, rozdělující jednotlivé lány, často kolmé ke svahům nad obcí (viz lesní návesní ves, údolní lánová /řadová/ ves). Ve vyšších - horských polohách (především na Valašsku) - vznikalo osídlení ještě o mnoho později. Původně zde převažovalo pastevectví a sídla zde mají rozptýlenou – dvorcovou formu. Přechodný typ mezi lesní lánovou a dvorcovou vsí jsou valašské řadové /řetězové/ vsi (viz rozptýlená – dvorcová ves, valašská řadová /řetězová/ ves). Jedním z nejmladších typů osídlení jsou raabizační osady z tereziánské a josefínské doby s pravidelnými geometrickými tvary půdorysu a plužiny. Jiným příkladem jsou účelově zakládané kolonie pro dělníky, pracující v průmyslu, především v lomech či dolech (viz raabizační osada založená na konci 18. století, nově založená dělnická ulice ve valašské vsi s původně řetězovým až hromadným půdorysem).

33


Rozptýlená – dvorcová ves

Raabizační osada založená na konci 18. století

34


Valašská řadová (řetězová) ves

Nově založená dělnická ulice ve valašské vsi s původně řetězovým až hromadným půdorysem



Různé historické, kulturní a přírodní podmínky ovlivňovaly podobu obce i charakter krajiny kolem ní. Její struktura určila vzhled veřejného prostoru – ulice nebo návsi, i siluetu sídla. Pokud chceme tuto jedinečnost zachovat, musíme při nové výstavbě respektovat prvky, které původní osídlení utvářely. Pro vytvoření správných pravidel pro novou zástavbu je nezbytné znát odlišnosti a shody v původním i současném osídlení jednotlivých lokalit. Při vymezení oblasti sídel se stejnými nebo příbuznými znaky je potřeba zohlednit tato kritéria: 1. urbanistická struktura jádra obce 2. typ kulturní krajiny 3. typ tradičního domu. Příkladem aplikace uvedených kritérií je členění Moravy na typická území (H. Sklenaříková – Kočišová): I.

Pomoravsko – panonská oblast 1. 2. 3. 4.

II.

Oblast Vysočiny 1. 2. 3. 4. 5.

III.

Moravské Kopanice Valašsko Těšínské Slezsko

Východosudetská oblast 1. 2.

V.

Drahanská vrchovina Třebovsko – Svitavsko Žďársko a Novoměstsko (Horácko) Horní Oslavsko a Svratecko (Podhorácko) Dyjsko – Oslavsko

Karpatská oblast 1. 2. 3.

IV.

Dyjsko – Svratecko Slovácko Haná Horní Haná

Opavsko Jesenicko

Pooderská oblast 1. 2.

Ostravsko – Karvinsko Lašsko

Fotografie příkladů zástavby v typických územích Moravy jsou uvedeny v Příloze 6.2. 35



Členění území celé České republiky, zpracované Z. Lázničkou, je uvedeno v příloze 6.1. Podrobnější informace o oblastech lidové architektury můžete najít v publikaci, Alfréd Knopp a kol.: Stavby a krajina mají svůj řád, ÚÚR Brno, 1994, která také vyšla v ediční řadě VESNICE.

36



4.1.2 Specifické znaky venkovské zástavby Pokud mají být zachovány specifické kulturní hodnoty venkovských sídel, je nutné usilovat už ve stadiu plánování rozvoje obce, aby se návrhy nových staveb a přestaveb přizpůsobovaly znakům, typickým pro území dané obce, region či venkovskou zástavbu obecně. V tomto kontextu lze pak znaky pro každou rozvojovou lokalitu definovat individuálně. Jiří Škabrada, autor řady odborných prací, knih, článků a studií na toto téma, zformuloval „desatero“ základních zásad (principů), které je potřeba, zejména při výstavbě rodinných domů, dodržovat, chceme-li zachovat půvab našeho venkova. Patří k nim: 1. Respektování urbanistické struktury a parcelace. 2. Volba obdélného půdorysu domu. 3. Umístění domu na parcele s respektováním okolní zástavby. 4. Zastřešení sedlovou střechou. 5. Trojdílnost základního půdorysného členění. 6. Situování vstupu do domu v souladu s okolní zástavbou. 7. Usazení domu v terénu s umožněním bezkonfliktního spojení vnitřního prostoru se zahradou či dvorem. 8. Vytvoření krytého vstupu (zápraží). 9. Umístění komína. 10. Dvoutraktové řešení objektů. Zásady platí především pro území Čech, pro území Moravy je lze také aplikovat, i když například bod 8. a 10. nebyl vždy ve všech oblastech pravidlem. Uvedené obecné zásady, dotýkající se urbanistické struktury i objektů pro bydlení a jejich částí, byly v naší tradiční venkovské zástavbě uplatňovány tak důsledně, že byl vytvořen jejich provázaný systém, patrný i navenek. Vnitřní struktura domu byla vždy dobře čitelná zblízka i na dálku a staletým užíváním a tisícinásobným opakováním se tyto zásady uložily do povědomí obyvatel s tím, že přinášejí pocit útulnosti a bezpečí i vztah k místu, domovu a zemi. Přestože se může zdát, že se jedná o zásady svázané s dávno přežitými stavebními zvyklostmi a potřebami lidí, jejich nerespektování (jak je možno prokázat na řadě příkladů) škodí prostředí a stavebníkům i dnes. K aplikaci uvedených zásad je ovšem nutné přistupovat vždy citlivě a tvůrčím způsobem, s ohledem na specifické podmínky a zvyklosti konkrétního místa.

37



Letecký snímek Brodku u Přerova dokumentuje tradiční uplatňování zásad výstavby na moravském venkově: respektování okolní zástavby, parcelaci, půdorys domů, umístění domu na parcele, zastřešení, umístění komína, situování vstupů do domů v souladu s okolní zástavbou, bezkonfliktní spojení vnitřního prostoru se zahradou.

38



4.2 Zásady a doporučení pro urbanistické začlenění nové výstavby Pokud je cílem uchovat hodnoty venkova, pak plánování nové výstavby musí vycházet jak ze znalosti místa a jeho charakteristických znaků, zkoumání způsobu zástavby a členění území, znalosti typických znaků prostředí a staveb, tak i z jejich provozu a uţívání. Pro toto poznání je nutné znát historii vzniku venkovských sídel, aby logika jejich utváření nebyla nově navrhovanou urbanistickou strukturou zbytečně narušována. Na utváření vesnice měla velký vliv potřeba sedláků mít pokud moţno zajištěn přímý přístup k jejich polnostem, nejlépe co nejkratší, ze zadní části dvora jejich usedlosti. Dalším poţadavkem bylo umoţnění přímého kontaktu přední - obytné - části usedlosti s veřejným prostranstvím, tvořícím centrum obce. Běţným typem české vesnice je proto návesní útvar, obklopený čely usedlostí, z jejichţ dvorů se dalo přímo vyjíţdět zadem na pole případně na záhumenní cestu. Typickým půdorysem objektů byl obdélníkový tvar, a to v kolmé pozici k návesní linii, tj. dům situovaný svou kratší stranou k veřejnému prostoru, kam byla obrácena okna obytné světnice. Tak byli obyvatelé usedlosti v kontaktu s veškerým děním venku na návsi. Důleţitým prvkem však bylo rovněţ zajištění kontaktu (přímého i vizuálního) obytné části usedlosti s hospodářským zázemím, dvorem a chlévy. Celé uspořádání usedlostí bylo dáno provozními poţadavky i způsobem vyuţití parcely (někdy i o šířce cca 20 m), kdy vlastní dům byl situován při jejím okraji tak, aby před podélnou stranou obdélného půdorysu hlavního objektu byla co největší plocha dvora. Sousední objekty byly řazeny k sobě s tím, ţe do sousedova dvora se obracel dům vţdy svou zadní podélnou stranou - bez oken, takţe nebyla narušována intimita vnitřních prostorů. Vzhledem k tomu, ţe zástavba byla převáţně jednopodlaţní se sedlovými střechami, nedocházelo při takovém urbanistickém uspořádání k problémům se vzájemným stíněním. Tento urbanistický princip byl prověřen mnoha generacemi a modifikován podle terénních podmínek a místní stavební kultury. I kdyţ na Moravě byly jiţ od počátku stavěny domy okapovou stranou do ulice, jejich hospodářská část uzavírala stranu pozemku tak jako jinde (domy tvořily v půdorysu tvar háku). V oblastech s vyšší nadmořskou výškou a jiným způsobem hospodaření měly usedlosti více či méně uzavřený tvar a nevytvářely s okolními objekty souvislou zástavbu, jejich uspořádání však bylo obdobné. Uvedený princip se dodrţoval i na menších parcelách chudších obyvatel vesnice (chalupníků, domkářů). Rovněţ osazení objektů do terénu bylo - pokud moţno - řešeno tak, aby spojení mezi obytnou částí domu a jeho hospodářským zázemím a dvorem bylo přímé a co nejpohodlnější. To bylo moţné především v rovinném území, které bylo pro výstavbu vesnic preferováno. Ve svaţitém terénu bývaly skromnější stavby domkářů a chalupníků,

39



které byly nuceny se těmto podmínkám přizpůsobit např. vysokou podezdívkou, někdy i umístěním hospodářského příslušenství ve spodním podlaţí. Preferenci pohodlného spojení obytného provozu domu s okolním terénem lze vysledovat i tam, kde vývoj obytného domu dospěl k patrovému řešení. Hlavní obytné prostory bývaly - pokud moţno - i zde situovány v přízemí.

Pokud urbanistická struktura nové zástavby nerespektuje zásady tradiční zástavby, významně poznamenává celkový obraz obce.

40



4.2.1 Výstavba na volných plochách Pokud si obce chtějí zachovat svůj vesnický urbanismus jako nenahraditelnou kulturní hodnotu, nejdůleţitější zásadou pro plánování je vesnici rozvíjet tak, aby nová výstavba respektovala a navazovala na stávající urbanistickou strukturu. V současnosti jsme svědky častého nedodrţování této urbanistické zásady, např. porušením způsobu parcelace, zavedením pro vesnici netypického čtvercového půdorysu objektů (mnohdy doporučovaného v katalozích vzorových řešení), situování budov do středu parcely, coţ v porovnání s tradičním způsobem zástavby přináší celou řadu nevýhod a narušuje zásadně rytmus i řád urbanistické struktury vůbec. Jako častý problém se jeví navázání na tradiční obdélníkový tvar objektů a osazení objektů na parcelách. Nevýhodami oplývající čtvercový půdorys domů, situovaných uprostřed parcel, je do značné míry dán současně platnými legislativními předpisy a stanovením odstupů od sousedních parcel a objektů. Vznikající „kostkovité“ novostavby jsou však v rozporu s obrazem starší zástavby. Tradiční vazba mezi vesnickým domem a hospodářským zázemím a chlévem s dobytkem jiţ není ve většině objektů tím nejdůleţitějším poţadavkem, význam přímého a snadného kontaktu obytného prostoru s terénem však zůstává zachován i v současnosti a právě tento aspekt činí bydlení na venkově tak atraktivní. Jak však nová výstavba a její situování do terénu ukazuje, velké procento objektů tuto výhodu nejen nevyuţívá, ale řada z nich je navrhována tak, ţe přímý přístup z terénu mají garáţe, dílny a další provozy a hlavní obytné prostory jsou od zahrady odtrţeny. Zcela je tak popřena zásada co nejpohodlnějšího provozu pro obyvatele.

4.2.2

Výstavba v prolukách

Jestliţe dodrţování základních zásad a principů pro venkovskou výstavbu je ţádoucí při plánování rozvoje na volných plochách, ještě důleţitější je respektování vazeb a vztahů stávající urbanistické struktury při dostavbě proluk. Nové stavby by měly brát ohled na měřítko, napojení na komunikaci, orientaci hlavního průčelí i na pouţití materiálů, barev, tvar střechy, soulad objektu s okolím, vztah k širšímu okolí, vztah k dominantám obce atd. Místo samo určuje, co je zde nutno respektovat a proč. Jednou z uţitečných pomůcek pro posouzení vhodnosti jsou v tomto případě zákresy rozvojových záměrů do fotografií a jejich odborné posouzení.

41



Výsledkem porušení architektonických a urbanistických zásad lokality je nesoulad.

Nedodrţení stavební čáry poruší harmonii uceleného návesního prostoru.

Chaotický dojem je způsoben situováním domů šikmo vůči ulici nedodrţením stavební čáry.

Střídání různě velkých objektů s různými sklony střech a různé velikosti plotů z rozmanitých materiálů nemůţe vytvořit harmonický obraz ulice.

42



Respektování původní zástavby při výstavbě v prolukách a při rekonstrukcích se projeví zachováním harmonie prostředí, stavby při tom splňují všechny soudobé poţadavky na bydlení.

43


4.2.3


Území přestavby

Nová výstavba na plochách, které jiţ byly zastavěné, je vţdy citlivý problém. V nedávné době se dotýkaly především obcí, které se vzpamatovávaly z následků povodní. Právě zde je nezbytné postupovat při obnově urbanistické struktury uváţlivě, pokud moţno ve spolupráci s odborníky a za pomoci územně plánovací dokumentace. Jedině tento postup, i kdyţ je náročnější na čas i na finanční prostředky, můţe zachovat venkovský ráz obcí i zajistit pro budoucnost větší bezpečnost lidem a stavbám. Územně plánovací dokumentace řeší problémy území přestavby komplexně, vychází z oborových dokumentů a podkladů a její součástí je i vytvoření podmínek pro ochranu území.

Východní Maďarsko: Po povodních si mohli obyvatelé postiţených obcí vybrat z dvanácti projektů, které navazovaly na lidovou architekturu, typickou pro region do poloviny 20. století. Výstavba jednotlivých domů byla hrazena ze státních prostředků v rámci pomoci po povodních. Výsledek oceňují obyvatelé postiţených obcí i návštěvníci.

44



Ústí, okres Přerov: Úprava prostranství po povodních: přestavba domu na obecní úřad (nejdříve vyuţitý jako byty pro postiţené povodněmi), výsadba zeleně a umístění informačních tabulí pro uţivatele cyklostezky.

Původní stav prostranství s nevhodnou výsadbou a postiţenými budovami.

45


Usazení domu na terén.

Situování vstupu.

Druhý trakt.

46


Zápraţí a umístění komína vzhledem ke vstupu.



4.3 Zásady a doporučení pro řešení nových objektů V nedávno minulé době venkovská zástavba (statky, usedlosti a soubory obytných i hospodářských budov) prošla zásadními změnami. Hospodaření se přesunulo do nových areálů zemědělské výroby, obytné budovy byly přestavovány, jejich hospodářské části – mnohdy bez vhodného vyuţití – chátraly nebo byly demolovány. Vzhled domů se měnil nejen vnějšími úpravami (brizolitové omítky), ale i doplňováním, např. garáţemi, nástavbami a dostavbami. Zásahy byly i tak velké, ţe se v některých obcích postupně původní orientace obytné části ze „štítové“ změnila na „okapovou“, s důsledky pro celou urbanistickou strukturu. Vedle toho se objevovaly stavby nové, které často necitlivě odráţely v období socialismu propagovanou cestu vývoje venkova, tj. přibliţování se městu. Tyto novostavby se vymykají venkovu a jeho tradicím formou, velikostí, výškou, orientací, situováním na parcelách, nerespektováním stavební čáry, vyuţitím pozemků, tvarem střech i detaily. „Zkušenosti s poznáváním naší historické vesnické architektury, její jednoduché logiky a výtvarných kvalit, a naopak její porovnání s neradostnými výsledky snaţení současných stavebníků i projektantů vedou v podstatě vţdy k poznání, ţe nová stavba by dopadla pro vnějšího pozorovatele i uţivatele lépe, kdyby se inspirovala těmi způsoby řešení daného problému, které uplatňovala zdejší tvorba v minulosti. Nejedná se o řešení detailní a povrchové, ale o zásady tradiční tvorby a její základní znaky“ upozorňuje Jiří Škabrada.

4.3.1

Nové objekty pro bydlení – rodinné domy

V kapitole 4.2, věnované urbanistické struktuře vesnic, jsou uvedeny důvody, proč i nové domy na venkově by měly mít obdélný půdorys a popsáno, jak by měly být situovány na parcele. K těmto zásadám patří doporučení navázat na osvědčené trojdílné členění půdorysu. Dispozice venkovského domu se vyvíjela od členění půdorysu na přibliţně stejné tři části, z nichţ prostřední byla vstupní a z ní se vcházelo do obou částí krajních, obytných. Schéma půdorysu a jeho varianty se přizpůsobovaly situaci domu na parcele, orientaci ke světovým stranám, vztahu ke komunikacím, moţnosti oslunění obytné části, atd. Půdorysné uspřádání se stávalo postupně stále sloţitější, u větších domů se v některých oblastech dospělo velmi brzy ve směru příčné osy k dvoutraktovému uspořádání, v podélném směru se dispozice prodluţovala a

47



narůstala. Avšak trojdílné obytné jádro domů (zejména na původně česky mluvícím území) bylo snadno rozeznatelné jak v půdorysném uspořádání, tak při vnějším pohledu. Převládajícím a osvědčeným tvarem střechy na našem území, který vyhovuje klimatickým podmínkám, je střecha sedlová, se sklonem kolem 42 aţ 45 stupňů podle pouţité krytiny a specifických zvyklostí v jednotlivých oblastech. Původní krytiny (slaměné došky a štípané dřevěné šindele) byly od počátku 19. století, kdy se začala i na venkově uplatňovat zděná výstavba, nahrazovány keramickou krytinou. V určitém stavebním období byla často pouţívána i tzv. „valbička“ nebo polovalba. Nasazení střechy doznalo rovněţ od konce 19. století (a někde i dříve) změnu: oproti dosavadní zvyklosti (vycházející konstrukčně ze staré tradice dřevěných staveb s trámovými stropy, kdy střecha byla na spodní stavbě poloţena bez nadezdívky), se začaly objevovat domy s půdními nadezdívkami (sýpkové patro), jejichţ prostory jsou přisvětlovány typickými obdélnými okénky. Vstup býval (především u štítově orientovaných staveb) umístěn ve střední části půdorysu, kde ústil do vstupní síně a spolu s pruhem podél vstupní strany domu tvořil nejfrekventovanější část plochy dvora i celé usedlosti, jako spojnice domu s hospodářským zázemím i s návsí. Architektura takových domů často reagovala na tyto provozní poţadavky vytvořením zápraţí chráněného přesahem střechy. To zajišťovalo nejen krytí vstupních dveří před nepohodou, ale i ochranu lidí při běţném hospodářském provozu a nabízelo dobré podmínky pro posezení a hovory rodiny, a to i za deště. Zkoumáme-li vlastnosti a typický vzhled původního venkovského obytného domu v detailu, je jedním ze základních znaků vnějšího výrazu umístění komína. Na rozdíl od např. anglických nebo západofrancouzských území, kde komín obytného domu býval, vzhledem k umístění krbů, ve vrcholu štítu, je u venkovských domů v našich zemích typickým místem vyústění komína, jako důsledek situování kuchyně, v hřebeni nebo častěji aţ za hřebenem střechy (vzhledem k vstupní části domu). Do dnešních dnů je podvědomě povaţována strana domu, kde vyúsťuje komín, za stranu „zadní“, zatímco v „přední“, opačné části je předpokládáno situování vstupu. Především v Čechách nebo na Českomoravské vrchovině se postupně vyvíjelo dvoutraktové řešení dispozice. Přidávání druhého traktu se uskutečňovalo vţdy při zadní podélné straně domu, mnohdy jako dodatečná dostavba, často niţší a s pouţitím odlišného materiálu neţ u hlavní stavby (např. zděná přístavba ke stavbě dřevěné). V přední části domu byla vţdy situována hlavní obytná místnost, menší místnost na ni navazující v druhém traktu byla rovněţ obytná s doplňující funkcí (světnička) a slouţila někdy starší generaci rodiny. Dostavba druhého traktu se pak projevila i navenek, proto se na našem území vyskytuje někdy i nesymetrický obraz průčelí domu, kdy jsou čela světnice a světničky odlišné velikostí, materiálem, počtem okenních os a jejich 48



uspořádáním. Přesto při spolupůsobení asymetricky nasazené střechy, vytvářející při podélné straně domu zápraţí a při popsaném nasazení komína na „zadní“ straně domu pod hřebenem, vzniká velmi vyváţený a klidný celek. Za období socialismu nastal zásadní zlom v rozvoji venkovské struktury i pojetí rodinného domu. Zpočátku nebyla podporována výstavba rodinných domů vůbec, ani na venkově, ani ve městech. Potřeba bydlení měla být řešena prostřednictvím výstavby typizovaných nájemních domů. Od konce šedesátých let byla povolována pouze výstavba tzv. „skupinových“ rodinných domů, řešených mnohdy na hranici plošné i provozní únosnosti jak objektů, tak jejich úzkých parcel. Tyto řadové domy byly propagovány prostřednictvím katalogů vzorových řešení, bez ohledu na to, zda budou realizovány na venkově, v příměstských obcích nebo ve městě. Při jejich výstavbě nebyla respektována stávající zástavba, parcelace, ani zvyklosti a potřeby venkova. Dokonce docházelo i k narušení samých středů obcí, kde se stavělo na volných místech bez ohledu na urbanistickou strukturu a pokud se volné místo nenašlo, mnohde bylo vytvořeno demolicí starší zástavby. Postupně byly do katalogových řešení zahrnuty i individuální rodinné domy. Jejich vzhled i řešení vycházelo většinou z rodinných domů, vzniklých v období první republiky v příměstských obcích a v okrajových částech měst. Tyto typy domů se od tradiční zástavby venkova velmi odlišují půdorysem, situováním uprostřed parcel i velikostí, výjimkou nejsou ani ploché střechy, pro venkov zcela cizorodý prvek. Respektovány nebyly ani další znaky typické pro náš venkov. Projekty nepočítaly s drobným hospodařením obyvatel venkova a tak brzy byly pozemky takových domů „vyzdobeny“ kůlnami, chlívky a dalšími drobnými stavbami, které domácnosti potřebovaly pro svůj provoz. Při plánování nového rodinného domu je potřeba zvaţovat vhodné řešení nejen z hlediska účelnosti a logiky provozu, ale i z hlediska vhodnosti pro dané prostředí. Jeho typické znaky by měly ovlivnit vzhled nové stavby, velikost, osazení na parcele, pouţité materiály, zanedbány by neměly být ani detaily navrhovaného objektu. Nová stavba by měla nejen uspokojovat potřeby stavebníka, ale neměla by poškodit okolní prostředí ani panorama obce.

49



Novostavby reagující na místní stavební typ

Kroměříţsko: Původní koncový řadový dům byl nahrazen novostavbou reagující svým vzhledem na okolní prostředí

Horňácko: I novému domu by však více slušela jednoduchá šambrána.

50



Horňácko

Valašsko

Telčsko

Telčsko

51



Jindřichohradecko: Ukázka dobře urbanisticky začleněného a architektonicky ztvárněného obytného objektu

Stav po rozsáhlé přestavbě.

52

Původní objekt.


4.3.2


Nové objekty pro bydlení – bytové domy

Uspokojení poptávky po bydlení na venkově pomocí nájemních domů a bytů bylo podporováno zejména v období socialismu. Kapacity i rozměry těchto objektů postupně narůstaly. Takzvanými „bytovkami“ je poznamenána urbanistická struktura velkého počtu vesnic. Zpočátku pro ně bylo budováno i určité hospodářské zázemí formou pomocných staveb (např. pro chov drobného domácího zvířectva), v pozdější době se uţ o takových doplňkových zařízeních ani neuvaţovalo. Typizované „bytovky“ bývaly často situovány zcela nahodile, tam, kde právě bylo volné místo, bez respektování prostředí a stávající parcelace. Navíc postupně v jejich okolí vyrostly různé přístavky a objekty, nahrazující chybějící hospodářské zázemí. Domácí řemeslné aktivity, chov drobného domácího zvířectva, zvýšené nároky na skladovací prostory atp. patří ke specifickým potřebám venkovského ţivota dodnes. V tradiční zástavbě byly potřebné prostory samozřejmostí. Tam, kde se s nimi nepočítá – nejen při výstavbě bytových domů, ale i při výstavbě nových rodinných domů – hrozí, ţe prostředí bude nevhodně dotvářeno nahodilým seskupením přístavků a druhotných staveb, mnohdy diskutabilní kvality. Bydlení v bytových domech nebylo na venkově nikdy oblíbené a kaţdý obyvatel – pokud mu to finanční situace dovoluje – dává přednost bydlení v rodinném domě. Bytové domy se proto na venkově nestaly nikdy typickou zástavbou. Pokud je nezbytné je stavět (např. v příměstských obcích), pak je potřeba citlivě uváţit jejich situování, velikost pozemku a podle jejich účelu (pro mladé rodiny, pro seniory) zajistit nezbytné zázemí. I bytové domy by měly respektovat ráz vesnice a její urbanistickou strukturu, neboť svými rozměry zpravidla ovlivňují jak blízké okolí, tak siluetu obce z dálkových pohledů a jejich začlenění je značně náročné. Cílem by mělo být, aby objekty bytových domů zůstaly vůči tradiční zástavbě a struktuře alespoň neutrální. Bytovými domy, které se na venkově jistě budou stavět, jsou penziony pro seniory.

53



Není nutné bránit se vstupům nového architektonického projevu, ten by však měl vycházet z tvořivé aplikace tradičních strukturálních prvků a zásad venkovských staveb a z hluboké znalosti daného místa a jeho specifických podmínek. Obyvatelé bytových domů by měli mít zajištěno pohodlí bydlení v městském bytě, spojené s výhodami bydlení na venkově - návaznosti na zahradu a přírodu, případně přiměřené hospodářské zázemí, pokud je dům projektován pro domácnosti, u kterých se taková činnost dá předpokládat.

4.3.3

Nové objekty pro občanské vybavení

Významné objekty veřejného charakteru, tvořící zařízení občanského vybavení obce, bývaly zpravidla soustředěny v prostoru návsi, tj. v nejexponovanějším a nejvýznamnějším prostoru vesnice. Byly to zejména radnice (obecní úřad), kostel, hostinec, prodejny základních potravin i ostatních potřeb (papírnictví, domácí potřeby) i některé provozovny řemesel (pekařství, stolařství), někdy zde byla situována i škola.

Terezín, okr. Hodonín: Při zdařilé rekonstrukci budovy obecního úřadu byly provedeny nejen architektonické úpravy vlastního objektu (původní plochá střecha byla nahrazena střechou sedlovou, byla změněna velikost a tvar oken, význam budovy byl zdůrazněn instalováním hodin), nově bylo řešeno i okolí (kovové oplocení bylo nahrazeno dřevěným, byla vysázena nová zeleň, opravené chodníky byly doplněny lavičkami).

54



V některých typech obcí přebírá funkci centrálního prostoru např. rozšířená ulice nebo prostor kolem nejvýznamnější křiţovatky, kde je, podobně jako v prostoru návsi, soustředěno občanské vybavení. Úprava a vzhled tohoto centrálního prostoru byla odedávna vizitkou kulturní a hospodářské úrovně obce. Občanské vybavení v tomto prostoru situované bylo budováno postupně vţdy v úměrném rozsahu i velikosti tak, aby uspořádání a architektura objektů odpovídala dané funkci i typické urbanistické struktuře místa. Dominantní objekty (kostely, kaple, významné budovy, případně malé zámky) byly umísťovány na významných místech hlavního prostoru a obvykle je doprovázela vzrostlá zeleň. V druhé polovině 20. století se výraznými objekty centrálních prostorů některých obcí stala, vedle historických dominant, typizovaná nákupní střediska nebo rozsáhlé kulturní domy. V převaţujících případech jde o rušivé stavby, vymykající se kontextu ostatní zástavby. Jejich architekturu i celkový výraz je moţné přizpůsobovat prostředí vesnice jen obtíţně. Navíc jejich objemový rozsah i finanční náročnost provozu jsou v současné době mnohde důvodem malého zájmu ze strany podnikatelů (provozovatelů), proto jsou v některých obcích tyto objekty (polo)prázdné a chátrají.

Příklady zdařilé rekonstrukce venkovských domů na zařízení občanské vybavenosti, v tomto případě na zámečnictví a autoopravnu.

55



Výstavba dominantních objektů v centrech obcí není v současné době příliš častá, někde jsou budovány například nové kostely a kaple. Pro chybějící občanskou vybavenost jsou většinou rekonstruovány nevyuţívané objekty, nebytové prostory i rodinné domy atp. Velkým problémem se však stává budování super a hypermarketů ve správních územích venkovských obcí poblíţ velkých měst, kde je moţno snadněji a levněji získat pozemky neţ ve městech, a kde i projednávání a schvalování těchto rozvojových záměrů se jeví investorům snadnější. To se vztahuje i na zřizování některých dalších druhů zařízení občanského vybavení, nejčastěji čerpacích stanic s rozsáhlými parkovišti a dalšími sluţbami. Vývoj v oblasti občanského vybavení není moţné zastavit a je potřeba reagovat na nové poţadavky obyvatel i na podnikatelské záměry. Zájmem obcí v oblasti občanského vybavení by mělo být především: zajistit obyvatelům i návštěvníkům přiměřené sluţby a zásobování alespoň základním sortimentem zboţí, zajistit přiměřenou dostupnost zařízení občanského vybavení, udrţet atraktivitu centra obce a soustředit vhodná zařízení občanského vybavení do tohoto místa, zamezit nadměrnému přetěţování obcí projíţdějící automobilovou dopravou při návštěvách a zásobování některých zařízení občanského vybavení. Obce by si měly, pokud chtějí ovlivnit rozmístění i dimenzování zařízení občanského vybavení, pořídit aktualizovat - územně plánovací dokumentaci. Jiţ ve fázi přípravy je nutné věnovat zvláštní pozornost formulování potřeb a moţností situování a dimenzování občanských zařízení. Východiskem jsou odborné analýzy území a jeho moţností, analýzy kupní síly obyvatel, zájmu o provozování (výstavbu) zařízení, sortimentního zaměření atd. Takové analýzy, zpracované nezávislými odborníky, by měly být pořízeny i v případě, ţe obec má platnou územně plánovací dokumentaci, ale problematika některých nových druhů občanského vybavení (např. supermarketů, benzinových čerpadel atd.) v ní není dostatečně řešena. Závěry odborných analýz mohou vyvolat i nutnost dokumentaci aktualizovat. Obce, pokud chtějí ovlivnit lokalizaci a rozsah sítě občanských zařízení, vedle pořízení územně plánovací dokumentace, mohou vyuţít i další opatření, která motivují provozování a výstavbu potřebných zařízení. Při rozhodování o těchto opatřeních je nutné vycházet opět ze znalosti území a potřeb obyvatel, znalosti současného stavu a deficitů občanského vybavení a urbanistických i technických podmínek v obci. Vyplatí se posoudit i moţnosti spolupráce se sousedními obcemi. V rámci této činnosti mohou obce na svém území, případně i na území mikroregionu, vytipovat lokality, které by bylo vhodné nabídnout potenciálním zájemcům z řad investorů. Mezi nejefektivnější nástroje k ovlivnění sítě občanského vybavení obcí patří:

56



realitní politika (např. stanovení podmínek, za kterých budou prodány pozemky, které obec vlastní, moţnost výhodného pronájmu vhodných pozemků pro určité občanské vybavení atd.), nepřímá podpora podnikání v oblasti občanského vybavení (např. podpora obchodních aktivit v centru obce formou daňových úlev, nízké nájmy pro určité aktivity atd.), účast obce v rozvojových projektech (např. pozitivní ovlivňování výstavby chybějící vybavenosti ve vybraných lokalitách spoluúčastí obce na budování technické infrastruktury), podmínky pro vyuţití ploch a koridorů v územně plánovací dokumentaci (jednoznačné, srozumitelné a přesně formulované regulační zásady, jednoduché vyjádření ţádoucí velikosti rozvojových ploch, vyjádření předmětu a rozsahu regulace, stanovení limitů atd.).

Příklady nových čerpacích stanic pohonných hmot, které jsou v souladu s okolní zástavbou.

4.3.4

Nové objekty pro zemědělskou výrobu

Architektura staveb pro zemědělskou výrobu vyplývala vţdy logicky z jejich funkce. Vyznačovala se jednoduchostí forem i detailů a byla v dokonalé harmonii s okolní přírodou i zástavbou. Navázat na tyto tradice bylo zpočátku snahou i poválečné zemědělské výstavby, ale později - v důsledku preferování ekonomických

57



přístupů - se postupně vytrácely (byly potlačovány) potřeby estetického vzhledu zemědělských objektů i ohledy na specifické urbanistické a krajinné podmínky místa. Se změnou přístupu k hospodaření a s postupem kolektivizace zemědělství vyrostly v blízkosti vesnic zemědělské areály, mnohdy typizované, které se svým měřítkem i vzhledem zcela vymykají typické venkovské architektuře. Tyto stavby byly mnohdy v provozu přes celou řadu závad provozních, hygienických i zootechnických, které ještě stupňovala zanedbanost údrţby. Souběţně však zůstaly bez vyuţití mnohé hospodářské části starších venkovských usedlostí a postupně zchátraly.

Příklady citlivě rekonstruovaných zemědělských usedlostí vyuţívaných pro agroturistiku.

Změna ţivota na vesnici po roce 1989, návrat půdy a majetku vlastníkům v restituci, nově se utvářející názory mladých lidí a omezené moţnosti jejich pracovního uplatnění v místě přináší některé změny v hospodaření i v pojetí zemědělských objektů a staveb. V současnosti lze doporučit vhodný přístup k úpravám a výstavbě zejména pro následující typy hospodářských objektů: hospodářské příslušenství vesnického rodinného domu, které je s obytnou částí situováno na jednom pozemku,

58



hospodářská usedlost (statek), rodinná farma, leţící mimo intravilán obce na obdělávané půdě, středisko zemědělské výroby, skladování a sluţeb, vyuţívající areál bývalého zemědělského druţstva (státního statku). Hospodářské příslušenství rodinného domu nemá charakter výroby a slouţí k samozásobení rodiny. Vedle prostorů pro chování domácích zvířat mívá příruční sklady krmiva a steliva, prostory pro domácí poráţku a zpracování masa, sklady nezbytné příruční zemědělské techniky a nářadí, případně skleník a sklad zahradních plodin. K existenci hospodářského příslušenství, zejména k chovu domácích zvířat, se vztahuje řada legislativních předpisů. Tyto předpisy je nutné při rekonstrukcích stávajícího příslušenství i výstavě nového zařízení dodrţet. Zásady týkající se architektonického řešení objektů hospodářského příslušenství a jejich začlenění do urbanistické struktury jsou stejné jako pro rodinné domy (viz kapitola 4.3.1). Pro zemědělskou činnost přesahující spotřebu rodiny jsou vhodné především původní statky a usedlosti s dalšími hospodářskými objekty. Vzhledem k jejich stáří, případně zhoršenému stavebnímu stavu i zastaralým provozním podmínkám, je nutné je modernizovat a dostavovat. Dostavba musí spojovat staré i nové objekty usedlosti do provozně, stavebně i architektonicky uceleného logického souboru, kde část hospodářská je oddělena od části obytné, a kde jsou respektovány současné hygienické i další podmínky a předpisy. Rodinná farma je hospodářský soubor objektů s obydlím, kde hospodaří jedna rodina s případnými dalšími zaměstnanci. V oblastech vhodných pro turistický ruch (agroturistiku) je moţno vyuţívat prostory i pro ubytování hostů. Aby byla farma rentabilní, osvědčuje se podle zahraničních zkušeností její specializace např. na chov a výkrm skotu, prasat, ovcí, drůbeţe atd. nebo na pěstování několika základních plodin, zelinářství atd. Rozsah a vzhled objektů musí vycházet z funkce a zaměření farmy. Tento druh hospodářských zařízení nejčastěji vzniká Nové hospodářské příslušenství.

59



modernizací a dostavbou původních dvorců v krajině, budovány jsou však i objekty a areály zcela nové. Vedle vlastních objektů je nezbytné zvaţovat i komunikační napojení tohoto komplexu, je nutno respektovat veškeré hygienické poţadavky a předpisy, poţadavky na bezpečnost i rentabilitu provozu. Pamatovat je potřeba i na manipulační prostory, poţadavky poţární bezpečnosti, hygieny práce, veterinární ochrany zvířat atd. Rodinné farmy v krajině vyţadují vysoce odborný přístup a citlivé architektonické řešení, neboť jsou často viditelné z dálkových pohledů. I v případě zcela nově budovaného komplexu je nutno respektovat dané prostředí. Obecně lze doporučit zejména: sklonité střechy s jednotnými sklony na všech budovách, jednoduché ztvárnění obvodových stěn, členění průčelí na jednoduché tvary, sjednocení otvorů v průčelí, přiznání, nebo i zvýraznění typických konstrukčních detailů, doplnění siluety farmy vysokou zelení. Střediska zemědělské výroby, skladování a sluţeb (soukromá i jiná) mohou být zaměřena na ţivočišnou nebo rostlinnou výrobu nebo na zemědělské sluţby (výrobu krmných směsí, směsí na hnojení a ochranu půd, opravy zemědělské techniky atd.). Zpravidla vyuţívají stavební fond budovaný pro druţstevní a státní zemědělské organizace, který je však nutné stavebně upravit, aby vyhovoval soudobým podmínkám a poţadavkům. Prostorové uspořádání odpovídá době vzniku a úrovni údrţby, architektonická hodnota staveb a prostředí bývá velmi nízká. Hlavními zásadami pro modernizaci a dostavbu těchto středisek jsou: odstranění nefunkčních, zchátralých a závadných objektů a staveb, přístavků a provizorií, opravy a modernizace zbylých objektů a jejich úpravy pro nové vyuţití (vhodné je maximálně vyuţit stávající nosné konstrukce, upravit vnitřní prostory, opravit obvodové pláště a obnovit vybavení), promyšlená dostavba chybějících objektů a zařízení, účinná likvidace odpadních vod, úprava vnitřních komunikací, obnova a nová výsadba zeleně. Zásahy a úpravy je nezbytné provádět v souladu s dobře promyšlenou provozní koncepcí, která se zabývá i vazbami a působením střediska na širší okolí a v souladu s územně plánovací dokumentací (případně územně

60



plánovacími podklady) obce. Spojení logiky provozu, efektivity zařízení a dalších technických podmínek s poţadavky na estetiku je pro prostředí nutné. V této souvislosti je potřeba připomenout nezbytnou návaznost na komplexní pozemkové úpravy, které mají vést k posílení ekologické stability krajiny a zlepšení její dopravní prostupnosti. V jejich rámci je potřeba řešit sníţení zatíţení obce průjezdnou dopravou, která je vyţadována pro obsluhu střediska. Není pravděpodobné, ţe by se podobné areály a komplexy budovaly nově. Naopak se zdá, ţe některé objekty budou ještě uvolňovány a bude moţné je vyuţívat k jiným účelům neţ pro zemědělskou výrobu, např. pro řemeslnou výrobu, sluţby nebo skladování.

4.3.5

Nové objekty pro ostatní výrobu V návaznosti na změny ve způsobu hospodaření, ceny pozemků i tlak na vytváření nových pracovních příleţitostí se dá očekávat, ţe v některých obcích, zejména v okolí měst, bude zájem stavět nové výrobní objekty. V takových případech je nutno obcím jednoznačně doporučit pořízení územně plánovací dokumentace, která odborně vyhodnotí přínosy, rizika a důsledky související s realizací jednotlivých podnikatelských záměrů a stanoví podmínky a zásady, které mohou ovlivnit konečné objemově prostorové i funkčně provozní řešení.

Sušárna.

61


Táborsko: Objekty nové pily nenarušují urbanistickou strukturu obce.

62



4.3.6


Nové objekty pro rekreaci a cestovní ruch

Také při zájmu o výstavbu objektů pro rekreaci a cestovní ruch je vhodné vyhodnotit rizika a dopady podnikatelských záměrů a v územně plánovací dokumentaci stanovit zásady a podmínky pro vyuţití ploch, které budou usměrňovat prostorové a funkční řešení. Ţádoucí a podporovaný rozvoj cestovního ruchu bohuţel doprovázejí někdy i velmi negativní jevy. Tendencí je například budovat v rekreačních a přírodně atraktivních oblastech megalomanské penziony a malé venkovské chaloupky přestavovat na velké ubytovací kapacity. Jejich vzhled i vyuţití se tak zcela vymyká charakteru původní vesnické zástavby. Zejména v příhraničních oblastech průvodním jevem rozvoje turistického ruchu jsou i víceméně provizorní trţnice a shluky stánků, nabízející podivné zboţí, různé noční kluby a podniky, určené turistice zcela speciálního zaměření. Existence takových příhraničních nákupních a zábavních zařízení je většinou obyvatel obcí vnímána spíše negativně. Přínosem podobných aktivit pro obce je však příjem z daní a poplatků, plynoucí do jejich rozpočtu, případně i nabídka pracovních příleţitostí. Je však nezbytné tyto aktivity kultivovat a nedopustit překročení únosnosti. Ţádoucí směrování a podpora rozvoje cestovního ruchu by mělo vycházet z poznání a vyhodnocení potenciálu cestovního ruchu v příslušné oblasti.

Restaurace na Valašsku, dobrý dojem kazí pouze řešení odvodu dešťové vody.

63



To pomůţe určit a zřetelněji ukázat rozvojové moţnosti daného území v širších prostorových i věcných souvislostech. Jednotlivé regiony a oblasti se pak mohou zaměřit na ty směry rozvoje cestovního ruchu, které budou nejlépe odpovídat konkrétním místním podmínkám. Plánování a realizace objektů a sluţeb pro cestovní ruch by mělo vycházet z komplexní rozvahy obce (případně více obcí, pokud se dohodnou na vzájemné spolupráci), která stanoví jaká zařízení a sluţby v zájmu obce podporovat. 4.3.7 Využití stávajících objektů k novým účelům Problémem mnoha venkovských obcí v současné době jsou neudrţované objekty, které jiţ neslouţí původnímu účelu, ani nejsou jinak vyuţívány. Tyto chátrající nevyuţívané objekty zhoršují prostředí obcí. Pokud jsou to hospodářské objekty, které byly původně v majetku JZD nebo státu (státního statku), bývají navíc často zatíţeny dlouhodobou ekologickou zátěţí, coţ odrazuje případné zájemce o podnikání. Obtíţná bývá někdy i identifikace majetkoprávních vztahů, ani jednání s původními vlastníky o novém vyuţití nebývá bez obtíţí.

Bývalá škola, nově vyuţitá jako penzion pro seniory.

64



Prvním krokem, který obec můţe učinit ke zjednání nápravy, je zmapování nevyuţívaných objektů, zjištění majetkoprávních vztahů a zhodnocení nabídky ploch a objemu objektů, ale i rozsahu škod a ekologických zátěţí. Při vyuţití a úpravách chátrajících objektů a areálů, zejména historicky cenných nebo dokonce památkově chráněných či situovaných ve venkovských památkových rezervacích a zónách (viz Příloha 6.5), je nutné respektovat všechna omezení vyplývající z památkové ochrany. Omezení se mohou týkat jak objemově prostorových úprav, tak i moţného funkčního vyuţití. Při hledání nového vyuţití, případně vhodné úpravy stávajících objektů pro nové účely, je dobrým úvodním krokem také zpracování nebo aktualizace územně plánovací dokumentace, která pomůţe posoudit moţnosti jejich vyuţití odborně, komplexně a ve všech souvislostech. Vyuţití starých objektů k novým účelům je pro vesnici ţádoucí, prospěšné a potřebné, neboť zabrání chátrání objektů, zlepší a zkvalitní prostředí obce a umoţní úsporu volných pozemků a ploch, které jsou cenným přírodním bohatstvím venkova, případně pomůţe uchovat cenné historické hodnoty.

65


Stará zemědělská usedlost nově vyuţívaná jako hospoda.

66



5. ZÁSADY A DOPORUČENÍ PRO ŘEŠENÍ ZELENĚ A VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ

5. ZÁSADY A DOPORUČENÍ PRO ŘEŠENÍ ZELENĚ A VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ 5.1 Změny charakteru zeleně a veřejných prostranství Při srovnávání snímků venkovských obcí pořízených do roku 1950 (u menších obcí ještě do roku 1960) se současným stavem nás upoutá, že charakter zástavby i utváření veřejných prostorů, včetně trvalé venkovské zeleně, doznaly podstatnějších změn než za několik předchozích století. Pokusme se blíže popsat rozdíly mezi původním stavem a dnešním obrazem venkovské zeleně:

Vesnická veřejná prostranství mívala často zemědělský charakter, někde se zachoval dodnes.

67



a) Veřejná prostranství i soukromé zahrady vesnic měly zemědělštější charakter a jejich vegetace byla bližší přirozené vegetaci v okolí obce, než je tomu dnes. Souvisí to zejména se skutečností, že většina venkovského obyvatelstva pracovala v zemědělství. Návsi, ulice a okolí vodních ploch a toků v obci odpovídaly zejména potřebám hospodářského provozu, případně sloužily jako volný výběh, např. vodní drůbeži. Tím byl rovněž dán ráz vegetace. Keřové patro bylo zastoupeno méně, zato se vyskytovalo více solitérních stromů, jak ovocných, tak i dalších dřevin, jejichž druhové zastoupení bylo vždy typické pro určitý region. Šlo zejména o lípy, jejich spojení s návsí je až příznačné, dále o jeřáby, břízy, javory a jilmy, z nepůvodních hlavně jírovce a akáty. Umístění stromů mělo svou zákonitost a bylo vázáno obvykle na významné stavby a prostory obce, kostel, kapli, kříž, hřbitov, faru, školu, hospodu, rozcestí, hráz rybníka apod. Jehličnany se v prostoru návsí začaly uplatňovat daleko později, v souvislosti se změnou jejich hospodářské funkce na parkovou. Z ovocných dřevin byly vysazovány zvláště vysokokmeny jabloní, hrušní, třešní a švestek, v teplejších oblastech pak ořešáků. Vegetace přirozeným způsobem propojovala obec s okolní krajinou, zejména formou vegetačních doprovodů cest a vodních toků, ale i porosty vrb na hrázích rybníků, drobnými selskými lesíky, loukami a sady na obecních humnech. Vegetace obecně neměla parkový, nýbrž přirozený charakter, její estetická hodnota však byla vysoká, neboť dřeviny byly obvykle udržovány pravidelným řezem a průklestem. V porovnání s dnešním stavem tehdejší zeleň a venkovská veřejná prostranství podstatně více odrážela přírodní i etnografická specifika jednotlivých regionů. b) Pokud se uplatnila záměrná estetická funkce zeleně, pak zejména jako květinová výzdoba soukromých předzahrádek či popínavé rostliny na fasádách a loubích. Stejně jako u dřevin se i zde regionálně lišilo použití jednotlivých druhů. Použití slunečnic, jiřin, mečíků, záhonových růží, slézů, nejrůznějších aster, chryzantém nebo četných druhů cibulovin však lze charakterizovat jako všeobecné. c) V obcích se nacházelo celkově více vodních prvků, jejich rozloha bývala také větší. Vodní prvky měly přirozenější charakter, nebyly technicky upravovány (betonovány, opevňovány kamenem, napřimovány či zatrubňovány). Břehy rybníků byly členitější, obrostlé vrbami, puškvorcem a orobincem, toky byly širší, někdy meandrující, s bohatým dřevinným doprovodem. d) Zvláštní kapitolou jsou zámecké parky. Pokud jsou zpřístupněné, stávají se důležitým prvkem veřejné zeleně v obci. Bývají v nich například, často bohužel málo citlivě, umísťována výletiště a sportovní zařízení. Přes uvedené skutečnosti si mnohé obce zachovaly dobrou tradici péče o zeleň. K obnově veřejných prostranství si některé z nich pozvaly odborníky, kteří sice rovněž pracují s různou mírou respektu k lokálním podmínkám a tradicím, zpravidla však jejich návrh podobu veřejné zeleně v obci zlepší.

68



Velmi opatrně a s citem je však potřeba postupovat při obnově zejména v obcích, kde nebyl dlouhá léta povolen stavební rozvoj a kde se zachovala původní struktura zeleně z období před socializací vesnice. Tyto obce nyní potřebují najít cestu mezi zachováním původních hodnot a tradic a zohledněním současných potřeb.

Barevné, bohatě kvetoucí tradiční předzahrádky.

5.2 Dosažení souladu s krajinou a další obecné zásady 5.2.1 Použití vzrostlých stromů Chystají-li se v obci zásadní nebo i dílčí úpravy veřejných prostranství a zeleně území, je potřeba vědět, které prvky byly a jsou pro obec a daný kraj typické a sledovat, zda v navrhovaném řešení nechybí. Zejména jde o tradiční použití vzrostlých stromů, které je jiné na jižní Moravě (ořešáky, akáty), jiné na Vysočině (lípy, javory, jilmy, jabloně) a jiné na Valašsku (slivoně, jasany, jeřáby). Jmenované dřeviny najdeme pochopitelně ve všech oblastech, pro obnovu obrazu obce je však přínosné jejich původní a tradiční používání respektovat.

69



Obnovení historických výsadeb velmi závisí na názorech zastupitelstva i občanů. Málokdy je však z důvodů zastínění i celkové údržby ploch reálná obnova původního počtu vzrostlých dřevin, zejména ovocných, neboť zájem o ovoce mimo soukromé zahrady je nízký. Vysoké dřeviny mají také řadu nepřátel, kteří si nejčastěji stěžují na padající listí, zastínění obytných budov a ztížení dopravní situace. Tento problém lze do jisté míry řešit použitím malokorunných či úzkokorunných kultivarů, v případě ovocných dřevin je možné vysazovat bezplodé nebo maloplodé odrůdy, které alespoň v období květu vytvoří tradiční atmosféru rozkvetlé venkovské ulice či návsi. Hrušně na návsi, bohužel již dožívající.

5.2.2 Použití jehličnanů Výsadbu jehličnanů nelze odmítat vždy a všude. V mnoha obcích byly vysazovány již těsně po válce, jinde dokonce již za první republiky. Některé stromy dosáhly úctyhodných rozměrů a dominantního postavení v obci a je potřeba je respektovat. V nově zakládaných výsadbách by však jehličnany rozhodně neměly převažovat, měly

70



by být vysazovány spíše výjimečně. Využita by při tom měla být jejich charakteristická vlastnost, sezónní i vývojová stabilita vzhledu. Přednost by však měly mít listnaté stromy, jsou proměnlivé, mění se nejen během svého růstu, ale i během roku. V horkých letních dnech poskytují lidem dostatek stínu, v zimě a v časném jaře zase nebrání slunečním paprskům okolní prostranství prosvětlit, prohřát a zútulnit. Zvláště důležitá je výsadba nejrůznějších kvetoucích stromů i keřů, které do prostor venkovské zeleně přinášejí potřebnou pestrost.

Letité listnaté stromy na návsi v létě poskytují dostatek stínu, v zimě a předjaří umožní, aby sluneční paprsky prostor ohřály.

71


5.2.3


Růžové a květinové záhony

Zejména v 50. – 70. letech byly v mnoha obcích na nejexponovanějších místech, kolem církevních staveb, pomníčků, kulturních domů apod., zakládány růžové, místy i květinové - trvalkové i letničkové - záhony. Tyto úpravy mají dodnes opodstatnění. Využít jich je možné zejména tam, kde jsou v rozpočtu obce dostatečné prostředky na jejich poměrně nákladnou údržbu nebo kde jsou místní občané ochotni se o tyto úpravy dobrovolně postarat.

Dvě řešení návesního prostoru: I když údržba květinového záhonu je náročnější, výsledek působí živěji a příjemněji než prostranství s jehličnany.

5.2.4

Vodní toky a plochy

Příjemné oživení do veřejných prostorů vždy přinesou vodní toky a vodní plochy. Vhodnějším řešením než zatrubnění vodních toků, případně jejich zahloubení do opevněných, často málo vzhledných koryt, tak oblíbené v nedávné minulosti, je vybudovat několik stupňů, které vzhledově i zvukově zapojí tok spolu s navrženou doprovodnou zelení do obrazu obce.

72



Také rybníky vypadají mnohem lépe, mají-li přirozené břehy. Pokud byly v minulosti změněny v betonové požární nádrže, stojí za úvahu jejich revitalizace, tedy zpětné vytvoření sypaných nepravidelných břehů, nebo alespoň začlenění do prostoru návsi vhodně volenými výsadbami např. různých vrb, které nádrži dodají méně technický charakter. 5.2.5 Trávníky Kvalitní trávník je základem všech dobře založených zahradních úprav. Ve venkovských obcích však má typicky městský parkový či kobercový trávník opodstatnění jen na nejvýznamnějších parkových plochách. Pro ostatní drobná zákoutí v obci, zejména okolí dětských hřišť, sportovišť či zemědělských výrobních středisek je vhodnější druhově pestřejší trávník, kosený jedenkrát za 3 - 6 týdnů.

Dětská hřiště a sportoviště by neměla být umístěna blízko frekventovaných komunikací. Kolem by měl být kvalitní trávník.

73



5.2.6 Úpravy dosud nevyužívaných ploch V mnoha obcích lze najít nevyužité a neupravené plochy. Často jde o zarostlá místa plná odpadků, mohou to být různá skaliska, strže, tůně, mokřady, bývalé selské lomy či cihelny. Takové plochy je potřeba také vyčistit a prosvětlit. Někdy je možné je upravit pro aktuální potřeby obyvatel obce, zřídit na nich hřiště pro nejmenší i pro teenagery, instalovat lavičky pro starší občany nebo na vhodných plochách na okrajích obce vybudovat sportovní plochy či výletiště. Vyčistit, prosvětlit a upravit je potřeba i drobná zákoutí mezi domy, kde několik stávajících stromů a keřů stačí doplnit lavičkou. Tyto nenáročné, často však nejvyhledávanější plochy zeleně je vhodné navzájem propojovat a to jak prostorově, tak i funkčně, např. dětská a robinzonádní hřiště spojit se sportovišti či školními hřišti apod. 5.2.7

Úpravy předzahrádek a tradičních oplocení

Vratěnín: Občané po vzájemné domluvě zrušili oplocení u svých předzahrádek. Trávníky a květinová výzdoba velmi působivě dotvořily veřejná prostranství.

74

Tradiční předzahrádka s oplocením.



Efektní pozitivní změnou veřejných prostorů jsou úpravy předzahrádek, včetně jejich oplocení. V krajích s rozptýlenou zástavbou (Sudety, Valašsko) ploty být nemusí vůbec, ale obnova dřevěných tyčkových plotů a květinových zahrádek například ve vysočinských obcích však úžasně zvedne celkový vzhled veřejných prostranství. 5.2.8 Obnova pomníčků a drobných sakrálních staveb, úprava jejich okolí Kaple, kříže, boží muka, sochy světců patří k tradičním objektům nejen venkovských návsí, ale i okrajů obcí a významných míst ve volné krajině, rozcestí, vrcholů, mostků, ohbí cest apod. Velmi často bývají pomníčky a drobné sakrální stavby doplněny dvěma, někdy i třemi či čtyřmi stromy (méně obvykle keři), které podtrhují význam těchto staveb a jejich často dominantní pozici v daném prostoru. Umístění takových staveb má vždy svůj historický i symbolický význam, proto je velmi nevhodné je přemísťovat. Je - li to opravdu nezbytně nutné, měl by být přemísťovaný objekt instalován v jiném památkovém prostředí, např. u kostela. Památkářsky pečlivá obnova těchto objektů by měla zahrnovat i doplnění zmíněnými dřevinami, případně lavičkami. Pokud je nutné přemísťovat sochy, kříže nebo jiné objekty sakrální architektury, je potřeba je instalovat v důstojném, nejlépe památkovém prostředí.

75



Podobně je potřeba zacházet také s pomníčky obětem obou světových válek, které (ač různé umělecké úrovně) jsou neopomenutelnými prvky středů obcí a již při svém postavení bývaly obklopeny více či méně rozsáhlými parkovými úpravami proměnlivé kvality. Související úpravy dnes zpravidla vyžadují omezení počtu většinou již přerostlých dřevin, zajištění jejich viditelnosti a zpřístupnění. Parková úprava by pak měla být co nejjednodušší, souvislý trávník i keře ve větších plochách umožňují racionálnější údržbu. Památníkům obětí obou světových válek je potřeba zajistit viditelnost a kvalitně upravit park (parčík) kolem.

5.3 Úpravy veřejných prostranství a úpravy jejich povrchů 5.3.1 Zásady vegetačních úprav venkovských veřejných prostranství Základem dobré a tradici odpovídající úpravy obecních návsí a ulic je založení kvalitního trávníku, který má být dle charakteru a regionální tradice doplněn menším či větším počtem stromů a keřů. Jejich základ by měly tvořit dřeviny domácí, doplněné o zažité, zejména kvetoucí dřeviny cizí. V zásadě by však měly být chráněny veškeré dřeviny stávající, s výjimkou porostů nemocných, přehoustlých a přestárlých. Významné staré stromy by měly být 76



odborně ošetřeny. Probírky a dosadby nových dřevin je nutno provádět citlivě s ohledem na to, které budovy a pohledy je třeba zakrýt a které naopak zdůraznit. Při výsadbách keřů je potřeba zvážit, jaké druhy budou použity i jejich počet, aby nedošlo k úplnému zahoustnutí parteru a optickému roztříštění prostoru. Stromy i keře by měly, s ohledem na optimální poměr světla a stínu i na snadnější údržbu, tvořit ucelené skupiny střídané volnými travnatými plochami. V ulicích je nejpůsobivější, když stromy tvoří pravidelnou alej. Podle šířky komunikací a v závislosti na vzdálenosti budov od ní lze pak zvolit větší či jen malo- a úzkokorunné dřeviny. Ohled je nutno vždy brát na podzemní i nadzemní vedení inženýrských sítí, které často představuje pro použití větších dřevin zásadní překážku. Řešením je kabelizace sítí, ta je však pro mnoho obcí zatím z finančních důvodů nedostupná.

5.3.2

Zásady úprav návsí a ulic

Při úpravách návsí by měly být, vedle terénních úprav, zlikvidovány veškeré nevzhledné plochy rumištního či zbořeništního charakteru, včetně nevzhledných a nevhodně umístěných staveb, např. čekáren, zídek, poutačů, vývěsek apod. Některé z nich své opodstatnění mají, nicméně jejich podoba a umístění musí být součástí nové architektonické koncepce daného prostoru. Pokud mají být součástí návsi a širších ulic rovněž dětská hřiště, je potřeba dbát, aby nebyla umísťována do nejexponovanějších částí, tj. k významným a historickým budovám. Velkou pozornost je nutno věnovat zpevněným plochám, které často tvoří střed parkově upravených ploch či prostranství před významnými budovami a pomníčky. Nepříliš vhodné je na venkově použití zámkové dlažby jako prvku typicky městského a regionálně indiferentního. Výjimkou snad mohou být některé ryze účelové plochy jako vjezdy a odstavné Při úpravách veřejných prostranství lze s úspěchem uplatnit různé druhy kamenných dlažeb.

77



plochy u výrobních a obchodních objektů. Mnohem vhodnější a tradičnější je použití kvalitního mlatu, který při dnešních technologiích lze založit tak, aby nebyl rozježděný a nestála v něm voda. Málo trvanlivé pro venkovní použití jsou dlažby keramické a terakotové. Dobře lze uplatnit různé druhy kamenných dlažeb (žulové kostky, pískovec apod.), jejichž použití závisí vždy na tradičním používání v okolí a rovněž míře památkového charakteru místa. V souvislosti s používáním kamenné dlažby chceme upozornit na vhodné využití plochého lomového kamene k obkladu dna a boků otevřených cestních příkopů. Po vysázení nízkých kobercových rostlin do spár mezi kameny působí tento prvek velmi esteticky. O obnově vodních toků a ploch i o uplatnění růžových a květinových záhonů byla již řeč v minulé kapitole.

5.4 Parky a parčíky Na hlavních návsích i jinde, nejčastěji u zastávek hromadné dopravy, u drobných staveb mimo hlavní návsi či komunikace atp., vznikají parky a parčíky. Některé, zejména situované při okraji obce, tvoří pak přechod do volné krajiny. Jde často o velmi hodnotné drobné plochy zeleně, které zvláště obcím s rozptýlenou zástavbou a v kombinaci s drobnými stavbami vtiskují zcela specifický charakter. Plochy parků a parčíků by měly být živým plotem či dalšími vzrostlými dřevinami odděleny od intenzivních dopravních tahů. Pro druhovou skladbu jejich výsadby platí již popsané zásady. Parky a parčíky bývají vyhledávaným místem setkávání zejména starších občanů.

78



V hlavních, reprezentativních prostorách obce by měly dominovat vyšší dřeviny domácí, exotické druhy by měly sloužit jen jako zajímavý doplněk. Každé zákoutí může mít svůj specifický charakter, ale cizorodé dřeviny by nikde neměly převažovat. Zvláště je nutno respektovat krajová specifika. Tradiční veliké obce s širokými ústředními návsemi na Moravském Slovácku mají přirozeně daleko větší podíl cizích dřevin, zejména velikou druhovou pestrost okrasných keřů a květin a liší se tak od obcí přírodnějšího charakteru v horských i podhorských oblastech. V zásadě často stačí, aby trávníky byly dobře udržovány a plochy na vhodných místech doplněny lavičkami. Tam, kde to prostorové podmínky dovolí, lze umísťovat herní prvky pro děti, které by však programově neměly být kombinovány s plochami vyhledávanými především staršími občany. Lavičky a stoly, osvětlení, odpadkové koše a herní prvky by měly být z hlediska designu materiálů a barev voleny obezřetně s ohledem na míru venkovské autenticity okolních ploch. Zásady pro úpravu parků a parčíků kolem pomníků a drobných sakrálních staveb jsou popsány již v kapitole 5.2.8.

5.5 Hřbitovy V současných venkovských obcích se setkáváme jak s původními staršími hřbitovy kolem kostelů, tak i se hřbitovy novějšími, situovanými zpravidla na okraji obce. Oba typy hřbitovů mají obvykle pravidelné členění komunikací a hrobů, které je třeba respektovat. 5.5.1 Úpravy nepoužívaných hřbitovů a nepoužívaných částí hřbitovů Úpravy nepoužívaných hřbitovů nebo nepoužívaných částí hřbitovů jsou aktuální zvláště v pohraničních oblastech s bývalou převahou německého obyvatelstva a tam, kde jsou rušeny původní malé hřbitovy kolem kostelů pro přeplněnost a nevyhovující hygienické aspekty. Často zde nalezneme více či méně romanticky chátrající a zarůstající mnohdy i historicky a umělecky cenné hrobky a náhrobky. Nepoužívané hřbitovy nebo části hřbitovů se mohou, zvláště pokud navazují na kostel apod., stát významnou součástí veřejné zeleně. Takové hřbitovy a části hřbitovů je potřeba na základě odborného průzkumu a projektové dokumentace vyčistit od náletů a přehoustlých porostů, obnovit zde komunikace, instalovat lavičky, zakonzervovat stávající náhrobky, s výjimkou těch nejpoškozenějších, odstranit veškeré rovy a celý prostor oset trávníkovou směsí. V nejstinnějších partiích lze trávník nahradit pokryvnými rostlinami (např. břečťanem či brčálem barvínkem). Podobně mohou být upraveny i židovské hřbitovy, které se však ve venkovských obcích vyskytují poměrně vzácně.

79



5.5.2 Zakládání a rozšiřování hřbitovů Dochází-li k rozšiřování stávajících hřbitovů, je vhodné starou část oddělit živým plotem či stromořadím. Starou a novou část hřbitova, jakož i samotný hřbitov s obcí lze propojit alejí. Stromořadí je rovněž vhodné vysazovat jako doprovod hlavních hřbitovních komunikací. Stromy a keři vysazenými uvnitř hřbitova i vně hřbitovní zdi by měl být hřbitov začleněn organicky do okolní krajiny. Při zakládání nových hřbitovů je samozřejmě nezbytné respektovat veškeré hygienické a další právní předpisy týkající se pohřbívání.

Pěkný polní hřbitov, chybí mu jen více doprovodné vysoké zeleně.

5.5.3

Komunikace spojující hřbitov s obcí by měla být doplněna stromořadím.

Uspořádání hřbitova

Uspořádání hřbitovů i nově zakládaných ploch by mělo být v rámci tradice pravidelné. Při vstupu na hřbitov nebo ve středu prostoru je účelné zřídit rozšířenou plochu s křížem či pomníkem a instalovat zde lavičky, osvětlení a nižší zeleň. Takový prostor dobře slouží k obřadům rozloučení či k dušičkovým pobožnostem.

80



Vzhledem k tomu, že mezi návštěvníky hřbitova převažují starší lidé, měly by být po celé ploše hřbitova rovnoměrně rozmístěny lavičky, zejména v místech, kde je vidět do krajiny. Pamatováno musí být kromě osvětlení i na kontejner na odpadky, zdroje vody a na úměrnou parkovací plochu před vstupem do hřbitova. Vysoká a střední zeleň by neměla být jen kolem cest, ale měla by doplňovat i místa posezení, případně tvořit malé, parkově upravené plochy na místech zrušených hrobů. Pochmurnost scenérie není dobré zdůrazňovat nadměrným používáním převislých smutečních odrůd dřevin, konifer či cesmín, ale při volbě druhové skladby lze vycházet z již popsaných zásad pro výběr druhů pro tvorbu ostatní venkovské zeleně. Dobrým řešením, které vede k zvětšení plochy zeleně hřbitova i ke zvýšení jeho přívětivosti, je zatravnění vedlejších cest. Část hřbitova, která zatím není využívána, může být volně parkově upravena. Hodí se sem květnatá louka, solitéry, stromořadí, lavičky, osvětlení, nicméně tato úprava musí umožnit pozdější členění komunikacemi na pravidelná hrobová pole. Vlastní úprava hrobů je pochopitelně soukromou věcí vkusu každého majitele, je však vhodné regulovat maximální výšku hrobových pomníků a podpořit použití kamene typického pro blízké okolí. Pravidelně uspořádaný hřbitov s centrální travnatou plochou pro obřady. Chybí vysoká zeleň.

81



5.5.4 Moderní formy pohřbívání Urnové háje, rozptylové loučky, kolumbária a další moderní způsoby pohřbívání nejsou dosud na našem venkově zcela běžné. Pokud se urnové háje mají stát součástí nově zakládaných hřbitovů, je vhodné docílit určitého sjednocení velikosti hrobů a oddělit, např. výsadbou živého plotu, urnový háj od ostatní plochy hřbitova. Kolumbária jsou zejména na venkovských hřbitovech neestetickým prvkem (ne nadarmo se jim říká posmrtné paneláky) a jejich stavbu nelze doporučit. Ve vzácném případě, kdy se obec rozhodne zřídit rozptylovou loučku jako součást hřbitova, ji lze koncipovat jako nepravidelnou parkovou úpravu s drobnými cestičkami, balvany, plochami trvalek a skupinami stromů a keřů. 5.5.5 Lesní hřbitovy Lesní hřbitovy jsou dosud spíše výsadou měst s lesnatým okolím, pomalu však přibývají i na venkově. V zásadě jde o pohřbívání do vzrostlého, pokud možno rozvolněného, nejlépe smíšeného lesa. Úprava cest, hrobů i jejich rozmístění musí svou neokázalostí odpovídat danému přírodnímu prostředí. Cesty mohou být tedy nepravidelné, travnaté nebo s nášlapnými kameny, stejně jako nepravidelné může být i rozmístění hrobů jednotlivě nebo ve skupinkách, pod stromy či na paloucích. Není zde vhodná výsadba květin, maximálně lze užít trvalky vhodné ke zplanění. Velmi oživující jsou však výsadby alejí podél hlavních hřbitovních cest, stejně jako výsadba solitérů na okrajích porostů odlišných od dominantního druhu stromů v lese. Zajímavých efektů lze dosáhnout i terénními úpravami, např. teráskami, schody apod. Vždy je potřeba počítat s tím, že lesní hřbitovy vyžadují podstatně větší plochu než hřbitovy klasické.

5.6 Zeleň zemědělských výrobních areálů Střediska zemědělské výroby a chovu hospodářských zvířat jsou dnes již pro vesnice typická, bohužel však téměř vždy narušují jejich obraz. Vysoké ocelokolny, sýpky, senážní věže, sila i rozsáhlé soubory budov chovu zvířat jen málokdy zapadají do měřítek tradiční venkovské zástavby a ve volné krajině působí dosud velmi cize. Jedním ze společných znaků takových areálů je jejich malá začleněnost do okolí pomocí trvalé dřevinné zeleně. Paradoxně až dožívající a často opouštěné výrobní areály dostávají zelený kabát v podobě všudypřítomných lopuchů, kopřiv, merlíků a černých bezů.

82



Hlavní funkce zeleně v těchto areálech spočívá v poměrně rychlém estetickém začlenění farem do okolní krajiny, pohlcování pachů a stínění hnojišť. Pro její založení, doplnění, či obnovu je potřeba pořídit jednoduchou projektovou dokumentaci. Zeleň těchto areálů nemá být napodobeninou vesnických parčíků ani funkcí, ani uspořádáním a druhovou skladbou. Každý návrh musí vycházet z provozu v areálu a respektovat vnitřní dopravu, vedení podzemních i nadzemních inženýrských sítí, protipožární aspekty, současně však musí maximálně využít plochu pro výsadbu dřevin a k založení travnatých ploch. Návrh by také měl vytvořit podmínky pro racionální údržbu, kterou umožní jen stromy a keře sesazované do větších skupin. Po vnějším obvodu je nutné středisko zemědělské výroby osadit až pětimetrovým polopropustným pásem izolační zeleně, kombinovaným ze stromů a keřů. Šířka pásu je závislá na vzdálenosti od lidských sídel, počtu chovaných zvířat, technologii chovu a směru a intenzitě převládajících větrů. V druhové skladbě mají převládat domácí dřeviny odpovídající přirozené druhové skladbě okolní krajiny. Přitom je nutno přihlédnout i k citlivosti některých druhů na méně kvalitní půdy po terénních úpravách či na škodlivé látky jako fekálie, silážní šťávy, různé chemikálie, ropné látky či posypové soli, kvůli alergiím je nutné dát pozor na tvorbu pylů. Současně lze využít i schopnosti některých dřevin k zachycování pachů a hluku či odpuzování hmyzu. K takovým dřevinám patří např. ořešáky, střemchy a jírovce, omezeně lze použít i většinu jalovců. Jehličnany by měly být používány spíše doplňkově a na významnějších místech jako u vstupu, správních budov apod. Jehličnany rovněž nelze z důvodů protipožární ochrany sázet do blízkosti hospodářských budov, zejména skladů. Pro splnění požadavku rychlého zakrytí některých nevzhledných objektů lze využívat výplňové dřeviny (především topoly), které však musí být doplněny dřevinami cílovými. Topoly pak musí být podle aktuálního zdravotního stavu a dorůstání dřevin cílových zavčas postupně odstraňovány. Za jistých okolností lze k zakrytí využít i popínavé dřeviny (loubinec, plamének, podražec, rdesno apod.). I u zemědělských areálů platí, že jejich alejové propojení s obcí je působivé a účelné.

5.7 Soukromé zahrady a předzahrádky Důležitou součástí vzhledu obce je i zeleň soukromá. Zejména tam, kde kompaktní zástavba ulicových obcí mnoho prostoru veřejné zeleni neposkytuje. Právě zde se nejvíce uplatní předzahrádky. V takových obcích (typických např. pro vinorodé kraje jižní Moravy) se ustálilo používání pestrého sortimentu rostlin jako topolovky, měsíček zahradní, rezeda vonná, lilie, hledíky, stračky, slunečnice apod. a některé rostliny aromatické a léčivé. Tradiční se stalo i používání růží, zejména stromkových a popínavých s typickými ozdobnými prvky. Předzahrádky byly obvykle velmi pestré a dodávaly vesnickému prostředí radostný ráz. Tím, že většinou neměly

83



Krásné venkovské předzahrádky s květinami a tyčkovým plotem. Příjemné prostředí dotvářejí i květiny v oknech.

84



ploty, stávaly se přirozenou součástí veřejné zeleně ulice. Ve vinorodých krajích se uplatnila často i vinná réva, jinde psí víno. V širších předzahrádkách bývaly kromě květin vysazovány i ovocné stromy. V řadě obcí je tento charakter ještě zachován, ačkoliv v posledních letech se prosazuje méně pěkný trend nahrazovat květiny jednodušeji udržovatelnými keři, pokryvnými dřevinami a jehličnany. I současné venkovské předzahrádky by měly vyjadřovat charakter daného místa. Doplňkové použití drobných a středních konifer může být oživením, ale koniferová zahrada na návsi je nepochybně rušivým prvkem, využívány mohou být v soukromých částech zahrad za domem. V částech obcí s novější zástavbou bližší městskému typu představuje použití jehličnanů menší problém, i zde však předzahrádkám více sluší pestrá a proměnlivá květinová výsadba. Tradiční součástí předzahrádek bývaly rostliny v nádobách (agáve, fuchsie, oleandry aj.) a v oknech (pelargonie, petúnie, voskovky apod.). Tento způsob květinové výzdoby se velmi dobře uplatní i v nové zástavbě. Tam, kde je to typické, např. na Vysočině, je velmi estetické používání dřevěných tyčkových plotů. Obnově obrazu obcí také pomůže využívání tradičních tyčkových plotů v zadní (humenní) části venkovských zahrad, kde bývaly vysazovány ovocné stromy, pěstována zelenina a v podhorských oblastech na ně přímo navazoval pás lesa, takže vesnice byla obklopena vysokou zelení. Možnosti obce ovlivňovat podobu předzahrádek a soukromé zeleně jsou poměrně omezené. Motivovat jednotlivé vlastníky však mohou třeba pomocí vhodně zaměřených výstav, exkurzemi za zdařilými příklady (i do blízkého zahraničí). Stimulující mohou být i různá finanční zvýhodnění, strpí-li vlastník předzahrádky jisté sjednocující úpravy či alespoň realizuje výsadbu některé z cílových dominantních dřevin.

85

6. PŘÍLOHY


6. PŘÍLOHY

6.1 Oblasti typické venkovské urbanistické struktury (Z. Láznička)

89

6. PŘÍLOHY

6.2 Příklady tradiční zástavby vesnic ve vymezených oblastech

Slovácko

90



6. PŘÍLOHY

Valašsko

Okrajově – přechodná forma mezi Valašskem a Hanou

Haná

Haná

91

6. PŘÍLOHY

Horní Haná

Drahanská vrchovina

92



6. PŘÍLOHY

Třebovsko – Svitavsko

93

6. PŘÍLOHY

Žďársko a Novoměstsko

Dyjsko – Svratecko

94



6. PŘÍLOHY

Horní Oslavsko a Svratecko

95

6. PŘÍLOHY

Opavsko

Jižní Čechy

96



6.3

6. PŘÍLOHY

Společné znaky staré a nové zástavby – příklady ze zahraničí (Francie, Anglie)

97

6. PŘÍLOHY

6.4

98

Venkovský dům oceněný v soutěži Nový domov 2007



6. PŘÍLOHY

6.5 Seznam vesnických památkových rezervací a vesnických památkových zón Vesnické památkové rezervace (VPR) Číslo

Kraj

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28.

Praha Středočeský

Okres (obvod) Praha 5 Praha 6 Kladno Mělník

Mladá Boleslav

Jihočeský

Nymburk Praha-západ Příbram České Budějovice

Prachatice

Strakonice Tábor

Obec

Lokalita

Praha

Stodůlky Ruzyně Třebíz Dobřeň Nosálov Nové Osinalice Olešno Muţský Víska Bošín Dobrovíz Drahenice Holašovice Malé Chrášťany Mazelov Plástovice Záboří Dobrá Stachy Vodice Volary Nahořany Klečaty Komárov Maţice Vlastiboř Zálší Záluţí

Třebíz Dobřeň Nosálov Ţelízy Mšeno Boseň Březovice Bošín Dobrovíz Drahenice Jankov Sedlec Mazelov Sedlec Záboří Stoţec Stachy Lhenice Volary Čestice Zálší Komárov Maţice Vlastiboř Zálší Vlastiboř

99

6. PŘÍLOHY


Číslo

Kraj

29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60.

Karlovarský

100

Plzeňský

Liberecký

Okres (obvod) Cheb Klatovy Plzeň - město

Rokycany Česká Lípa

Jablonec n.N. Ústecký

Děčín Litoměřice Ústí n.L. Pardubický Chrudim Královéhradecký Jičín Náchod Semily Jihomoravský

Břeclav Hodonín Kroměříţ Třebíč Uh.Hradiště

Vysočina

Ţďár n.Sázavou

Olomoucký

Olomouc Bruntál

Obec

Lokalita

Aš Třebeň Dobršín Boţkov Černice Koterov Ostrovec-Lhotka Janovice v Podj. Dubá Kravaře Doksy Kořenov Ţelezný Brod Rumburk Úštěk Zubrnice Hlinsko Veliš Křinice Benecko Lomnice n.Popelkou Pavlov Petrov Blatnice pod sv.Ant. Rymice Dešov Veletiny Vlčnov Sněţné Křiţánky Příkazy Heřmanovice

Doubrava Nový Drahov Dobršín Boţkov Černice Koterov Ostrovec Janovice Lhota Rané Ţďár Jizerka Trávníky Šmilovského ul. Starý Týn Zubrnice Betlém Vesec Křinice Horní Štěpanice Karlov Pavlov Plţe Stará Hora Hejnice Dešov Stará Hora Kojiny Krátká Křiţánky Příkazy Heřmanovice


Číslo 61.

6. PŘÍLOHY

Kraj

Okres (obvod) Moravskoslezský Opava

Obec

Lokalita

Lipina

Lipina

Obec

Lokalita

Praha

Buďánka Střešovičky Rybáře Bohnice Ďáblice Kralovice Hostivař Kleštěnice Korno Mořinka Olešná Losiny Jestřebice Střezivojice Lobeč Vrbno Vidim Sitné Březinka Kluky Loukov Skalsko Střehom Pojedy Sovenice

Vesnické památkové zóny (VPZ) Číslo

Kraj

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

Praha

Středočeský

Okres (obvod) Praha 5 Praha 6 Praha 7 Praha 8 Praha 9 Praha 10 Beroun

Kutná Hora Mělník

Ml. Boleslav

Nymburk

Komárov Korno Mořinka Olešná Petroviče II Dobřeň Lobeč Hořín Vidim Ţelízy Bělá p.Bezd. Kluky Loukov Skalsko Dolní Bousov Ţitovlice Křinec

101

6. PŘÍLOHY


Číslo

Kraj

26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58.

Středočeský

102

Jihočeský

Okres (obvod) Nymburk Praha-východ Praha-západ Příbram

Obec

Lokalita

Městec Králové Kaliště Dolany Drahenice - Račany Petrovice

Rakovník

Slabce Skryje Hluboká n.Vlt. Bošilec Ţár Břehov Dobšice Dynín Jílovice Záhoří Hluboká n.Vlt. Hrdějovice Roţnov Vitín Dívčice Brloh Dolní Třebonín Chlumec Mirkovice Horní Planá Zlatá Koruna Český Rudolec Horní Pěna Hrutkov Chlum u Třeboně Pístina Dešná

Vinice Lensedly Debrno Račany Kojetín Porešín Rousínov Skryje Bavorovice Bošilec Boţejov Břehov Dobšice Dynín Kojákovice Lipanovice Munice Opatovice Roţnov Vitín Zbudov Rojšín Čertyně Krnín Mirkovice Pernek Zlatá Koruna Nová Ves Malíkov nad Neţárkou Hospříz Lutová Pístina Plačovice

Č. Budějovice

Český Krumlov

Jindřichův Hradec


Číslo

Kraj

59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90.

Jihočeský

6. PŘÍLOHY

Okres (obvod) Jindřichův Hradec Písek

Prachatice

Strakonice

Tábor

Plzeňský

Domaţlice

Obec

Lokalita

Ponědráţka Příbraz Ţíteč Skály Číţová Květov Putim Písek Oslov Varvaţov Kostelec n.Vlt. Kovářov Stachy Laţiště Radhostice Mahouš Lhenice Vitějovice Babice Čepřovice Pohorovice Čepřovice Vodňany Kváskovice Volyně Hlavatce Jistebnice Soběslav Sudoměřice u Bech. Vlastiboř Kanice Klenčí p.Čerch.

Ponědráţka Příbraz Ţíteč Budičovice Krašovice Květov Putim Smrkovice Tukleky Varvaţov Zahrádka Ţebrákov Chalupy Laţiště Libotyně Mahouš Třešňový Újezdec Vitějovice Zvěřetice Jiřetice Kloub Koječín Křtětice Kváskovice Zechovice Debrník Ounuz Nedvědice Bechyňská Smoleč Svinky Kanice Klenčí p.Čerch.

103

6. PŘÍLOHY


Číslo

Kraj

91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123.

Plzeňský

104

Okres (obvod) Domaţlice

Klatovy

Plzeň - město

Plzeň - jih

Plzeň - sever

Plzeň - sever

Rokycany

Obec

Lokalita

Pocinovice u Kd. Stráţ u Domaţlic Trhanov Břeţany Hradešice Chanovice Ostřetice Poleň Velké Hydčice Bolevec Bukovec Červený Hrádek Křimice Lobzy Radčice Újezd Spálené Poříčí Nové Mitrovice Kasejovice Tymákov Číţkov Dolany Dýšina Hlince Hromnice Chříč Jarov Kyšice Lochouzice Manětín Studená Úterý Dobřív

Pocinovice u Kd. Stráţ u Domaţlic Trhanov Břeţany Hradešice Chanovice Ostřetice Poleň Velké Hydčice Bolevec Bukovec Červený Hrádek Křimice Lobzy Radčice Újezd Lipnice Mítov Řesanice Tymákov Zahrádka Dolany Dýšina Hlince Nynice Lhota Jarov Kyšice Lochouzice Radějov Studená Olešovice Dobřív


Číslo

Kraj

124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155.

Plzeňský

6. PŘÍLOHY

Okres (obvod) Rokycany

Tachov

Karlovarský

Cheb

Karlovy Vary Sokolov Ústecký

Děčín

Litoměřice

Louny Liberecký

Česká Lípa

Obec

Lokalita

Lhota pod Radčem Podmokly Vejvanov Zbiroh Chodský Újezd Chodský Újezd Bezdruţice Prostiboř Zadní Chodov Lipová Teplá Teplá Dolní Ţandov Touţim Touţim Dolní Rychnov Královské Poříčí Jetřichovice Krásná Lípa Melbortice Růţová Štětí Liběšice Chotiněves Úštěk Slatina Liběšice Liběšice Blšany Záluţice Blatce Doksy

Lhota pod Radčem Podmokly Vejvanov Jablečno Horní Jadruţ Chodský Újezd Pačín Prostiboř Zadní Chodov Dolní Laţany Popovice Beranov Salajna Kojšovice Kosmová Dolní Rychnov Královské Poříčí Vysoká Lípa Dlouhý Důl Melbortice Kamenická Stráň Brocno Dolní Nezly Chotiněves Rašovice Slatina Soběnice Srdov Soběchleby Steklík Tuboţ Kruh

105

6. PŘÍLOHY


Číslo

Kraj

156. 157. 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168. 169. 170. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 177.

Liberecký

178. 179. 180. 181. 182. 183. 184. 185. 186. 187. 106

Okres (obvod) Česká Lípa

Liberec Jablonec nad Nisou Semily Pardubický Chrudim Svitavy Ústí nad Orlicí Královéhradecký Jičín

Hradec Králové Náchod Trutnov

Vysočina

Jihomoravský

Havlíčkův Brod Jihlava Třebíč Pelhřimov Ţďár n.Sázavou Blansko Brno - město Hodonín

Obec

Lokalita

Doksy Dubá Kravaře Sloup Velenice Kryštofovo údolí Ţelezný Brod Syřenov Vysočina Telecí Javorník Stará Paka Střevač Ostroměř Radim Měník Nový Bydţov Česká Metuje Jivka Malá Úpa Pec pod Sněţkou

Vojetín Bukovec Kravaře Sloup Velenice Kryštofovo údolí Ţelezný Brod Újezdec Svobodné Hamry Telecí Vysoká Karlov Štidla Nové Smrkovice Studeňany Libeň Vysočany Skalka Dolní Vernéřovice Šímovy Chalupy Modrý Důl Velké Tippeltovy Boudy Radvanice Chotěborky Petrovice Praskolesy Boňov Zhoř Ubušínek Veselka Tuřany-B. Ivanovice Javorník-Kopánky

Radvanice Vilantice Štoky Mrákotín Jaroměřice n.Rok. Pacov Ubušínek Kněţeves Tuřany-B. Ivanovice Javorník-Kopánky


Číslo

Kraj

188. 189. 190. 191. 192. 193. 194. 195. 196. 197. 198. 199. 200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208. 209. 210.

Jihomoravský

6. PŘÍLOHY

Okres (obvod) Hodonín Vyškov Znojmo

Olomoucký

Jeseník Olomouc Přerov Šumperk

Zlínský

Vsetín

Moravskoslezský Bruntál

Frýdek-Místek

Obec

Lokalita

Nová Lhota Lysovice Rostěnice Šatov Vratěnín Zlaté Hory Zlaté Hory Těšetice Senička Lhotka u Přerova Stará Ves Dlouhomilov Jakubovice Palonín Huslenky Velké Karlovice Zděchov Malá Morávka Město Albrechtice Karlova Studánka Petrovice Stará Ves Komorní Lhotka

Vápenky Lysovice Zvonovice Šatov Vratěnín Rejvíz Údolí Rataje Senička Lhotka u Přerova Stará Ves Dlouhomilov Jakubovice Palonín Kychová Podťaté Zděchov Malá Morávka Piskořov Karlova Studánka Petrovice Ţďárský Potok Komorní Lhotka

107

6. PŘÍLOHY


6.6 Seznam krajinných památkových zón (KPZ) Číslo

Kraj

Okres

Lokalita

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Středočeský

okr. Beroun okr. Kutná Hora okr. České Budějovice

Karlovarský Ústecký

okr. Strakonice okr. Klatovy okr. Plzeň - sever okr. Karlovy Vary okr. Ústí n.Labem

12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.

Liberecký

okr. Česká Lípa

Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský

okr. Hradec Králové okr. Chrudim okr. Třebíč okr. Břeclav okr. Vyškov, Brno okr. Znojmo, Třebíč

Osovsko Nové Dvory Římovsko Nové Hrady Orlicko Čimelicko - Rakovicko Libějovicko - Lomecko Chudenicko Plasko Valečsko Areál bojiště bitvy u Přestanova, Chlumce a Varvaţova Zahrádecko Lembersko Areál bojiště bitvy u Hradce Králové Slatiňansko - Slavicko Náměšťsko Lednicko - Valtický areál Areál bojiště bitvy u Slavkova Vranovsko - Bítovsko

108

Jihočeský

okr. Písek Plzeňský

Jihomoravský Vysočina

6. PŘÍLOHY

____________________________________________________________________________________________ 6.7 Seznam velkoplošných zvláště chráněných území (ZCHÚ) Národní parky (NP) 1. Krkonošský národní park 2. České Švýcarsko 3. Podyjí 4. Šumava Chráněné krajinné oblasti (CHKO) 1. Beskydy 2. Bílé Karpaty 3. Blaník 4. Blanský les 5. Broumovsko 6. České středohoří 7. Český kras 8. Český les 9. Český ráj 10. Jeseníky 11. Jizerské hory 12. Kokořínsko 13. Křivoklátsko 14. Labské pískovce 15. Litovelské Pomoraví 16. Luţické hory 17. Moravský kras 18. Orlické hory 19. Pálava 20. Poodří 21. Slavkovský les 22. Šumava 23. Třeboňsko 24. Ţďárské vrchy 25. Ţelezné hory 109

6. PŘÍLOHY


6.8 Seznam vítězných obcí oceněných v soutěži Vesnice roku Cílem soutěže Vesnice roku, vyhlašovaném každoročně v Programu obnovy venkova, je snaha vyzdvihnout aktivity obcí, jejich představitelů a občanů, kteří se snaží nejen zvelebovat svůj domov, ale rozvíjejí i místní tradice a zapojují se do společenského života v obci. Pro informaci jsou dále uvedeny vítězné obce všech ročníků soutěže.

110

rok

obec

kraj

2008

Lidečko

Zlínský

2007

Havlovice

Královehradecký

2006

Liptál

Zlínský

2005

Bořetice

Jihomoravský

2004

Kovářov

Jihočeský

2003

Vilémov

Vysočina

2002

Nečtiny

Plzeňský

2001

Kameničky

Pardubický

2000

Sloup

Jihomoravský

1999

Olešnice

Jihomoravský

1998

Jiřetín pod Jedlovou

Ústecký

1997

Svatý Jan nad Malší

Jihočeský

1996

Vratěnín

Jihomoravský

1995

Telnice

Jihomoravský


6. PŘÍLOHY

6.9 Použité zkratky ČOV ČR EU CHKO JZD KPZ NP ÚPD ÚSES ÚÚR VPR VPZ ZCHÚ

čistírna odpadních vod Česká republika Evropská unie chráněná krajinná oblast jednotné zemědělské družstvo krajinná památková zóna národní park územně plánovací dokumentace územní systém ekologické stability Ústav územního rozvoje vesnická památková rezervace vesnická památková zóna zvláště chráněné území

111

6. PŘÍLOHY


6.10 Seznam použité literatury a podkladů Československá vědeckotechnická společnost Dům techniky Brno Rozvoj bydlení na venkově Sborník 1989 BAŠE, Miroslav Ing.arch. Kvalita zástavby na venkově Sborník příspěvků z celostátního semináře „Vesnice-krajina-lidé“ pořádaného SÚPP v Praze, PÚ v Ústí n.L. a Muzeem lidové architektury v Zubrnicích v září 1998, str. 23 – 28 BÍNA, Jan Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky Urbanismus a územní rozvoj č.1/2002, str. 2 - 11 KNOPP, Alfred a kol. Vesnice - stavby a krajina mají svůj řád ÚÚR ediční řada „Vesnice“ Brno 1994 MAXA, Miloslav Ing.arch. Stavby našeho venkova Moderní obec č.10 / 1997, str. 36 MEJSNAROVÁ, Jitka Ing.arch. a TUNKA, Martin Ing.arch. Stavba pro venkov 95 Sborník prací 2. ročníku soutěžní ankety, přednášek ze semináře pro starosty a výsledků studentské urbanistické dílny, str. 21 – 23 PAVLASOVÁ, Marie Ing.arch. Tvář vesnice – jaká bude ? Sborník příspěvků z celostátního semináře „Vesnice-krajina-lidé“ pořádaného SÚPP v Praze, PÚ v Ústí n.L. a Muzeem lidové architektury v Zubrnicích v září 1998, str. 28

112


6. PŘÍLOHY

PERLÍN, Radim RNDr. Stavba pro venkov 95 Sborník prací 2. ročníku soutěžní ankety, přednášek ze semináře pro starosty a výsledků studentské urbanistické dílny, str. 23 – 30 ŠKABRADA, Jiří 1 / Řeč chalup Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Domov č. 1 / 1993, str. 54 – 55 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Obdélný půdorys Domov č. 2 / 1993, str. 14 - 15 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Sedlová střecha Domov č. 3 / 1993, str. 26 - 28 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Trojdílný půdorys Domov č. 4 / 1993, str. 28 - 29 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Vstup do domu Domov č. 5 / 1993, str. 28 – 29 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Usazení domu v terénu Domov č. 6 / 1993, str. 26 – 27

113

6. PŘÍLOHY


ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Nasazení střechy Domov č. 7 / 1993, str. 24 – 25 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Zápraží Domov č. 8 / 1993, str. 24 – 25 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Komín Domov č. 9 / 1993, str. 34 – 35 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Dvoutraktové řešení Domov č. 10 / 1993, str. 30 – 31 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Opakování pravidel Domov č. 11 / 1993, str. 36 – 37 ŠKABRADA, Jiří Novostavba a rekonstrukce (nejen) na vesnici Historismy Domov č. 12 / 1993, str. 46 – 47 SOUČKOVÁ, Eliška PhDr. Stavba pro venkov 95 Sborník prací 2. ročníku soutěžní ankety, přednášek ze semináře pro starosty a výsledků studentské urbanistické dílny, str. 86 - 88

114


6. PŘÍLOHY

TVRDOŇ, Marek Lidové stavby mizí, lidé chtějí novostavby MF Dnes, Jižní Morava, 3.9.2002 TVRDOŇ, Marek Pěkné stavby hledají lidé všude, jen ne doma MF Dnes, Jižní Morava, 3.9.2002

115

Autor:


Název publikace:

Nové stavby pro venkov

Vydává:

Ústav územního rozvoje

Garant:

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

Místo a rok vydání:

Brno 2008

Vydání:

druhé (aktualizované)

Náklad:

700 výtisků

Stran:

115

Tisk:

Grafex - Agency s.r.o.

Distribuce:

Ústav územního rozvoje, Jakubské nám. 3, 601 00 Brno

V E S N I C E N O V É S T A V B Y P R O V E N K O V

Recommend Documents