v Daèicích Článek odjinud Přikázání mě omezují. str. 4

12. 10. 2003 v Daèicích

Slovo otce Jaroslava str. 1

Mediální narozeniny III. str. 1 + 5 + 8

Článek odjinud “Přikázání mě omezují.“ str. 4

& str. 6

překvapení

Co asi odpoví?

Antonín Marek str. 7 + 8

DAČICKÁ FARNOST, neděle 12. října 2003, IV. ročník / číslo 18, náklad 200 ks; cena 12,- Kč

Slovo otce Jaroslava

Několik poznámek z poslední apoštolské cesty papeže Jana Pavla II. na Slovensku. Svatý otec, kdysi nadšený turista, nyní tento poutník naděje neudělal ani krok. Připadá mi jako voják na frontě, bojuje do posledního dechu. Naše televize nám nabídla hodinový sestřih jeho pouti a návštěvy. V trnavské katedrále mě zaujala dvě setkání. První – modlitba růžence Jana Pavla II. s řeholními sestrami, kněžími a dalšími vybranými lidmi před obrazem slzící Madony. Můj dojem byl takový, že všichni v blízkosti Matky Církve prosí za všechny křesťany, aby byli stateční ve víře a nebáli se překážek, které se objevují na cestě ke Kristu. Příkladem je zde i přítomná hlava Církve. Druhé – potom se papež zdravil s vozíčkáři, kteří jednotlivě přijížděli k němu. Objevil se i detailní záběr dvou zdravících se rukou. Na jedné straně

OBSAH 1 Slovo otce Jaroslava 2 3

4

5 6

7 8

Mediální narozeniny III. Modleme se! Věžní bilancování Kurz partnerství Domovinka informuje Carterův zápisník pokračování Šumava u Turků Ministrantské schůzky Zprávy „Ve zkratce“ Jezulátka Katecheze - 6. přikázání Článek odjinud - Omezování Křty, pohřby, sňatky Knihy, které stojí za to! Mediální narozeniny III. - pokr. Koutek pro děti Farní listy & Filmový klub Dačice Filmový klub - program Přečtěte si - Anselm Grün Rozumím tomu? - KONKLÁVE Prof. Tomáš Špidlík kardinálem Víra a internet - pohádka Co asi odpoví? - Antonín Marek Rozumy a vtipy Co asi odpoví? - pokr. Koutek pro děti - řešení Mediální narozeniny III. - pokr.

vatikánského poutníka, na druhé straně ochrnulého člověka. V té chvíli si oba byli velmi blízcí. Mně to připomnělo fresku ze Sixtinské kaple, kde Michelangelo nakreslil stvoření člověka. Nebeský Otec natahuje ruku k Adamovi a dává mu život. Skrze krátký dotyk se dostává druhému veliká síla a povzbuzení. V Bratislavě byli blahořečeni dva noví světci. Moc přeji slovenskému národu, aby se mohl opírat ve víře o příklady svatých pocházejících z jejich krve. Vasil Hopko byl řeckokatolickým biskupem, pro věrnost Kristu a Církvi trpěl v komunistických vězeních v padesátých létech 20. století. Zdeňka Šelingová, řeholní sestra, se obětovala za kněze, aby se dostal z vězení. Byla mučena komunistickými vyšetřovateli a na následky toho zemřela v necelých 39-ti letech. Po oficiálním vyhlášení za blahoslavené byly odhaleny jejich portréty po pravé a levé straně hlavního oltáře. Považoval jsem to za další silný zážitek, kdy tito svědkové víry znovu promlouvají k našim národům, do našich srdcí, pro posílení vztahů ke Kristu, Marii, k věčnému životu a pro správný pozemský život. Pro tyto světce všechno bylo důležité. Něco negativního. Trochu mi bylo líto, že naši čeští biskupové byli zastoupeni v miniaturním počtu. Na závěr mohu ale určitě napsat, že slovenský národ i my s ním můžeme být šťastni, že jsme takovým způsobem posilováni. P. Jaroslav Pezlar

Mediální narozeniny III. aneb Pøevážnì vážnì o „nejmilejším vynálezu techniky.“

Modleme se!

Milé sestry, milí bratři, chtěl bych navázat na pastýřský list o povolání „Prosme Pána žně“ z června loňského roku, a znovu vyzvat všechny věřící brněnské diecéze k aktivnímu podílu na modlitbách za mír, za rodiny a za povolání k manželství, kněžství a k zasvěcenému životu. Děkuji všem, kteří ve svých děkanátech a farnostech na tyto úmysly pravidelně pamatujete. Také v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně pokračují každý první čtvrtek v měsíci poutní mše na tyto úmysly. Bohoslužbě předchází výstav Nejsvětější svátosti od 16,00 hodin s možností soukromé adorace, od 16,30 hodin následuje společná adorace a v 17,00 hodin ukončí modlitební a adorační program eucharistická bohoslužba. Diecézní poutě za obnovu rodin a povolání byly v katedrále na Petrově obnoveny v červnu 2002 a nyní vás na ně všechny znovu srdečně zvu. Úmysly modliteb od září 2003 do února 2004 si můžete přečíst pod tímto dopisem. Věřím, že budeme-li prosit, Pán žně otevře srdce budoucím dělníkům. V modlitbě Vás všechny denně provází a ze srdce žehná. Váš biskup Vojtěch Úmysly modliteb 4. září ´03 - za mír ve světě a v naší vlasti 2. října - za obnovu rodin 6. listopadu - za nová povolání ke kněžství 4. prosince - za povolání k zasvěcenému a řeholnímu životu 5. února ´04 - Mezinárodní rok rodiny - za povolání k manželství a rodinnému životu

Nejrozšířenějším a nejvíce člověka ovlivňujícím médiem je dnes bezesporu televize. V našich krajích vysílá už 50 let. Jakým způsobem se navzájem ovlivňujeme? A jak jsme se spolu naučili žít? Těžko by se dnes našel někdo, kdo by televizi zdroj: tisková kancelář Biskupství brněnského vnímal pouze záporně a nebo ji rovnou považoval za „vynález ďáblův“. Přesto je dobré si uvědomit, že ne vždy jsme to byli my, kdo určil její místo v našem životě. Její samozřejmá přítomnost nás mnohdy vede k podceňování jejího vlivu. Kéž následující postřehy jsou nám inspirací ke správnému televiznímu životu. pokračování na straně 5 upoutávka

Mikulášská - - - 7. prosince 2003

Již 6. zábavné odpoledne v kinosále v Dačicích. Začátek v 15,00 hodin.

Vstup: 35,- Kč

12. 10. 2003 v Daèicích

www.katolik.cz

INFORMACE

FARA Dačice otec Jaroslav Pezlar telefon: 384 420 297 mobil: 732 173 181

www.cirkev.cz

SPOLEČENSTVÍ mladých KŘESŤANŮ každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích

MINISTRANTSKÉ schůzky vždy v pátek od 16.30 hodin jednou za čtrnáct dní na faře v Dačicích (bližší informace podá Kamil Kopeček, vedoucí)

www.signaly.cz

JEZULÁTKA každou sobotu od 14.00 do 16.00 hodin setkání dětí od 4 do 12 let na faře v Dačicích (vedou: R. Žaloudková, K. Kopeček, Lada a Petra Nejedlovi, H. Neužilová a M. Marečková)

www.vira.cz

MŠE SVATÉ v Dačicích

www.pastorace.cz

farní kostel sv. Vavřince Pá 8.00, So 18.00 Ne 9.00 klášterní kostel sv. Antonína Po - Pá 18.00, So 7.00 Ne 10.30

Vìžní bilancování

„Tak je to za námi!“, řekl jsem si poslední srpnový den. A měl jsem na mysli jak dobu, kdy byla věž pravidelně otevřená, tak i konec hlavních prázdnin a konečně i útlum tropického počasí panujícího v té době nad celou Evropou. Jaký byl tedy v pořadí již sedmý věžní rok? Během dvou měsíců na věž přišlo okolo 6.000 evidovaných návštěvníků, což je asi o 500 více než loni. To se také muselo odrazit na celkovém zisku, který nám zbyl po odečtení všech nákladů (brigádníci, elektřina, …), jenž nakonec byly nižší než minulý rok. Celkem tedy farní úřad vydělal kolem 24.000,- Kč, což alespoň z části pokryje současné hlavní potřeby kostela sv. Vavřince - opravu varhan a hlavního oltáře. Aby se návštěvníci cítili lépe, je třeba také věž udržovat a uklízet, a to není vždy jednoduché. Bylo odpracováno asi 500 brigádnických hodin. V tom je však započítána i doba strávená vybíráním vstupného, ale i tak si toto číslo zaslouží respekt a pochvalu. Každý rok se snažíme zpestřit lidem výstup na věž. Minule to bylo vybudováním a otevřením lapidária v 1. patře, letos jsme pořádali ve dnech 13. - 14. září výstavu bohoslužebných oděvů „Šarlatem a Kmentem oděná“, z níž jsou také fotografie. Z prvních dojmů se dalo usoudit, že se návštěvníkům líbila, a tak nezbývá než přemýšlet nad tím, co pořádat příští rok. Zatím však se věž obleče na několik měsíců do bílého sněhového roucha a oddá se „zimnímu spánku“, aby se mohla opět probudit. aš

výjimky vždy ohlašovány

TIRÁŽ

FARNÍ LISTY

www.christnet.cz

noviny Dačické farnosti toto číslo vyšlo 12. 10. 2003, náklad 200 ks 19. číslo vyjde 7. 12. 2003 redakce Hanka Neužilová - h

www.ambit.hypernet.cz

přečtěte si, dětský koutek Bc. Lenka Korbelová - tes víra a internet, rozumím tomu Petr Křížek - kří článek odjinud Antonín Štěpánek - aš rozhovor Miloslav Tůma - T ve zkratce, katolický dům informuje, rozumy, vtipy Marian Štumar - maš komentář, z redakce; knihy, které stojí za to stálí spolupracovníci otec Jaroslav Pezlar Marie Marečková - mm Kamil Kopeček - kk Lada Nejedlá

www.krestanstvi.cz

technický úsek Antonín Štěpánek Marian Štumar

promluva, katecheze jezulátka ministrantské schůzky kresby korektury grafika, sazba, tisk

distribuce Dačice, Kostelní Vydří a Třebětice telefony rozhovory: 728 967 535 (Štěpánek A.) dotazy a připomínky: 603 530 115 (Štumar M.)

www.biskupství.cz

e-mail [email protected] webové stránky http://graphicon.host.sk info Vaše připomínky a dotazy můžete též vhazovat na lístcích do krabic “Farní listy”, které jsou umístěny v chrámech, kde jsou noviny distribuovány.

Kurz partnerství My dva - a co s tím?

Výstava bohoslužebných oděvů, foto: aš

Jednoroční kurz partnerství ve formě čtyř víkendových setkání bude probíhat v termínech 17. - 18. 10., 14. - 15. 11. 2003, 9. - 10. 1., 12. - 13. 3. 2004 v Osové Bítýšce. My dva – a co s tím? aneb Kurz partnerství nese moto „Jsi zodpovědný za růži, kterou k sobě připoutáš“ (A. Saine - Exupéry). Kurz je určen pro mladé lidi, kteří s někým chodí a pro ty, kteří chtějí vědět, jak dobře prožít období známosti jako přípravu na manželství. Témata jsou zaměřena na sebepoznání jako předpoklad sebepřijetí a přijetí druhého, na komunikaci mezi lidmi a komunikaci mezi Bohem a člověkem, na nejdůležitější hodnoty pro partnerský vztah, ap. V rámci programu bude prostor pro hry, vzájemné sdílení a rozhovor s knězem. Kurz probíhá ve spolupráci s Ing. Vítem Janků, vedoucím Centra pro rodinu a sociální péči. Přihlášky je možné zasílat do 13. 10. 2003 na adresu: Diecézní centrum mládeže, Petrov 5, 601 43 Brno, e-mail: [email protected], tel. 543 232 030 klapka 229.

Domovinka informuje

Martina Jandlová, tisková mluvčí Biskupství brněnského

Od 1. září v době od 7,30 do 12,00 hodin je opět otevřena Domovinka v areálu nemocnice. Za první týden ji navštívilo 177 občanů, kteří většinou využili službu šatníku. Od začátku roku jsme odvezli tři Avie do skladu v Broumově, odkud je poskytována pomoc dál. Pro pacienty nemocnice, např. diabetiky, Domovinka poskytuje možnost kávy či čaje k donesené snídani. Pacienti nemusí jíst snídani v čekárně nebo na chodbách. Mohou si zde přečíst časopisy, popovídat, prohlédnout šatník a pak se vrátit k lékaři (do ordinace) pro výsledky vyšetření. I ostatní návštěvníci nemocnice zde mohou trávit volný čas například při špatném počasí, čekání na vlak či autobus. Protože máme dvě nové pracovnice – jedna je pedagog, nabízíme pohlídání dětí. Je určeno maminkám, které jdou buď samy, nebo s nemocným dítětem k lékaři a zdravé dítě nemá kdo pohlídat. Od října nabízíme setkávání seniorů a všech, kterým chybí společnost. Náplní těchto setkání by bylo posezení u čaje, kávy, hudba, pozvané zajímavé osoby, různé besedy. Program by si určovali klienti podle svým zájmů. První setkání by se uskutečnilo 14. října v 15,00 hodin v Domovince. V listopadu proběhne ukázka vazby suchých květin. Protože zájem o tuto akci stoupá, bylo by vhodné, aby si každý, kdo si bude chtít odnést hotový výrobek, donesl též i materiál. Datum konání této akce není ještě známo, proto se informujte na konci října nebo začátkem listopadu u pracovnic Domovinky. Na Vaši návštěvu a spolupráci se těší pracovnice Domovinky. M. Zamazalová

12. 10. 2003 v Daèicích

Carterùv zápisník pokraèování Minule jsme vám slíbili pokračování z Carterova zápisníku - o tom, jak to vypadalo na letním táboře na Zvůli. Tady je. Jak asi takový den na táboře mohl vypadat? Vskutku každý byl originální, ale také měly mnoho společného. Ráno v 7,20 se nám děti probouzely, protože tu na ně čekal budíček. Sotva si protřely oči, protáhly se, rychle si něco na sebe oblékly - to aby stihly o půl osmé rozcvičku. Copak po ní? No šupky dupky do umývárek si pěkně vyčistit zuby a pořádně se opláchnout. Takové probuzené dítě má hodně energie, a tak si po hygieně pěkně uklidí ve svém stanu. V 8,10 na všechny již čeká všemi očekávaná snídaně. Pověření členové archeologické výpravy nezapomenou po snídani utřít stoly a snad i umýt, jestli je co. Pak už na nás čeká ve třičtvrtě na devět ranní modlitba po družstvech a hnedle nástup – to abychom všichni věděli, jak se dnes při našich vykopávkách bude postupovat a také si přidělili různé úkoly. Během našich úkolů všem vyhládne, a tak na posilněnou přichází

VE ZKRATCE

malá svačinka v podobě nejrůznějších dobrot. Ale věřte nevěřte ty úkoly dají někdy spoustu práce, a tak ani svačinka nestačí, proto na nás o půl jedné čeká vynikající oběd, po němž si všichni rádi dáme siestu, tedy kromě služby, která ji má kratší, protože musí umývat nádobí. O půl třetí se scházíme a máme témátko – něco duchovního na posilněnou, před odpoledními výpravami, které ve třičtvrtě na sedm přeruší osobní volno v podobě fotbalu, volejbalu, přehazky a jiných podobných aktivit. O půl osmé si všici umyjí ruce, aby mohli večeřet, jinak to prostě nejde. Pak nás už jen čeká večerní hygiena a nástup, kde si řekneme výsledky a hodnocení našich úkolů za celý uplynulý den. Nakonec uděláme kruh a svěříme své zážitky do Božích rukou při večerní modlitbě, kterou ukončíme tím, že si zazpíváme večerku. A za deset minut půl desáté již spíme v našich stanech. Toť vše z našeho zápisníku. Antonín Marek

Šumava u Turkù

Letos již potřetí jsme se na konci měsíce srpna vypravili na prázdninový pobyt do obce Hlásná Lhota na Šumavě. Vyrazili jsme v sobotu v 7,30 z autobusového nádraží směr J. Hradec, kde jsme přesedli na vlak. Dobu čekaní na spoj jsme strávili prohlídkou města. Po příjezdu do Prachatic nás ještě čekala cesta do Hlasné Lhoty, která je vzdálena 9 km. Tento úsek byl námi zdolán pěšky a s plnou bagáží. Ubytováni jsme byli u rodiny Turkových, kteří vlastní penzion u Webrů. Hned od začátku jsme vytvořili dobrou partu, kterou později doplnili Pavel a Kamil, kteří přijeli později. Druhý den, v neděli, nás čekala mše svatá ve vsi Líbínské Sedlo a odpoledne výlet na Libín. Odtud bylo možné z rozhledny vidět do širokého okolí. Počasí nám obzvláště přálo po celou dobu pobytu. Pršelo jednou a to v noci. Díky tomu jsme strávili většinu dní na výletech do blízkého a vzdálenějšího okolí. Navštívili jsme město Prachatice, Boubínský prales i vrchol Boubín, středověkou tvrz Drslavice, rodný dům Jana Husa v Husinci, vodní nádrž Husinec. Zdolán byl i nejvyšší vrchol Šumavy Plechý (1.378 m n.m.). Odtud jsme došli až na Trojmezí Čech, Rakouska a Německa. Celkem jsme našlapali něco kolem 180 km. Jako již pravidelně jsme pomáhali dva dny Turkům při rekonstrukci jejich chaloupky a zkvalitňovaní jejího okolí. Součástí každého dne byla modlitba breviáře. K perlám letošní Šumavy patřily - kopání studní, výlet na Plechý, hymna, koupání v řece Blanici, které se nakonec stalo nutností kvůli nedostatku vody, točená limonáda, mobilní telefony, které jsou asi náhradou dřívější KPZ (krabička poslední záchrany používaná u skautů). Děvčata vařila skvěle a dost. Ze Šumavy si každý z nás odvezl vlastnoručně malovaný hrneček. Děkuji všem za účast, bylo nám společně fajn. Petr Piáček

Turistická skupina „Šumava“, foto: pan Turek

Ministrantské schùzky

Po prázdninovém odpočinku se opět rozběhly ministrantské schůzky, o kterých bychom vás chtěli informovat. Budete se opět dozvídat, co na schůzkách děláme, jaké úkoly nás čekají a jak se snažíme důstojně sloužit Bohu u oltáře. Hned od 15. září jsme se začali připravovat na mši svatou, ve které byla udělena biřmovancům svátost biřmování. Mše se lišila hned od začátku, a tak naším úkolem bylo secvičit příchod k oltáři. Pro menší ministranty, kteří nikdy na podobné slavnostní mši ještě neministrovali, byl průběh mše zcela nový. Z toho důvodu jsme se jim snažili nastínit některé teoretické věci jako byla například snaha o vysvětlení pojmu svátost biřmování. To, jestli jsme se úkolu zhostili zodpovědně, můžete posoudit sami. My osobně jsme spokojeni a těšíme se na další slavnostní mše, až budeme moci Bohu dokázat, že mu chceme sloužit důstojně a pokorně. Na další setkání s vámi se těší vaši ministranti. kk

Biřmování Generální vikář Mons. Jiří Mikulášek udělil 27. 9. dvěma desítkám mladých lidí svátost biřmování ve farním kostele sv. Vavřince v Dačicích. Narozeniny P. Horkého Devadesátiny oslavil 15. září prelát Ludvík Horký. Po vysvěcení na kněze působil v letech 1939 - 41 v Dačicích jako kaplan. V roce 1971 se stal děkanem kapituly na Petrově a do roku 1990 stál v čele brněnské diecéze jako kapitulní vikář. V brněnské katedrále slavil děkovnou mši svatou 6. září spolu s brněnským biskupem V. Cikrlem a členy kapituly. Zemřel P. Minařík Zaopatřen svátostmi a uprostřed modliteb spolubratří tiše zesnul v Kostelním Vydří P. Metoděj František Minařík, O.Carm ve věku 91 let. Narodil se 20. 8. 1912 ve Slavičíně. V roce 1933 přišel do Kostelního Vydří a po studiích v Bamberku se o pět let později stal knězem. Od roku 1939 působil v K. Vydří. V roce 1950 byl nuceně internován v Želivi. Poté působil na různých místech u řádových sester. Byl pohřben 26. září na lesním hřbitově naproti klášteru v K. Vydří. P. Pouchlý slavil Čtyřiceti let se 4. října dožil P. Jan Pouchlý. Knězem se stal v roce 1991 v Římě a od roku 1995 působí ve farnosti Horní Slatina, Budeč, Martínkov a Domamil. V letošním roce spolu s farníky pokračoval v opravě hornoslatinského farního kostela, kde byla část střechy pokryta měděným plechem. Rekonstrukce kaple Péčí místních obyvatel v Jersicích dostala kaple na návsi novou líčku. Letos do věžičky kaple uhodil blesk, který mírně poškodil elektroinstalaci. Před šesti lety byla kaple dokonce vykradena zloději si tehdy odnesli dvě skříňky se soškami. Ještě připomeňme, že během několika posledních let došlo k nátěru plechové střechy a výměny oken a dveří.

Tajemství krypty odhaleno?

upoutávka

Ve čtvrtek 6. 11. proběhne v rámci „muzejních čtvrtků“ beseda s názvem „Tajemství krypty odhaleno?“, zabývající se průzkumem krypty farního kostela uskutečněné v loňském roce. T

12. 10. 2003 v Daèicích

Jezulátka

Prázdniny utekly jako velká voda, na rozdíl od ní nám zanechaly krásné vzpomínky na dny plné sluníčka a radosti. Než jsme se nadáli, máme tu nový školní rok. Ten sice dětem přinesl jejich školní povinnosti, ale i kamarády a hlavně další schůzky dětí na Jezulátkách. První poprázdninová schůzka našich nejmenších se uskutečnila první sobotu v září. Dlouho jsme se neviděli, a tak jsme si vyprávěli o našich velkých i malých prázdninových dobrodružstvích, které jsme zpestřili písničkami, a na závěr si děti vymalovaly obrázek Mojžíše. O Mojžíšovi jsme si povídali i na další společné schůzce na faře. Všechny děti zveme mezi nás každou sobotu ve 14,00 na faru v Dačicích. Na co se můžeme společně těšit? Na kamarády, naučíme se nové písničky, hry, něco co možná ještě nevíme o postavách Starého zákona a Pánu Ježíši. I na kouzla přírody nesmíme zapomenout, a tak se vypravíme i ven, pokud nám bude přát počasí. Společně se zasmějeme a uvidíte, že se s námi děti nebudou nudit. mm

Katecheze

Šesté přikázání Podle Katechizmu katolické Církve.

„Jako muže a ženu je stvořil …“ Bůh je láska, prožívá sám v sobě tajemství osobního společenství lásky. Když tvoří Bůh člověka, vkládá do lidské přirozenosti mužské a ženské povolání, schopnost k lásce a společenství. Pohlavnost ovlivňuje všechny stránky lidské osoby v jednotě těla a duše. Povolání k čistotě Čistota duchovní i tělesná vyžaduje, aby se člověk naučil ovládat. Když v tomto přikázání mluví Církev o čistotě, myslí na celý komplex vztahů člověka k sobě a k druhému v oblasti pohlavnosti. Čistota je také mravní ctnost, je Božím darem, ovocem Ducha. Čistotou se musí vyznačovat osoby podle rozličných životních stavů. Panenství a celibát představují způsob, jak se nerozděleným srdcem obětovat Bohu. Ženatí a vdané jsou povoláni k tomu, aby žili manželskou věrnost. Snoubenci mají žít v pohlavní zdrženlivosti. Na tuto zkušební dobu mají pohlížet jako na čas, kdy se mají učit vzájemné úctě, poznávání a věrnosti. Projevy něžnosti, vlastní manželské lásce, vyhradí pro dobu manželství. Porušování čistoty Chlípnost – nezřízená touha nebo bezuzdné vyžívání se ve smyslné rozkoši Sebeukájení - vědomé vydráždění pohlavních orgánů Smilstvo – tělesné spojení svobodného muže se svobodnou ženou, kteří neuzavřeli manželství Pornografie – záměrně ukazovat pohlavní orgány jiným osobám. Prostituce – uráží důstojnost osoby, která se prodává, i toho, kdo využívá tyto „služby“ Homosexualita – Církev vždy prohlašovala, že tyto úkony jsou vnitřně nezřízené. Odporují přirozenému zákonu. Nemohou být schvalovány. Na toto přikázání se dívejme a poučujme skrze církevní autoritu. P. Jaroslav Pezlar

Èlánek odjinud

(Immaculata 1/2001) Přikázání mě omezují Možná mi dáte za pravdu, že dnes je mnoho lidí, kteří si myslí, že Boží přikázání jsou zastaralá a jsou projevem nepřejícnosti Boha vůči člověku. Bůh podle tohoto názoru nepřeje lidem svobodu. Dovolte mi uvést příklad z běžného života. Člověk si koupí například radiomagnetofon nebo automatickou pračku. V obchodě si nechá výrobek předvést a vyzkoušet. Podívá se, jestli mu dali do krabice všechno příslušenství a návod na použití a samozřejmě zvlášť si dá pozor na záruční list, který si pečlivě uschová. Je celkem samozřejmou věcí, že si člověk před prvním použitím automatické pračky přečte návod k obsluze. Nejen, že si ho prostuduje, ale podle něho i postupuje, aby se mu náhodou nestalo, že něco pokazí. Máme celkem přirozenou důvěru k výrobci, že nám dal všechny potřebné a důležité rady, aby nám jeho výrobek co nejlépe a nejdéle sloužil. Vůbec si nemyslíme, že nám dává rady z nějaké závisti a nebo proto, aby nám ukázal, že jsme neodborníci a nešikové. Rady a pravidla na použití výrobku nám výrobce dává proto, abychom byli s jeho výrobkem spokojeni. Tak to chodí nejen s automatickou pračkou nebo radiomagnetofonem, ale i s televizorem, autem, počítačem a mnohými dalšími výrobky. A ještě jedno: dodržování pokynu výrobce je jednou ze základních podmínek poskytnutí záruky. Jestliže výrobce předepisuje do motoru auta určitý druh oleje a člověk by si řekl, že mu ten olej smrdí a vůbec se mu nelíbí, ale líbí se mu šampaňské, které příjemně voní a proto ho nalije místo oleje do svého auta, potom se samozřejmě nemůže divit, že se ze svého auta nebude dlouho těšit. Motor se zadře a auto bude pokažené. A nemůže se ani divit tomu, že výrobce mu odmítne auto bezplatně opravit. Podobně je to i s životem člověka. My věřící věříme a víme, že život nemáme sami od sebe, ale že původcem života je Bůh. A jako původce mu zcela určitě nejlépe rozumí. Jestliže nám tedy svěřil do rukou tento vzácný dar, má zájem na tom, abychom ho dobře používali a abychom byli šťastni. Boží přikázání jsou vlastně určitým návodem k používání lidského života. Podobně jako návod na používání automatické pračky není projevem nepřejícnosti výrobce, ani Boží přikázání nejsou projevem nepřejícnosti, ale naopak přejícnosti a lásky. Tak je to například i ve vztahu Jany k mladší sestře. Jana balila v létě sestřičce věci na tábor, a přitom jí říkala, na co si má dávat pozor, kde má peníze, aby se teple oblékala, když bude chladno, kde má svetr a kde zase pláštěnku. No a aby nezapomněla napsat domů. Byla to celá hromada dobrých rad a poučení. Avšak ani jedna to nebrala jako projev nějaké nepřejícnosti či nelásky, vždyť se obě těšily, že to bude fajn. A právě proto, že Jana ze srdce přála sestřičce hezké prázdniny, dávala jí tolik dobrých rad. Při loučení se obě objaly a políbily. Tedy žádná stopa nepřejícnosti a nelásky. Když myslíme na Boha, který je naším dobrým a laskavým otcem, což by mohla být řeč o nějaké nepřejícnosti a nelásce, když nás tak otcovsky vypravuje na cestu životem? Popřemýšlejte o desateru. P. Ladislav Csontos redakčně kráceno a upraveno, kří

K řty - srpen, září ´03 Alžběta Marková, Dačice Vojtěch Leitkep, M. Pěčín Miriam Leupoldová, Dačice Dominik Bouda, Dačice

17. 17. 17. 7.

8. 8. 8. 9.

P ohřby - srpen, září ´03 Marie Budíčková, Valtínov Milada Krejdlová, Slavonice Anna Vincůrková, Dačice Růžena Kálalová, Valtínov Stanislav Fenz, Radlice Miroslav Skůpa, Staré Město

*1920 *1932 *1919 *1934 *1933 *1960

S ňatky - září ´03

Vladislav Křesťan - Hana Švíkovská 12. 9. - Dačice Martin Kubášek - Barbora Hrůšová 13. 9. - Kostelní Vydří Petr Máca - Ludmila Tichánková 13. 9. - Dačice František Kmoch - Jana Janoušková 20. 9. - Dačice Richard Šeda - Ivana Divišová 20. 9. - Kostelní Vydří

KNIHY které stojí za to ! Kardinál Tomášek / Generál bez vojska ... ? Život kardinála Tomáška na podkladě historických událostí. Druhé, rozšířené vydání sborníku, sestaveného J. Hartmanem, B. Svobodou a V. Vaškem, podává souhrn vzpomínek těch, kteří se s velkým pražským arcibiskupem a později i kardinálem setkali v různých fázích jeho dlouhého života. Z textu, v tomto vydání doplněného o několik vyprávění dalších, jasně vysvítají jeho výrazné lidské vlastnosti: laskavost a dobrota, kterou projevoval vůči svému okolí, i neochvějnost, jakou především v závěru svého působení projevoval při obhajobě práv církve a věřících proti komunistickému tlaku. Díky tomu představuje tento sborník též příspěvek k pochopení bouřlivého období konce XX. století u nás. Nakladatelství Vyšehrad, vázaná, 224 stran; 248,- Kč

Moudrost

mystika, Učení Sundara Singha - Comer Kim ed. - podobenství nejznámějšího indického konvertity ke křesťanství Sadhu Sundar Singh je jedním z nejvíce fascinujících a nejzáhadnějších duchovních vůdců dvacátého století. Jeho křesťanská moudrost má kořeny v odlišném indickém stylu a vyzývá západní čtenáře, aby se vydali dál za své teologické myšlenky a okusili samotné evangelium. Karmelitánské nakladatelství brožura, 147 stran; 129,- Kč

12. 10. 2003 v Daèicích

Mediální narozeniny III. pokračování ze strany 1

První věcí, která se týká médií obecně, je správný výběr a dobrá míra. Televize nabízí širokou paletu programů a ty pro nás diváky představují v jistém smyslu duševní stravu. A jako se člověku při nevhodné kombinaci jídel či po jejich špatné přípravě udělá „šoufl“, nejinak tomu je i u konzumace televizního vysílání. A může dojít i k otravě! A o tom, že servírovaná potrava není vždy O.K., nás přesvědčují psycholog M. Říčan a publicistka D. Pithartová: „Programy jsou přeplněny podprůměrnou „tvorbou“ plnou násilí, citově vyprázdněného sexu a laciného konzumního pozlátka.“ Nastraženy jsou i další léčky - „magické světélko televizní bedýnky“ (J. Paulas) je nesmírně lákavé a my si ani neuvědomíme, že „nám dnes média nabízejí reálně nedosažitelné ideály. A masově, jak říká profesor Petrusek. „Vzniká tak průmysl náhražek a média úspěšně manipulují veřejný vkus.“ Nemohu si koupit pravé značkové boty? Tak si je koupím u asijských obchodníků! Navíc pod dojmem mediálního „vymývání mozků“ mnozí získávají „mindrák“ z toho, „že nikoho nezabili“ nebo že „nemají noční můru.“ Vzpomeňme jen na parodii K. Šípa pořadu Tabu, kdy uvedl hosta v „budce“ slovy: „Dnes tu máme pana Josefa, na němž je zajímavé to, že je úplně normální. Ale, pane Josefe, nebuďte smutný, diváci nám píší, že v pětačtyřiceti ještě nějakou tu úchylku stihnout můžete.“ Jedním z důsledků nesprávné mediální kuchyně je bezesporu vytváření nereálného světa.

Milé děti, od tohoto čísla Farních listů dochází ke změně v uveřejňování řešení. Byli jste zvyklé hledat řešení vždy v následujícím vydání novin. Od tohoto čísla budeme nadále řešení uveřejňovat na poslední straně novin. Snad Vás potěší, že nebudete muset čekat 2 měsíce, abyste se dozvěděly, jak jste byly úspěšné při řešení úkolů.

Velké praní

Najdi sedm rozdílů mezi oběma obrázky dříve, než se prádlo usuší.

Den pouštìní drakù Když sečteš číslice každého z draků a srovnáš výsledky, zjistíš, který drak létá na nejdelší šňůře.

Nezdravé diváctví vede k náhradnímu životu „na obrazovce“ na úkor prožívání toho skutečného. A mnozí dokonce mají, jak praví W. Trobish, „pravé televizní manželství“. Navíc, nezdravým vysedáváním před televizní obrazovkou „zakrňuje jedna z nejkrásnějších schopností - tvořivá představivost. A nemá zde místo snění ani poezie.“ U dětí, které si velmi oblíbily počítače nabízející mimo jiné i tzv. virtuální realitu, navíc hrozí, že jim podobná „hejblata“ nahradí kamarády. Už J. Deml nazval ve své době zábavné podniky „zřídlem nudy“ a předpověděl, že „s pokrokem vědy a sociálních vymožeností, jak tomu říkají, nuda se bude stupňovat“. Úvahy o falešném televizním světě dokresleme citací kardiochirurga pražského IKEMU Petra Pavla: „seriály jako Chicago Hope, Pohotovost a další pouze využívají lékařského prostředí jako divácky atraktivního … . Kdyby doktor oživoval člověka jako v televizních seriálech, doporučil bych pozůstalým, aby jej žalovali…“ A jedním z největších problémů v televizi je samozřejmě násilí a pornografie. V petici spisovatelů a umělců Parlamentu ČR z roku1994 se říká: „České dítě této doby vidí víc stříkající krve než voják v první linii… Masmédia mu ukazují bolest bez soucitu a smrt bez lítosti ...“ Bohužel, nejvíce násilí – byť rafinovaně skrytého – je v mnoha dětských pořadech a mezi nejrozšířenější počítačové hry patří ty s násilím. Jiří Suchý se v jednom rozhovoru vyjádřil: „Mám zato, že veškeré násilí pochází z toho, že dětem se předvádí NA DRUHÉ ve filmu a v televizi, tu jak někdo někoho STRANĚ bodl nebo zastřelil, tu jak někoho pověsili a uškrtili … Připočteme-li k tomu fakt, že SLEVOVÝ mládež měla vždycky napodobovací sklony, KUPÓN je to snad jasné.“ U pornografie je plodem ztráta něžnosti, pokračování na straně 8

Listy stromù Ze kterých stromů pocházejí tyto listy? Pokud to nevíš, pomůžou ti písmenka uvnitř listů. Počáteční písmeno je vytištěno tučně. Ale pozor! V každém listu je vždy jedno písmeno navíc. Pokud přečteš písmenka navíc popořádku, zjistíš jméno našeho jediného jehličnanu, který na podzim také opadá.

12. 10. 2003 v Daèicích

Pøeètìte si

& Vyjímečně Vám přinášíme program „Filmového klubu Dačice“ na tři měsíce. To z toho důvodu, že prosincové číslo vyjde o týden později než se bude vysílat první prosincový film a je zbytečné odtrhnout do prosincového vydání poslední film letošního roku. Pro úplnost, to abyste věděli, jak se Filmový klub snaží, je v programu uveden i film, který byl promítán den před vydáním tohoto čísla. Snad jste ho nepropásli.

! NYNÍ POZOR !

V tomto čísle je otisknut slevový kupón na film dle Vašeho výběru z nabídky „Filmového klubu“ promítaný v průběhu října až prosince pro DVĚ OSOBY. Při zakoupení dvou vstupnek dostanete po předložení kupónu slevu 25,- Kč. Členové „Filmového klubu“ dostanou slevu 10,- Kč. Za celou redakci a „Filmový klub Dačice“ Vám přeji příjemnou podívanou. maš

- ŘÍJEN - LISTOPAD - PROSINEC VIVISEKCE SPOLEČNOSTI? 11. 10. Bowling for Columbine (2002) 16.30 Kanada, USA režie: Michael Moore Zbraň jako dárek k založení účtu aneb puška do každé rodiny. 25. 10. Psí dny (2001) - Rakousko, SRN 16.30 režie: Ulrich Seidl Subtropický víkend na vídeňském předměstí - realita nebo zlý sen? ZLATÁ ŠEDESÁTÁ OD A DO Z 8. 11. Absolvent (1967) - USA 16.30 režie: Mike Nichols Nesmělý mladík přeponou v milostném trojúhelníku. První filmová zkušenost Dustina Hoffmana. 22. 11. Zvětšenina (1966) - Velká Británie 16.30 režie: Michelangelo Antonioni Umně naservírovaný detektivní příběh, okořeněný psychologickou studií i filozofickým podobenstvím. TERRY GILLIAM 6. 12. Brazil (1985) - Velká Británie 16.30 Neobvyklá, vizuálně provokativní orwellovská vize nedaleké budoucnosti. 20. 12. Strach a hnus v Las Vegas (1998) 16.30 USA 118 minut šíleně barevného tripu pod dohledem Mr. Terryho. budoucnosti. vstupné pro člena klubu: 30,- Kč vstupné pro ostatní: 50,- Kč

P. Anselm Grün je benediktinský mnich a ve svém klášteře v bavorském Münsterswarzachu pořádá rekolekce pro kněze a řeholníky. Je znám svou bohatou publikační a přednáškovou činností. V češtině mu vyšly již téměř tři desítky knih. Knížečka „Kdybych měl už jen jeden den života“ doplněná meditativními fotografiemi přírody nás vede k úvahám o smrti a posledních dnech na Zemi. Není to však strach ze smrti, spíš z otázky, jak lépe svůj život prožít. Kdybych měl žít už jeden den, promyslel bych si nejprve, s kým bych se chtěl dneska setkat. Při tom si ujasním, které vztahy byly skutečné nosné a kde jsme si nakonec přece jen zůstali cizí. Pak si představím, že k těmto lidem půjdu anebo jim zavolám … a řeknu jim, co pro mě znamenají, co ve mně zažehli a které vzpomínky jsou pro mě důležité. Potom jim poděkuji za všechno, co jsem díky nim prožil a čemu jsem se naučil, za to, k čemu mě inspirovali, a za chvíle, kdy mi otevřeli oči pro věci podstatné. Řeknu jim, jak je vidím, co zvláštního, ba jedinečného na nich shledávám. Tomu či onomu bych možná také řekl, v čem by mohlo spočívat jeho poslání a jeho úkol a jakou stopu by v tomto světě měl zanechat. Vnitřním zrakem si představím setkání s člověkem, který je mi nejmilejší. Hledím na něho, mlčky přijímám jeho pohled. Je to láska. Cosi proudí mezi námi. Je v něm porozumění, vděčnost, úžas nad tajemstvím lásky, jež nás spojuje. Je tu čirá přítomnost. A já vím, že smrt naše přátelství nezničí, protože to přetrvá smrt a přesáhne až do věčnosti. Při setkání tváří v tvář smrti se mi vyjeví tajemství tohoto přátelství, tajemství lásky, která je silnější než smrt, lásky, pro niž hranice smrti neexistuje. (Vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2000)

h

Prof. Tomáš Špidlík kardinálem Papež Jan Pavel II. oznámil 28. 9. 2003 jmenování českého jezuity Tomáše Špidlíka (84 let) kardinálem. Nový kardinál Tomáš Špidlík SJ se narodil 17.12.1919 v moravských Boskovicích. Vystudoval gymnázium v rodném městě, před válkou začal na brněnské univerzitě studovat latinu a češtinu. Po uzavření českých univerzit vstoupil v roce 1940 do jezuitského řádu. Po první přípravě na Velehradě dostudoval teologii v Maastrichtu v Holandsku, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze. Rok nato odešel do italské Florencie a roku 1951 se ujal funkce spirituála v české papežské koleji Nepomucenum. Na tomto místě vytrval 37 let (1951 - 1989). Přitom však dokončil svá studia na papežském Orientálním ústavu doktorátem a specializací ve spiritualitě křesťanského „Východu“. Od roku 1954 vyučoval východní

SLEVOVÝ KUPÓN

Při koupi 2 lístků na film dle Vašeho výběru z nabídky Filmového klubu Dačice vysílaný v průběhu října až prosince 2003, dostanete po předložení kupónu slevu 25,- Kč. Členové klubu slevu 10,- Kč.

Rozumím tomu? KONKLÁVE Slovo pochází z latinského conclave - místo zavřené na klíč. Termín označuje - shromáždění kardinálů, kteří se sešli k volbě papeže, i místo, kde jsou kardinálové shromážděni a kde přebývají ve dne v noci bez styku s okolím, dokud není volba ukončena. Kdysi byl papež volen kněžími (kleriky) a věřícím lidem Říma. V roce 1059 vyhradil Mikuláš II. bulou In nomine Domini volbu papeže kardinálům a biskupům a Alexandr III. v roce 1179 konstitucí Licet de vitanda považoval za vhodné, aby papeže volil pouze sbor kardinálů a stanovil dvě třetiny zúčastněných jako nutné »quorum«. Řehoř X. pak na lyonském koncilu 1274 ustanovil, že volba se musí provádět v konkláve, čili na uzavřeném místě, s omezeným pohodlím, aby vyloučil příliš dlouhé uprázdnění Apoštolského stolce. Vše, co se v konkláve odehrává, je přísně tajné pod trestem klatby (anatema). Hlasování při volbě papeže se děje v Sixtinské kapli 4 krát za den. Hlasovací lístky neúspěšné volby se spalují s papírem a vlhkými pilinami tak, aby vznikal černý kouř. Bílý dým je znamením, že papež byl zvolen. tes

Komentáø

to si prostì neodpustím!

No tak pro tentokrát si to prostě odpustím! Protože na mě nezbylo místo :-( S potěšením mohu jen konstatovat, že i toto číslo je „nadupané“ zajímavými články od shora až dolů a věřím, že si každý najde to své, co ho zajímá. Přeji pěkné počtení. maš

a patristickou teologii jednak na Papežském orientálním ústavu, na Papežské gregoriánské univerzitě a v karmelitánském ústavu Terezianum v Římě. Jako docent hostoval na jiných světových univerzitách, mezi nimi např. v Knišáse v Africe a v St. Paul v USA. Napsal v tomto oboru mnoho knih a článků ve světových jazycích. V březnu roku 1995 dával Tomáš Špidlík duchovní cvičení papeži Janu Pavlu II. a vatikánské kurii. Čestné doktoráty: Pravoslavná teologická fakulta Univerzity v Cluj, Rumunsko, doktorát na univerzitě v Olomouci a v Praze. Od roku 1991 žije a pracuje v římském Centru Aletti. V roce 1996 byl Ateliér duchovního umění Centra Aletti pověřen obnovou vatikánské kaple Redemptoris Mater. Kardinál Špidlík a P. Marco Rupnik odpovídali za teologickou a uměleckou projekci při realizaci zmíněné kaple. V roce 2002 udělila Česká biskupská konference Tomáši Špidlíkovi Řád sv. Cyrila a Metoděje za jeho celoživotní dílo. z Vatikánu Daniel Herman zdroj: tisková kancelář Biskupství brněnského

12. 10. 2003 v Daèicích

Víra a internet

aneb co uvízlo v síti

Pěkná pohádka nemůže nikoho zarmoutit, ba právě naopak, už vidím Vaše rozjasněné tváře, až se dočtete to, co pro tentokráte v síti uvízlo. POHÁDKY OTCE BARHONĚ O opičáku Ferdovi Nevím, jestli tomu bude někdo věřit nebo ne, ale jednoho krásného dne se v plzeňské zoologické zahradě v pavilonu opic narodilo paní gorile a panu orangutánovi malé, hravé, žravé opičí mládě. To se ví, že z toho bylo pozdvižení po celé ZOO. Sám pan ředitel jim přišel gratulovat, paviáni vřískali, táta s mámou skákali po stromech, dítě řvalo hlady a vůbec bylo všude plno veselí a radosti. Když se všichni dostatečně vyblbli, řekli si, že by měli dát malému něco k jídlu a jméno. Se jménem to bylo celkem snadné. Tatínek řekl, že by se mohl jmenovat třeba King-Kong, k čemuž maminka podotkla, že si může říkat, co chce, ale jmenovat se bude Ferda. Horší to bylo s jídlem, kterého se Ferda dožadoval stále častěji, takže nakonec tatínkovi nezbylo nic jiného, než se vypravit každé ráno do nedalekého obchodního domu Kaufland a koupit tam deset kilo banánů. To se Ferdovi velice zamlouvalo, banány byly totiž jeho oblíbeným jídlem. Jenže, kde na to měli chudáci rodiče brát, každý den deset kilo banánů, to není jen tak. A tak jim nezbylo nic jiného, než že Ferdovi jednoho dne řekli: „Nedá se nic dělat,

budeš se muset, milej hochu, živit sám.“ Maminka mu upekla do uzlíku pekáč tvarohových buchet, jak už to ty naše české mámy dělávají, tatínek to šel zapít k Žumberům a měl z toho menší opičku (což bylo vzhledem k jeho přirozenosti ale omluvitelné), pak mu udělali křížek na čelo a poslali ho do širého světa, aby v něm zkusil štěstí a živil se prací vlastních tlap. Ferda se naposledy ohlédl po své rodné zoologické zahradě, rozloučil se se všemi malými i velkými zvířaty, jako např. s panem ředitelem, a pak už se vydal do světa. Šel a šel, a za nějakou tu chvíli nebo hodinu přijel autobusem do Touškova. Chvíli chodil po náměstí sem a tam a hledal mezi okolními domy nějaký takový, který by se podobal pavilonu opic. Proto zazvonil u dveří místní fary. Ozvalo se: „Tady nikdo není, co chcete?“ Ferda se ale nedal odbýt a zvonil vytrvale dál, až to panu faráři uši trhalo a přišel otevřít. „Pozdrav Pánbůh,“ povídá Ferda, „nevzal byste mě do služby, pane faráři? Budu vám ministrovat, zpívat žalmy a sklízet úrodu na zahradě, jestli na ní pěstujete banány.“ Pan farář chvíli přemýšlel a pak povídá: „No tak pojď dál, když už jsi tady, vždyť jsi taky tvor Boží, i když jsi chlupatej až to není hezký a v evangeliu o tobě není ani zmínka.“ Tak začal na touškovské faře bydlet pan farář s opičákem Ferdou a stali se z nich časem velcí kamarádi, třebaže

P. Jiří Barhoň; zdroj: www.signaly.cz

Ferda byl pořád tak malý, že ho pan farář mohl nosit v kapse a na noc dávat do šuplíku u psacího stolu. Ráno po probuzení se společně pomodlili, udělali snídani, pak si rozdělili úkoly, kdo co bude přes den dělat atd., zkrátka tak, jak to chodí v každé slušné rodině nebo mezi dobrými přáteli. Společně také obědvali, večer si povyprávěli, co přes den udělali, když Ferda něco zblbnul, dostal místo večeře kázání a bylo jim oběma celkem dobře. Také si někdy spolu hráli, ale jen hry, které Ferda uměl. Šachy, Dámu a pod. Když pan farář někam odjel, bral Ferda telefony, vyřizoval poštu a když někdo zazvonil u dveří, říkal: „Tady nikdo není, co chcete?“ Pokud se někdy s opičákem Ferdou setkáte, nezapomeňte mu přinést pár banánů, které má velmi rád. Jelikož je malý, nemusí jich být ani moc, stačí deset kilo. P. Jiří Barhoň www.signaly.cz/index.php?id=1695

Co asi odpoví ? Pokud se chcete dozvědět něco o letošním letním táboru na Zvůli, máte možnost jednak v článku na jiném místě novin a jednak i zde v rozhovoru. Navíc zde najdete něco, co v onom článku nenajdete: totiž postřehy a názory hlavního vedoucího letošního tábora a zároveň studenta teologie v Olomouci, Antonína Marka z Dačic. Co Tě během doby, kdy jsi dělal vedoucího na táboře, na tvé práci oslovilo? Velmi mě baví práce s dětmi a obdivuji se rodičům, protože to nemají vůbec jednoduché. Co mě oslovilo. Každé z dětí v sobě skrývá drahocenný poklad a odkrýt alespoň jeho zlomek znamená mnoho, pro každé z nich. Kde a kdy se tábor letos konal, kolik na něm bylo lidí? Nedaleko od vesnice Zvůle v nádherné krajině mezi lesy se nachází naše táborová základna, kde jsme druhým rokem prožili spoustu dobrodružných a zajímavých chvil. Tábor se konal na rozmezí července a srpna ve dnech 26. 7. až 8. 8. a účastnilo se jej 38 dětí a 16 vedoucích, včetně hospodáře, zdravotnice, kuchařek a kuchaře. V čem vidíš klady a nebo i zápory letošního tábora? Dá se vyprávět, co člověk na táboře zažil či prožil, ale myslím si, že se nedá veřejně hovořit o kladech či záporech tábora, to podle mě mohou dobře a nejlépe posoudit jen ti, kteří se jej účastnili, protože to zažili. Chci se vyvarovat nepochopení či zkreslení a také jsme se mezi sebou dohodli, že to zůstane jenom mezi námi. Ale obecně se dá říci, že v loňském roce se na nás počasí mračilo a někdy i brečelo a letos nás obdařilo svým úsměvem, ze kterého někteří až omdlévali. A také si dovolím říct, že většině dětí se na táboře moc líbilo, což dokazovaly i slzy, které některé děti při loučení prolily.

Co je podle Tebe asi příčinou toho, že máte méně dětí? Příčin může být několik: z naší strany (organizátorů tábora) mohlo dojít k neefektivnímu způsobu propagace a také malé aktivity co se týká informovanosti případných zájemců o tábor a nebo nám mohlo chybět ještě víc nadšení do toho všeho. Ze strany rodičů se dá hovořit o tom, že někteří mají strach pouštět své děti na tábor či podobné akce, i když mohu říci, že mnozí mají neopodstatněný strach. Dalším důležitým faktorem je lenost či pohodlnost dětí, který se rok od roku zvětšuje. To jsou podle mne nejdůležitější aspekty, které méně či více ovlivnily zájem dětí o tábor. K čemu si myslíš, že hlavně tábor slouží? Co může dětem přinést? Základním motivem tábora byly, jsou a doufám vždy budou děti. Chci, aby prožily nádherné dva týdny v přírodě, kde si mohou vyzkoušet, co v nich je. Zda dokáží navazovat vztahy a tvořit přátelství – to je sociální rozměr života; jestli znají hranice svých možností jak fyzických, intelektuálních tak duchovních, ne aby z toho měly mindráky, ale aby věděly, co všechno dovedou a toho si vážily – to je poznaní sebe a sebepřijetí. Kromě toho mají příležitost se naučit spoustě nových dovedností, se kterými se seznámí při hrách či v době volna a nebo si je připomenout. Jak to vypadá s táborem příští rok? Určitě příští letní prázdniny se děti mohou těšit na tábor, který se již nyní připravuje. Pouze dochází k několika změnám. Hlavním vedoucím a organizátorem tábora na příští rok je Kamil Kopeček. No a kdy a kde se tábor uskuteční se dozvíte včas, protože v současné době se vše potřebné zařizuje. Co v současné době studuješ za školu a čemu by ses chtěl po jejím absolvování věnovat? V současné době studuji na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor teologie a chystám se co nejdříve školu dokončit. Čemu bych se chtěl věnovat je jedna věc, a co budu po škole pokračování na straně 8

tes

12. 10. 2003 v Daèicích ROZUMY

Víra je, jak říkají teologové, začátek budoucího vidění. Do hříchu uvádí jak bohatství, tak chudoba. Nebe je ideál lidského soužití. Modlitbou se máme měnit my, ne svět. Luk se láme, když se napíná. Duch se zlomí, když se mu povolí. Podle P. Tomáše Špidlíka, SJ

VTIPY

Je neděle ráno. Hospodyně honem rozvařuje oběd. Dnes bude uzené koleno. Už oblečená v kabátě ještě zaběhne do kuchyně a do hrnce vhodí maso. Sotva v kostele zasedne na své místo, chce začít zpívat, ale co to? Místo knížky vytáhne z kabelky – uzené koleno! „Hrome“, zaláteří, „tak to jsem do toho hrnce asi hodila zpěvník!“ Blížily se Velikonoce. Pan farář vyhlásil velikonoční zpověď po starém způsobu, podle stavů: „V pondělí přijdou svobodné ženy, v úterý vdané ženy, ve středu děti, ve čtvrtek muži, co jsou pod pantoflem, v pátek muži, co nejsou pod pantoflem.“ Týden běžel. Přišel pátek a dlouho nikdo nepřicházel. Pojednou se jeden objevil. „No to je dost, že se také někdo pochlapil“, vítá jej kněz. „Já, totiž… manželka mě poslala, tak jsem tady.“ Dva kluci se po vyučování náboženství perou. Katechetka jej napomene: „Ty nevíš, co jsme teď probírali ?! Miluj bližního jako sám sebe.“ „Ale to není můj bližní, to je můj bratr!“ U křtu se kněz ptá rodičů: „Jaké jméno jste se rozhodli dát vašemu dítěti?“ „Bude se jmenovat Pavel Adam František Bedřich Jan“, hrdě odpoví otec. Kněz vzdychne, obrátí se k ministrantům a říká: „Přineste víc vody!“

pokračování ze strany 7

dělat, to je otázka reality. Přál bych si použít své vědomosti a schopnosti k prospěchu vás všech. Vyučování náboženství pro mnohé znamená naučení se spoustě informací z daného oboru – to je poznání a je velmi důležité, ale samo o sobě nestačí. Když někoho poznáváme, tak s ním tvoříme vztah, ať je to člověk nebo Bůh. A k tvoření vztahu s Bohem nám má pomáhat tzv. katecheze, která u nás chybí. Jinak řečeno: vyučování náboženství = poznání; katecheze = vztah. A pokud by to šlo, tak bych se rád věnoval katechezi. Jaké máš zájmy? Strašně rád hraji fotbal, pak mám také rád četbu zajímavých knih, mezi něž patří i romány. Spoustu času jsem ve škole trávil i v knihovně, která je mým oblíbeným místem, kde se dá výborně učit. Kromě knihovny velmi rád chodím do přírody, pozoruji západ slunce, poslouchám zpívající ptáčky a obdivuji se kráse stvoření. Děkuji Ti za rozhovor. aš

Mediální narozeniny III. pokračování ze strany 5

ŘEŠENÍ Listy stromů: M/lípa, O/dub, D/javor, Ř/buk, Í/bříza, N/topol; MODŘÍN Den pouštění draků: na nejdelší šňůře létá drak s trojúhelníkovýma očima (39 m) Velké praní: viz obrázek

Televizní epigram Kdo by dnes se klaněl Bohu, poslouchal, co říká? Když nám v domě v každém rohu modrý bůžek bliká! Protože v našem mediálně-narozeninovém seriálu už bylo obecných informací dost, rozhodli jsme se získat konkrétní čísla na letním táboře. Mezi 37 dětmi ve věku 8 – 14 let byla provedena anonymní anketa. Z ní vyplynulo, že 100% domácností je vybaveno televizorem, 68% má video a každé druhé dítě vlastní mobil (v roce 1998 mělo 93% domácností v ČR barevný televizor a 1/3 video). K počítači má přístup 59% dětí doma a dalších 24% ve škole či u kamarádů. To znamená, že pro 83% dětí je počítač samozřejmostí. Stráví u něj průměrně 2 hodiny denně a 6,5 hodiny za týden. Na televizi se 22% dětí dívá obden, denně pak 78% a to v průměru 2,5 hodiny za den. Jinými slovy - naše děti sedí u televize a počítače průměrně 4 hodiny denně! A kolik času je dobré u televize strávit? V roce 1998 se průměrně dívali Češi na televizi přes 2 hodiny denně. V Německu 3 a v USA 4 hodiny. Přitom se doporučuje v rámci duševního zdraví dospělému 5 – 15 hodin týdně! Batole před obrazovku nepatří, protože ještě nerozpozná souvislosti, je jen zaujato tím, že se „něco hýbe.“ Dětem by pak měl stačit pořad v rozsahu večerníčka, později pohádky. A co křesťan a televize? Kolik se může dívat křesťan? Jsou řády, které ve svých klášteřích televizi nemají. Nemohly by se pak dobře modlit. Biskup J. Škarvada v knize rozhovorů v této souvislosti připomíná slova sv. Jana: „Nemilujte svět … vždyť všechno, co je ve světě, žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze světa“ (1J 2,15n). A upozorňuje, že většina těch „neškodných“ programů není neškodná! „Lidé, kteří jsou každý večer bez jakéhokoliv kritéria přilepeni na televizor, prodělávají dlouhodobou vakcinaci duchem světa … Boží slovo ale mohou pochopit jen ve světle Ducha svatého … ne ve světle televizní obrazovky.“ Myslím, že na „to, co na nás doma ještě mluví“, můžeme klidně použít ono úsloví: Dobrý sluha, ale zlý pán. Zkusme proto do konce roku ještě trochu zbilancovat televizním směrem, abychom se zbytečně nepřipravovali o radost ze života!

rostoucí hrubost, u dětí zkrácené dětství. Ale jelikož jsme po období komunistické cenzury „háklí“ na jakékoli zákazy, mají obchodníci s pornografií a násilím zlaté časy! A tolik populární reklama! U komerčních televizí tomu není tak, že program „láme reklama“. Ale do bloků reklamy je vkládán program(!), který má diváka ke sledování reklamy přilákat. Zajímavé je například i to, že dítě ve věku 5 - 7 let ještě nedokáže rozlišit reklamu od ostatního programu. Reklama se mnohdy na děti zaměřuje, neboť představují nejen kupní sílu, ale jsou to právě ony, kdo mají (i když je to k nevíře!) vliv například na volbu značky při koupi auta. Mnohé evropské země již přijaly omezení, díky nimž např. nesmějí v reklamách nabízet zboží děti. Jsou tedy naše děti a potencionálně i my všichni ohroženi? Budeme-li odkládat dítě před televizor „aby neotravovalo“, může se stát, že „dítě bude mít poškozené soustředění a pozornost, nic je nedokáže zaujmout a všechno pro ně bude nuda … Bude cítit prázdnotu a mít nutkavou potřebu tuto prázdnotu něčím zaplnit. A to ihned. Bez námahy … „Tuto prázdnotu mohou později začít plnit drogy, sekty, násilí nebo organizovaný zločin“, říká v rozhovoru MUDr. Koukolík. A ze zkušenosti dodává: „Děti si neumějí hrát, zato odzpívají reklamy či napodobují vrahy z akčních seriálů.“ Dlužno ovšem poznamenat, že podle psychologa M. Černouška „hypnotickému vlivu televize propadají děti zanedbávané, s psychickými problémy, nezvídavé. Také ovšem děti rozmazlené, vychovávané v prostředí chudém na autentické lidské vztahy.“ Jak se tedy bránit, abychom se u našeho dítěte něčeho podobného nedočkali? Mezi rady, jak vést děti ke správnému používání televize, bezesporu patří kladná motivace: kupte video či vypůjčte kameru, aby se děti mohly učit tvořit. D. Bosco razil zásadu, že v těchto věcech je dobré se zajímat o to, co děti sledují a poslouchají a opatřit jim v tom to nejlepší. Samozřejmě se nebojme zákazů, ale šetřeme jimi. A nezapomínejme, že příklady Podle materiálů zpracoval T táhnou! I dospělý musí umět televizi vypnout. Je též vhodné učit děti odmítat vrstevníky: Je to hnus, Plno rad pro rodiče obsahuje brožurka: Říčan – Pithartová, Krotíme obrazovku, Portál 1995 jak se na to můžete dívat?