Úvěrová rizika a jejich sniţování v bankovně úvěrových obchodech

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Úvěrová rizika a jejich sniţování v bankovně úvěrových obchodech Bakalářská práce

Autor:

Michaela Šístková Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Oldřich Knaifl, CSc.

Březen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Liberci, dne 25. 3. 2010

Michaela Šístková

Poděkování: Ráda bych poděkovala především panu Ing. Oldřichu Knaiflovi CSc., za jeho cenné rady, vstřícné jednání a za to, ţe mi byl velkou oporou při psaní této práce. Dále bych chtěla poděkovat za rady týkající se procesů v bance - panu Ing. Aleši Peškovi a za informace z účetnictví paní Pavle Kryštofové.

Anotace: Předmětem bakalářské práce je vysvětlení pojmu úvěrové riziko, vysvětlení způsobů, jak sniţovat úvěrové riziko a jak minimalizovat jeho dopady na banku. Bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola popisuje úvěrové riziko, jeho dělení a příčiny jeho vzniku. Druhá kapitola pojednává o úvěrovém procesu, od ţádosti klienta o úvěr aţ po monitoring úvěru. Moţnosti řešení problematických úvěrů jsou popsány ve třetí kapitole. Čtvrtá kapitola je zaměřena na nástroje minimalizace úvěrového rizika. Pátá kapitola obsahuje informace o současném stavu v době finanční krize a šestá kapitola je praktickou části, kde je ukázán postup jak sniţovat úvěrové riziko pomocí analýzy potenciálního klienta. Annotation: The subject of the bachelor thesis is explanation of the concept of credit risk, explanation of the ways how reduce credit risk and how minimize its impact on a bank. The bachelor thesis is divided into six chapters. The first chapter describes credit risk, its division and causes of its origin. The second chapter deals with the loan process from the client´s request for a loan to a credit monitoring. Possible solutions of problematic loans are described in the third chapter. The fourth chapter is focused on tools of the minimization of credit risk. The fifth chapter contains information about current situation during the financial crisis and the sixth chapter is a practical part where the procedure is shown how to minimize credit risk through the analysis of potential client.

Obsah

ÚVOD ............................................................................................................................................................... 7 1.

ÚVĚROVÉ RIZIKO ......................................................................................................................... 9 1.1.

POJEM ÚVĚROVÉ RIZIKO ............................................................................................................... 9

1.2.

SEGMENTACE ÚVĚROVÉHO RIZIKA ............................................................................................... 9

1.3.

2.

1.2.1.

Riziko nesplnění závazku druhou stranou ............................................................................. 9

1.2.2.

Inherentní riziko produktu .................................................................................................... 9

PŘÍČINY ÚVĚROVÉHO RIZIKA ...................................................................................................... 10 1.3.1.

Interní příčiny ..................................................................................................................... 10

1.3.2.

Externí příčiny .................................................................................................................... 11

ÚVĚROVÝ PROCES ..................................................................................................................... 12 2.1.

ŢÁDOST O ÚVĚR .......................................................................................................................... 12

2.2.

FINANČNÍ ANALÝZA.................................................................................................................... 14 2.2.1.

Poměrové ukazatele ............................................................................................................ 14

2.3.

NEFINANČNÍ INFORMACE ............................................................................................................ 16

2.4.

DETEKCE PODVODNÝCH ÚVĚRŮ.................................................................................................. 17

2.5.

ÚVĚROVÉ REGISTRY ................................................................................................................... 17 2.5.1.

SOLUS ................................................................................................................................ 18

2.5.2.

Centrální registr úvěrů ....................................................................................................... 18

2.5.3.

BRKI a NRKI ...................................................................................................................... 19

2.6.

SYSTÉM SLEDOVÁNÍ VAZEB ........................................................................................................ 21

2.7.

CREDIT SCORING......................................................................................................................... 22

2.8.

ZAJIŠTĚNÍ ÚVĚRŮ........................................................................................................................ 22

2.9. 3.

2.8.1.

Směnka ................................................................................................................................ 23

2.8.2.

Bankovní záruka ................................................................................................................. 24

2.8.3.

Zástavní právo .................................................................................................................... 24

2.8.4.

Ručení ................................................................................................................................. 25

2.8.5.

Faktoring a forfaiting ......................................................................................................... 25

MONITORING ÚVĚRU .................................................................................................................. 26 ŘEŠENÍ PROBLEMATICKÝCH ÚVĚRŮ .................................................................................. 27

3.1.

ZÁPOČET POHLEDÁVEK .............................................................................................................. 27

3.2.

RESTRUKTURALIZACE POHLEDÁVEK .......................................................................................... 27

3.3.

INSOLVENCE ............................................................................................................................... 28

3.4.

EXEKUCE .................................................................................................................................... 28

3.5.

PRODEJ POHLEDÁVEK ................................................................................................................. 29

5

3.6. 4.

ODPIS POHLEDÁVEK ................................................................................................................... 29 NÁSTROJE PRO SNIŢOVÁNÍ ÚVĚROVÉHO RIZIKA .......................................................... 31

4.1.

ÚROKOVÁ MÍRA A ÚVĚROVÉ LIMITY ........................................................................................... 31

4.2.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SESTAVENÍ CENY ÚVĚRU ........................................................................ 34

4.3.

KLASIFIKACE POHLEDÁVEK ........................................................................................................ 35

4.4.

OPRAVNÉ POLOŢKY .................................................................................................................... 36

4.5.

TVORBA REZERV K PROBLÉMOVÝM ÚVĚRŮM ............................................................................. 36

4.6.

PRAVIDLA KAPITÁLOVÉ PŘIMĚŘENOSTI A BASEL II .................................................................. 37

5.

SOUČASNÁ SITUACE V DOBĚ FINANČNÍ KRIZE ............................................................... 42 5.1.

VLIV FINANČNÍ KRIZE NA BANKOVNÍ SEKTOR ............................................................................. 42

5.2.

VLIV FINANČNÍ KRIZE NA MAKROEKONOMICKÉ AGREGÁTY ....................................................... 43

6.

PŘÍPADOVÁ STUDIE .................................................................................................................. 45 6.1.

6.2.

ANALÝZA NEFINANČNÍCH INFORMACÍ ........................................................................................ 45 6.1.1.

Profil firmy.......................................................................................................................... 45

6.1.2.

Odvětví ................................................................................................................................ 46

ANALÝZA FINANČNÍCH INFORMACÍ ............................................................................................ 47 6.2.1.

Horizontální a vertikální analýza ...................................................................................... 47

6.2.2.

Poměrové ukazatele ............................................................................................................ 49

Seznam použitých obrázků, grafů, tabulek, příloh ............................................................................ 61

6

Úvod Bakalářská práce se zabývá úvěrovým rizikem a jeho minimalizací. Banky jsou ovlivňovány řadou rizik, avšak tato práce se věnuje pouze tomu nejstaršímu a nejvýznamnějšímu pro banku - úvěrovému riziku. Poskytování úvěrů vţdy patřilo mezi primární činnosti bank, ze kterých získávaly značnou část příjmů a je tomu tak i dnes. Úvěrové riziko není pouze hrozbou, je i příleţitostí, jak dosahovat větších zisků, proto ho banky pouze minimalizují a nesnaţí se ho úplně vytěsnit, jako by tomu bylo například u operačního rizika, které je nutné úplně odstraňovat. Při snaze sniţovat úvěrové riziko dávají banky důraz na prověření bonity klienta především pomocí finanční analýzy, sledováním registrů (SOLUS, BRKI, NRKI) s vyuţitím scoringových a ratingových modelů a jiných důleţitých metod, které popisuje tato bakalářská práce. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola popisuje úvěrové riziko a jeho dělení ale také vnější a vnitřní příčiny vzniku úvěrového rizika. Tato kapitola je základem pro pochopení, jak se úvěrové riziko projevuje. Druhá kapitola je vyčleněna úvěrovému procesu – první moţností jak úvěrové riziko minimalizovat. Je zde popsán celý proces od ţádosti klienta na pobočce aţ po monitoring jiţ poskytnutého úvěru. Důleţitou částí jsou i různé metody posuzování bonity klienta. Třetí kapitola je věnována řešení problémových úvěrů. Pokud klient není schopen řádně a včas splácet úvěr, je více způsobů, jak můţe banka či samotný klient postupovat. Čtvrtá kapitola pojednává o způsobech předcházení úvěrového rizika u jednotlivých úvěrů, jako je stanovení úrokové míry a úvěrových limitů, klasifikace pohledávek a dodrţování pravidel BASEL II pro celé úvěrové portfolio. V současné době finanční krize je velice oblíbený proces restrukturalizace úvěrů či vyuţití insolvenčního zákona, kapitola popisuje i jiná výchozí řešení situace. V páté kapitole je nastolena současná situace v poskytování úvěrů a vznik finanční krize, která měla své počátky na trhu hypotéčních úvěrů. Poslední šestá kapitola je praktickou částí zhodnocení společnosti analýzou jeho minulé i současné situace ale také prognózované budoucí schopnosti klienta hradit své závazky. Cílem této bakalářské práce je vysvětlit úvěrové riziko, postupy při řešení problémových úvěrů, vymezit nejčastěji pouţívané způsoby pro jeho minimalizaci, a v praktické části – analýzu společnosti. Dále poukázat na důleţitost prověřování bonity klienta jako jedné 7

z hlavních příčin vzniku úvěrového rizika a nutnosti důkladného řízení celého úvěrového procesu

spolu

s dodrţováním

daných

8

regulačních

pravidel.

1.

Úvěrové riziko

1.1. Pojem úvěrové riziko ,,Úvěrovým rizikem se rozumí riziko ztráty vyplývající ze selhání smluvní strany tím, ţe nedostojí svým závazkům podle podmínek smlouvy.“1

1.2. Segmentace úvěrového rizika2 Úvěrové riziko zahrnuje dvě sloţky: riziko nesplacení závazku druhou stranou inherentní riziko produktu

1.2.1. Riziko nesplnění závazku druhou stranou Riziko zákazníka (obchodní riziko) - Jedná se o riziko, ţe protistrana nebude schopna nebo ochotna dodrţet podmínky dané smlouvou a způsobí tím svému věřiteli finanční ztrátu. Riziko země vyplývá z nesplnění mezinárodních závazků většinou ekonomických subjektů v určité zemi vycházejících z nějakého společného důvodu. Riziko transferu nastává v případě, kdyţ se stát dostává do situace neschopnosti či neochoty plnit své mezinárodní závazky na základě nedostačujícího mnoţství devizových prostředků. Riziko z koncentrace vzniká nedostačující diverzifikací úvěrového portfolia banky mezi různé regiony nebo odvětví, důsledkem toho mohou být značné finanční ztráty.

1.2.2. Inherentní riziko produktu Zabývá se výší a původem vzniku ztráty oproti riziku nesplacení závazku protistranou, které se zabývá pravděpodobností vzniku ztráty. 1

Opatření ČNB č.3 ze dne 30.7.2002 O řízení úvěrového rizika v bankách

2

Navrátil V., Vedlich J., Úvod do řízení úvěrového rizika. (str.130-133 )

9

Riziko jistiny a úroků - podnětem pro vznik rizika jistiny a úroků je neschopnost banky získat jistinu a úroky zpět v době splatnosti. Nejčastěji se s tímto rizikem setkáváme například u kontokorentu. Riziko náhradního obchodu - pokud klient či partner nesplní sjednaný kontrakt, dostane se banka do pozice, kdy bude muset zajistit svou otevřenou pozici jiným obchodem, který uţ ale nemusí být tak výhodný kvůli změně sazeb. Platební riziko - platba je operace, kdy se uzavřený obchod zrealizuje. Platebního rizika banka dosahuje tehdy, kdyţ partner obchodující s bankou své závazky vyrovná po uplynutí splatné lhůty nebo je nevyrovná vůbec. Riziko zajištění - riziko zajištění je spojeno s neschopností banky obhájit své nároky plynoucí ze zajištění

1.3. Příčiny úvěrového rizika3 Nejlepší způsob zamezení vzniku rizikových pohledávek je důkladný monitoring, správné vyhodnocení úvěrových analýz a následné zavedení nápravných opatření. V budoucnu to povede ke sníţení vzniku rizikových pohledávek a ke sníţení případných ztrát spojených s nesplácením. Mezi hlavní opatření by se dal zařadit lepší postup při úvěrové analýze, stanovení úvěrových limitů a zlepšení dokumentace týkající se smluv. Hlavními příčinami úvěrového rizika jsou interní příčiny a externí příčiny.

1.3.1. Interní příčiny Interní příčiny závisí na vlastních rozhodnutích banky plynoucích ze špatné alokace aktiv. Vznikají nejčastěji nekvalitním řízení banky a řízení úvěrového rizika managementem, který tímto vypovídá o své nedostačující kvalitě. Dalšími důleţitými podněty jsou nízká úroveň profesionality na straně pracovníků a také špatné technické vybavení. Nekvalitní řízení banky zahrnuje následující oblasti: nevyhovující předpisy – nedostatečná kvalita smluvních dokumentů, pouţívání zastaralých právních předpisů a chybně nastavené vnitřní předpisy banky přijaté riziko – management přijímá vyšší riziko kvůli velké konkurenci na trhu a také pro velký tlak akcionářů na zvyšování hodnoty banky. Patří sem například úvěry 3

Kašparovská V. a kol. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly (str. 74)

10

s nedostatečným zajištěním, niţší úrokové sazby, nebo úvěry pro začínající podnikatele, kteří nemají dostatečnou historii. stanovení úvěrových limitů – jedná se o limity úvěrového rizika pro určité odvětví, pro skupiny klientů a pro jednotlivé typy úvěrů stanovení kvality a výše zajištění – kvalita personálu často také vede ke vzniku rizikových úvěrů. Mohou to být chyby zaměstnanců vzniklé na základě nízké odborné úrovně, chyby dělané neúmyslně, ale také snaha o nezákonné obohacení, které vyplývá z dohody se ţadatelem o úvěr. Technické vybavení, jako například programy pro správu účtů klientů, nejsou hlavní příčinou vzniku úvěrového rizika, ale banka by měla kontrolovat případné nedostatky v těchto programech. ,,Banka zabezpečí fungování informačního systému poskytujícího dostatečnou podporu pro řízení úvěrového rizika. Informační systém musí zejména poskytovat informace nezbytné pro řízení úvěrového rizika představenstvu, příslušným členům vrcholového vedení, útvarům odpovědným za řízení rizik a obchodním útvarům.“4

1.3.2. Externí příčiny Externí příčiny vycházejí z nestability prostředí a podmínek, ve kterých se odehrávají úvěrové obchody. Jsou dány celkovou politickou situací, ekonomickým vývojem ale také neschopností splacení klientem, na rozhodnutí managementu banky tudíţ nejsou závislá. nevůle klienta splácet závazek – existují dvě moţnosti: klient od začátku ví, ţe splácet nebude, chce se nezákonně obohatit a klient, který z počátku splácí závazky řádně a včas a po vzniku platební neschopnosti vůči dalším věřitelům dochází k tomu, ţe klient přestává splácet úvěr a komunikovat s bankou. neschopnost klienta splácet závazek – nastává v případě, kdy klient není schopen dosáhnout dostatečných zdrojů na pokrytí závazků, které mu vznikly za bankou poskytnutým úvěrem. Neschopnost splácet vzniká většinou špatným hospodařením (neodhadnutí příjmů, vysoké náklady), ale můţe také vznikat bez chyb klienta, na základě externích faktorů (změna úrokových sazeb, inflace). 4

Opatření ČNB č.3 ze dne 30.7.2002 O řízení úvěrového rizika v bankách

11

2.

Úvěrový proces

Kaţdý úvěrový proces je chápán jako obchod mezi bankou a klientem. Hlavním úkolem je sniţovat rizika spojená s tímto obchodem ať uţ pomocí úvěrové analýzy nebo třeba monitoringu, či správým ověřením bonity klienta. Rozhodnutí o úvěrovém obchodu by tedy mělo zahrnovat posouzení ţadatele o úvěr, zda bude schopen svůj závazek splácet. Předpokládá se tedy, ţe ţadatel bude podroben analýze, která určí míru pravděpodobnosti splácení. V procesu jde o činnosti na sebe navazující a mající stanovená pravidla. Viz kapitola 4 – Nástroje pro sniţování úvěrového rizika. Obrázek 1 - úvěrový proces

Zdroj:http://www.systemonline.cz/sprava-dokumentu/vyuzijte-bpm-nastroje-pro-analyzu-procesu.htm (vlastní animace) (14.8.2009)

2.1. Ţádost o úvěr5 Jiţ v samotné ţádosti o úvěr lze rozeznat případná budoucí rizika. Před rozhodnutím o poskytnutí úvěru ţadateli, je banka povinna zjistit dostatečné mnoţství základních informací a informací vypovídajících o klientově úvěruschopnosti. Výhodnější pro ni je poskytovat úvěr pro stávajícího klienta, kde zná finanční historii a jeho spolehlivost. Nedostatečné a nekvalitní informace poté vedou k nesrovnalostem v jednání s klientem. 5

Kříţ P. Navrátil V., Vedlich J., Zásady řízení úvěrů. (str.10, 74)

12

Při posuzování ţádosti musí banka brát ohled na prostředí, v němţ se firma či klient nachází a částku by měla poskytovat přiměřenou jeho vlastním zdrojům vloţeným do podnikání. Klient ţádající o úvěr by měl alespoň určitou část svého provozního kapitálu financovat sám. Je také nutné, aby banka brala na zřetel, ţe klient vkládá hodně času do přípravy samotné ţádosti o úvěr, tak i ona by měla jejímu posouzení věnovat dostatečné mnoţství času. Pro posouzení ţádosti klienta je nutné prověřit následující: a) základní charakteristika firmy – ředitel pobočky zde posuzuje fakta typu: datum zaloţení podniku, formu podnikání (pokud ţadatel podniká ve formě, která není bankou povolena, úvěr rovnou zamítne) počet zaměstnanců, formu účetnictví, podíl trţeb v % a třeba jak velké je území, kde ţadatel realizuje většinu svých trţeb. Nezbytnou otázkou pracovníka je i otázka, jaká je historie podnikání. Ta by měla být delší neţ 24 měsíců po sobě jdoucích. Pokud ale ţadatel nemá ani takto dlouhou historii, půjčku i přesto získat ve výjimečných případech můţe. b) zdroje a pravděpodobnost splacení úvěru – ţadatel o úvěr musí banku usvědčit o tom, ţe je schopen uhradit všechny běţné platby týkající se úvěru (splacení jistiny, úroků a dalších výdajů spojených se splácením úvěru). To můţe klient dokázat například doloţením smluv, které uzavřel se svými odběrateli či dodavateli. Ze smluv musí být zřetelné, ţe jeho činnost není sezónní záleţitostí, či záleţitostí módní, kde se předpokládá, ţe po jejím ukončení klient bude bez trţeb. Je nutné vyčíst diverzifikaci portfolia odběratelů (zda klient neobchoduje pouze s jedním odběratelem, na kterém by byl závislý) a zda není vystaven riziku silné konkurence. c) perspektivy podniku – zde banka posuzuje peněţní toky, kvalitu managementu podniku, cenovou strategii, konkurenci, finanční zdroje podniku (ať uţ vlastní, či od investorů nebo bank), vnější vlivy, kterými jsou například úrokové sazby, zákonné omezení d) zajištění podniku – viz kapitola 2.7. Zajištění úvěru e) daňové přiznání a účetní výkazy – účetní výkazy předávají informace o finančně majetkové struktuře podniku, o finanční situaci podniku a o výsledku jeho hospodaření. Je to nejjednodušší způsob v posuzování úvěru, posuzovatel ihned vidí, jak společnost hospodaří. Součástí jsou výkaz zisků a ztrát, rozvaha, přehled o peněţních tocích (cashflow), přehled o změnách vlastního kapitálu a příloha k účetní závěrce. Účetní výkazy

13

jsou zdrojem finanční analýzy (více kapitola 2.2. finanční analýza), která je provedena v případové studii. f) podnikatelský plán - přiloţení podnikatelského plánu k ţádosti o úvěr je velice nezbytné a velká část nezkušených podnikatelů v této části ztroskotá. Není výjimkou, ţe nadšený podnikatel si naplánuje originální nápady a posléze zjistí nemoţnost realizovat své plány. Pracovník banky na základě jeho prozkoumání dokáţe zjistit zkušenosti a znalosti podnikatele, jaké výhody má oproti konkurenci, kdo je součástí jeho managementu a spoustu jiných důleţitých informací. Pokud tedy zjistí, ţe podnikatelský záměr není dostatečně reálný a kvalitní, úvěr jednoduše zamítne. Banka dále musí učinit rozhodnutí o zájmu angaţovat se v klientově oboru podnikání. V případě úpadku odvětví, kde klient podniká, instituce nemá proč nabízet své finanční prostředky pro jeho záchranu, protoţe návrat jejich finančních prostředků by byl vysoce nepravděpodobný. Náhled na internetovou ţádost o úvěr je uveden v příloze 1.

2.2. Finanční analýza Hlavním úkolem finanční analýzy je kompletní posouzení minulé a současné situace firmy a predikce budoucího vývoje. Finanční analýza odhaluje jak silné, tak slabé sránky v hospodaření firmy a vychází z účetních výkazů. Základními zdroji pro finanční analýzu jsou rozvaha, výkaz zisků a ztrát a přehled o peněţních tocích (cash flow). Pro zhodnocení situace podniku se nejčastěji vyuţívají poměrové ukazatele.

2.2.1. Poměrové ukazatele6 Pomocí poměrových ukazatelů je moţné analyzovat strukturu aktiv v podniku, jejich kvalitu a míru vyuţívání, její solventnost, rentabilitu ale také třeba likviditu. Nejdůleţitější jsou výsledky analýzy pomocí poměrových ukazatelů pro management, věřitele a také pro budoucí investory. V bankovnictví je velmi hojně uţíváno poměrových ukazatelů analytiky k zjištění schopnosti klienta hradit své úvěry a úroky. 7

6

Sůvová H., Knaifl O.a kol. Finanční analýza I..( str.61-67)

7

Blaha S.Z., Jindřichovská I., Jak posoudit finanční zdraví firmy. (str.52-53 )

14

2.2.1.1.

Blok likvidity

Ukazatele likvidity charakterizují schopnost firmy dostát svým finančním závazkům. Okamţitá likvidita (cash ratio) = finanční majetek / krátkodobé závazky Tento ukazatel určuje schopnost podniku hradit své běţné potřeby pomocí svých peněţních prostředků. Je to likvidita prvního stupně. Odvětvová hodnota je přibliţně 0,28. Pohotová likvidita (quick ratio) = (finanční majetek + krátkodobé pohledávky) / krátkodobé závazky Je to platební schopnost podniku pokrýt peněţními prostředky závazky z obchodního styku nebo také závazky vůči zaměstnancům. Pohotová likvidita je likviditou druhého stupně. Odvětvová hodnota je okolo 1 – 1,5. Běţná likvidita (current ratio) = oběţná aktiva / krátkodobé závazky Výsledek výpočtu ukazatele běţné likvidity udává, kolikrát společnost můţe uspokojit své věřitele, jakmile by proměnila krátkodobá aktiva v hotovost. Pokud je ukazatel větší neţ jedna, jsou likvidní aktiva větší neţ krátkodobé závazky. Jedná se o likviditu třetího stupně. Odvětvová hodnota je 1,5 – 2,5. Doba obratu pohledávek = pohledávky / (trţby/365) Doporučená hodnota je 60dní. Dobra obratu zásob = zásoby / (trţby/365) Obrat zásob vypočítáme jako trţby / zásoby. Udává počet obrátek zásob za předem dané období. Určuje také, jak dlouho jsou zásoby v podniku vázány. Doporučená hodnota je 60dní.

2.2.1.2.

Blok solventnosti

Ukazatele solventnosti hodnotí úvěrové zatíţení podniku. Celková zadluţenost (debt ratio) = (cizí zdroje / celková aktiva) x 100 8

veškeré odvětvové hodnoty poměrových ukazatelů pochází z publikace Analýza vývoje ekonomiky ČR a

odvětví v působnosti MPO 2007 () 15.2.2010

15

Je poměrem finančních prostředků poskytnutých věřiteli společnosti. Doporučenou hodnota je do 50%. Koeficient samofinancování = (vlastní kapitál / celková aktiva) x 100 Poukazuje na míru financování aktiv kapitálem akcionářů. Pokud je výsledkem ukazatele hodnota větší neţ 40%, podnik dosahuje dostatečně velký zisk. Úrokové krytí = EBIT9 / nákladové úroky Výsledkem je, kolikrát provozní výsledek převyšuje nákladové úroky. Čím je hodnota ukazatele vyšší, schopnost podniku hradit své závazky z úvěrů je také vyšší. Doba obratu aktiv = celková aktiva / (trţby/360) Udává, za kolik dní se aktiva obrátí ve vztahu k trţbám.

2.2.1.3.

Blok rentability

Rentabilita (neboli výnosnost) je schopností podniku dosahovat zisku s pouţitím investovaného kapitálu. Rentabilita vloţených aktiv (ROA) = EBIT / celková aktiva Představuje velikost zisku na korunu aktiv. Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = EAT10 / vlastní kapitál Zobrazuje míru čistého zisku na korunu akcionářova investovaného kapitálu. Rentabilita trţeb (ROS) = EAT / celkové trţby Udává velikost zisku na korunu trţeb.

2.3. Nefinanční informace11 Při poskytování úvěru je velice důleţité, aby banka poznala klienta i z jiné stránky, neţ jen na základě finančních informací. Uţ z nefinančních informací se dá zjistit, jestli je vhodné klientovi úvěr poskytnout nebo ne. Nejtypičtější nefinanční informace: 9

EBIT je zkratkou pro Earnings before interest and taxes (provozní hospodářský výsledek)

10 11

EAT je zkratkou pro Earnings after taxes (zisk po zdanění, čistý zisk) Pešek A. Interní školení banky (25.9.2009)

16

délka působnosti společnosti na trhu délka výkonu funkce jednatelů ve společnosti obor podnikání a odběratelé sluţeb společnosti důvod odchodu klienta od stávající banky, důvod ţádosti o úvěr u nové banky Jiţ tyto informace poskytnou obrázek o společnosti, protoţe pokud se ve společnosti například vyměnili společnici či jednatelé, je nutné si poloţit otázku na schopnost nových společníků, jestli i oni budou tak schopní jako minulí.

2.4. Detekce podvodných úvěrů12 V současné době je nesčetné mnoţství zfalšovaných ţádostí o úvěr a podvodů. Banky se proto snaţí své pracovníky řádně proškolovat na všechny moţné pokusy klientů o podvod. Nejčastější symptomy: Klient ţádá o úvěr v jiném regionu, neţ má jeho firma sídlo Časté změny v obchodním rejstříku Pohyby na účtu mezi omezeným počtem osob Regionální příslušnost13 Předloţené dokumenty jsou falešné (nesprávně vyplněné daňové přiznání, výkazy…) Nejeví známky podnikatelské aktivity Opakovaný vklad a výběr a uměle vytvořený obrat na účtu klienta Pro zamezení některých z těchto symptomů je vhodná návštěva sídla firmy ţadatele o úvěr, seznámení se s prostředím podnikání, jestli je ve společnosti dostatečný počet zaměstnanců a je dobré vyuţít příleţitosti promluvit si s jednatelem a poznat jeho odběratele a dodavatele. Díky tomu mohou pracovníci banky zamezit dosti velkému počtu podvodů.

2.5. Úvěrové registry Úvěrové registry jsou určitými databázemi shromaţďující informace týkající se zákazníků finančních institucí, kteří mají pohledávky, nebo problém s jejich splácením. Pomocí těchto registrů si mezi sebou finanční instituce tyto informace vyměňují. Registry především sdělují informace o bonitě klienta. Banky a finanční instituce vyuţívají tyto 12

Pešek A. Interní školení banky (25.9.2009)

13

Kaţdá banka má seznam nejčastěji vyskytovaných míst pro podvody

17

databáze k zamezení případného rizika, zde se mohou o schopnosti splácení klienta dozvědět mnoho. V úvěrových registrech lze najít dvě skupiny klientských údajů – pozitivní a negativní. Pozitivní zobrazují profil klienta a jeho pozitivní historii splácení, díky čemuţ klient můţe získat výhodněji úvěr. Pokud ale klient nesplácí své závazky, je uveden negativní zápis o jeho splácení a s poskytnutím dalšího úvěru můţe mít velké problémy. 14

2.5.1. SOLUS15 SOLUS16 je externí, ryze nebankovní registr mající za členy leasingové a splátkové společnosti, poskytovatele rychlostního internetu a televizních sluţeb, ale také nově mobilní operátory. Do registru mohou být poskytnuty pouze údaje odsouhlasené klientem. SOLUS spravuje dva negativní registry o informacích klientů nesplácejících své závazky některému ze členů SOLUS. Prvním je registr fyzických osob – sem se zařazují klienti fyzické osoby (spotřebitelé) a registr právnických osob. Obsahuje informace nutné k identifikování klienta a o rozsahu nesplaceného závazku, ale neobsahuje citlivé údaje jako je například výše příjmu. Informace jsou uchovávány 3 roky. Členství v SOLUSU je výhodné pro společnosti z důvodu získání okamţité informace, jestli je klient dluţníkem či není. Obrázek 2 - příklad členů SOLUS

Zdroj: http://www.solus.cz/clenove/ (15.8.2009)

2.5.2. Centrální registr úvěrů Centrální registr úvěrů (dále jen ,,CRÚ“) je systém soustřeďující pozitivní a negativní údaje o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob a slouţí 14

Pešek A. Interní školení banky (25.9.2009)

15

(15.8.2009)

16

SOLUS je zkratkou pro Sdruţení na Ochranu Leasingu a Úvěrů Spotřebitelům

18

k výměně těchto informací mezi členy CRÚ (bankovní sektor). Není propojený s jinými bankovními a nebankovními registry a jeho vlastníkem a provozovatelem je ČNB.17 Povinně se zde registrují: čerpané úvěry (i kontokorentní), debety na běţných účtech (limit stanoven nad 2 000 Kč) vydané záruky nečerpané úvěrové rámce a přísliby Neevidují se spotřebitelské úvěry, hypoteční úvěry, běţné účty bez povoleného debetu, termínové a spořící účty. K zapsání do tohoto registru není třeba souhlasu klienta. Členy CRÚ jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank působících na území České republiky a jiné osoby stanovené zvláštním zákonem. Provozovatelem je Česká národní banka. Členům CRÚ jsou přístupné informace o celkových závazcích klientů vůči subjektům patřícím do CRÚ, současné stavy a údaje z historie v databázi ale také veškeré údaje, které účastník CRÚ do databáze vloţil. Aby měli bankovní instituce přehled o svých klientech, uchovávají se data v registru po dobu 10let od zaplacení pohledávky. 18

2.5.3. BRKI a NRKI19 Bankovního registru klientských informací (dále jen ,,BRKI“) a nebankovního registru klientských informací (,dále jen ,,NRKI“) se zúčastňují banky, které se chtějí zajistit proti riziku a chtějí zvýšit kvalitu svých poskytovaných sluţeb klientům. Mají také zájem získat informace o bonitě svých klientů a jejich platební schopnosti. Základním předpokladem pro zápis do těchto registrů je souhlas klienta s poskytnutím údajů. BRKI BRKI byl zřízen se souladem zákona o bankách č.21/1992 Sb., k vzájemnému poskytování informací mezi bankami, které vypovídají o důvěryhodnosti a bonitě jejich klientů. 17

ČNB

(27.7.2009) 18

Vyhláška ČNB č. 164/2002

19

Pešek A. Interní školení banky (25.9.2009)

19

Provozovatelem je Czech Banking Credit Bureau, a.s. (se sídlem Na příkopě 1096/21, Praha 1, dále jen ,,CBCB“). Vstupují sem fyzické osoby a fyzické osoby podnikatelé, nikoliv právnické osoby. Do BRKI je klient zapsán aţ po schválení ţádosti o úvěr, ale jsou zde i vidět klientovi rozjednané úvěry. Uţivateli BRKI jsou banky, které uzavřeli s CBCB smlouvu o zpracování údajů v BRKI. Obrázek 3 - příklad členů BRKI

Zdroj: http://www.cbcb.cz/registr.html (27.8.2009)

BRKI zpracovává osobní údaje klientů, jako jsou: identifikační údaje klienta (jméno, příjmení, datum narození, bydliště) rodné číslo klienta informace vypovídající o finančních závazcích vzniklých, případně teprve vznikajících a o jejich splácení údaje o zajištění závazku platební schopnost, důvěryhodnost a bonita NRKI NRKI byl zřízen k informování věřitelů vzájemně, k sdílení záleţitostí týkajících se platební schopnosti, důvěryhodnosti a bonity klientů. Provozovatelem je Leasing & Loan Credit Bureau (dále jen ,,LLCB“) se sídlem Na Příkopě 21, Praha 1. Uţivateli NRKI jsou věřitelé, kteří uzavřeli smlouvu s LLCB o zpracování údajů v NRKI. Obrázek 4 - příklad členů NRKI

Zdroj: (15.8.2009)

20

NRKI shromaţďuje údaje o klientech stejné jako BRKI. V BRKI a NRKI nejsou uchovávány citlivé údaje klientů (jako například zdravotní stav, výše příjmů). Údaje, které patří do těchto dvou registrů, jsou aktualizovány jednou měsíčně a uchovávány po dobu 4let od ukončení vztahu mezi klientem a bankou (věřitelem). Pokud nebyla s klientem podepsána smlouva, údaje uchovává BRKI 4 roky a NRKI 6 měsíců ode dne ţádosti klienta na uzavření smlouvy. Po uplynutí výše uvedených lhůt jsou údaje zablokovány na 5 let a poté automaticky vymazány.

2.6. Systém sledování vazeb20 SSV systém je dobrým pomocníkem při sledování vazeb mezi společnostmi, statutárními orgány, jinými ekonomicky činnými subjekty – například ţivnostníky. Hlavní výhodou systému je moţnost zjistit, kdo se skrývá za budoucím klientem banky. Je moţné dohledat různé informace – je – li klient v exekuci, konkurzu či likvidaci a je moţné vysledovat i historický vývoj klienta. Velice dobře se dá zabránit práci s tzv.,,bílými koňmi”. Vyuţívají ho nejen subjekty finanční sféry ale také státní správa, nebo dokonce i tajné sluţby. Aplikace vyuţívá zdrojů z volně přístupných portálů na internetu, jako je: ARES, Justice.cz, obchodní rejstřík, burza pohledávek a jiné. Obrázek 5 - schéma SSV

Zdroj: interní školení banky o úvěrových registrech

Obrázek podává informaci o Petru Novákovi, který se jeví ze schématu jako jednatel ve společnostech Novák, s.r.o. a Nadace Beruška. Jan Dvořák je jednatelem ve společnosti Novák, s.r.o. a Pavel Novotný je jednatelem v Nadaci Beruška.

20

Systém sledování vazeb (10.9.2009)

Pešek A. Interní školení banky (25.9.2009)

21

2.7. Credit scoring21 Hodnocení bonity banka provádí pomocí scoringu a ratingu. Je to hodnocení rizika daného obchodu a zjišťování silných a slabých stránek subjektu pomocí kvalitativních a kvantitativních kritérií. Kvalitativním kritériem můţe být například obtíţnost hledání informací o klientově finanční situaci a kvantitativním počet dní úvěrů po splatnosti. Výsledkem je odpověď ,,ano nebo ne“, tedy zda je klient hoden úvěru. Tento systém hodnocení má tři části – identifikace klienta, finanční analýza a určení ratingu klienta. Především je tento model uţíván SME22 a retail23 segmenty. Credit scoring by měl především odpovědět na otázky týkající se schopnosti klienta v budoucnosti splácet své závazky vůči bance a bude-li se jeho činnost více rozšiřovat a prosperovat. K nejznámějším modelům určování bonity klienta patří tři následující: a)

Aplication score card vychází hlavně z údajů získaných z ţádostí o úvěr, z

úvěrových registrů a sociodemografických údajů, jako je věk, pohlaví a jiné. Aplikace je nejčastěji vyuţívána při akceptaci úvěru či při nastavení úvěrového limitu. b)

Behavioural score card je modelem vycházejícím ze samotného chování klienta.

Výchozí data jsou především účetní výkazy a jiné informace získané z finanční instituce. c)

Credit bureau score card si zakládá na informacích z úvěrových registrů a klientovi

platební historii. Je jedním z nejspolehlivějších scoringových modelů, protoţe obsahuje prvky všech ostatních modelů. Výhodou těchto scoringových modelů je vyřazení velké části potenciálních dluţníků a vylepšení úvěrových podmínek pro klienty s vysokým score, jako sníţení úrokové sazby. Rating, jakoţto mnohem propracovanější a více vypovídají proces hodnocení bonity klienta, je popsán v kapitole 4.6. Pravidla kapitálové přiměřenosti a BASEL II.

2.8. Zajištění úvěrů Banka poţaduje i určité formy zajištění úvěru, aby se zabezpečila proti riziku ze vzniku ztráty. Vše začíná kontrolou klienta, jeho schopností dostát svým závazkům vůči bance a kontrola plnění účelu úvěru stanoveného smlouvou. Pokud se pomalu začínají objevovat 21

Czech Credit Bureau . (10.9.2009)

Credit Info Solutions (10.9.2009) 22

SME je zkratka pro Small and Medium Enterprise (Malé a střední podniky)

23

retail (maloobchodní)

22

signály vedoucí k nesplácení závazku ze strany klienta, zvaţuje banka další postupy, aby zabránila vzniku případné ztráty. Při pochybnostech lze pokračovat v úvěru, případně zmrazit úvěr. Dalšími moţnostmi je zesplatnění24 úvěru klientovi. Je i moţnost po dohodě s klientem zrealizovat restrukturalizace všech jeho dluhů u jedné banky a je moţné případně i odloţit úroky. Můţe se stát, ţe dluţník ani tento návrh na splacení nesplní a je tedy nutné přejít buď k samotnému realizaci zástav, k soudnímu vymáhání a případně ke konkurznímu řízení. Způsobem, jakým se banka můţe zajistit můţe být buď peněţní nebo nepeněţní. Peněţní ručení je výhodnější, jelikoţ známe přesně cenu a není nutný znalecký odhad. U nepeněţitého zajištění musí banka zajistit ocenění zástavy, navíc je vystavena změnám trţních ocenění a znehodnocením záruk v průběhu času.25 Níţe uvedené druhy zajištění jsou nejčastěji pouţívaná zajištění úvěrů, nejsou popsány všechny moţnosti.

2.8.1. Směnka26 Směnka je obchodovatelný cenný papír s moţností převodu rubopisem27. Jejím obsahem je bezpodmínečný závazek dluţníka zaplatit osobě, která je uvedena směnce v předem stanovené době stanovenou sumu finančních prostředků (jedná se o směnku vlastní), nebo případně můţe výstavce přikázat třetí osobě, zaplacení stanovené sumy za něho (cizí směnka). Nejčastěji vyuţívanou směnkou při poskytování úvěrů je blanko (neboli bianco) směnka. Blanko směnka je také obchodovatelný cenný papír lišící se od běţné směnky tím, ţe při jejím vystavení na ní záměrně chybí alespoň jedna podstatná náleţitost. Nevyplnění náleţitosti na směnce nesmí být zapomenutím, ale záměrné. Chybět můţe směnečná suma, datum splatnosti. Důleţitou součástí je podpis tzv. blanko podpisatelem28. Blanko směnku nemůţe vyplnit jen tak někdo, právo prvnímu nabyvateli musí udělit výstavce směnky.

24

Po zesplatnění úvěru je klient povinen do určité doby uhradit celou částku úvěru najednou (zůstatek úvěru,

úroky a poplatky) 25

Sekerka B., Řízení bankovních rizik (str.119)

26

Zákon č.191/1950 Sb., směnečný a šekový; Máče M., Platební styk - klasický a elektronický (str. 92)

27

rubopis neboli indosament je písemným vyjádřením převodu směnky na jinou osobu

28

podpisatelem blankosměnky je většinou výstavce směnky

23

2.8.2. Bankovní záruka29 Je druh jištění vznikající písemným prohlášením banky, ţe splní závazek za dluţníka v určité výši, pokud nesplní svůj závazek nebo podmínky dané záruční listinou. Je to jeden z nejspolehlivějších druhů zajištění, protoţe ručitelem je samotná banka. Banka záruku poskytuje pouze svým dlouhodobým bonitním klientům za stejných podmínek, jako by klientovi poskytovala nový úvěr. Za tento druh zajištění si banka účtuje určitý poplatek stanovený smlouvou a jeho výše se většinou odvíjí od rizikovosti daného obchodu. Záruka tohoto typu můţe být buď platební (například zaručení se za zaplacení směnky) nebo neplatební. Bankovní záruka zaniká v případě, jakmile se věřitel v dané lhůtě nebude domáhat plnění a nepředloţí písemně své nároky bance.

2.8.3. Zástavní právo30 Zástavní právo upravuje občanský zákoník, § 152 – 172. Vyuţívá se k zajištění pohledávek a jeho plnění nastává v případě, kdy dluţník řádně a včas nesplnil svůj závazek. Zástavní věřitel má poté oprávnění se uspokojit z věci zastavené, aby uspokojil svou pohledávku. Účastníci právního vztahu se nazývají zástavní věřitel a zástavní dluţník. Zástavní právo má dvě funkce – zajišťovací (ta vede dluţníka k úhradě svého dluhu) a funkci nahrazovací, díky níţ věřitel můţe uspokojit svou pohledávku z předmětu zástavy, pokud dluţník svůj závazek neuhradí. Je moţné ho zřídit ke dvěma typům pohledávek. K pohledávce peněţité či nepeněţité. Právo se dá stanovit i k pohledávce, která vznikne aţ v budoucnu. Zástavní právo můţe vzniknout na základě písemné smlouvy, ze zákona ale i schválením dědické dohody. Do zástavy lze dát pouze věc s vlastnickým právem zástavce, nebo pokud se jedná o cizí věc, je nutný souhlas vlastníka věci. Zástava nemovitosti musí být zapsána do katastru nemovitostí, čímţ následně vzniká zástavní právo. Zánik zástavního práva je moţný v případě zániku zástavy, vzdá-li se zástavní věřitel písemně svého práva, zánikem zajištěné pohledávky, písemnou smlouvou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem a uplynutím doby, na níţ bylo sjednáno.

29 30

Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník; Sekerka B. Řízení bankovních rizik (str.119) Sekerka B., Řízení bankovních rizik (str.119,120); Bařinová D., Vozňáková I.,Pohledávky : právně,

daňově, účetně (str.17-19 s)

24

2.8.4. Ručení31 Ručení je obvyklým způsobem ručení u podnikatelských úvěrů. Vznik ručení je písemným prohlášením ručitele, který na sebe bere odpovědnost vůči věřiteli, ţe v případě nesplnění závazku dluţníkem, pohledávku uspokojí on. Rozdíl od zástavního práva je dán tím, ţe nevzniká mezi věřitelem a dluţníkem, ale mezi věřitelem a třetí osobou (ručitelem) odlišnou od dluţníka. Je moţnost zaručení ručitele pouze za část pohledávky či její celou hodnotu. V případě nezaplacení závazku dluţníkem věřitel vyzve ručitele k úhradě a ten je poté oprávněn poţadovat plnění na dluţníkovi.

2.8.5. Faktoring a forfaiting32 Faktoring je druhem finančního zajištění. Rozumí se jím forma krátkodobého financování pohledávek poskytovaná proti postoupení pohledávek z provedených sluţeb či z dodávek zboţí. Splatnost těchto pohledávek nepřesahuje 90 dní a je dána smlouvou. Ve smlouvě je dán závazek klienta postoupit všechny pohledávky nebo pohledávky za stanovenými odběrateli faktoringové společnosti. V České republice se jedná o jednu z hlavních forem financování malých a středních podniků, ale české právní, daňové ani účetní předpisy ho nedefinují ani speciálně neupravují. Faktoring má formu regresní, kde faktoringová společnost nenese riziko platební neschopnosti odběratele a bezregresní, kde faktoringová společnost nese do výše předem určených limitů riziko platební neschopnosti klienta. Hlavním cílem faktoringu je zajištění moţnosti dodavatelů disponovat s peněţními prostředky okamţitě, aby nemuseli čekat na někdy i hodně dlouhé splatnosti svých pohledávek. Forfaiting je pojem pro odkup exportních pohledávek střednědobých nebo dlouhodobých. Tento druh pohledávek je splatný v budoucnu forfaitiérem bez postihu původnímu věřiteli. Splatnost mají pohledávky delší neţ 90 dnů a jedná se většinou o větší nominální hodnoty pohledávek. 31

Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník (§303-§312)

32

Výhody alternativního financování - factoring. E15 : speciál - faktoring a správa pohledávek. 19.3.2009,

(str. 2-4)

25

Obrázek 6 - průběh faktoringu

zdroj: http://www.podnikatel.cz/firma/finance/factoring-a-forfaiting/ (11.9.2009)

Celý průběh operace začíná uzavřením smlouvy mezi dodavatelem a faktoringovou společností. Prodejce zašle zboţí odběrateli s klauzulí o cesi, následuje postoupení pohledávky dodavatelem (faktoringové společnosti). Dalším krokem je poskytnutí zálohy dodavateli faktoringovou společností. Jakmile dodavatel dostane zálohu, odběratel uhradí fakturu v celé hodnotě (faktoringové společnosti). Posledním úkonem je vyúčtování mezi dodavatelem a faktoringovou společností.

2.9. Monitoring úvěru33 Jakmile klient splní veškeré podmínky pro poskytnutí úvěru, je mu úvěr během pár dnů načerpán a můţe začít svůj úvěr vyuţívat. Úvěr můţe být klientovi načerpán na bankovní účet nebo vyplacen v hotovosti, pokud se jedná o úvěr v menších částkách. Poskytnutím úvěru však práce úvěrových pracovníků nekončí. Důleţitou součástí celého procesu je i monitoring úvěru. Jmenovaná část procesu sleduje skutečnosti o plnění účelovosti úvěru klientem, který stvrdil svým podpisem ve smlouvě a splacení závazků (jistinu a úroky) vůči bance v termínu daném smlouvou. Nutné je sledovat finanční situaci klienta, jeţ by se neměla po celou dobu čerpání úvěru zhoršovat. Nezbytné je i kontrolovat hodnotu zástavy, kterou klient poskytl jako zajištění úvěru, aby nedocházelo ke sniţování její hodnoty (případně předat na nové ocenění nemovitosti). Smyslem monitoringu je zabránit vzniku ztrátových či pouze částečně splacených úvěrů a pomoci klientům chtějícím své závazky splácet a včas danou situaci řešit. 33

Pešek A. Interní školení banky (25.9.2009)

26

3.

Řešení problematických úvěrů

Za problémové úvěry lze klasifikovat úvěry, které jiţ jsou po splatnosti.34 Je mnoho způsobů, jak problémové úvěry řešit.

3.1. Zápočet pohledávek Vyuţívá se, mají-li věřitel a dluţník vůči sobě vzájemné pohledávky, jejichţ předmětem je plnění stejného druhu. Ty zanikají zápočtem, pokud se vzájemně kryjí a jeden z účastníků udělá úkon směřující k započtení. Zánik je dán setkáním pohledávek určených k započtení. Zápočet nelze provádět u promlčených pohledávek, a u pohledávek kterých se nelze domáhat u soudu.35

3.2. Restrukturalizace pohledávek36 Restrukturalizovat lze pohledávky po splatnosti i řádně splácené. Pohledávky se restrukturalizují z různých důvodů. V případě neschopnosti dluţníka splácet splátky úvěrů včas a v plné výši, můţe být bankou poskytnuta restrukturalizace úvěru. Většinou je restrukturalizace předmětem ţádosti klienta, který poţaduje prodlouţení doby splatnosti, či sníţení splátek. Restrukturalizací pohledávek se rozumí spojení více produktů u jedné banky do jednoho, aby klient mohl platit pouze jednu splátku a jedny poplatky. Není to poskytnutí nového úvěru, pouze klient splácí své závazky. A druhou moţností je restrukturalizace jedné pohledávky, kdy klient není schopen hradit vysokou splátku a restrukturalizací je mu sníţená splátka na úkor prodlouţení doby splatnosti a samozřejmě i navýšení úroků. V současné době finanční krize je poptávka po tomto způsobu řešení velmi častá. 34

o klasifikaci úvěrů více v kapitole 4.3 Klasifikace pohledávek

35

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

36

vlastní poznatky z praxe

27

3.3. Insolvence Insolvence je pojem pro dluţníkovu platební neschopnost či trvalou nelikviditu. Návrh na insolvenci podává sám dluţník v případě, ţe: není schopen hradit své peněţité závazky je předluţen Insolvenční zákon řeší úpadek nebo hrozbu z úpadku dluţníka pomocí soudního řízení uspořádáním majetkových vztahů k osobám, kterých se dotkne dluţníkův úpadek, a také řeší dluţníkovi oddluţnění. Kdyţ se klient dostane do insolvenčního řízení, jeho úpadek se můţe řešit několika způsoby – reorganizací, konkursem či třeba oddluţněním.37 Do insolvenčního řízení podává návrh klient, pokud uţ není schopen ze svého majetku uspokojit věřitele a výše dluhu stále narůstá o sankce, úroky a jiné náklady.

3.4. Exekuce Účelem exekuce je legálně odebrat dluţníkův majetek z důvodu jeho platební neschopnosti vůči věřiteli. Exekuci je moţné provést několika způsoby: sráţkami ze mzdy u dluţníka prodejem movitých, či nemovitých věcí zastavením majetkových a nehmotných práv nebo CP Věřitel má moţnosti si sám vybrat exekutora. Exekutor je fyzickou osobou, kterou pověřil exekutorský úřad na základě dříve splněných předpokladů dle tohoto zákona.38 ,,Exekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého soud svým rozhodnutím pověří provedením exekuce. Úkony exekutora se povaţují za úkony soudu.“39 Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu příslušnému podle § 45 (dále jen exekuční soud) spolu s určením exekutora. Dojde-li návrh na nařízení exekuce jinému neţ exekučnímu soudu, soud jej neprodleně postoupí exekučnímu soudu; účinky zahájení 37

Zákon č.182/2006 Sb., insolvenční zákon

38

Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád

39

§28 Zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád

28

exekučního řízení zůstávají zachovány. Exekutor však můţe začít provádět exekuci aţ tehdy, udělí-li mu soud pověření k jejímu provedení.40

3.5. Prodej pohledávek41 Prodejem pohledávky se rozumí postoupení pohledávky za úplatu. Je to další moţnost, jak se zbavit ,,špatné“ pohledávky. Pohledávky se postupují postupníkovi (novému věřiteli, tedy inkasní agentuře) většinou 30 dní po splatnosti pohledávky, ale kaţdá inkasní agentura má své interní postupy pro nákup pohledávek.42 Čím později se věřitel rozhodne prodat pohledávku, tím se pohledávka stává méně vymahatelnou a je těţší sehnat na odkup kupce.

3.6. Odpis pohledávek Odpis pohledávek se provádí v případě, ţe nelze pohledávku z klienta vymoci. Jedná se o nenávratný proces sníţení hodnoty dané pohledávky. Odepsat lze pohledávku účetně nebo daňově. Účetně se odepisují pohledávky na základě rozhodnutí účetní jednotky dle stanovených vnitropodnikových směrnic. Aby mohla být pohledávka daňově uznatelným nákladem, musí splňovat podmínky, které vymezuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Jednorázově je tedy moţné odepsat pohledávku dluţníka: ,,1. u něhoţ soud zrušil konkurs proto, ţe majetek dluţníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty, 2. který je v úpadku nebo jemuţ úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení, 3. který zemřel, a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na dědicích dluţníka, 4. který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dluţníkem spojenou osobou (§ 23 odst. 7), 5. na jehoţ majetek, ke kterému se daná pohledávka váţe, je uplatňována veřejná draţba, a 40 41 42

§35 Zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník (§524-§530) Centrální registr dluţníků
pohledavek.htm> (14.2.2010)

29

to na základě výsledků této draţby, 6. jehoţ majetek, ke kterému se daná pohledávka váţe, je postiţen exekucí, a to na základě výsledků provedení této exekuce.“43 Aby se pohledávka mohla odepsat, je nutné prokázat její nedobytnost. 43

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

30

4.

Nástroje pro sniţování úvěrového rizika

Nástroje, kterými banka můţe sniţovat úvěrové riziko, jsou různé. Některé jsou ze zákona stanoveny, jiné banka sestavuje na základě svých principů. V této kapitole jsou uvedeny většinou nejpouţívanější nástroje.

4.1. Úroková míra a úvěrové limity44 Úrok je chápán jako částka nutná k zaplacení za poskytnutý úvěr a závisí na velikosti dluţné částky (na velikosti jistiny), výši úrokové sazby v procentech z jistiny a dále na době, po kterou je úvěrový obchod realizován. Je cenou za přijaté riziko věřitelem, ţe dluţník nebude schopen případně splatit úvěr a za to, ţe po dobu půjčení dluţníkovi s penězi nemůţe disponovat. Pro úrokovou míru se častěji pouţívá v praxi pojem úroková sazba. Úroková sazba je vyjadřována jako podíl úroku na zapůjčené částce, respektive poměr úroku k velikosti zapůjčené peněţní sumy, nejčastěji se udává v procentech za jeden rok, dá se ale také vyjadřovat semestrálně, čtvrtletně nebo měsíčně. Ovlivňují ji vnější a vnitřní činitelé. Vnější vlivy jsou bankou téměř neovlivnitelné – míra inflace, konkurenční prostředí a právní prostředí. Vnitřní vlivy je banka schopna do určité míry ovlivnit – náklady banky, základní úroková sazba vyhlašovaná bankou a strategie banky. Úrokové sazby plní také důleţité funkce. Pomáhají zabezpečovat tok běţných úspor a přeměňovat je v investice, aby vedly k podpoře ekonomického růstu, jsou nástrojem monetární politiky a důleţité je také utváření rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou po penězích. Ekonomické subjekty se mohou řídit při svých rozhodnutích buď reálnou úrokovou, nebo nominální mírou. Při sledování reálné úrokové míry subjekty berou v potaz i změny cenové hladiny (inflace), oproti nominální úrokové míře, kde tento faktor není zohledněn. Standardní úroková sazba zahrnuje tři sloţky45: sloţka inflační, která pokrývá ztráty věřitele, jeţ plynou z inflačního vývoje a znehodnocování peněz důsledkem cenového růstu sloţka nákladová pokrývá náklady věřitele spojené se získáváním zdrojů 44 45

Polouček S., Bankovnictví: Bankovnictví / Stanislav Polouček a kol.. (str.61-67) Pavelka A., Bardová D., Opltová R. Úvěrové obchody (str.94)

31

sloţka riziková pokrývá případné ztráty, které mohou vzniknout z neúspěšného úvěrového obchodu. Skutečná úroková sazba se však liší od standardní úrokové sazby. Důvodem můţe být například vliv nabídky, poptávky a konkurence. Typy úrokových sazeb Úrokové sazby se mohou rozčlenit na sazby na mezibankovním trhu a sazby ve vztahu banka klient. Sazby mezibankovního trhu Tyto sazby jsou označovány jako náklady na vypůjčení sekundárních prostředků pro poskytování úvěrů. Po půjčení prostředků banky realizují zisk z opětovného poskytnutí úvěru svým klientům. Sazba proto musí být logicky pro klienta vyšší, neţ za kterou si banka půjčila sama. základní úroková sazba, tu si kaţdá banka stanovuje sama, změna této sazby je dána změnou sazeb na peněţním trhu diskontní sazba je sazbou, za kterou mohou od centrální banky získat úvěr komerční banky za úrokovou sazbu PRIBOR ( Prague Interbank Offered Rate) si půjčují navzájem banky na českém trhu a je praţskou nabídkovou sazbou úroková sazba PRIBID ( Prague Interbank Bid Rate) je přesným opakem PRIBORU, je to tedy sazba, za kterou si české banky ukládají své peníze u českých bank dále například – EURIBOR ( The Euro Interbank Offered Rate), FIBOR ( Frankfurt / M.Interbank Offered Rate) a NIBOR (New York Interbank Offered Rate) lombardní sazba úročí úvěr, proti poskytnutí cenných papírů jako zástavy, je to sazba, za kterou si půjčují navzájem banky repo sazba se pouţívá při odkupu eskontovaných směnek komerčními bankami centrální bankou. Sazby vydávané bankami pro své klienty Banka odvíjí sazby pro své klienty dle stanovených základních sazeb. Pokud u banky existuje vysoce bonitní klient, je schopna mu nabídnout sluţby za sazbu ,,prime rate“. Při vkladech nabízí u této sazby nejvyšší úroky a u poskytování úvěrů naopak nejniţší.

32

Uţívají se i sazby podle toho, jsou - li závislé na změnách finančního trhu, nebo ne. Pohyblivá sazba tzn. floating rate je závislá na změnách finančního trhu. Její změny nejsou předem známy, ke změnám dochází současně se sazbou, na kterou je vázána. Sazba variable rate je také sazba pohyblivá a liší se od floating rate ve změnách, ke kterým dochází v pravidelně určených intervalech a přizpůsobuje se určené trţní úrokové sazbě mezibankovního trhu (PRIBOR, LIBOR). Sazba fixní stojící oproti pohyblivým sazbám se po celou dobu splácení úvěru nemění. Banka má také moţnost stanovit pevnou sazbu a vyhradit si právo na úpravu této sazby při výrazných trţních změnách. Úvěrové limity46 Stanovení interních úvěrových limitů je úkolem managementu banky a externí úvěrové limity (limity úvěrové angaţovanosti) jsou kontrolovány orgány bankovní regulace (ČNB). Limity jsou stanovovány pro to, aby se ulehčilo procesu schvalování úvěrů, kde na základě těchto limitů nemusí management kontrolovat kaţdou ţádost o úvěr. I kdyţ si kaţdá banka stanovuje své úvěrové limity, existují základní skupiny, dle kterých banky postupují, jsou to například: a)

Limity odvětvové jsou stanoveny pro subjekty v daných odvětvích, neboť je

známo, ţe subjekty podnikající ve stejném odvětví mají sklony podléhat stejným vlivům (sezónnost, hospodářský cyklus). b)

Limity pro jednotlivé klienty a ekonomicky spjaté skupiny se snaţí diverzifikovat

bankovní aktiva mezi více subjetků a nesoustřeďovat úvěrová rizika mezi uzavřenou skupinou klientů, či vůči jednomu klientovi. Tento nejvyšší moţný objem pohledávek současných a budoucích počítá ve vztahu ke kapitálu banky. c)

Limity kapitálové neboli limity kapitálové přiměřenosti jsou jedním z

nejzákladnějších nástrojů regulace bank. Stanovují určitou minimální výši kapitálu pro banky, kterou musí banky dodrţovat vzhledem k rizikovosti a objemu svých obchodů. 47 d)

Limity pro země jsou stanovovány pro případ vzniku rizika vyplývajícího z obavy

vzniklé při transportu prostředků přes hranice dvou států, banky se zde obávají nesplacení závazků zahraničním partnerem. Tomuto druhu rizika musí čelit banky poskytující zahraniční úvěry.

46

Navrátil V., Vedlich J., Úvod do řízení úvěrového rizika (str.199-200)

47

více o kapitálové přiměřenosti v kapitole – 4.6. Pravidla kapitálové přiměřenosti a Basel II

33

4.2. Faktory ovlivňující sestavení ceny úvěru Cena úvěru je stanovována více variantami. K nejznámějším patří tradiční přístup. Tradiční přístup vychází z nákladů týkajících se samotného úvěru a sestavuje cenu na základě analýzy budoucího klienta, kde analyzuje následující:48 finanční výkazy management pozici na trhu odvětví, ve kterém podniká realizovatelnost obchodních plánů Aby se dle tradičního přístupu mohla správně stanovit cena úvěru, provádí se rating dluţníka a rating instrumentu. Dále cenu úvěru ovlivňují jiné skutečnosti, jako: základní úroková sazba (PRIBOR, EURIBOR) délka splatnosti úvěru zástavy garance náklady spojené s poskytnutím úvěru rizikovost obchodu postavení banky na trhu a její konkurence náklady na kapitál Faktory ovlivňující tvorbu ceny jsou různé. Můţe to být charakter dané transakce. U transakce sloţitějšího charakteru, musí banka disponovat pracovníky s vyšší odborností a to se projevuje i do nákladů na přípravu a na cenu. Naopak pokud je transakce běţná, časově a kvalifikačně nenáročná, banka nemusí příliš navyšovat cenu. Cena je také funkcí nabídky a poptávky na trhu, čím větší poptávka po sluţbách, tím se ceny sniţují. Výhodnější cenu musí banka nabídnout u velké konkurence na trhu, ta také velice ovlivňuje její pohyby. Dalšími důleţitými činiteli jsou obchodní strategie a vztah mezi bankou a zákazníkem (pokud banka klienta dobře zná a ví, ţe je bonitní, dá mu lepší cenu neţ klientovi, který u banky nemá ani jeden produkt). 48

Mejstřík M., Pečená M., Teplý P. Základní principy bankovnictví/Basic principles of banking (str.288);

Navrátil V., Vedlich J. Úvod do řízení úvěrového rizika (str.153-157)

34

Je běţné, ţe úrokové míry se během času mění, protoţe jsou ovlivňovány řadou ekonomických veličin. Můţe to být fáze konjunktury v hospodářském cyklu, kdy poptávka po penězích roste, nebo obráceně v období deprese poptávka po penězích klesá. Závislost úrokové sazby můţe být i také na očekávaném či probíhajícím růstu míry inflace, regulačních zásazích, ale i nominální a reálná úroveň peněţních důchodů.

4.3. Klasifikace pohledávek Banka klasifikuje úvěrové pohledávky pro zjištění, míry rizika a ztráty, jeţ můţe předpokládat. Pohledávky se člení do několika kategorií podle míry rizikovosti: Standardní pohledávky jsou takové, které dluţník uhradil dle dohodnutých podmínek, klient má dobrou finanční situaci a není nutné mít obavy z nesplacení. U sledovaných pohledávek předpokládá úplné splacení. Rozdíl od první kategorie je v nalezení problému se splácením, avšak splacení celého úvěru není ohroţeno. Splátky jsou se zpoţděním 30 - 90 dní. V posledních dvou letech nebyla restrukturalizace49. Nestandardní pohledávky uţ mají rizikový charakter a banka pochybuje o celém splacení jistiny, úroků a poplatků. Částečné splacení je pravděpodobné. Splácení přichází se zpoţděním 90 – 180 dní. V posledních šesti měsících nebyla provedena restrukturalizace. Pochybné pohledávky jsou způsobeny velice špatnou bonitou klienta a splacení celého úvěru je nepravděpodobné. Částečné splacení je ale stále moţné. Poskytování informací dluţníkem je zpoţděno 180 – 360 dní. Ztrátové pohledávky jsou dány tím, ţe jejich úplné splacení není moţné. Tyto pohledávky jsou velice nepravděpodobně návratné. Pokud je pohledávka znehodnocena na trvalo, banka ji můţe odepsat. Splátky jsou zde po splatnosti 360dní a více. Pokud je pohledávka ztrátová, klient se nachází v konkurzním řízení.50 Takto banka přistupuje k pohledávkám, které jsou posuzovány jednotlivě. Banka můţe dále klasifikovat i celá portfolia pohledávek (avšak musejí být stejnorodé).

49

vysvětlení pojmu restrukturalizace v kapitole 3.2. Restrukturalizace pohledávek

50

Zákon č.593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu

35

4.4. Opravné poloţky51 Banka vytváří opravné poloţky ke klasifikovaným pohledávkám ke krytí očekávaných ztrát z těchto pohledávek, přičemţ ztrátou rozumíme jiţ existující ztrátu. Kdeţto neočekávanou ztrátu banka řeší kapitálovými poţadavky.52 Výše opravné poloţky je stanovena dle rizika odráţejícího moţné neuhrazení pohledávky. Obrázek 7 - výpočet opravných poloţek

zdroj: Bankovnictví pro bankéře a klienty (Petr Dvořák)

Tabulka níţe zobrazuje koeficienty pouţívané u výpočtu opravných poloţek. Tabulka 1 - koeficient pro výpočet opravných poloţek Sledované

Nestandardní

Pochybné

ztrátové

0,01

0,2

0,5

1

zdroj: Bankovnictví pro bankéře a klienty (Petr Dvořák)

Opravné poloţky se ruší v okamţiku uhrazení pohledávky nebo bylo – li nutné ji trvale odepsat. Odepsání pohledávky je tedy nezbytné, kdyţ z dluţníka pohledávku nelze vymoci. Odepsat se dá pohledávka účetně nebo daňově. Účetně lze odepsat dle rozhodnutí účetní jednotky ihned, co rozhodne o neefektivním vymáhání. Kdeţto daňově odepsat pohledávku je moţné jen na základě pravidel daných zákonem o dani z příjmů (§24 odst.2 y, zákon č.593/ 1992 Sb.), kde je popsáno kdy je moţné ji jednorázově odepsat a zároveň zahrnout do nákladů. Pokud banka klasifikuje celá portfolia stejnorodých pohledávek, opravné poloţky vytváří na základě statistického odhadu očekávaných ztrát.

4.5. Tvorba rezerv k problémovým úvěrům Banka musí tvořit rezervy, k zabránění případných budoucích ztrát z nesplacených nebo jen částečně splacených úvěrů. Vyhláška č. 501/2002 Sb., § 74 popisuje rezervy 51

Kašparovská V., a kol. Řízení obchodních bank : vybrané kapitoly (str.54)

52

o kapitálových poţadavcích podrobněji v kapitole 4.6.

36

jako:,,Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo výdajů podle § 26 zákona, u nichţ je znám účel, je pravděpodobné, ţe nastanou, avšak zpravidla není jistá částka nebo datum, ke kterému vzniknou.“ Existují tři kategorie rezerv. Mohou to být účelové rezervy vytvářené k jednotlivým úvěrům, nebo všeobecné rezervy (jsou vytvářeny celkově k portfoliu úvěrů, nemohou být tvořeny k jednotlivým úvěrům) a sektorové rezervy vytvářející se vůči určité částky úvěrového portfolia.

4.6. Pravidla kapitálové přiměřenosti a BASEL II53 Pod kapitálovou přiměřeností si lze představit zákonem danou minimální výši kapitálu, odpovídající svou výší jednotlivým poţadavkům na krytí neočekávaných ztrát. Jedná se tedy o poměr kapitálu a potřeby kapitálu. Tento poměr musí činit více neţ 8%. Hlavním úkolem kapitálové přiměřenosti je ochraňovat klienty - vkladatele. Zakládá se na faktu, ţe ztráty banky by měly být kryty vnitřními zdroji, to znamená přenesení podnikatelských rizik na akcionáře. Kapitálovou přiměřenost upravuje Basel II (v České republice je upravována vyhláškou 123/2007 Sb.). Basel II je znám jako nový standard pro výpočet kapitálové přiměřenosti vytvořený Basilejským výborem v roce 2004. Předcházela mu verze Basel I z roku 1988. Byl vytvořen k zlepšení stability a bezpečnost finančních institucí a bank. Basel II navíc zavádí pravidla zabývající se operačními a trţními riziky. Vše je zaloţeno na třech pilířích: V prvním pilíři je stanoven poţadavek na minimální kapitál, metody pro měření úvěrových a nově trţních i operačních rizik. (minimum capital requirement). Druhý pilíř je zaměřován na bankovní dohled ze strany regulátora. (Supervisory Review Process). Snahou regulátora je poukázat na moţnost zdokonalení metod v rámci vyčíslování, řízení a sledování rizik a měl by také umět pomáhat bankám s řízením rizik. Třetí pilíř stanovuje poţadavky na trţní disciplínu, kde je zahrnuta nutnost informovat veřejnost o rizikovosti bank a finančních institucích, aby účastníci trhu měli lepší přehled o rizikovém profilu banky a vyuţívaných metodách pro měření rizik. Cílem zavedení rozsáhlé informovanosti je pokus o větší dodrţování postupů bankami dle BASEL II a umoţnění účastníkům trhu posoudit rizikovost banky. Tento pilíř doplňuje předchozí dva přístupy. 53

Dvořák P., Bankovnictví pro bankéře a klienty(str. 219)

37

Nejdůleţitější změnou v přistupování k úvěrovému riziku je zavedení přesnějšího vyjádření úvěrového rizika pomocí stanovení bonity kaţdého jednotlivého subjektu. Pro správné určení kapitálového poţadavku k úvěrovému riziku vyuţívají subjekty regulatorní přístupy k úvěrovému riziku, které mají podobu standardizovaného přístupu nebo přístupu zaloţeného na vnitřním ratingovém systému bank (IRB).

54

Tyto přístupy se zabývají

očekávanou ztrátou. Regulatorní přístup k úvěrovému riziku55 Z důvodu důleţitosti řízení úvěrového rizika, jakoţto nejstaršího druhu bankovního rizika, se regulátoři snaţí zabývat způsoby, jak ho minimalizovat. Tímto zmírňováním se především zabývá Basilejský výbor pro bankovní dohled. Regulační doporučení Basilejského výboru se snaţí vyuţívat země téměř na celém světě. Tato doporučení mohou vést aţ ke sniţování rozdílu mezi regulatorním a ekonomickým kapitálem. Ekonomickým kapitálem se vyznačuje výše kapitálu na základě odhadu bankovních manaţerů, kterou je nutné drţet pro vznik případných rizik a ztrát. Regulatorní kapitál je vyţadován regulátory zabývajícími se stabilitou celého bankovního sektoru. Ekonomický a regulatorní kapitál by se dal povaţovat za rovnocenný v případě dostatečné důvěry v ekonomický kapitál, který by ubezpečoval, ţe nevede ke sníţení celkové stability bankovního sektoru. V této práci jsou popsány dva přístupy – regulatorní a modelový přístup. Standardizovaný přístup56 První metodologií regulatorního přístupu je standardizovaný přístup. Je jednou z nejjednodušších metod vyuţívaných ke stanovení kapitálového poţadavku pro úvěrové riziko. Je inovací regulatorního přístupu pouţívaným dříve BASEL I. Novinkou je v této metodě nové zavedení ratingu pohledávek, které je zabezpečováno externími ratingovými 54 55

Dvořák P., Bankovnictví pro bankéře a klienty (str.223-226) Kadlčáková N., Sůvová H., Dopady jednotlivých přístupů

(2.8.2009) Kadlčáková N., Sůvová H., Přehled úvěrových modelů : Regulatorní a modelový přístup k úvěrovému riziku v bance, 2. část (2.8.2009) Kadlčáková N., Sůvová H., Regulatorní a modelový přístup k úvěrovému riziku (2.8.2009) 56

Spilka J., Rating jako zdroj informací
informaci/>(19.8.2009)

38

agenturami stanovené příslušným regulátorem. Pohledávky jsou zařazovány dle získaného ratingu do tříd odráţejících jejich rizikovou váhu. K nejznámějším ratingovým agenturám patří Moody´s a Standard & Poor´s. Jejich způsob hodnocení zobrazuje obrázek číslo 8. Obrázek 8 - hodnocení ratingových agentur Moody´s and Standard & Poor´s57

zdroj: http://www.edison.it/edison/site/en/ir/debt/bonds/ (ze dne 5.3.2010)

Společnost Standard & Poor hodnotí subjekty následovně. AAA je značkou pro nejvyšší kvalitu subjektu, která je známkou téměř ţádného úvěrového rizika, subjekt je schopen hradit všechny své závazky. Investiční stupeň končící BBB – znamená střední kvalitu niţší, tento stupeň je pro středně bezpečnou investici, která se většinou nachází v ekonomice se zhoršenými podmínkami. V neinvestičním stupni je stupeň BB+ hodnocen jako spekulativní, dluţníka ovlivňují nepříznivé podmínky a je sloţité předpovídat jeho budoucí vývoj. Poslední stupeň D jako velmi vysoká pravděpodobnost úpadku subjetku. U společnosti Moody´s je vysvětlení hodnot na stejném stupni vţdy stejné jako u společnosti S&P. Hodnotou pro nejvyšší kvalitu subjektu u investičního stupně značka Aaa 57

investment grade = investiční stupeň, non investment grade = neinvestiční stupeň

39

a Baa3 stupněm střední kvality niţší. V neinvestičním stupni je spekulativní stupeň značen BA1 a hodnocení jako velmi vysoká pravděpodobnost úpadku subjektu C.58 Ratingové agentury sledují při stanovení ratingu vnější (zákony) a vnitřní činitele (slabé a silné stránky podniku). Hodnotí hospodaření firmy, její management, strategie společnosti ale i sílu kapitálu. Kaţdá ratingová společnost si volí jiné ukazatele pro měření ratingu. Přístup zaloţený na vnitřním ratingovém systému (IRB přístup) 59 IRB přístup si banka vypracovává interně dle poţadavků regulátora. IRB přístup je schopen bankám zhodnotit rizika citlivěji, neţ pokud riziko hodnotí externí ratingové agentury. V roce 2008 byl vyuţíván sedmi bankami na území České republiky. Vzhledem k finanční náročnosti přístupu a kvalifikovanosti pracovníků, si mohou přístup dovolit pouze větší banky, nelze také opomenout náročnost na objem dat. Expozice jsou zde tříděny do šesti kategorií dle typu klientů: podniky státy a jejich centrální banky banky a ostatní finanční instituce drobní klienti specializované úvěrové expozice akcie a majetkové účasti IRB přístup pouţívá základní rizikové prvky: Pravděpodobnost selhání (PD – Probability of Default) kde se pravděpodobností selhání myslí neschopnost či nemoţnost dluţníka dostát svým závazkům v určitém období. Expozice při selhání (EAD – Exposure at Default) – pokud dluţník nesplní svůj závazek, dostává se do rizika jeho celkové mnoţství aktiv. Míra ztráty při selhání (LGD – Loss Given Default) – pokud nastane selhání, znázorňuje tento prvek podíl těchto ztracených aktiv, které se měří v procentech. Doba splatnosti (M – maturity) je brána ze dvou pohledů – z pohledu dluţníka a dané transakce, obvykle se měří v letech. Očekávaná ztráta (Expected Loss) - očekává se do budoucnosti na základě charakteristik předem daných. 58

(5.3.2010)

59

IRB – Internal Ratings Based Approach

40

matematické vyjádření očekávané ztráty:60 EL = PD x EAD x LGD Rozlišují se dva stupně metody interních ratingů podle toho, zdali uvedené rizikové parametry banka určuje sama dle svých odhadů nebo jsou stanovovány regulátorem.61 Základní metody IRB – banka stanovuje svými odhady pouze pravděpodobnost defaultu Pokročilá metoda IRB – spoléhá na vlastní odhady banky při určování rizikových parametrů Pokud chce banka zavést IRB přístup, musí splňovat určité předpoklady a oznámit jejich splnění regulátorovi. Prvním předpokladem je schválení systému představenstvem, pravidelné měsíční hlášení managementu o interním ratingu. Velice důleţitý je také počet minimálních ratingových stupňů, kde jednotlivé stupně ratingu musí být přiděleny dluţníku jednotlivě, před poskytnutím úvěru a přezkoumány nezávislým útvarem. Je dále poţadováno shromaţďování dat různého původu – interní (data získaná z vlastních zdrojů), externí (dají se získat od externích ratingových agentur) a data navzájem sdělovaná mezi institucemi. Data musí být získána podobě umoţňující rozřazení dluţníků do různých stupňů a odhalení případných ztrát spojených s danými stupni. Po úspěšném zavedení interního ratingu banka můţe vyuţívat tento systém pro tvorbu rezerv a opravných poloţek, pro stanovení cen úvěrů a pro přidělení vnitřních limitů úvěrové angaţovanosti vůči jednomu klientovi nebo majetkově spjaté skupině klientů.

60

Blahová N., Prezentace z předmětu Finanční řízení bank (21.10.2009)

61

Dvořák P., Bankovnictví pro bankéře a klienty (str.224-225)

41

5.

Současná situace v době finanční krize

Finanční krize nezasáhla jen vývoj bankovního trhu, ale také mimo jiné ovlivnila vývoj makroekonomických agregátů. Ať uţ v malé či velké míře, krize zasáhla kaţdého z nás. Je tedy důkazem, ţe nesprávné řízení rizik bank můţe vést ke katastrofálním důsledkům.

5.1. Vliv finanční krize na bankovní sektor Jasným příkladem, jak by se úvěrová rizika neměla řídit je současná finanční krize ve světě, která propukla v druhé polovině roku 2008 a je zapříčiněná prodejem hypotéčních úvěrů klientům s nízkou bonitou, následným přechodem problémů na finanční trhy, coţ vše vedlo k zahlcení téměř celého světa finanční krizí. První počátky této krize lze však zaznamenat jiţ kolem roku 2000, kdy se americké banky rozhodly sníţit úrokové sazby aţ k 1,75%. Důsledkem toho byla moţnost téměř pro kaţdého získat hypotéku na nemovitost, hlavně dostupnost pro nebonitní klienty. Klient si hodnotu nemovitosti určoval sám bez znaleckého posudku, coţ bylo dalším problémem. Tyto příčiny vedly ke zvýšení poptávky v prostředí realitního trhu. Kolem roku 2005 přišel růst úrokových sazeb téměř k 5,5%. Úrokové sazby byly zvýšeny i stávajícím hypotékám. Vyvrcholením celé situace kolem roku 2008 byla sníţena poptávka po nemovitostech, klienti přestali splácet hypotéky. Řešení přišlo v podobě prodeje tzv. toxických aktiv62 jiným bankám. Banky jako Erste Bank, KBC a Fortis kvůli tomu zaznamenaly finanční problémy a byla nezbytná peněţní pomoc od státních institucí. Do problémů se díky tomu dostaly banky téměř po celém světě a krize zahltila nejen oblast bankovnictví.63 České republiky se krize nedotkla aţ v tak velkém měřítku, protoţe české banky mají stále konzervativní politiku – neobchoduje se zde příliš s deriváty. Dalším záchranným bodem je financování českých bank z nebankovních vkladů klientů, díky kterým je zabezpečena stále dostatečná likvidita.64 Pokles je i přesto zřejmý (viz graf 1).

62

toxická aktiva – vytvoření skupiny problémových aktiv, jejich přeměna v dluhové cenné papíry a následný

prodej na kapitálovém trhu, čímţ se banky ,,otrávily“. 63

Kudláček L., Vznik hospodářské krize: Reálný propad ekonomiky, nebo jen mediální bublina?

(3.9.2009)

42

Graf 1 - vývoj krátkodobých úvěrů 2007-2009 v České republice

zdroj: http://www.blisty.cz/2009/9/11/art48885.html (ze dne 11.9.2009)

5.2. Vliv finanční krize na makroekonomické agregáty Níţe znázorněný graf (Graf 2) zobrazuje vliv finanční krize na makroekonomické agregáty. Graf 2 - vliv finanční krize na makroekonomické agregáty ČR65

zdroj: data poskytnutá ekonomickým úsekem banky

64

Blahová N., Prezentace z předmětu Finanční řízení bank (30.9.2009)

65

GDP je anglickou zkratkou pro Gross Domestic Product (Hrubý domácí produkt), Inflation (inflace),

Unemployment (nezaměstnanost), Real Wages (reálné mzdy)

43

Graf ukazuje na vzrůst nezaměstnanosti a pokles inflace. Tento vztah je dán tzv.Phillipsovou křivkou – s rostoucí mírou nezaměstnanosti dochází k poklesu inflace (viz příloha 2). Dále je vidět, ţe se veličiny v prvním kvartálu roku 2009 začaly prudce měnit, coţ bylo v době, kdy největšího dopadu krize na ekonomiku. Propad průmyslové výroby způsobil prudký pokles hrubého domácího produktu (například sníţení výroby automobilů Škoda), který byl uţ v prvním kvartálu roku 2009 stabilizován.. V následujícím období lze předpokládat stabilnější vývoj těchto makroekonomicých agregátů a různé zdroje hovoří, ţe česká ekonomika jiţ dosáhla svého dna a měla by se nyní ,,ozdravovat“.

44

6.

Případová studie 66

V praktické části se budu zabývat finanční analýzou společnosti CEPS, a.s., která podniká v sektoru energetiky. Dle mého názoru je při sniţování úvěrových rizik nejdůleţitější dobře zanalyzovat informace vypovídající o společnosti. Banka při posuzování ţadatele o úvěr analyzuje nefinanční a finanční informace, vyuţívá úvěrové registry, systém sledování vazeb a vyuţívá scoringových či ratingových modelů. Tato studie se zabývá z důvodu bankovního tajemství pouze analýzou nefinančních a finančních informací.

6.1. Analýza nefinančních informací Nefinanční informace hrají také velmi důleţitou roli při analyzování daného subjektu. Pomocí nich banka můţe odhalit skutečnosti, které se nedají kvantifikovat jako výsledky u finanční analýzy. Nefinanční informace se často hodnotí dle subjektivního hlediska.

6.1.1. Profil firmy Společnost CEPS, a.s. byla zaloţena dne 1.1.1999 a je dceřinou společností dvou firem – Českého plynárenského servisu, s.r.o. a společnosti Tábor a SEPS, a.s. Je členem významných národních profesních organizací – Českého plynárenského svazu a Asociace stavitelů plynovodů a produktovou. Předmětem činnosti je ,,komplexní servis potrubních systémů pro dopravu a rozvod plynů, ropy, ropných produktů a chemických látek. “67 , projektová činnost, koupě zboţí za účelem dalšího prodeje, provádění staveb, jejich rekonstrukce a odstraňování. Společnost provádí své sluţby i mimo Českou republiku jako například na Slovensku, Slovinsku, Belgii a nově zahájila své práce i v Izraeli. Společnost CEPS, a.s. si je plně vědoma, ţe svými pracemi zasahuje do ţivotního prostředí, a proto se snaţí sladit ekonomický růst a ochranu ţivotního prostředí. Eliminaci špatných vlivů na prostředí provádí pomocí monitoringu nebezpečných látek ve vodě při opravách potrubí. Dále pravidelně pečuje o své stroje a vozidla, aby zamezila úniku emisí do ovzduší. Sniţování spotřeby energie a vzniku odpadů také zamezuje případnému dopadu na ţivotní prostředí. 66

CEPS, a.s. (18.10.2009)

67

CEPS, a.s. (18.10.2009)

.

45

Základní kapitál byl stanoven při zakládání na 1mil. Kč, ale kvůli dobrému hospodářskému výsledku v roce 2000 mohla firma v roce 2001 navýšit základní kapitál na 3mil.Kč a v roce 2002 navýšit na 5mil.Kč. Pojištění pro společnost zabezpečuje německá pojišťovna Gerling na případné vzniklé škody na pojistnou částku 10mil.Kč. Obraty trţeb (výkonů z prodeje zboţí) společnosti od počátku analyzovaných let: rok 2005 – 92mil.Kč, rok 2006 – 69mil.Kč, rok 2007 – 66,7mil.Kč, rok 2008 - 108,1mil.Kč. Počet pracovníků se navýšil, od roku 2007 zaměstnává 28 zaměstnanců, oproti původním 25 v roce 2004. Reference bankovních institucí společnost získala od dvou poboček – obě ve městě Tábor, a to od Raiffeisenbank a od Československé obchodní banky. Vzhledem k výše uvedeným nefinančním informacím o společnosti lze usoudit, ţe firma je stabilní. Základní kapitál navýšila stejně jako počet zaměstnanců, coţ vypovídá o rozvoji společnosti. Na trhu působí přes 10let a to je také velice pozitivní. Po prozkoumání těchto informací banka klidně můţe přejít na analyzování finančních informací, protoţe tyto prvotní informace vypovídají o dobré společnosti.

6.1.2. Odvětví CEPS, a.s. je členem Českého plynárenského svazu a Asociace stavitelů plynovodů a produktovodů. Hlavními konkurenty firmy v České republice je přibliţně 18 firem, které mají stejné certifikace ,,G-S4, O“.68 Jsou to například společnosti GASS s.r.o., LBtech, a.s., Kubík, a.s. a jiné. Společnost zařazujeme do odvětví ,,Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody“. Vzhledem ke zmenšování světových zásob ropy, lze označit zemní plyn za palivo budoucnosti. Jeho distribuce je navíc velice ekologická a není závislá na klimatických podmínkách jako distribuce elektřiny či ropy. Hlavní výhodou je vznik menšího mnoţství škodlivin při spalování oproti jiným druhů paliv.69 Pro srovnání uvádím graf ukazatele reálné ekonomiky – hrubý domácí produkt. Tabulka hodnot pro graf je uvedena v příloze 3. 68

Členové ASPP (22.12.2009)

69

Zemní plyn palivem budoucnosti
budoucnosti >(22.12.2009)

46

Graf 3 - podíl odvětví na celkovém HDP

zdroj: vlastní ilustrace na základě údajů z http://apl.czso.cz/pll/rocenka.presmsocas (19.11.2009)

Graf znázorňuje mírný růst podílu daného odvětví na celkovém HDP. Růst podílu ,,plynárenství“ se dá očekávat i v následujících letech.

6.2. Analýza finančních informací Pro vypracování finanční analýzy mám k dispozici čtyři výroční zprávy s rozvahou, výkazem zisků a ztrát a výkazem cash flow.

6.2.1. Horizontální a vertikální analýza 70 Horizontální analýza se pouţívá pro určení meziročních změn v procentech mezi jednotlivými poloţkami bilance. Údaje potřebné pro horizontální a vertikální analýzu jsou přiloţeny v příloze 5 a 6. Během prvních tří období (2005/2008) byla aktiva i pasiva společnosti bez výrazných výkyvů. V období 2007/2008 jsem v rozvaze jak na straně aktiv, tak na straně pasiv zaznamenala velký nárůst oběţných aktiv oproti období 2006/2007, konkrétně poloţky krátkodobých pohledávek, které vzrostly o 714,70% (Kč 38 172 000,-), coţ bylo způsobeno novým zahraničním projektem v Izraeli. Společnost má po čtyři zvolená období přibliţně 180tis.Kč v pohledávkách 180dnů po splatnosti. Zvýšení stavu pohledávek zapříčinil růst krátkodobých závazků o 514,03% (Kč 28 354 000,-). K povšimnutí je i nízká hodnota dlouhodobého nehmotného investičního majetku. V roce 2004/2005 sem patřil software 70

Kislingerová E., Hnilica J., Finanční analýza krok za krokem (str.11-27)

47

(Kč 9 11 5000,-) a výsledky výzkumu (Kč 82 090 000,-). Společnost totiţ úzce spolupracuje s výbornými výzkumnými, vědeckými a vývojovými pracovišti, jako je třeba Vysoká škola chemicko – technologická v Praze a Ústavem plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší. V následujících analyzovaných obdobích se skladba dlouhodobého nehmotného investičního majetku neměnila, pouze její hodnoty mírně narostly. V pasivní bilanci je kromě vysvětleného nárůstu závazků zřejmý i nárůst zákonných rezerv, v předchozích dvou obdobích společnost rezervy nevytvářela, ale v posledním období 2007/2008 vytvořila rezervy ve výši Kč 3 059 000,-. Poloţka bankovní úvěry a výpomoci poklesla od minulého období o 77,83% (Kč 4 384 000,-), společnost tedy splatila část svým závazků vůči bankám. Odloţený daňový závazek se sníţil o 53,98% (Kč 916 000,-) a vznikl rozdílem mezi účetními a daňovými odpisy, účetní odpisy byly tedy niţší, neţ daňové, přesnou částku jsem bohuţel nezjistila. U výkazu zisků a ztrát je významná poloţka trţby za prodej vlastních výrobků a sluţeb, která narostla o 70% (Kč 44 866 000,-) exportem sluţeb, hlavně do Izraele, tím vzrostl i hospodářský výsledek společnosti o 1303%, tj. o Kč 9 552 000,-. Přičemţ nárůst obratu není způsoben vyšší hodnotou podílu materiálové sloţky, ale je to skutečný růst prodaných speciálních sluţeb. Výsledkem toho se stal nárůst objemu přidané hodnoty oproti minulému období o 62% při zachování přidané hodnoty k celkovému obratu společnosti 43,32% (viz vertikální analýza). Vertikální analýza stanovuje podíl jednotlivých poloţek (ať uţ rozvahy, výkazu zisku a ztrát) na jejich celkových hodnotách. Z analýzy je tedy zřejmé, ţe největší nárůst podílu na sumě aktiv budou mít poloţky oběţná aktiva, konkrétně tedy krátkodobé pohledávky v období 2007/2008, kde je podíl 60,21% na celkové sumě aktiv, přičemţ nárůst oproti minulému období 2006/2007 je 45,39%. Největší pokles je u poloţky stálá aktiva – hmotný investiční majetek, kde podíl na celkové sumě aktiv klesl od období 2007/2007 o 39,43% (poměr na celkové sumě měl hodnotu 72,53%) a v období 2007/2008 činí pouze 33,10%. U pasivní strany bilance nejvíce vzrostl poměr poloţky cizí zdroje – krátkodobé závazky o 31,57% tedy na hodnotu. O 16,7% poklesl poměr vlastního kapitálu k celkové sumě pasiv, konkrétně poloţka hospodářského výsledku minulých let – její pokles v období 2007/2008 oproti období 2006/2007 byl o 22,55%, poměr na celkové sumě pasiv tedy činil 22,47%. Výkaz zisků a ztrát má jeden z největších nárůstů v poloţce trţby za prodej vlastních výrobků a sluţeb (nárůst v období 2007/2008 oproti období 2006/2007 o 4,63% na poměr 48

vůči celkové hodnotě pasiv na 101,12%). Provozní hospodářský výsledek narostl o 8,48% na 11,69% a hospodářský výsledek za účetní období od období 2006/2007 narostl o 8,42% na poměr 9,52% k celkové pasivní bilanci. Nejvíce poklesl poměr osobních nákladů na celkové sumě pasiv o 7,14% na 22,94% k celkové sumě pasiv, coţ bylo zapříčiněno sníţením mezd. Graf 4 - poměr poloţek na celkové bilanci

zdroj: vlastní ilustrace

Graf je obrázkem poměru poloţek aktiv a pasiv na celkové bilanci. Firmě narůstají oběţná aktiva, coţ je způsobeno tříletým výrobním cyklem. Firma se proto musí více zaopatřovat cizími zdroji, coţ je z grafu také patrné spolu s poklesem poloţky vlastního kapitálu. V roce 2009 je moţné očekávat pokles oběţných aktiv kvůli dokončení stavebního projektu s růstem vlastního kapitálu a stálých aktiv.

6.2.2. Poměrové ukazatele71 Jak bylo zmíněno v kapitole 2.2.1. Poměrové ukazatele - pomocí poměrových ukazatelů je moţné analyzovat strukturu aktiv v podniku, jejich kvalitu a míru vyuţívání, její solventnost, rentabilitu ale také třeba likviditu. Výpočty těchto ukazatelů jsou porovnávány na základě přibliţných odvětvových hodnot.

71

Sůvová H., Knaifl O. a kol. Finanční analýza I.. (str.61-67)

49

6.2.2.1.

Blok likvidity

Graf 5 - blok likvidity

zdroj: vlastní výpočet

Vypočítané hodnoty u okamţité likvidity se pohybují pod hranicí odvětvových hodnot, z čehoţ plyne, ţe firma nebyla dostatečně schopna krýt svými peněţními prostředky své běţné potřeby, pouze u roku 2005 je tomu naopak. V roce 2008 firma neměla téměř ţádnou hotovostní rezervu. Ukazatel pohotové likvidity byl v prvních dvou letech analýzy nedostačující, nedosahoval ani minimálních hodnot, čímţ mohl mít podnik platební potíţe. V roce 2007 a 2008 byly hodnoty přijatelné. V roce 2007 na 1 Kč běţných závazků připadala 1,18 Kč pohotového oběţného majetku, v roce 2008 to bylo dokonce 1,32 Kč na 1 Kč běţných závazků. Firma nedisponuje ani přílišným mnoţstvím zásob vzhledem k tomu, ţe ukazatele pohotové a běţné likvidity jsou přibliţně stejné. Výsledky běţné likvidity jsou ve všech letech pod odvětvovou hranicí a to znamená, ţe firma není dostatečně schopna uspokojit své věřitele, pokud by v určitém okamţiku proměnila svá oběţná aktiva na hotovost. Znamená to také, ţe není dostatečně solventní. Z analýzy likvidity je zřejmé, ţe firma má velmi málo hotovosti, coţ nemusí být vţdy špatné, značí to velkou míru vyuţití podnikových aktiv, avšak je zde nebezpečí, ţe v budoucnosti by firma mohla mít problémy okamţité splácet své závazky. 50

Graf 6 - doba obratu pohledávek a zásob

zdroj: vlastní výpočet

Doba obratu pohledávek během analyzovaných let rostla, největší nárůst je od roku 2007 do roku 2008. Vysoký nárůst je spojen s realizací dlouhodobějšího projektu v Izraeli, který má být napojen na podmořský plynovod v Aškelonu a Aškodu. Vysoké hodnoty v posledním roce jsou znakem pro větší potřebu úvěru. Vázanost zásob v podniku je velice nízká, coţ je trendem dnešní doby – systém zásobování JUST IN TIME72. Vypočítané hodnoty svědčí o velice příznivém vývoji podniku. Firma neváţe své materiálové a finanční zdroje v podniku, čímţ zvyšuje svou rentabilitu.

6.2.2.2.

Blok solventnosti

Tabulka 2 - blok solventnosti

celková zadluženost (%) koeficient samofinancování (%) úrokové krytí doba obratu aktiv (dny)

2005 2006 2007 2008 43,6% 33,8% 35,6% 55,3% 54,2% 63,9% 61,7% 45,0% 28 15 8 36 138 179 201 238

zdroj: vlastní výpočet

Vypočítané hodnoty celkové zadluţenosti jsou přijatelné, kromě roku 2008, kdy uţ je zadluţenost o 5,3% nad odvětvovou hodnotou. Od roku 2007 do roku 2008 vysoce narostla 72

cílem této metody je minimalizovat skladové zásoby a řídit se dle nabídky a poptávky

51

a je tedy vzhledem k výkonům draţší. Tento rok by mohl být pro získání úvěrů pro firmu sloţitější, nebo by měl stanoveny mnohem vyšší úroky. Co se týče koeficientu samofinancování, v roce 2008 prudce klesl a to by mohlo znamenat pokles finanční stability firmy. Od roku 2005 do roku 2007 se firma z větší části financuje sama a není tolik závislá na svých věřitelích. Hodnota úrokového krytí nad 8 znamená bezproblémový podnik, podnik je tedy ve všech letech schopen rychle hradit své závazky z úvěrů a má velkou šanci získat nový úvěr. Doba obratu aktiv se v průběhu 4 analyzovaných zvyšuje a to není příliš pozitivní. Počet dní by se naopak měl sniţovat. Zvyšování počtu dní obratu je způsobeno niţším vyuţíváním aktiv.

6.2.2.3.

Blok rentability

Graf 7 - blok rentability

zdroj: vlastní výpočet

Černé přímky v grafu značí průměrné hodnoty odvětví energetiky, z roku 2008 jsem hodnoty nenalezla (Odvětvové hodnoty viz kapitola 2.2.1. Poměrové ukazatele). Převáţně firma dosahuje odvětvových hodnot, pouze rok 2007 je naprosto nedostačujícím. Korunu vloţeného kapitálu firmy přinášela během roku 2006 a 2007 stále menší část zisku (ukazatel ROA). Rok 2008 byl zlepšením a přinášel na jednu korunu vloţeného kapitálu zisk 0,175. Rentabilita aktiv se během prvních tří let sniţuje na úrok rentability trţeb Výnosnost kapitálu (ROE) byla nejlepší v prvním roce (2005) a dále v roce posledním (2008). V prvním roce byla hodnota vysoce nad hodnotou odvětvovou.

52

V roce 2008 firma dosáhla největšího zisku na jednu korunu trţeb – 9,4 haléřů. Hodnoty rentability trţeb jsou ve všech letech dle odvětví pod průměrem. I v tomto grafu lze vysledovat dlouhý výrobní cyklus firmy – tříletý cyklus způsobený dlouhodobými projekty.

6.2.2.4.

Zhodnocení výsledků analýzy

Společnost podniká v odvětví, které je do budoucnosti velice perspektivní a je téměř jisté, ţe plyn bude nutný pro náš ţivot vţdy. Z nefinančních údajů jsem usoudila, ţe je firma stabilní společností podnikající dlouhou dobu, bez přílišných změn ve struktuře společnosti. S postupem času CEPS, a.s. dostala zakázky v zahraničí, s čímţ se stává konkurenceschopnější. Zjištěné nefinanční údaje jsou pro mne známkou stabilní společnosti. Analyzováním firmy pomocí finančních ukazatelů jsem došla k následujícím závěrům. Příčina strnutí firmy, kdy doba obratu trţeb je delší neţ jeden rok, se uvnitř cyklu projevuje ve výkazech jako stádium rozpracovanosti zakázek, případně odprodeje dlouhodobého projektu. Obrat se v posledních dvou letech výrazně změnil, prudce vzrostl poslední rok analýzy. Způsobeno to bylo zvýšením exportu poskytovaných sluţeb, coţ také ovlivnilo nárůst pohledávek, trţeb a hospodářského výsledku. Naopak společnost sníţila své závazky vůči bankám splacením části úvěrů. Z poměrových ukazatelů lze vyčíst nedostatečnou likviditu téměř ve všech obdobích, coţ můţe společnost dostat do problémů se splácením svých závazků. Příčinou je rozdíl mezi splatností pohledávek a závazků – s novými projekty vzrostla doba splatnosti pohledávek, kdeţto závazky musí společnost hradit ve stejných lhůtách jako dříve. Návrhem na zlepšení likvidity by mohlo být vybírání záloh za prováděné projekty. Celková zadluţenost v bloku solventnosti je pouze v posledním roce nad doporučenou hodnotu, pouze na základě tohoto období, by banka mohla s poskytnutím úvěru váhat. Ostatní hodnoty jsou uspokojivé – firma se z větší části financuje sama, coţ je dobrým znakem pro věřitele, ţe firma není příliš zadluţená. Firmu lze tedy podle ukazatelů zadluţenosti hodnotit jako stabilní, protoţe vytváří i dostatečný zisk na krytí úroků z úvěrů.

53

Rentabilita uvnitř výrobního cyklu je po porovnání s odvětvím nedostačující, ale po dokončení cyklu provedené sluţby dochází k její koncentraci. Firma by mohla svou rentabilitu zvýšit na úkor zvýšení zadluţenosti, kterou má v pozitivních hodnotách. Z výsledků analýzy vyšla firma jako konkurenceschopná. Rozhodně bych ale doporučila zvýšit likviditu například zavedením částečných plateb předem u prováděných projektů, aby firma dosahovala aspoň doporučených hodnot. Zvýšení zadluţenosti přijetím nového úvěru by mohlo pomoci firmě realizovat více zakázek a být ziskovější. Pokud by se banka rozhodovala pro poskytnutí úvěru této firmě, myslím, ţe by neměl být problém úvěr poskytnout, protoţe je firma stabilní, má dlouhou historii a finanční analýza poukázala také na finanční zdravost.

54

Závěr Kaţdá banka se snaţí dosáhnout co největšího zisku. Aby mohla splnit tuto vizi, je nezbytně nutné, aby se pokusila co nejlépe rozpoznat a řídit rizika, která ji ohroţují. dle Zákona o bankách (č.121/1992 Sb) je primární činností banky (kromě přijímání vkladů) poskytování úvěrů. Bance z tohoto obchodu plyne úvěrové riziko a jeho dopady tedy musí co nejvíce minimalizovat, protoţe úvěrové obchody jí přináší značnou část jejich příjmů. Cílem této práce bylo popsat úvěrové riziko, nástroje pro jeho minimalizaci a provést finanční analýzu společnosti, jakoţto praktický náhled na metodu řízení úvěrového rizika. Nejprve jsem se zabývala samotným vysvětlením úvěrového rizika, a jaké je jeho dělení. Úvěrový proces, jakoţto jeden ze základních způsobů jak řídit úvěrové riziko, je vysvětlen v následující kapitole v tělu práce, kde jsem popsala dílčí kroky procesu od samotné ţádosti klienta o úvěr aţ po monitoring úvěru, kde jsem chtěla dát mimo jiné důraz na nezbytnost prověření bonity klienta různými metodami, aby si banka byla jista klientovou úvěruhodností. Poskytnutí úvěru vţdy nemusí končit řádným a včasným splacením, a proto jsou dále přiblíţeny moţnosti, jak vyřešit problémový úvěr pomocí několika různých metod, které banky vyuţívají nejčastěji. Obecně jsem také vymezila moţné nástroje pro sníţení úvěrového rizika, jako je například klasifikace pohledávek spojená s tvorbou opravných poloţek či dodrţování pravidel Basel II a další uvedené. Vzhledem k aktuálnosti daného tématu také bakalářská práce objasňuje příčiny vzniku celosvětové finanční krize, která měla své počátky v bankovním sektoru. Finanční analýzou společnosti jsem poukázala na praktickou moţnost, jak by mohlo vypadat analyzování ţadatele o úvěr – společnosti CEPS, s.r.o. Kvůli bankovnímu tajemství jsem pouze analyzovala finanční a nefinanční informace o uvedené společnosti. Metody jako scoringový model, náhled do úvěrových registrů, nebo systém sledování vazeb jsou pouze popsány teoreticky. Analýza byla provedena vlastními výpočty a na základě zkušeností z výkonu praxe v bance. Variant, jak banka můţe a dle zákona musí řídit úvěrové riziko, je mnoho. Řízení rizik je nejen ochranou pro banky, ale i pro nás – drobné střadatele, a aby bankovní sektor mohl fungovat bez závaţných problémů a ohroţení, musí banky pozorně všechna rizika sledovat a včas eliminovat jejich dopady.

55

Seznam pouţité literatury Tištěné monografie: 1.

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky : právně, daňově, účetně. 3. rozš. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 135 s. ISBN 978-80-247-1816-3

2.

BLAHA SID, Zdenek; JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Jak posoudit finanční zdraví firmy. 3. vyd. Praha 3 : Managament Press, 2006. 194 s. ISBN 80-7261-145-3.

3.

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. rozš. vyd. Praha 1 : Linde Praha, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X.

4.

KAŠPAROVSKÁ, Vlasta, et al. Řízení obchodních bank : vybrané kapitoly. PhDr. Marcela Palíšková. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. 339 s. ISBN 80-7179-381-7.

5.

KISLINGEROVÁ, Eva; HNILICA, Jiří. Finanční analýza krok za krokem.1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2005. 137 s. , 2. ISBN 80-7179-321-3.

6.

KŘÍZ, Petr; NAVRÁTIL, Vlastimil, VEDLICH, Joseph. Zásady řízení úvěrů. 1. vyd. Praha : Management Press, 1999. 110 s. ISBN 80-85943-91-3.

7.

MÁČE, Miroslav. Platební styk : klasický a elektronický. 1. Praha : Grada Publishing, 2006. 220 s. ISBN 80-247-1725-5.

8.

MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda, TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví/Basic principles of banking. 1. vyd. [s.l.] : Karolinum, 2008. 628 s. ISBN 978-80-246-1500-4.

9.

NAVRÁTIL, Vlastislav; VEDLICH, Joseph. Úvod do řízení úvěrového rizika. 1. vyd. Praha : Price Waterhouse, 1994. 315 s. ISBN 80-85603-49-7.

10.

PAVELA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2008. 279 s. ISBN 978-80-7265-1405.

11.

POLOUČEK , Stanislav. Bankovnictví : Bankovnictví / Stanislav Polouček a kol.. 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.

12.

SEKERKA, Bohuslav. Řízení bankovních rizik. 1998. vyd. Praha : Profess Consulting, 1998. 200 s. ISBN 80-85235-56-0.

13.

SŮVOVÁ , Helena; KNAIFL, Oldřich. kol. Finanční analýza I.. 1. vyd. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2008. 181 s. ISBN 978-80-7265-133-7.

14.

VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika. 4.vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009. 516 s. ISBN 978-80-7357-478-9. 56

Periodika 15.

Výhody alternativního financování - factoring. E15 : speciál - faktoring a správa pohledávek. 19.3.2009, 55, s. 2-4

Internetové zdroje 16.

BASEL II [online]. Net Guard, c2008 [cit. 2009-07-21]. Dostupný z WWW: .

17.

Centrální registr dlužníků: Jak postupovat při vymáhání pohledávek-správný postup při vymáhání pohledávek [online]. [2010] [cit. 2010-02-14]. Dostupný z WWW: .

18.

CEPS a.s. [online]. 2002 [cit. 2010-03-05]. Opravy a rekonstrukce vysokotlakých potrubí za provozu. Dostupné z WWW: .

19.

CEPS a.s. [online]. 2002 [cit. 2010-03-05]. Stresstesty a tlakové hydraulické zkoušky vysokotlakých potrubí. Dostupné z WWW: .

20.

CEPS a.s. [online]. 2002 [cit. 2010-03-05]. Výroční zprávy. Dostupné z WWW: .

21.

CEPS, a.s. [online].[cit. 2009-10-18]. Dostupný z WWW: .

22.

Credit Info Solutions [online].[cit. 2009-08-21]. Dostupný z WWW: .

23.

Czech Banking Credit Bureau [online]. 2009 [cit. 2009-08-27]. Dostupné z WWW: .

24.

Czech Credit Bureau [online]. c2009 [cit. 2009-08-20]. Dostupný z WWW: .

25.

Český statistický úřad [online]. 30.6.2009 [cit. 2010-03-05]. Ekonomické výsledky průmyslu ČR v letech 2004 aţ 2007. Dostupné z WWW: <www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BC7/$File/80060951.pdf >.

26.

Český statistický úřad [online]. 30.6.2009 [cit. 2010-03-05]. Ekonomické výsledky průmyslu ČR v letech 2004 aţ 2007. Dostupné z WWW: <www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BA9/$File/80060952.pdf>. 57

27.

Český statistický úřad [online]. 30.6.2009 [cit. 2010-03-05]. Ekonomické výsledky průmyslu ČR v letech 2004 aţ 2007. Dostupné z WWW: <www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BC1/$File/80060953.pdf>.

28.

Členové ASPP [online].[cit. 2009-12-22]. Dostupný z WWW: .

29.

ČNB [online]. 2003 [cit. 2009-07-27]. Dostupný z WWW: .

30.

EDISON : Bonds and debt rating [online]. 2006, 26.1.2010 [cit. 2010-03-05]. Dostupné z WWW: .

31.

Ekonomická krize - pohled odborů III. Britské listy [online]. 2009 [cit. 2009-09-11]. Dostupný z WWW: . ISSN 12131792.

32.

Idnes.cz : finance [online]. 24.3.2003 [cit. 2010-03-05]. Ratingová stupnice pro dlouhodobý kreditní rating. Dostupné z WWW: .

33.

KADLČÁKOVÁ, Narcisa; SŮVOVÁ, Helena. Dopady jednotlivých přístupů. Bankovnictví: Měnová politika [online]. 2002 [cit. 2009-08-02], s. 24. Dostupný z WWW: .

34.

KADLČÁKOVÁ, Narcisa; SŮVOVÁ, Helena. Přehled úvěrových modelů: Regulatorní a modelový přístup k úvěrovému riziku v bance, 2. část. Bankovnictví: Měnová politika [online]. 2002 [cit. 2009-08-02], s. 26. Dostupný z WWW:

35.

KADLČÁKOVÁ, Narcisa; SŮVOVÁ, Helena. Regulatorní a modelový přístup k úvěrovému riziku. Bankovnictví: Měnová politika [online]. 2002 [cit. 2009-08-02], s. 16. Dostupný z WWW: .

36.

KOLLÁR, Miroslav. Můţe Basel II vše spasit?. Euro [online]. 2007 [cit. 2009-0722], s. 85. Dostupný z WWW: 58

. 37.

KUDLÁČEK, Lukáš. Vznik hospodářské krize: Reálný propad ekonomiky, nebo jen mediální bublina?. Vel´ká epocha [online]. 2009 [cit. 2009-09-03]. Dostupný z WWW: .

38.

Kurzy.cz : Nezaměstnanost v ČR, vývoj ,rok 2010 [online].2010 [cit. 2010-01-29]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-8688.

39.

M000104a Hrubá přidaná hodnota podle odvětví [online]., 19.11.2009 [cit. 2009-1119]. Dostupný z WWW: .

40.

MAZLOVÁ, Tamara. Vyuţijte BPM nástroje pro analýzu procesů : Příklad vyuţití BPM při nasazení systému správy dokumentů a obsahu. IT SYSTEMS [online]. 2007, č. 11 [cit. 2009-08-14]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-615X.

41.

Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2007 [cit. 2010-02-15]. Finanční analýza průmyslu a stavebnictví za rok 2007. Dostupné z WWW: .

42.

Nebankovní registr klientských informací [online]. 2004 [cit. 2010-08-15]. Dostupné z WWW: .

43.

Podnikatel.cz : Finance [online]. 2007 [cit. 2009-09-11]. Jak a faktoring. Dostupné z WWW: . ISSN 18028012.

44.

Raiffeisen Bank : Úvěry a financování [online]. 2008 [cit. 2010-03-05]. Dostupné z WWW: .

45.

SOLUS [online]. Studio GAT, 10.8.2009 [cit. 2009-08-15]. Dostupný z WWW: .

46.

SOLUS: Členové [online]. Studio GAT, 10.8.2009 [cit. 2009-08-15]. Dostupný z WWW : .

47.

SPILKA, Jan. Rating jako zdroj informací. Měšec.cz [online]. 2007 [cit. 2009-0819]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-4414. 59

48.

Systém sledování vazeb [online]. Credit info Solutions, [cit. 2009-08-20]. Dostupný z WWW: .

49.

Zemní plyn palivem budoucnosti. Hospodářské noviny [online]. 2005 [cit. 2009-1222]. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-6686.

Legislativní zdroje 50.

Opatření ČNB č.3 ze dne 30.7.2002 O řízení úvěrového rizika v bankách

51.

Vyhláška ČNB č. 164/2002

52.

Zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád

53.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

54.

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

55.

Zákon č.182/2006 Sb., insolvenční zákon

56.

Zákon č.191/1950 Sb., směnečný a šekový

57.

Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník

58.

Zákon č.593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu

Semináře 59.

BLAHOVÁ, Naděţda. [cit.30.9.2009].Prezentace z předmětu Finanční řízení bank

60.

BLAHOVÁ, Naděţda. [cit.21.10.2009].Prezentace z předmětu Finanční řízení bank

61.

PEŠEK, Aleš. [cit.25.9.2009]. Interní školení banky

60

Seznam pouţitých obrázků, grafů, tabulek, příloh Obrázek 1 - úvěrový proces ............................................................................................................................. 12 Obrázek 2 - příklad členů SOLUS ...................................................................................................................... 18 Obrázek 3 - příklad členů BRKI ......................................................................................................................... 20 Obrázek 4 - příklad členů NRKI ........................................................................................................................ 20 Obrázek 5 - schéma SSV .................................................................................................................................. 21 Obrázek 6 - průběh faktoringu ........................................................................................................................ 26 Obrázek 7 - výpočet opravných položek .......................................................................................................... 36 Obrázek 8 - hodnocení ratingových agentur Moody´s and Standard & Poor´s ............................................... 39

Graf 1 - vývoj krátkodobých úvěrů 2007-2009 v České republice .................................................................... 43 Graf 2 - vliv finanční krize na makroekonomické agregáty ČR ........................................................................ 43 Graf 3 - podíl odvětví na celkovém HDP .......................................................................................................... 47 Graf 4 - poměr položek na celkové bilanci ....................................................................................................... 49 Graf 5 - blok likvidity ........................................................................................................................................ 50 Graf 6 - doba obratu pohledávek a zásob ....................................................................................................... 51 Graf 7 - blok rentability ................................................................................................................................... 52

Tabulka 1 - koeficient pro výpočet opravných položek .................................................................................... 36 Tabulka 2 - blok solventnosti ........................................................................................................................... 51

Příloha 1 - žádost o podnikatelský úvěr ........................................................................................................... 62 Příloha 2 - Phillipsova křivka ............................................................................................................................ 66 Příloha 3- tabulka hodnot pro graf ukazatelů reálné ekonomiky .................................................................... 67 Příloha 4 - rozvaha společnosti CEPS, a.s......................................................................................................... 68 Příloha 5 - výkaz zisků a ztrát společnosti CEPS, a.s. ....................................................................................... 69 Příloha 6 - výkaz cash flow společnosti CEPS, a.s. ........................................................................................... 70 Příloha 7 - horizontální analýza rozvahy společnosti CEPS, a.s. ...................................................................... 71 Příloha 8 - vertikální analýza rozvahy společnosti CEPS, a.s. ........................................................................... 72 Příloha 9 - horizontální analýza výkazu zisků a ztrát společnosti CEPS, a.s. .................................................... 73 Příloha 10 - vertikální analýza výkazu zisků a ztrát společnosti CEPS, a.s. ...................................................... 74 Příloha 11 - ekonomické výsledky kategorie E - výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody ............................... 75 Příloha 12 - fota z projektů společnosti CEPS, a.s. ........................................................................................... 75

61

Příloha 1 - ţádost o podnikatelský úvěr

Tato ţádost o úvěr je v elektronické podobě k nalezení u společnosti RaiffeisenBank na

62

63

64

65

Příloha 2 - Phillipsova křivka

Phillipsova křivka vychází ze studie A. W. Phillipse, který studoval údaje o nezaměstnanosti a nominálních mzdách. Vztah ukazuje, ţe pokud je nízká míra nezaměstnanosti, existuje větší konkurence mezi zaměstnavateli při hledání nových zaměstnanců, protoţe odbory se snaţí klást nároky na zvýšení mezd. Naopak - jakmile míra nezaměstnanosti roste, je konkurence větší mezi zaměstnanci, poţadavky na mzdy jsou na nízké úrovni a pracovníci usilují o udrţení dosavadního zaměstnání. Ekonomové rozlišují krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovu křivku. Z křivky vyplývá nutnost rozhodnutí ze strany vlády a centrální banky, zda budou směřovat ekonomiku k nízké míře nezaměstnanosti, avšak za cenu vysoké inflace nebo naopak. Krátkodobá křivka ukazuje na nepřímou úměru mezi inflací a nezaměstnaností. Znamená to, ţe míra nezaměstnanosti určuje úroveň tlaku poptávky v ekonomice a Phillipsova křivka odráţí trţní tlaky na růstu nominálních mezd. Tito dva ekonomové došli k závěru, ţe v krátkém období je Phillipsova křivka klesající a v dlouhém je zcela svislá. Pro ekonomický vývoj má význam dlouhodobá křivka, kde se skutečná míra inflace rovná očekávané míře inflace a skutečná míra nezaměstnanosti

73

přirozené

míře

VLČEK, Josef. Ekonomie a ekonomika (str.415-419)

66

nezaměstnanosti.73

Příloha 3- tabulka hodnot pro graf ukazatelů reálné ekonomiky 2005

2006

2007

2008

2983900

3222400

3535500

3689000

103791

126018

135391

160431

2005

2006

2007

2008

HDP

100%

100%

100%

100%

výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody

3,48%

3,91%

3,83%

4,35%

hrubý domácí produkt (mil.Kč) výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (mil.Kč)

zdroj: (19.11.2009)

67

Příloha 4 - rozvaha společnosti CEPS, a.s. v tis.Kč. Položka rozvahy

31.12.2008

31.12.2007

31.12.2006

31.12.2005

AKTIVA CELKEM

72269

36044

33628

35242

0

0

0

0

24245

26354

28254

28769

326

210

171

192

23919

26144

28083

28577

finanční investice

0

0

0

0

vklady v podnicích s rozhodujícím vlivem

0

0

0

0

C. oběžná aktiva

47745

9423

5025

6284

zásoby

3185

2925

1484

1359

dlouhodobé pohledávky

0

0

0

0

krátkodobé pohledávky

43513

5341

3392

1263

finanční majetek

1047

1157

149

3662

D. ostatní aktiva

279

267

349

189

PASIVA CELKEM

72269

36044

33628

35242

A. vlastní kapitál

32522

22238

21505

19098

základní kapitál

5000

5000

5000

5000

kapitálové fondy

0

0

0

0

fondy tvořené ze zisku

1000

1000

1000

1000

hospodářský výsledek minulých let

16237

15505

13098

7393

hospodářský výsledek účetního období

10285

733

2407

5705

B. cizí zdroje

39959

12846

11377

15354

rezervy

3059

0

0

1800

dlouhodobé závazky

0

0

0

0

krátkodobé závazky

33870

5516

5237

7410

bankovní úvěry a výpomoci

1249

5633

4834

5455

odložený daňový závazek

781

1697

1306

689

C. ostatní pasiva

788

960

746

790

A. pohledávky za upsané vlastní jmění B. stálá aktiva nehmotný investiční majetek hmotný investiční majetek

zdroj: výroční zpráva společnosti CEPS, a.s. (5.3.2010)

68

Příloha 5 - výkaz zisků a ztrát společnosti CEPS, a.s. položka výkazu zisků a ztrát

v tis.Kč 31.12.2008 108074

31.12.2007 66764

31.12.2006 68888

31.12.2005 92051

109286

64420

67757

91977

-1212

1505

95

-260

0

839

1036

334

61261

37812

42588

61238

přidaná hodnota

46813

28952

26300

30813

osobní náklady

24791

20084

18433

19333

odpisy nehmotného a hmotného

4467

4765

4307

3308

0

0

0

0

3059

3

-1840

-1760

jiné provozní výnosy, tržby z prodeje HM

271

343

818

278

jiné provozní náklady, zůstatková cena

1777

1961

1961

1702

351

340

344

310

12639

2142

3913

8198

výnosové úroky

8

7

7

16

nákladové úroky

350

371

264

294

jiné finanční výnosy

38

19

1

3

jiné finanční náklady

395

175

154

173

hospodářský výsledek z finančních operací

-699

-520

-410

-448

daň z příjmů za běžnou činnost

1777

889

1096

2045

hospodářský výsledek za běžnou činnost

10285

733

2407

5705

mimořádné výnosy

0

0

0

0

mimořádné náklady

0

0

0

0

mimořádný hospodářský výsledek

0

0

0

0

10285

733

2407

5705

výkony a prodej zboží tržby za prodej vlastních výrobků a služeb změna stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby aktivace výkonová spotřeba a náklady na prodané zboží

investičního majetku zúčtování rezerv,opravných položek a časového rozlišení provozních nákladů zúčtování rezerv,opravných položek a časového rozlišení provozních výnosů

prodaného HM daně a poplatky provozní hospodářský výsledek

včetně daně z příjmů za běžnou činnost

hospodářský výsledek za účetní období

zdroj: výroční zpráva společnosti CEPS, a.s. (5.3.2010)

69

Příloha 6 - výkaz cash flow společnosti CEPS, a.s. Položka výkazu cash flow

v tis.Kč 31.12.2008 31.12.2007 31.12.2006 31.12.2005

P. stav peněžních prostředků na začátku období

1157

149

3662

-351

A. peněžní toky z provozní činnosti

7621

5705

221

12158

B. peněžní toky z investiční činnosti

-2431

-2949

-3113

-6721

C. peněžní toky z finanční činnosti

-5300

-1748

-2323

-1425

F. čisté zvýšení peněžních prostředků

-110

1008

-5215

4014

1047

1157

-1553

3661

R. stav peněžních prostředků na konci účetního období

zdroj: výroční zpráva společnosti CEPS, a.s. (5.3.2010)

70

Příloha 7 - horizontální analýza rozvahy společnosti CEPS, a.s.

zdroj: vlastní výpočet

71

Příloha 8 - vertikální analýza rozvahy společnosti CEPS, a.s.

zdroj: vlastní výpočet

72

Příloha 9 - horizontální analýza výkazu zisků a ztrát společnosti CEPS, a.s.

zdroj: vlastní výpočet

73

Příloha 10 - vertikální analýza výkazu zisků a ztrát společnosti CEPS, a.s.

zdroj: vlastní výpočet

74

Příloha 11 - ekonomické výsledky kategorie E - výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody CZSO.CZ ROA ROE ROS

2005 5,29% 8,73% 10,56%

2006 6,18% 10,05% 10,19%

2007 8,26% 14,25% 12,64%

2008 -

zdroj: <www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BC7/$File/80060951.pdf> (5.3.2010) <www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BA9/$File/80060952.pdf> (5.3.2010) <www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BC1/$File/80060953.pdf> (5.3.2010)

Příloha 12 - fota z projektů společnosti CEPS, a.s.

zdroj: (5.3.2010) (5.3.2010)

75