ÚVODNÍK. Věty o maminkách. ...informací, inspirace a nápadů pro přátele a členy Klubu pro rodiče a děti K2 2. ČÍSLO, BŘEZEN 2010

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

10:19 PM

Page 1

2. ČÍSLO, BŘEZEN 2010

...informací, inspirace a nápadů pro přátele a členy Klubu pro rodiče a děti K2

Věty o maminkách ...jenom máma umí poslat objetí poštou a osušit slzy po telefonu...

ÚVODNÍK

Naše malé Klubko se prokutálelo závějemi, sněhem a mrazem a teď již netrpělivě vyhlíží jaro. Ne že by zima nebyla zajímavá – Klub K2 navštívil Mikuláš s celou svou družinou. Naštěstí děti, rodiče i lektorky z Klubu K2 – všichni byli tak hodní, že by si je čert nemohl odnést i kdyby chtěl. A on nechtěl, takže vše dobře dopadlo.Vánoční divadélko i koncert se také moc povedly a my všechny jsme se už těšily na náš klubový vánoční večírek. Sešly jsme se na malé posezení v Klubu K2 – což mělo i ten báječný efekt, že naše milé vedení uznalo, že s topením opravdu není něco v pořádku – toto zjištění se projevilo přinesením dvou malých kamínek a následným telefonátem topenářům :-)) – kde se popíjel čaj, medovina i šampaňské – a toho bylo opravdu potřeba, neboť nám Ježíšek přinesl dárek v podobě schváleného grantu. A přestože v prvních okamžicích nebylo jisté, zda převládá radost nebo zděšení nad tou spoustou práce, která z toho plyne – slavnostní nálada a nadšení nakonec zvítězily. Možná za to mohla i vyhlídka dvou týdnů volna, které následovaly. Po svátcích jsme se opět pustily do práce a Vy jste mohly navštívit přednášky O způsobech usměrňování dětské agresivity nebo O kojení a příkrmech. Únor byl doslova nabitý událostmi a zajímavými přednáškami. Např. O sourozeneckých vztazích, Udržování partnerského vztahu nebo Jak mluvit s dětmi, aby poslouchaly a jak poslouchat, aby s námi děti mluvily. Dětský karneval je již tradicí a není jisté, zda si ho užívají víc děti nebo dospělí. Co se mě týče, klidně by mohl být karneval častěji. V únoru se také rozjela Malá rodičovská akademie, což je cyklus pěti přednášek na různá témata a samozřejmě pod vedením odborníků. A copak nás – a také Vás – čeká a nemine? Navštíví nás – a to hned dvakrát – Divadélko Kůzle. Obě představení jsem několikrát viděla a jsou moc krásná, poučná a zábavná... Jen pozor na písničky, jsou strašně chytlavé :-) Mimo zábavy pro dětičky tu budou připraveny zajímavé přednášky pro maminky – např. O dětském strachu, vzdoru nebo neklidu. V dubnu se i k nám přiženou Velikonoce, což je skvělá zpráva pro ty z nás, kdo každý den vymýšlíme – co s dětmi malovat. Přiznám se, že ze sněhových vloček a sněhuláků jde zima už i na papíře, a proto nastal čas na barevná jarní témata. Velikonoce jsou v tomto směru velmi vděčné, a tak se maminky z Dětského klubu mohou těšit na kraslice, pomlázky a kuřátka všech barev a velikostí. A jsem si jistá, že ani naše Dílnička nenechá tyto svátky bez povšimnutí. Bez povšimnutí neprojdou ani narozeniny Klubu K2. Tímto jste všichni srdečně zváni na oslavu s dorty, klauny a spoustou legrace. Užijí si rodiče i děti, proto přijďte a pobavte se spolu s námi. Do té doby si můžete otevřít Klubko a dozvědět se o nás něco víc. Příjemnou zábavu... Eliška Kaplanová

...matky jsou ti lidé, kteří za vámi běží, pokřikují a mávají věcmi, které jste zapomněli... ...láska je nádherná věc, ale občas člověk potřebuje klidnou kuchyň, šálek kávy a svou matku... ...maminky vlastní kouzelné lepidlo, kterým dokáží slepit rozbité kousky dohromady... ...mateřská láska je podobnější pružné oceli než pírkům... ...mateřská láska je záležitost, která přiměje matku třást dítětem jako krysou, když málem vběhlo rovnou pod auto... ...mateřská láska je přesvědčení, ze všechny její ratolesti jsou labutě. Což je jediný způsob, jak pozvednout duši dítěte, které je přesvědčené, že je ošklivé káčátko... ...matky jsou jako knoflíky – drží svět pohromadě... ...dobré matky dají dětem plátno a štětec a nechají je namalovat vlastní obraz... Pam Brownova

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:57 PM

Page 2

PŘEDSTAVUJEME VÁM... Marta se objevuje v Klubu K2 velmi často. Vede kurzy pro miminka a je lektorkou v Dětském klubu. Mimo práce s dětmi vede kurzy afrického tance a samozřejmě pečuje o své dvě vlastní děti. Kdo ji zná, ví, že má neustále dobrou náladu a spoustu energie, která se snadno přenáší na každého v její blízkosti. Mám to potěšení se s ní setkávat v Dětském klubu, a proto bych ji ráda představila i těm rodičům, kteří ji ještě nestihli v Klubu K2 potkat. Vzhledem k množství času, který byl dispozici – resp., který k dispozici vůbec nebyl – jsme na sebe části rozhovoru halekaly uprostřed rozdováděných dětí nebo na cestě po telefonu. Nakonec se však podařilo dát vše úspěšně dohromady a výsledek máte právě před sebou. Dámy a pánové, Marta... Jak ses dostala ke spolupráci s Klubem K2? Přes moji kamarádku, která v Klubu K2 vedla kurzy přede mnou. Co máš na Klubu K2 ráda? Myslíš, že je něčím výjimečný? Určitě je to kolektiv úžasných žen, se kterými se v práci ráda potkávám. Panuje zde rodinná atmosféra, klid a pohoda. Co víc si může člověk v dnešní době přát. Jak bys popsala své kurzy? Ráda vytvářím prostor a atmosféru, ve které se maminky i jejich děti mohou cítit uvolněně a svobodně. Základem je pro mě kruh, v němž maminky – někdy i tatínci – zpívají a tančí. Vždycky je důležité, aby se nejdříve cítila dobře maminka (tatínek–rodič) a potom je snadné, aby se cítilo dobře i jejich děťátko. Když chceme po dítěti, aby se drželo v kruhu za ruku a zpívalo, musíme mu to nejdříve ukázat a jít mu jako rodiče příkladem. Takže po rodičích chci, aby se aktivně zapojovali, i když jejich dítě třeba nechce. Říkám: „Je důležité, že Vás Vaše dítě vidí, že zpíváte a tančíte.“ To vidím jako největší přínos: že nás děti vidí, jak spolu s maminkami společně zpíváme a užíváme si to. Často se setkávám s rodiči, kteří přicházejí s tím, že neumějí zpívat. Ráda v té chvíli zmiňuji africké přísloví: „Kdo umí mluvit, umí zpívat, kdo umí chodit, umí tančit“

Důležité je, aby rodiče dali dětem pokud možno maximální svobodu pohybu a nenutili děti na co ještě nejsou zralé – např.: neposazovali ho, dokud ještě samo nesedí; nevodili ho za ručičky, když ještě nechodí. Myslíš, že jsou kurzy pro miminka přínosné i pro maminky? Právě že mám občas pocit, že je to hlavně kurz pro maminky, když se v kurzu maminky skamarádí a vídají se a navštěvují i mimo cvičení. Je to potom cítit i na atmosféře hodiny, kde se maminky rády vidí a sdílejí společné zážitky. Jsi také lektorka afrického tance, co pro Tebe tanec znamená? Africký tanec je pro mě způsob mého sebevyjádření. Dává mi maximální svobodu pohybu a uvolnění. Je nespoutaný a divoký. Ovlivňuje nějak i ostatní oblasti Tvého života? Určitě, je to můj životní styl: Cítit se svobodně, uvolněně, radostně. Jako při africkém tanci. Pokaždé, když tančím za doprovodu bubnů, vím, že jsem ve správný čas na správném místě. Když delší čas netančím nebo nezpívám, jsem smutná. Vedeš k tanci (pohybu) i své dvě děti? Dcera chodí na tanečky a syn na judo. U nás doma pořád zní nějaká hudba a jako malé jsem děti často brala na kurzy, které jsem vedla. Takže – ať chci či nechci, byly často u toho, když jsem tančila a zpívala. Ale jinak je nic neučím.

Marta Zlámaná – 34 let, má dvě děti: Šimona (7 let) a Elišku (4 roky). Lektorka má dlouholeté zkušenosti s prací s dětmi. Pracovala v Domě dětí a mládeže, kde vedla kurzy pro děti i rodiče. Absolvovala certifikované výcviky: taneční

Když mluvíš o tanci – vím, že jsi taneční terapeutka – co to znamená? Prošla jsem tříletým sebezkušenostním výcvikem v Taneční a pohybové terapii. Taneční a pohybová terapie je vlastně taková léčba tancem (pozn.: více informací naleznete na www.tanter.cz). Několik let jsem pracovala jako taneční a pohybová terapeutka s drogově závislými a psychiatrickými klienty. Taneční a pohybový terapeut neříká co se má dělat, nehodnotí. Může klientovi nabídnout nové pohybové možnosti, které by mohly klientovi lépe vyhovovat. Pracuje se individuálně i ve skupině.

Loni jsi byla měsíc v Africe. Vnímala jsi rozdíly ve výchově a přístupu k dětem? Našla bys něco, co by podle Tebe bylo dobré zavést i u nás? Africké děti se hodně potulují po ulicích a každý dospělý má právo je vychovávat. V podstatě se tak ulehčí mamince, která má většinou hodně práce, že není na výchovu sama. S africkými dětmi se – doslova – nikdo moc nemazlí. Všechny děti se nosí do 2 let na těle, neznají kočárky a když nemůže maminka, tak nosí starší sestra nebo babička. Od chvíle, kdy začne chodit, je vypuštěno do světa. U nás by nejvíce všechny maminky potřebovaly fungující babičky a dědečky. Velmi často je maminka s děťátkem nucena žít v izolaci. Sama doma, zavřená. Babičky jsou zaneprázdněné nebo bydlí daleko. Maminky jsou přetažené a unavené. O děti se příliš bojíme a úzkostlivě hledíme na každý pupínek. Sledujeme, jestli dítě zapadá do příslušných tabulek a měřítek. Naše děti jsou tak často pod drobnohledem unavených a úzkostlivých rodičů. Myslím, že právě mateřská centra, jako je třeba Klub K2 jsou řešením, jak z této izolace ven. Vytváří se zde přirozený prostor, komunita žen, která se stará o malé děti a navzájem si pomáhá, podporuje a sdílí podobnou etapu života s ostatními. Tak jak tomu bylo odpradávna.

Máš nějaké základní pravidlo, které by měli rodiče dodržovat, aby jejich děti „správně rostly“?

Nějaká rada pro maminky na závěr? Hodně tančete a zpívejte! Budeme...:-) Eliška Kaplanová

a pohybové terapie se zaměřením na zdravý psychomotorický vývoj dětí, muzikoterapie, aktivní imaginace v pohybu, body-mind centering. (www.afrotanter.cz). V Klubu K2 působí jako lektorka v Dětském klubu, vede kurz Miminka II a III a také kurz Rytmika.

VÍCE INFORMACÍ O LEKTORCE MARTĚ ZLÁMANÉ NALEZNETE NA WWW.AFROTANEC.CZ

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:57 PM

Page 3

JAK NA BOLENÍ UCHA U DĚTÍ

P

o porodech a mateřských školách, se jedná snad o třetí nejčastější téma hovorů v čekárnách dětských lékařů, na pískovištích, před mateřskou školkou či jinde, kde se setkají alespoň dvě maminky malých dětí. Následující řádky nejsou lékařským pojednáním, ale shrnutím zkušeností jedné maminky, která se tomuto tématu nedobrovolně věnuje již sedm let.

O CO JDE Bolení ucha je podružný příznak doprovázející klasickou virózu či nachlazení. Obvykle má dítě zároveň kašel a rýmu, nebo aspoň teplotu. Jde o to, že nosohltan je se středním uchem spojen Eustachovou trubicí, která je navíc u dětí umístěna spíše ve vertikální poloze, a tak je ztížen odtok hlenu. První rada zní – zaměřit se na vyléčení virózy jako takové. Podáváme vitamín C, Echinaciové kapky, včetně těch, na nichž výrobce uvádí pro děti od 3 let – jedná se o přírodní prostředek, dále pomáhá, když podáváme co nejsyrovější česnek – česneková pomazánka, česneková polévka – tzv. česnečka, topinky, dále cibulový sirup – pokrájenou cibuli zalijeme medem a necháme několik hodin louhovat, podáváme po lžících slitou šťávu, či jiné podpůrné prostředky. Dále je důležité zprůchodňovat nos, takže aplikujeme nosní kapky či spreje, jež uvolní i Eustachovu trubici.

JAKÉ MÁME MOŽNOSTI

✽ Vyrazit k lékaři či na pohotovost. Zaručeně dítěti ucho píchnou a předepíší celková antibiotika. Takže počítejte s téměř dvoutýdenní léčbou a nepříjemným zážitkem. A rozhodně se nevyhnete dalšímu zánětu v budoucnu. ✽ Podat Ibalgin® či jiný prostředek obsahující ibuprofen, který tiší bolest a působí protizánětlivě. Proti bolesti ucha zaručeně pomůže, musíte jen vydržet, než zabere. ✽ Ledovat za uchem. Kapesník namočený ve studené vodě přiložíme za a pod ucho, tedy kolem celého ucha. ✽ Teplý obklad s česnekem nebo cibulí. Rozkrájené a nahřáté zabalíte do kapesníku a přiložíte k uchu. Nebo kapesník s pokrájenou cibulí položíte na termofor s horkou vodou, dítě si na něj následně lehne bolestivou stranou. Léčivé silice z cibule či česneku se budou teplem odpařovat přímo do ucha. ✽ Zvýšit pod hlavou, ideálně na 30tistupňový úhel. Potíže se většinou zhoršují v noci, kdy si dítě lehne. Přes den, když sedí, je situace často poměrně dobrá. Můžete si dítě vzít na klín do houpacího křesla – ověřená metoda mojí mámy, a nebo si pustit oblíbené DVD Krtečka uprostřed noci s dítětem na gauči. ✽ Volně dostupné ušní kapky Audiron, alkoholový bylinkový extrakt. Někteří ORL lékaři doporučují lidový recept – kapku slivovice či jiné pálenky do ucha. Jak víme, alkohol dezinfikuje. ✽ Jít k homeopatovi. Dozvíte se, že příčinou bolesti ucha je, že dítě nechce slyšet

– často má i zhoršený sluch. Může se jednat o přísnou výchovu, tlak rodičů a jejich náročnost – budeš chodit do školky, na angličtinu, půjčovat hračky atd., možná dítě nechce slyšet hádky rodičů či chválení druhého sourozence, můžete si doplnit seznam podle situace ve Vaší rodině. Dále uslyšíte, že bolesti levého ucha souvisí s matkou, ženskou energií, emocemi a místem v rodině, bolesti pravého ucha s otcem, mužskou energií, sebe-prosazením ve vnějším světě. ✽ Žvýkačka. Na odlehnutí ucha zabere nejen v letadle, ale i při středoušním zánětu.

JAK JE TO SE ZAHLEŇOVÁNÍM MLÉČNÝMI VÝROBKY Nejen od ostatních maminek, ale dokonce i na webových stránkách doktorka.cz se dočtete, že jednou z příčin je kromě oslabení imunity i nadměrná konzumace hlenotvorných potravin: kravské mléko a mléčné výrobky, sladkosti, bílé pečivo. Tuto informaci se dozvíte od každého homeopata, čínského či jinak alternativního lékaře, neexistuje však vědecká studie, která by toto tvrzení jednoznačně dokazovala. Některé studie dokazují vyšší IQ u těch etnických skupin – zejména v Asii, které nekonzumují mléčné výrobky. To však souvisí spíše s vysokým obsahem tuku a jeho vlivem na kardiovaskulární systém a potažmo mozek. Rozhodně je dokázána souvislost mezi umělou kojeneckou výživou, alergiemi a středoušními záněty. Ale nevyhnou se jim bohužel ani kojené děti. Některé studie zdůrazňují rozdíl mezi mlékem, které konzumovali naši předkové, a naším průmyslově vyráběným mlékem. Krávy jsou uměle oplodňovány a kvůli tomu krmeny hormony a také antibiotiky jako prevence infekcí. To způsobuje naši zvýšenou odolnost vůči antibiotikům, proto se častěji setkáváme s případy, kdy antibiotika nezaberou a musí se podávat žilně, nebo se nasadí jiné antibiotikum novějšího spektra. Co s námi dělají hormony, nikdo neví. Pravděpodobně snižují potenci a fertilitu. Je pravda, že mnoho lidí, kteří trpěli různými problémy, potvrzuje, že po změně stravy se jim vrátilo trvalé zdraví. To ovšem znamená přejít téměř na veganství, tzn. vyřadit z jídelníčku veškeré živočišné výrobky. Některé názory uvádí, že naše západní civilizace konzumuje mléčné výrobky tak dlouho, až jsme se jim geneticky zcela přizpůsobili. Rozhodně Vám nepomůže vyřadit mléko či mléčné výrobky v momentu, kdy dítě onemocní. Podle mého názoru, můžete zaznamenat rozdíl jedině, když se rozhodnete pro výraznou a dlouhodobou změnu jídelníčku.

JAK TO DĚLAJÍ VE SVĚTĚ Anglo-sasská medicína bolavé uši nepíchá. Podávají antibiotika, ať už lokálně do ucha – např. Garasone ušní kapky – u nás dostupné na předpis, nebo celková. Na základě mých zkušeností se neprokázalo, že by píchání uší výrazně snížilo problémy či opakování zánětů. Při opakovaných zánětech či déletrvajícímu zhoršení sluchu voperují do uší miniaturní trubičky –tzv. gromits. Trubičky jsou umístěné přímo v ušním bubínku a vydrží tam jeden rok.

Bývají z bio-rozložitelného materiálu, který se po jednom roce rozpadne a z těla samovolně vyloučí.

JÍT NA VYNDÁNÍ NOSNÍ MANDLE Velmi pravděpodobně se vám dostane ujištění, že vaše dítě má zvětšenou nosní mandli a měla by se odstranit. Tento názor slyším to od tolika maminek, až mám z toho pocit, že lékaři jej doporučují rutinně úplně všem maminkám. Rozhodně zajděte minimálně ke dvěma různým ušním lékařům. Také chtějte vyloučit, že dítě nemá tzv. klihové ucho – tzv. glue ear. Lze to vidět pohledem do ucha přes mikroskop. V uchu jsou hluboko usazené hleny, které je potřeba odsát, což u dětí lze jen pod narkózou. Samotné odebrání nosní mandle údajně pomůže jen v 50 % případů. Zvažte si, zda byste sama šla na operaci s tím, že Vám od obtíží pomůže jen s 50% pravděpodobností. Když už se rozhodnete pro operaci, chtějte do uší trubičky – čeští lékaři jim říkají gromitky, zejména máte-li několik zánětů ročně či déletrvající zhoršený sluch. V České republice se vyrábějí z titanu a po roce buď samy vypadnou, nebo je nutné je opět pod narkózou vyndat. Nám jedna vypadla sama a jednu se podařilo „vyšťouchnout“ bez narkózy. V každém případě je lepší vyvarovat se plavání, zejména ve veřejných bazénech. Máte-li svůj vlastní, klidně s dětmi plavte, ale chcete-li se vyvarovat ušních zánětů, raději si plavání odpusťte – vždyť se můžete věnovat i jiným sportům, které momentálně nezapříčiní či nezhorší již probíhající záněty uší.

CO ŘÍCI ZÁVĚREM Když dítě pláče, je to velmi nepříjemné a většina lidí hned startuje auto. Když zůstaneme klidní a sebejistí, dítě to vycítí a také se mu uleví. Myslím si, že se vyplatí hned nepanikařit, věnovat dítěti pozornost a dát nemoci čas – čili být trpěliví. Zvykli jsme si všechno mít rychle a hned a když to nejde, jsme rozladění a zklamaní. Nebo se cítíme provinile za selhání, že dítěti neumíme rychle pomoci. Zbavme se pocitů viny a dávejme dětem jistotu. Karin Marques

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:57 PM

Page 4

K2 SPOLUPRACOVALA NA VZDĚLÁVACÍM PROJEKTU PRO OSAMĚLÉ MÁMY ěděli jste, že každé čtvrté dítě v České republice žije v rodině jen s jedním rodičem, zpravidla s matkou? Matky, které vychovávají děti samy, musí přitom čelit velmi nepříznivé ekonomické situaci. Občanské sdružení Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství, připravilo ve spolupráci s firmou L´Oreal ojedinělý projekt Samy mámy, jehož cílem je usnadnit sólo mámám vstup anebo návrat na pracovní trh. A Klub K2 byl u toho! Projekt Samy mámy nabídl přihlášeným účastnicím víkend naplněný informacemi a motivací, že v podobné, mnohdy velmi tíživé situaci, nejsou samy. A tak zatímco se maminky v budově firmy L´Oreal nacházející se poblíž stanice Anděl dozvídaly, jak napsat životopis a motivační dopis, vyzkoušely si průběh přijímacího pohovoru a dokonce měly možnost pod rukama zkušených vizážistů proměnit svůj vzhled, o jejich ratolesti bylo postaráno v hracím koutku zajištěném Klubem K2. Na děti čekaly hračky a tety, které mnozí z Vás důvěrně znají z prostředí klubu a jím pořádaných kroužků. V devět hodin ráno teta Marie Petrů přebírala děti od přicházejících maminek, každému z příchozích dětí nalepila na záda jmenovku, nabídla k pití nezbytného Jupíka a pak se již mohlo naplno rozeběhnout dopoledne plné dovádění, zpívání a hraní. A že to nebylo vždy jednoduché! Vždyť pro některé děti byl náš

V

hrací koutek vůbec první zkušeností delšího pobytu bez mámy. Všetečnější děti zase nepřestávala trápit otázka, co to ty jejich mámy za skleněnými dveřmi dělají?! Zpestřením byl velký projektor a na něm promítané příběhy oblíbených postaviček kutilů Pata a Mata. A co teprve když teta Marta Zlámaná vytáhla kytaru a různé hudební nástroje, které všechny děti proměnily rázem v muzikanty! Ty tam byly slzičky a stýskání! Pro nás, tety, byla majákem v bouři únavy vidina obědu ve francouzské restauraci, který byl součástí víkendu. Gurmánský zážitek

v podobě pravého sytého pudingu s hustou čokoládovou polevou byl zaslouženou odměnou za organizačně náročné dopoledne. Projekt Samy mámy probíhal po dobu celého víkendu, přičemž v neděli odpoledne nás svou návštěvou potěšilo Divadélko Kůzle s interaktivním představením Potrestaná lakota. A stejně jako v pohádce vše uteklo jako voda, ani my jsme se nenadáli a proměněné maminky s úsměvem objímaly své děti. Věříme, že jim získaná motivace ke změně vydrží a přinese očekávané radosti a zkušenosti třeba v nové práci! Kateřina Wechová

ZAJÍMÁ VÁS, JAK VYPADÁ AKTUÁLNÍ SITUACE SÓLO MATEK SE ZÁVISLÝMI DĚTMI DO ŠESTI LET VĚKU? Životní úroveň sólo matek s dětmi se průběžně snižuje v poměru k životní úrovni zbytku populace. Statistiky hovoří o tom, že 40 % neúplných rodin s dětmi je ohroženo chudobou a nízkou životní úrovní, zhruba polovina těchto rodin se pohybuje pod hranicí 1,5násobku životního minima. Pracovat je stále a tradičně nejčastější strategií přežití, kterou ženy v čele neúplných rodin volí. Matky závislých dětí v čele neúplných rodin jsou častěji ekonomicky aktivní než matky závislých dětí z úplných rodin. Mezi ekonomicky aktivními sólo matkami je ale významný podíl nezaměstnaných žen: zatímco v úplných rodinách jich je 7,7 %, v neúplných rodinách 13,6 %. Zjištění z našich i zahraničních výzkumů potvrzují, že sólo matky čelí mnohdy krizové ekonomické situaci, která je doprovázena a zčásti i způsobena jejich péčí o děti, znevýhodněním na pracovním trhu a nízkými pracovními zkušenostmi způsobenými přerušením pracovní aktivity z důvodu narození dítěte či dětí. Matky tuto situaci často řeší přibíráním dalších nekvalifikovaných či málo kvalifikovaných brigád, případně se obrací o pomoc na své rodiče. Výživné, které dostávají v případě rozvodu od otce dětí, zpravidla nepokryje ani polovinu nákladů na výchovu dětí, v mnoha případech ještě mnohem méně. Navzdory značně pomýlenému veřejnému přesvědčení, že sólo matky spokojeně existují ze sociálních dávek, nejsou sólo matky v současnosti v sociálním systému skoro nijak zvýhodněné, oproti ostatním matkám mají pouze nárok na o 5 % vyšší sociální příplatek, což znamená o několik desetikorun měsíčně více a mohou o 7 dní déle pobírat podporu při ošetřování nemocného dítěte. Jak konkrétně vypadá česká sociální záchranná síť pro osamělé matky? Jedinou „plošnou dávkou“ je v podstatě rodičovský příspěvek do 2, 3, max. 4 let věku dítěte. Po skončení mateřské dovolené, kdy žena dostává 69 % svého předchozího platu – s maximální denní hranicí 963 Kč – a která trvá 28 týdnů, může matka nastoupit na rodičovskou dovolenou. Během ní i po jejím skončení má nárok buď na 11 400,-- Kč, 7 600,-- Kč nebo 3 800,-- Kč měsíčně, ovšem pouze pokud celodenně pečuje o dítě, nebo zajistí péči o dítě jinou zletilou osobou. V závislosti na příjmu má dále nárok na přídavek na každé dítě, příjem nesmí přesahovat 2,4násobek životního minima domácnosti, případně na sociální příplatek a na příspěvek na bydlení. Celkový součet těchto dávek ovšem nemusí vůbec dosáhnout životního minima domácnosti osamělé matky. Pro doplnění životního minima může pak využít pomoc formou dávek sociální péče. Jak rodičovský příspěvek, tak dávky životního minima však nemohou pokrýt ani minimální potřeby neúplné rodiny. Proto je pracovní aktivita sólo matek životní nutností. V České republice jim však tuto aktivitu komplikuje mnoho faktorů. V první řadě jsou to překážky společné pro všechny ženy na pracovním trhu – nižší platové ohodnocení vzhledem k mužům a diskriminace při přijímání do zaměstnání a v kariérním postupu z důvodu péče nebo potenciální péče o děti. Dále jsou zde překážky, kterým jsou vystaveny všechny ženy matky. Jedná se např. o nedostatek míst s flexibilními pracovními režimy a zkrácených úvazků. Přítomnost dětí v domácnosti částečně nebo úplně omezuje čas, jejž má žena k dispozici pro pracovní aktivitu. Její zaměstnání pak závisí na dostupnosti služeb péče o děti. Těchto služeb je však především pro věkovou skupinu nejmladších dětí (1–3 roky) katastrofální nedostatek. Stejně tak u předškolních dětí, v současné době nabídka dostupných služeb zdaleka nepokrývá poptávku. V případě sólo matek jsou výše uvedené problémy ještě akcentovány faktem, že žena nese často plnou zodpovědnost jak za ekonomické zajištění rodiny, tak za péči o děti, a nemůže se o své povinnosti s nikým podělit. V České republice patří podle sociologických průzkumů osamělé ženy s malými dětmi ke skupině nejobtížněji, dlouhodobě a opakovaně shánějící zaměstnání. Zdroj: www.samymamy.cz

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:57 PM

Page 5

PŘEDSTAVUJEME VÁM...

Soňa Pohanková, provozní manažerka a vedoucí kanceláře Klubu K2 Často se mě návštěvy ptají, kde jsem koupila nástěnné keramické hodiny a moderní vázu ve stejném designu. „Obojí dělala moje švagrová, je fakt talentovaná“, říkám. Vyrábí i krásné šperky, mísy a svícny. Jmenuje se Soňa Pohanková. Když se Vám někdo přivdá do rodiny, nejprve nevíte, co bude zač. Sice nosí Vaše rodné jméno, ale zpočátku je to pro Vás cizí člověk a Vy k němu hledáte cestu. Se Soňou nás spojilo mateřství a naše role rodičovská. Když se mi narodil syn Kilian, Soňa už měla v té době dvě děti ve věku 3 a 5 let. Nejen že mi schovávala a dávala po dětech oblečení a veškeré dětské vybavení od kočárků až po lyže, ale byla vždy ochotná a připravená poradit, kdykoliv jsem se ocitla jako matka v nejistotě či nesnázích. Její vlastní zkušenosti – navíc v kombinaci se zdravotnickým vzděláním – byly pro mne jako nezkušenou ženu-matku k nezaplacení. Kolikrát mě zachránila ve chvílích čirého zoufalství! Po gymnáziu Soňa studovala dvouletou nástavbu obor rehabilitace, po níž přešla na Fakultu tělesné a sportovní výchovy na stejný obor. Po studiu nastoupila do Fakultní nemocnice Motol, kde se po půlročním kolečku na všech odděleních dětských i dospělých, včetně víkendových služeb na ARO, usadila na dětské neurologii. Učila se zajímavé a nelehké práci od šikovných a zkušených kolegů a kolegyň. Později Soňa pracovala v Centru léčebné rehabilitace, která se převážně zabývá cvičením s neurologicky postiženými pacienty. „Bylo to ambulantní zařízení s velice příjemnou atmosférou. Všem nám šlo o pacienta a podle toho to také vypadalo. Naši pacienti byli postiženi různě, od běžných lehkých vad držení těla, přes lehké formy DMO (dětská mozková

obrna) až k těžkým postižením, ať už vrozeným nebo poúrazovým. Ze všeho nejdůležitější je vcítit se do pocitů dítěte, rodičů i okolí. Vcítění (empatie) Vám umožní jim pomoci. Soucit Vás vyždímá, budete-li je litovat, nebudete jim moct pomoci. Už nevím, kdo nám tohle ve škole řekl, ale byla to jedna z velmi důležitých věcí.“, vzpomíná Soňa. Soňa je sportovně založená žena, která hrála dvacet let závodně softball. Ráda jezdí na lyže

spíš brouk Pytlík prostě práce všeho druhu: hlavní je asi kontrola financí, platby, příprava podkladů pro účetní, ale také odpovědnost za technické zázemí a vybavení klubu. Milí klienti, když Vám něco v klubu chybí, tak za to asi můžu já. Ale klidně mi to pište do Knihy připomínek, když to bude v mých silách, tak s tím něco udělám.“, vysvětluje. Každou středu vede v klubu Cvičení na míčích s dětmi do jednoho roku a poradnu psychomotorického

Ferda Mravenec, práce všeho druhu, říká o své práci v Klubu K2 a na kola, v poslední době jako spolujezdec i na motorce. „Moc mě láká golf, ZK (zelenou kartu) už mám, ale ještě sháním parťáka,“ říká o svých plánech. Jak se vlastně dostala ke „Ká dvojce“? Jednou jsem na rodinné sešlosti mluvila o svých plánech na založení klubu pro maminky s dětmi. V hlavě jsem již nějakou dobu nosila program, složení týmu lektorek i další nápady, ale jelikož jsem měla jedno dítě dvouleté a jedno čerstvě narozené, praktické zařizování organizace bylo pro mě dost náročné. Do každého pracovního telefonátu řvalo jedno nebo druhé dítě. A tak slovo dalo slovo a Soňa se chopila telefonování a zařizování založení Klubu K2. V té době měla již kluky usazené ve školce, nebyli tak často nemocní a začínala mít volná dopoledne. A co obnáší její práce v K2 dnes? „Někdy si připadám jako Ferda mravenec nebo

vývoje. O prázdninách opravuje vybavení v klubu a natírá židličky a stolky. Své manažerské dovednosti testuje každým rokem organizací domácí rodinné zabíjačky. Co je k takové akci potřeba? Prase, řezník, vhodné místo, dále zorganizovat hodně lidí – přátel, kteří pomůžou topit pod kotli, držet prase, míchat krev, prát střeva, krájet cokoliv a v jakémkoliv množství, míchat sádlo a škvarky a stále něco umývat. Všemu předchází velký nákup surovin – nápoje, pečivo, přílohy, pochutiny. Soňa poslouchá Rádio Beat 95,3. Do jejího vkusu se vejde Visací zámek i Pink Floyd. Je s ní legrace, stejně jako s jejími kluky, Markem a Lukášem (13 a 11 let). Soňa dokázala pro K2 vytvořit jak v Hřibské, tak v Ostružinové velmi příjemné a útulné prostředí! A proto píšu další projekty, abychom mohli expandovat do nových prostor a Soňa mohla zase vrtat, šroubovat a malovat. A do té doby přibude jistě nejedna keramická váza či mísa! Karin Marques

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:58 PM

Page 6

SPÁNEK A VAŠE DÍTĚ - II. ČÁST

J

estliže jste četli náš první díl o spánku v předchozím vydání časopisu Klubko, vsadím se, že mnozí z Vás si po jeho přečtení pomysleli: „To je pustá teorie, moje dítě by řvalo, jak pominuté, kdybych ho položila do postýlky.“ apod. Podle dětské psycholožky Jiřiny Prekopové je to právě naše pochybnost a nejistota, která dětem znemožňuje klidně usnout. Myslíte, že indiánské, pygmejské či eskymácké matky řešili problém se spaním či usínáním? Pravděpodobně by vůbec nechápaly, o čem pojednávají následující řádky. Jejich jistota byla přirozená a pramenila z toho, že tisíckrát viděly, jak děti uspává jejich matka, sestry, tety a další ženy kmene. Pojďme se podrobněji seznámit s výsledky dlouhodobých zkoumání, jež provedla Dr. Prekopová a vytyčila tak následující spojovací články klidného spaní u všech národů světa. Jsou to: ✽ Jistota matky ✽ Jistota místa ✽ Pevné zavinutí (schránka) ✽ Rytmus

JISTOTA MATKY Proč je důležitá jistota matky jsme nastínili v úvodu článku. Dítě komunikuje neverbálně, nepoužívá tedy ještě aktivně jazyk, tudíž o to více aktivněji a intenzivněji vnímá naše emoce a pocit nejistoty. Jak získat jistotu? Dr. Prekopová radí: ✽ Sebejistota otce a matky je základ, na který může dítě spoléhat. ✽ Osvoboďte se od zbytečných pocitů viny. Děláte to nejlépe, jak umíte. ✽ Přijměte se i se svými chybami a mějte odvahu je napravovat. ✽ Ujměte se svého práva určovat způsob péče o Vaše dítě. Je to Vaše povinnost, protože dítě není zralé a nemůže určovat, co je správné. ✽ Držte se jedné věci a nehledejte zbytečně změnu.

JISTOTA MÍSTA Každý člověk by rád procitnul tam, kde usnul. Představte si, že usnete ve své posteli a probudíte se v letadle. Nebo usnete v autě vedle řidiče a probudíte se v posteli. Děs! Noční můra! Co se děje? Kde to jsem? Jak se musí cítit dítě, už si teď lépe dokážeme představit. Úkryt je pro zvíře důležitější než potrava. Stále stejné a osvědčené doupě poskytuje ochranu před okolím. Pocit jistoty vzniká tím, že se můžeme spolehnout na splnění svých očekávání. Jistota buď je, nebo není. Neexistuje nic mezi tím. Teprve z jistoty ve spojení s láskou může vzniknout pocit bezpečí. Bezpečí bez jistoty neexistuje! Když si nebudu jistá brzdami ve svém autě, nebudu se v něm cítit bezpečně.

PEVNÉ ZAVINUTÍ – SCHRÁNKA Všechny domorodé národy děti pevně zavinují. Také v bazilice sv. Františka z Assisi na obraze Útěk do Egypta od Giotta, můžeme vidět úplně zavinutého malého Ježíška. Dítě má volný jen obličej, který obrací k matce. Takto zavinuté dětí můžeme vidět na mnoha starých obrazech a rytinách. Děti Šerpů v Himalájích bývají celý den zavinuté do kůží. Venku je tuhý mráz, kdo nemusí vycházet, zůstává v malém příbytku. Dvakrát denně matka dítě rozbalí, svlékne do naha a blízkosti ohniště ho asi hodinu masíruje podle tradičních rituálů. Jaký tajemný účinek má zavinování? Těsná schránka je dítěti důvěrně známá. Připomíná těsné stěny dělohy, stále stejnou a neměnnou teplotu. Schránka brání pohybovému neklidu dítěte, které ještě neovládá motoriku a vlastní pohyby ho ruší.

RYTMUS Pravidelný rytmus jednak připomíná dítěti pohyby chůze matky v prenatálním období, jednak opakující činnosti či pohyb či předměty vytvářejí pocit jistoty a bezpečí. Většinou lidé používali houpacích sítí, zavěšených kolébek či visutých rohoží. A to jak ve svém příbytku, tak na poli či v terénu, kde pracovali. Žádnou

eskymáckou matku nenapadne, aby s dítětem v náručí přecházela iglú sem a tam nebo s ním dlouze běhala, aby usnulo. Dítě není houpáno v náručí, aby bylo, jakmile usne, nenápadně uloženo do kolébky. Naopak, eskymácká matka naprosto jednoznačně a neskrývaně uloží dítě do kolébky a houpá ho, dokud neusne. Kolébka či visutá rohož má tu výhodu, že se i jemným pohybem dítěte samovolně uvede do pohybu. Takže dítě se probouzí za stejného pocitu s jakým usínalo. Rytmus poskytují i monotónní ukolébavky. Rytmus vytvoříte houpáním, kolébáním, hlazením, masírováním, zpíváním a také opakováním stejných rituálů před spaním. Následující rituály jsou vhodné pro nemluvně: koupání, přebalení, masáž, kojení v sedě, odříhnutí, mazlení, zatemnění, přikrytí – zavinutí, pak už jen ukolébavka či modlitba.

USÍNÁNÍ Hodiny denního spánku by mělo nemluvně trávit v různých prostředích: v kočárku, v klokaní kapse, zatímco maminka nakupuje, v kolébce během hovoru přítomných lidí. Naproti tomu večerní usínání musí probíhat za stejných a přísně dodržovaných podmínek.

NĚKOLIK RAD ZÁVĚREM

✽ Domluvte se se svým partnerem na pravidlech usínání a spaní.

✽ Jednoznačně se rozhodněte pro jedno určité místo a to dodržujte.

✽ Dohodněte se na způsobu usínání, aby mohl ukládat kdokoliv z rodičů, ne jen matka. Aby se dítě naučilo, že se může spolehnout na určitý řád. ✽ Nikdy nespojujte pití se spánkem. ✽ Nespojujte spánek s žádnou jinou činností. ✽ Dbejte na určitých dobách spánku. ✽ Vy určujete pravidla spánku, a nikoli dítě. Karin Marques Použitá literatura: Prekopová, Jiřina: Když dítě nechce spát, Portál 1997

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:58 PM

Page 7

VÝLET DO CHUCHELSKÉHO HÁJE

S

nápadem uspořádat mimokroužkovou akci přišla jednoho dne Lenka Mateásková (v Klubu K2 vede středeční kurz pro děti s názvem Šikovné ručičky). A jak známé přísloví praví – myšlenka je otcem činu – podařilo se jí vzápětí zajistit prohlídku Chuchelské lesní ZOO s průvodcem od Lesů ČR. Na kurzu Šikovné ručičky pořádaném Klubem K2 se od podzimu loňského roku vytvořilo „velmi zdravé jádro“, a tak se návrh na společnou sobotní procházku setkal s velkým nadšením u dětí i maminek :-). V sobotu 13. února 2010 vyrazila naše rodinka „v plném počtu“, tatínek si stále nechával zadní vrátka, ale nakonec stejně kapituloval. Na místo srazu jsme přes lehké problémy s orientací a parkováním v závějích sněhu kupodivu nepřijeli poslední. V ulici V Lázních už pobíhala Lenka a naháněla nás ke kostelu Panny Marie, kde už omrzala skupinka těch, kteří přišli včas, včetně našeho průvodce pana Petra Hrmy, jenž budil dojem, jako by vypadl z pohádky S čerty nejsou žerty. Sešlo se nás celkem 13 rodin a tatínci navíc vypadali nadšeně! Zřejmě je těšila vidina cílové prémie v podobě stánku s občerstvením. ;-) Náš průvodce Pan Hrma alias Myslivec, jak si ho děti ihned pojmenovaly, povyprávěl nejdříve o Chuchelském háji a pak jsme se vydali směrem k lesní ZOO. Úvodní strmé stoupání prověřilo naši fyzičku a rozehřálo omrzlé jedince. Myslivec vyběhl do kopce jako srnka a my za ním supěli s dětmi za krkem, sáňkami a dalšími vozítky. Všichni výstup zvládli statečně – včetně těhotných a nejmenších dětí :-). Po necelé půlhodince šplhání do kopce jsme dorazili k úžasné ZOO. Prohlédli jsme si muflony, daňky, polární lišku, rysa, fretku, kozy, ovce, divoká prasata, srnky, výra, káně a další zvířátka. Úplně nejvíc nás ale pobavily kdákající vrány a filmová hvězda ze seriálu Arabela – krkavec Rumburak. Děti nadšeně pobíhaly od výběhu k výběhu, zázračně je najednou všechny přestaly bolet nožičky :-) a ignorovaly dotazy typu: „Co je to za zvířátko?“. Chytly se až při předvádění chrochtání, a to nejenom děti. Hned vedle ZOO je krásné hřiště s dřevěnými houpačkami a prolézačkami, kam nám většina dětí následně prchla. Ostatní se usadili ve stánku, který funguje bohužel jen v létě, a konzumovali svačinky. Pan Hrma ale přišel na závěr s parádním číslem – vysázel na stůl parohy a kožešiny lesních zvířat, takže se děti seběhly a na všechno si musely sáhnout vlastní rukou. Skutečně názorná ukázka – zkrátka škola hrou. Nakonec jsme sesypali tvrdé pečivo, jež jsme donesli, Pan průvodce udělal výběr, jelikož tušil,

že někteří určitě přihodili i nedojedené koláče a buchty zvířátkům „na přilepšenou“. Sám vybral nejlepší kousky, a i když tvrdil, že zvířátka mají právě hladovku, děti dostaly povolení nakrmit kamerunské kozy a muflony. Určitě bychom stáli u výběhu ještě dnes, neboť pan Hrma neúnavně a zaníceně vyprávěl a vtipně odpovídal na naše dotazy, ale bylo už po poledni a na dětech byla znát únava. Zpátky se nám opravdu nechtělo, svítilo sluníčko, v lese bylo nádherně a všichni jsme se skvěle bavili. Zpáteční sjezd na bobech a sáňkách si užili hlavně tatínkové. Závěrečný úsek cesty,

zpestřený po levé straně roklí a dvěma statnými vlčáky, zvedl hladinu adrenalinu nám všem. Jednomu z tatínků dokonce tak, že se nabídl zorganizovat pro nás exkurzi. Takže příště vyrážíme do hasičské zbrojnice. Na dalším středečním kroužku děti vytvořily společné dílko inspirované výletem – krásnou koláž se zvířátky ve sněhu. Probraly jsme spolu s ostatními maminkami zážitky a shodly jsme se, že výlet byl opravdu skvělý nápad. A už plánujeme další víkendové akce. Moc rádi uvítáme další rodiny, takže příště určitě neváhejte a vyrazte s námi! Jana Petržíková

DO CHUCHELSKÉHO HÁJE SI URČITĚ ZAJDĚTE. V blízkosti ZOO jsou dvě dětská hřiště. Stánek s občerstvením je otevřen jen v létě. Pro přístup s kočárkem a méně zdatné turisty se dá zvolit mírnější varianta výstupu z Velké Chuchle. My jsme zakončili skvělý výlet obědem v restauraci Škoda lásky na Zbraslavském náměstí. Vřele doporučujeme! Skvěle vaří, k dětem jsou velmi přívětiví – více informací naleznete na www.skodalasky.cz A NA ZÁVĚR NĚCO MÁLO INFORMACI Z WEBOVÝCH STRÁNEK TURISTIKA.CZ: Chuchelský háj je jedním z posledních listnatých hájů, které se dochovaly na území města Prahy. Chuchelský háj se rozkládá nad levým břehem Vltavy v oblasti mezi Velkou a Malou Chuchlí a je chráněn jako přírodní rezervace. V těchto místech roste přirozený les s habrovou doubravou, i přes těžbu dřeva si les zachoval svůj původní charakter. V oblasti háje můžeme vidět množství lesních květin a řadu vzácných malých živočichů, převážně hmyzu. Na strmých stráních, prudce se svažujících do údolí tvořeného Vltavou, můžeme vidět zbytky šípákových doubrav. Nad bývalými lázeňskými budovami v Malé Chuchli a v okolí pramene rostou z vápencového a břidlicového podkladu travertiny. Oblast Chuchelského háje je protkaná sítí upravených cest, které jsou hojně využívané k relaxačním procházkám. Nejvíce frekventovaná vycházková trasa vede k poutnímu kostelíku svatého Jana Nepomuckého, který je obklopen hřbitovem. Kostelík byl vystavěn v roce 1729 v horní části svahu ve středu lesa. Od kostelíka se rozevírá pěkný výhled do údolí. Na přírodní rezervaci Chuchelský háj navazuje západním směrem areál zdraví, jehož součástí je zookoutek, odpočinkové altány a řada laviček. Nedaleko oblasti Chuchelského háje jihovýchodním směrem je vybudováno Chuchelské dostihové závodiště. Údolím po obou březích Vltavy procházejí značené cyklistické trasy, do výše jmenované oblasti dojdeme, vydáme-li se od železničního mostu v Chuchli západním směrem po značené turistické značce. Tato žlutě značená trasa nás provede okrajovou částí přírodní rezervace do areálu zdraví. Západním směrem od těchto míst je v Pražské části Slivenec vybudován kemp. Od kempu sem rovněž vede značená turistická trasa. Do oblasti Chuchelský háj vede značená turistická trasa od stanice metra Jinonice, a to jižním směrem okrajem ovocného sadu, kolem bývalého koupaliště, a dále kolem výše jmenovaného kempu k rozcestí Velká Chuchle. Po té severním směrem do Malé Chuchle budeme procházet okrajovou částí přírodní rezervace a přes území areálu zdraví.

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:58 PM

Page 8

ROZHOVOR S JEDNOU Z MAMINEK NAVŠTĚVUJÍCÍ KLUB K2 Tentokrát jsme vyzpovídali maminku Terezu, která navštěvuje spolu se synem Ondrou – v rámci programu organizovaného Klubem K2 – kurz s názvem Miminka III pod vedením Marty Zlámané. Na úvod se nám maminka krátce představila a hned poté následuje několik otázek, jež jsme jí položili při jedné z návštěv Klubu K2. Jmenuji se Tereza Berková, je mi 26 let, Ondrovi je 17 měsíců. Před narozením jsem studovala zdravotní školu – obor diplomovaný farmaceutický asistent – to znamená, že má budoucí pozice bude na volném prodeji v lékárně a studium jsem stihla úspěšně dokončit. Od dubna letošního roku budu pracovat dva dny v týdnu v lékárně, kde budu plnit podmínku odpracovaného roku v oboru, což musím splnit nejpozději do roku 2015. Jelikož bych v dalších letech ráda spolu s manželem pořídila Ondrovi sourozence, nechci svůj nástup odkládat na pozdější dobu a využiji aktuální situace, kdy už je Ondra trochu odrostlý a drobet i samostatný. Doufám jen, že zvládne bez problémů můj nástup do práce. Jako asi většině maminek, které tráví spousty času se svým dítětem, bude se mi po Ondrovi stýskat, ale babička nám pomůže s hlídáním, tak snad nebude z mé nepřítomnosti příliš smutný. Co se týká mých zájmů a koníčků – ráda lyžuji a pokud to mohu ohodnotit – tak velmi dobře, dále ráda plavu, toulám se přírodou, mám kladný vztah k dětem – ještě před studiem jsem pracovala rok ve školní družině. Kde a kdy jste začali hledat kurzy (internet, známí apod.) a pokud jste vybírali z více mateřských center, proč nakonec vyhrál výběr právě Klub K2? Mateřské centrum jsem hledala na internetu, z konečného výběru mi zbyly dvě – Klub K2 a Nová trojka na Praze 3. Nakonec vyhrál Klub K2 – je blíže k bydlišti a také ve druhém zmíněném centru už neměli vůbec žádné místo pro rezervaci – což je v dnešní době velký

a častý problém, neboť zájem je veliký a poptávka převyšuje nabídku v době, kdy vrcholí tzv. babyboom a dětí je jako smetí. Proč jste se rozhodli pro kurzy v K2, co od těchto návštěv očekáváte, splnila se Vaše očekávání? Jak se Tobě a Ondrovi v K2 (ne)líbí – popř., co byste ještě zlepšili či naopak, co byste neměnili? Do klubu jsem začala chodit kvůli Ondrovi, má rád děti a je to takový neposedný skřítek – to sama jistě víš. Očekávání to splnilo zcela a na 100 % – jsem maximálně spokojená. Především s paní Martou, která cvičení Miminka III vede – je velmi příjemná, všechny děti si umí naprosto získat a nevadí jí, když některé z dětí nemá „svůj den“ nebo je již od přírody zlobivější či živější. Snaží se ho nenápadně zapojit a když dítko přesto nechce, tak paní Marta řekne: „Nevadí“, předcvičuje dál a skutečně se ve většině případů malý zlobílek časem přidá sám ke skupince cvičících dětí.

a Klubu K2 popřála? Ať jim to pořád všechno klape, ať mají stále hodně dětí a spokojených maminek. Co se týká činností pro maminky – bylo by fajn, kdyby klub zorganizoval třeba vázání adventních věnců před Vánocemi za pomoci dětí a pro mladší děti, které se ještě nemohou účastnit, by současně bylo zajištěno hlídání, aby se maminky mohly plně soustředit. Děkujeme, Terezo, za rozhovor pro časopis Klubko a přejeme Vám oběma, Tobě i Ondrovi, ať se Vám v Klubu K2 líbí a nadále budete našimi věrnými a spokojenými návštěvníky. Jana Skálová

Jak Tě mateřství změnilo – jaké to bylo před a jaké to je po narození Ondry – Tvé názory na svět, okolí apod.? Za mateřství jsem moc a moc vděčná – zkrátka nemít Ondru, byla bych smutná a ochuzená o tento překrásný dar, který bohužel není dopřán jen tak každému – ať již z různých důvodů. Doufám, že mi bude alespoň ještě jednou dopřán tento dar v podobě Ondrova sourozence – nejlépe tak nečekaně jako mojí kamarádce Janě z klubíku. Tyto věci si člověk nemůže jen tak naplánovat. Znáte časopis Klubko, jaký je Váš názor – zda je to dobrý nápad, co byste v něm uvítali či změnili? Co byste s Ondrou popřáli Klubu K2 a časopisu Klubko do budoucna? Časopis Klubko bohužel neznám, dozvěděla jsem se o něm až od Tebe a co bych Klubku

Vybarvi si kravičku a oslavuj s ní její narozeninový den

Poznáš, kterou cestou se myška bezpečně dostane až k sýru?

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:58 PM

Page 9

TONÍK DOSTAL K NAROZENINÁM NOVÝ NAFUKOVACÍ MÍČ. MĚL Z NĚJ VELKOU RADOST. NEDÁVAL VŠAK NA DÁREK DOST POZOR A PRÁSK - NAJEDNOU JE PO MÍČI! TONÍK BREČÍ A VOLÁ O POMOC. DOVEDEŠ SPRÁVNĚ PŘIŘADIT VÝRAZ TVÁŘE K TOMU, CO SE TONÍKOVI PRÁVĚ STALO?

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:58 PM

Page 10

POZITIVNÍ MYŠLENÍ A POZITIVNÍ VÝCHOVA

P

K tématu mne přivedla především má osobní zkušenost s péčí o malé děti. Téměř po celou dobu svých studií jsem hlídala děti a měla možnost vypozorovat reakce své, dětí i rodičů v různých situacích. Nejvíce mne zaujalo, jak moc se mé reakce na „zlobení“ lišily podle mé vlastní aktuální nálady. V okamžiku, kdy jsem já sama byla šťastná a spokojená, mne nerozházelo vůbec nic a děti ani vlastně nezlobily. Ale v době např. zkoušek, kdy mé myšlenky patřily spíše nedopsané seminární práci než dětem, mne rozladila každá maličkost a děti byly „jako naschvál“ mnohem neklidnější. Nemohu samozřejmě říct, že vím jaké to je být rodič. Ale právě jako chůva jsem měla možnost zakusit jakousi směsici. Chápu, jak bezmocně se rodiče mohou cítit a zároveň mám dostatečně velký odstup. A proto je tu tento pokus sdělit rodičům, jak důležití jsou oni. Nejen děti, ale především rodiče si zaslouží péči, lásku, porozumění a podporu. Minimálně svou vlastní. Je mnohem snazší jednat s dětmi, když jste v pohodě a myslíte pozitivně. Vím, že o pozitivním myšlení bylo napsáno mnoho. Využívá se v profesním životě, velké firmy platí svým zaměstnancům kurzy a nesčetné alternativní směry ho vyzdvihují. Já jsem původně chtěla napsat něco jen pro rodiče, kteří jsou okamžitě po narození děťátka tak trochu mimo zorný úhel. Ale pak mne napadlo, že můžu dát rodičům ten nejlepší důvod pro péči o sebe sama – prospěje to i jejich dětem. Nejsou nutné výčitky svědomí, že snad své dítě o něco okrádáte, když si dopřejete chvilku času pro sebe či partnera. Začněme tím, co je optimismus. Optimismus je tendence dívat se na vše z té lepší stránky. Jak jednoduché! Mám raději definici, dle které je optimismus návyk na pozitivní myšlení.1 Krásně z ní vyplývá, že optimismus a pozitivní myšlení je možno se naučit. A může li své myšlení změnit dospělý člověk, o kolik je jednodušší naučit takovému myšlení dítě.

POZITIVNÍ VÝCHOVA Nejprve je třeba odpovědět si na otázku proč. Proč učit děti pozitivnímu myšlení, když svět je drsné místo, kde přežijí jen ti nejsilnější? Nebylo by lepší, aby dítě poznalo, že svět bývá i „zlej“? Naopak! Současné studie ukazují, že pozitivní myšlení vede k nižšímu výskytu depresí u dětí, optimistické děti bývají úspěšnější ve škole a dokonce fyzicky zdravější.2 Optimista se lépe vypořádá s problémy, které život přinese, především proto, že je nechápe jako všepohlcující katastrofu, ale jako dílčí problém, který má svou příčinu a také řešení. Naštěstí knih o pozitivně motivující výchově bylo napsáno dost. Mohu všechny ujistit, že je to příjemné a srozumitelné čtení. Někdy až moc – osobně kvůli němu nejen zapomínám vystupovat z dopravních prostředků, ale někdy ani nenastoupím – zkrátka sedím třeba 20 minut na zastávce a nemohu se vůbec

odlepit od právě rozečtené knihy. Vybrala jsem jen pár velmi zajímavých a užitečných pravidel na ukázku: ✽ Kritika a tresty jsou důležité, ale neměly by mít formu přehnaného obviňování –„Ty jseš naprosto nemožnej, úplně jako tvůj táta, ty mě vážně přivedeš do hrobu, tohle musíš dělat pokaždý, že jo a já to pak uklízím...“ – takové výroky možná na chvíli rodiči uleví, ale v dítěti zanechají nepřiměřený pocit viny. Nevyvolají pozitivní a smysluplnou reakci. ✽ Je lépe problém přesně pojmenovat a vyvodit jasné důsledky –„Zlobím se, protože jsi neuklidil hračky, jak jsem řekla. Musíme je uklidit teď a nestihneme tvou pohádku. Nebylo by příště lepší uklidit hned?“ ✽ Děti si na sebe vytvářejí názor podle toho, co jim o nich řeknou rodiče – Kolik lidí má v dospělosti problémy se sebevědomím jen kvůli neuváženým výrokům svých rodičů? Je lépe dávat jim dobrý základ do života a používat pozitivní formulace. ✽ Omezte negativní výroky na minimum. –„Drž se“ místo „Spadneš“ – říkejte dětem, co dělat mají, místo toho, co dělat nemají. ✽ Pokud je za co – chvalte, chvalte, chvalte! ✽ Když už Vaše dítě mluví, aktivně mu naslouchejte, dáte mu tím najevo, že za Vámi může kdykoli přijít. ✽ Negativní emoce dítěte nepotlačujte, je třeba, aby se je dítě naučilo ventilovat a využívat. Povzbuzujte dítě, aby svůj hněv, smutek či strach vtělilo do slov. ✽ Buďte asertivní, nedovolte dítěti, aby s Vámi manipulovalo. ✽ Nechte dítě, aby své problémy řešilo samo. Pokud je řešení problému mimo jeho možnosti, pomozte mu, ale vždy nechte část zodpovědnosti na něm. Naučíte ho tak nejen se s překážkami vypořádat, ale také pochopit, že jsou přirozenou součástí života. ✽ Když se dítěti věnujete zkuste to naplno. Často se mazlete, mluvte na něj, hrajte si a často říkejte, jak moc ho milujete – vím, zní to banálně, ale všichni potřebujeme vědět, že jsme milováni.3 V publikacích o pozitivním rodičovství se dozvíte rady a návody pro většinu situací, které Vás mohou jako rodiče potkat. Není přirozeně možné dodržovat vše do puntíku, ale snadno najdete inspiraci a často i příčinu chování dítěte. Když se narodí miminko, soustředí se na něj všechna pozornost jeho okolí. Miminko je zcela závislé na svých rodičích, v prvních měsících života především na matce. Maminka je pro dítě nejen zdrojem potravy a zajištění všech fyzických potřeb ale již v prenatálním stavu dítě vnímá a poznává svět a tato schopnost se po příchodu na svět rozjede naplno. Miminko si do mozku ukládá vše s čím se setká, analyzuje a třídí informace. Nejdůležitějším zdrojem informací je máma. Tyto informace jsou mnohem důležitější pro budoucí život než všechno, co se dítě naučí později např. ve

škole. Miminko se učí, že láskyplný dotek jiného člověka uklidňuje, učí se důvěře, učí se mít vztah s jinou lidskou bytostí, učí se, že potřebuje k životu další lidi, učí se být milováno, učí se cítit ve světě bezpečně. Jednoduše řečeno – miminko se učí všechno potřebné k tomu být člověkem. Zkrátka vše, co potřebujeme k prevenci psychických onemocnění – je věřit sobě a věřit světu. Rodiče ukazují děťátku, jak se světem zacházet – tohle je bezpečné a tohle není. Do nejútlejšího dětství spadají základy našeho vnímání světa a sebe samých. Výzkumy dokazují, že děti, které vyrůstaly v období 0–5 let v láskyplném prostředí jsou psychicky a emočně lépe vybaveny pro život. Vaše miminko potřebuje Vaši péči, přítomnost, Vaši plnou pozornost a tolik podnětů kolik dokáže zvládnout. Z výše uvedeného je zřejmé, jak moc sebeovládání a sil tato metoda výchovy vyžaduje od rodiče a právě to je důvod, proč by se mělo mluvit o péči o rodiče minimálně stejně často jako o péči o dítě.

ŠŤASTNÍ RODIČE Uvědomíme li si, že rodiče jsou pro dítě primárním zdrojem informací a energie, je jasné, že věnovat se rodičům je předpoklad výchovy „šťastného dítěte“. Psychicky a fyzicky vyčerpaný člověk nejen, že nedokáže dítěti nic předat, ale může ho negativně poznamenat. Vraťme se k tomu, jak reagujeme na „zlobení“ dítěte v odlišných situacích. Představte si, že dítě pláče. Nakrmili jste ho, zkontrolovali plenku, také jestli má pohodlí, ale pláče dál. Je možné, že potřebuje jen pochovat nebo prostě pozornost. Pokud takto pláče v den, kdy se vám podařilo se dobře vyspat, někdo Vás pochválil, něco se povedlo a všeobecně se cítíte skvěle, pravděpodobně Vás pláč nerozzlobí a ani se nebudete cítit ve stresu. Ale pokud jste hodně unavení, máte pocit, že nic nezvládáte a nic se nedaří, bude pro Vás mnohem obtížnější se s danou situací vyrovnat a také bude těžší dítě uklidnit, protože ono Vaši nespokojenost vycítí. Je pravda, že většina rodičů (týká se to hlavně maminek, ale i tatínkové vnímají, že mají míň času, víc starostí a především velmi zaměstnanou manželku) pocítí dřív nebo později únavu a frustraci. Tyto pocity jsou běžné, ale je třeba jim nepropadnout a udržet si nadhled a optimismus. Vaše děti potřebují zdravé a šťastné rodiče. Dle doktora Biddulfa má rodič tři základní povinnosti: pečovat o sebe, pečovat o svůj partnerský život a pečovat o dítě. Povinnosti jsou seřazené podle důležitosti. Že se to zdá sobecké? Ale vůbec ne. Pečujete li o sebe, jste šťastnější, spokojený vztah Vám dodá vědomí, že jste pro svého partnera hodnotní a milovaní, nejste jen chůva nebo živitel. To vše vám pak umožní být šťastným rodičem a dávat dítěti tolik lásky a pozornosti, kolik potřebuje. Není dobré brát rodičovství jako obětování se dítěti, kterému je nutné vše podřídit a které Vám za to stejně nepoděkuje.4 Myslet pozitivně není tak samozřejmé a udržet

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:58 PM

Page 11

si optimismus ve vypjatých situacích vyžaduje od většiny z nás trochu tréninku a především prevence. Přesto, že své dítě milujete z celého srdce, nemyslete na sebe jen jako na rodiče. Jste také lidské bytosti s unikátními vlastnostmi, schopnostmi a zájmy. To se s příchodem miminka nemění, ale obohacuje. Jedna moudrá paní mi řekla krásnou větu: „Matka může a má milovat své děti tak, že by za ně dala život, ale nesmí svůj život žít jen pro ně.“ K udržení pozitivního přístupu Vám pomohou i zdánlivé maličkosti: ✽ Udělejte někdy něco jen pro své potěšení – uvařte si jídlo, které chutná Vám a ne dítěti, poslechněte si oblíbenou hudbu. ✽ Snažte se trávit čas s jinými rodiči. Dnes existuje mnoho klubů a organizací, kde je to možné. ✽ Ujasněte si, co právě potřebujete od svého partnera. Lásku, sex nebo jen pohladit. Potřebujete poradit nebo se jen vypovídat? Zkuste si vzájemně vyjít vstříc. ✽ Dělejte pravidelně něco, co nemá nic společného se skutečností, že jste rodič, ale co Vám přináší potěšení. Sledujte informace ohledně své profese a koníčků, nebudete mít pocit, že se svět zastavil. Zajděte (v okamžiku, kdy je již možné nechat dítě v péči prarodičů či chůvy) s partnerem na večeři nebo do divadla, dělejte to, co jste dělali než se Váš drobeček narodil. ✽ Chcete li být dobří rodiče, je třeba mít v životě trochu rovnováhy. Pokuste se srovnat si priority, vytvořit si časový harmonogram, nepočítejte s tím, že v domácnosti stihnete vše. Ženy, které s dítětem v ruce pečou slavnostní večeři, pověsí záclony, vyžehlí

Z mého deníku

Jmenuji se Jasmína a mám tři děti (4, 2, 1). Děti jsou malé, ale naštěstí už mě nebudí celou noc. Kvítek se probouzí kolem půl sedmé a vleze ke mně do postele. To vydrží ani ne půl hodiny a pak začne opakovat: „Mami, ham, mami, ham!“, pořád dokola až vstanu a jdu dělat snídani. MM (milovaný manžel) v tu dobu odchází, takže od teď jsme sami. Snídaně mám ráda. Udělám míchaná vajíčka s toasty, nebo lupínky s mlékem a s banánem, nebo ovesnou kaši s borůvkama z mrazáku. A láhev pro Poupě. Vaření, plínky, krmení, uklízení, stlaní čtyř postelí. Cestou po bytě všemi směry sbírám hračky, svršky, posmrkané kapesníky, rozlámané piškoty, další hračky, ponožky, sponky, rukavice, kelímky, punčocháče, gumičky, další hračky. Všechny oblíknout včetně sebe. Nachystat svačinu. Učesat všem vlasy, vyčistit zuby (těm co je mají), najít všem boty, bundy, čepice, oblíbenou hračku, dudlík. Naskládám všechny do auta. Zaparkuju u školky. Jabloňka se mě drží za ruku až ke dveřím a říká, že jsem nejlepší máma. Kvítek brečí, protože chce taky do školky a říká, že jsem hrozná máma ze všech. A já říkám, že půjde do školky příští rok a Kvítek řve: „Ne, já chci teď!“ Jedeme na cvičení. Objíždím blok už podruhé a hledám místo na parkování. Nakonec vláčím autosedačku s Poupětem, tašku se cvičením a Kvítka za ruku asi dva bloky. Jdu si zacvičit. Odevzdám děti do dětského koutku, protože MUSÍM BÝT CHVÍLI SAMA, oni brečí, ale

košile a při tom všem jsou stále dokonalé, existují pouze ve sci fi románech a jsou to dokonalé roboženy. ✽ Využívejte nabízené pomoci. ✽ Pokud vám dítě někdo hlídá, zkuste čas využít pro sebe a ne např. pro jednání s úřady. Sedněte si klidně jen do kavárny před domem a přečtěte si noviny. Uvidíte, jak si hezky odpočinete. Zajděte si na masáž, ke kadeřnici nebo se třeba jděte projít. Zkrátka si udělejte radost. ✽ Zbavte se na pár let představy naklizeného bytu – nahraďte ji třeba představou rozesmátých dětí. ✽ Mějte v bytě prostor (např. ložnici), kam smí děti až po zaklepání a kde vědí, že nesmí dělat nepořádek – i vy potřebujete k odpočinku příjemné prostředí. Děťátko nenecháváte spát v neútulném pokoji, tak proč nehýčkat i sebe? ✽ Cokoli potřebujete věcně probrat s partnerem, probírejte mimo ložnici. ✽ A nakonec – užívejte si skutečnost, že jste rodiče. Netrapte se tím, že Vaše dítě možná nespadá do všemožných učených tabulek a že do nich třeba nespadáte ani Vy. Zkuste se uprostřed každodenního shonu na chvilku zastavit a uvědomit si, že ten úchvatný malý tvoreček je Váš. Vy jste mu dali život a on či ona už teď dokáže vyhodit jídlo z misky na podlahu, vysypat celou krabici z hračkami a vzdorovat Vám ohledně výběru trička nebo večeře. No, řekněte, není to skvělé? K pozitivnímu myšlení většinu z nás nikdo nevedl a není snadné se to naučit. Je jisté, že od chvíle, kdy se Váš potomek narodí, přijdou okamžiky, kdy budete vzteky bez sebe, frustrovaní, vyčerpaní a kdy budete mít

pocit, že jste příšerní rodiče. Nebojte se, je to zcela normální. Vzpomeňte si kolikrát jste se takhle cítili první týdny na střední škole (až na tu část o příšerných rodičích) a nebo v zaměstnání. Klidně si poplačte nebo zmlaťte polštář, ale netrapte se zbytečně dlouho. Vaše děťátko Vás potřebuje zdravé a šťastné. Je s podivem, že péči o zdraví považujeme za běžnou, ale péči o zdravou mysl spíše za luxus. Těhotným ženám se říká, že jedí za dva. Ale rodiče potřebují být i šťastní za dva nebo za tři. Proto si péči o sebe nevyčítejte a každý den pro sebe udělejte nějakou maličkost. Něco co vyvolá Váš úsměv a připomene Vám, že svět je krásné místo. A Vy musíte všechny jeho krásy vnímat a cítit, protože máte před sebou nejdůležitější úkol. Ukázat krásy světa novému člověku, naučit ho poznávat je a radovat se z nich. Eliška Kaplanová

pokaždé, když je po cvičení vyzvednu, smějou se a volají „mami“ úplně šťastný a nechtějí pryč. A *JÁ* už je mám zase ráda. Jednou týdně jedeme do Klubíku a když Poupě usne, tak si pěkně s Kvítkem zazpíváme a zacvičíme. Poklábosím s mamkami, utřu rozlité pití, hledám naši hračku, podívám se na program, co je nového. Pak obvykle Kvítek nechce pryč, ale musíme, abychom stihli vyzvednout Jabloňku. V létě jdeme někdy s mamkami ze cvičení do parku na piknik. Rozložíme deky a hrajeme petanque. Pak vyzvedneme Jabloňku ze školky a jedeme domů na oběd. Řeknu vám, co jedí: špagety se sýrem (žádná omáčka!), bramborovou kaši s rybími prsty, písmenkovou polívku, Pribináček nebo Kostíky, syrovou mrkev, okurku, jabka, banány, chleba s medem, rohlík s Nutelou. To je tak asi všechno. Nesnažte se propašovat něco jiného, nebo vás čeká masová vzpoura! Nakrmím Poupě a uložím ho do postýlky. Někdy usne i Kvítek. Když ne, dívá se s Jabloňkou na pohádku. Já uklízím nádobí po obědě, utírám stůl a kuchyň, dávám prádlo do pračky nebo do sušičky, pak si sednu k počítači a odpovídám na maily, nebo platím účty, nebo objednávám všechny k zubaři, nebo volám do pojišťovny, nebo sháním opraváře na myčku, nebo píšu svůj deník, nebo převlíkám postel, protože se někdo počůral, nebo vytírám koupelnu, protože tam někdo rozmazal hovínko. Pak jdeme ven na hřiště za ostatními dětmi ze sousedství, nebo jdeme do parku na kola (když je hezky). V zimě si doma kreslíme, nebo modelujeme z těsta nebo modelíny, nebo

skládáme puzzle, nebo hrajeme pexeso, nebo si pustíme muziku a tancujeme. Když se děti do něčeho zaberou, pokusím se vytratit a začít vařit večeři pro sebe a MM. Děti opakují svoje polední menu. A je tu MM! Všichni se na něj vrhnou, visí mu kolem krku a volají: „Táta je doma, táta je doma!“ Teď pro děti neexistuju, což mi zas až tak moc nevadí, protože mám chvíli pokoj. Skládám prádlo, uklízím nepořádek, který jsem ještě uklidit nestihla, nebo který se nově vytvořil, nebo si sednu k počítači a čtu maily nebo noviny, nebo píšu deník, nebo zařizuju, co je třeba. Večeříme, pak hrajeme Prší nebo Člověče nezlob se, nebo Pexeso. Večerníček. Koupání. Uložím Poupě a MM čte Kvítku a Jabloňce na dobrou noc. Pak žehlím MM košili, aby měl čas si zacvičit. Pak MM padne únavou a já si čtu knížku, nebo sednu k počítači, neboť v domě se konečně rozhostilo úplné ticho. Někdy se mi podaří vypadnout z domu za kamarádkami na víno, nebo do sauny. Klíč k tomu, abych se nezbláznila je: 1. nemít cíle 2. nemít očekávání 3. nemít termíny 4. nebýt pod tlakem 5. občas vypadnout

1 Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál, 2007, str. 81 2 Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál, 2007, str.81 – 82 3 Biddulph, Steve: Proč jsou šťastné děti šťastné, Portál, 2008 4 Biddulph, Steve: Proč jsou šťastné děti šťastné, Portál, 2008, str. 110 – 118

Použitá literatura: Biddulph, Steve: Proč jsou šťastné děti šťastné, Portál, 2008 Shapiro, L. E.: Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, Portál, 2007 Gurrentz, Sheryl: Maminkou spokojeně a bez stresu, Portál, 2003

Těšíme se i na další příspěvky z Vašich deníků. Jak vypadá Váš den? Posílejte na adresu redakce: [email protected]

Klubko K2:Klubko K2

3/8/10

9:59 PM

Page 12

LETNÍ DĚTSKÝ KLUB … ANEB I V LÉTĚ TO ZKUSÍME BEZ MAMINEK Milé maminky a milí tatínkové! Rádi bychom Vám nabídli služby Dětského klubu i v době letních měsíců a prázdninového volna. Během dvou týdnů, jejichž termíny uvádíme níže, můžete své ratolesti svěřit do péče našich zkušených lektorek, kde se mohou těšit na nabitý program a spoustu legrace. Budeme si spolu hrát, zpívat i tancovat, zapomeneme, že jsme ve městě a zahrajeme si na kouzelný les, kde zvířátka dovádějí… Formou hry, zpívání a společného tancování v kruhu se děti naučí novým tanečním krůčkům, říkadlům a písničkám a čas strávený bez maminek jim rychle uteče. NÁVRH DENNÍHO PROGRAMU: (Pozn.: časy jsou pouze orientační, budou se řídit dle potřeb dětí a momentální situace) PŘÍCHOD A PŘIVÍTÁNÍ .................................................................................. 08:30 – 09:00 hod ZPÍVÁNÍ S NÁSTROJI A KYTAROU .................................................................. 09:00 – 09:30 hod SVAČINKA .................................................................................................. 09:30 – 10:00 hod MALÁ POHÁDKA ......................................................................................... 10:00 – 10:30 hod ŘÍKADLA S POHYBEM .................................................................................. 10:30 – 11:00 hod VOLNÁ HRA ............................................................................................... 11:00 – 11:30 hod OBĚD – VELKÁ SVAČINA ............................................................................. 11:30 – 12:00 hod POLEDNÍ KLID S POHÁDKOU A MALOVÁNÍM ................................................ 12:00 – 13:00 hod SVAČINKA,ODPOLEDNÍ HRY, PŘÍPADNĚ NÁVŠTĚVA HŘIŠTĚ (podle věku dětí)....... 13:00 – 15:00 hod ROZLOUČENÍ A ODCHOD DĚTÍ ................................................................... 15:00 – 15:30 hod

TERMÍNY: 12. – 16.7. (8:30 – 15:30).......................................... CENA : TÝDEN 3 000 KČ 23. – 27.8. (8:30 – 15:30).......................................... DEN 700 KČ

TĚŠÍME SE NA VÁS!

Klubko, občasník klubu pro rodiče a děti K2, číslo 2, březen 2010, náklad 150 ks, cena 25 Kč. Šéfredaktorka: Jana Skálová, redakce: Eliška Kaplanová, Lucie Kellnerová, Karin Marques, Monika Ťapáková, grafika: Lucie Šípková, kresby: Eliška Kaplanová, fotografie: Soňa Pohanková, Monika Ťapáková adresa redakce: Klub K2, o.p.s., Ostružinová 9, 100 00 Praha 10, email: [email protected]