10/2012
Úvodník
Milí spolužáci, jménem naší redakce Vám chci představit zcela nový školní časopis VELKÁ PŘESTÁVKA. Tento název jsme zvolili, aby charakterizoval stejnou věc jako velká přestávka - klid, odpočinek a oddech po dvou hodinách práce (Vy víte, co tím myslím, že? ). Jsme skupina dětí zhruba stejně starých, jako jste právě Vy. Jsme nadšenci pro tvorbu různých příběhů, křížovek, recenzí či kvízů. Ihned zkraje Vám chci říct, že to zdaleka nemusí být jen naše práce. Ani nevíte, jak moc by nás potěšilo, kdybyste nám pomáhali svými vlastními příspěvky, ať už dotazy, návrhy na témata do časopisu nebo svými reportážemi a články. První číslo, které právě držíte v ruce, je zároveň taková zkouška, jak se Vám bude myšlenka školního časopisu líbit. To už je samozřejmě na Vás. Těšíme se na Vaši spolupráci a přejeme krásné a vtipné pročítání následujících stránek. Ty nejlepší známky a zábavný zbytek dne Vám přejí redaktorky a redaktoři Velké Přestávky!
Tereza Hendrychová, 9. C
Spoj autory s danými knihami: a) Karel Jaromír Erben
a) Císařovy nové šaty
b) Josef Lada
b) Devatero pohádek
c) Hans Christian Andersen
c) Kytice
d) Božena Němcová
d) Bubáci a hastrmani
e) Karel Čapek
e) Barunka
Kateřina Danysová, 7. A
Soutěž pro 1. stupeň 1. a 2. ročník: Nakresli barevnou příšerku, která má tři malé oči, velkou pusu, dva vlasy, čtyři nohy, dvě ruce a dlouhý ocas. 3. a 4. ročník: Vymysli příběh nebo báseň s klíčovými slovy: podzim, poklad, deštník, soutěž, kaluž, počasí. Doplň obrázkem. Soutěžní příspěvky, prosím, noste do třídy 7. B, kde si je osobně převezmu. Termín odevzdání příspěvků je do konce listopadu. Vítězné příspěvky otiskneme a možná i odměníme!
Johana Kaňoková, 7. B
Exkurze do automobilky Hyundai 750 První hodina – grrr! Ještě že se neučíme. 845 Druhá hodina – už jen pár minut a směr prýýč! 920 Vydáváme se směrem ze školy a nastupujeme do řad jako kačenky. 930 Novinka! Nejedeme sami! Přidávají se k nám i ostatní občané Dobré a okolí. Mačkáme se v autobuse . 945 Čerstvý vzduch! Dostáváme se ven před dveře a nad nimi nápis Hyundai. Vejdeme dovnitř do místnosti připomínající recepci. Jsou zde umístěna tři auta Hyundai. 950 Ujme se nás pán (známý z filmu Vše pro dobro světa a Nošovic) a zavede nás už do větší místnosti se sedačkami. Připomíná nám to kinosál. Před námi se tyčí podium se stolkem s mikrofonem a plátno střední velikosti. 1005 Po proslovu o různých firemních záležitostech, kde všechno nějak souvisí s výrobou aut, a prohlídnutí mnoha mapek a grafů (ze kterých jde hlava kolem i občanům Dobré) se konečně pouští film o stavbě nošovického závodu. 1020 Konec filmu. Do místnosti vejde žena, kterou výše uvedený pán představí jako průvodkyni. Ta nám vysvětlí pravidla pro naši bezpečnost. 1028 Vybaveni ochrannými brýlemi, sluchátky a reflexními vestami opouštíme místnost směr ven. 1032 až 1200 Prohlídka celé automobilky. Obešli jsme toho spoustu. Mnozí z nás i potkali své známé. Dostali jsme se od svařování plechů až po dokonale vyrobené auto. S pomocí techniky samozřejmě. Mohli jsme zde vidět roboty ohánějící se svými ocelovými pažemi, až se kolem nich jiskřilo (bojím, bojím!), a mnoho zajímavých věcí, o kterých minimálně 80% lidí nevědělo, že existují. Po celou prohlídku jsme poslouchali příjemný hlas paní průvodkyně. Asi nejvíce nás zaujalo, že jsme se dozvěděli, jak můžeme skončit po škole, když se nebudeme učit (samozřejmě
nepočítám, jak se na nás smáli a mávali nám páni, kteří dávali auto do kupy ), a starší generaci asi jak a co všechno musí obstarávat robot. 1200 Oběd. KOREJSKÝ OBĚD! Dostáváme tácky a přesunujeme se pro jídlo. Usedáme ke stolům a debatujeme o celé prohlídce a zkoumavě prohlížíme jídlo. Polévka (později se dozvím, že byla chobotnicová. Naštěstí odevzdaná kamarádovi ), maso a rýže, spring rolls (neboli rolky plněné zeleninou, mňam!), salát s jogurtovou polevou. Většina z nás si pochutnala. Pití jsme po celou dobu měli zajištěno, buď vodou pitnou, nealkoholickým mojitem nebo v nejzazším případě pitím z automatů. 1300 Příjemně strávený den. Cesta domů proběhne v klidu, skvěle se bavíme. Užili jsme si krásný slunný den, zjistili jsme, jak to v takové velké fabrice vlastně chodí, ale hlavně jsme svoji hlavu obohatili o nové a nové zážitky. A na co já nikdy nezapomenu? Na korejský oběd!
Tereza Hendrychová, 9. C
Olympijské hry 1. stupně Letos byly olympijské hry pro 1. stupeň velmi úspěšné. V úterý 17. září ráno se všichni sešli ve školním sále, kde proběhl oficiální začátek olympijských her. Poté jsme se přemístili na školní hřiště, kde po proběhnutí kolečka se štafetou vybraní žáci pátých tříd zapálili olympijský oheň a zavlála vlajka se symbolem olympijských her. Každá třída si dodala kuráže svým vlastním pokřikem a sportovní zápolení mohlo započít. Všechny třídy se předvedly na čtyřech stanovištích, které zahrnovaly skok daleký, hod do dálky, vytrvalostní běh a běh na 60m. Opravdu každá třída si vedla bravurně, ale na stupínek vítězů si mohlo stoupnout jen pár vyvolených. Zvláště prvňáčci bojovali jako o život, jedna holčička dokonce skočila přes 2 metry do dálky. V závěru nás čekalo vyhodnocování ve třech věkových kategoriích: 1. třídy, 2. a 3. třídy a 4. a 5. třídy. Mezi nejlepšími z nejlepších byli například: Jana Swierkošová z 5.A, Kamil Kisza z 5.A, Marek Matyskiewicz ze 4.B a Daniel Klika ze 4.B, Eliška Kubíčková ze 3.A, Jakub García ze 3.B.Celý den se nesl v duchu sportu, všichni byli výborní, až na pár výjimek byli všichni slušní, všichni hráli férově. A pokud se to letos některým nepovedlo, povede se to určitě příště. Hlavu vzhůru, život jde dál.
Margareta Baranová, 7.B
Gekončík noční
Gekončík noční (gekončík skvrnitý) je plaz, který díky své nenáročnosti a mnoha barevným formám patří k nejčastěji chovaným a velmi oblíbeným obyvatelům terárií. Jednoduše řečeno gekončík noční je vzácná „ještěrka“, která se vyskytuje na jihovýchodu Afghánistánu přes Pákistán až po sever Indie. Gekončíci bývají různých velikostí, uvádí se, že v dospělosti měří až 30 cm a dožívají se až dvaceti let. Bývají různě zbarvení, ale typicky zbarvený gekončík je žluto-hnědý s tečkami či skvrnami. Ptáte se, čím gekončíka krmit? Odpověď je velice stručná. Tyto „ještěrky“ vyžadují živou potravu jako jsou cvrčci, švábi, sarančata atd. Cena gekončíka se pohybuje od 95 až 800 korun, záleží na stáří gekončíka. Sehnat ho můžete na různých burzách plazů či na internetu.
Markéta Wojnarová, 9.C
Jednoduché plavidlo
Osvítit
Anglicky "nebo"
Uvázal (věnec)
Domácky Josef
Kladná elektroda
S
Mýt ve vaně boční strana 1. díl tajenky Druhé jméno Jana Komenského
Bod v judu
nevyužívaný pozemek
Opak "out"
Město v západních Čechách
Ukazovací zájmeno
10. písmeno abecedy domy k přechodnému ubytování Snížení ceny
Horsepower (zkratka)
Kus (zkratka)
52 týdnů
Kulatý knedlík
Přijímat tekutinu
Skupina porotců Slovensky Honza
M 2. díl tajenky
Začátek abecedy
Ovanout
O S
"trubička", kterou proudí krev 4. písmeno abecedy
Nápověda: ÁMOS, ANODA, HP, IN, IPON, KOJOT, LAD
Křížovka
Kareta obrovská je největší karetovitou želvou. Žije pouze v teplých mořích. V angličtině se jí říká také zelená mořská želva („Green sea turtle“), i když je její pevný a přitom lehký krunýř zabarvený spíše dohněda. Anglické označení je odvozené od ____________ (tajenka).
Otázky
Kdo je vyobrazen na české stokoruně? a) Jan Žižka b) Karel IV. c) Karel Gott
Ladem ležící půdě se říká: a) úbor b) úkor c) úhor
Když se řekne aprílové počasí, znamená to: a) že bude konečně svítit sluníčko, b) že je počasí proměnlivé, nestálé, c) že hrozí déšť a na některých místech i kroupy.
Do zvěrokruhu nepatří: a) štír b) rak c) vlk
Které zvíře je v Indii posvátné? a) koza b) ovce c) kráva
Koho léčí pediatr? a) děti b) dospělé lidi c) zvířata Správné řešení: b, c, b, c, c, a
Hádanky
a) Kolik udělá vrabec za den přibližně kroků? b) Každého šatí, ale sama je nahá. c) Má to čtyři rohy, čtyři nohy, ale chodit to nedokáže.
Otázka
Které číslo jako jediné nemůže být vyjádřeno římskou číslicí?
Anglická křížovka 1. mušle; 2. hotel; 3. sluneční brýle; 4. loď; 5. písek; 6. letadlo; 7. medúza; 8. kufr
Barbora Bednárková, 8. C
Dům na rozcestí Letní prázdniny skončily a skupinka kamarádů se jako každým rokem v pátek po škole sešla ve své tajné skrýši - dřevěném domku na jednom letitém stromu, jehož lístky v ostrém říjnovém slunci nabyly krásných podzimních barev. Dnes ale měli originální nápad, jenž zasluhoval odvahu a odhodlání. Vydat se prozkoumat strašidelný dům na rozcestí, o němž se mezi dětmi vykládaly všelijaké historky, jen ne ty dobré. Po nedlouhé cestě na místo dorazili k pomalu trouchnivějícímu domu a dodali si pár důležitých informací. Libor rozsvítil masivní baterku a rozhlédl se kolem, načež pokynul levou rukou a pomalu se začal plížit k domu. Někteří z nich si mohli myslet, že je jako pětiletý kluk, který pořádá nějakou tajnou akci do pokoje starší sestry, aby jí vhodil za krk pavouka. Daniel měl za úkol prozkoumat celou maličkou zahradu, která byla z většiny zarostlá tújemi a pichlavými keři uschlých růží. Už uběhl rok od smrti staré paní Holínové, která v domě přebývala. Prý byla zlá
a trestala i svou kočku. Ale nebylo to tak. Děti jí sice mnohdy přezdívaly čarodějnice, ale podle jejich rodičů a prarodičů to byla hodná žena, občas trochu hysterická a potřeštěná. Dveře, jak zjistil Libor - vůdce party, byly zamčené. Nezbývalo, než rozbít nízké okénko. Dívky zatím netrpělivě čekaly u vrátek, které nechaly otevřené pro případ, kdyby se něco přihodilo. Obzvlášť Míša vyčkávala bázlivě nejblíže k cestě, aby mohla co nejrychleji utéct. Daniel zatím obratně otevřel okno a parta se vydala dovnitř. Míša se nabídla, že bude hlídat venku, ale postávat u hrůzu nahánějícího domu nebylo nic příjemného. Právě se nacházeli v potemnělém obýváku mrtvé staré dámy. V rohu stál na dřevěném stolku starý televizor, před ním jednoduchá pohovka, špinavý koberec, nějaké ty malé skříňky a také květináč se zvadlou květinou. „Počkejte!“ zavolala Míša z venku, "jdu s vámi!" Vlezla oknem stejně jako ostatní dovnitř a rozhlédla se kolem. V domě visel pach starého vzduchu, který jasně naznačoval, že už se tu dlouho nevětralo. Najednou začala rušit televize! Obrazovka zrnila a vydávala škrčivé zvuky. Děti unisono hlasitě vykřikly a v tu ránu se jeden přes druhého tlačil k oknu. Ani si nevšimli, že jim někdo schází. Za malý okamžik vyšel zpoza televize Libor s úšklebkem ve tváři. „Lekli jste se, co?“ rýpnul si a začal předvádět jakousi zombii, při čemž se pobaveně chechtal. „Nech toho, vážně jsem se lekla,“ okřikla jej nervózně Míša a nedůvěřivě hleděla kamsi k televizi. I ostatní vypadali, jako by se před nimi zjevil duch. „Tak jdeme nahoru?“ zeptal se Libor jakoby nic a už mířil ke starým skleněným dveřím, vedoucím očividně na chodbu. Jelikož byly otevřené, zahlédl schody. Skupinka se zastavila a nastražila uši, protože zaslechli jakýsi zvuk. Z vedlejší místnosti se k nim blížil hrůzostrašný stín… Jako první zapištěla Míša, které už všechno lezlo na nervy, a těšila se, až konečně bude doma. Konečně se jim vetřelec ukázal. Kočka! Svítícíma očima, plnýma neznatelných pocitů se rozhlížela po přítomných. Libor jakožto vůdce party potichu našlapoval dál, když v tom vysokým hlasem zakřičel: „Někdo sem jde!“ V pokoji nad nimi se rozsvítilo mihotavé světlo. Ve dveřích se objevil stín osoby se svící v ruce. Srdce jim rychle bušila, ale nedokázali ze sebe vypravit ani slovo, nemohli se hnout z místa, jako by je někdo přilepil sekundovým lepidlem k podlaze. Otevírající se dveře vypadaly čím dál hrozivěji, až se nakonec s vrznutím otevřely úplně. Vyšla z nich stařena s vycházkovou holí v ruce. Přes hlavu měla uvázaný karmínově červený šátek, takže jí neviděli do obličeje. Zamířila přímo
k nim bez jediného slova. „Zdrhejte!“ zařval Libor a dal se i s ostatními do běhu. Neohlíželi se a nedokázali si nic z toho vysvětlit. V jejich hlavách teď vířily desítky otázek bez odpovědí. Děti se nahrnuly ke dveřím, ale v tom zmatku si neuvědomily, že jsou zamknuté. Míša roztržitě tahala za kliku, když ale spatřila okno, kudy se děti dostaly ven, běžela za nimi. Její mikina se jako naschvál zahákla o kus střepu v okně. „Pomoc!“ zavřískala zoufale. V tom ji někdo chytil za rameno a ona zděšením vykřikla: „Ne, prosím, já nic neu-“ Letmo se ohlédla a s údivem v paní poznala Liborovu babičku. To byla ona, ta žena s hůlkou. „To jste vy?“ zalapala po dechu. Míša věděla, že paní Kolíková byla vždy trošku hyperaktivní žena, ale tohle? „Slyšela jsem ten váš plán a tohle jsem si nemohla nechat ujít,“ zasmála se a pohladila ji po rameně, ale to už se Míša vyprostila z okna do obýváku a trochu nedůvěřivě si paní Kolíkovou prohlížela, jakoby se každou chvíli měla proměnit v pohádkovou ježibabu. Za okamžik už ale našla důvěru a vyčerpáním se svalila na gauč, aby se trochu uklidnila. „Doprovodím tě domů, ať se nebojíš,“ prohlásila se vstřícným úsměvem. „Akorát nevím, jak vysvětlím paní Holínové to rozbité okno,“ poznamenala pak a vypadala zamyšleně. „Cože? Ona žije?“
Denisa Rojíčková, 9. B
Skauting Junák – svaz skautů a skautek ČR je se svými 49.000 členy největším celorepublikovým občanským sdružením dětí a mládeže v České republice. Zároveň je členem světových organizací skautek WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) a skautů WOSM (World Organization of the Scout Movement). Junák byl třikrát zakázán totalitními režimy a vždy znovu obnoven. V letošním roce jsme si připomněli 100 let od jeho založení. Skautské hnutí existuje v 216 zemích světa a na světě je celkem 40 milionů skautů. Co je vlastně skauting? Parta a příležitost Skauting – to jsou kamarádi, přátelé a společenství lidí, kteří sdílejí podobné životní hodnoty. Vyrůstat ve skautském oddíle znamená chopit se šance žít naplno. Být aktivní a najít vlastní místo ve světě. Skauting je příležitost rozvíjet nejen sebe, ale i své okolí.
Skauti a skautky se snaží tvořit lepší svět tím, že berou vlastní život do svých rukou. Možná si říkáte, proč to tu píšu. Odpověď je jednoduchá. V Dobré tato organizace existuje již od roku 1990, v tomto roce začal fungovat jen oddíl chlapců, dívčí oddíl vznikl až o 5 let později. Na podzim roku 2002 vznikl 1. koedukovaný oddíl Dobrá – Doberčata, který funguje dodnes s jedinou změnou. Díky našemu opravdu velkému počtu již nejsme oddíl, který spadá pod středisko Kruh ve Frýdku-Místku, ale samostatné středisko. Základem jsou družinové schůzky, do kterých jsou děti rozděleny podle věku a které se konají pravidelně každý týden během školního roku. Na těchto schůzkách se děti scházejí se svou družinkou. Průběh roku společně trávíme na nejrůznějších akcích jako je táborák na zahájení nového skautského roku, jednodenní výlety či víkendovky, vánoční besídka. Vyvrcholením celého roku je letní stanový tábor. Společně se učíme mnoha užitečným věcem pro život, poznáváme nové věci, hrajeme hry. Skauting je příležitost vstoupit do dospělosti jako člověk, který ví o svých kvalitách, i o tom proč nebýt sám, proč být součástí týmu. Člověk, který ví, co chce, a aktivně jde za svým cílem. Ve skautingu si člověk sáhne na GPSku, foťák, učí se dělat reportáže, slaňovat skály, vařit. Ale to není důležité. Důležité je, co se člověk učí mimochodem – že má cenu spolupracovat, že má cenu se o něco snažit, že má cenu se zapojit, že má cenu být součástí věcí, ne jenom pozorovatelem…
Markéta Sobková, 9. B
Vtip na závěr ...
Velká přestávka - školní časopis při ZŠ v Dobré Šéfredaktorka: Tereza Hendrychová, 9. C Editace a grafická úprava: Filip Syřínek, 9. C
Příspěvky ve formátu doc zasílejte na e-mailovou adresu:
[email protected].
