ÚVODNÍK
závodníci s pomocí mapy a busoly absolvují trať, která je určena startem, kontrolami v předepsaném pořadí a cílem. Kontroly jsou zakresleny v mapě v místech, kde jsou i ve skutečnosti umístěny červenobílé lampiony. Hlavním cílem každého závodníka je absolvování tratě v minimálním čase. Na výsledném čase účastníků však v tomto závodě příliš nezáleželo. Pořadatelé se především pokusili přiblížit tento „zelený sport“ mládeži, jak ze základních, tak ze středních škol. Nenáročné a krátké tratě byly přizpůsobeny pro naprosté začátečníky a byly situovány v převážně obydlené oblasti, což je pro orientační běh nezvyklé prostředí. Příležitost, zaběhnout si kvalitně připravený závod ve známé oblasti, využilo mnoho domácích škol, což pro naše osmičlenné družstvo znamenalo neočekávanou konkurenci. Měli jsme jasný plán: probojovat se do národního kola, které se koná 3.6.2009 v Olomouci. K tomu jsme potřebovali zvítězit nade všemi školami (každému družstvu jednotlivé školy se sečetly body dvou nejlepších závodníků v dané věkové kategorii). Většina soupeřů již absolvovala přebor škol v minulém roce a mapa jim nebyla tak cizí. Někteří z našich závodníků se na start opravdového závodu postavili poprvé a chyběli jim cenné zkušenosti. O to více překvapily vcelku úspěšné výsledky. V celkovém součtu naše družstvo vyhrálo.
Po dvouměsíční pauze opět vychází další vydání školního časopisu „Gymplák“. Toto číslo je posledním v tomto školním roce. Snažíme se vám v něm podat reportáže z akcí, které se za poslední měsíc na gymnáziu udály. Naše třída, tedy 2. B, společně se 4. A, navštívila v rámci exkurze bývalý koncentrační tábor Terezín, ale zároveň také někteří z nás pobyli týden v Anglii, kde si zdokonalovali komunikaci v anglickém jazyce. Každý z nás se domluvil, a většinou to nebylo obtížné. Abychom vám lépe přiblížili, kde jsme to vlastně byli, najdete zde i několik fotek. Připravili jsme pro vás ale i článek o sportovním kurzu třídy 3. C, který navštívila společně s profesorem Cempírkem, Fialou a profesorkou Flídrovou. Také 3. C pořídila několik fotografií, tedy ani tady o nic nepřijdete. Minulý týden k nám v rámci programu Comenius zavítaly dvě dvojice učitelů ze španělské Zaragozy a italského Palazzola. Podělíme se s vámi také o dojmy z koncertu, jenž proběhl 9. května 2009 v KC Jitka, kde zahrálo několik kapel, mezi nimiž byla hlavně Tlustá Berta, jejíž frontman nám s ochotou poskytl rozhovor. Nechybí rubrika „Pan učitel píše“, kde se objevují články od profesora Cempírka. Aktuálním tématem jsou maturity, a proto si můžete přečíst, jak nám bývalý maturant Ondřej Vácha, ale i současný maturant Jonáš Kopp, odpověděl na několik otázek, týkajících se tohoto tématu. Samozřejmě, že jsou zde i další rozhovory a informace, jak o Majálesu 2009, tak i přehled kulturních akcí,…
Tím bych chtěla vyzvat ostatní studenty, aby se k nám v příštím roce připojili a tím podpořili naši školu. Celkově vše proběhlo podle představ pořadetelů i samotných závodníků. Slunečné počasí jistě přispělo k dobrému dojmu z tohoto závodu.
Rádi bychom Vám všem popřáli příjemné prožití prázdnin, ať si je parádně užijete a dostatečně si odpočinete. Příjemné čtení. (Lucie Schmiedová, 2.B)
Přebor škol Jihočeského kraje v orientačním běhu Závod, jehož centrem se stala Nerudova základní škola v centru Českých Budějovic, přilákal na 12 škol a okolo 100 příznivců orientačního běhu. Tato akce byla určena k propagaci orientačního běhu, sportu, jehož podstatou je spojení běhu s orientací v neznámém terénu, při němž Gymplák Květen 09
(foto : www.gvn.cz) 2
Na závěr chci poděkovat našemu dozoru panu profesoru Tampírovi, bez kterého by naše účast na přeboru nebyla možná.
Terezín: Zastávka na cestě k smrti
Výsledky jednotlivých kategorií : Kategorie: D7 (dívky 6. a 7. třída) 1.Koudelková Kateřina 6.Vondráčková Tereza Kategorie: D9 (dívky 8. a 9. třída) 1.Šrámková Michaela 2.Benešová Jana Kategorie: H7 (hoši 6. a 7. třída) 5.Votava Matěj 6.Voráček Václav Kategorie: H9 (hoši 8. a 9. třída) 5.Hanuš Vlastimil Uksa Daniel DISK Výsledky soutěže družstev : Žactvo : 1. Gymnázium VN J.Hradec 2. Gymnázium Jírovcova Č. Budějovice 3. ZŠ Nerudova Č.Budějovice (Michaela Šrámková, 4.A)
Návštěva Památníku Terezín Tuto akci finančně podpořila Terezínská iniciativa. Po úvodní přednášce o vývoji diskriminace Židů od r. 1933 a významu ghetta Terezín v nacistickém plánu “konečného řešení židovské otázky”, zhlédli studenti krátký dokumentární film. Následovala prohlídka bývalého ghetta, expozic Muzea ghetta, Židovského hřbitova s krematoriem a Magdeburských kasáren. Náročný program pokračoval prohlídkou Malé pevnosti, kde byla v roce 1940 zřízena věznice pražského gestapa. (Jana Burianová)
Gymplák Květen 09
3
Je úterý ráno a naše třída se vydává na cestu do Terezína. O tomto místě jsme slyšeli spoustu informací už ve škole. Byl založen Josefem II. jako vojenská pevnost. Po roce 1939 nastává těžké období pro židovské obyvatelstvo. Musí dodržovat několik set příkazů a zákazů, které jsou většinou naprosto nesmyslné. Na podzim roku 1941 má být vyřešen problém židovské otázky s konečnou platností. Bylo rozhodnuto, že všichni Židé budou koncentrováni do ghetta. A právě pro tento účel byl vybrán Terezín. Samozřejmě je důležité něco vědět, ale když se člověk ocitne tam, kde se všechno dělo, je to jiné. S obyvatelstvem židovského původu se tu zacházelo opravdu špatně. Žili v neustálém strachu a nevěděli, co s nimi bude. Terezín totiž nebyl konečnou stanicí, spíš jen zastávkou na cestě k smrti. Tu znamenaly transporty na východ do vyhlazovacích táborů. Projděte se Terezínem a pocítíte tu atmosféru. To všechno byl obrovský zločin. Najednou je to tak reálné. Díky spoustě nejrůznějších informací z televize, internetu a novin, jsme si zvykli na nehody, vraždy a spoustu smrtí, že nás většinou ani nepřekvapí. I historie je plná vraždění, válek, mučení. Ale když jsem se ocitla v Terezíně, došlo mi, že ti lidé tu umírali, trpěli a ztráceli veškeré naděje. Umírali tu nejen samotní Židé. S nimi tu umíraly i jejich sny a touhy, pohasínala tu nejen jejich srdce, ale i šance na návrat a na život. Nevěděli nic. Nevěděli proč tu jsou, na jak dlouho, jestli se vrátí, kdy zemřou, jestli ještě uvidí své blízké… Pořád nemohu uvěřit, jak málo stačí k tomu, aby jedni lidé uvěřili, že jsou víc, než ti druzí. A mám spoustu otázek. Jak si někteří mohli být tak jistí, že je jejich rasa nadřazená jiné? Kde brali právo ničit druhým život? A jak je možné, že na to „měli žaludek“? O některých lidech z koncentračních táborů víme. Někteří se vrátili. Ale tisíce a tisíce dalších nám zůstanou navždy utajeny a my se můžeme jen dohadovat, jaké byly jejich osudy. Tisíce Židů zemřely a nám je připomínají jen pomníky. A proč tohle vlastně píši? Někteří lidé se dodnes hlásí k rasismu a nacismu. A já si myslím, že je důležité o těchto věcech mluvit. Protože nacismus lidem říká, že jejich hodnota závisí na tom, jak se narodili. A tak tomu není. (Eva Hejdová, 2.B)
Anglie očima studentů gymnázia
lidí, kteří už nechtějí čekat, protože čas jsou peníze. Pokud vás někdo předběhne, nejspíš budete mít na špatné náladě také zásluhu. Angličané jsou jiní. Ve frontách čekají rádi a skoro pořád. Předbíhat je tabu. Jsou velice zdvořilí a slušní, dodržují pravidla. Může se stát, že do někoho vrazíte a on se vám za to omluví. A také se lišíme stravováním. Zatímco u nás ráno snídáme málo nebo vůbec a oběd si dáváme teplý, v Anglii se snídá víc, oběd připomíná svačinu a večeře je teplá. Polévky nečekejte, ty se běžně nevaří každý den. A jestli je jídlo chutné? Jeden můj učitel nedávno poznamenal: „Angličani vynalezli whisky, aby zapili to hnusný jídlo.“ Musím říct, že některé rodiny vaří dobře, jiné jedí z konzerv, protože je to rychlejší a většinou nehrozí, že byste si chtěli přidat. Jestliže se projdete anglickými ulicemi, máte pocit, jako by se zastavil čas. Domky jsou kamenné, cihlové, některé podobné těm našim, zatímco jiné připomínají hrad. Zaujala mě přítomnost havranů v Toweru, a jejich důležitost. Prý, že kdyby tam havrani nebyli, znamenalo by to zkázu a neštěstí pro Tower i celou Anglii. A protože tomu samozřejmě nikdo nevěří, ale jistota je jistota, havrani mají přistřižená křídla. Poslední věc, kterou zmíním, je státní zřízení. Anglie je monarchie, v čele s královnou Alžbětou II., která ji zastupuje navenek a Angličané jsou na tuto tradici velmi hrdí. Rozdílů a odlišností je mnohem víc, než jsem napsala. Pokud je budete chtít poznat, podívejte se do Anglie sami. Pro mě osobně to byl krásný zážitek a doufám, že to nebyla má poslední návštěva v této (nejen) historicky zajímavé zemi. (Eva Hejdová, 2.B)
Jako každý rok i letos se studenti Gymnázia V. Nováka v J. Hradci zúčastnili koncem dubna poznávacího zájezdu do Velké Británie. V tomto školním roce to byly třídy 4.A, 2.B a 2.C. Jednodenní zastávka v Paříži umožnila všem seznámit se alespoň s hlavními dominantami tohoto krásného města. Navštívili jsme Eiffelovku, Louvre, katedrálu Notre Dame, Náměstí Svornosti a další pamětihodnosti. Naše cesta pak pokračovala podmořským tunelem z francouzského Calais do Anglie. Zamířili jsme přímo do Londýna, ve kterém jsme strávili čtyři dny. Program zahrnoval návštěvu nejzajímavějších míst a památek tohoto velkoměsta. Viděli jsme Houses of Parliament, sídlo anglické královny Buckingham Palace, Trafalgar Square s proslulou Národní galerii, Tower s jeho korunovačními klenoty a mnohé další. Studenti byli ubytováni v rodinách, takže měli možnost vyzkoušet si v praxi své znalosti angličtiny a také nahlédnout do anglických domácností. Zajímavý byl určitě také jednodenní výlet na jihoanglické pobřeží s typickými křídovými útesy a návštěva lázeňského města Brighton. (Jana Burianová)
Anglie – země plná odlišností? Každá země je v podstatě trochu jiná. A to nemluvím jen o přírodních poměrech. Různé země dodržují různé zvyky, některé si jsou podobné a jiné naprosto rozdílné. A v čem se vlastně Anglie liší od České republiky? Snad první věc, kterou musím zmínit, se týká dopravy. V Anglii jezdí auta po levé straně vozovky. Připadalo mi to dost neobvyklé. Ten, kdo dříve jezdil vpravo, a ocitne se na anglické silnici, si ale prý zvyká dobře. Horší je to naopak. Jako druhé mě zaujalo, že v Anglii nosí děti do školy uniformy. Kryjí se tím rozdíly mezi sociálními vrstvami společnosti. Zkrátka, aby někdo nechodil do školy v tričku za tři tisíce a druhý v mikině za stovku. Dále bych se zmínila o koších v centru Londýna. Žádné tam nebyly. Ale i přesto bylo město poměrně čisté. V neposlední řadě jsou velmi rozdílní i Angličané a Češi. Když budete stát ve frontě u pokladny v českém supermarketu, pokud vás nikdo nepředběhne, budete sledovat otrávené obličeje Gymplák Květen 09
Moje anglická rodina Na rodinu, ve které jsem v Anglii bydlela, si nemůžu stěžovat. Byly to sice jen tři dny, ale i tak můžu říct, že jsem šťastná, že jsem je mohla poznat a zažít u nich pár nádherných chvil. Když jsme přijeli do Londýna na místo setkání s rodinou, netrvalo dlouho a Mr. Jay si nás se svým modrým autem, tuším, že to byl Volkswagen Sharan, vyzvedl a odvezl „domů“. Zaparkoval před malým domečkem se zahrádkou. Když jsem vstoupila dovnitř, těšila jsem se a byla jsem zvědavá, jaká je jeho manželka. Jay byl opravdu sympatický pán černé pleti , jaký se jen tak nevidí. Nejdříve nám 4
(mně a mým dvěma spolubydlícím – Terce a Evče) ukázal pokoj a odešel. Ani jsem se pořádně nerozkoukala a přišla paní Mitsie. Radostně se s námi seznámila, otevřeně mě objala a nádherně se smála. Zářila jako sluníčko, jakoby se právě na nás těšila už dlouhý čas před tím. V té chvíli jsem věděla, že to budou nádherné dny, které s nimi strávím. A opravdu byly. Ten den jsme dostali rychlou, ale chutnou večeři. Mitsie chtěla vidět moje fotky, které jsem pořídila v Paříži, protože Paříž miluje. A tak jsme se dívaly na fotografie a společně jsme se celý večer smály. Byl to velmi příjemný večer.
Nejsou to pro mě cizí lidé, ani jen lidé, u kterých jsem strávila tři noci v Londýně. Nyní jsou to mí přátelé. (Michaela Kubová, 2.B)
„Jinej kraj, jinej mrav!“ Před pár týdny jsme strávili několik dní v Londýně, hlavním městě Velké Británie. Při této návštěvě nás doslova zarazilo několik věcí, které jsou od našeho města dost odlišné. První věcí, která nás zaujala, je využití parků v centru města. Parky jsou na rozdíl od našich využívané místními lidmi, a pravým důvodem bude nejspíš údržba. Na trávnících nenajdete výkaly od psů, tráva je zkrácena na správnou délku, najdete zde pohodlné lavičky, ale i lehátka. Ta jsou v dobrém stavu a zůstávají na trávnících bez toho, aniž by je někdo záměrně ničil, či si je dokonce odnesl domů. Překvapily nás i nádherně upravené záhony, jak před Buckinghamským palácem, tak i na veřejném prostranství. Uznejte sami, tady by jistě pestré květy tulipánů a dalších květin na záhoncích nevydržely. Další odlišností, kterou bychom rády zmínily, byly voňavé, čisté a bezplatné veřejné záchody, podobající se záchodům v luxusním hotelu. Nakupování zde pro nás bylo příjemné. Ceny nebyly příliš vysoké. Daly se zde koupit jak drahé věci, tak i poměrně levné a kvalitní. Objevili jsme zde i obchod, kde vše bylo za pouhou libru, ať už čokoláda, polštářek či prací prášek. Obchod byl přibližně na úrovni naší “Jednoty”. Lidé v Londýně jsou většinou “samotáři”, nikam nechvátají a jsou mnohem milejší a ohleduplnější. Obyvatelé zde žijí skromně, přesto je jejich život je pestrý. Byly bychom rády, kdyby se život v našem městě alespoň maličko přiblížil životu v Londýně.
Ráno nás Mitsie vzbudila s tím, že za chvíli máme přijít na snídani. Ta představovala opečené toasty nebo nějaké cereálie s mlékem a samozřejmě černý čaj. Na svačinu nám Mitsie připravila toasty se sýrem, jablko, malou sušenku a plechovku Coca-Coly. Celý den jsme pak strávili v Londýně. Večer si nás Jay s Mitsie zase vyzvedli a hned po večeři jsme se vypravili na Greenwich. Tam bydlí její dvě dcery. Nejdříve jsme navštívili první dceru, u které byli i její přátelé a malý syn. Okouzlující byla atmosféra, která v bytě vládla. Tak radostná. Všichni byli otevření a všichni se smáli. Je to skvělý pocit vědět, že jste zcela přijati do společnosti, bez ohledu na to, jaká je vaše angličtina, odkud jste, jaké máte zájmy a tak podobně. Po návštěvě první dcery nás čekala ještě návštěva druhé dcery. Bydlela jen o kousek dál. Tentokrát už mě vůbec nepřekvapilo radostné setkání i seznámení. Bylo to perfektní. Neumím vyjádřit slovy, jak dobře jsem se tam cítila. Popovídali jsme si, prohlédli fotky a vypili čaj a vyrazili jsme zpátky na autobusovou zastávku, domů a do postele. I poslední večer byl moc fajn. Byla tam Hayleigh – jedna z dcer Mitsie se svým malým synem Giorgiem. Právě s ním jsem si užila nejvíce zábavy. Koupily jsme s kamarádkami Giorgiovi sladkosti, kterých se pak nechtěl vzdát. Bylo krásné dívat se, jakou měl radost. Skoro celý večer jsme si s ním pak hrály, dělaly fotky a užívaly si skvělou zábavu. Abych to shrnula. Anglická rodina mě nadchla. Mitsie s Jayem se k sobě navzájem i k ostatním chovali nádherně. Radost z každého setkání byla maximální. Všichni byli moc milí, usměvaví a ochotní. V jejich přítomnosti jsem se cítila skvěle hned od samého začátku. Gymplák Květen 09
(Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B) 5
Londýnské parky
mostě v New Yorku). Nádherné bílé útvary, voda narážející o skály a majáček, který se hrdě pnul do výšky – ideální místo spíše pro rande než pro sebevraždu, napadlo mě. Když jsme sjeli autobusem o trochu níž, ocitli jsme se na malé kamenné pláži uzavřené z obou stran křídovými útesy. Jelikož byl zrovna odliv, mohli jsme slézt až dolů a přiblížit se tak moři. Voda byla ještě studená, ale protože bylo poměrně teplo, tak i velmi osvěžující. Jako suvenýr si každý odvezl pár kamínků. Toto místo mě velmi okouzlilo a určitě patří k těm, na které se ráda jednou vrátím. (Štěpánka Veškrnová, 2.B)
Po celém Londýně leží jak velké, tak malé parky. Jsou doslova na každém kroku. Každý, ať už Londýňan nebo turista, v nich najde své místo. Lidé zde přímo na trávě odpočívají, svačí, čtou, hrají fotbal nebo se prostě opalují. Prochází se tam lidé všech generací, staří lidé krmí vodní ptactvo a holuby, kterých je po celém Londýně spousta, maminky s dětmi ale i úředníci před i po práci. Ti všichni chodí rádi do těchto parků s nádherným trávníkem, květinovými záhony, lavičkami, stromy a fontánami. K nejkrásnějším parkům, které jsme také navštívili, patří Hyde Park a St. James´s Park. (Vít Šeda, 2.B)
Anglický venkov Ve středu časně ráno jsme vyjeli z centra Londýna směrem na jih. Nejeli jsme po dálnici, nýbrž po silnicích a silničkách, abychom se mohli kochat anglickým venkovem. Kdo by čekal velká stavení, políčka s bramborami, řepkou a nebo chovatelské rybníky, hodně by se divil. Nenajdete tu nic takového. Místo toho můžete vidět nekonečné pastviny s úžasně zelenou trávou a stády ovcí. Připadáte si tu jako v nekonečném „parku“, kde se místo fontány klikatí říčka s čistou vodou třpytící se díky slunci, které se právě vyhouplo nad kopce. Jestliže v této krajině chybí pole, tak ve vesničkách nespatříte stará, časem oprýskaná stavení. Baráčky jsou bílé s tmavými okenními rámy, které částečně zakrývají květiny a keře ze zahrádky. I když je vše nově opravené, doškové střechy vás přenesou o pár stovek let zpátky. Angličané mají rádi vše staré. Když přijedete na český venkov, vidíte, kolik práce mají naši hospodáři. Zde, v Anglii, venkov slouží k odpočinku. (Aneta Průšová, 2.B)
„Všude zářila anglická atmosféra“ Součástí naší pouti po Anglii byla prohlídka stadionu Chelsea. My, skalní příznivci fotbalu, tedy já a Veronika, jsme byli nadšeni. Hned u vchodu jsme dostali odznáček se znakem Chelsea a naše prohlídka mohla začít. Jako první jsme navštívili šatny hostů. Byla to čtvercová místnost, ne příliš vybavená, uprostřed byly dva masážní stoly. Postupovali jsme dále do šatny domácích, která byla nesrovnatelně větší a vybavenější oproti šatně hostů. Bylo zde pět místností - šatna, sprchy, toaleta, masážní místnost a posluchárna. Na každém místě v šatně měl hráč svůj dres se jménem a číslem. Odtud jsme se odebrali do hlediště přes „tunel“, kde hráči na hřiště nastupují. Posadili jsme se do lóží Chelsea a poslouchali zajímavý výklad od pana průvodce. Pro Veroniku to bylo jistě vzrušující posadit své ctěné pozadí na sedátko, kde před necelým dnem mohl sedět například Joe Cole (hráč Chelsea – poznámka autora). Stejně tak jako pro mě. Po zhlédnutí stadionu v celé jeho kráse a po pořízení památečních fotografií jsme se rozloučili s velice příjemným pánem, který nás prováděl, a jeli jsme zpět putovat po Anglii. (Veronika Valková, Adam Král, 2.B)
Anglické pobřeží Jedním z našich výletních cílů bylo i jihoanglické pobřeží. Když jsme projeli vesničkou, rozprostřela se před námi nekonečná modrá plocha. Zdálo se mi, že nikde nekončí. Jen moře a nic víc. Naše průvodkyně nás zavedla na útesy, které jsou údajně druhým nejfrekventovanějším místem pro sebevrahy na světě (hned po Brooklynském Gymplák Květen 09
6
2. bvanglii
GyMplák Květen 09
7
3.C v Itálii
a bavili. Počasí se nám vydařilo, i když moře bylo ještě docela studené. Každý z nás bude vzpomínat na něco jiného. Někdo na řidičské schopnosti, či snad neschopnosti italských řidičů, na italštinu samotnou, protože jinak jsme se nedorozumívali, některé opravdu drahé butiky s oblečením, výlet lodí a spoustu dalších a dalších zážitků. Každopádně budu mluvit myslím za všechny, když řeknu, že nebýt této úžasné party lidí, profesorskému dozoru v podobě pana Fiali a Jarouška :-), který vše zorganizoval, nikdy bychom toto místo nenavštívili. Takže díky všem. (Iveta Vidová, 3.C)
Moře, slunce, pizza a spousta dalších lákavých, nejen slov, kterými jsme byli uchváceni na sportovním kursu 3. C v italském městě Vieste. Těmto zážitkům předcházelo nemožné balení, naložení kol a úmorná dvacetihodinová cesta. A poté už jsme na obzoru spatřili rozlehlé moře. Pro mě není hezčího pohledu. Oficiálně se tomuto odpočinkovému týdnu říká sportovní kurs, ale přiznejme si, je možné dělat u moře něco jiného, než se v něm cákat a opalovat na pláži? Většina z nás opravdu zvládala jen tuto činnost. Musím ale pochválit ty, kteří zde opravdu sportovali a účastnili se tzv. velkých výletů. Co si pod tím máte představit? Padesátikilometrový závod většinou do kopců. Proč říkám závod? Abych s nimi mohla držet krok, zvládala bych to jedině autem. Ano, takoví nadšenci jsou u nás ve třídě. Hlavně náš pan profesor Cempírek. Jak říkám já, pořád sportovec tělem i duší. My, slabší sportovci, jsme se také trochu hýbali. Výlety byly i menší a spousta kolektivních her, hlavně pro pobavení.
Comenius v Jindřichově Hradci Ve školním roce 2008/2009 se Gymnázium V. Nováka v J. Hradci zapojilo do mezinárodního projektu v rámci programu Comenius. Spolu s naší školou se projektu účastní střední školy ze španělské Zaragozy a sicilského města Palazzolo. Tématem projektu je „Travelling“ (Cestování). V první fázi projektu probíhají výměnné pracovní schůzky pedagogů všech zúčastněných škol. První z nich proběhla ve dnech 22. až 26. října 2008 na Sicílii, další v únoru letošního roku v Zaragoze.
Poznávali jsme také italskou kulturu, zvyky a kuchyni. Na každém rohu je pizzerie. Myslím, že nikdo z nás si nenechal ujít příležitost ochutnat toto italské národní jídlo s trochou vína. Umění kuchařů vyvrcholilo na společné večeři v opravdu stylové restauraci. Nejdříve několik chodů předkrmů – bruscheta (pro méně znalé, takový zapečený chleba s rajčetem :-) ), těstovinový salát, mušle, lilkový salát, sýry, pak až hlavní jídlo a nakonec dezert. Musím přiznat, že takhle už jsem se dlouho nepřejedla - a ne jenom já.
Ve dnech 10. až 12. května 2009 proběhlo setkání také v Jindřichově Hradci. Našimi hosty se stali dva španělští a dva italští učitelé. Seznámili se se systémem výuky v České republice, prohlédli si s velkým zájmem naši školu, zúčastnili se výuky v hodině angličtiny ve třídě 6. A, a v rámci programu na naší škole prezentovali svá města a školy. Ve zbývajícím čase absolvovali vycházku po zajímavých místech našeho města (jejich průvodkyněmi byly studentky 2. B), navštívili Muzeum Jindřichohradecka a zámek v J. Hradci.
Termín 1. - 10.5. nebyl vybrán náhodně, nýbrž kvůli duchovním slavnostem, které se zde konaly. Vše začalo již ve čtvrtek. Město bylo vyzdobené, nasvícené, na hlavní třídě byly trhy se stánky a kolotoče. Celé město začíná ožívat až večer, protože zde dodržují v průměru od 13. do 17. hodin siestu. To není nic jiného, než že zavřou většinou obchodů a mají leháro. Tyto slavnosti vyvrcholují vynesením svatých z kostelů. Celé město jde s průvodem a nostalgicky si připomínají jejich život a význam.
V rámci pracovní schůzky byly dohodnuty další termíny jednotlivých aktivit a naplánovány výměnné pobyty studentů v příštím školním roce. (Jana Burianová a Ivana Pečtová, koordinátorky projektu)
Nelze vylíčit slovy, jak výborně jsme se měli Gymplák Květen 09
8
Návštěva z ciziny V neděli 10. května 2009 zavítaly do České republiky v rámci projektu Comenius dvojice profesorů, a to jak ze španělské Zaragozy, tak i italského Palazzola. Již v pondělí ráno se návštěvníci setkali se zdejšími studenty, kteří pomocí prezentace představili naše gymnázium a místní okolí. Následně pak zazpívali anglické písně. Italové i Španělé nám popsali, a díky filmu poukázali, na tamější kulturu a zvyky. Po dvouhodinové debatě, kde jim mohli studenti položit jakékoli otázky, se většina studentů s cizinci rozloučila. Někteří se s nimi však v odpoledních hodinách znovu setkali při procházce městem, během které jsme jim ukázali a krátce uvedli historii jindřichohradeckých památek. (Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)
jakoukoliv trému, která by snad chtěla předvedený výkon pokazit. V očích porotců nakonec zvítězila ohnivá pekelnice ze Střední odborné školy... Tímto skončila ,,oficiálnější´´ část plesu a o další zábavu se postarala skvělá skáčková kapela Mama Earth, která roztančila celý sál... Ples nabral obrátky, a pak už si to bohužel nepamatuji…. (Jakub Havlík, 7.A)
(foto : Josef Komárek)
Majáles 2009 O králi Majálesu bylo rozhodnuto v odpoledních hodinách na zámeckém nádvoří nekompromisní porotou, sestavenou ze známých Jindřichohradeckých osobností v čele s panem Karlem Matouškem, starostou města..Volba té něžnější poloviny - královny se odehrála až na večerním plese, kam se většina účastníku průvodu přesunula, aby spolu s porotou vybrala onu ,,vyvolenou´´. A samozřejmě vše řádně oslavila.... Dívky bojující o královskou korunku se v ničem nešetřily a jednotlivé disciplíny plnily s ohromným nasazením. Nebály se hbitě odpovídat na záludné otázky porotců ani roztančit své boky při poslední volné disciplíně. Bylo vidět, že síla záře vysněného vrcholu ubila v dívkách Gymplák Květen 09
(2x foto : Karolína Havlíčková)
10
Sobota na maximum V sobotu 9. května 2009 jsem společně s několika lidmi z naší třídy, známou partou, navštívila koncert hradecké kapely Tlustá Berta. Začátek byl ve 21 hodin, kdy večer zahájila kapela 4EVER, která pomalu rozproudila lidi v kulturním domě Jitka, a všichni se začali bavit. Kluci zde zároveň oslavili 3. narozeniny jejich kapely, kdy na podium přišel i frontman kapely Tlustá Berta, Michal Chramosta spolu s jejich kytaristou Zdeňkem Ledvinkou. Po necelé hodině, kdy kluci odehráli jak starší, tak i nové songy, přišla na řadu punková kapela Mandrage z Plzně. I přesto, že jsme předtím znali jen pár jejich písní, všechny se nám celkem zalíbily a všichni jsme mohli dále „pařit“. Okolo 23. hodiny se již místo na pódiu uvolnilo pro očekávanou Tlustou Bertu, která rockovou noc zahájila písničkami z nového alba „Vítejte v džungli“. Na pódiu to opět pořádně rozjeli, a tak žádného z fanoušků nenechala hudba chladným. Koncert se tedy opět vydařil a každý po dvouhodinovém „koncíku“ litoval, že nastal konec. My se již samozřejmě těšíme na další koncert, protože tento jsme si užili na maximum, důkazem je i náš ranní odchod domů. (Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)
(foto : Josef Komárek)
Rozhovor s …
...Tlustou Bertou
Samozřejmě jsme pro vás i tentokrát vyzpovídali frontmana Tlusté Berty, Michala (Majkla) Chramostu, který velmi vstřícně odpovídal na všechny naše otázky, které se týkaly jak květnového koncertu, tak i všeho, co se kolem koncertů točí. Gymplák Květen 09
1) Jaké jsou tvé dojmy z koncertu? Jsou dobré, návštěvnost byla adekvátní jarnímu termínu, tak jako pár let zpět. Lidi se dobře bavili, zpívali, pili, tančili…..co víc si přát? Nikomu se nic nestalo (ani nám :-) ). Sláva pohybu! 2) Jak se ti líbí styl kapely 4ever a Mandrage? Nemyslím, že by se dal házet do jednoho pytle, ale obecně líbí. 4ever slavili třetí rok existence, dobře, že jsou partičky, které dokážou vydržet. Ne, že by vše bylo ideální, kluci potřebujou hodně makat, ale vše zatím funguje. Mandrage jsou jiní, jsou hodně energičtí a hodně se blíží trendovým pop punk rockovým skupinám. Mají dotažený vlastní „xicht“ a šlapou vlastní cestou. Líbili se nám, tak jsme je pozvali. Jsou z Plzně. 3) Jakou práci dá koncerty zařizovat a připravovat se na ně? Příprava na koncerty je hodně individuální a není na to jednoznačný recept. Každý podle svého. Ale co se týká zařizování koncertů a vlastního vystupování, k tomu bych něco řekl. Dříve se koncerty zařizovaly velmi těžko. Bylo moře vyhlášených, navštěvovaných míst, ale tahle místa okupovaly zaběhlé kapely. Dostat se mezi ně bylo těžké, bylo těžké přesvědčit pořadatele, že právě ta tvoje kapela je ta správná, a že do party vyvolených také patříš. Nebyla cédéčka, která by se dala pořadateli nabídnout a hrávalo se za pivo a párek. To nemluvím jen o Tlusté Bertě, ale i o předchozích partách kde jsem zpíval. Postupem času, když skupina vydrží a překročí ty klacky pod nohama, často se stane, že se dveře začnou otevírat. Pokud pominu nějakým způsobem „vyhnané“ rychlokvašky, je to obrovská dřina a sebezapření. Jsou to stovky hodin času a chce to opravdu buldočí výdrž. Nám se stalo to, že dveře se otvírat začaly a dokonce někde i pořádný vrata. Je to příjemné, ale hlavně zasloužené. 4) Na čem novém teď s kapelou pracujete? Máte připravené pro lidi nějaké překvapení? Pracujeme na tom, abychom si pořádně odpočinuli a pro lidi připravujeme překvapení v podobě pořádně odpočinuté Tlusté Berty (smích). Ne, vážně, žádné nové písničky teď neděláme, ale připravili jsme pro fanoušky novou kolekci třiček, čepic, placek a jiných drobností (k vidění 11
na www.tlustaberta.cz). Také jsme postoupili do finále v soutěži „Naděje Beatu“ – jedná se o soutěž stejnojmenného rádia. Nyní probíhá semifinálové kolo druhé skupiny a od 26.5. až do nedělní půlnoci 7.6. můžete hlasovat ve finálovém kole. Můžete nás podpořit a posílat své hlasy formou SMS na telefonní číslo 724 58 58 58 v podobě: NADEJE(mezera) TLUSTA BERTA. Soutěžního pavouka a tabulky můžete sledovat přes odkaz na úvodní stránce www.tlustaberta.cz. Takže přece jen něco děláme…:-) 5) Kdy se můžeme opět těšit na další koncert v okolí Jindřichova Hradce? 20.6. hrajeme od 20:00 – 21:15 v Lužnici u Třeboně na vyhlášené Truck show (v loňském roce se zůčastnilo na 270 trucků). Ten stejný den hrajeme ještě na parketu „Pod lípama“ v Deštné. Bude to rychlý přejezd. 4.7. hrajeme na fotbalovém stadionu v Kamenici nad Lipou na městských slavnostech. 10.7. s Rybičkama 48 v Lomnici nad Lužnicí na Farské louce, 25.7. Třeboň – pivní slavnosti v pivovaru Regent, 22.8. opět Deštná, 5.9. Jindřichův Hradec – tradiční pivní slavnosti na „Tyršáku“. Více na www.tlustaberta.cz (Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)
avůbec všech našich vládních orgánech. Velmi nás potěšilo, že řadu informací jsme věděli z hodin ZSV. Poté jsme absolvovali prohlídku Poslanecké sněmovny. Tam to bylo opět velice zajímavé, i když jsme se všichni těšili, že uvidíme námi milované politiky, ty jsme neviděli, protože v ten den neprobíhalo žádné jednání. Přesto jsme si užili legraci, neboť při vstupu do Poslanecké sněmovny jsme museli procházet branou – detektorem kovů. To jsme si všichni řádně užili. Výstava První republika v Národním muzeu byla druhou částí exkurze. Atmosféra této výstavy byla opravdu silná. Měli jsme možnost nahlédnout do školy, lékárny, ordinace, čajovny, hospůdky, domácnosti, či zemědělského stavení z doby „Masarykovy republiky“. Mimo jiné tam byla vystavena móda, vojenské uniformy, vyznamenání a dopravní prostředky z té doby. mezi nejvýznamnější listiny patřila kopie Mnichovské dohody. Po absolvování výstavy jsme navštívili i ostatní expozice muzea, především zoologickou část. „Hlavní účel“ výpravy byl samozřejmě naplněn po návštěvě muzea. Někteří zavítali do velkých pražských obchodů, jiní do restaurací. Celá exkurze byla velmi poučná, přinesla nám spoustu nových informací a užili jsme si i legraci. (Tomáš Englický, 2.C)
Prevence HIV EXKURZE V RÁMCI ZSV DO NÁRODNÍHO MUZEA A POSLANECKÉ SNĚMOVNY ČR Dne 11. května 2009 jsme my, třída 2. C, absolvovali velmi zajímavou exkurzi v rámci hodin ZSV. Celou akci vymyslela a uvedla „v život“ paní profesorka Šebková. Cesta vlakem byla příjemná, naši dobrou náladu zkazilo pouze nevlídné deštivé počasí. První část exkurze proběhla v Poslanecké sněmovně. Nejprve jsme vstoupili do uvítacího sálu, kde jsme zhlédli velmi zajímavý film o historii a fungování Poslanecké sněmovny Gymplák Květen 09
Před rokem přišla na naší školu přihláška na akci „Tři dny s netopeery“. Jedná se o seminář pro studenty středních škol, kteří chtějí získat důležité informace a předávat je svým vrstevníkům pomocí besed. Tématem byl dnes trochu opomínaný problém HIV/AIDS. My jsme se tam vypravily a rozšířily si své vědomosti týkající se pohlavně přenosných chorob, ale i komunikace a mezilidských vztahů. Hitem naší generace jsou antikoncepční pilulky, které chrání před otěhotněním. Ale co pohlavní nemoci? AIDS? Spousta lidí si myslí, že tohle se jich netýká. Vždyť v naší vyspělé civilizaci tyto choroby nejsou. Opak je pravdou. Lidé o nich nemluví, stydí se a v mnoha případech se ani nejdou léčit. Pohlavní choroby však nezmizí, 12
pokud o nich nebudeme mluvit nebo si alespoň nebudeme připouštět jejich existenci. Virus HIV v lidských tělech je a jen čeká na možnost přenést se do dalšího těla. A my všichni mu tu možnost poskytujeme, pokud při pohlavním styku nepoužíváme kondom. Prevence v podobě kondomu a hlavně připuštění si faktu, že bych se mohl nakazit, je cílem našich přednášek. Díky nim předáváme informace o AIDS našim vrstevníkům. Pokud by někdo měl o daný problém větší zájem, koukněte na www.planovanirodiny.cz nebo se obraťte na nás. (Karolína Becková, Žaneta Hešíková, 2.C)
Náš repertoár doposud tvořily především spirituály a jiné líbivé písně, v tomto pololetí jsem ale všechny členy sboru nadchla, když jsem oznámila, že je čas, začít se věnovat písním lidovým. Můj, pro někoho možná staromódní názor, že tyto písně by v repertoáru chybět neměly, sice každý nesdílel, ale při zpěvu vypadali všichni přiměřeně nadšeně :-). Blížící se koncerty a stále méně nadšení ve tvářích sboristů nakonec rozhodly o tom, že repertoár bude rozšířen ještě o tři nové skladby. Jedna z nich je swingová a trochu nás trápí svými složitými harmoniemi a ze dvou zbylých se možná stanou „pecky“, o tom ale rozhodne čas, jehož do konce školního roku bohužel moc nezbývá. Ráda bych se zmínila ještě o skupince dívek s pracovním názvem „Studánky“. Tato odnož sboru Zanoty vznikla na jaře a pracuje vytrvale a dobrovolně ve svém volném čase na kantátě Otvírání studánek od Bohuslava Martinů. “Studánky” obětují interpretaci této skladby své hlasivky i nervy a mají můj velký obdiv. Poslední novinkou jsou čerstvé webové stránky sboru www.sbor.gvn.cz, kde najdete více informací o sboru i jednotlivých členech.
(foto : Květa Pilná)
Znáte Zanoty? Pokud někdy trávíte ve škole i nepopulární hodiny v pátek odpoledne, můžete se zaposlouchat do tónů, které většinou nezní jako tažení z posledních sil na konci náročného týdne. Školní pěvecký sbor už dávno není tím malým rodinným sborečkem, kterým byl v roce 2006, v současné době má 32 členů. Prozradím vám, co se dělo a bude dít v tomto pololetí a jakým repertoárem právě trápím své svěřence.
Na závěr bych chtěla poděkovat lidem, kteří nám pomáhají: Martinu Ratolístkovi (hudební doprovod), Karlu Fišerovi (webové stránky), Karin Heydukové (logo sboru), Petru Pokovbovi (fotky) a všem členům Zanoty za jejich práci a nadšení. Koncerty: Zanoty a Studánky – 31.5., 19:00 (Kostel sv. Jana Křtitele) Zanoty - 12.6. , 19:30 (schody GVN) - Sportfestival Krems 23.6. – 25.6. – kulturní večer (Květa Pilná)
Do nového roku 2009 jsme vstoupili konečně se jménem. Název “Zanoty” vznikl v prosinci na soustředění v Lomech a byl schválen, nebo alespoň tiše respektován. V březnu jsme navštívili sbor Labutí píseň Gymnázia Matyáše Lercha v Brně a společně s ním a kapelami Jen tak tak a Onen svět oslavili patnácté narozeniny sboru Labutí píseň koncertem v klubu Leitnerka. Gymplák Květen 09
(foto : Petr Pokovba) 13
Rozhovor s…
...Ondřejem Váchou
Možná si někteří z vás vzpomenou na studenta bývalé 4.C, Ondřeje Váchu, který vloni maturoval, a poté byl přijat do Prahy na Karlovu univerzitu, kde studuje obor Zdravotnická technika. 1) Jak vzpomínáš na svoji maturitní zkoušku? Samozřejmě že si vzpomínám, je to přece “zkouška dospělosti”. Tak nervy pěkně pracovaly, ale nebylo to zas tak zlé. Bylo hezké vidět, jak má každý talismany nebo provádí rituály před vstupem na zkoušku. Ani já jsem nebyl výjimkou. 2) Čeho ses nejvíce obával? Tak jako asi každý toho, že budu mít okno a že ze mě nic nevypáčí. To se však nestalo a většinou jsem mluvil já. 3) Jací byli profesoři, měl jsi z nich pocit, že tě “podrží”? Tak někteří se tak netvářili, ale myslím, že drželi, co to šlo. Rozhodně pomáhali ihned, jak se do toho student začal zamotávat. Někdy mi přišlo, že až zbytečně brzy, ale jsem jim za to vděčný. 4) Jak velké jsou rozdíly studia na vysoké škole a našem gymnáziu? Hlavní rozdíl je asi pocit nejistoty. Je zde sice daleko větší volnost, s tím však roste i zodpovědnost. A co se týče učiva, tak spousta věcí je známá a spousta je nová. Takhle je to vždy, ovšem někteří profesoři tu předpokládají alespoň základy - i když u studentů z některých škol chybí úplně. Ať už odborné či obecné. 5) Jaký je tvůj pohled na státní maturity? Tak otázku na toto kontroverzní téma jsem tak trochu čekal. Velké zkušenosti s nimi nemám, avšak co sleduji, tak s nimi nesouhlasím. Už se v tom utopilo moc peněz a výsledky stále žádné. A celkově si myslím (nebo tak pozoruji) reakce na ně nejsou moc pozitivní. (Lucie Schmiedová, 2.B)
Gymplák Květen 09
Rozhovor s…
...Jonášem Koppem
Před pár dny jsme vyzpovídali studenta, na kterého čeká během následujícího týdnu „zkouška z dospělosti“, teda maturita. Jak se připravuje? Čeho se bojí? To vše jsme se dozvěděli při rozhovoru, jenž nám poskytl. 1) Kdy jsi se začal připravovat na maturitu a jak? 2) Jak to vidíš, berou na tebe profesoři ve škole ohled jako na maturanta? 3) Jaký je tvůj osvědčený způsob na učení? 4) Jak moc se obáváš maturitní zkoušky? 5) Jaká byla tvá předešlá léta na gymnáziu? 6) Který z předmětů byl pro tebe vždy nejkritičtější? 7) Kam se chystáš na vysokou školu? 8) Co si myslíš o státních maturitách? Tobě i ostatním maturantům přejeme hodně štěstí, při složení maturitní zkoušky. 1) Hmm, to bude tak čtrnáct dní zpátky. Na maturitní slohovku jsem se nepřipravoval vůbec, i když to snad ani nejde. Ostatně kdyby šlo, stejně bych se na to vykašlal, takže to vyjde nastejno. Pořádně zabírat začínám až teď, je mi poměrně jedno, jaké známky na vysvědčení budou, stejně na nich nezáleží... 2) Ohled? No posledních pár týdnů jsme neměli z nematuritních předmětů písemky ani zkoušení, tedy vyjma němčiny s pí. prof. Tylečkovou, protože jsme jí poslední dobou... jak bych to řekl... mírně vytáčeli svou nízkou aktivitou v hodinách. Z maturitních předmětů jsme samozřejmě jeli dál i se zkoušením. 3) Zatím jsem na něj nepřišel, většinou se učím u počítače se zapnutým ICQ, což se mezi „osvědčené způsoby učení“ rozhodně zařadit nedá. Můj osvědčený způsob je tahák písma velikosti 7, doporučuji tučně, je to líp na dálku vidět. 4) Biologie bude hodně krutá, angličtina by nějak jít mohla, člověk vždycky něco vypotí. Češtinu už mám teoreticky za sebou, protože mám 1 ze slohu, což je jedna třetina známky (ale tím neříkám, že se na češtinu vykašlu). Základy společenských věd jsem zvládal celý gympl absolutně bez učení a bez sešitu, rozvalený v zadní lavici na chvalitebnou známku, nevidím tedy důvod se bát maturity. 14
5) Nemohu říct, že to byl vysloveně horor, ale asi jsem si zvolil špatnou školu. Kdybych mohl zopakovat volbu střední školy, asi bych volil jinak. Nemůžu ale říct, že jsem tu neprožil fajn léta, poznal jsem pár fakt skvělých lidí, poznal jsem i pár... těch míň skvělých, ale celkově to nebylo špatné. I přesto se přiznávám, že odchod z „ústavu“ mě příliš nemrzí. 6) Němčina – jsem zapřisáhlý odpůrce tohoto jazyka a celkově germánské kultury. Také chemie není šálek mé kávy, absolutně jsem na ni ve čtvrťáku rezignoval, protože jsem v zásadě nepochopil, k čemu by mi organická chemie mohla být dobrá... no já jsem vlastně nepochopil tak nějak celkově organickou chemii. 7) „Chystat se“ je široký pojem. Hlásil jsem se na tři žurnalistiky a jednu marketingovou komunikaci. Proč? Byl jsem v republikovém kole olympiády v češtině, mám všeobecný přehled a jazyky (kromě němčiny) mi také nejsou proti srsti, takže jsem se snažil všechny tyto aspekty zohlednit ve výběru školy. Problém ale asi nastane v tom, že ve SCIO testech jsem byl lepší než 82% lidí, co je dělali se mnou. A to je pravděpodobně „málo“ – tedy alespoň na obor, na který se hlásím. No uvidíme... 8) Asi budu za exota – jsem totiž pro. Nebo jinak: Líbí se mi myšlenka takovýchto zkoušek, jejich provedení, jak už to v parlamentu ČR bývá, kulhá jako veterán z Vietnamu. Když se třeba podívám na systém v USA, tak vidím, že něco podobného se tu stejně již formuje – mám na mysli společnost Scio s.r.o.. Národní srovnávací zkoušky totiž zastupují podobnou funkci, jako A-level v USA – jde o jednotný test, který bodově srovná adepty na vysokou školu. Problém je dle mého názoru v tom, že v České republice je sice „bezplatné školství“, ale abych se vůbec mohl pokusit dostat se na VŠ, zaplatil jsem něco kolem 3 000 kč. Proto pokud by stát dokázal v rozumné podobě udělat jednotný test pro celou republiku, což by státní maturita byla, tak by to byl podle mého názoru krok vpřed. Jinak, dělal jsem si těžší verzi státní maturity z češtiny (20 otázek, 0 chyb) a z angličtiny (20 otázek, 2 chyby). Pokud signatáři petice proti státní maturitě bojují za jiné provedení těchto zkoušek, tak stojím za nimi, pokud bojují proti samotné myšlence, stojím v opozici. (Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)
Gymplák Květen 09
Rozhovor s…
...Hanou Šebkovou
V tomto čísle se s rozhovory roztrhl pytel, ale nemohli jsme si odpustit nepoložit pár otázek profesorce Haně Šebkové, která strávila první rok na naší škole, a tak nás zajímalo, jak vidí věci kolem nás. 1) Proč jste se rozhodla vyučovat na gymnáziu? Jak jistě víte, jsem absolventkou této školy a popravdě řečeno učit právě zde bylo mým dávným přáním. Ale po ukončení VŠ jsem si netroufla, a tak jsem šla sbírat zkušenosti na základku, pak přišly normální mateřské povinnosti a další praxe. Trpělivě jsem čekala, až se objeví volné místo. 2) Jak vás přijali kolegové, jak studenti? S velkou částí pedagogického sboru jsem se znala, ať už jako s vrstevníky, kolegy, někteří byli dokonce i mými učiteli, jiní mými žáky na ZŠ. Přišla jsem mezi známé tváře, přijali mne přátelsky, kolegiálně. No, a jak mne přijali studenti? Jako každého nového učitele. I mezi nimi byla řada známých. Vzájemně jsme se poznávali, oťukávali. Po společně stráveném roce si dovolím říct, že na obou stranách je jasněji. 3) Jaké vidíte rozdíly mezi žáky základní školy a studenty gymnázia? Možná byste chtěli slyšet, že jste chytřejší, šikovnější..., ale… Zeptejte se mě třeba za rok :-). 4) Jak se změnilo GVN od doby, kdy jste byla jednou z nás (studentkou)? Rozhodně se výrazně změnila celková atmosféra školy. Je uvolněnější, přátelštější, vztahy mezi studenty a profesory jsou úplně jiné. Samozřejmě se změnilo vybavení některých učeben, přesto se např. v učebně fyziky necítím příliš jistě :-) a popravdě některé pomůcky bezpečně poznávám… Moc se těším, jak dopadne půdní přestavba. Jsem však ráda, že si naše škola, i přes různé modernizace stále zachovala své charisma a důstojnost. 5) Jaké rozdíly vidíte mezi mladšími a staršími studenty? Nezastírám, že ti mladší jsou pro mne čitelnější – poznám, co si myslí, zda je můj výklad zaujal, 15
zda nám to prostě funguje. Ti starší jsou pro mne větším oříškem, ale samozřejmě i výzvou. Zaujmout je a poznat, zda jsme na stejné vlně, je obtížnější. Ale snažím se! (Karolína Havlíčková, Lucie Schmiedová, 2.B)
Pan učitel píše Místa, kam bychom se chtěli stále vracet Spáči, stejně se budete i vy do svého Vieste vracet Nikdy jsem se nepovažoval za cestovatele, i když si nemohu stěžovat, že bych nenavštívil místa, po nichž jsem již jako kluk toužil. Dokonce se mi několikrát stalo, že jsem nevěřil, že prožívám to, co se opravdu dělo. Jedním z takových míst je pro mne Jindřichův Hradec. Miluju ho podobně jako Prahu. Ta je tak úžasná, že v ní až srdce usedá, a nedivím se mnoha básníkům, kteří ji oslavili, a rozumím Čechům daleko uprostřed Ameriky či Austrálie, že mají byt plný obrázků tohoto města. Jsem rád, že jsem nikdy nemusel navždy opustit svou rodnou zem, jako mnoho psanců v dějinách lidstva. Teď odbočím. Byl jsem poněkud překvapen, když část studentů z mé třídy, kteří již se mnou jednou byli na cyklistickém kurzu v italském Vieste, projevila přání jet tam opět. Myslím, že věděli, jakou mi udělali radost, protože Vieste patří mezi ta místa, kam se jako každý správný zamilovaný vracím s nádhernou bolestí v srdci. Přes všechny potíže při přípravě cesty jsem byl velmi rád, že se nám podařilo získat termín, kdy jsou ve Vieste oslavy. Neuvědomujeme si většinou, že jsme v Evropě spjati většími kulturními pouty, než si myslíme. I my máme náboženskou slavnost porcinkuli, ale většina lidí její náboženskost necítí, a ti, co pospíchají na ranní mši o porcinkuli , si připadají spíše jako spiklenci, přičemž by to mělo být naopak. Gymplák Květen 09
Právě v Itálii máme možnost zažít ještě opačný přístup, kdy Vieste žije i náboženskou částí oslav. A tohle je pro mne výjimečný zážitek a vždy toužím sdílet ho s Viesťany. Letos jsem o této části slavnosti studenty jen informoval, ale nenutil jsem nikoho k účasti, i když vím, že je to nesprávné, že lidi je třeba leckdy k něčemu přinutit, aby pak sami poznali, zda to bylo dobré, anebo ne. Vyvrcholení oslav bylo bohužel v den našeho odjezdu, a tak v kempu nebylo snadné usnout, protože základní škola až téměř do půlnoci pořádala venkovní diskotéku. Vstal jsem tedy po dosti náročné noci, kdy mne téměř brutálně vzbudily hysterické učitelky ze základních škol, s nimiž jsme bohužel byli ubytováni. Nevím, jestli u mne předpokládaly pedofilii, když hledaly své žákyně, anebo si myslely, že mí žáci porušují v bungalovech s nezletilými dívkami zákon. Ale pravdou je, že jsem se potom už moc nevyspal. Dívky se z pláže vrátily ještě dříve, než jsem se z pyžama převlékl do důstojných trenýrek a trička a vyšel z bungalovu, ale stejně jsem nebyl ušetřen přednášky o antikoncepci, kdy si mne zjevně rozrušená paní učitelka spletla s jedním ze svých žáků, a to se můj věk povážlivě blíží k dosti odporné šedesátce. I když jsem téměř věřil, že se půjdu na procesí k Panně Marii Merinské podívat sám, byl to omyl. Kupodivu se nějakým zázrakem vzbudil i doktor Fiala a přidal se i přítel Tomáš Ferra. Překvapili mne však i někteří žáci, kteří se mnou pochodovali nádherným ránem ke kostelu, kola jsme již měli naložena na vozíkách. Atmosféra procesí je dost těžko popsatelná, sjíždějí se na něj poutníci i z velmi vzdálených míst a doktor Fiala obdivoval zejména, jak vysoké číslo občanů bylo do akce aktivně zapojeno, a byl mírně smutný, že na procesí bylo přece jen více lidí než na jeho úspěšných projektech. Italové se nebojí dát najevo náboženský cit. Noční návrat procesí ale naše skupina již zhlédnout nemohla, to jsme již spali, až na obdivuhodné řidiče, v autobusech.
16
Jen mne pak v autobuse překvapil hlas manželky majitele dopravní společnosti, který se mne ptal, jak to procesí vlastně vypadá. „Víte, já tam jezdím každý rok a ještě jsem na tom procesí nebyla, budu se tam muset podívat,“ řekla. Z mého pohledu ve Vieste opravdu nebyl ten, kdo neviděl tuhle oslavu, a tak se líní spáči budou muset třeba do jiného Vieste na podobnou oslavu vrátit. Je to však má vina, měl jsem je vzbudit a vyhnat z postelí, okradl jsem je tak o to nejkrásnější, co si tak tvrdě zaplatili. (Jaroslav Cempírek)
Několik slov ke státní maturitě Státní maturita by podle mého názoru měla být jednotná zkouška formou testů, kde by byl téměř vyloučen subjektivní prvek hodnotícího učitele. Ministerstvo by mělo podle mého názoru na školy poslat baterie testů, jež by se pak podle přesně stanoveného klíče vyhodnotily, žáci pak by mohli být oznámkováni podle počtu získaných bodů a stejně tak by mohli být přijímáni na vysoké školy. Nechci však popisovat státní maturitu z literatury, která zcela postrádá to, co bylo výše napsáno, a v podstatě souhlasím s textem petice, k níž se konečně učitelé i žáci zmohli. Já se ke státním maturitám vyjádřil blíže ve svém blogu. Zde bych chtěl jen vyjádřit radost, že jsme se mohli přidat /anebo odmítnout/ k petici, která zpochybňuje současný stav příprav maturit, jež by měly postihnout naše současné třetí ročníky. Nikdo asi nezpochybní náročnost práce dopravního pilota. Nikdo nebude ani pochybovat o tom, že se jedná o práci, kde se musí prokázat schopnost flexibility a tvořivosti, protože jejich práce je založená na mnoha proměnných. Jejich vlastní chyby, počasí, technický stav letišť a jejich strojů, vliv pozemního personálu se všemi chybami. Přesto jsou všechny teoretické předměty jejich profese zkoušeny testy, jejichž řešení není samozřejmě tajné, ale lze je z veřejných materiálů nastudovat. Gymplák Květen 09
Myslím, že by ani češtině neuškodilo, kdyby byla ochuzena o literární krasomluvu, jež vlastně nemá žádný exaktní základ. Jinak je míra osobního názoru tak vysoká, že jakékoliv hodnocení je stejně vysoce subjektivní, a tak z tohoto hlediska opět postrádá státní maturita smysl. Naše tradiční maturita rozhodně není snadná. Žák je někdy zkoušen dokonce i z pěti předmětů v jeden den. Jsem pro státní maturitu, tak jak jsem ji popsal výše, pokud však je do ní vložen subjektivní prvek třeba deseti hodnotitelů, považuji přechod ke státním maturitám za zcela zbytečný. Z vás se jistě rozhodne k podpisu petice svobodně každý sám. Bohužel naši odpovědní politici, myslím zejména poslance, nejsou moc velkou zárukou, že by přijali taková rozhodnutí, která by byla pro naši společnost a střední školství přínosem. (Jaroslav Cempírek) Grafická úprava :
Komárek Josef
Zpracování přední strany: Havlíčková Karolína Redaktoři :
Havlíčková Karolína Schmiedová Lucie Vidová Iveta
Fotograf :
Havlíčková Karolína Komárek Josef Pokovba Petr Schmiedová Lucie Tuček Jan
Redaktoři externisti :
Burianová Jana Cempírek Jaroslav Havlík Jakub Hejdová Eva Král Adam Kubová Michaela Pečtová Ivana Pilná Květa Průšová Aneta Šeda Vít Šrámková Michaela Valková Veronika Veškrnová Štěpánka
17
Gymplák Květen 09
18
