Obsah čísla
Úvodník
2......... Návštěva z Trutnova 3......... Turnaj ve florbalu 3......... Beseda o návštěvě Kostromské oblasti v Rusku 4......... Školní kolo SOČ 5......... Zajímavé výsledky studie o vegetaci a ptactvu v německých lesích 7......... Co Vy na to, pane Weiss? 9......... Hlavu vzhůru a jde se na věc… 11....... Horká brambora v puse 12....... Jak bylo na horách? Krásně! 13....... Vaše mlsnost, naše životy! 15....... Dobrodruh Otakar Batlička a jeho Muž v podpalubí 16....... Hřbitov bohů (povídka, 3. část) 19....... Pradědeček 20....... Neobyčejný život obyčejného Řeka 22....... Myslivecké vtipy 23....... Komiks z lesní pedagogiky 25....... Komiks Ghost Town 25....... Soutěž
Březen za kamna vlezem duben ještě tam budem.
Toto přísloví zná určitě každý a já osobně si myslím, že by se ta kamna hodila. Ale nesmíme taky zapomínat, že se blíží jaro. Zase. Všude kolem nás začínají kvést květiny, zpívat ptáčci a tak dále. Nuda. Ale nezapomeňme, že je tu taky další číslo HOMELESU! Super, co...? Tak tedy co nás čeká a nemine: např. bezvadný článek, který nese název „Co vy na to, pane Weiss“, nebo taky super čtení „Hlavu vzhůru a jde se na věc“. Takže vám už nezbývá nic jiného než otočit na další stranu. Pat a Mat
ilustrace titulní strany Tereza Voldánová, 2. C číslo 3 ročník 2015/2016
Aktuality
Návštěva z Trutnova V lednu k nám zavítali žáci a učitelé z lesnické školy v Trutnově. Pozvání také přijal náměstek ministra zemědělství pro sekci lesního hospodářství Mgr. Patrik Mlynář. Společné setkání navázalo na přátelské vztahy z odborné stáže na ostrově Cres v Chorvatsku, které se žáci trutnovské i naší školy zúčastnili.
První den jsme pro návštěvu připravili prohlídku školního polesí, kde provázel Ing. Martin Němec, zástupce ředitele pro školní polesí. Pak následovala prohlídka školy, které se ujal pan ředitel Ing. Miroslav Kutý. Po večeři šli žáci na prohlídku města Hranic. Druhý den jsme strávili na Libavé u Vojenských lesů, s. p., divize Lipník nad Bečvou, kde se nám věnoval přednosta Vojenského újezdu plk. Mgr. Josef Dřímal a Ing. Jan Jeniš.
Přednosta Dřímal podal účastníkům informace o výcviku armády ČR v tomto prostoru. Popsal jeho historii i současnost. Ing. Jeniš nás zavedl k pramenům Odry a informoval o lesnickém a mysliveckém hospodaření zdejších vojenských lesů. Návštěvu jsme završili pozdním obědem, odkud se každý vydal vlastní cestou domů. Po celou dobu nás doprovázeli vaši spolužáci Petr Matějka, Jirka Navrátil, Laďa Čech, Tomáš Doubrava a Vojta Majkus, kteří se účastnili zmíněné stáže na Cresu. Jak panu náměstkovi, tak delegaci z Trutnova se návštěva velmi líbila a nechali se slyšet, že se na nás těší na konci března v Trutnově.
Na závěr vám něco prozradím. Žáci z 1. A to už slyšeli přímo od pana náměstka Mlynáře při slavnostním pasování a přijímání do stavu lesnického. Odborné stáže pod záštitou ministerstva zemědělství v Chorvatsku na Cresu budou pokračovat a již začátkem příštího školního roku se někteří z vás na Cres podívají. Takže mládeži - pilně studujte a snažte se, protože Chorvatsko bude pro vybrané žáky za odměnu! Ing. Alena Novotná
strana 2
Aktuality
Turnaj ve florbalu Dne 21. 1. 2016 se uskutečnilo okresní kolo ve florbale v Přerově, kde jsme obsadili krásné 2. místo ve složení Jan Čermák, René Haltof, Jan Trčka, Dominik Jedlička, Jiří Navrátil, Vojta Šustek, Honza Krátký, Standa Balák, Karel Buřval, Karel Zvoníček a Lukáš Uchytil. Naším trenérem byl samozřejmě pan učitel Miroslav
Menšík. Svého prvního soupeře jsme s přehledem porazili 6:0. Ve druhém utkání jsme nastoupili proti průmyslové škole a klukům, kteří hrají hokej. Po vypjatém souboji, který byl nesmírně tvrdý, jsme ale nakonec zvítězili 2:1. Třetí zápas jsme hráli proti přerovskému Gymnáziu, ale tento zápas jsme bohužel prohráli 1:0, i když to byl souboj těsný. Nakonec jsme ale postoupili do krajského kola, které se taktéž konalo v Přerově. Tam jsme první dva zápasy prohráli s těsnými výsledky, ale pomstili jsme se Gymnáziu z Přerova a porazili je 5:1. Díky tomu jsme skončili na třetím místě. Z obou turnajů jsme si dovezli poháry, takže spokojenost byla na místě. Dominik Jedlička, 3. C
číslo 3 ročník 2015/2016
Beseda o návštěvě Kostromské oblasti v Rusku Dne 18. února proběhla ve škole přednáška o cestě skupiny žáků a učitelů naší školy do ruské Kostromské oblasti. Přednáška byla vedena panem Ing. Jiřím Podhorným a průběh byl takový, že v jejím úvodu byl promítnut úžasný dokumentární film z této cesty. Nutno podotknout, že snímek byl dokonale zpracovaný a mohl by konkurovat kdejakému dokumentu BBC či National Geographic. Jeho autorem byl Ing. Podhorný. Po zhlédnutí filmu a velkém aplausu nastala diskuze, ve které jsme pokládali otázky panu Pytelovi a dalším účastníkům výpravy. Pokládaly a probíraly se otázky ohledně ruské školy, internátu, učitelů apod. Zajímavým tématem byly ruské lesy, krajina a také přístup učitelů a vedení tamější školy k žákům. Beseda byla velice zajímavá, poučná a zábavná. Těšíme se na další dokumenty a videa Ing. Podhorného a jeho studia Kutloch . Lukáš Rozsypal, 2. C
Aktuality
Školní kolo SOČ Ve středu 17. 2. proběhly prezentace SOČ, ve kterých studenti měli za úkol představit a obhájit své práce před odbornou komisí. V komisi zasedali pan ředitel Kutý a učitelé pan Bartoš a paní Straková. Můj osobní dojem ze všech prací byl velice pozitivní. Určitě žádný z řešitelů SOČ nevytvořil práci zbytečnou, každá byla něčím zajímavá a unikátní. Celkem bylo představeno pět prací: Lesní pedagogika s handicapovanými dětmi Martinou Lukáškovou ze 3. B, Sbírka hmyzu Danielem Tauberem a Michalem Šimčíkem ze 3. A, Výcvik bavorského barváře Lukášem Rozsypalem ze 2. C, Model historického dřevěného artefaktu nebo stavby Teodorem Rainischem ze 2. C a práce Janovská obora Janem Krátkým
a Martinem Maluchou ze 2. A. Co se týče samotných prezentací, tak práce Výcvik bavorského barváře od Lukáše sklidila veliký úspěch. Nejenomže byla precizně propracována do všech detailů, ale atmosféru obohatil hlavně živý exemplář tohoto nádherného loveckého psa, který nejednomu posluchači vykouzlil na tváři úsměv.
Za zmínku stojí také prezentace Martiny, která řešila docela aktuální problematiku a nahlédla do výuky handicapovaných dětí. Pokud o této problematice nemáte ani páru, mohli jste se zde dovědět, jak je pro tyto děti velice důležité řídit se určitým harmonogramem, jak potřebují mnohem více péče a úplně jiný přístup než jiné děti. Tato práce by mohla být i příspěvkem k řešení dnes ožehavého tématu inkluzivních škol. Jak řekla sama Martina, tyto děti by mohly být i v této oblasti znevýhodněny, či dokonce omezovány. Obdiv si zaslouží také Daniel a Michal ze 3. A, kteří vytvořili pro studenty SLŠ velice pěknou sbírku hmyzu a přišli s inovativní myšlenkou sdílení studijního materiálu a vzájemného usnadnění studia přes počítačovou aplikaci. Do okresního kola postupují čtyři práce, jelikož práce Janovská obora se bude ještě obohacovat o další informace, a bude tak moct sloužit jako inspirace pro budoucí majitele obor. Každá práce si zaslouží obdiv a uznání. Na závěr bych všem sočkařům popřál spoustu štěstí jak v okresním, tak případně i v dalších kolech. Miroslav Šlachetka, 4. C
strana 4
Příroda
Zajímavé výsledky studie o vegetaci a ptactvu v německých lesích V právě ukončené studii o vegetaci a ptactvu, která byla prováděna v německých lesích, bylo zjištěno, že některé lokální cíle ochrany funkčních ekologických procesů si v podstatě odporují. V přírodním areálu, případně v nějaké kulturní krajině, je znalost a využívání probíhajících ekosystémových procesů a faktorů základem pro správnou volbu určitých prostředků nejen k ochraně, nýbrž zejména k ekologicky přijatelnému, udržitelnému využívání životního prostoru; všechno ostatní je ekologické šarlatánství. Tam, kde po několik staletí byla
Přírodní bohatství, biodiverzita a jiné parametry struktur se mění, nacházejí se v kontinuálním běhu. V trvale udrži-
telných hospodářských lesích dnes opět hnízdí sýc rousný, ozývají se strakapoud prostřední a datel černý, lejsek bělokrký a ostříž lesní, mají domov a prospívají rostlinná společenstva bohatší než v hospodářsky nevyužívaných zcela chráněných oblastech se státem s ustanovenou ochranou přírody. Je jednoznačné, že pře-
devším v Německu není význam udržitelných hospodářských strategií pro ochranu přírody příliš spatřován, někdy je snad až vědomě přehlížen. Druhý pilíř ochrany přírody, ochrana přírody prostřednictvím udržitelného ekologicky přijatelného využívání, je ve státních strategiích ochrany přírody zanedbáván a nevyvíjen.
příroda udržitelně využívána - bez degradace výnosového potenciálu, nejsou žádné negativní změny koloběhu živin a energie, kterými by došlo k ovlivnění přírodní rovnováhy.
Zde leží nesmírný potenciál nejenom pro ochranu přírody, nýbrž pro zvýšení našeho společenského porozumění. Bernhard Reiser analyzoval reálnou a dnes potenciální přirozenou vegetaci. Vysvětlil historii lesa a využití v oblasti od Keltů přes středověk až po současnost. Na základě 212 fytocenologických záznamů definoval 63 vegetačních jednotek a stanovišť o 427 rostlinných druzích. Půdní flóra smrkového porostu vykazuje ještě dnes, především v proředěných porostech, mnoho charakteristických druhů číslo 3 ročník 2015/2016
Příroda typických pro bukové lesy a ukazuje, že se zde růstový potenciál půdy prostřednictvím částečně až pětisetletého zastoupení smrku v žádném případě negativně nezměnil. Bohatství druhů bylo díky způsobu hospodaření a s ním spojenou strukturální rozmanitostí výrazně zvětšeno. Ralf Strewe zpracoval studii o ptactvu
v oblasti. Jeho zjištění stavu je bráno jako seznam deseti nejvýznamnějších ohrožených ptačích druhů ve spolkové zemi. Nalezneme zde červený seznam
druhů,
čítající např. strakapouda prostředního , datla černého , ostříže lesního , včelojeda lesního , sýce rousného a lejska bělokrkého . Žijí zde, dohroma-
druhů kapraďorostů a krytosemenných rostlin, které se původně v přírodní krajině nenacházely, se tam mohlo usídlit. Ekosystémová ochrana prostřednictvím udržitelného využívání předpokládá, že se využíváním udrží typická regionální rozmanitost druhu, produktivita, vitalita, schopnost regenerace a ostatní ekosystémy nebudou poškozeny. Zpracováno podle článku Prof. Dr. Dr. h. c. mult. Paula Müllera, ředitele institutu pro biografia, mluvčího centra pro výzkum životního prostředí Univerzity v Sársku. Ing. Alice Palacká foto Karel Palacký
dy s četnými „pralesovitými relikty“ (např. druh brouka Lichenophanesvarius), vzácní motýli a houby, kosatec sibiřský, bohaté vřesovišní louky, jedno z ohrožených rostlinných společenstev v Německu, pohybují se tam ony vzácné druhy hmyzu, které jsou zastoupením považovány pověřeným úřadem pro ochranu přírody již jako „zmizelé“ nebo „odstraněné“. Záleží na správném pohledu a pestrosti. To druhé vzniklo v Oettingenských lesích udržitelným využíváním, prostřednictvím lesníků, kteří znali stanoviště, prostřednictvím usedlíků, kteří chtěli udržet hodnotu jejich majetku pro své následovníky. Těm vděčíme za to, že přes 200 strana 6
Zápisník
Co Vy na to, pane Weiss? Pokračuje rubrika na motivy úspěšné série názorů Jana Krause „Co Vy na to, pane Kraus?“ v podání osobnosti školních medií Daniela Weisse.
Téma: „Žijeme v době nekonečných sporů, které bývají vedeny v podstatě o čemkoliv. Nás by zajímal váš názor na kouření na veřejných místech, jako jsou třeba zastávky či vlaková nádraží. Co vy na to, pane Weiss?“
číslo 3 ročník 2015/2016
Zápisník Ano, výborný dotaz, ke kterému se vám rád vyjádřím. Kouření cigaret je snad nejrozšířenější zlozvyk v České republice. V podstatě se u nás rozmohl natolik, že „uživatelé“ se začali cítit jako majoritní společnost a tudíž se rozhodli, že nás nekuřáky mohou v tomto směru omezovat. Naše současná legislativa sice i na problematiku kouření pamatuje, avšak orgány konající kontrolu nad dodržováním tohoto zákona dle mého názoru nejsou příliš iniciativní a samy se nesnaží provinilce postihovat. Proč bychom se měli stávat pasívními kuřáky na veřejných místech? Jsme snad povinni vdechovat výpary a kouř na ulicích, nádražích či v restauracích? Jistě jste si vědomi, že nějaká opatření už jsou. Například kouření na zastřešených zastávkách a nádražích je zakázáno, že? ALE, dnes a denně se setkávám s mnoha lidmi, kteří přímo pod zákazovou cedulí kouří jednu cigaretu za druhou a vůbec jim nevadí, že na té samé zastávce se nachází plno dětí a jinak citlivých osob, jako jsou například těhotné ženy či lidé s dýchacími problémy. Proto jsem se rozhodl na takováto místa sám vydat a kuřáků se zeptat, zda o tomto zákazu vědí. Nemusel jsem chodit daleko. Již nádraží před naší školou plně postačilo. Bohužel jsem na něm zastihl mnoho kouřících studentů.
K otázce, zda vědí, že kouří přímo pod zákazovou cedulí, jsem dostal rychlou, stručnou a celkem agresivně podanou odpověď. (Přece, jak jsem si jen mohl dovolit je oslovit v tomto ohledu, že?) „Ta cedule není platná, protože není umístěna v mém zorném poli,“ řekl mi jeden z nich. Dále mě ujišťoval, že není postižitelný a v podstatě si může kouřit a plivat, kde jen chce. Máme přeci demokracii. A tak jsem se vydal hledat ve vyhláškách
a zákonech, zdali měl skutečně alespoň zčásti pravdu. A ejhle, kdyby v tu chvíli zastávku navštívila policie, zřejmě by do státní či městské kasy přibylo pár tisícovek. Ono se totiž potvrdilo staré dobré rčení, že neznalost zákona neomlouvá.
Skutečně se v zákonu zakazuje kouřit na zastřešených veřejných místech, přičemž provozovatel takovéhoto místa nemusí umisťovat nikde žádnou ceduli. Kdyby si
totiž neználek přečetl třeba provozní řád zastávky, tak by se dočetl, že kouření je po celém areálu objektu zakázáno a on tím, že tuto zastávku využívá, s tímto řádem souhlasí. Při všem mém pročítání jsem také narazil na zajímavou myšlenku. Jistě jste si všimli, že pokud se chcete dostat do areálu naší školy, musíte projít přes nechutné pole plivanců a odhozených nedopalků, protože právě tato místa o přestávkách navštěvují desítky kuřáků.
A ono s tím prý nejde nic dělat, jak mi bylo sděleno. No – a ono jde. Pokud jsou tato místa frekventovaným místem s častým pohybem mladistvých, a to vstupy do škol jsou, pak je možné požádat městský úřad o umístění zákazu kouření. Pakliže se tak stane, pak každý, kdo na takovémto místě kouří, se vystavuje možnosti postihu ze strany policie. Zajímavé, že? S přáním pevné vůle nekuřákům i kuřákům snažícím se přestat kouřit či neomezovat ostatní Daniel Weiss, 3. A
Zápisník
Hlavu vzhůru a jde se na věc… Jít, běžet, funět, skuhrat, objevovat, kochat se, nepřemýšlet … prázdno, strach, radost, obavy, štěstí, úsměv. To vše a mnohem víc vás potká, když navštívíte ty správné „akcičky“. A o co vlastně jde? O ultra záležitosti, kde teprve poznáte sami sebe a zjistíte, jak některé problémy vlastně ani problémy nejsou. Sama jsem se o tom přesvědčila a stále přesvědčuji. Běhání v horách ( skyrunning – když tomu dáme tu správnou nadmořskou výšku a převýšení), triatlon (s příchutí extrému, kde se kolo jede na silnici, ale se stoupáními 12 a více %, a běh je ve vysokých horách, plavání pak naštěstí stále jen plavání). Vlastně ani pořádně nevím, co a jak se mi stalo, ale najednou jsem na startovní čáře zimního extrémního závodu LH24 – 24 hodin na Lysé hoře a chci se s podobně ujetými lidmi vydat na zdolání co možná nejvíce okruhů za 24 hodin. Čtyři ročníky jsem si pak následně zopakovala, s podtitulem „jeden celý den je jen můj, vše můžu vypustit a jen být“.
číslo 3 ročník 2015/2016
Z toho se najednou probouzím, na zádech mám napakovaný bágl a čekám v Praze na Černém Mostě, kde mě vyzvedávají dosud neznámí človíčci, se kterými pak peláším směrem Mnichov, kde ve svých šestadvaceti letech poprvé usedám do letadla a přes Madrid směřuji na jeden z Kanárských ostrovů – La Palma. Krásné, po několika letech vidím zase moře, ne moře, rovnou oceán. „A jejda, co jsem to udělala,“ říkám si na startu závodu na výše zmíněném ostrově – Transvulcania (70 km s převýšením 4400 m, v podmínkách sopečného ostrova, nejvyšší vrchol na trase 2500 m n. m. – Roque de los Muchachos). Sypko pod nohama, do toho kámen není na kameni – pozor, hlavně nespadnout, nebo se kvůli ostrým lávovým kamenům nepoznáš. Horko, v němž stín neznamená vůbec nic, žár prostupuje celým tělem, ale červený koberec v cíli to jistí …. Je to bomba, je to tam a …
Zápisník … Anebo ne? Ouu … co to, proč mám na sobě neopren? Oravaman? Triatlon? Nj, vlastně můj „velkolepý“ návrat. Plavu/jedu na silničce v kopcovitém terénu, běžím na hřeben do nějakých 1650 m n. m. … Tak to si nechám líbit, ještě ale srabácky jdu zkrácenou trasou. Není to pro mě, tyto závody, běží mi hlavou po protnutí cíle … Je to supr, ale ještě mám čas na tento druh blbnutí … Čas na co? Co to plácáš? Na co chceš čekat? Už nemám na co čekat, nebo spíš už nechci, tak se v roce 2016 nevzdávám myšlenky dalších extreme triatlonů a ultra běhů v horách (Pyreneje, Alpy, Tatry) … Protože … „Nehledej výmluvu, proč to nejde, najdi důvod, proč musíš.“ Bc. Kristýna Skupieňová Nemusíte jít zrovna ultra nebo triatlony, abyste toto nebo něco podobného zažili, stačí být sám sebou, otevřít oči a srdce, nebát se jít za svými sny. Tak hlavu vzhůru a jde se na věc!
strana 10
Zápisník
Horká brambora v puse (konverzace s přehnaným anglickým přízvukem - pozn. red. ) Dne 10. února 2016 proběhla na naší lo a volný čas byla samozřejmě mezi tě-
škole soutěž v anglickém jazyce. Díky přítomnosti stánku s občerstvením byla účast opravdu velká. O tom svědčí to, že už v průběhu druhého kola v něm nic nezbylo… Ale teď už k samotné soutěži. Probíhala ve dvou kategoriích – prváci proti druhákům a třeťáci proti čtvrťákům. První kolo se skládalo z gramatického testu, poslechu a práce s textem. Kolo druhé, finální, sestávalo z mluvení na dané téma. Do tohoto kola postupovalo pět uchazečů podle výsledků z kola prvního. Oblíbená témata jako rodina , jíd-
číslo 3 ročník 2015/2016
mi, která nechtěl dostat nikdo. Z vlastní zkušenosti však vím, že i s tématem jídlo a nulovou přípravou na gramatickou část se dá obsadit krásné třetí místo - a to pouze o 2 body za místem prvním! Ovšem člověk by se neměl spoléhat na to, že dokáže z tématu vybruslit a gramatiku vytipovat. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Teodor Rainisch, 2. C
Zápisník
Jak bylo na horách? Krásně! Jako každý rok, tak i letos nás, žáky druhých ročníků, čekal lyžák. Týden volna, zábavy, karambolů, dobrodružství a hlavně lyžování. Jak už je po léta zvykem, tak cíl naší výpravy byl Karlov a Myšák. I když ze začátku to nevypadalo vůbec dobře … Když jsme v neděli odpoledne přijeli k chatě, tak jediné, co se mi dralo na mysl, byla otázka, jak sakra na trávě můžu lyžovat? Nikde žádný sníh, pouze na sjezdovkách byla troška. To by ani moc nevadilo, jenže začalo pršet ... Po „výborném“ obědě nás čekal první výcvik a zařazení
do družstev - jednička , dvojka , trojka , čtverka a lachtani. V neděli a pondělí jsme všechny skupiny lyžovaly na Myšáku, ale v úterý se lyžaři z trojky a dvojky vydali na běžky. Po pravdě a mé zkušenosti - NIKDY VÍC! Cesta na Praděd byla jakžtakž v klidu, ale cesta dolů? Pche …tolik držek jsem nehodila ani na sjezdovkách. Jedničce a lachtanům jsem záviděla to, že si na Ovčárně můžou zalyžovat. Ale naštěstí se role vyměnily. Jednička a lachtani středu strávili na běžkách a my z ostatních družstev trávili čas na Myšáku. Jako poslední se na běžky vydala čtverka. A možná se jim tam i líbilo. Ale nebojte, celé dny jsme netrávili na lyžích a běžkách. Občas byla nějaká ta přednáška, třeba jak mazat běžky. A po večeři měl vždy někdo nějaký program. To byla teprve ta pořádná sranda. Nikoho nezajímalo to, že tamten srazil tamtoho nebo že tamten ohnul hůlku, ale všechny zajímalo, co která třída předvede. Podle mě nejlepší program měla 2. A a samozřejmě páni a paní učitelky. Na závěr mi nezbývá nic jiného než napsat, že na horách bylo fakt krásně. Byl to ten nejlepší týden a skvělé odreagování od školy! Horám ZDAR! Eliška Žižková, 2. C
strana 12
Zápisník
Vaše mlsnost, naše životy! Chtěla bych vás upozornit na velký problém týkající se produkce palmového oleje . Možná jste o něm už něco slyšeli. Pokud toho moc nebylo, věnujte prosím mému článku několik minut pozornosti. Možná, že i vy pak budete chtít pomoci přírodě, ohroženým druhům zvířat, rostlin, a vlastně i svému zdraví! - To, co vám chci přiblížit, úzce souvisí s globálními katastrofami, kterých jako by už tak nebylo málo… Palmy olejné, ze kterých zmíněný olej pochází, se pěstují především v Indonésii. Kvůli naší mlsnosti tam trpí nejen zvířata, ale i lidé. Pro potřebná místa na plantáže k jejímu pěstování se drastickým způsobem vypalují obrovské části deštných pralesů. Do ovzduší se dostávají kvanta oxidu uhličitého. V médiích tisíckrát omílané kácení tropických lesů tak není jediným viníkem jejich ničení. V předešlém roce se ovšem cílené vypalování výrazně vymykalo jakékoliv kontrole a na pralesech je to nyní mnohem více znát.
Nově vznikající palmové plantáže jsou obrovské, v neskutečné míře zde zaniká fauna i flóra. To, co nestihne utéct nebo uletět – umírá. Mezi extrémně ohrožené druhy patří například tapíři. Nejvíce však na tento rozbujelý byznys doplácejí orangutan i. Ti jsou farmáři brutálně ubíčíslo 3 ročník 2015/2016
jeni. Mimo jiné se totiž živí právě výhonky palem, a dělníkům jsou tak „škodnou“ určenou k likvidaci. Za každého zabitého orangutana dostává farmář odměnu. Každým rokem jich takto v Indonésii zemře na pět tisíc ! Tento druh lidoopů je tak vystaven extrémnímu ohrožení. S růstem plantáží navíc místní lidé přicházejí o možnost obdělávat své pozemky, neboť o ně postupně přicházejí.
Palmy hynou po dvaceti až třiceti letech. Zůstane po nich zem bez života, oblaka žlutošedého kouře, zdevastovaná krajina a znečištěná voda. Půda v Indonésii je stále více vyčerpaná. Proto se výroba palmového oleje pomalu, ale jistě přesouvá na africký kontinent, kde už se rovněž nacházejí četné plantáže. Stejný osud zde tak může čekat například gorily. A proč je tento olej tak „oblíbený“ a za poslední roky se stal velmi žádanou potravinářskou surovinou? Protože je levný a (nejen) v potravinářství dobře zpracovatelný. Toť vše. Problém se začíná celosvětově řešit, u nás se ale zmiňuje jen málokdy. Někteří známí výrobci potravin palmový olej již nepoužívají, např. v pražské zoo na něj nenarazíte vůbec. Palmový olej se získává z hroznovitých plodů palmy. Sklízí se každých čtrnáct
Zápisník dní. Pochází z dužniny. Z jader se získává tzv. olej palmojádrový. Obsahují jej především cenově dostupné cukrovinky, instantní jídla, některé druhy chipsů, kojeneckých výživ či kávy. Dočtete se o něm ve složení výrobku.
A jak tento olej působí na vaše zdraví? Pokud je získáván z oplodí, obsahuje
padesát procent nasycených mastných kyselin a padesát nenasycených. Palmojádrový olej už obsahuje devadesát procent nasycených mastných kyselin! Tudíž našemu zdraví rozhodně neprospívá .
máte a nemáte konzumovat, jen mi toto téma není lhostejné, a vám třeba taky není či nebude. Jinak byste můj článek nedočetli až sem. Rozhodněte se tedy podle sebe, jestli palmový olej z jídelníčku vypustíte, omezíte jej, nebo ho budete používat dál (…s čistým svědomím). Asi to pro naši planetu nebude z mé strany stěžejní pomoc, ale snažím se a budu se snažit aspoň troškou pomoci přispět… Například máte-li rádi čokoládové výrobky, cenově dostupné jsou dnes i čokolády skutečně kvalitní, nejen jejich náhražky. A také jsou o dost zdravější. Doufám, že touto cestou oslovím i vás mladé lidi ! Pokuste se také pomoci – jakkoliv, vše se cení! Čím více nás bude, tím lépe. Klára Nečasová, 3. B
Dost cukrovinek obsahuje oba tyto typy oleje. Největším problémem ale je, že tento tuk se do potravin ztužuje , tudíž obsahuje vysoké množství
trans–nenasycených mastných kyselin . Jejich konzumace přispívá ke vzniku
kardiovaskulárních onemocnění, ke zvýšené cholesterolu a dalším zdravotním problémům. Jako by toho pro naši civilizaci nebylo málo - konzervanty, barviva, aromata, pesticidy… A mimochodem, tzv. biopaliva mají s tímto olejem taky co dočinění… Palmový olej dodává výrobkům delší trvanlivost, ale stojí to za to? Řepkový olej taky není žádná pohádka, ale ruku na srdce - opravdu toho oleje potřebujeme k životu tolik? Já myslím, že ne... Tímto vás samozřejmě nenabádám k tomu, co strana 14
Divadlo, hudba, film, literatura
Dobrodruh Otakar Batlička a jeho Muž v podpalubí
Pro toto číslo našeho časopisu jsem vybral spisovatele, o němž nejspíš většina z vás neslyšela. I z tohoto důvodu jsem se s prominutím rozhodl, že než-li přejdu ke knize samotné, napsal bych něco málo o autorovi knihy. Otakar Batlička se narodil roku 1895 v Praze. Byl dobrodružné povahy, o čemž vypovídá i fakt, že namísto dokončení studia na gymnáziu vyrazil raději do světa. Během cest načerpal mnoho inspirace, jež se objeví i v knize. Po návratu do vlasti vystřídal řadu zaměstnání. Vše narušil až příchod druhé světové války na naše území. Batlička neváhal a zapojil se do odboje. Zajišťoval spojení s NKVD (sovětská zpravodajská služba). Bohužel byl odhalen a padnul do zajetí. Zemřel roku 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Nepříliš tlustá kniha Muž v podpalubí obsahuje přes 50 čtivých a napínavých po-
číslo 3 ročník 2015/2016
vídek. Nejedná se o nikterak dlouhé povídky. Většina je na 2–3 stránkách a takřka vždy v nich zvítězí odvaha a čest. Ovšem výjimka potvrzuje pravidlo – povídka Sázka v klubu AGS má rovných 40 stran. V povídkách nás autor zavede na nejrůznější místa po celém světě, ať už do pralesů Jižní Ameriky či pouští Afriky a na spoustu dalších zajímavých míst. Pro ukázku jsem si zvolil povídku s názvem Černý Kříž. V této povídce dva čeští hledači pokladů zavítají do trosek jezuitského kláštera kdesi v pralese Jižní Ameriky. Toto místo je již důkladně prohledané a jediné, co zde uprostřed suti zůstalo, je starý kříž zašlapaný do země. Z respektu ke křesťanství se dvojice rozhodne kříž zvednout a důstojně jej postavit. To, co zjistí při svém počínání, jim vyrazí dech. Celý kříž je z ryzího zlata, a oba tak zbohatnou. Tuto knihu bych vám určitě doporučil. Čte se takříkajíc jedním dechem a díky krátkosti povídek se dá přečíst po částech takřka kdekoliv. A nechce-li se vám číst knížka celá, určitě bych si být vámi našel čas alespoň na povídku Sázka v klubu AGS, ve které má lovec za úkol odlovit deset druhů dravé zvěře během jednoho roku. Petr Kvapil, 4. B
Četba na pokračování
Hřbitov bohů (povídka, 3. část) Začali kobku prohledávat. Jacob tam skutečně nebyl. Jenže nenašli ani žádnou lopatu či krumpáč, ani zbytky hlíny. Hrobař najednou začal pochybovat o tom, že ten hrob vykopal Jacob. I Martius začal něco tušit. Obvykle měl Jacob v kobce uklizeno, vše na svém místě, ale v tuhle chvíli tam byl nepořádek, hodně věcí rozmlácených a rozházených po podlaze. „To vypadá jako stopy zápasu,“ uvažoval nahlas Martius. I hrobník souhlasil: „S někým se tady pral. Ale chybí jen on, nic víc nezmizelo." „Zmizelo," řekl Martius z vedlejšího pokoje. Když tam hrobník vešel, věděl, co zmizelo. Jacobova Satanova bible. Ta jediná a práva bible satanistů, která měla i obrovskou moc. Teďka už si byli jistí, že Jacob je v pěkném průšvihu. Někdo ho unesl a navíc mají i bibli. Když vylezli ven, dlouho uvažovali, co udělají. Nakonec se rozhodli. Další noc je úplněk a to je nejlepší příležitost na velké rituály. Takže se rozhodli zaměstnat nemrtvé. Rozestavěli všude hlídky, Montus byl pověřen hlídáním zdí a jako pomoc dostal několik nemrtvých lovců. Martius si vylezl do kostelní věže i se svým miláčkem: obrovskou automatickou kuší. Na délku měřila asi dva metry a rozpětí měla metrové. Do zásobníku se jí vešlo asi tisíc šipek, které dokázala během pěti minut vystřílet s ďábelskou přesností. Navíc, když přišlo na boj z blízka, měl na ramenech připevněné ostré kovy, takže sloužila i jako sekera. Celá byla vytvořena z masívního ořechu a byla taky celkem dost těžká, takže bylo těžko uvěřitelné, že ji Martius používá s mistrovskou lehkostí.
strana 16
Četba na pokračování V kostelní věži si zapálil dýmku, narazil láhev alkoholu a začal sledovat okolí. Na rameni mu seděl Bruggy, připravený kdykoliv letět pro hrobníka. Ten se mezitím nachystal na pernou noc. Krumpáč hodil přes jedno rameno, na druhém mu seděla Brunhilda. Zvedl hlavu, oko mu zazářilo a vydal se do nočního hřbitova. Tahle noc bude hodně dlouhá. Setmělo se. Strážci se začali procházet po hřbitově a hlídali každý kout. Montus lovce taky rozmístil a pustili se do obhlídky. Hrobař se podíval do kostelní věže, s Martiusem na sebe kývli a pak se vydal po hřbitově. Dlouho se nic nedělo. Většina nemrtvých o ničem ani nevěděla, takže se s hrobařem mile zdravili a věnovali se svým činnostem. Hrobař párkrát potkal i hlídku, prohodil s nimi pár slov a pak se dál vydal hřbitovem. Kostelní věž odzvonila jednu hodinu po půlnoci. Martius se rozhlížel po hřbitově a zrovna se chystal napít z osmé láhve, když něco zahlédl. Na tu dálku nedokázal poznat, jestli jsou ty postavy obyvatelé hřbitova nebo někdo jiný. Položil láhev vedle sebe a sáhl si do kapsy. Z ní vytáhl podlouhlou trubici ze dřeva s několika úchyty. Díky úchytům ji připevnil na kuši a podíval se do trubice. Uvnitř bylo několik čoček a zrcadel, takže si mohl postavy přiblížit. A hned zjistil, že tihle na hřbitov rozhodně nepatří. Drbnul do Brunhildy, která mu usnula na rameni, řekl jí, co má vzkázat hrobaři, a Brunhilda odletěla. Pak se vrátil k pozorování cizinců. Sotva hrobař dostal Martiusovu zprávu, poslal Bruggyho pro Montuse a rozběhl se k místu, kam ho poslal Martius. Neměl z toho vůbec dobrý pocit. Cesta, po které podle Martiuse šli, vedla k Černému jezírku. Jedno z nejhorších míst na hřbitově. I ti nejmocnější nemrtví se mu vyhýbají. V jezírku je totiž uvězněná dávná démonská bohyně Najka. Je to bohyně jedu, traviček, vrahů a dalších odporných věcí. Do jezírka ji kdysi dostal sám hrobař a bohové pak jezírko zakleli tak, aby se z něj nemohla nikdy dostat. Proto má jezírko tak černou barvu vody a navíc voda není normální konzistence. Je jak vosk roztavený nad ohněm. Jenže i Najka se dá osvobodit. Když je do jezera vhozen dostatek obětí, její moc vzroste natolik, že může z jezera vylézt a opět dělat bordel. Hrobník se při téhle myšlence otřásl a zrychlil tempo. Mezitím mu na rameni přistál Bruggy a vzkázal mu, že Montus už je na cestě. Hrobař naposledy zahnul a už měl ty černé postavy na dohled. Úplně zpomalil a pomalým krokem se k nim blížil. Měl alespoň čas si je dobře prohlédnout. Jakub Možný, 4. A ilustrace Teodor Rainisch, 2. C
číslo 3 ročník 2015/2016
Na křídlech múzy Z a vře n , m čen , je a n e u stu za á le tl u č e nm. u č e n M o kro , p líse ň , tm a a d o ku d se d á , b u d e m tu d va . Z lo č in , kru to st m u sí p yka t. .. , tre st vin u n é st. D ívka , p a si ln ý b yl. ..rkja, ko n sl o n . Kři k, c h ro p tě n í, ti c h kre v… ro zp á ra n é b řioc,h o. Já , d c e ra n a sta la je, hroo dpin a , o sl e d n í h o d in a. M a n že lka , kla m á m n a vá s d ivo , ska lp e l, je d in ý a p e l .. . Až ze m ře je d in é p o tre ste jtevavše in íka ta k, djaítkě , u so u d íte .
ec. e d ý kco n r a k š j ů á sv b o re krá s n éu mz n e u ž ij e ji n ý o n h c e š V u d ívk it Kd yž tvo c h á p ruz nv s o b ě to e n e s a rá d m á p o tře b e u h la s í a a o n anseo ti to d o o č í, n k e ř a vě z n it, ěn í h n e d ztímvýz n a m , e s y it r a to p riote ré vě c i z tr jm ě n í a n ě k i d o n í s a kravyz vá n .. . c p a l js! ? Te ď js i b yl a te ď í, í tiš e kmvílč in ů m , m o d ě v Po d ě k h ro z n ý o ž ivý, n u tí t í z ů s ta t n ikd vin u . n e s m s p la tit s vo ji m u sí na, m ě v.. . rráád a … s ú , ť š u po ma C va klan as z e m tě lo ka á d pa
ívá , jí s e s tm a lu a m ě o n , p n e ú p ro s tik a v t s d li y r J e ve čaero ke m h o dtin vá , z k u ž o i bjeý n č e ka jí. o k r ja , o a li d setvd ě lá , vš ic h n n ic n , ykřiknn í,e v o d k ě mě mn S e m ttaa m s e n ě c o zn e z b ytn é , je t s e m o , c o d ě la n e n í. a le t n e d ě je . . . a to s e o m s ta čdilo ž ití, o n je y b Přito mji t tro c h u n ě hvyš e c h z a b il o , e o p a z c o s rd c tí. to je tboa, lá s ky ku b y p o tře
Jakub Štefánik, 3. C ilustrace Teodor Rainisch, 2. C strana 18
Volná tvorba
Pradědeček Když vidíte v lese torzo starého stromu, nabídne se vám spousta otázek o jeho životě. Kolik asi ptáků si na něm budovalo hnízdo? Kolik vichřic s ním kymácelo a pokoušelo se ho zdolat? Našlo by se jich mnohem víc... I když je mrtvý, stále má v lese význam. Roste na něm mech a řasy, v jeho dutině stále ještě někdo může přebývat. A tak je to v lese se vším. Nic nepřijde nazmar. Vše se využije pro něco nového.
Dušan Řezáč, 1. C číslo 3 ročník 2015/2016
Volná tvorba
Neobyčejný život obyčejného Řeka Někdo by se mohl domnívat, že oblíbenou sportovní osobností šestnáctiletého kluka dnešní doby by možná měl být někdo jako David Beckham, Ronaldo, Messi, Jaromír Jágr nebo třeba Usain Bolt, prostě někdo z těch klasických dnešních sportovních „hrdinů“. Já vám dnes přiblížím příběh, který vás možná přesvědčí o opaku. Příběh o jednom obyčejném Řekovi. Řekovi, který se na přelomu 19. a 20. století stal národním hrdinou. A to vlastně úplně náhodou. Jmenoval se Spyridon Luis. Jeho příběh začíná roku 1873 v Řecku, severně od Athén, v jednom malém městečku Marousi. Právě zde se totiž 12. ledna jedné chudé rodině narodí synek. Pojmenují ho Spyridon. V té době je v Řecku nouze o vodu, a proto si rodina vydělává jejím čerpáním a prodáváním. Mladý Spyridon Luis pomáhá svému otci v nošení a to až do svých dvaceti let, kdy v roce 1893 chtě nechtě musí nastoupit vojenskou službu. Čirou náhodou se ve stejné době rodí nápad, který má Spyridonu Luisi zásadním způsobem zasáhnout do života. Totiž oživit olympijskou myšlenku a uspořádat první moderní olympijské hry. Na těchto hrách se má objevit i zbrusu nová disciplína - běh na 42 kilometrů, nazvaný maratonský podle legendy o slavném běžci Feidippidési, jenž měl údajně v roce 490 př. n. l. po bitvě u Marathonu přinést zprávu o vítězství do Athén a se slovy „Zvítězili jsme“ padnout před králem a zemřít vyčerpáním. Na organizaci a realizaci tohoto nového závodu se - opět čirou náhodou - podílí i Luisův velící důstojník, jakýsi Papadiamantopoulos. Luis dosahuje na vojně velmi dobrých sportovních výsledků, především v běhu, což Papadiamantopoulos rozhodně nemůže přehlédnout. Navrhne Spyridonovi, jestli by se nechtěl zúčastnit kvalifikace. Spyridon Luis přikývne, protože účastí nemá co ztratit, a kvalifikací projde úspěšně. Teď už nic nebrání jeho účasti na prvních moderních olympijských hrách.
strana 20
Volná tvorba Píše se 10. dubna 1896 a konečně se blíží chvíle rozhodnutí. Athénské olympijské hry jsou již čtyři dny v plném proudu. Řekové však s průběhem soutěží nejsou úplně spokojeni. Žádný řecký závodník totiž dosud nedosáhl v žádné disciplíně vítězství. Proto se teď oči všech, ač s nevalnou nadějí, otáčejí právě na Spyridona, jenž má každým okamžikem startovat. Prásk! Ve 13 hodin a 56 minut zazní výstřel z poplašné pistole a závodníci se pouštějí do běhu. Do samého konce závodu není rozhodnuto o vítězi. Po dvou hodinách padesáti osmi minutách a padesáti sekundách však první ze závodníků probíhá cílovou rovinkou. Ano, nejedná se o nikoho jiného než o Spyridona Luise, nosiče vody odkudsi z malého městečka severně od Athén. Řekové se radují. Konečně mají svého vítěze! Spyridon se stává pravým, nefalšovaným národním hrdinou a to vlastně úplnou náhodou. K vítězství mu přijde pogratulovat i sám řecký král, a když se ho zeptá, co si za svůj výkon přeje, Luis odpoví prostě: „Jen osla a vozík, abych měl na čem vozit vodu.“ Svůj vozík a oslíka od krále opravdu dostal. Zbytek života prožil jako nosič vody a nikdy se již žádného závodu nezúčastnil. Spyridon Luis je mým sportovním vzorem. Dokázal velkou věc, ale nenechal se strhnout slávou, zachoval si svoji skromnost a to i přes obrovské uznání, kterého se mu dostalo. Přál bych si být jako on, protože byl výjimečným člověkem, ze kterého by si dnešní sportovci měli vzít příklad. Jan Podlipný, 1. C ilustrace Teodor Rainisch, 2. C
Pozn. ilustrátora: Reakce na reklamu Heavy bubbles. číslo 3 ročník 2015/2016
Sranda z lesa od Homelesa
Myslivecké vtipy Do tohoto čísla jsem si pro vás připravila další várku mysliveckých vtipů. Přeji vám příjemnou zábavu! 1) Myslivec vyčítavě promlouvá ke svému jezevčíkovi: „Dobře, pro dnešek ještě půjdu já, ale příště už do té nory bez řečí vlezeš ty! ” 2) Hajný vede na provázku tchoře. Potká ho známý a zvědavě se ptá: „Ochočenýho tchoře jsem v životě neviděl. Kam ho dáváte na noc?” „Spí se mnou v posteli a zahřívá mi nohy,” chlubí se hajný. „A co ten zápach?” „Už si chuděra zvykl …” 3) Hajná připomíná manželovi: „Pepane, zítra je to zrovinka pětadvacet let, co jsme se brali. Měl bys zastřelit bažanta! ” Myslivec na to: „Prosím tě, copak ten chudák za to může?” 4) „Včera jsem viděl běžet zajíce s batohem na zádech! ” křičí na celou hospodu podnapilý myslivec. „To nic není, kamaráde,” zvedne se jiný ožrala, „já jsem ho viděl letět! ” „A taky měl na zádech batoh?” „Ne, orla! “ 5) Leží to u lesa ve škarpě, je to zelený a dělá to pořád dokola šlip, šlip, šlip ... Jestlipak víte, co to může být? - Je to ožralej hajnej, kterej se snaží zpívat Šly panenky silnicí. 6) Vášnivý myslivec trávil spoustu času na honech, ale nikdy se mu nepodařilo domů přinést nějaký úlovek - samozřejmě k nelibosti jeho manželky. Jednou se zas tak smutný vrací domů a potká kamaráda, kterému se svěřil. „Počkej, já ti pomůžu, mám dva zajíce, jednoho ti nechám! " Jak řekl, tak udělal - mělo to jen chybičku, zajíc už byl stažený. No, nedá se nic dělat, řekl si neúspěšný lovec a mazal domů. Manželka jen spráskla ruce: „Tohle žes ulovil?" „Co se divíš," na to myslivec, „já ho střelil zrovna, když se koupal! " Eliška Žižková, 2. C
strana 22
Komiks
Komiks z lesní pedagogiky
vytvořil Michal Kyjaňa, 2. C číslo 3 ročník 2015/2016
Komiks
vytvořil Teodor Rainisch, 2. C strana 24
Komiks
Redakce a přispěvatelé Šéfredaktoři: Eliška Žižková, 2. C Teodor Rainisch, 2. C Redaktoři: Petr Kvapil, 4. B Jan Podlipný, 1. C Martin Strašil, 1. B, Jakub Štefánik, 3. C Daniel Weiss, 3. A
Přispěvatelé: Ing. Alena Novotná Ing. Alice Palacká Bc. Kristýna Skupieňová Na úpravě se podíleli: Mgr. Jan Beláň Mgr. Vojtěch Zlámal Kontakt:
[email protected]
Dominik Jedlička, 3. C Jakub Možný, 4. A Klára Nečasová, 3. B Lukáš Rozsypal, 2. C Miroslav Šlachetka, 4. C
Soutěž o NEJSYMPATIČTĚJŠÍ PÁR na škole Zdar Houmlesáci! Vyhlašujeme novou soutěž o NEJSYMPATIČTĚJŠÍ PÁR na škole. A o co vlastně jde? Pár, který chce soutěžit, nám pošle společnou fotku (prosíme o fotku slušnou) a k tomu napíše „slohovku“… ne, děláme si srandu, stačí třeba 2-3 řádky o sobě… Ale nebudeme proti, když toho napíšete víc… Asi si teď říkáte: „Proč bychom to měli dělat? Vždyť není ani žádná cena…“ Ale o to se nebojte, protože zajímavá cena pro výherní pár je připravena. Jak bude naše soutěž probíhat? Jak jsme již výše uvedli, pokud chcete jako pár soutěžit – a my věříme, že chtít budete! - pošlete e-mail na adresu homeles@ slshranice. cz s fotkou a krátkým textem o sobě (o čemkoli, co váš vztah nějak přiblíží,
třeba o vašich zájmech,
jak jeden vidíte druhého,
v čem si
rozumíte apod. ) . Vaše příspěvky společně otiskneme v prospektu, který dostane každá třída, a k němu pak po třídách rozdáme dotazníky, ve kterých hlasující zaškrtnou svého favorita … Takže například nás - Pata a Mata. :D A to je vše, zbytek nechte na nás. Věříme tomu, že každý ve škole by mohl tu minutku svého života pro hlasování obětovat. Váš Pat a Mat hodně
číslo 3 ročník 2015/2016
