Úvodník. Běh na sakra dlouhou trať

1

2

Úvodník Běh na sakra dlouhou trať „Připravit se,“...mysl vypíná, pozornost se obrací k dráze, „pozóóór“ ...napětí proběhne celým tělem, každý sval je napružený, jen vyrazit. Nekonečně dlouhý okamžik... „Teď!“ ozve se výstřel a celé tělo se vymrští kupředu. Vše ubíhá neskutečnou rychlostí, že ani mysl nestíhá zaznamenávat. Neuběhnu však mnoho...rychlost se ztrácí, kdesi, kdysi. Je to běh na dlouhou trať, která není ani přesně známá. Je to běh za cílem, který možná není skutečný. Vyrážím, abych našel, zapomněl, ztratil, utekl, vyhrál nebo prohrál. Stejně spontánně jako startuji, taky odbočuji, vzdávám se, zastavuji a otáčím se. Jen stěží kdy doběhnu cíle, když už, tak k němu nevědomky dokráčím, obvykle se dívaje již zcela jiným směrem. V té chvíli cíl už není cílem, ale jen vzpomínkou nebo bodem na trati. Na své zběsilé pouti potkávám Vás, běžíte úplně jinak, každý. Avšak v principu uháníme úplně stejně, stejně zmateně. A pokud jsou mezi námi výjimky, pro zmatenost je nevidíme, teda já ne. Zastavuji se, abych si posteskl, stejně jako občas každý, nad nesmyslností tohoto závodu a vzápětí už zase kličkuji od cíle k cíli, odnikud nikam. Ale to až za chvíli, využijme té kratičké přestávky... Proč vlastně běžíme, je mi záhadou, snad je to náš osud. Ale nedělali bychom to, kdyby nás to netěšilo. Jen občas smutek dere se nám do tváří, když zabloudíme, když je cesta příliš dlouhá nebo závod nemá cíle, když nám dojdou síly. Dojdou síly? Jako by snad mohly.. jen motivace dochází. Pokud nemám důvod hnát se dál, ano, v tom to je, potom bloudím, potácím se. Příště mohl bych se zamyslet, než vyběhnu, proč to dělám. Než zastavím, zda-li chci. Než odbočím, tak kam. Třeba bude potom cesta jasná ...a šťastnější. Pak budeme moci si položit tu věčnou otázku, proč někam běžet? -klimbingČasopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Adam Klimeš (klimbing) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Andrea Hlínová (-ahl-), Anna Kohoutová (-ako-) [email protected], Tereza Kučerová (-teza-), krutoprisnejhustodemon [email protected], Ivana Malechová (-ima-), Jakub Novotný (-kuban-) [email protected], Adam Prášil (-adyctu-) - [email protected], Mar- tin Rosocha (-ros-) [email protected], Tomáš Tichý (-tt -) - [email protected], David Viktora (-viky-) – grafika, web, Petr Čížek(-chinano-), Ilustrace - Dayva Nguyen, Do Milana Tisk – Jakub Novotný, Milan Liška Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected] . Náklad 120 výti sků. Vydáno dne 24.2.2010

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

3

Obsah Úvodník..............................................................................................................3 Obsah.................................................................................................................4 Posbíráno ze všech stran....................................................................................5 Projektárium.......................................................................................................7 Etika....................................................................................................................8 „Drž hubu, ty krávo“...........................................................................................8 Etický postřeh.....................................................................................................8 Hledá se pískoviště, s klouzačkou!......................................................................9 Učitelská anketa................................................................................................10 Vánoční show...................................................................................................12 Rozhovor aneb jak jsem se bavila s baviči........................................................13 Ani kultura ANIfest v Třeboni............................................................................15 Koutek poezie...................................................................................................16 Hotel Rwanda...................................................................................................17 Smrt na talíři.....................................................................................................18 Hry...................................................................................................................18 Tam, kde hlavy padají aneb co se stalo na webu?...........................................20 DEKAHOVOR.....................................................................................................21 St. Valentine´s Day...........................................................................................23 Vzpomínka........................................................................................................24 Nová milá duše v učitelském sboru aneb rozhovor s Janou Kalvasovou..........24 Samorozhovor...................................................................................................26 Kronika tajemství..............................................................................................27 Merhaba (ahoj) z Turecka aneb Turistický průvodce trochu jinak...................30 Školní pololetní turnaj dívek.............................................................................32 Šachový koutek................................................................................................34 To musíte vidět.................................................................................................37 Krejčovy hlášky (aneb pokus o založení nové rubriky).....................................38 Na závěr............................................................................................................38 Vskutku magický ples.......................................................................................39

4

Posbíráno ze všech stran... posbírala jako vždy –ako-

•

•

•

• Úctyhodná sněhová nadílka spojená s občas třeskutými mrazy prověřila leckoho. Milan Liška ušetřil za posilovnu, Martinu Krynickému záhadně zmodralo předloktí (pád na zledovatělých schodech před vchodem), Petr Dolejší se díky svým žákům dostatečně vyválel ve všech dostupných závějích. Nebezpečí sesuvu sněhových převisů na střeše školy řešili jednoho lednového rána dokonce hasiči, kteří pomocí výsuvné plošiny efektivně zasahovali (viz foto kaskadéra Pepy Válka). Počátkem března se opět rozjede další kolo akce MFDnes Studenti čtou a píší noviny, do které jsme přihlášeni. Žáci 2. – 4. roč. a VI. – VIII. – těšte se na zajímavé výzvy !! 12. února odjelo téměř 50 účastníků Pravily kavky, že prý jim nesaháme z naší školy na setkání s Prof. Tomášem ani po ramena... Halíkem, významným teologem, filosofem, spisovatelem. Na přednášku a besedu s tématem „Krize jako naděje“ nás již tradičně pozval ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták, který je spolupořadatelem těchto úctyhodných akcí. V minulosti jsme měli díky němu možnost poslouchat řadu charismatických osobností, mj. Arnošta Lustiga, Martina Hilského, Jana Sokola, Jana Kačera, Ondřeje Vetchého,... O smyslu těchto akcí vypovídá rychlost, s jakou jste se tentokrát přihlašovali. Snad budeme moci v dohledné době nabídnout další témata . Podezřele sladká vůně se line každou středeční velkou přestávku z učebny výtvarné výchovy, kde probíhá Hačat se ještě musím naučit...

5

• • • • •

•

•

• •

• •

•

•

prodloužený uvítací rituál nové učitelky VV, odehrávající se v režii výtvarkářů ze sexty...cizím prý vstup zakázán ! V sekundě se záhadně z učitelského stolu ztratil košíček na ovladače a fixy. Prosím vás, nedělejte to! Neznámý vandal si podezřele často pohrává s cedulkami vedle dveří – obzvlášť často je vyměňována ta u dívčích záchodů a kabinetu zem-děj... (viz foto) Soutěž o nejdelší rampouch v Třeboni vyhrává ten na východním okapu rodinného domu chemikářky O. Tiché. Téměř každý učitel na gymnáziu má svého tutora – tušíte, kdo to je?? V těchto týdnech se rozjela především okresní kola nejrůznějších odborných olympiád, ve kterých zase začínají někteří naši žáci excelovat ! Všude okolo nás samá olympiáda – Jindřichův Hradec, Vancouver, České Budějovice,... Prosím všechny hráče na hudební nástroje, kteří využívají vybavení auly, aby se k nim chovali jako ke svým vlastním...rozladěné kytary, nezavřený klavír, prasklá struna, zlomená dřívka, rozladěný triangl, ztracené vejce.... V největší sněhové kalamitě vyrazila Štěpánka Otepková na konci ledna za poznáním do Holandska, aby se pokusila navázat co nejatraktivnější spolupráci s jistou tamější školou. Povedlo se, v dubnu u nás uvítáme první holandské studenty, abychom jim to v září letošního roku oplatili (mělo by se týkat příští kvarty a kvinty)... Krutopřísnýhustodémon drbe autorku Posbíráno za to, že hraje Bejeweled na FCB. V životě to nehrála, to jen manžel zná její heslo a má rekord 480 000...:) Černý kašel obchází zákeřně některé třídy...objevují se roušky na ústech, hovoří se o karanténě. Prosím vás – myjte si ruce, větrejte a do odvolání se zbytečně se nelíbejte! Kolegyně K. Janů rozšířila svou sbírku státních zkoušek! Gratulace i věcné dary přijímá každý pátek o velké přestávce. Množí se nespokojené hlasy, které se stále častěji pozastavují nad kvalitou nabídky vegetariánského jídla ve školní jídelně (v mnoha případech o vegetariánském jídle ani hovořit nelze – viz jídla sladká, kapustové karbanátky s uzeninou apod.). Byla zahájena jednání – zásadní problém je zatím v tom, že jídelna veg. jídlo smluvně negarantuje, vše je tedy jen o dobré vůli zúčastněných. I přes několik argumentů slíbil vedoucí jídelny pan Lamač zlepšení. Sestava vnoučat paní ředitelky byla v lednu posílena o dalšího vnuka Adama. Blahopřejeme!! Na chodbách školy můžete potkávat od začátku ledna novou tvář – pracovní zázemí má v účtárně. Vítáme u nás Natálii Bilkey, která A to je prý sisal na pytel...

6

•

je součástí projektového týmu, jenž spolu s ní pracuje od začátku ledna. Projekt se zkráceným názvem „Konkurenceschopnost pro Třeboňsko“ se rozběhl na plné obrátky, pravidelně vás o něm budeme informovat (viz rubrika „Projektárium“). V prosinci zaznamenala naše škola milý úspěch – Muzeum města Třeboně pořádalo v prosinci soutěž o nejoriginálnější vánoční stromeček a my jsme to vyhráli !!! Efektní nápad ozdobit jej velkými sisálovými koulemi pochází z dílny Ludmily Císařové, která se postarala se svými žákyněmi i o samotnou realizaci – gratulujeme !

Projektárium Tento zvláštní název nese nová rubrika, ve které vás budeme průběžně informovat o všech zajímavých aktivitách, které souvisejí s novým projektem s trochu děsivým názvem „Konkurenceschopnost pro Třeboňsko“a na kterém mnoho z nás od ledna pracuje. Základní údaje o něm jsme vám přinesli už v minulém čísle. Součástí tohoto projektu je 6 základních aktivit, které se (přeloženo do co nejsrozumitelnějšího jazyka :)) týkají : práce na tomto časopisu GYM (1), environmentální výchovy (2), etiky (3), finanční gramotnosti (4), zpracovávání dějepisně-zeměpisného katalogu (5) a pokračování v tradici prožitkových kurzů (6). Nově se na stránkách GYMu chceme věnovat právě etice, kterou v projektu zaštiťuje zkušený etolog a moralista Martin Rosocha, jenž se bude starat o její smysluplné naplnění. I redakce GYMu chce stále pracovat na jeho maximální možné úrovni. Hledáme pro to co nejzajímavější cesty. Jednou z nich by do budoucna měla být spolupráce s jinou školou, která vydává také svůj školní časopis – nejraději bychom se spojili s tou, která vyhrála letošní ročník soutěže o nejlepší středoškolský časopis. Chceme se pokusit opět pozvat nějakou zajímavou osobnost z řad zkušených publicistů, aby pro vás vedla smysluplný workshop, chceme na vlastní kůži poznat fungování nějaké profesionální redakce. Další nápad, který nosíme v hlavě a který hodláme zrealizovat, je pořádání tzv. autorských čtení, na které bychom rádi zvali nejen začínající talentované spisovatele. 12. února jsem si také dopřáli inspirativní přednášku Tomáše Halíka v JČD na téma „Krize jako naděje“. Pro mnohé byla atraktivnější její druhá část, kdy padaly zajímavé dotazy i na témata jiná. Zapsala jsem si několik zajímavých myšlenek – třeba tu, jak je důležité umět se ve chvíli jakékoliv krize na sebe dívat očima svého protivníka nebo pozorně vyslyšet všechny výzvy, které se nám staví denodenně do cesty a o kterých často mluvíme jako o překážkách ... -ako-

7

Etika

Milí studenti, těch pár slov, které mají uvést tento pravidelný a nový koutek v časopisu, mne uvedlo na dost tenký led. Ono totiž mluvit o etice je dost zavazující, neboť by vše mohlo svádět buď k farizejství, případně pak sklouznout ke kázání. Nechtěl bych se nechat svést ani na jednu z těchto pochybných cest, a tedy bych se s vámi podělil o jednu, mně již dlouho v hlavě ležících jemností, které bravurně rozebíral pan Miloš Kopecký v rozhovoru, po kterém jsem marně pátral u všech odkazů, a totiž rozdílu mezi mravností a morálkou. Tak tedy, vycházejme z definic: morálka má být celkovou představou správného jednání ve společnosti, oproti mravnost je závazností, které člověk podléhá při svém jednání. Pan Kopecký mluvil o záměně těchto slov, respektive v posunu významu a přiklonění se spíše k morálce. Položil si krásnou otázku, zda je vždy to, co je morální, nezbytně mravné. Vzpomínám-li si dobře, vyzněl jeho apel jako výzva k návratu mravnosti od pokřivené morálky. Ten rozhovor se odehrával za doby, která si uzmula právo na morálku a mravnost přebývala v zapomenutí ústraní. Ve slavném projevu Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců zazněly věty, které skutečně zněly: „A konečně — kdo ví, nemělo-li to být uvedeno na místě prvním — je tu kardinální problém, problém všech problémů — naše mládež. Nemyslím, že je o něco horší, než jsme byli my. Možná, že by dokonce byla o něco lepší — kdyby. Je jen ve velmi špatném stavu. Naše mládež je — zní to neuvěřitelně, po tolikeré péči a proslovech — duševně zanedbaná. Po hmotné stránce se má výborně a vida, přece to nestačí. Ona je důkazem, že ne samým chlebem živ je člověk. Nemluvím teď o té části mládeže, která je ve stavu marasmu, to je zvláštní kapitola, mluvím, a musím bohužel generalizovat, o mládeži vůbec. V něčem je i tak lepší, než jsme byli my. Není pokrytecká. Vidí nás shovívavě v mírně komickém osvětlení, a tak dokonale na nás kašle, že jí ani nestojíme za to, aby se příliš přetvařovala. Ovšem nesmí se jí lhát, na to je zvláště alergická. Je alergická na naši celonárodní schizofrenii: mluvit jinak na veřejnosti a jinak doma, v soukromí. A je bohužel nevzdělaná, nic neví, netouží vědět, svět pro ni začíná dnem, kdy se narodila.“ Přál bych si, aby nejen předchozí slova, ale celá tato rubrika přispěla k tomu, aby lépe vyznělo to, o čem mluví již Sokrates, veden svým svědomím, totiž víře, že poznání je ctnost a neřest je důsledkem neznalosti... -ros-

„Drž hubu, ty krávo“ Etický postřeh Den před pololetními prázdninami se odehrál dlouho očekávaný a chystaný dívčí turnaj v přehazované a volejbale. Mou pozornost upoutalo i něco jiného než sport. Totiž chování dívek během turnaje. Přemýšlím nad tím, jestli se sportovní chování dá naučit. Ještě v jídelně po turnaji jsem přemýšlela nad tím, proč ten, kdo prohrává, neumí jakkoliv uznat kvalitu a vítězství soupeře (minimálně obdivným pokřikem:)). Proč ten,

8

kdo vyhraje, neocení soupeře alespoň tím, že mu podá ruku. Proč na sebe – pod rouškou humoru – nesportovně pokřikujeme. Proč se ten, kdo prohraje, uráží. Proč se ten, kdo vyhrává, nepatřičně naparuje. Proč se na pohled krásná a jemná dívka oboří na fandící spolužačku: „Drž hubu, ty krávo!“ (slyšela jsem na vlastní uši) Proč se starší nesnaží pomáhat mladším. Proč mladší nerespektují starší... atp. Trochu mi chyběla lehkost a větší dávka humoru – i když byste mi mohli namítnout, že daleko více šlo o sportovní výkony. Naštěstí i ty byly k vidění. Možná mi na některé mé otázky odpovíte? I na to budeme čekat na naší mailové adrese (viz tiráž) či na webových stránkách www.casopisgym.cz. -ako-

Téma: Kultura Hledá se pískoviště, s klouzačkou! Pcha, ta dnešní mládež, buď je zalezlá doma u počítače, nebo někde dělá neplechu (rozumějte chlastá, paří a tak…). Co kdyby se bavili i nějak „inteligentně“?! Za prvé rozhodně nepovažujeme svoji zábavu a trávení života za podřadné nebo stupidní (alespoň všechno ne), za druhé proč trávíme čas často tak jednotvárně, když bychom vlastně celkem rádi dělali i to, čemu říkáte „inteligentní“, míníc tím společenskou zábavu, ovšem ve smyslu společných činností či diskuse, nikoliv alkoholu? Jako první mne napadne lenost a vůbec taková ta apatie ke všemu, co vyžaduje invenci. O tom ale až někdy příště. Dnes bych rád předpokládal, že jsme lehce nadšení pro věc a v případě, že je nás takových dostatečný počet, tak už není nic jednoduššího, než se sejít! Kde? Odpověď často není tak snadná, jak by se zdálo. Uvažujme skupinu kamarádů z gymplu (část z toho dojíždějících), kteří jdou po škole diskutovat, hrát karty, deskové hry nebo něco vytvářet (třeba v rámci nějakého projektu). Mohou být tři, ale klidně i dvacet. K někomu domů? Pokud se jedná o vyšší počet, nebo nikdo nebydlí v centru, tak sotva. Nějaké veřejné místo? Knihovna je od pěti zavřená, škola taktéž. Možná nějaká kavárna či restaurace? Záleží jak na co a jak která…když jdete jenom hrát karty a je vás pět a půl, není problém vhodnou najít…v ostatních případech? Závěrem? Je kde se sejít, jen je třeba hledat, a to už chce alespoň špetku toho nadšení. Když člověk hledá, ono se to správné pískoviště pro naši hru najde! Ale možná právě proto jsou takovéto skupiny dosti uzavřené, neboť každý má to svoje…najde se nějaké pískoviště s velkým P, nebo s klouzačkou, chcete-li?tě, s

--klimbing-

9

Pozn. V souvislosti s touto úvahou mi přišlo na mysl, že jedno z mála míst, které je pro tento účel vytvořeno - klub Hydrant na gymplu, je naprosto nesmyslně zatíženo pravidlem, že tam bez dozoru nikdo být nesmí. K čemu to je? Skoro každé odpoledne chceme s klukama zůstat ve škole a něco hrát (většinou v čas, kdy neprobíhá „herní klub“ pod dohledem učitele - V. Pražáka), ale většinou jdeme domů, protože není kde být. Ze školy nás, když už tam zůstaneme, „vyhodí“ Z. Matějka, jelikož tam prý nemáme co pohledávat, když nemáme vyučovací hodinu. Nezbývá, než to risknout a jít do klubu a doufat, že nás neobjeví. -KubaN-

Učitelská anketa Zeptali jsme se učitelů, jak využívají ke kulturnímu životu místo svého bydliště, jak tráví svůj volný čas... Petr Kopeček Třeboň je velice malebná a má spoustu přitažlivých zákoutí, kam se můžete nerušeně uchýlit - „zašít“, když chcete. Jako člověk, který má rád vodu, vydávám se rád na kole mezi okolní rybníky, za teplejšího počasí se koupu v širém Světě, od jara do podzimu chodím pravidelně plavat do bazénu v Auroře. Do místního divadla i kina vyrážím také rád, ale dosti si vybírám. Z třeboňských restaurací mám nejraději rybí dvojici Šupina a Šupinka, dále pak pivovarskou pivnici a Pergolu U sv. Víta - mají neopakovatelnou atmosféru a nikdy nezklamou. V současné době mám docela přehled i o vyžití na dětských hřištích - nejlepší je na Hliníku. Zdeněk Kučera V zimě plesy ( tradičně hasický bál !), v létě Čadíci ( také tradičně ), na podzim výlovy ( bohužel, opět tradičně ) a celoročně ( stalo se tradicí ) kulturní akce Horské služby Kopeček - Třeboň ( nábor nových členů každou středu). Jana Coufalová V Třeboni volný čas netrávím, přesněji volný čas trávím v místní časti Třeboně - v Nové Hlíně. Kulturních akcí v Třeboni se účastním sporadicky a nahodile. S restauracemi je to podobné. Navštěvuji je jen tehdy, pokud mě někdo pozve (např. AKO na Den učitelů společně s dalšími kolegy) nebo potřebuji vyřešit nějaký akutní oběd či večeři. Nebývalo to tak vždy, jen mě současné koníčky od organizované kultury odvádějí. Divadlo, kino, sport i restaurace mají své důležité místo v životě, ale ne vždy. Kateřina Janů Svůj volný čas trávím hlavně se svými přáteli a je mi jedno kde. Většinou nás můžete potkat v Top Spinu (když máme i hlad), poslední dobou se s Kohoutovými neustále vyzýváme na souboje v bowlingu, takže jsme k zastižení i ve Hvězdě, kde popřípadě

10

zůstáváme i na večer s hudbou. Před výplatou, když už těch peněz moc není, pobýváme doma u bílého vínka, chlebíčků, nachos a Aktivit. :)) Jitka Mašková Jak trávím svůj volný čas? Záleží na ročním období, momentálním počasí a hlavně na objemu volného času. Od jara do podzimu je to většinou práce na zahradě, výlety s dětmi nebo nějaké vyrábění. Čím je horší počasí, tak více a více uvnitř. Na zimu jsme objevili kouzlo bruslení a lyžování. Z kulturních akcí se občas vypravíme do kina - nejčastěji na dětské filmy, do divadla chodím jen sporadicky, ale o to raději. Nebýt pravidelných sešlostí pořádaných kolegy z práce, tak do restaurace nezavítám vůbec raději si zveme přátele domů a hlavně v létě pořádáme různé grilování. Petr Dolejší Kino a divadlo tady ignoruji a není pro mě ani tak důležité kde jsem, jako spíše s kým! Milada Benedová Svůj volný čas trávím převážně v Lomnici nad Lužnicí a jejím okolí. Potřebuji si vyvětrat plíce a pročistit mozek, a proto se snažím být co nejvíce venku na zahradě nebo na procházce s psíkem Orfeuskem. Úplně nejraději brouzdám „hlubokými i mělkými hvozdy“ na Vysočině - ale to už je trochu z ruky. Mám moc ráda klasickou hudbu a zpěv. Těším se ze všech koncertů pěveckého sboru a sólistů ped. fakulty v Č. Budějovicích (taky proto, že držím palce dceři). Je jich bohužel dost málo. Moc mě těší shlédnout oduševnělé divadelní představení. Ale přiznávám, že jsem často navečer tak uondaná, že mě představa opětného oblékání a česání se odradí od jakéhokoli konání, a tak zalehnu do pelíšku a blaze spím. Začuzené restaurace nejsou mé hoby, ale čas od času vyhledáme s přáteli a kolegy nějakou útulnou a s chutí největší si vyhodíme z kopýtka. Anna Kohoutová Jsem velmi kulturychtivý člověk, využívám všech možných příležitostí, sama je mnohdy také pro své okolí vytvářím:). V Třeboni chodím pravidelně do divadla, na abonentní koncerty, v létě Nokturna a různé jednorázové kulturní společenské akce. Za kulturou ráda – pokud mi čas a finance dovolí – i kamkoliv dojíždím. Často chodíme s rodinou a přáteli kamkoliv posedět a nekonečně diskutovat na různá témata (místo pro mě není ani tak důležité, vždy si ale v Třeboni vybereme), v lepším případě to ještě spojíme s něčím dalším – tanec, bowling, volejbal, výlet, brusle, grilování,... Kulturně umím žít i doma – nejčastěji nad knihou nebo u dobrého filmu. Martin Rosocha Docela mne pobavilo, že slovo kultura vychází z latinského slova pro pěstování užitkových rostlin, přičemž je rozuměno příčestí trpné. Trpkost provází mou „péčí o duši“, neboť shledávám čím dál tím méně času jak na literaturu, tak na hudbu a umění, a to nemluvím o vědě, případně filosofii. Poněkud barbarsky se tedy uchyluji k širšímu vymezení kultury, jak jej nastavil Johann Wolfgang von Goethe, když do kultury zařadil jídelní zvyky. Ano, den co den piji šampaňské, pojídám kaviár a tvářím se jako uvědomělý nástupce díla, které bylo nastřádáno předchozími generacemi gurmánů, moudře přitom mysle na pana Wericha: „Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo

11

ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“

Vánoční show Vulgarismy, rasistické vtipy, zdlouhavé pauzy mezi jednotlivými scénkami – to byla loňská vánoční show. Trapní moderátoři, převzaté nápady, naprostá absence vánoční atmosféry...není divu, že mnozí začali přemýšlet o smyslu existence této studentské slavnosti. Bylo jenom na oktávě, aby zachránila pověst dlouho udržované tradice... a oni to zvládli! Ano, je to tak, vtipní moderátoři, plno vánoční atmosféry, originální nápady – to byla letošní vánoční show. Nebudu vás nudit sáhodlouhými popisy jednotlivých scének, ostatně většinu vystoupení lze shlédnout na youtube, stačí zadat do vyhledávání „rosocha“ a z něj se dostanete na další. Tímto také děkuji Františkovi Válkovi z kvinty, který si dal tu práci a všechno to natočil, sestříhal, a nahrál na youtube. Přesto si neodpustím něco vyzdvihnout a něco shodit. Vánoční atmosféru nastartovali třeboňští pištci – ve své podstatě je to geniální nápad: většina členů tohoto souboru studuje na našem gymnáziu, tak proč toho nevyužít. Ale koledy nehráli jenom oni – třeťák předvedl dějepisnou a matematickou koledu (plus překrásný duet „Zvonky štěstí“ Václava Chlapce a Víti Fialy) a čtvrťák nám zazpíval „Merry Christmas“ od Johna Lennona a Yoko Ono. V letošní vánoční show bylo vůbec hodně zpívání – prima každého překvapila, když se místo očekávaného vystoupení typu vánoční akademie na základce předvedla se soutěží superstar, pardon, gymplstar. Želvám ninja tleskalo celé divadlo skoro věčnost. Jako je tradiční zpívání, tak se vždy objeví nějaké to tančení – to si vzali na starost čtvrťáci se svým vojenským pochodem a především nezapomenutelným baletem – Labutím jezerem. Ale zpátky k nižším ročníkům. Sekunda předvedla milou básnič...but just so we're reminded of the ones who are held ku s ovečkami...Tercie to back / Up front there ought to be a man in black... trochu zkazila hezkou, ale

12

kompletně okopírovanou scénkou ze seriálu „Hale a Pace“. Ještě víc to zkazili kvartáni, kteří si žádnou scénku nepřipravili. Zato se hezky omluvili, odůvodnili to „blbým obdobím“ a nakonec sklidili nemalý potlesk. Budeme pokračovat kvintou. Jejich představení si už získala určitou pověst, kterou příběhem plným P jenom potvrdili. Párkař, playboy, pučmeloud, prostě paráda. Sexta? Třída, nad kterou mnozí již lámali hůl, si připravila scénku, kde se této kritice tak trochu vysmívá. Příběh o napravení této třídy provázela povedená imitace některých kantorů, asi největší ohlas získala Jana Havlová jako paní Kohoutová. Následovala septima. Její vystoupení bývají opravdu propracovaná a ani toto nebylo výjimkou. Něco se úplně nepovedlo, ale celkový dojem to nezkazilo a vánoční atmosféra byla zase o něco hutnější. Ale my jsme úplně zapomněli na čtyřleté gymnázium! Prvák si na svoji kytarovou scénku přizval svého třídního pana Pražáka, který Johnyho Cashe zahrál opravdu dobře. Druhák nám ukázal některé vánoční tradice, při kterých z pana Wernera udělali díky husímu sádlu zlatovlásku. Další tradice jako třeba rozkrajování jablek doplnila oktáva. Vánoční atmosféru trochu narušilo vystoupení takewondisty Pavla Štefla, ale uznejte, že rozkopnutí jablka mezi diváky mělo taky svoje kouzlo. A dostali jsme se k závěru! Závěr jenom potvrdil, že se tato vánoční show zapíše do dějin - proslov a házení botou pana Rosochy, proroctví slepého starce, tedy, pana Kučery a nakonec poděkování Aničky Kohoutové. Oktávo, děkujeme! -t.t.-

Rozhovor aneb jak jsem se bavila s baviči Myslela jsem si, že naplánovat a zdařile odmoderovat Vánoční šou není žádná hračka, ale kluci z oktávy: Matěj Potměšil a Vojta Zbudil, kteří nás letošní šou provedli s vtipem a přirozeným šarmem bavičů, mě přesvědčili, že to nemusí být tak těžké, jak se na první pohled zdá. Stačí přirozený smysl pro humor, pár zdařilých nápadů a skvělá zábava je na světě. Všichni bychom měli oktávě poděkovat za záchranu tohoto vánočního veselí, protože po minuloročním propadáku měla šou opravdu namále... 1.Kolik času vám zabrala příprava programu na Vánoční šou? V : Kdybych to měl nějak shrnout: asi jed-

Nabudil & Potěšil

13

no, dvě sezení na Tyršáku, v hospodě. M : Kolik to mohlo být, tak dvě hodinky? Jo, tak celkem čtyři hoďky:). V : Příprava komentáře proběhla až ráno před šou, v 8:). Potom jsme spíš improvizovali. Moc jsme to neřešili. 2. Měli jste všechny vtípky a hlášky dopředu vymyšlené, nebo jste mohli spoléhat na přirozený smysl pro humor a umění improvizace? V: Já bych to nechal na tom umění. M : Jo umění, ale samozřejmě jsme měli připravených pár témat, ke kterým jsme se uchylovali, když byla nouze. Jinak jsme to ale neměli nijak extra připravené. 3. Co vám působilo největší problémy? V: Vždycky před vystoupením upozornit toho, kdo měl jít další na řadu. Řekli jsme si to za oponou, no a pak jsme na to zapomněli. M : Prostě zapomněli jsme říkat lidem, kdo má jít na scénu. V : Pak jsme ohlásili, kdo půjde a oni se teprve zvedali ze židlí:). M : Jinak byla složitější domluva s nižšími ročníky, co se týče organizace, ale to je vždycky. 4. Zapojila se celá třída, nebo spíše všechno oddřelo pár snaživých jedinců? M : Deset? V : Celá třída to rozhodně nebyla. M : Nebyli to všichni, ale byli moc ochotní, já jsem čekal, že budou míň ochotní. 5. Jaká scénka byla podle vás nejvtipnější/nejzdařilejší? V : To si ještě vzpomenout... M : Mě dostali želví ninjové. V : Prima fakt překvapila. M : Ty váleli. V : Jinak myslím, že byla pěkná i septima. M : Podle ročníku moc nevím, ale pan Pražák na kytaru byl suprovej! 6. Co můžete poradit budoucím pořadatelům, nynější septimě? M: Na Tyršáku se dobře přemýšlí:), to je jednoznačný. V : To určitě! Ale hlavně, aby se vyvarovali nějakým hnusným narážDružina Královny noci... kám, s nimi to jde těžko. M: Vánoční čas je vánoční čas, takže vánoční atmosféra, to byl dobrý tah. jna: Já myslím, že vaše třída to úspěšně zachránila, takže vám můžeme jedině poděkovat. V : Po minulém ročníku jsem slyšel hodně názorů a řekl bych, že většina šou by vyzněla lépe, než ta poslední, která nebyla příliš vydařená. Nechci se nějak chlubit, ale myslím, že se nám to přece jenom fakt povedlo. Díky za rozhovor ! -jna-

14

Ani kultura ANIfest v Třeboni Studenti, kultura a Třeboň. Upřímně řečeno jsem před napsáním tohoto článku, neměl představu, jakých výsledků bych se mohl dobrat, poněvadž o kultuře v Třeboni mohu mluvit jen velice subjektivně, takže abych Vám pomohl osvětlit celý „problém“, který se váže k otázce vztahu mezi studenty a kulturou v Třeboni, oslovil jsem anketní otázkou studenty septimy a kvinty. Žáci se měli vyjádřit, kam chodí v Třeboni za kulturou, jestli jsou spokojeni a co jim zde popřípadě chybí. Student a kultura, věčný to boj. Takováto věta by se spíše hodila do nadpisu, ale záměrně jsem dal přednost jiné, protože lépe vystihuje nejčastěji zmiňovanou odpověď na předloženou otázku. Začnu tedy trochu statisticky. Studenti kvinty uvedli na prvním místě svých anketních odpovědí, kam nejčastěji žáci chodí za kulturou, festival animovaných filmů(respektive ANIfest), tudíž se stal vítězem ankety mezi mladšími, ale taktéž spolužáci ze septimy protlačili do čela ANIfest. Dohromady ho podpořilo 27 studentů, což je z celkového počtu 47 dotázaných slušný výkon. S 20 hlasy se druhý umístil opět festival, tentokrát hudební, Okolo Třeboně. 19 hlasů si vysloužil KKC Roháč jako plesový prostor a další nejvíce zmiňovaný objekt zájmu byl taktéž KKC Roháč(18 hlasů), ale jako místo pro konání koncertů (rozuměj nevážné hudby). Samozřejmě neznamená to, že by KKC Roháč měl dohromady 37 hlasů, ale někteří přispěvatelé dali jasně najevo, že do „Roháče“ se chodí bavit jen na plesy, či naopak jen na koncerty. Paradoxně nejvíce dalších kladných ohlasů obdrželo kino Cinestar v Českých Budějovicích(17hlasů). Dále bych mohl uvést místní kino a divadlo, které dostaly po 11 hlasech každé. 9 žáků napsalo- nezúčastňuji se kulturního života v Třeboni. Důvod některých je zřejmý - nejsou z Třeboně, ale u 4 studentů byl vidět nezájem o kulturu a jakékoliv jiné, s ní spojené aktivity. Knihovna jako zdroj informací dostala 4 hlasy a pivovarské slavnosti jako zdroj věčného opojení taktéž. Obecně žáci nevyhledávají hospody ke kulturnímu vyžití, ale pár záznamů zde také mají. Nejoblíbenější restaurace Top-Spin získala 4 hlasy. Za zmínku určitě stojí i nebojácné 2 hlasy mladíků , kteří uvedli Pivovarskou terasu jako místo svého kulturního vyžití. Bowling, zimní stadion, kavárna, turnaje MTG(magic) v Třeboni, Abonentní koncerty, sklep a „poker u kámoše“ dostaly po jednom hlase. Všechna místa či události, které jsem uvedl, jsou místa, která dotázaní považují za sympatická a líbí se jim. Co chybí? Zde už bylo méně konkrétních odpovědí, poněvadž lidí, kteří by uměli poukázat na něco, co vlastně neexistuje, ale pokud by to existovalo, bylo by jim lépe, je požehnaně málo. Dohromady 13 lidí(a z toho kvinty 9!!!) napsalo jako odpověď čajovna(nebo kavárna). Zajímavé, nemyslíte? Přesně 6 lidí vidí největší jako nedostatek kulturního vyžití v Třeboni absenci „rokového“ klubu. 3 lidem nic nechybí - šťastný to člověk, který nic nechce. 2 lidé by uvítali větší množství koncertů. Magicová herna chybí jednomu člověku, stejně tak lepší kino, socha před gymnáziem, osobnost, která by přilákala do města více kapel a obecně lepší kulturní život. Spousta věcí napsal jen jeden student kvinty, což mě mile překvapilo.

15

Poslední ze série otázek je: „Co se ti nelíbí v Třeboni?“ Zde je faktických odpovědí ještě méně, než na předchozí otázku, ale o to jsou možná zajímavější. Největším problémem, podle 4 studentů, je málo akcí pro mladé lidi, naopak se prý dává přednost starším občanům Třeboně. 3 lidé si postěžovali na malý počet akcí v zimě a stejný počet žáků se podepsal pod tvrzení, že kino a divadlo jsou zde nekvalitní a potřebovaly by změnit.Opět 3 studenti zmínili KKC Roháč jako nekulturní zařízení a ti stejní studenti uvedli, že by potřeboval změnu ochranky. Dvěma žákům se nelíbí obsluha v kulturních zařízeních a 1 žák uvedl, že postrádá více výstav, tudíž se mu nelíbí současný stav. Studenti, kteří odpověděli na anketní otázku (za což jim děkuji, poněvadž jsem získal cenný materiál, který mi umožnil udělat jasný a prokazatelný závěr) ve valné většině jak skrytě, tak i jasně a upřímně odpověděli, že jsou s kulturním životem v Třeboni spokojeni a to je hlavní!. Mohu tedy s klidnou duší říci, že studenti a kultura se smířili. -adyctu-

Pozn.ako – možná by všechny, kterým v Třeboni co se týče kultury něco chybí, zajímaly tyto informace : • kino Světozor právě prochází totální rekonstrukcí – 15. 4. by měl být dokončen nový prostor, který bude interiérem velmi připomínat zmiňovaný Cinestar (modrostříbrná barva, i hvězdná obloha ). Nové sedačky, více místa (kapacita se z 200 sníží na cca 115), nový bar v původním nevlídném foieru (s východem i na divadelní nádvoří), digitalizace, 3D projekce (!!) • rekonstrukce Besedy by měla být hotova 31.7. – a tam se počítá i s tolik chybějícím „Rokáčem“ – v klembových prostorách, kde bývala kuchyně, bude klub pro mládež, tzn. PRO VÁS !! . Obecně celý projekt Besedy bude velmi atraktivní, kapacitou i prostorem bude naprosto srovnatelný s Roháčem – určitě se máme na co těšit!! (příští maturitní ples??) • místo Anifestu se v Třeboni od 28. dubna uskuteční Anifilm – o nic tedy nepřijdete!!

Koutek poezie Milí čtenáři, stejně jako u šachových záhad zůstala hádanka nerozluštěna, a tedy i zde cena neputuje k nikomu z vás. Pro úplnost uvádím, že Ricardo Eliezer Neftalí Reyes Basoalto byl vlastním jménem Pablo Neruda a svůj pseudonym přezval od jmen velikánů Paula Verlaina a Jana Nerudy. Dnešní ukázka je od Lumírovce J.V.Sládka. Ten (ta) z vás, který dokáže napsat nejzdařilejší napodobeninu, získává sbírku básní tohoto zbirožského rodáka. -ros-

16

Do hlubin tvé duše Do hlubin tvé duše, v tůň tvých myšlenek, skláním se jak v řeku stvolek pomněnek.

Chtěj si nebo nechtěj, leť neb zvolna pluj, musíš ve svém nitru chovat obraz můj.

A i když mne urveš z břehů beze stop, tvoje náruč měkce odnese mne v hrob.

Hotel Rwanda

27. leden 2010, kino Světozor „Uf, to byl ale hroznej film,“ zaslechla jsem, když jsem vylezla z kina. Problém je v tom, že to nebyl jen film.. Jistě, talentovaný scénárista a režisér dovedou z holé skutečnosti udělat skutečnost syrovou, drásající nervy, skutečnost až neskutečnou, dovedou hlavní myšlenku postavit na jednom nepatřičném faktu…nemyslím si, že by to byl případ Hotelu Rwanda. Chuť odejít z kina jsem měla naposledy po shlédnutí Antikrista (režisér Lars von Trier), to je regulérní blázen. Ale vydržela jsem to. U Rwandy jsem měla chuť vypadnout snad stokrát… Takhle emotivně na mě snad žádný film dosud nepůsobil, možná leda tak autentické záběry z koncentračních táborů. Setkala jsem se s tvrzením, že Rwanda je dost podobná Schindlerovu seznamu, s čímž lze do jisté míry souhlasit, oba hrdinové zachránili vlastní iniciativou a odvahou několik set lidí, oba museli použít svůj šarm a hlavně peníze, aby uskutečnili svůj záměr. Problém vidím ale především v tom, že s Schindlerem zacházeli jako s člověkem. Kdežto Paul Rusesabagina nebyl v jednu chvíli ani negr. Byl to Afričan. A teď mi řekněte, kde se to v nás bere? A ruku na srdce, nejste i vy sami tak trochu „rasisti?“ Nepovažujete snad i vy, stejně jako celý západní „vyspělý svět“, Afričany za méně inteligentní, dokonce za méně potřebné? Necítila jsem lítost, cítila jsem příšernou zlost nad lidskou omezeností a lhostejností, která je dle mého snad ještě nebezpečnější než veškeré zbraně. Asi jsem naivní, když jsem si vždycky myslela, že někdo přece musí přijít a pomoci, zachránit. Hnusí se mi francouzská politika, která za peníze dodávala zbraně rwandským Hutuům. Nechápu USA, pro mě dodnes symbol neuvěřitelné moci a síly. Nechápu– to bylo asi heslo, se kterým jsem odcházela z kina. „Člověk si tím ověří, jak malicherné jsou jeho problémy,“ řekl kdosi. Ne, člověk si tím nemá ověřovat intenzitu svých problémů, ale i problémů těch druhých. „Já nic, já muzikant,“ nebo „Já nic nezavinil, mě se to netýká, tak proč pomáhat?“ Má to svou logiku, ale já ji nechápu. Když budou lidi pořád raději dělat, že se jich nic netýká, budou se hodně divit, až se oni sami přestanou „týkat“ ostatních lidí... -ima-

17

Smrt na talíři Zděšení, oči lesknoucí se slzami, třesoucí se ruce a zatnuté pěsti...jsme mohli spatřit navzájem na sobě během i po skočení filmu Hotel Rwanda (středa, 27. 1. 10). Snímek pojednávající o Rwandské genocidě mohla většina z nás shlédnout v rámci školní akce. Strašlivý příběh, na kterém i my máme svůj hrůzný podíl. Rwandský muž k novináři: „Odvysílejte to, až tohle uvidí svět, tak nám přece musí pomoci!“ Novinář: „Když tohle někdo na Západě uvidí, tak řekne „To je strašné!“ a bude pokračovat v jídle.“ I my pokračujeme v jídle, přestože vidíme, slyšíme, co se kde děje. Majitel hotelu vystihl situaci, když volal přátelům do Rwandy: „Západ? Nestojíte jim ani za jediný podělaný voličský hlas.“ Snad bychom řekli, že my, obyčejní lidé, neovlivníme odeslání jednotek na pomoc, ale nejsou to právě naše hlasy, které určují...? -klimbing-

Hry Vítejte u další části naší herní rubriky. Tentokrát na vás (konečně) čeká komentář a můžete se těšit i na recenzi „supertaktické“ hry Puerto Rico. Recenze – Puerto Rico O co jde. Tentokráte se podíváme na hru, která je poněkud tradičnější. Jedná se o hru, ve které každý z hráčů představuje novověkého kolonistu v Karibiku. Na povrchu to vypadá na poli deskových her na celkem neotřepaný nápad. Pojďme se podívat pod pokličku… Celá hra staví na poměrně propracovaném ekonomickém modelu. Každý z kolonistů musí rozhodovat, kam vloží svůj kapitál. Jestli bude pěstovat plodiny s větší počáteční investicí a vyšším ziskem, nebo se rozhodne pro levnější variantu s menším obratem. Dále: vyplatí se surovinu prodat, nebo vyvézt? Mám postavit budovu, investovat do plantáže nebo poslat pro loď s pracovní silou (která je mimochodem symbolizována tmavě hnědými figurkami)? A mohl bych pokračovat i dál. V tomhle spočívá kouzlo i problém celé hry. Pokud totiž chcete mít přehled o dění na hracím plánu a zároveň nechcete riskovat to, že za dva tahy budete litovat svého rozhodnutí, musíte pečlivě propočítávat každý svůj tah a odhadovat chování každého protihráče. Vyhlášené stratégy toto potěší, občasní hráči budou spíše litovat svých chyb. I pokud patříte do druhé kategorie, můžete si hru užít. Stále totiž platí, že se nemáte na co vymlouvat a za všechno si můžete sami (ne jako v „Osadnících“). Co s ní? Jako hra tedy Puerto Rico zábavná je. Problém je v tom, že pro spoustu hráčů asi zůstane jenom průměrnou, pro někoho naopak naprosto úžasnou. Tato hra balancuje na hranici šestky a sedmičky, z důvodu propracovanosti jsem sáhnul pro přízni-

18

vějším hodnocení. Pokud ale patříte k pologeniálním stratégům, můžete si klidně 2 body přičíst a naopak. Hodnocení: 7/10

Když dítě žije na webu aneb co se v novinách nedočteme Když dítě žije na webu – přesně tak se jmenoval jeden z článků v MF 18. listopadu 2009. O čem pojednával, je patrné z názvu – rozváděl nebezpečí a aktuálnost netholismu. „Že jste to slovo nikdy neslyšeli?“ Táže se autorka hned v úvodu. Jedná se totiž o slovo poměrně nové, slovo označující závislost na internetu a počítači jako takovém. Proč se o tom článku zmiňuji? S některými věcmi nesouhlasím, dokonce mě pobuřují. Článek je psaný takovým stylem, že pro nezasvěceného čtenáře jde o velice lukrativní četbu – je to nebezpečí, kterému se je třeba bránit. Pro oko zasvěcenějšího, za jakého se považuji, je to ale především hromada spekulací založených na některých téměř nic neříkajících faktech. Navíc pozornějšímu čtenáři neujde, že článek jde jistými argumenty proti sobě. Jeden za všechny:„…Tak pozor! Pravděpodobně jde o závislost. Ta podle výzkumů nejvíce ohrožuje děti okolo 10 let“ – „Nejohroženější kategorií je podle výzkumů kategorie 12-20 let.“ Navíc se zde argumentuje jablky, hruškami ořechy a já nevím čím vším, jinak řečeno, autorka míchá všechno dohromady. Vzniká nám tedy jakýsi kompot, který může být chutný pouze pro čtenáře nezasvěcené. Zasvěcení tam ovšem mají další koření (informace), které už zdaleka tak chutné nejsou a které vyloženě vadí. Poté už hrušky chutnají velmi podezřele a celý kompot dostává úplně jiný nádech. Uveďme jednu jeho součást: V jednom odstavci autorka uvádí, že jde o závislost jako každou jinou. Navazuje na to tím, že na internetu jsou brutální scény a Hentai (ANIME porno), které jsou nebezpečné. Ale co to sem motá? Že by byl 10 letý (nebo 12-20 letý) závislý na pornu? No když myslíte… Dále článek uvádí, že závislost se projevuje zhoršením školního prospěchu, výměnou kamarádů, koníčků za PC záliby a vzrůstající agresivitou. Tak si uvedené příklady projděme: článek uvádí, že ten, kdo tráví více než 50% volného času na internetu či u PC her, je závislý. Jedna nejmenovaná osoba začala v 5. třídě výrazněji hrát na PC. Od primy do kvarty se jeho prospěch střídavě pohyboval mezi jednou až čtyřmi dvojkami, agresivní spíše přestal než začal být. Můj kamarád, kterého nebudu jmenovat, je zhruba stejnou dobu vášnivým hráčem World of Warcraft, jedné z nejnávykovějších online her. Učí se pořád stejně špatně (= žádné zhoršení), kamarády má pořád stejné

19

a koníčků, pokud vím, za tu dobu spíše přibral. Pak je tu facebook, který, jak mi napovídá můj instinkt, využívá snad každý, kromě mě a mého bratra (účet sice mám, ale „lognu“ se jednou za rok, když si chci při suplované hodině v IVT s někým chatovat) a skutečně hrozbu představuje. Je asi pravda, že život bez této sociální sítě by si dnes skutečně mnoho lidí už nedokázalo představit. Ale srovnávat to se závislostí například na pervitinu, není to přeci jenom absurdní? Porovnejte sami: J. N. si ráno chce dát snídani. Pak si ale uvědomí, že už stejně nic nemá a roztřesou se mu ruce, protože si už dlouho „nešlehnul“. Vyběhne ven, bez peněz, má jenom svou poslední hodnotnou věc – hodiny po dědečkovi – sotva je unese a běží do zastavárny. Tam už ho dobře znají. „Kolik?“ „To jsou ty hodiny, jak jste o nich říkal, že je nikdy neprodáte, i kdyby to bylo to poslední, co byste měl?“ „KOLIK?“ Prodavač ví, v jaké je situaci, nabídne mu tedy zlomek ceny. „Pětikilo.“ „Aspoň dvojku“ „Dostaneš litra, a buď rád!“ „Beru“. Feťák vezme peníze a běží za svým „kamarádem“ – dealerem. Jen mu dá peníze a převezme drogu – to mu vystačí až do večera! Naproti tomu: T. D. ráno vstane, zapne P.C., udělá snídani pro sebe a přítelkyni, poté „nalinkuje“ facebook a zjistí, kdo je online. Poté donese snídani přítelkyni. Poté oba odejdou do práce. V práci se mu podaří prodat asi pět počítačů a dvacet her, veškerý volný čas stráví na facebooku. A onen článek tvrdí, že tyto dva příklady jsou STEJNĚ velký problém! To je přece urážka zdravě myslícího čtenáře! Samozřejmě, že jsem to hodně nadsadil, ale přeci jenom to stojí za zamyšlení. A závěrem nějakou perličku. „Proč se závislost týká především mladých? Lidé středního věku berou počítač obvykle jen jako pracovní nástroj, protože se s ním setkali až v dospělosti“. Zase jenom spekulace. Podle výzkumu ESA (Entertainment software asociation) je 49 % hráčů v produktivním věku (18-49 let) a 26% je více jak 50 let! Z toho plyne, že ve věku 1-17 let je jenom ¼ hráčů! Z jiného soudku: dospělí hrají v průměru 13 let! Takže argumentovat tím, že se s počítačem setkali až v dospělosti, je čistá spekulace, navíc chybná. Takže nakonec dávám jednu radu: Pozor na obdobné články, pokud o propírané problematice nic nevíte, může se jednat o podobný typ článku. Tak pozor, přátelé… Pro tenokrát to bylo vše, hrajte všechno možné i nemožné, buďte k sobě slušní a mějte se famfárově! -Chinano-

Tam, kde hlavy padají aneb co se stalo na webu? Opět malé shrnutí hlavně pro ty, kteří ještě neobjevili kouzlo casopisgym.cz: stejně jako minule, i tentokrát se nám nějaká ta hlavička skutálela pod stůl. Tentokrát rozproudil popravu článek Ivči Malechové a popravení nejsou nikdo menší, než valibuci z ochranky Roháče. Do boje pro či proti jejich způsobu práce se zapojil kdekdo (více než 65 komentářů mluví za vše), ale Vy se ptáte, padly? http://www.casopisgym.

20

cz zná odpověď;) Pokud už jste se dokočkovali a dohádali, pak je tu pro Vás polemika ohledně oslovení, či zajímavé novinky z (pro většinu) Vašeho nového domova, Facebooku. A Váš názor? -klimbing-

DEKAHOVOR Pro další díl tradičního Dekahovoru jsme si tentokrát vybrali jednoho z žáků, septimána Lukáše Jílka. V minulosti jsme si s ním dokonce vyzkoušeli spolupráci, když jsme ho požádali o komentář k aktuální politické situaci. Zjistili jsme totiž, že se zajímá o věci veřejné a že má velmi neotřelé názory. Posuďte sami. 1. Dovedeš si představit, jak by vypadal Tvůj život, kdyby ses nedostal na gymnázium? Co bys dělal, jaké bys měl kamarády? Podle informací, co mám a hlavně podle svých zkušeností s Pomníkem(ZŠ Sokolská 296), by můj život s velkou pravděpodobností (99.9%) vypadal mnohem hůře. Protože se předem nepočítalo s možným faktem nenastoupení do gymnázia. 2. Co máš na naší škole rád - jaké předměty, jaké učitele, jaké spolužáky? Co bys změnil u nás na škole? To je pro mě bohužel těžká, velice těžká otázka. Nejdříve prokádruju předměty. Na prvním místě mého žebříčku oblíbenosti se umístil IVT, následovaný ČJL, DĚJ, MAT, SMA, … (a pokračuje to strmým směrem oblíbenosti až k) …,TVH. K otázce učitelů a spolužáků se radši nebudu vyjadřovat. A co by se mělo změnit? Například, aby se správně zobrazovaly informace na obrazovkách, které již několik let zdobí chodby školy. Někdy se stává, že panel správně nenastartuje a studenti gymnázia jsou bez informací, které by jinak nezískali. Jako řešení bych navrhoval zcentralizování výpočetní techniky na jedno místo (zkrátka bych nechal jeden počítač na přístupném místě a od něj by vedly kabely jen k monitorům). Ušetřilo by se hodně nervů s opětovným spouštěním každé výpočetní jednotky a studenti by se dostali k informacím vždy a všude ve škole. Ale takových věcí je ve škole prokádrováno, zcentralizováno a s jistým víc, jen se musí najít a zveřejnit. Jinak doporučením zkulturněno...

21

chválím příjemnou změnu počítačů v PC1 a nový Windows. Na čekání a nadávání na pomalost starých počítačů budu už jen nostalgicky vzpomínat. 3. Jak trávíš svůj volný čas? Nejčastěji pracuji na svém počítači. Využívám ho ke „kancelářským“ úkonům (referáty a prezentace do školy), dělám si přes něj WWW stránky, dívám se na filmy, dělám věci do školy, zkouším různé programy,... prostě si na něm dělám, co potřebuju. Méně často se učím podle toho, jak dlouho budu ve škole. 4. Co si myslíš, že budeš dělat za 10 let? Jakou vysokou školu bys rád vystudoval? Chtěl bych studovat informatiku. Ještě nemám rozmyšleno, kde, ale mám jistá doporučení. 5. Proč tě zajímá politika? Jak bys charakterizoval své základní politické názory? Je mnoho věcí, které mě zajímají. Politika má mezi nimi významné místo, protože každý člověk by se měl zajímat o věci veřejné. Žijeme přece v demokratické společnosti. Jinak by si vládu urvali lidé s pochybnou pověstí, ze státního majetku by nezbylo skoro nic (stačí si vzpomenout na privatizaci v 90. letech vedenou ODS), a také proto, že my Češi a Slováci máme zkušenosti a pamatujeme si období 90. let. Veden touto morální povinností jsem se začal politikou zabývat. Postupem času jsem zjistil další věc, a to, že politika je také zdrojem humoru. Stačí se dívat na přenosy z parlamentu, které se vysílají na ČT24. 6. Jak se Ti líbí časopis GYM? Které rubriky rád čteš a proč - a naopak? Obsahově je časopis velice progresivně zpracován, všechny rubriky se mi líbí, až na některé. Především rubrika s drby by měla přidat na kulturnosti. Také by to chtělo vylepšit grafiku titulky. V červencovém časopise z roku 2009 se mi titulka nelíbila, ne kvůli obsahu, ale kvůli nekvalitě obrázku (jeho špatné komprese). Myslím si, že to na čtenáře nedělá zas až tak moc velký dojem. Také bych časopisu doporučil změnit textový editor. OpenOffice je na tyto věci dobře udělaný, dokumenty jsou menší a jeho způsobu tvorby grafiky se může jakýsi Word jen těžko vyrovnat. A ještě malá drobnost, které jsem si povšiml. V poslední době mě zmátla obálka GYMu. Všimnul jsem si, že vydání „20 let svobody a demokracie“ má obálku z obyčejného papíru (ačkoli předchozí číslo mělo obálku z lesklého kladívkového papíru), ale následující číslo s vánoční tématikou již mělo obálku z kladívkového papíru. 7. Věříš na štěstí nebo na rozum? Raději se spoléhám na rozum, protože štěstí se dostane ve chvíli, kdy to nejméně čekám. Ale když se projeví, vždy přijde vhod, protože jsem obvykle, jak se říká, s rozumem v koncích. Takže, nedalo by se říct, že na ně věřím, ale jeden nikdy neví, kdy bude to či ono potřebovat. 8. Kdybys byl prezidentem, kam by sis naplánoval své první zahraniční cesty a proč? Jako první bych tradičně navštívil Slovensko. Pak bych se možná podíval do

22

Německa, Francie, Británie, Ruska, U$A, atd. podle toho, kam budou směřovat zájmy naší země. Ale stát se premiérem by bylo pro mě důležitější, protože prezident nemá skutečnou moc, je to jen ceremoniální funkce, která nemá velký vliv na chod státu. 9. Mohl bys nám doporučit pět knih, které považuješ za doporučeníhodné, případně tvé oblíbené? Nevím, zda by byly doporučeníhodné, ale nějaké přece jen uvedu. Nejdříve bych chtěl doporučit knížky českého autora vědeckofantastických románů a povídek Ludvíka Součka, jmenovitě Cestu slepých ptáků, Případ ztraceného suchoplavce, Případ baskervillského psa, atd. Pak bych doporučil knížky od J. M Trosky, a to Kapitána nemá a Peklo v ráji. 10. Kdyby sis měl vzít na opuštěný ostrov tři věci, které by to byly a proč? Především bych si vzal notebook s vysílačkou, abych měl spojení se světem. Pak bych si vzal stavební materiál a techniku, abych měl dům se zahradou a molem, a jako poslední věc bych si vzal nějaké letadlo, abych se mohl dopravit do civilizace. Připravili ako a ros

St. Valentine´s Day It is February and we have to mention one famous holiday for British and Americans. It is 14th February and St. Valentine´s Day. Shops are full of sweet red hearts and Valentine´s cards because it is a day of all people in love. But not only British and Americans celebrate this day of love. It is expanded into the whole world. The Czech Republic is not an exception. What about Czech students from our school? Do they celebrate St. Valentine´s Day? • I don´t like it. Telling the truth I hate St. Valentine´s Day. This day is like a big publicity action. Flowers, hearts, red and ping colours are everywhere. It isn´t my cup of tea. I don´t need one day of the year to say that I love soubody. I think this day is a compulsory declaration of love. • I don´t like it. I never celebrate it. It is a normal day and it is ridiculous to celebrate it. Someone thinks this is a day for people in love but I think we can say „I love you“ every day. • In my opinion St. Valentine´s Day is like every day. I don´t like it. Everything is pink and red, people are sad.Many people are alone. It is a stupid day. • I think that having one day to tell somebody that I love him is stupid. We´ve got lots of chances to say „I love you“. St. Valentine´s Day is good especially for bussinessmen. • I don´t celebrate it. I don´t need only one day. I express love the whole year. 14th February is a big day for shops. Someone is crazy and is shopping and shopping. • I don´t like this holiday. Why? I don´t need only one day to say „ I love you“ to my boyfriend. I don´t like a pink colour, it is a typical american holiday. That´s not for me.

23

• •

•

It is beautiful when people give presents and are loved. But people who are single are often in depression. There is a lot of suicides. So I don´t like it. I don´t like it because people are nervous what to buy. All things are pink and red, people should love all the time. Love is something irreplaceable and important for us and I think people don´t respect it. We love our family but why must we prove this love only one day? St. Valentine´s Day has two faces. For people in love it is a nice holiday. We can say a celebration of their love. And they don´t need some comic red things to it. But it can be a day of sadness for single people. Zuzana Pešková

Vzpomínka Ve středu 10. února uplynul rok od smutné chvíle, kdy nešťastně a tak moc předčasně zemřela vaše učitelka výtvarné výchovy, naše kolegyně a moje blízká duše Ilonka Wernerová. Neuplyne den, kdy bych si na ni nevzpomněla. Určitě by měla radost ze své následovnice, se kterou přinášíme rozhovor... -ako-

Nová milá duše v učitelském sboru aneb rozhovor s Janou Kalvasovou Zajímá vás, jak našla zrovna tato zajímavá výtvarkářka a učitelka dějepisu ze Sedlčan cestu na naši školu? Nebyla to žádná náhoda, nýbrž osudový zásah dvou lidí, které na gymnáziu dobře známe. Nejsou jimi nikdo jiný, než učitelský pár Kateřina Janů a Petr Dolejší, kteří bývali spolužáky a zůstali Janinými přáteli. Ti jí vychválili třeboňské Gymnázium natolik, že nemohla odolat a musela sem ihned nastoupit. Katka s Petrem zamíchali Janě životem ještě jednou, a to seznámením s Martinem Rosochou, jejím nynějším přítelem a čerstvým spolubydlícím . Vy, kteří budete mít štěstí a poznáte tuto tichou a hodnou milovnici přírody při hodinách výtvarky nebo dějepisu, i vy, kteří ji budete potkávat jen na chodbách, si teď můžete přečíst něco málo o jejích zálibách i o ní samotné. Jakou školu jste studovala? Studovala jsem Pedagogickou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, obor výtvarná výchova a dějepis. Co/kdo vás nadchl pro učení výtvarné výchovy?

24

Tak to je těžká otázka. Pro učení výtvarné výchovy mě asi nadchla moje učitelka ze ZUŠ. Jinak pro toto gymnázium mě nadchli moji spolužáci z vysoké školy - slečna Janů a pan Dolejší. Byli hrozně nadšení, takže nešlo jinak, než že jsem sem také nastoupila. Máte svoji múzu, nebo něco, co vám dodává inspiraci? Většinou to bývají lidé kolem, kteří mě nějak inspirují, kteří jsou zajímaví. Také mě hodně inspiruje krajina. Mám ráda přírodu, když je hezky. Právě teď se těším na jaro . Věnujete se výtvarnému umění hodně i mimo školu? Tvoříte sama ve volném čase, chodíte do galerií? Že bych poslední dobou přímo nějak tvořila, to ne, ale i když... teď jsem se přestěhovala, takže třeba maluju místnosti. To má také trochu něco společného s výtvarnem. Jinak ráda navštěvuji výstavy v Budějovicích, nebo ráda chodím do galerie Egona Schieleho v Krumlově. Třeboň zatím moc neznám. Těším se, až tady budu prozkoumávat místní výstavy, muzea a tak podobně. Jaký umělecký styl preferujete, co se vám líbí nejvíce? Asi nejvíce se mi líbí impresionismus, protože má zajímavou barevnost a světelnost, je optimistický a vychází z přírody. Pak přeskočila jiskra a Arcimboldo shořel... Odkud pocházíte? Jak na vás působí Třeboň? Pocházím ze Sedlčan. To je takové malé městečko ve středních Čechách. Pak jsem šla studovat do Budějovic. Jihočeský kraj je mi velmi blízký, je to tady hrozně pěkné. Třeboň se mi také líbí. Mám ráda renesanční městečka a okouzlilo mě to tady. Jak by vypadalo vaše vysněné místo k žití, kde by se Vám opravdu líbilo? Já jsem se sem přistěhovala včera, takže myslím, že minimálně deset let tady budu spokojená a pak se uvidí . Asi by to byla Paříž, město umělců... Mohla byste prozradit, jak jste se seznámila s panem Rosochou? Čím Vás zaujal? To je nečekané ... Nás právě seznámili ti spolužáci, protože věděli, že jsme oba sami. Poprvé jsme se setkali v indické restauraci, tam také přeskočila jiskra. Kdybyste měla vyjmenovat tři nejoblíbenější činnosti... Čtení, procházky v přírodě a pak lenošení. Pokud bych mohla přidat další dvě, bylo by to sledování filmů a cestování. Máte nějaké životní motto? Já třeba hodně věřím, že každý je svého štěstí strůjcem, to mi přijde výstižné. Děkuji za rozhovor -jna-

25

Samorozhovor M: Kolego, tak mne napadlo, věříte na lásku? R: Well, jak říkával můj přítel Byron: „Láska se podobá spalničkám. Čím jsou milenci zapálenější, tím je to pro ně nemoc nebezpečnější“. M: Počkejte, vy jste se znal s Byronem? R: No jistě, byli jsme přátelé a zakladatelé filhelénství. Ostatně, Hodiny zahálky, co vám budu povídat, vyšly z mé hlavy při naší cestě do země Škipetarů. M: To se mi snad ani nechce věřit. R: Kolego, podám vám ještě jeden důkaz. Manfréd, ona báseň o titánovi, který omdlévá při pohledu na překrásnou ženu, tak to jsem byl já. Zkuste si přečíst verše o zjevení duchů a poznáte naprosto zřetelně, že jsou věnovány mně, neboť je v nich mé jméno ukryto jako mezostich... M: Fascinující, ale může se jednat o náhodu, zkuste mne přesvědčit ještě jiným důkazem. R: Ale jistě, tak třeba byronova divadelní hra Werner, ten příběh muže posedlého pomstou, která jej ničí. Odehrává se na hradě Siegendorfu, blízko Prahy. Ha! A jakpak se jmenuje tento hrad česky! Kdybyste to věděl, tak byste se už nedivil, že jsem se s Byronem znal. Nu a jedna z postav, Meister, vidíte počáteční a konečná písmena?! M: Podivuhodné, nicméně by mne zajímalo, jak jste mohli být přátelé? R: Opět ta vaše neznalost! Spojovala nás vysoká úroveň intelektu a vnímání, vychytralost a schopnost se přizpůsobit, sofistikovanost Byron je ten nalevo, kolego... a vzdělanost, sebekritika a introspektivnost, tajemnost, přitažlivost, charismatičnost, úsilí o mravní integritu a schopnost svádění. Zároveň jsme byli oba náladoví, vyděděnci, pohrdali hodnostmi a výsadami, byli cyničtí, arogantní a v konečném důsledku sebedestruktivní...“ M: Vůbec vám nerozumím... R: Tak jinak, Byron svým hrdinou byl, kdežto já byl jeho hrdinou. Stačí? M: Ne! R: Tak to se jděte podívat na Stmívání intelektu, Edward je prý to samé... :) -ros-

26

Kronika tajemství Z nebe padají sněhové vločky a halí v tuto roční dobu okolí do svých ledových závojů. Nejprve pokryjí vše jemným povlakem svých těl a okolní svět se najednou tak změní! Bílá barva vytvoří zdání klidu a míru, vločky skryjí všechny nedokonalosti a vytvoří iluzi něčeho nového – pohledu, na nějž nejsme zvyklí. Náš zájem se postupně zvyšuje s přibývajícími vrstvami a vzrušení dostoupí vrcholu, když jednotlivé předměty mizí pod nánosy sněhu úplně. Přestože člověk stojí na známém místě, dolehne na něj v tuto dobu zvláštní pocit, jenž v sobě mísí opojení z nádhery, údiv nad schopnostmi přírody a nakonec strach. Z čeho? Z bezmoci ovládat to všechno, z komplikací a následků, které by mohla celá ta nádhera přinést? Ne. Myslím, že nejvíc se děsíme okamžiku, kdy se závoje vloček rozpustí a my to uvidíme! Uvidíme okolní krajinu takovou, jaká doopravdy je, se všemi chybami a nedostatky. Uvidíme realitu! Stejné je to i s tajemnými, dobrodružnými a zdánlivě nevysvětlitelnými příběhy. Stačí odkrýt závoj tajemství a v pozadí takových příběhů nalezneme skutečnost. Těžko říct, jestli si lidé nějaké příběhy vybájili, aby skutečnost trochu přikrášlili nebo naopak nemohli unést často neuvěřitelnou podobu reality a začali ji nazývat fantazií. Člověk je však tvor od přírody zvědavý a snaží se svou zvědavost uspokojit často za nepochopitelným účelem a s pramalým smyslem. Otázkou však zůstává, zda uspokojená zvědavost, je opravdu to, co nejvíc chceme. Když pátráme po tajemstvích a luštíme záhady, představujeme si, co bychom měli najít a často jsou naše představy tak dokonalé, že je stěží oddělíme od skutečnosti. Nejkrásnější je ale snít a hádat, co se skrývá pod povrchem, protože zjištění samotné nebývá většinou tak ideální jako v našich představách. Někdo se ho obává, jiný po něm prahne. Každý jev však má svou příčinu, a tudíž i vysvětlení, je jen na nás, jestli ho najdeme. Poodhalme tedy v tomto díle roušku tajemství a nechme roztát pár záhad. Pozor - ne všechno však musí být takové, jak to vypadá, někdy může být i vysvětlení jedna velká záhada. Všechna tajemství mají svá reálná vysvětlení, ale i následky! Díl 6. Šli jsme opojeni vítězstvím, smysly naše mámeny byly hrdostí - že srovnávat se to

27

dalo s pyšností, můžeme omluvit jen svým dětstvím. Pevným krokem a se vztyčenou hlavou do lesíka jsme vkročili s převahou. Nad čím? Nad všemi, nad celým světem přec – i zeměkoulí otočím, to je přece jasná věc! Oblak sebejistoty se však jako skála rozskočil, když se k nám velký černý mrak z oblohy stočil. To hejno hrozivě a vyděšeně krákajících vran bylo a náš hlouček rozrazilo. Mezi jejich křídly jako by bílé pírko se mihlo. Snad že bílá vrána v hejnu byla uschována? Ne – kmitnout hlavou nám jen stihlo. V uších zahvízdl nám svist a jak blesk z čistého nebe, proťaly vzduch vrána a hrot vedle sebe, ze stromu spadl jeden list. Leknutím v tom překvapení instinktivně znehybnění, stáli jsme tam bez hlesnutí, čekajíc na výstřel zdárný. Vždyť útěk již je marný. Přichází čas naší smrti! Notnou chvíli nám pak trvalo, než se nám zas odvahy dostalo, potrestána byla naše domýšlivost, též sebevědomí bylo učiněno zadost. Když jsme se pak vzpamatovali a za sebe se podívali, viděli jsme šíp s peřím bílým, ve stromě zabodnutý v místech, kde byly naše hlavy před malou chvílí. A tak nám hejno vran život zachránilo, jinak by nám bývalo odzvonilo. Zanechavši vše jak bylo, opustili jsme náš lesík i chýši, snad najdeme si jinou skrýši. Sbohem buď naše sídlo! Nevrátíme se už víc, nedá se s tím dělat nic. Co však s odpolednem načatým? Žena v trafice s nosem špičatým, noviny nám prodala. Snad by se z těch zpráv nějaká přečíst dala… „Pomatený pytlák nebo lovec?!“ O čem jen může být tento odstavec? Zvědavi jsme četli dál: „Poslední měsíc v okolí našeho města pobýval.V lesích pytlačil, surový byl k němé tváři, lidem bohudík ublížit nestačil. Zavinilo to snad jeho stáří?“ Článek pak končil těmito slovy: „Je zatčen již po několikáté od jisté doby a za své činy vždy asi dva měsíce sedí. Že blázen je, to všichni vědí, naposledy přišel s tvrzením, že zdejší les je jeho územím. Na otázku, proč že zvěř stále honí, odpověděl, že to dělá pro ni! Samostříl má pak v legálním držení, takže nemůže být učiněna přítrž jeho řádění.“ Po přečtení tohoto článku, údiv a radost nás pojaly, konečně vysvětlení jsem dostali, jeden z nás pak pronesl poznámku: „Dnešní zákony jsou směšné, blázna nechají běhat po lese a lidi ohrožovat, všechny snahy o pořádek bezúspěšné, nechte si někdy od babičky vypravovat, jak se četníci vypořádali s pomateným myslivcem, který bydlel za lesem.“ „Pouč nás ty reformátore zákonů, ať zábavu máme cestou domů.“ - „Dlouho je to, co jeden muž v blízkém lese coby myslivec se živil a není známo, že by živé duši vlas zkřivil. Stalo se mu však velké neštěstí. Dcera jeho o starobylé zbraně se zajímala a od neznámého muže jednou nějakou darem dostala. Otec věděl, že to nic dobrého nevěstí a zakázal jí použít zbraň při honu. Neuposlechla však a v tom shonu se pokusila ulovit husu divokou. Musela však přijít blíž a najednou ji táhla tíž v rašelinu hlubokou. Vytáhli ji sice ven, však chladno bylo v onen den. Snad že podchladla – to babička už neví, nemoc ji však popadla a jak by umřela se to jeví. Její otec náhle všeho zanechal, jen tu zbraň si ponechal a pak chodil po lesích stříleje po hejnech husích, v šílenství myslíce si, že dceru mu to vrátí asi. Četníci jej však chytili a při pronásledování nešťastnou náhodou zabili.“ - „To je podle tebe přiměřený trest za činy, jež způsobila bolest?“ „Počkejte chvíli, něco mě napadlo!“ přerušil jsem tohle divadlo. „Jaký den byly noviny vydány, skočím se zeptat té dámy.“ „Přeskočilo mu snad z toho všeho?! Vždyť je to výtisk vydání dnešního. Co se děje kamaráde, každý den přec výtisk vyjde.“ „To ale znamená, že jsi byl dnes málem zastřelen mužem, jež od včerejška je dopaden!“ -teza-

28

Televizní soutěž Za školu! Když se sextě před několika týdny dostalo nabídky účastnit se televizní soutěže České televize Za školu! nikdo ani moc neuvažoval- řekli jsme zkrátka ano. Až později se ukázalo, že (také díky informačnímu šumu, který se vyskytl) to není jen o sázení a sklízení, ale také o lopocení na „poli“. Zkrátka, papírování s přihláškami, natáčení a střihání našeho úvodního videa (které nakonec vyšlo moc hezky) atd.. Když jsme měli všechny formality za sebou, dozvěděli jsme se konečně místo konání soutěže – zámek Žirovnice, a soupeře – Gymnázium J.V. Jirsíka v Č. Budějovicích (matematicky zaměřené gymnázium). Bylo nám tím pádem hned jasné, že soupeř je silný. V den konání, 25. ledna, přijel do Třeboně autobus (již plný soupeřů a jejich jásajících fanoušků) a naložil soutěžící – Martina P., Báru P. a Kubu N. a skoro všechny ostatní sextány (kteří měli jasný úkol – fandit!). V Žirovnici jsme byli za chvíli a hned jsme se mohli pustit do práce. Tedy ne úplně hned, štáb ČT měl celkem problémy s technikou, kvůli velkému mrazu. Hned na začátku jsme všichni zjistili, že natáčení, byť takto nenáročného pořadu, je především o čekání a přesouvání natáčecí techniky. Co na tom, brzy jsme se pustili do prvního soutěžního úkolu. Ten byl celkem jednoduchý- přemístit šest pytlů (naplněných bůhví čím) na určité místo, přičemž soutěžící směli pouze skákat po jakýchsi ostrůvcích a pytle ani soutěžící se nesměli dotknout země. V této soutěži získala trojice protivníků náskok díky své obratnosti a především větší fyzické síle. Co na tom, na druhý úkol jsme šli s chutí. Tento úkol byl čistě logický.

Když Za školu, tak vítězně!

29

Jeho řešením byly čtyři číselné řady, na které jsme měli přijít za co nejkratší čas. Jelikož ale produkce udělala v zadání úkolu chybu, byl prohlášen za neplatný a musel být vymyšlen úkol náhradní. Ten byl založen na stejném principu (dopočítávání řad čísel na čas), ale o mnoho jednoduší. Tento úkol rozlouskli Třeboňáci celkem rychle, na rozdíl od soupeře. Díky tomuto úkolu jsme se dostali do výrazného vedení. Naši dosavadní pozici nemohl ovlivnit ani třetí úkol, který jsme také prohráli a který byl zaměřen na naši fantazii a zručnost. Z běžných surovin, jako mouka, voda, vajíčka, špagety, jsme měli postavit co nejvyšší věž, opět na čas. Naše věž byla o dobrých třicet centimetrů kratší než věž soupeřů, nicméně vedení jsme tím neztratili. Po třech úkolech nadešlo velké finále, které bylo založeno především na znalostech jednotlivých školních předmětů. Z předmětu, který jsme si sami vybrali, nám byla položena otázka a my ji měli za patnáct vteřin zodpovědět. Poté si vybral předmět soupeř, zodpověděl otázku, pak opět my atd. My jsme pokaždé volili biologii, která je naší (rozuměj Bářinou a Martinovou) silnou stránkou. Soutěžící z Č.Budějovic zase volili fyziku. V finále byly oba týmy vyrovnané- špatně zodpověděli jen jednu otázku. Díky náskoku získaném v logické soutěži tedy nakonec vyhrál tým Třeboně, jakkoliv těsné toto vítězství bylo. Po aplausu, vzájemných gratulacích a předání cen vítězům i poraženým jsme opět naskákali do autobusu a s vítěznou písní na rtech odjeli domů. Díky tomuto úspěchu jsme v soutěži postoupili do čtvrtfinále a přiblížili se tím hlavní výhře – stipendiu na studijní pobyt v zahraničí v hodnotě 100 000 pro každého z nás. Čtvrtfinále nás čeká v březnu a jedno ze dvou jeho kol se bude konat právě na naší škole, můžete se těšit na další reportáž! -KubaN-

Merhaba (ahoj) z Turecka aneb Turistický průvodce trochu jinak Jistě si mnozí z Vás pamatují na rozhovor se studentem z Brazílie. Nyní bych Vám ráda představila tureckého studenta se jménem Salih Çınar(17), se kterým jsem se seznámila jak jinak než na internetu. Doufám, že se Vám bude rozhovor líbit tak, že v nejbližší době navštívíte stát, kde je Ankara hlavní město, kde můžete vidět mnoho historických památek nebo navštívit ohromné město Istanbul a mnoho, mnoho dalšího. Turecko je velká země, a tak bych se tě ráda zeptala, v jaké konkrétní oblasti žiješ a zda je tato oblast turisticky oblíbená? Žiji v oblasti Černého moře, v Amasya, což je malé město, které má asi 85 000 oby-

30

vatel. Tato oblast oblíbená určitě je, ovšem v dobách Osmanské říše byla rozhodně oblíbenější než dnes, říkávalo se, že Amasya je Oxford Turecka. Když se nyní zeptám obecně na celé Turecko . . . co máš na své zemi nejraději? Určitě jedna z mých nejoblíbenějších věcí, tedy spíše míst, je Istanbul. Je to úžasné město s bohatou kulturou a místo, kde můžete vidět kostel blízko mešity. Dále mám velmi rád naši kuchyni. A třetí věc, kterou bych chtěl zmínit, je turecká hudba, ať už tradiční nebo pop, rock. . . Takže jistě správně předpokládám, že jsi rád, že jsi právě z Turecka . .. Jistě! Děkuji Bohu, že jsem Turek. Určitě nejen toho, kdo se chystá do Turecka, zajímá, jací lidé tam žijí . . . Jsou pohostinní, slušní a hlavně ochotní. Myslím, že se tady nikdo nebude cítit jako cizinec. Když přijedete, určitě Selam söyle, benim arkadaş! to poznáte! Nyní bych odbočila k otázce náboženství, neboť je to jistě důležitá součást života věřícího. Ty jsi muslim. Co pro Tebe znamená islám? Islám je jistě dobré náboženství pro každého. Bohužel dnes si většina lidí myslí, že muslimové jsou teroristé, ale lidé neví, že nám náš Prorok říkal, abychom respektovali ostatní. A konkrétně pro mě islám znamená mnoho odpovědí na otázky o životě a určitě jistý klid mé mysli. Turecko je sekulárním státem, kde je hlavním náboženstvím právě islám. Jak například ovlivňuje běžný život? Myslím, že oproti jiným evropským státům je v Turecku menší počet rozvodů. Ženy jsou častěji doma se svými dětmi, neboť je tu kladen velký důraz na rodinu. Nyní bych se ráda zeptala na tvou školu, co studuješ a popřípadě, jestli budeš ve studiu pokračovat? í studuji střední školu se zaměřením na fyziku, chemii apod. Rád bych pokračoval ve studiu medicíny. Vzdělávací systém se v mnoha státech liší, a proto mě velmi zajímá, jaký je právě v Turecku? Turecku je školství rozdělené do tří stupňů. První je základní škola, která trvá celkem osm let. V šestém, sedmém a osmém ročníku má student zkoušky, kde získává body, podle kterých je přijat na střední školu. Existuje mnoho typů středních škol: škola cestovního ruchu, škola sociálních věd nebo škola přírodních věd Anatolian, kterou studuji. Pak může student pokračovat na VŠ. Jistě mnoho středoškoláků touží pokračovat ve svém vzdělání na univerzitě. Je pro

31

turecké středoškoláky obtížné být přijat na univerzitu? ěrně ano. Každý rok se hlásí na univerzity 1,5 milionů studentů a pouhých 500 000 z nich se dostane na nějakou opravdu kvalitní školu. Když mladí lidé zrovna nestudují, aby obstáli v tak velké konkurenci v přijímacích zkouškách na VŠ, jak tráví svůj volný čas? Je populární sport? Sport je opravdu oblíben, tedy hlavně u kluků. Ti mají rádi fotbal. Můj oblíbený tým je Galatasaray, kde mimo jiné hraje český hráč Milan Baroš! Dívky pak zase velmi rády chodí do kina. Hudba - to je oblíbené téma u mnoha lidí. U nás známe plno hudebníků z USA nebo Anglie. Můžeš nám představit nějaké populární zpěváky z Turecka? řejmě! U nás je mnoho talentovaných lidí. Mezi ty nejznámější patří určitě Tarkan, rocková skupina maNga nebo zpěvák Emre Aydin. Za zmínku stojí jistě i skupina Almora. A nyní trochu jiné téma . . . kdybychom chtěli ochutnat nějaké opravdu typické turecké jídlo a napít se typického nápoje, co bychom měli hledat? čitě ochutnejte Döner Kebab (podobá se u nás oblíbenému gyrosu) s nápojem Ayran (nápoj z jogurtu, vody a někdy soli). A samozřejmě další oblíbený nápoj je tradiční káva. Na závěr našeho rozhovoru . . . je něco, co bys rád vzkázal našim čtenářům? říve bych chtěl poděkovat České republice za skvělého fotbalového hráče Milana Baroše. Také bych chtěl říci, že Český stát je podle toho, co jsem četl, jistě zajímavé místo. A poslední, co chci vzkázat je – na shledanou v Turecku :) Za rozhovor děkuje -ahl-

Školní pololetní turnaj dívek Dne 28. 1. 2010 proběhl v tělocvičně pololetní turnaj dívek v přehazované a ve volejbalu. Přehazovanou hrály dívky z tercie, sekundy a primy. Na prvním místě skončily dívky tercie, na druhém místě dívky sekundy a na třetím místě dívky primy. Sladkou odměnou pro všechna tři družstva byly krásné dorty. Turnaj pokračoval volejbalovým kláním dívek z vyšších ročníků. Dívky se rozlosovaly do dvou skupin, kde sehrály zápasy každý s každým o postup do finále. Vítězná družstva skupin sehrála zápasy o první a druhé místo v turnaji a družstva, která ve skupině obsadila 2. místo, hrála o 3. a 4. místo v turnaji.

Celkové pořadí družstev bylo: 1. místo vybojovaly dívky VII. ročníku ve složení Šárka Klufová, Jana Kamišová, Zuzana

32

Machulová, Vendula Lexová, Barbora Vaclíková

2. místo obsadily dívky 4. ročníku ve složení Martina Šulcová, Zdenka Benedová, Katarína Miklošová, Tereza Novotná, Barbora Jiskrová, Eliška Nováková, Šárka Hazuchová

3. místo připadlo dívkám VIII. ročníku ve složení Jana Provázková, Martina Köhlerová, Andrea Polenová, Cao Van Anh, Barbora Vojtěcová, Iva Dvořáková. Dívky na těchto předních místech dostaly PIZZU, která velmi krásně voněla a doufám, že i chutnala. Ceny předala paní ředitelka Jana Coufalová.

4. místo zaslouženě, i když překvapivě ve finále obsadily dívky 2. ročníku ve složení Kateřina Michalová, Miroslava Trsková, Kateřina Dvořáčková, Marie Tůmová, Lucie Tyemnyáková, Barbora Šindelářová

Na dalších místech bylo umístění následující: 5. místo připadlo dívkám VI. ročníku, a to Anně Sedlákové, Dagmaře Bodocké, Kristýně Vochoskové, Janě Havlové, Monice Kohoutové, Noře Lucchesové, Barboře

Budíkové. 6. místo obsadily dívky tercie - tato děvčata byla velkým překvapením turnaje. Dva zápasy prohrály těsně s bodovým rozdílem a nečekaně porazily VI. ročník a tím zamezily dívkám VI. postup do finále. Dívky byly nejmladšími účastnicemi volejbalového turnaje, hrály bojovně a přestože odehrály zápasy pouze v pěti hráčkách, podaly velmi pěkný sportovní výkon. Byla to Aneta Bohuslávková, Karolína Macháčková, Hana Kohoutová, Barbora Kovaříková a Dana Papáčková. 7. místo připadlo dívkám 3. ročníku. 8. místo obsadily dívky IV. ročníku

Na 9. místě se umístily dívky V. ročníku. Celý turnaj probíhal v přátelské atmosféře. Poděkování patří Sdružení rodičů za příspěvek 1000, - Kč na ceny pro hráčky. Dále děkuji dívkám a hochům ze 4. ročníku za pomoc při přípravě spor-

33

toviště, za zajištění nakoupení cen a zapisování výsledků. Turnaj připravila a vyhodnotila Naděžda Krčálová.

Šachový koutek Milí čtenáři, luštitelé šachových záhad. Výhercem z minulého kola se nestává nikdo, neboť nepřišla jediná správná odpověď. Výhra, tedy možnost poklábosit s autorem hádanek u kávy, zůstala promarněna. Nuže vězte, že správnou odpovědí byl Jindřich Oktavánský a jeho šest dam. Dnešní hádanka opět hledá jméno krále a případný výherce tentokrát získává potlach nad alžírskou kávou... -ros-

34

Minule přituhovalo, tentokrát přituhuje ještě víc. Existuje pro krutoprisnehohustodemona nějaká hranice? Uvidíme příště... •

Co se děje na fejsbuku? Spousta věcí, takže je probereme jednu po druhé: • Začalo se zde vyskytovat až moc záhadných bytostí. Kromě Ráďi Žvejkala a krutoprisnehohustodemona nyní existují profily Eda Edoušek a Jája Opička. O posledních dvou nevíme skoro vůbec nic (shodou okolností mají oba jako profilový obrázek kreslenou postavičku), Eda Edoušek má zřejmě něco společného s Edwardem Cullenem z Twilightu a Jája Opička jenom chce porazit Ráďu a démona (tedy mě) v počtu přátel, což se mu zatím nedaří. Ke konci roku se objevila Třeboňská Drbna. Slibovala všechno možné, ale nyní to vypadá na prozatímní ukončení činnosti. Krutoprisnejhustodemon nikdy neskončí! • Profily ale nejsou všechno. Každý závislák na facebooku dobře ví, že je důležité vyjadřovat svůj názor přidáváním se do všelijakých skupin. Nás by mohla zajímat skupina „KKC Roháč v Třeboni potřebuje změnu vyhazovačů!“ Nyní má bezmála 500 členů. Její předchůdce s podobným, ale vulgárním názvem, vzbudil hodně emocí. Jejím členům vyhazovači vyhrožovali, jmenovitě třeba DJovi Petrovi Olejníčkovi z oktávy nebo Ivče Malechové, autorce článku o vyhazovačích v Roháči, který to vlastně všechno spustil. Že se vyhrožování k vyhazovačům moc nehodí? To je pravda, ale k člověku, který se na facebooku honosí statusem „ Měl jsem na pražské čerpací stanici konflikt s negrama, doufám že jsem si dobře umyl ruce“, už zcela jistě ano. • Paní Kohoutová propadla známé hře na facebooku Bejeweled Blitz. • Na závěr se podíváme na dvě skupiny, které jdou proti sobě. Jedna se jmenuje „Gympláci jsou Elita, ostatní jsou Jelita!“, druhá zase „Třeboňské Gymnázium..?...Banda d*****ů“ . V počtu členů je v mírném vedení druhá skupina (63). Zajímavý fakt je, že Jana Prchalová z 1. je v obou skupinách zároveň. No co.

•

Bisexuální přelétavá Italka (BPI) končí s pitím. Co je moc, to je moc. EDIT: Moc dlouho jí to nevydrželo. Vašek Alexa už ví, kdo je krutoprisnejhustodemon, a na oslavu tohoto objevu si obarví vlasy na blond. Stará láska nerezaví. Nevěříte? Silvie ze 3. a Michal ze VII. vám to dokážou.

• •

35

• •

•

•

•

•

• •

•

• • •

Septima je vůbec docela v rozkvětu. Předtím kvinta, teď prvák. Spousta slepých oveček pořád netuší, kdo tvoří ten druhý oficiální učitelský pár. Dám vám tedy malou nápovědu: Je to mezi nebem a podzemím. Nechápete? Nevadí.Ten, kdo měl na plese oktávy oči otevřené, má jasno. No dobře, stačí si přečíst rozhovor s novou výtvarkářkou. Za všechno může indická restaurace! K uším mocného krutoprisnehohustodemona se donesla zajímavá informace o tom, jak se Kája Kubínová z primy snaží dostat pod svou kontrolu všechny Vietnamce na škole. Pavel Nguyen mlčí, ale Dejva ze septimy potvrzuje, že se jedná o výmysl z říše bujné dětské fantazie Co se dělo na plese oktávy? To by nebyl ples oktávy, aby se tam něco nestalo. Vlastně se tam toho stalo spoustu. • Ples si zajisté užila Barbora Pešíčková z 1. Líbat se za jeden ples se třemi muži, to už je slušný výkon. Ex-přítel Luboš Klufa byl tou dobou příliš společensky unavený, než aby to mohl okomentovat. • Pro jistou dívku ze septimy skončil ples již před půlnocí na záchodech, když se předtím chlubila svými přednostmi na tanečním parketu. • Maturanti si svůj ples zajisté užívali. Mistr Tejkwondo se s někým dal dohromady, jedna maturantka usnula v šatnách, další zase už nebyla schopná dojít na půlnoční překvapení. • Ples oktávy se....wait for it...povedl! Tato třída si tak může připsat již druhý organizátorský úspěch za tento školní rok. Další jistě přibudou. Souboj Pavly Kaiseršatové a Silvie Petrouškové ze 3. je ukončen. Obě si našly vytouženého přítele (tentokrát není společný) a vypadají opravdu spokojeně. Jen Vašek Pulec stále rozdává lásku a furt nic. Respekt drbů si zaslouží kvartáni za výkon, který podali na vánočním turnaji. Remizovali se třeťákem a oktávu trápili tak nevídaně, že její hráči museli faulovat a podvádět, aby vůbec o pár gólů vyhráli. To všechno díky úžasnému povzbuzovacímu týmu, který vytvořili všichni nehrající kvartáni. Respekt! Snad každý ví, že Vojta Zbudil + Zuzka Korandová = ♥. Mě by jenom zajímalo, jestli se opravdu dali dohromady na vánoční show, jak se šíří po gymnáziu Exkluzivně: pár Učitel – student?! Bohužel to nevíme jistě. Co víme jistě je to, že si jistý profesor spletl studentku tercie se svojí drahou polovičku a vedlo to k... ehm...trapné situaci. Nová spekulace: nejde o utajované dítě? Sextáni lyžují a snowboardují na světské hrázi. V nejbližší době můžeme očekávat freestylové video. Čekání si můžete zkrátit skvělým videem z dílny Jiřího Masojídka - Joxe, shodou okolností také z hráze rybníka svět. Stačí do vyhledávání na youtube.com zadat „lyžování v Třeboni“. Martin Krynický za jednu hodinu řekne průměrně 5x „Strakonice“ a 7x hlášku „Je to jasný?“ Dva na sobě nezávislé zdroje potvrdily existenci přísně tajného páru uvnitř kvinty. Pssssst! Snad si ještě vzpomínáte na studenta s indexem lásky (počet vypitých piv). Snažil

36

• •

• •

do konce roku dosáhnout IL 1000. Svůj úkol, navzdory velkým očekáváním a spoustě fanoušků, nezvládnul. Jak je to možné? Za vším hledej ženu. Ta mu zabránila v pití pěti piv denně, a tím tedy i ve splnění úkolu. Gratulujeme tedy nikoli ke splnění cíle, ale k novému a šťastnému vztahu. Tomáš Jílek žádá o zkulturnění drbů. Co si myslíte vy? Hlasujte na http://www. casopisgym.cz Pan Kučera se poslední dobou stává terčem osobních útoků studentů. Nejprve si ho jedna studentka vzala na paškál kvůli jeho postavě, jindy ho zase jistý student obvinil ze zbláznění se. Naposledy mu jeden student z kvarty řekl do očí, že nebýt jeho žákem, tak by mu z plných plic pověděl, co si o něm myslí. A jak to všechno snáší pan Kučera? „Ale prd,“ kontruje všechny na něj mířené útoky. Čerstvá žhavá zpráva: zloděj kradoucí elektrické součástky Martinovi Krynickému bude brzo dopaden. Stopa vede do Majdaleny a končí na fotbalovém hřišti. Na závěr drbů pro vás máme hádanku: na záchodech urvala splachovadlo, polila školníka, rozešla se s BPI, dostala 2 z testu na nepravidelná slovesa a prokopla volejbalový míč. Kdo to je?

To musíte vidět Tomáš Tichý - rozhodně musíte vidět film Avatar, nevnímat děj, ale prostě a jednoduše koukat na to, co se na plátně odehrává, protože je to naprosto jedinečný vizuální zážitek. Ještě bych doporučil skvělý film Stardust, anglickou pohádku, na kterou se ale můžete dívat naprosto s kýmkoliv, protože je to jedním slovem FANTAZIE. No, a jestli něco slyšet, tak právě hudbu z tohoto filmu, je perfektní.... Adam Klimeš - Jaroslav Seifert - Nejkrásnější bývá šílená Kdož zná kouzlo poezie, pro toho bude tato nádherná Seifertova sbírka zajisté pohlazením na duši. Kdo ne, ten třeba ocení popis nejúžasnějšího z citů napsaný lehkostí a perem Seifertovým. Karel Čapek - Továrna na Absolutno Fejetonový neromán uvažující nad lidstvím a ideoligizací. Jak vypadá život s bohem, ať už křesťanským, islámským, animistickým či jiným... ? Jakub Novotný - doporučuji zakoupit nové a poslední CD Johnnyho Cashe, které vyjde 26. února, tedy v den, kdy před sedmi lety zemřel. Obsahuje především novější písně nahrané zpěvákem těsně před smrtí. Velmi také doporučuji navštívit hru Očištění režiséra Petra Zelenky s Jiřím Šestákem v hlavní roli v Jihočeském divadle. Martin Rosocha - poslední dobou jsem četl spoustu krásných knih, ovšem nejvíce mne zaujalo vyprávění švédského spisovatele Carl-Johann Vallgrena Příběh podivuhodné lásky. Opět se mi potvrdilo, že psát román jako poezii není nemožné. A když jsme u poezie, nadchl mne Josef Hora, a to jsem zatím u výběru z děl... Anna Kohoutová - tuhle jsem v septimě probírala Jiřího Wolkera a už nevím po kolikáté jsem dojala samu sebe jeho baladami...A jinak doporučuji zajímavý příběh brněn-

37

ské funkcionalistické vily Tugendhat „Skleněný pokoj“ Angličana Simona Mawera.

Krejčovy hlášky (aneb pokus o založení nové rubriky) • „Jsi zvolena hledačem a vyhledávačem učebních pomůcek na dobu tří let“ • (mluví o absenci) „Jediný Habarta byl opravdu nemocný, gratuluji, v uvozovkách“ • M.K. : „Pane profesore, já se omlouvám, ale dětská doktorka bere odpoledne jenom objednané...“ Kr. : „tak se objednej.“ • Při hodnocení opravného testu: „...Kröpfl dostal dvojku, to je snad poprvé v životě, ne? A Lucchessová trojku, no, to je taky lepší než obvykle...to je jasný důkaz toho, že nejste blbý, ale líný!“ • „Potřebujeme dobrovolníka...co takhle dobrovolníka Viktoru? Ten se hlásí, ale není to moc vidět a on o tom ještě neví.“ • Kvintán: „Pane profesore, nemáte tu naši třídnici?“ Krejča (zcela vážným hlasem): „Třídnici jsem hodil do záchodu a spláchnul“ • „Kolegyně Bodocká vedle sebe nenechá žádnýho chlapa na pokoji, koukám, že se dokonce musí střídat, aby to vůbec vydrželi.“ • „Jak si zapamatovat Eulerovo číslo? Heleďte, to je úplně jednoduchý, vím, kdy umřel Beethoven, a je to.“ • Dopočítá příklad, náhle se otočí, rozhlédne se po třídě a prohlásí: „Jéžiš, to musela být noc!“ • „Napomenutí, důtka třídního, důtka ředitelky školy, důtka prezidenta republiky...“

Na závěr Ze školy zmizel vánoční stromeček. „Kdepak je mu asi konec,“ postesklo si Děvčátko se sirkami. Když připadal sníh, zmizelo i ono. Yoko zaplakala, taktéž mizejíc, ovšem v medu a mléku. A padalo a padalo a padalo a padalo a padalo. „Óm mani padmé húm,“ sneslo se od tibetských stran. Pan školník podal při odklízení bílých tun herkulovský výkon. „Ještě chytím toho Erymantského kance, který mi shazuje pečlivě navršené valy, zlikviduji stymfalské křičící kavky, a mám splněno,“ dodal a šel se vyzpovídat Omfalé. „A ve škole je svinčík jak u Augiáše, jen to nikdo neuzná“ dodala k tomu paní uklízečka, která se taktéž, ovšem marně, herkulovsky dmula. Pak přijeli hasiči a z plošiny se jali shazovat střechýly. L.J. díky nepřející plošině poprvé přišel do školy pozdě proti svému atomovému času. Zpoždění bylo spočteno na 14,3267 sekundy. „Jsem nezávislý na rotaci, bez korekcí a nakonec tihle požárníci… úplně mi zkazili časový rozvrh,“ pravil se skrytou hrozbou v hlase. To koulovaná neznala mezí. I Mozart by se divil. „A koule budou létat jedině od školy,“ pravilo nařízení, které se

38

muselo respektovat. Když přišlo vysvědčení, přilétlo nespočet koulí i přes tento výslovný zákaz přímo do školních lavic. „No, ano, je to jaksi nespravedlivé, vůbec jsem to nečekala,“ divila se nad sedmi anebo snad ještě více neklasifikovanými anonymní děva, která si spletla školu, mravy a století. „Tak to já se nedivím vůbec,“ pravil třídní, „matematicky definováno nula od nuly pojde.“ „Nula dělená záporným nebo kladným číslem je buď nula, nebo je vyjádřena jako zlomek s čitatelem nula a konečným množstvím jako jmenovatelem,“ pravil na to popletený Brahmasphutasiddhanta a vrátil se raději k mantrám. Do školy přišla po uprchlém umělci tajemná neznámá. V zeměpisné učebně popadaly mapy. „To se tak někdy stává, nenaděláte nic,“ pravil antiekologický pasivista, marně hledaje měřítko. Na maturitním plesu se neplešalo, a tak mohlo lecjaké srdce plesat nad oktavánskou dovedností a celkovou povedeností. „Recept je snadný, chce to Teiresia,“ pravili oktaváni a pomrkávali na svého třídního otce. Dojat tímto bezelstným gestem, přivřel Teiresius Kutcherus své slepé oči a vzkřikl: „Nuže, vidím slibnou generaci, vidím dřící a přičinlivé. Vidím dny, které budou zaplněny smyslem a prací. Vidím zajištěný a spokojený důchod!“ Když dopravil, jeho pravé a zmrtvěle mrtvé oko zaslzelo nad tou ideou. „Jsou ideje skutečné?“ pravila jízlivě zima a nasypala další tuny sněhu na všechny vize světa. Óm mani padmé húm, Óm mani padmé húm, Óm mani padmé húm... -ros-

Vskutku magický ples O maturitním plese oktávy se moc rozepisovat nebudu, řekl bych, že fotky mluví za vše... Všechno to začalo plamenným předtančením, kdy se nejeden z nás bál, jestli Roháč přežije noc. To ale nebylo nic oproti tomu, co následovalo. Ano, mluvím o maturitním videu. Bylo perfektní, magické, vtipné, úžasné, profesionální, nejlepší, parádně vypointované, originální, luxusní,...při jeho hodnocení se rozhodně nešetřilo superlativy. Pokračovalo se šerpováním, které bylo až na malé zmatky v písničkách také výborné. A pak už nic nebránilo tomu, aby to celá škola včetně učitelů rozjela na parketě. Tancování zastavilo až vystoupení kouzelníka, kdy byla magie takřka cítit ve vzduchu (viz fotka na zadní straně). Celý program vygradoval půlnočním překvapením, které málem odnesl svým životem pan prof. Kučera. Nebyl jsem sám, kdo si myslel, že oni ho v té krabici asi fakt probodli katanou. Pak už se jenom tancovalo a tancovalo až do ranních hodin. Roztančení studenti museli být ve tři hodiny ráno postupně vytlačeni, nikomu se domů nechtělo. Oktávo, děkujeme! -tt-

WTF?

39

We searched for luck and we found each other. Dneska se mi ten makeup fakt nepovedl...

Ty můj králikodlaku oktaváneskej! To bych stál třeba takhle u okna a zvonil telefon: Haló ... a to jsi ty, Noro ? Ó ... CO ? A Olaf to ví ?

Spletla jsem si prst, no... A já mu na to: „Karle, to musím zvládnout sám!“

40