Úvod Metodik ICT patří do managementu školy. Plánování je považováno za prioritní manažerskou funkci. Zabírá značnou část času, kterou má manažer k dispozici. Plánování je zaměřeno na stanovení budoucích stavů organizace a cest k jejich dosažení. Plánování znamená určení cíle s ohledem na zdroje finanční, personální, technické, materiální apod. a stanovení cest konkrétních aktivit - k dosažení těchto cílů. Současně je třeba přihlížet k chování konkurence. Každý plán je dobrý, když se realizuje. Pro plánování je možno použít několik možných přístupů. Nelze jednoznačně najít jeden univerzální postup pro každou školu či školské zařízení. V oblasti plánování rozvoje ICT by se v žádném případě nemělo jednat o zúžený informatický pohled na svět. Jde především o to, aby ICT pomáhaly jak žákům, tak i pedagogům, resp. partnerům školy. Celému procesu implementace služeb do života organizace se říká systémová integrace. Systémovou integraci nelze provést ze dne na den, realizuje se v několika časových etapách a věcných úrovních. Jak ji naplánovat? Podívejte se nejprve na tuto motivační prezentaci, která je spíše určena ředitelům škol. Část informací najdete v tomto kurzu. Informace jsou děleny podle etap realizace plánování.
Význam plánování Plánování v každé organizaci plní následující úkoly: Je prostředkem zabezpečujícím koordinaci a proporcionalitu uvnitř organizace, tato skutečnost se projevuje v návaznosti jednotlivých plánů z hlediska věcného, časového i z hlediska organizačních úrovní. Plánování je nejdůležitějším nástrojem pro dosahování cílů organizace. Plán není dogma. Účinný plán postupu umožňuje realizaci změn. Úspěšní manažeři se dokážou vyrovnat nejen s důsledky realizované změny, ale i identifikovat potencionální hrozby a připravit se na ně. To znamená, že vypracují alternativní strategické plány pro eventuální budoucí situace. Plán určuje očekávané chování, které v manažerské terminologii představuje standardy výkonnosti. Proces plánování rozvíjí systematické myšlení, schopnost pracovat s abstraktními představami a informacemi. Plánování lze uskutečnit na všech stupních managementu. Proces i výsledky plánování přinášejí užitek jak manažerům, tak celé organizaci.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Východiska pro plánování Školský zákon č. 591/2004 m.j. stanovuje školám povinnou dokumentaci. O ICT plánu, resp. o strategii v oblasti informačních a komunikačních služeb se zde nehovoří. Každý bere za samozřejmé, že školy následují komerční sféru a využívají možností této velmi dynamicky se rozvíjející technologie.
Nestačí ovšem pouze "náhodně" využívat počítače, jejich programové vybavení a elektronická data vůbec. Škola je v této oblasti vlastně ve dvojí roli: jako spotřebitel - pracovníci využívají ICT ke své práci , jako nositel poznání - žáci a studenti by měli získat základní ICT kompetence pro svůj další růst. K naplnění obou těchto cílů existují zákonné předpisy, ze kterých je třeba na jedné straně vycházet a na druhé straně je dodržovat.
Legislativní východiska Cíl kapitoly Poskytnout informace o základních právních předpisech, které mají souvislost se vzděláváním i běžnou činností školy v oblasti ICT. Informace jsou děleny na: zákonné normy pro vzdělávání zákonné normy "o informacích" legislativní předpisy pro rozvoj služeb ICT
Základní pojmy zákon vyhláška nařízení vlády usnesení vlády metodický pokyn rozvojový program dalšívzdělávání pedagogických pracovníků
Přehled legislativní předpisů ZÁKONNÉ NORMY PRO VZDĚLÁVÁNÍ Zákon č. 561/2004 - školský zákon - zde ke stažení ve formátu PDF Zákon č. 563/2004 - o pedagogických pracovnících - zde ke stažení ve formátu PDF Zákon č. 109/2002 - o ochranné výchově - zde ke staženíve formátu PDF Zákon č. 143/1992 - o platu a odměně za pracovní pohotovost - zde ke stažení, od 1.1.2007 byl nahrazen novým zákoníkem práce - zákon č. 262/2006 - zde k prohlížení ve formátu HTML Nařízení vlády č. 469/2002 - o katalogu prací a kvalifikačních předpokladů - zde ke staženíve formátu PDF Nařízení vlády č. 75/2005 - o rozsahu vyučovací povinnosti - zde k prohlížení ve formátu HTML
Vyhláška č. 317/2005 - o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) - zde ke stažení ve formátu TXT
ZÁKONNÉ NORMY O INFORMACÍCH Zákon č. 101/2000 - o ochraně osobních údajů - zdek prohlíženíve formátu HTML Zákon č. 106/1999 - o svobodném přístupu k informacím - zdek prohlíženíve formátu HTML Zákon č. 121/2000 - autorský zákon - zdek prohlíženíve formátu HTML
USNESENÍ VLÁDY A METODICKÉ POKYNY Usnesení vlády č. 792/2004 - o koncepci financování informačních a komunikačních služeb ve školách do roku 2010 - zde ke stažení ve formátu PDF Metodický pokyn č.j. 30799/2005-551 - věcný standard služeb ICT - zde ke stažení, ale již neplatí, od roku 2007 není povinnost tvořit ICT plán. Usnesení vlády 1276/2008 Sb. - koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání v období 2009-2013 - zde k prohlížení materiál ve formátu HTML Usnesení vlády č. 927/2014 - Strategie digitálního vzdělávání - zde ke stažení
Vybraná témata z legislativních předpisů ZÁKONNÁ POVINNOST VZDĚLÁVÁNÍ PRO PEDAGOGICKÉ PRACOVNÍKY Ze zákona č. 563/2004 o pedagogických pracovnících vyplývá pro pedagogické pracovníky dle § 24 "zákonná" povinnost se vzdělávat. Formy vzdělávání upřesňuje vyhláška č. 317/2005 o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a karierním systému pedagogických pracovníků.
Důsledek: Ředitel tedy může systematicky plánovat další vzdělávání v oblasti ICT a přitom využít znění tohoto paragrafu
NOVÁ ROLE VE ŠKOLE - ICT KOORDINÁTOR V části čtvrté zákona č. 563/2004 pak §41 bod 2 rozšiřuje Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (zákon č. 143/1992) tím, že vkládá do tohoto zákona za §9 nový §9a) Pedagogickému pracovníkovi, který vedle přímé pedagogické činnosti vykonává také specializované činnosti , k jejichž výkonu jsou nezbytné další kvalifikační předpoklady, se poskytuje příplatek ve výši 1 000 - 2 000 Kč měsíčně.
Důsledek: Ředitel školy může jmenovat ve škole ICT koordinátora, která mu bude pomáhat jednak na poli plánování rozvoje služeb ICT ve škole a hlavně pak v metodické pomoci zaměstnancům. Tomuto pracovníkovi náleží pravidelná měsíční finanční odměna a je třeba s ním v tomto smyslu upravit pracovně právní vztah.
DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ V OBLASTI ICT Oblast dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků upravuje vyhláška č. 317/2005. V části "Studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů" v §9 specifikuje studium pro koordinaci v oblasti informačních a komunikačních technologií.
Důsledek: Finanční ohodnocení může pobírat ICT koordinátor po absolvování studia ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů.
OBSAH STUDIA ICT KOORDINÁTORA K vyhlášce č. 317/2005 o DVPP vydalo MŠMT Standardy pro udělování akreditací. V části 6 bod a jsou m.j. specifikovány: základní cíle studia kompetence absolventa náplň práce, na kterou je studující připravován
Důsledek: ICT koordinátor by měl ve škole koordinovat plánování v oblasti ICT a metodicky pomáhat při realizaci tohoto plánu. Není v jeho náplni práce např. správa počítačů, sítě, instalace software apod.
SNÍŽENÍ ÚVAZKU PRO ICT KOORDINÁTORA Nařízení vlády č. 75/2005 upravuje rozsah vyučovací povinnosti. V §3 odstavci (4) jsou stanoveny učiteli vykonávajícím metodickou pomoc v oblasti ICT (=ICTK) meze pro snížení úvazku. Toto snížení je stanoveno podle počtu žáků ve škole takto: počet žáků ve škole
snížení úvazku o
do 50
1h
do 150
2h
do 300
3h
do 500
4h
500 a víc
5h
USNESENÍ VLÁDY O KONCEPCI FINANCOVÁNÍ INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH SLUŽEB VE ŠKOLÁCH
Vláda se v srpnu 2004 v usnesení č. 792 "O koncepci financování informačních a komunikačních služeb ve školách" rozhodla podporovat informační a komunikační služby ve školách do roku 2010. Zadala ministrům financí a školství vyčlenit každoročně 1 miliardu na účelové dotace školám. Součástí této koncepce jsou také pravidla rozpouštění, účel a sankce při nedodržení těchto pravidel:
finance budou poskytovány v souladu se zákonem 243/2000 „o rozpočtovém určení daní" MŠMT vydá každoročně metodický pokyn, v němž stanoví účel, způsob přidělení dotace a sankce pro případ „zneužití" dotace k jinému účelu MŠMT vydá metodický pokyn „Standard služeb ICT", podle kterého školy zpracují svůj tzv. ICT plán.
Důsledek: Pečlivě plánovat a důsledně dodržovat pravidla využití dotace na ICT.
Shrnutí: 1. 2. 3. 4. 5.
Plánujte systematický rozvoj služeb ICT. Pověřte koordinací a metodickou pomocí v oblasti ICT zkušeného kolegu. Vyšlete ho na studium pro zvýšení kvalifikačních předpokladů. Snižtemu úvazek a přidělte mu dle rozsahu jeho metodické práce finanční ohodnocení. Domlouvejte se s ním na "počítačové" podpoře realizace strategie školy.
Věcná východiska Cíl kapitoly Poskytnout informace o trendech vzdělávání ve světě a koncepci vzdělávání, kterou přináší nový školský zákon. Informační technologie mohou podstatně zefektivnit vzdělávání při použití nových forem a metod výuky. Najdete zde informace o: pohledech na vzdělávání vnějších podnětech ke změnám koncepce vzdělávání souvislostech mezi učením a základními pojmy informatiky
Základní pojmy instruktivní vers. konstruktivní výuka rámcové vzdělávací programy školní vzdělávací programy klíčové kompetence data, informace, znalosti, vědomosti taxonomie
Dílčí témata CO PŘINÁŠÍ ŠKOLSKÝ ZÁKON Kromě řady administrativních změn přináší posun ve vzdělávání. Dříve byly stanoveny závazné osnovy přesně popisující témata a jejich rozsah, který bylo třeba předat prostřednictvím pedagoga žákovi - instruktivní výuka. V novém způsobu výuky se vychází z klíčových kompetencí, které jsou potřebné pro život. Ministerstvo stanovuje pro jednotlivé druhy škol vzdělávací rámce - rámcové
vzdělávací programy a každá škola si postaví vlastní vzdělávací program tak, aby si žáci nejen osvojovali znalosti, ale také schopnosti a dovednosti na takové úrovni, aby mohli nabyté vědomosti použít. Od přemíry mnohdy podružných znalostí je výuka směrována k principům a hlavně k metodám výuky - konstruktivní výuka. Právě jejich osvojením bude žák připraven se učit i po škole.
Důsledek: Posun výuky od státem stanovených osnov k výuce postavené na kompetencích je dlouhodobý proces. Výsledky nelze očekávat ihned, jedná se o změnu klimatu ve škole, ale i mimo školu. Je třeba být trpělivý.
CO SE DĚJE ZA HUMNY NAŠÍ ŠKOLY Škola není izolovaná soustava, nějaký vzdělávací skleník. Při tvorbě vzdělávací strategie školy má pochopitelně ředitel školy svou představu, vizi, kterou by chtěl realizovat. Přitom je však potřeba, aby byla tato strategie v souladu se vzdělávacími trendy "za humny", pro nás tedy již ve vedlejší obci, kraji, ale i v celé Evropě. Lidé se musí vypořádat s řadou dříve neexistujících skutečností: 1. Roste množství a dostupnost informací, které již NELZE přidávat do stávajících osnov objevují se nové interdisciplinární obory doprovázené novými objevy, slovníky se rozrůstají o nové pojmy, informace zastarávají, to, co platilo před několika lety již dnes nemusí platit, informace je řeba aktualizovat díky globalizaci, kdy lidé navštěvují "nové" vzdálené země, potřebují se o nich dovědět informace, které se ve škole neprobíraly,...
2. Mění se požadavky trhu práce, je třeba PŘIPRAVIT ŽÁKY na to, aby byli SCHOPNI se těmto změnám PŘIZPŮSOBIT životnost výrobků se zkracuje, je třeba umět hledat a vyrábět nové portfolio firem se mění, především díky novým materiálům se mění výrobní postupy a chování firem na trhu firmy budují své pobočky po celém světě, je třeba, aby byli schopni se zaměstnanci jednak domluvili a jednak uměni spolupracovat
3. Vzdělávací soustavy se sbližují, na mezinárodní spolupráci je třeba žáky vybavit SROVNATELNÝMI KOMPETENCEMI. lidé cestují a komunikují po celém světě, potřebují se domluvit, školy realizují mezinárodní projekty, je třeba, aby žáci mohli pracovat na stejných tématech, měli o nich podobné odborné znalosti studijní obory se snaží přizpůsobovat požadavkům trhu, mění se obsah některých standardních oborů
Výsledkem nejen těchto skutečností tedy musí být změna ve vzdělávání. Nikoliv radikální, ale postupná, uvážená. Změna, která umožní využívat rostoucí množství informací a požadavek na jejich aktualizaci. Změna, která ve výuce více posílí složku osobnostní, rozvíjení schopností a dovedností. Člověk s obrovskými znalostmi, ale bez schopnosti je uplatnit, resp. bez dovednosti ukázat výsledky práce se v praxi neuplatní. Proto se stále více hovoří o kompetencích, nikoliv jen o znalostech.
Důsledek: Změny v přístupu k výuce neprobíhají jen u nás. Nikde ve světě neexistuje zaručený recept, který by stačilo jen aplikovat. Právě proto, že v okolních státech probíhá tentýž proces, je vhodné si vyměňovat zkušenosti.
JAK SE ČLOVĚK UČÍ Na toto téma již bylo popsáno mnoho a mnoho stran textu. V různém věku, ale také v různých situacích je dominantní jedna z níže uvedených forem, ve většině případů se však vhodně prolínají a doplňují. Člověk se vzdělává: prostřednictvím smyslů (pozoruje, poslouchá, čichá, dotýká se, ochutnává věci) prostřednictvím činností (kreslí, mluví, zpívá, čte, píše, počítá, cvičí, ...) prostřednictvím společnosti (hraje si s někým, baví se s někým, pracuje s někým a pro někoho, komunikuje s někým a kvůli něčemu, ...)
Mezi nejčastější činnosti při vzdělávání nejen ve škole patří nebo by měly patřitotázky(co? proč? kdo? kdy? jak? za kolik? ...). Přirozenou aktivitou všech lidí je hledání odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek a to komunikací s jinými lidmi, samostatně a relativně snadno v uspořádaných zdrojích nebo obtížněji v neuspořádaných zdrojích. Každou zjištěnou nebo nalezenou odpověď pakžák zpravidla vyhodnotí a porovná ji s vlastní dřívější zkušeností, s okolím, tedy se zkušeností svých nejbližších rodinných příslušníků, později spolužáků aobecně se zkušeností lidí případně odborníkůa koriguje tak své dřívější poznání na dlouhodobější systematicky uspořádané vědomosti.
Důsledek: Jedině výuka respektující osobnost žáka, přirozený způsob myšlení, učení a pamatování může vést k úspěchu. Ani sebelepší ICT nemohou nahradit tradiční autoritu rodiče, pedagoga, nadřízeného... mohou však pomoci při motivaci, podpoře výkladu, fixaci učiva. Ve výuce je třeba žáky také učit respektování názorů jiných a s tím spojenou schopnost reflexe vlastních názorů.
JAK SOUVISÍ VÝUKA S INFORMATIKOU Předmětem zkoumání různých vědeckých informatických disciplín je m.j. popisování informací, jejich vznikem, popisem, vztahy a vzájemnými souvislostmi. Snaží se také kvantitativně popsat velikost informace jako takové, způsoby, rychlostí, ale i ztrátami při přenosu informací. Jedná se vlastně o analogické procesy při získávání, pamatování, vybavení či přenosu informací (znalostí) mezi lidmi. Člověk si informace v mozku vyhodnocuje, vytváří souvislosti (asociace), vazby se svými dříve nabytými informacemi a tak vlastně původnídatapřetváří pomocí vztahů nainformace, rozsáhlejšíznalostia vědomostiaž k vytváření a celoživotnímu doplňování siosobního znalostního systému, který je ovlivňován a neustále konfrontován s celospolečenským systémem, tedy s praxí. Jak se mu toto učení daří, zpravidla zjistíme "testováním" nejen jeho vědomostí, ale de facto schopnostmi a dovednostmi je uplatnit nejprve "před tabulí" a následně v praxi.
Lze tedy říci, že principy výuky, práce s informacemi v mozku velmi úzce souvisí s informatikou jako takovou. Pokud se nám podaří sladit lidský přístup v oblasti učení a jednání s možnosti ICT, může to celkovému vzdělávání jen pomoci. Pokud se však budou počítače používat nesystematicky, ba chaoticky, může to naopak vzdělávání ublížit.
Důsledek: ICT mohou v procesu výuky velmi pomoci (ale také uškodit). Počítač je nástroj na práci s informacemi. Můžeme žáky vybavit velkým množstvím poznatků o ovládání jednotlivých programů, ale to je velmi málo. U žáka je třeba také vypěsovat schopnost analyzovat zadání (požadavek), zvolit vhodný sw nástroj, nalézt a kriticky posoudit nalezená data. Ale ani toto nestačí k úspěchu. Pokud žák nedovede data propojit do souvislostí a neumí výsledné informace, znalosti a vědomosti aplikovat, není výuka ukončena. Tento "koloběh" by se měl pravidelně realizovat nejen v hodinách informatiky, ale vlastně ve všech předmětech.
TÉMATICKÝ PLÁN S VYUŽITÍM ICT Při sestavování školního vzdělávacího programu bude třeba dříve či později začít uvažovat o tématickém plánu. Právě znalost principu učení se a pamatování si (transformace dat na informace, znalosti, vědomosti) současně s důrazem na pěstování schopností a dovedností nabyté vědomosti použít vede k dobrým výsledkům. Má-li žák vyřešit nějaký problém, zorientovat se v nějaké situaci a zaujat stanovisko, resp. začít jednat a situaci vyřešit, potřebuje k tomu aplikovat všechny tři složky vzdělávání - znalosti, schopnosti a dovednosti. Ve výuce se zpravidla silně preferuje získávání znalostí, na úkor schopností a dovedností. Mlčky se předpokládá, že žák schopnosti a dovednosti má, nebo že ho "život" naučí. Každá z uvedených složek však obsahuje řadu klíčových pojmů, ale jen některé je potřeba použít při řešení daného úkolu. Např. metodou mapování lze pro každé "výukové" téma sestavit myšlenkovou mapu (strom) klíčových pojmů ze všech tří oblastí. Pro jednotlivá témata výuky by se postupně mapy propojovaly, doplňovaly a občas teprve hledaly. Na "styčných" oblastech rozsáhlých map vlastně leží průřezová témata. Tématický plán tedy lze tvořit i tímto způsobem.
Důsledek: Ve školách by bylo vhodné při sestavování tématických plánů hledat společná témata a systematicky plánovat jejich výuku. Právě zde lze "ušetřit" řadu hodin použitelných na další, např. průřezová témata.
Souhrn: Celosvětovým trendem ve vzdělávání je celoživotní učení. Nejlepší výsledky učení vykazuje interaktivní výuka s dotažením až do prezentace výsledků. ICT jsou vhodným prostředkem k interaktivní výuce. Rozhodující roli ve vzdělávání hraje a vždy bude hrát pedagog.Rostoucí množství a dostupnost informací poskytuje jak žákům tak i pedagogům příležitost začít se učit trochu jinak. Cílem je, aby nás informace nezahltily, ale aby nám pomáhaly.
Služby ICT ve škole Škola není uzavřený systém, který by si vystačil sám o sobě. Proto je nezbytné, aby všichni její zaměstnanci dokázali získat, vyhodnotit, zpracovat a případně odeslat potřebné informace včas a v dostatečné kvalitě. Současně plní škola také vzdělávací cíle, mezi nimiž je nemalou měrou zastoupeno zvyšování informační gramotnosti žáků. Předpokládat, že tento cíl splní učitel informatiky ve svém předmětu, je mylné. Práce s informacemi je základem drtivé většiny předmětů ve školách. V současné době je pro práci s informacemi nejvhodnějším nástrojem počítač ať již v podobě stolní pracovní stanice, notebook, ale i PDA (personal digital asistent). Vedení školy nemůže ani jednu z výše uvedených oblastí práce s informacemi podceňovat. Ba naopak, je vhodné, když se budou ve škole realizovat ve vzájemném souladu. Je vhodné si nejprve říci, které služby ICT poskytují a k čemu by se daly využít. Současně je třeba určit, kdo bude ve škole dlouhodobě tyto služby plánovat, koordinovat, realizovat a užívat.
Role ICT ve škole Cíl kapitoly Poskytnout informace o možném využití služeb ICT ve škole především z pohledu plnění věcných cílů, tedy toho, co má škola v rámci svéčinnosti plnit. Informace jsou rozděleny do těchto oblastí: postavení školy ve společnosti, formy vzdělávání s využitím ICT, dílčířešení realizace služeb ICT, přehled služeb ICT.
Základní pojmy vzdělávací proces výuka a učení (teaching a learning) infrastruktura internet a intranet WWW stránky systémová integrace informační systém
Dílčí témata ŠKOLA NENÍ IZOLOVANÁ SOUSTAVA Podobně jako pro jiné oblasti je i pro školu nejdůležitějším článkem, kolem kterého by se mělo vše točit, zákazník - tedy žák. Hlavním posláním školy je připravit žáka na další život, ať již to bude jeho další studium nebo praxe. Na množství žáků a spokojenosti s výsledky vzdělávání závisí, dalo by se říci téměř přímo úměrně, existence školy. Aby však škola plnila své vzdělávací cíle, je třeba k tomu připravit vhodné podmínky a v nich realizovat vzdělávací proces. Nelze však pouze plnit přání žáků, resp. jejich rodičů či vysokých škol nebo komerčních firem. Základní podmínky vzdělávání stanovuje školský zákon včetně všech právních dokumentů s ním souvisejících. Současně je třeba spolupracovat se zřizovatelem školy, resp. s obcí, v níž škola leží.
Všechny vlivy na školu můžeme rozdělit na tři skupiny: vstupní informace (představují základní kameny pro vzdělávání) informace o vzdělávání (představují jednak obsah vzdělávání a jednak procesy realizace vzdělávání) výstupní informace (představují výsledky vzdělávání)
Hodnocení úspěšnosti školy vychází nejen z "absolutních" výsledků vzdělávání, tedy zjednodušeně řečeno kolik je vyznamenaných absolventů posledního ročníku, ale také z přidané hodnoty, kterou žáci získají od svého vstupu na školu. Pochopitelně existují i další kriteria hodnocení školy, např. jaké je klima ve škole, jestli dostatečně informuje veřejnost apod. Stručně znázorňuje vlivy na školu následující schéma:
Všechny vlivy, resp. informace týkající se zajištění hlavní či vedlejší činnosti školy by měla škola nejen monitorovat, ale systematicky vyhledávat, zpracovávat a využívat k dalšímu rozvoji. Můžeme je nazvat "informace o vzdělávání" ve škole.
Důsledek: ICT by měly být využívány ve všech oblastech činností školy a to již ve fázi vstupu informací do školy, přes podporu realizace vzdělávání až po zpracování (analýzu) výstupních informací.
FORMY VZDĚLÁVÁNÍ S VYUŽITÍM ICT Již v dobách, kdy se ve školách objevily 8-bitové mikropočtače se opět objevily nekritické úvahy o tom, že počítač je konečně ten správný nástroj, který umožní žákům učit se samostatně bez pomoci učitele. Realisté však zůstali na zemi a hledali cesty, jak by mohl počítač jednak pomoci učiteli a jednak žákovi.
Propodporu vyučovánímůže učitel používat počítač jako zdroj informací (zpravidla z databází, tabulek, map, hypertextů, encyklopedií, ...), pomůcku při výkladu (zpravidla obrázky, schémata, dynamické animace, simulace, interaktivní mapy, ...), nástroj ke zjišťování zpětné vazby (testovací programy, doplňovačky, rébusy, ...).
Propodporu učenímůže žák (ale i učitel) používat počítač jako zdroj informací (www stránky, encyklopedie, slovníky, ...), elektronickou učebnici (web kurzy, výukové programy, elektronické příručky, webcasting, ...), "elektronického učitele" (e-learningové kurzy, ICR, elektronické konference,...).
Jsou-li informace vhodně uspořádány, může se pak člověk učit i sám, resp. prostřednictvím elektronické komunikace s tutorem (e-learningových kurzů) nebo s kolegy. Ať již se jedná o informace sloužící k podpoře výuky nebo k učení se, mluvíme o "informacích pro vzdělávání". Pedagogové na jednotlivých úrovních vzdělávání využívají obě formy využívání ICT různě. Na nižším stupni dominuje podpora výuky, čím jsou žáci starší a schopnější samostatného učení se, tím více jsou využívány formy e-learningu. Zjednodušeně můžeme formy využití ICT ve vzdělávání, resp. v učení znázornit takto:
Je na každém učiteli, jaký poměr mezi počítačem podporovanou výukou a e-learningem zvolí, kdy a jakým způsobem začně využívat ucelené elektronické výukové kurzy. Je na zvážení učitele, jestli se pustí i do tvorby takových výukových materiálů.
Důsledek: ICT mohou sloužit jak učiteli k podpoře výuky - k vyučování, tak i žákům k samostudiu - k učení se. Při plánování služeb ICT je třeba počítat s oběma variantami vzdělávání.
SLUŽBY ICT V každé škole se tedy pracuje jak s informacemi o vzdělávání, tak i pro vzdělávání. K jejich zpracování je třeba zajistit nejen včasný a rychlý přísun těchto informací, ale také jejich zpracování a následné využití. K zajištění všech etap práce s informacemi nestačí pouze počítač se základním programovým vybavením. Proto hovoříme o komplexu služeb ICT. Můžeme je zařadit do čtyř oblastí: výukové a informační elektronické zdroje (digitální obsah) přístup ke sdíleným zdrojům (připojení do internetu, případně jiných telekomunikačních sítí) kompetence pedagogických pracovníků v oblasti ICT (znalosti a dovednosti v oblasti využití ICT ve vzdělávání) infrastruktura (počítače a další periferní zařízení)
Při strategickém plánování rozvoje všech těchto oblastí musí mít ředitel na zřeteli dlouhodobé cíle školy, především v oblasti vzdělávání. Tomu musí podřídit rozvoj jednotlivých služeb. Proto je potřeba si nejprve stanovit a popsat všechny činnosti ve škole a k nim "realisticky" přiřadit jednotlivé služby ICT. To znamená říci si, jestli k realizaci té které činnosti je možné a hlavně vhodné použít některou ze služeb ICT. O tom způsobech tvorby ICT plánu pojednává následující kapitola.
Důsledek: Umožnit zaměstnancům a žákům používal počítače nestačí. Je třeba systematicky přemýšlet o tocích dat či příkazů a zpětné vazbě v souvislosti se vzdělávacími cíli školy a personálním (znalostním) či technologickém vybavení školy.
ŘEŠENÍ REALIZACE SLUŽEB ICT Ve školách se zpravidla zaváděly ICT ve vlnách podle aktuálních finančních podmínek. Na jednotlivých školách tak vznikla řada dílčích, navzájem nepropojených řešení. Typickým příkladem jsou evidenční systémy žáků, pedagogů, majetku, financí (účetnictví), klasifikace a výuky. Postupem času se jednotlivé systémy sjednocují, resp. jsou dodavateli software nabízeny jako moduly jednoho evidenčního systému. Opět jen někteří dodavatelé nabízí moduly pro vzdělávání a to ne ještě komplexní. Zpravidla se jedná o využití evidence žáků, pedagogů ke klasifikaci, nikoliv však k podpoře výuky či dokonce k elearningu. S rozvojem internetu se na školách začaly vytvářet školní WWW stránky. Na spoustě škol jsou však informace na nich uvedené neaktuální. Zpravidla je to dáno tím, že jsou vytvářeny samostatně bez
využití jedné databáze údajů. Informace jsou do školních webů nezřídka opisovány (kopírovány) a tím se stává tvorba rozsáhlejšího webu příliš pracná, čímž se neúměrně prodlužuje jeho aktualizace. S rozvojem e-learningu a dalších online výukových metod začaly někteří pedagogové tvořit vlastní elearningové kurzy. Na WWW stránkách škol se čím dál častěji objevují learning management systémy (LMS). Jejich propojení na klasifikaci, resp. vzdělávací programy škol jsou také ještě v plenkách. Jak vyřešit tuto roztříštěnost? Někdy není třeba chodit příliš daleko. Můžeme se poučit u komerčních subjektů (nebo i vysokých škol či jednotlivých fakult), možná několik z nich sídlí i ve vaší obci. Tyto firmy začaly jednotlivá dílčí řešení integrovat doinformačního systému. Celému tomuto procesu se říká systémová integrace. Systémová integrace důsledně vychází z cílů organizace (školy). Cílem systémové integrace je vytvoření a údržba informačního systému, který optimálně využívá HW, SW vybavení a znalostního potenciálu lidí k maximální podpoře vzdělávacích cílů školy. Informační systém podporuje všechny významné procesy ve škole , resp. všechna pracoviště školy. Systémovou integraci nelze provést ze dne na den, realizuje se v několika časových etapách a věcných úrovních. Úrovně systémové integrace znázorňuje následující schéma:
Z obrázku je jasně vidět, že se nejedná o pouhé technologické řešení, ale že jde o komplexní řešení vycházející z cílů školy, postavení školy v regionu, mapující konkrétní situaci ve škole (procesy, znalosti, schopnosti a dovednosti zaměstnanců).
Důsledek: Role jednotlivých služeb ICT se musí navzájem doplňovat a v souhrnu musí podporovat realizaci hlavní pokud možno i doplňkové činnosti školy. Proto je třeba velmi důkladně plánovat nasazení ICT.
Souhrn: Role ICT ve škole závisí na strategii školy. Hlavní tíže zodpovědnosti tedy leží na řediteli školy. Ten podle aktuální situace rozšiřuje nebo omezuje realizaci strategie v oblasti služeb ICT. Ředitel školy se neobejde bez odborných metodických informací z oblasti ICT, k tomu jmenuje koordinátora metodika v oblasti ICT. Komplexní řešení strategie v oblasti ICT je systémová integrace. Cílem systémové integrace by měl být školní vzdělávací a informační systém...
Role osob při plánování a realizaci plánu Cíl kapitoly Poskytnout informace o rolích jednotlivých osob ve škole při procesu integrace ICT do života školy. Kromězákladního rozdělení rolí budou uvedeny konkrétníčinnosti ředitele, koordinátora ICT, správce sítě, učitele informatiky.
Základní pojmy liniové, procesní a projektovéřízení správa sítě správce sítě koordinátor v oblasti ICT
Dílčí témata PROCES INTEGRACE SLUŽEB ICT Škola funguje jako celek, všichni její zaměstnanci se podílí na výsledcích vzdělávacího procesu. Ředitel zpravidla řídí školu po liniích předmětových komisí, resp. provozů. Každá linie má své věcné úkoly, přesný harmonogram činností. Jednotlivé linie mají své specifické cíle, náplň činnosti a jsou řízeny svým "vedoucím". Ti se zúčastňují porad vedení a taktické plány rozpracovávají do operačních úkolů a kontrolují jejich plnění. Škola však není manufaktura, v níž jsou strojově vykonávány přesně popsané a neměnné činnosti. Řada akcí vyžaduje zapojení nebo alespoň účast několika linií. Příkladem může být např. realizace
soutěže (školního turnaje, ...), školní akademie (besídky pro rodiče, ...), vzdělávacích projektů (projektové výuky, ...), ale také integrace ICT do života školy. Každá takováto akce vyžaduje jednak koordinaci dílčích aktivit (pevné cílené řízení) a hlavně spolupráci osob z různých linií nad rámec jejich základních povinností. Potom hovoříme o procesním nebo projektovém řízení. Na následujícím obrázku je schématicky znázorněn proces integrace ICT do života školy:
Z obrázku vyplývá, že se tohoto procesu v různých rolích účastní prakticky všechny skupiny zaměstnanců i koncoví uživatelé. Vlastně pro ně je celý proces realizován, neboť právě oni by z něj měli těžit nejvíce. Procesní řízení vyžaduje velkou dávku zodpovědnosti, trpělivosti a vyjednávání, protože proces jde napříč liniemi. Každý z účastníků je při realizaci procesu de facto řízen dvěma vedoucími - liniovým a procesním (u realizace projektu pak projektovým). Pokud nejsou zaměstnanci dostatečně zainteresováni na výsledcích své práce jak standardní, tak u procesu, rádi hrají "na schovku" - před procesem se schovávají za standardní práci a naopak. Proto je třeba, aby procesy byly řízeny za plného vědomí vedení s cílem naplnění společných cílů školy. Proces musí mít jasné ověřitelné konkrétní cíle, musí být realizován týmem lidí s přesně stanovenými kompetencemi, časovými a finančními mantinely.
Důsledek: Základem úspěchu procesu systémové integrace je výběr vhodných lidí do realizačního týmu. Je třeba si stále připomínat, že služby ICT slouží k dosažení vyšších, vzdělávacích cílů školy, pedagogů přesněji žáků.
PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ SLUŽEB ICT Procesu integrace ICT by se měli zúčastnit všichni pracovníci školy. Někteří budou v tomto procesu vystupovat aktivně, jiní budou tzv. spotřebiteli. Než začneme popisovat role nejdůležitějších osob tohoto procesu, popišme náznakem plánování ve škole. Škola má stanoveny své strategické cíle, které směřují k naplnění rámcového vzdělávacího programu (RVP). Ředitel školy se snaží přetavit své představy o "chodu" školy do školního vzdělávacího programu. Společně se svými nejbližšími spolupracovníky nejčastěji z vedení školy zpracovávají realizační taktický plán. Tyto plány vychází ze znalosti aktuálního stavu a částečně také z představ "tažných" kolegů jednotlivých předmětových komisí. Plány vlastně popisují procesy plnění cílů. Na nejnižší úrovni plánování pak vznikají operační plány, termínované sady úkolů. V oblasti služeb ICT je třeba plánovat nejen technologická zařízení (infrastrukturu), ale také elektronické výukové materiály (programové vybavení, data) a přístup k nim. Tento výběr by měl ovšem vycházet z obsahu výuky, což nejlépe ví pedagogové s vhodnými didaktickými a ICT kompetencemi. Odborné poradenství by měl ve škole zastávat ICT koordinátor, v některých případech učitel informatiky, zajištění provozuschopnosti technologií včetně bezproblémového přístupu k datům by měl mít na starosti správce sítě nebo externí firma. Jednotlivé činnosti v oblasti ICT plánování v souvislosti s naplňováním vzdělávacích cílů školy jsou na následujícím obrázku:
Důsledek: Hlavní role (nikoliv však veškeré) v procesu integrace služeb ICT hrají
ředitel, ICT koordinátor-metodik, správce sítě, učitel informatiky a výpočetní techniky.
ROLE ŘEDITELE ŠKOLY Role ředitele školy je dána školským zákonem č. 561/2004. Tyto role se přenáší pochopitelně i do oblasti ICT. Můžeme je shrnout do následujících bodů: 1. Role koncepční ředitel tvoří strategii rozvoje školy v oblasti vzdělávání, ředitel se spolupodílí na tvorbě strategie školy v oblasti ICT ředitel různými nástroji koordinuje realizaci strategií.
2. Role organizační ředitel zajišťuje materiální, finanční a personální podmínky pro provoz služeb ICT ve škole, ředitel zajišťuje realizaci výuky žáků i pedagogů v oblasti ICT, ředitel školy zajišťuje administrativní agendu školy s využitím ICT.
3. Role reprezentační ředitel reprezentuje školu na oficiálních (i neoficiálních) jednáních s partnery (dodavateli služeb ICT), ředitel prezentuje na různých veřejných vystoupeních roli ICT ve "vlastní" škole.
4. Role řídící ředitel vybírá vhodné spolupracovníky pro oblast ICT ředitel deleguje pravomoci a kontroluje realizaci ICT strategie v souladu se vzdělávacími cíli školy ředitel ovlivňuje míru využívání služeb ICT.
5. Role "vůdcovská" ředitel jde ostatním příkladem.
Pochopitelně nečiní všechny úkoly sám, ale měl jejich plnění vyhodnocovat nebo si nechat vyhodnocovat. Čím více budou do procesu integrace zapojeni kolegové, tím snadnější bude mít práci ředitel.
Důsledek: Nezastupitelná role ředitele je role řídící - ředitel školy je hlavně manažer. Minimálně by měl rozdělit činnosti v oblasti ICT mezi spolupracovníky. Pokud však nebude integrace ICT svázána se vzdělávací strategií školy, budou výsledky práce neadekvátní množství vynaložených finančních prostředků a ICT zpravidla nadělají více škody než užitku.
ROLE ICT KOORDINÁTORA - METODIKA V souvislosti s novým školským zákonem a vyhláškou o DVPP byl konečně stanoven post koordinátora v oblasti ICT a současně mu byly stanoveny kvalifikační předpoklady k výkonu této
funkce. Dle standardů MŠMT pro DVPP v oblasti koordinace ICT je můžeme shrnout do těchto oblastí: 1. Koordinace integrace služeb ICT do života školy (procesně) metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů, koordinovat užití ICT ve vzdělávání, doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků.
2. Koordinace dalšího rozvoje služeb ICT ve škole zpracovávat a realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem ICT plán školy, koordinovat nákupy a aktualizace software, koordinovat provoz informačního systému školy.
ICT koordinátor by měl hrát roji "školního" manažera systémové integrace, nikoliv jejího realizátora.
Důsledek: ICT koordinátor by měl být pedagogický pracovník, dobrý metodik výuky, absolvent školení pro ICT koordinátory. Role správce sítě nepatří do jeho náplně práce.
ROLE SPRÁVCE SÍTĚ Ve škole se dříve či později nahromadí nemalé množství techniky a programového vybavení. S tímto nárůstem techniky, ale také se zvyšujícími se znalostmi pedagogů, se zvyšuje také četnost využívání techniky a hlavně dat. O tato data je třeba se také starat. Tato péče, resp. správa hardware a software náleží stejně jako na úřadech, komerčních firmách a jiných organizacích správci sítě. Co všechno by mělo spadat do jeho práce? 1. Správa infrastruktury: oprava techniky, zajištění a koordinace nákupu techniky, plánování rozvoje infrastruktury ve škole, zajišťování konektivity do internetu.
2. Správa software: zajišťování instalací SW, zajišťování skladu (úložiště) dat, koordinace nákupu sw a dat.
3. Zajišťování plnění informační a bezpečnostní politiky školy: správa provozuschopnosti sítě, správa uživatelských kont uživatelů sítě, zajišťování správy a přístupu k datům.
Důsledek: Na správu sítě není třeba vysokoškolské vzdělání, zařazením ve škole to může být provozní pracovník. Případně může správu sítě zajistit externí subjekt.
ROLE UČITELE INFORMATIKY A VÝPOČETNÍ TECHNIKY Nezřídka se stává, že ředitel školy naloží na učitele informatiky "v rámci jeho aprobace" všechny starosti o výpočetní techniku a její rozvoj ve škole. Tento postup není správný , stačí si uvědomit, že učitel informatiky má stejné povinnosti jako každý jiný učitel: 1. Plní úkoly vyplývající ze zákona (a vyhlášek) připravuje se na výuku učí vzdělává se vede běžnou agendu učitele
2. Plní úkoly ředitele školy pomáhá žákům v soutěžích podílí se na doplňkové činnosti školy řídí se informační a bezpečnostní politikou školy
Samozřejmě, že díky svým znalostem v oboru (aprobaci) je vhodné, když učitel informatikyposkytuje odborné informacev oblastech, které učí: HW, SW, systém práce s dokumenty, tvorba WWW stránek (školy), ...
Rovněž je z pohledu didaktického vhodné, když se podílí na realizaci informačního systému školy. Nejen, že pak má přímo ve škole po ruce na ukázku výsledek "své" práce a může žákům popisovat systém, na jehož vývoji se podílel (třeba jen připomínkami), ale také získá řadu informací od (sub)dodavatelů z komerční sféry. Pokud by se učitel informatiky přesto chtěl či měl zabývat např. správou sítě či koordinací v oblasti ICT, je třeba ho za tyto práce nad rámec jeho pedagogických povinností zaplatit nad rámec běžného pedagogického platu..
Důsledek: Učitel informatiky je běžný učitel jako kterýkoliv jiný. Tak jako učitel tělocviku běžně neopravuje nářadí, tak ani učitel informatiky běžně neopravuje školní síť. Jeho povinností je především učit žáky.
Souhrn: Systémová integrace vyžaduje týmovou práci. Jak plánování, tak i následná realizace ICT plánu vyžaduje od ředitele řízení. Metodickou pomoc poskytuje ve škole (nejen řediteli) koordinátor v oblasti ICT. Odbornou pomoc a případné služby by měl ve škole zajišťovat správce sítě.Jako konzultant může ve škole působit učitel informatiky.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Plánování rozvoje služeb ICT Ve škole existuje řada plánů (organizační, učební, tematický, finanční, personální, DVPP, PO, BOZP, ...). Jak se mezi takovým množstvím plánů vyznat? Kam zařadit ICT plán školy? Mohou ICT pomoci při tvorbě plánů a následně pak i při jejich realizaci? Všechny plány můžeme rozdělit na 3 skupiny: strategické plány - vytyčují dlouhodobý směr vývoje školy, zpravidla na několik let, realizační plány - určují způsob realizace strategických cílů, někdy se jim říká taktické plány s časovým rozsahem jednoho roku, operační plány - rozpracovávají realizační plány do jednotlivých krátkodobých úkolů včetně jejich pravidelné kontroly a případné úpravy dalších realizačních kroků.
Náležitosti ICT plánu Cíl kapitoly Podrobněji přiblížit proces plánování, začlenění ICT plánu do systému plánůve škole a předložení oblastí, které je třeba v ICT plánu popsat ve fázích: popisu aktuálního stavu, návrhu cílového stavu, popisu procesu přechodu od aktuálního k cílovému stavu.
Základní pojmy konektivita LAN hardware a software ICT kompetence bezpečnostní politika školy informační politika školy
Dílčí témata KAM PATŘÍ ICT PLÁN? Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, ve škole existuje řada plánů. Podle časového horizontu, na který plánujeme věcné cíle je rozdělujeme na: dlouhodobé- s výhledem na 4 - 10 let, zpravidla se jedná o strategické plány, střednědobé- v horizontu 1 - 3 let, zpravidla se jedná o realizační plány popisující taktiku realizace dílčích strategií, krátkodobé- v horizontu týdnů až měsíců, zpravidla se jedná o operativu, tedy souhrn termínovaných úkolů s konkrétní osobní zodpovědností.
Jednotlivé "školní" plány můžeme rozčlenit podle tohoto dělení takto:
Pokud budeme chtít ve škole co nejefektivněji využívat ICT, měli bychom se snažit je "zapojit" téměř do všech oblastí života školy. Tedymaximalistickávarianta by počítala s tím, že ICT plán bude obsahovat všechny výše uvedené dílčí plány. Reálnější varianta je vyznačenažlutým pozadímjednotlivých položek. Minimalistická varianta rozsahu ICT plánu by zřejmě pokrývalapouze výuku.
Důsledek: ICT plán je vlastně průřezovým plánem, který se týká co největšího množství činností ve škole. V každé škole musí vycházet z personálních, materiálních a finančních podmínek, bude tedy v každé škole vypadat trochu jinak.
PROCES PLÁNOVÁNÍ Plánování je záměrná systematická sumarizace a kompletace myšlenek do souvislostí směřující k jejich reálnému uskutečnění.
Při plánování je třeba si položit několik základních otázek a k nalezení odpovědí na ně je vhodné provést tyto činnosti: Otázka
Odpověď vyžaduje
Kde jsme?
Analýzu výchozí situace
Kde chceme být?
Ujasnění si cílového stavu
Jak se tam dostaneme?
Volba vhodného způsobu a prostředků k dosažení cílového stavu
Jak poznáme, že se tam blížíme a že už tam jsme?
Průběžné hodnocení realizace a neustálá kontrola úrovně dosažení cílů
Výsledkem plánování jeplán, tedy „hmatatelný" výstup činnosti plánování. Zpravidla je to posloupnost (soubor) informací, a základě kterých lze realizovat plánované cíle. Plán by měl být reálný, komplexní a měl by obsahovat alternativní řešení. Na základě těchto skutečností se sestavujeplánovací proces: 1. 2. 3. 4.
Uvědomění si příležitostí. Stanovení konkrétních cílů. Výčet alternativních postupů, činností, úkolů směřujících k uskutečnění cílů. Výběr (doporučení) realizační cesty.
Důsledek: Čím je kvalitnější plán, tím snadnější bude řízení celé realizace včetně řešení nepředvídatelných situací, např. finančních, personálních apod.
PŘÍPRAVA TVORBY ICT PLÁNU Na základě předchozího textu můžeme popsat proces ICT plánování takto: Východiska: právní předpisy (školský zákon, nařízení vlády o DVPP, ...) usnesení vlády (402/2004, 792/2004) metodické pokyny (tzv. věcný standard služeb ICT)
Účel: Systematický přístup k rozvoji informačních a komunikačních služeb vzhledem ke vnějším a vnitřním podmínkám školy Cíle: popis aktuálního stavu služeb ICT vzhledem k obsahu výuky stanovení cílových požadavků dle vzdělávacího záměru školy popis procesů směrujících k naplňování cílů nastavení kontrolních mechanismů plnění ICT plánu
Výstupy v ICT plánu: identifikační údaje o škole infrastruktura školy (konektivita, LAN, vybavení učeben, kabinetů, knihovny,...) pracovní prostředí žáků a pedagogů (HW, SW, přístup k datům, bezpečnost, ...) ICT kompetence zaměstnanců (pedagogů i nepedagogů) informační a bezpečnostní politika školy
Činnosti: popis jednotlivých činností, směřujících k naplnění cílů časový harmonogram potřebné lidské a materiální zdroje
Důsledek: Při přípravě ICT plánu se vyplatí postupovat takto: ÚČEL ---> CÍLE ---> VÝSTUPY ---> ČINNOSTI
POPIS AKTUÁLNÍHO STAVU Abychom mohli kvalifikovaně zpracovat plán, je třeba znát aktuální stav. Z běžných činností, které se ve škole realizují, je potřeba vypsat jednotlivé ICT služby a ty potom seskupit do jednotlivých skupin ICT služeb:
Důsledek: Pro popis aktuálního stavu je vhodné popsat co nejvíce běžných činností ve škole a vypsat si všechny ICT služby, které se v dané činnosti používají. Jak to udělat bude popsáno v kapitole Tvorba ICT plánu.
POPIS CÍLOVÉHO STAVU Při popisu aktuálního stavu využívání ICT služeb je vhodné se současně zajímat o požadavky zaměstnanců na požadovaný cílový stav ICT služeb, např. v následující struktuře:
Důsledek: Jednotlivé požadavky na ICT služby je vhodné sdružovat v rámci celé školy. Metody práce najdete popsány v kapitole Tvorba ICT plánu.
POPIS PROCESU PŘECHODU OD AKTUÁLNÍHO K CÍLOVÉMU STAVU Popis přechodu od aktuálního k cílovému stavu je vlastně to nejdůležitější na celém plánování. Zde se objeví popis variant přechodu k cílovému stavu a výběr vlastní realizační cesty. Tuto část tedy bude mít každá škola jinak, protože realizační cestu si volí dle podmínek každá škola svoji. Na následujícím obrázku najdete alespoň stručný přehled oblastí, na které je dobré při plánování pamatovat:
Schéma popisuje oblasti, které je před volbou vlastní realizační cesty důkladně promyslet, pouze orientačně. Podrobnější, druhá úroveň uvedených oblastí, je na následujícím obrázku:
Důsledek: Popis realizační cesty, která by měla kromě vlastního řešení zahrnovat i alternativní řešení, které by mělo vycházet z analýzy rizik. Každá škola má jiné vstupní i cílové požadavky, tím pádem bude mít jiný přístup k volbě realizační cesty. Právě v tomto bodě se projeví schopnosti jednotlivých škol a šikovnější ředitelů dokáže realizovat smělejší záměry. Některé metody práce při hledání a sestavování realizační cesty najdete v kapitole Tvorba ICT plánu.
Souhrn: Náležitosti ICT plánu jsou dány. Požadavky na cílový stav si každá škola stanovuje sama podle aktuálního stavu technologických, personálních a finančních možností. Nutnou, nikoliv však postačující podmínkou úspěšného naplnění stanovených cílů je reálný plán procesu přechodu školy k cílovému stavu. Zde se ukazuje dovednost a šikovnost managementů jednotlivých škol.
Formy ICT plánu Cíl kapitoly Představit různé formy ICT plánů, které jsou zpracovány různými kancelářskými programy: textová forma, tabulková forma, databázová forma. Současněbudou naznačeny kladné, resp. záporné stránky těchto forem zpracování.
Základní pojmy textový dokument tabulkový dokument databázový dokument projektový dokument
Dílčí témata FORMY PLÁNŮ Forma plánů může být libovolná. Také přístupy ke tvorbě ICT plánu mohou být různé. Plán tedy může mít i různou vnitřní strukturu. Někdo bude mít plán rozčleněn podle fází realizace (aktuální stav, cílový stav, proces přechodu), jiný zase podle náležitostí (údaje o škole, infrastruktura školy, pracoviště pedagoga, žáka), někdo např. podle kvartálů (měsíců). Všechna uvedená řešení nakonec jistě budou obsahovat požadované náležitosti. Dalším společným prvkem všech uvedených přístupů je strukturovaný přístup. Celý plán je rozdělen na části, jejichž řešení bude popsáno v samostatné kapitole. Můžeme říci, že celý plán bude vždy vnitřněstrukturovaný dokument. Při volbě formy plánu je třeba mít také na paměti, že bude sloužit jako základní nástroj realizace. Podobně jako projektová dokumentace ke stavbě domu slouží stavitelům jako základní vodítko pro realizaci stavby, tak i ICT plán bude sloužit všem zaměstnancům k realizaci ICT strategie. Ve většině případů dochází při realizaci plánů k odchylkám od původního plánu, takže je třeba počítat s tím, že bude třeba do plánu zasahovat a provádět jeho korekce. Ve školách jsou rozšířeny kancelářské programy, proto se zaměříme na popis "kancelářských" forem plánů. Z tohoto hlediska jsou ICT plány realizovány jako: Textový dokuments členěním na jednotlivé kapitoly. Je vhodné využívat pro jeho tvorbu a následné úpravy např. harmonogramu styly odstavců. Tabulkový dokument, který zpravidla obsahuje jednotlivé části na samostatných listech sešitu. Databázový dokumentobsahuje jednotlivé části v samostatných tabulkách, které jsou propojeny relacemi.
Nejčastěji se vyskytuje ve školách textová forma, o něco méně častá je tabulková forma. Řada škol má ICT plán řešen jako kombinaci textové a tabulkové formy, přičemž v tabulkách jsou zpracovány statistické údaje (počty kusů, ekonomické ukazatele) a v textové potom popis procesů realizace. S databázovou podobou koketuje velmi málo škol, spíše se jedná o soustavu tabulek, z nichž jsou na základě SQL dotazů zobrazovány požadované údaje. V komerční sféře se velmi často plány zpracovávají ve formě různýchprojektových dokumentů. Protože tyto dokumenty obsahují několik úhlů pohledu na plán (věcný, časový, zdrojový, vazbový, ...), jsou reprezentovány zpravidla kombinací grafických schémat (hierarchické schéma, úsečkové diagramy, síťové grafy, ...), tabulek (matice činností, zdrojů, financí) a textových informací (identifikační, popisné údaje, logické rámce,...). Zpracování takových plánů vyžaduje větší zkušenosti a speciální software, např. Microsoft project.
Důsledek: Pro zpracování ICT plánu není stanovena předepsaná forma. Usnesení vlády a příslušné metodické pokyny stanovují pouze náležitosti ICT plánu.
POROVNÁNÍ FOREM PLÁNŮ Jak již bylo řečeno výše, každá z uvedených forem má své klady a zápory. Kdybychom byli přesní, nelze ani jednoznačně určit, jestli je nějaká skutečnost kladem nebo záporem. Je to totiž individuální záležitost tvůrce a realizátora plánu a závisí na úrovni jeho znalostí a dovedností s tou či onou formou plánu dále pracovat. Přesto jsme se pokusili jednotlivé formy popsat a naše zobecnění roztřídit do tabulky: Forma plánu
Klady
Zápory
textový dokument
jednoduché zpracování snadný tisk snadno čitelný
méně přehledný nevhodný pro analýzu a filtry „neumí" automatické rekalkulace při změnách
tabulkový dokument
jednoduše rozšiřitelný strukturovaný dokument „umí" automatické rekalkulace při změnách možnost třídění a filtrace (zobrazení podmnožin dat) relativně snadný přenos do databáze
obtížnější tisk menší lineární přehlednost
databáze
komplexní logická stavba dokumentu možnost libovolných dotazů, filtrů a pohledů možnost exportu dat na intra/internet
více znalostí a práce s jeho sestavením náročnější aktualizace ne každý ho umí použít potřeba zaškolení tvůrců i realizačního týmu
Důsledek: Škola si zvolí takovou formu ICT plánu, která jí nejlépe vyhovuje. Každá z uvedených forem má kladné a záporné stránky.
Souhrn: Forma ICT plánu není stanovena. Nejčastěji jsou ICT plány zpracovány jako textové a tabulkové dokumenty.Škola si volí takovou formu, která jí nelépe vyhovuje jak při sestavování tak při realizaci plánu.
Přístupy ke tvorbě ICT plánu Cíl kapitoly Popsat několik základních způsobů přístupu ke tvorbě ICT plánu: sběr a zpracování individuálních požadavků, kooperace předmětových komisí, řízené plánování vedením školy.
Základní pojmy Kooperace Týmová práce
Dílčí témata PŘEHLED ZÁKLADNÍCH PŘÍSTUPŮ KE TVORBĚ ICT PLÁNU ICT plán školy sestavují různě. Existují samozřejmě extrémní varianty řešení, kdy plán od svého stolu vytvoří jediná osoba nebo na druhé straně každý napíše svou představu a tyto jsou pak "softwarově" spojeny do jednoho dokumentu. Mnohem častější jsou tyto varianty: 1. Sběr a zpracování individuálních požadavků- zpravidla ICT koordinátor osloví kolegy, posbírá od nich požadavky na HW a SW a z nich sestaví plán 2. Kooperace předmětových komisí- na úrovni předmětových komisí je zpracována jak analýza aktuálního stavu, tak i požadavky na cílový stav, tyto podklady pak ICT koordinátor zapracuje do plánu 3.Řízené plánování vedením školy- systematický přístup od analýz vnitřních i vnějších vlivů, přes hierarchii činností po ICT plán. V celém procesu je zapojeno vedení školy. Opět nelze paušálně předepsat jeden přístup všem školám, tedy jinak řečeno říci, který je nejlepší a který nejhorší. V následujícím textu se pokusíme popsat jednotlivé přístupy.
Důsledek: Není vhodné ponechat tvorbu ICT plánu jednotlivci nebo pouze posbírat a sdružit souhrn požadavků. Plánování vyžaduje řízení a zapojení více osob. Výsledný plán totiž musí korespondovat se záměry školy.
SBĚR A ZPRACOVÁNÍ INDIVIDUÁLNÍCH POŽADAVKŮ Tento přístup je vhodný pro menší školy nebo pro školy, kde informační a komunikační služby hrají podpůrnou roli (např. mateřské školy, základní umělecké školy se zaměřením na klasické obory, apod.). Na těchto školách využívají služby ICT pouze někteří pedagogové, zpravidla na nich není
ustanoven ICT koordinátor. Jeho roli vykonává převážně ředitel nebo jeho zástupce. Přístup těchto škol lze popsat takto: 1. Sběr požadavků pedagogických pracovníků. Pedagogičtí pracovníci vznáší své požadavky na zajištění informačních a komunikačních služeb podobně jako u jiných didaktických pomůcek. 2. Sestavení ICT plánu. Ředitel nebo jeho zástupce požadavky seřadí do kategorií dle věcného obsahu a náležitostí standardu ICT. 3. Realizace. Ředitel školy stanoví priority a zahrne zajišťování těchto služeb do ročního, resp. operativních plánů školy. V průběhu roku jsou pak jednotlivé požadavky uspokojovány podle finančních možností školy. Někdy se stane, že se strategie a plánování omezí pouze na sběr požadavků a jejich příležitostné uspokojování. To pak již není plánování rozvoje v pravém slova smyslu, ale pouhé rozdělování financí.
Důsledek: Sběr požadavků pedagogických pracovníků by měl být završen alespoň sestavením jejich propojením na vzdělávací cíle a nástinem dalšího možného rozvoje. Plánováním rozvoje služeb ICT škola plánuje práci s informacemi.
KOOPERACE PŘEDMĚTOVÝCH KOMISÍ Existuje značné množství škol, v jejichž systému řízení mají silné postavení předmětové komise. Pokud jsou na těchto školách běžně využívány informační a komunikační služby jak k výuce, tak i v její přípravě, je na nich většinou některý z pedagogů pověřen výkonem funkce ICT koordinátora. V některých případech ji zastává zástupce ředitele. Níže popsaný přístup typický právě pro tyto školy a je třeba poznamenat, že je to většina škol. Jednotlivé realizační kroky jsou tyto: 1. Statistika vybavenosti školy. Školní ICT koordinátor - metodik připraví statistický přehled vybavení ICT ve škole a vyzve kolegy k doplnění věcných požadavků. 2. Věcná analýza potřeb a příležitostí. Na úrovni předmětových komisí jsou na základě potřeb výuky jednotlivých předmětů, resp. vzdělávacích oblastí sestaveny strukturované požadavky dle jednotlivých služeb ICT - pro každou předmětovou komisi zvlášť. 3. Sestavení ICT plánu školy.
Školní ICT koordinátor - metodik jednotlivé analýzy a požadavky sjednotí, prokonzultuje a "doladí" jejich věcný obsah se zástupci předmětových komisí a technologickou reálnost se správcem školní sítě, načež připraví pro ředitele ICT plán školy. 4. Tvorba ročního plánu školy. Ředitel školy určí dle strategie školy priority ICT strategie a zapracuje je do střednědobého ročního plánu školy. 5. Realizace. Ředitel školy stanovuje harmonogram realizace stanovených taktických cílů v krátkodobých operativních plánech školy podle finančních možností školy. Na většině škol je ředitel hlavním hybatelem rozvoje školy. Předložený ICT plán pak bere jako jeden ze základních dokumentů, podle kterého sestavuje taktické realizační roční plány školy a z nich pak následně krátkodobé operační plány. Je třeba se zmínit i o školách, na kterých se ICT plán školy stává nástrojem "moci" ICT koordinátora metodika (nebo správce sítě). Zpravidla je pak celý ICT plán sestaven bez nebo jen s minimální konzultací s jednotlivými pedagogy. Takový plán pak zpravidla obsahuje pouze statistický seznam vybavenosti "dnes a zítra" s finanční náročností jeho naplnění bez těsnější vazby na obsah výuky a zajišťování vzdělávacích cílů školy. ICT koordinátor - metodik de facto popisuje technologický rozvoj podle toho, co je schopen zvládnout. Ostatní kolegové a mnohdy i ředitel jsou stavěni do pasivní role vykonavatelů. Nezřídka je pak ve škole vybavována pouze učebna výpočetní techniky na úkor ostatních.
Důsledek: Předmětové komise mohou sehrát nejen v oblasti výuky, ale také v oblasti rozvoje služeb ICT ve škole velmi významnou pozitivní roli. O ICT se přitom nemusí starat přímo vedoucí komise. Minimálně jeden člen komise by měl alespoň monitorovat dění v elektronickém vzdělávání daného oboru a seznamovat s ním své kolegy.
ŘÍZENÉ PLÁNOVÁNÍ VEDENÍM ŠKOLY Především mezi základními a středními školami můžeme najít školy, které se snaží přímo těžit z rozvoje ICT. Vyhledávají novinky v této oblasti a snaží se je co nejdříve aplikovat ve škole. Vedení těchto škol se ve většině případů silně angažuje v rozvoji ICT. Ředitelé usilovně přemýšlí a aktivně vyhledávají situace, které by bylo možné vyřešit efektivněji pomocí ICT. Na škole pracují zpravidla ICT koordinátor i správce sítě a oba jsou systematicky "tlačeni" v tom dobrém smyslu slova ke koncepční práci směřující k informačnímu a vzdělávacímu systému školy. Níže popsaný přístup je tedy určen pro školy, kde informačním a komunikačním službám přikládají velmi významnou roli, případně jsou tyto služby součástí odborného studia (studijního oboru). Taková škola pak přistupuje k plánování i realizaci komplexněji a systematičtěji: 1. Analýza vnějšího prostředí školy. Ředitel školy za pomoci ICT koordinátora - metodika zpracuje analýzu vnějšího prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb (např. formou STEP analýzy). 2. Analýza vnitřního prostředí školy.
Pedagogové ve škole zpracují analýzu vnitřního prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb (např. formou SWOT analýzy). Výsledky obou analýz prokonzultuje ICT koordinátor se správcem sítě a navrhnou základní teze strategie rozvoje ICT. 3. Strategie v oblasti ICT Ředitel školy společně s dalšími členy vedení (jeho součástí je také ICT koordinátor) zpracují nebo aktualizují strategii školy v oblasti ICT tak, aby maximálně podporovala realizaci vzdělávacích cílů školy a řešila také informační politiku školy. 4. Logické rámce ICT plánu. ICT koordinátor - metodik rozpracuje ICT strategii v souladu s výsledky jednotlivých analýz do kostry ICT plánu školy, např. formou logických rámců. K jejich sestavení využívá ICT koordinátor zástupce jednotlivých vzdělávacích oblastí, čímž si připravuje základy "aplikačního" týmu, na jehož bedra pak spadne vlastní aplikace ICT strategie ve výuce. 5. Stanovení priorit. Ředitel školy pak na stanoví na základě finančních a organizačních možností školy společně s ICT koordinátorem priority realizace ICT strategie. 6. ICT plán školy ICT koordinátor - metodik zpracuje konečnou verzi ICT plánu školy. 7. Realizace. Vedení školy (zpravidla ICT koordinátor metodik) zapracovává dílčí úkoly harmonogramu realizace ICT plánu do krátkodobých operativních (měsíčních) plánů školy. Odborné věci řeší správce sítě s externími komerčními firmami, metodickou pomoc ICT koordinátor a vlastní aplikaci pak "táhne" aplikační tým s tím, že se postupně přidávají do realizace všichni pracovníci. Součástí realizace jsou také PR aktivity, především však vysvětlování nových forem výuky a práce s informacemi rodičovské veřejnosti. 8. Autoevaluace realizace ICT plánu ICT koordinátor metodik pravidelně monitoruje a vyhodnocuje realizaci ICT plánu a připravuje dílčí změny v plánu. Po vyhodnocení ročního ICT plánu aktualizuje ICT plán na další rok. Pokud dojde k zásadním změnám, navrhne vedení školy aktualizaci strategie. Většina kroků tohoto postupu bude popsána v následující kapitole Tvorba ICT plánu.
Důsledek: Tento podrobný postup vyžaduje dobré znalosti a schopnosti ICT koordinátora, správce sítě i ředitele školy - každého samozřejmě ve své oblasti práce (viz kapitola Role lidí). Dále vyžaduje pravidelnou systematickou práci metodickou, organizační a hlavně řídící a kontrolní. V žádném případě by však nemělo dojít k tomu, aby plánování či administrativa s tím spojená neměla navrch nad vlastní realizací. Vždy je třeba respektovat účelnost jednotlivých kroků.
Souhrn: Zpracovávat ICT plán školy lze různými způsoby, od individuální ekvilibristiky ICT koordinátora přes spolupráci zástupců jednotlivých předmětů až po systematickou týmovou práci v čele s ředitelem školy nebo jeho zástupcem. Nelze říci, že první nebo poslední přístup jsou nejlepší. Před volbou přístupu je třeba velmi dobře zvážit, který je pro aktuální podmínky školy reálný.
Tvorba ICT plánu Cíl kapitoly Podrobněji popsat: co nejobecnější postup tvorby ICT plánu, několik metod možné realizace jednotlivých kroků.
Základní pojmy analýza hierarchická struktura mind mapping matice síťový graf úsečkový graf
Dílčí témata
KOMPLEXNÍ POSTUP TVORBYICTPLÁNU V kapitolePřístupy ke tvorbě ICT plánubyly rámcově popsány nejčastější postupy škol ke tvorbě ICT plánu. Protože třetí postup je nejobsáhlejší a de facto obsahuje i první dvě varianty, budeme se dále věnovat jednotlivým realizačním krokům dle varianty Řízené plánování vedením školy. V následující tabulce je uveden stručný přehled činností, možných metod a výstupů z těchto činností: Krok
Činnost
Metoda
Výstup
Zodpovídá
1. Přehled činností ve škole
analýza
hierarchická struktura
vedení školy s ICT koordinátorem
2. Přehled služeb ICT
mind map
strukturovaný víceúrovňový výčet ICT služeb
ICT koordinátor se správcem sítě a učiteli informatiky
3. Průnik činností a služeb ICT
přiřazování
matice činností a služeb ICT koordinátor se zástupci "dnes a zítra" předmětových komisí
4. Finanční náročnost
přiřazování
matice činností a financí ICT koordinátor a ekonom "provoz a nákup"
5. Lidské zdroje
přiřazování
matice činností a lidí
6. Priority činností
osobní jednání
váhy (důležitost) činností vedení školy s ICT a pořadí jejich realizace koordinátorem
7. Harmonogram činností dle
plánování
síťový (úsečkový) diagram
ICT koordinátor s vedením školy
8. Dílčí úkoly
přiřazení
Gantův diagram s termíny a lidmi
ICT koordinátor s vedením školy
9. Zpracování ICT plánu
Syntéza
výsledný dokument
ICT koordinátor
vazeb
vedení školy s ICT koordinátorem
Tento postup není samozřejmě dogma a nemusí vyhovovat všem školám. Některé z vedených metod budou popsány v následujících odstavcích.
Důsledek: Tvorba ICT plánu není jen soupis aktuálního a požadovaného vybavení. Dodržení výše uvedeného postupu vyžaduje týmovou spolupráci řady lidí. Věcnou zodpovědnost má ICT koordinátor, řídící pak ředitel školy.
HIERARCHICKÁ STRUKTURA ČINNOSTÍ Jedná se vlastně o přípravnou fázi tvorby ICT plánu. Ten totiž musí vycházet z věcných činností ve škole. Je proto velmi důležité, aby byly velmi přesně popsány jednotlivé procesy ve škole a činnosti v nich obsažené. Nevíce informací o procesech a činnostech ve škole má ředitel nebo jeho zástupci.
Začneme-li u nejobecnějšího dělení činností do oblastí, patrně na všech školách přijdeme k těmto oblastem:
Tyto oblasti můžeme zpravidla rozdělit na jednotlivé dílčí činnosti. Využití ICT je založeno na přesné analýze činnosti, takže je vhodné pro tyto činnosti stanovit "pravidla realizace činnosti", např. takto:
Pokud zapíšeme názvy dílčích činností do skupin (oblastí) činností dle společných znaků, získáme hierarchickou strukturu činností. To má potom význam v přidělování ICT služeb, resp. ke stanovování využitelnosti ICT služeb buď pro jednotlivé činnosi, nebo pro celou skupinu činností.
Důsledek: Hierarchická struktura činností a popis jejich realizace má význam jednak v řízení a kontrole těchto činností, ale také pro plánování podpory ICT.
ANALÝZA ICT SLUŽEB V této části jde o kompletaci všech provozovaných služeb ve škole tak, aby bylo možné si udělat komplexní obrázek o jejich nasazení. Lze k tomu využít metodu mind mappingu a zpravidla se této
činnosti věnují kolegové z kabinetu informatiky v čele s ICT koordinátorem. Postup mapování je znázorněn na následujícím obrázku:
V prvním kroku se do hvězdicového diagramu zaznamenají napřeskáčku všechny možné služby, na které si účastníci mapování postupně vzpomínají, ve druhém pak dochází k jejich seskupování podle různých kritérií.
Důsledek: Strukturovaná víceúrovňová mapa služeb ICT pak umožňuje dělat dílčí souhrny po kategoriích (skupinách) služeb.
MATICE ČINNOSTÍ A ICT SLUŽEB Teprve v této fázi začíná první fáze plánování, kdy je třeba vzájemně propojit činnosti ve škole se službami ICT. Nejprve se popíše aktuální stav nasazení služeb v jednotlivých činnostech, potom se popíše (naplánuje) stav žádoucí. K přiřazování služeb ICT k jednotlivým činnostem lze použít tabulkový kalkulátor a výsledná matice může vypadat např. takto:
Postup je zřejmý z obrázku, černým písmenem A je označen aktuální stav, červeným písmenem A1 je označen požadovaný cílový stav.
Důsledek: Požadavky na cílový stav lze psát dosti "odvážně" s potřebným dlouhodobějším náhledem, protože tato matice není určena pro realizaci v jednom jediném roce.
LOGICKÉ RÁMCE PRO ICT PLÁN V této části budou teprve všechny požadavky rozpracovány do tezí, resp. projektové fiše. Tento materiál je vysoce strukturovaný a to jak vertikálně, tak horizontálně:
Smysl jednotlivých vertikálních a horizontálních souvislostí je popsán v textových "šipkách". Zájemci si mohou podrobnější informace najít na adrese http://www.logframe.cz/.
Důsledek: Logický rámec obsahuje kromě této základní tabulky souvislostí a kauzality také část informační a zdrojovou. Lze tedy v tomto stručném dokumentu velmi jasně popsat záměr ICT strategie včetně tabulky s požadovanými materiálními či personálními zdroji. Další kroky jsou popsány v první části této kapitoly a jedná se již o rozpracování tohoto záměru do konkrétních úkolů v daném termínu a s konkrétní personální zodpovědností.
Souhrn: Strategie ICT je podrobně rozpracována v ICT plánu. Čím kvalitnější je příprava realizace ICT plánu, tím snadnější je potom řízení jeho realizace. Nejen v armádě platí: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."
---------------------------------------------------------------------------------------------------(auto)evaluace Možná si myslíte, že jsme přeskočili jedno téma a udělali tak příliš velký krok, či spíše skok. Po plánování, resp. sestavení ICT plánu by měla následovat jeho realizace a až potom evaluace. Ano, máte pravdu. Pokud nebudeme nic realizovat, nemáme co vyhodnocovat. Realizace je však velmi rozsáhlé téma, kterému bude věnována jiná elektronická učebnice. Vraťme se tedy k evaluaci. Jakmile začneme realizovat jakýkoliv plán, je třeba okamžitě monitorovat jeho realizaci. Při klasických stavbách bývá touto funkcí pověřen stavební dozor. Ve škole existují dvě formy vyhodnocování realizace plánů: vnitřní, je prováděna v rámci běžné činnosti vlastními prostředky a má za cíl především průběžnou signalizaci plnění plánu, případně zjištění odchylek od realizace plánu, vnější, je prováděna externími organizacemi a slouží jako referenční hodnocení výsledků realizace vůči okolním subjektům (zřizovateli, jiným školám, standardům). Obě formy hodnocení realizace plánů přináší škole řadu velmi cenných námětů a škola by je měla vyhledávat, nikoliv se jim vyhýbat. Výsledky obou hodnocení je třeba analyzovat a přijmout příslušná opatření. Přitom nemusí jít pouze o nápravu negativních zjištění (slabých stránek, hrozeb), ale také v rozvoji zjištěných úspěchů a kladných (silných) stránek a využití nových příležitostí.
Evaluace by měla dávat odpovědi na otázky: Jak se nám daří plnit stanovené cíle? Jak poznám, že už jsem v cíli? Jaké jsou naše silné a slabé stránky? Jak účinná jsou nápravná opatření? Jak poznám, že se zlepšila kvalita výuky?
Evaluace Cíl kapitoly Stručněpopsat druhy kontrol ICT plánu, vysvětlit pojem evaluace a představit nástroje evaluace.
Základní pojmy zjišťování vyhodnocování testování evaluace
Dílčí témata DRUHY KONTROL REALIZACE ICT PLÁNU Plány jsou od toho, abychom podle nich řízeně postupovali k naplňování vytýčených cílů. Současně by však plán měl obsahovat i alternativní cesty realizace úkolů. Kdy však máme přestoupit na tyto alternativy? Jak poznáme, že původně zvolená cesta přestává být tou nejlepší? Jedině pravidelnou kontrolou realizace ICT plánu a to hned od začátku celého realizačního procesu. Kontroly ICT plánu můžeme rozdělit na: Formální- zjišťujeme, jestli ICT plán obsahuje všechny náležitosti předepsané pokyny, má odpovídající formu, má odpovídající (vhodný) design.
Procesní- zjišťujeme, jestli byla při tvorbě ICT plánu provedena analýza aktuálního stavu, jestli jsou cílové požadavky v souladu se strategickým plánem školy, jestli existuje harmonogram činností se zodpovědností konkrétních osob, jestli existují alternativy realizace.
Věcná- zjišťujeme, jestli je ICT plán reálný (plní se), je komplexní (zasahuje-li do všech požadovaných oblastí života školy), přináší zkvalitnění práce žáka (učitele, managementu), zjednodušuje (usnadňuje) práci
Důsledek: Ve škole (ale nejen tam) je vhodné provádět všechny druhy kontrol. Formální kontrolou předejdeme zbytečným nepříjemnostem při aplikaci předpisů a nařízení. Procesní kontrolou můžeme odhalit případné chyby v plánování, přičemž realizace může být bezchybná. Věcnou kontrolou prověříme správnost použitých metod realizace ICT strategie.
EVALUACE, FORMY A NÁSTROJE Evaluaceznamená zjišťování a vyhodnocování dat charakterizujících realizovaný proces a jeho výsledky. Zjišťováníznamená pozorování a sběr kontrolních dat. Vyhodnocováníznamená porovnávání, posuzování zjištěných údajů vzhledem ke zvoleným kritériím. Hlavním cílem evaluace je zjištění aktuálního stavu vůči nějaké normě, standardu, všeobecně uznávaným pravidlům. Vlastní hodnocení by mělo poskytnout odpověď zejména na tři otázky: 1. 2. 3.
Jak se daří organizaci plnit stanovené cíle? V čem a jak moc dochází k odchylkám? Jaké je postavení organizace vůči podobným institucím?
K nalezení odpovědí můžeme použít hned několik nástrojů evaluace: pozorování hospitace rozbor dokumentace rozhovor testování dotazník anketa workshop
a řada dalších.
Důsledek: Kriteria a četnost, natož pak závěry evaluace neovlivníme, ale měli bychom se z nich poučit (ať je hodnocení kladné nebo záporné). Evaluaci zpravidla provádí ČŠI, zřídka zřizovatel, výjimečně MŠMT, náhodně, ale občas dost důrazně rodiče.
TÉMATICKÁ INSPEKCE ČŠI Česká školní inspekce (ČŠI) provádí jak klasickou kontrolu (nejčastěji míry souladu použitých finančních prostředků s pravidly dotace), tak tématické inspekce. Popíšeme tématické inspekce se zaměřením na využívání ICT ve výuce, které byly realizovány v posledních dvou letech. Cíl inspekce: provést sondu ve vybraných základních školách a zjistit, jak jsou ve výuce využívány prostředky informačních a komunikačních technologií (dále ICT). získat informace o stavu standardu ICT služeb shromáždit údaje, které by umožnily odpovědět alespoň na dvě otázky: K čemu školy ICT využívají v rámci vyučování? Jak často školy ICT využívají v rámci vyučování?
Rozsah a cílová skupina: základní a střední školy, 5., 7., 9. ročník, neinformatické předměty.
Metody: dotazníkové šetření - dotazníky pro učitele a žáky hospitace ve vyučovacích hodinách analýza dokumentace (ICT plán školy, rozvrh odborných učeben, hospitační záznamy ředitele nebo jeho zástupců, třídní knihy) rozhovory s řediteli škol, učiteli a s žáky přímé pozorování prostor, vybavení a činností spojených s ICT službami
Závěry: Česká školní inspekce proto doporučuje (závěry z roku 2005): MŠMT a zřizovatelům podporovat školy ve vybavování novými prostředky ICT a ve zlepšování stávajícího vybavení MŠMT začleňovat do systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků vzdělávací kurzy a semináře zaměřené na ovládání prostředků ICT a jejich využívání ve výuce ředitelům škol umožňovat pedagogickým pracovníkům další vzdělávání v této oblasti, vyžadovat a kontrolovat využívání prostředků ICT ve výuce
Důsledek: ČŠI je organizace, která má evaluaci v náplni své práce. Ať se vám zdají inspektoři jakýkoli, jejich hodnocení může škole jen pomoci. Je třeba se umět poučit jak z chyb, tak z úspěchů.
Souhrn: Škola se bez vnější evaluace a porovnání s ostatními školami neobejde. Na základě jedné evaluace (inspekce) nelze poznat všechno, proto je třeba provádět ještě vnitřní autoevaluaci.
Autoevaluace
Cíl kapitoly Vyložit význam autoevaluace školy jako velmi důležitého nástrojeřízení školy. Předložit postup a kriteria autoevaluace v oblasti ICT.
Základní pojmy autoevaluace objektivní kriteria hodnocení subjektivní kriteria hodnocení
Dílčí témata CÍLE AUTOEVALUACE Autoevaluaceje proces, při kterém škola systematicky získává a vyhodnocuje data o sobě a o vlastní činnosti. Hlavním cílem autoevaluace je zlepšení kvality pedagogické práce, ale i její atraktivity. Autoevaluaci můžeme aplikovat na: celkové podmínky vzdělávání ve škole procesy probíhající při výuce (v našem případě proces integrace ICT) výsledky vzdělávání (toto je nejčastější případ) na řízení
Výsledkem autoevaluace je sada dat, která by nám měla poskytnout informace o trendech vývoje. Záleží ještě na kritériích autoevaluace, tedy co vůči čemu budeme porovnávat. Vlastní hodnocení by mělo přinést odpovědi alespoň na následující otázky: Jak se nám daří plnit stanovené cíle? Jaké jsou naše silné a slabé stránky? Jak účinná jsou přijímaná opatření?
Důsledek: Autoevaluace je permanentní proces sledování života ve škole a jeho hodnocení zevnitř. Poskytuje řadu informací o plnění školou stanovených cílů. Je tedy prvním měřítkem práce zaměstnanců a umožňuje velmi rychlou nápravu případných odchylek od plánu.
POSTUP AUTOEVALUACE
Protože autoevaluace poskytuje velmi důležitou zpětnou vazbu pro školu, je třeba velmi důkladně zvážit, co a jak se bude hodnotit. S tím však souvisí řada dílčích činností. Alespoň stručně si je přibližme: 1. Vymezení předmětu evaluace, aneb CO chceme zjišťovat... V případě evaluace úspěšnosti integrace ICT to může být např. využívání ICT v jednotlivých hodinách, v přípravě výuky, apod. 2. Stanovení metod aneb JAK budeme zjišťovat... V našem případě to může být např. množství používaných počítačů, četnost využívání jednotlivých druhů sw, porovnávání výsledků výuky, apod. 3. Stanovení kritérií pro hodnocení aneb VZHLEDEM k čemu to budeme hodnotit... Ve výše uvedeném příkladě metod např. vzhledem k průměru ve státě, vzhledem ke stavu v předchozím roce, vzhledem ke třídě bez ICT, apod. 4. Výběr nebo vypracování evaluačního nástroje aneb JAK, ČÍM to konkrétně provedeme... V případě kvantifikovaných zjištění lze použít dotazníkový sběr dat a k vyhodnocení funkcionality tabulkového kalkulátoru. 5. Vlastní zjišťování aneb JAK MOTIVOVAT zaměstnance a žáky, aby vám někdo něco řekl... V případě pedagogů jim lze slíbit výsledky sběru dat, metodickou pomoc při jejich aplikaci, příp. i finanční pobídky za kvylitnější zpracování 6. Vlastní vyhodnocování aneb ANALÝZY, DISKUSE, ROZBOR sebraných dat... Zpravidla se bude jednat o dvojí druh vyhodnocení - porovnání hodnot vůči "standardům" nebo porovnání vůči minulým výsledkům (zjištění trendu). 7. Závěry a opatření ke zlepšení aneb: jak využít silné stránky k uskutečnění příležitostí překonání slabé stránky využitím příležitostí využití silné stránky k odvrácení hrozeb
minimalizace slabé stránky vyhnutím se ohrožení
Tato část je vlastně završením celé autoevaluace (a lze říci i vnější evaluace) - nastavení (úprava) uvedených dílčích strategií podle sebraných dat.
Důsledek: Vynechání kteréhokoliv bodu postupu autoevaluace zpravidla přinese nekompletní závěrečná doporučení a projeví se nalezením stejných nedostatků při dalším zjišťování.
KRITERIA AUTOEVALUACE Kriterií lze vymyslet celou řadu. Je třeba si uvědomit, jestli jsou kriteria subjektivní, tedy hodnocení značně závisí na hodnotiteli, nebo objektivní, čili hodnocení je založeno na porovnávání vůči standardu, nebo nějakým neměnným hodnotám (alespoň po dobu zjištování, např. jednoho roku). Podleobjektivních kriterií(plnění cílů) můžeme hodnotit např.: Zlepšila se úroveň znalostí žáků? každý učitel má stanovena kriteria známkování...
Je výuka efektivnější? vyhodnocení, zda naučíme s pomocí ICT více učiva (více podrobností) za stejný čas..
Zvýšilo se zapojení žáků do mimoškolních činností s využitím ICT? stačí porovnání počtu účastníků akcí s údaji z minulých let...
Snížila (zprůhlednila, zjednodušila) se administrativa školy? zjištění počtu dotazníků s opakujícími se údaji ... měl by klesat
Plní škola ICT standard? porovnání vybavenosti, proškolenosti s údaji uvedenými ve standardu ...
Jaký je trend vůči evropským ICT parametrům? porovnání vybavenosti školy s údaji uvedenými v mezinárodních zjištěních...
Zvýšily se příjmy školy z doplňkové činnosti? porovnání ekonomických ukazatelů akcí ICT vůči minulým letům...
Podlesubjektivních kriteriíje vyhodnocování mnohem složitější. Nejen, že data nelze jednoduše sbírat, ale také jejich analýza je velmi obtížná. Zpravidla neexistuje jednoznačné či jediné správné řešení, vůči kterému se výsledky porovnávají. Proto je třeba si nejprve stanovit nějaká "osobní" dílčí úrovně sledovaného jevu (právě v tom je ta subjektivita) a tím tak převést věcnou analýzu na statistickou (matematickou) analýzu sebraných dat. Protože však subjektivní úrovně jsou pro každého
jiné (pro někoho je to přísné, pro jiného příliš volné hodnocení), proto se spíše jedná o sledování trendu. Subjektivně se zpravidla hodnotí: Zlepšila se snadnost učení a vzdělávání? obyčejně se snadnost učení převání na měření času, za který se učivo žáci naučí s ICT...
Je řízení školy efektivnější? zjišťování efektivity se převádí na zjišťování rychlosti šíření pokynů a jejich plnění ať již uvnitř školy, tak i vůči zaměstnavateli....
Jsou žáci (pedagogové) ve škole spokojenější? "měření" spokojenosti se převádí na statistické zjišťování pořadí oblíbenosti metod výuky používaných jednotlivými učiteli...
Zvýšil se kredit školy na veřejnosti? "hodnotu" kreditu školy na veřejnosti a tedy jeho kvantifikaci lze provést nepřímo např. pomocí sledování úspěšnosti absolventů, četnosti "stížností" na výuku, četnosti účasti školy na realizaci akcí pro veřejnost, pravidelné rozesílání a vyhodnocování dotazníků rodičům, apod.
Důsledek: Kriteria a četnost hodnocení, včetně analýzy a závěrů provádí škola sama. Je vhodné držet stále stejnou metodiku hodnocení, abychom nalezli trendy vývoje.
Souhrn: Autoevaluace by se měla stát standardním procesem ve všech školách. Umožňuje vedení školy připravit si vlastní kontrolní mechanismy většiny činností. Na základě pravidelně sbíraných a vyhodnocovaných dat lze předejít řadě rizikových situací a ve většině případů i zápornému hodnocení při vnější evaluaci školy.
