Úvod do strategie návrhu ekologických výrobků Ivan Szendiuch, Brno University of Technology, Faculty of Electrical Engineering and Communication, Department of Microelectronics, CZ- 602 00 Brno, Udolni 53 e-mail:
[email protected],
[email protected] Životní prostředí se v posledních desetiletích značně změnilo. Zdroje pitné vody se zhoršily, v zemědělských produktech se objevují dusičnany a další nežádoucí látky, stále častěji se setkáváme s negativními vlivy ovzduší na lidský organizmus a ve výrobcích se objevují toxické materiály. Každý výrobek má určitý vliv na životní prostředí, ať už při své výrobě, při jeho užívání či při likvidaci. Proto se ukazuje stále významnější myšlenka zavádění managementu životního prostředí s výstupem vedoucím ke sledování a kontrole výrobků. Snahou je zdokonalit materiálové složení výrobků promítající se do jejich designu, a tak omezit jejich negativní dopad na životní prostředí v průběhu celého jejich životního cyklu. K této skutečnosti se váže legislativa na celém světě, v EU pak v podobě některých směrnic a zákonů, jež bude nutné respektovat jak z hlediska jednotlivých členských států, tak z hlediska firem. Firmy musí pochopit, proč jsou otázky životního prostředí důležité, a musí lépe reagovat na požadavky, které klade nejen legislativa, ale také obchod, soukromí zákazníci, trh a další zájmové skupiny včetně široké veřejnosti. Promyšlený a aktivní přístup k ekologické konstrukci výrobků může navíc vést k mnoha tvůrčích změnám, novým nápadům a tím také k lidskému pokroku.
Ekologie a elektrotechnický sektor Elektronický průmysl je významnou součástí světové ekonomiky a je dnes prakticky zúčastněn ve všech odvětvích průmyslu a hospodářství. Nejenom velké podniky (OEM), ale i malé a střední podniky (SME, CM) v tomto sektoru hrají značnou roli týkající se procesu změn a inovace výrobků. Pokrok a dosahované úspěchy v tomto sektoru ale přináší celou řadu nových skutečností týkajících se používání nových materiálů a technologií, což vzbuzuje i jisté obavy týkající se vlivů na životní prostředí. Například zařízení používaná v domácnostech a kancelářích spotřebují více než 25% celkové spotřeby elektrické energie a osvětlení domácností se podílí na spotřebě energie v bytovém sektoru jen 17%, přičemž značná část této energie se spotřebuje na topení. Navíc rychlý vývoj, inovace a dostupnost elektroniky je úzce spojená s typickým chováním spotřební společnosti často nakupovat nové výrobky a zbavovat se starých. Když se ocitne nějaký elektronický výrobek ve slevě, lze předpokládat, že byl vyroben ze surovin a součástek pocházejících z různých částí světa, které s velkou pravděpodobností svět již několikrát procestovaly. Složitost elektrických a elektronických přístrojů znamená, že obsahují celou řadu materiálů, z nichž některé jsou pro elektroniku velmi specifické a některé také nebezpečné lidem i životnímu prostředí. Toto všechno jsou důvody, proč by měl elektronický průmysl sehrát zásadní roli v otázkách ochrany životního prostředí. Zaměřme se nyní na to, jak může být elektronický průmysl životnímu prostředí prospěšný. V důsledku jeho rozšířenosti se podílí významným způsobem na vývoji životního prostředí a může pozitivně přispět k jeho dalšímu vývoji. Jako příklad lze uvést proces miniaturizace, která vede k nižší spotřebě materiálů a většímu objemu informací soustředěných v menším objemu hmoty (výrobku) To podporuje vytváření globálních databází prostřednictvím internetu, což rozšiřuje možnost vzdělávání, a tím se naskýtá prostor pro nové příležitosti a
spolupráci mnoha jedinců po celém světě, s daleko vyšší výkonností díky automatizaci procesů a zařízení. Pro pochopení všech souvislostí je nutné si uvědomit, co vše vlastně „životní prostředí“ znamená.
Životní prostředí Z diskuzí o ohrožení životního prostředí vychází obvykle jako nejožehavější problém globální oteplování. Naléhavých otázek je však mnohem více, např. vyčerpání zdrojů surovin či vysoká spotřeba vody. Spotřeba vody není zásadní problém v mnoha evropských zemích, ale v mnoha regionech, kde se vyrábějí elektronické součástky, je otázkou klíčovou. Znečištění vody toxickými látkami a vysušování vodních ploch tento problém značně komplikují a zhoršují celkový stav životního prostředí. Některé regiony navíc nadměrně zatěžují výfukové plyny, jež jsou příčinou fotochemického smogu, jenž provází kyselé deště a další šíření toxických látek. Hluk, zápach a záření patří mezi další problémy. Všechny tyto negativní aspekty souvisí s životním cyklem každého výrobku, jenž působí na životní prostředí, často i několikanásobně. Konkrétní výrobek se může podílet na životním prostředí v jednotlivých fázích celkového životního cyklu, které sestávají z řady dílčích kroků jimiž jsou: -
získání surovin, výroba součástek, montáž sestav, distribuce a prodej, používání výrobku, opravy a modernizace, někdy opětovné použití, likvidace (nebo recyklace materiálů) použitého, již nepotřebného výrobku.
Nicméně vztah mezi dodavateli a zákazníky, spotřebiteli a případně těmi, kdo výrobek opravují, modernizují a recyklují znamená, že jednotlivé podniky mají ať už přímý či nepřímý vliv a také odpovědnost za působení výrobku na životní prostředí během celého životního cyklu.
Ekologické produkty mají větší naději na úspěch Ekologická uvědomělost souvisí s tvůrčím přístupem a inovací. Dodržovaní legislativy je samozřejmě přínosné, ale žádá si značný stupeň byrokracie a přináší minimální výhody. Proto by tedy rozpoznání ekonomických přínosů spojených se strategií ekologických produktů mělo být prvním krokem na cestě k aktivnějšímu přístupu k ochraně životního prostředí. Ekologická uvědomělost zároveň souvisí s vytvořením dobrého image značky na trhu. Mnoho významných výrobců finálních výrobků (OEM) již zvažuje při výběru dodavatelů jejich ekologické aspekty. Spotřebitelům, kteří chápou potřebu ochrany životního prostředí a někdy si také uvědomují, že ekologické výrobky jsou výkonnější, se „zelená prodává lépe“. Celá řada ekologických značení slouží k tomu, aby spotřebitele informovala o ekologických vlastnostech výrobků. Kromě toho, že tyto výrobky jsou v mnoha případech výkonnější, jsou také bezpečnější pro spotřebitele, spolehlivější a často i kvalitnější. Častou námitkou bývá, že strategie podpory životního prostředí je pro firmy nákladná, ale cílem je, tak jako v případě zavádění systému jakosti, dosáhnout naopak snížení nákladů. Například nižší spotřeba
materiálů a nižší ztráty během výroby, výroba s nižší spotřebou energie jsou pro výrobce výhodné, nemluvě o snížení vnitřního rizika a motivaci zaměstnanců. Strategie uplatňování ekologického návrhu navíc souvisí s vývojem a modernizací výrobků a zvýšením jejich výkonnosti. V neposlední řadě potom ekologický návrh představuje aktivní přístup k dodržování legislativy. Obchodní případ: Inovace nabíječky Britská společnost Better Energy Systems (BES) je dobrým příkladem toho, jak prosazovat ekologický přístup společně s inovačním konceptem výrobků. BES se řadí mezi přední výrobce přenosných produktů využívajících energii z obnovitelných zdrojů: „Naším cílem je co nejefektivnějšími cestou vyvíjet a distribuovat ekologické produkty v rámci globální ekonomiky. […] Snažíme se informovat spotřebitele o funkčnosti a výnosnosti ekodesignových produktů.“ Navzdory často užívanému argumentu, že „zákazníci si nežádají ekologické produkty“, se BES řídí strategií informovat spotřebitele o ekologických vlastnostech svého prvního produktu, solární nabíječky pro mobilní zařízení. Návrh této nabíječky spojuje estetickou přitažlivost s ekologickými vlastnostmi a byl oceněn cenou Macworld Best of Show Award 2005. Během fáze návrhu tohoto výrobku byla posouzena jeho spotřeba a toxicita za účelem optimalizace jeho ekologického výkonu. Z tohoto obchodního případu vyplývá především skutečnost, že ekologické produkty mohou být esteticky přitažlivé a zároveň vytvářet jedinečný image značky.
Jak ekologická uvědomělost celosvětově stoupá, soukromí zákazníci se stávají jedním z hlavních motivů pro prosazování ekologické strategie výrobků. S jistými regionálními rozdíly je prevence znečištění životního prostředí chápána jako úkol zcela zásadní. Proto mnoho spotřebitelů dokáže ocenit ekologickou šetrnost výrobků. V mnoha zemích existuje celá řada ekologických značek pro různé typy výrobků. Na konci roku 2002 mělo zhruba 10 000 výrobků celoevropské či regionální ekologické značení nebo EU „Květinu“. V Německu v roce 2004 asi 83% spotřebitelů uvedlo, že znají značku Modrý anděl. Z toho 49% uvedlo, že tato značka hraje roli při nákupu výrobku. Ekologické značení není důležité pouze pro soukromé zákazníky, ale hraje roli i ve velké části veřejných zakázek, kde ekologické vlastnosti výrobků mají svůj rozhodující význam. Cena, funkčnost a obsluha mají zásadní vliv na rozhodnutí k nákupu, nicméně přívlastek ekologický může být dalším důvodem, proč daný produkt koupit. Na otázku, jestli jsou ochotni zaplatit více za ekologicky šetrný výrobek, uvedlo 10% německých spotřebitelů „určitě ano“, dalších 53% by bylo ochotno zaplatit více, podle studie Německé federální agentury pro životní prostředí. To neznamená, že ekologické výrobky musejí být nutně dražší. Ve skutečnosti často bývají levnější, hlavně když vezmeme v potaz náklady na jejich životní cyklus. Na počátku přistoupení ke strategii ekologického návrhu stojí zvážení výrobních nákladů. Jaká část výrobních nákladů souvisí se surovinami, pomocným zařízením, spotřebou vody a energie? Není jednoduché určit tato čísla přesně v rámci celého dodavatelského řetězce, ale například u výrobců desek s plošnými spoji souvisí 20-40% celkových výrobních nákladů se surovinami a spotřebou energie. Minimalizací objemu materiálu použitého na jeden výrobek se sníží náklady a zároveň se zvýší jeho ekologická šetrnost. Omezení množství a škály výrobních
chemikálií vede k nižší potřebě interní logistiky. Vyřazení nebezpečných materiálů z výroby může snížit manipulační náklady, menší rozměry výrobků souvisí se nižší spotřebou obalových materiálů a použití recyklovaných materiálů může být levnější. Jednoduchá kompletace výrobků sníží náklady na montáž a usnadňuje demontáž k opětovnému použití, opravě či recyklaci. Průmyslové zákazníky mohou motivovat také různé strategie firem v oblasti ekologického návrhu, především pak mezinárodní podniky s vlastní politikou životního prostředí, což může mít zásadní vliv na své dodavatele. Přinejmenším mohou požadovat, aby dodavatelé do jisté míry jednali podle zásad managementu životního prostředí. Poměrně často bývá žádána specifikace materiálního složení dodávaných výrobků, ať už detailní seznam použitých látek nebo popis materiálu. Označení ekologický dodavatel může sehrát významnou roli při výběru dodavatele. Další obchodní výhodou ekologických výrobků je změna komplexního pohledu na výrobek. Návrh výrobků s ohledem na ekologické aspekty může vést k novému, vysoce inovačnímu pojetí. Ekologická analýza výrobků vede k lepšímu porozumění složení součástek a funkcí a zároveň vztahů v rámci dodavatelského řetězce. Dobré řízení dodavatelského řetězce je nezbytným předpokladem pro vysokou kvalitu výrobku. Obchodní případ: TWINflex
®
Již před několika lety společnost Würth Elektronik, německý výrobce desek s plošnými spoji (PCB), začala zvažovat nové pojetí výroby, které by splňovalo požadavky na recyklaci. Společnost Würth vyvinula desky s plošnými spoji pomocí technologie MicroVia, která využívá ® desku z tenké fólie. Díky své pružnosti je systém TWINflex vhodný pro ohebné, poloohebné a vícevrstvé desky s vysokou hustotou záznamu. Fóliová deska se připevní na homogenní ® plastový nebo kovový podklad. Koncept TWINflex odděluje mechanické a elektrické funkce desek s plošnými spoji. Použití nebezpečných látek během výroby lze výrazně omezit díky odlišným výrobním procesům. Při likvidaci použitého výrobku lze také snadno oddělit základní materiál a spoje, které obsahují vyšší koncentraci vzácných kovů a olovnaté pájky. Vzhledem k tomu, že výrobce hradí budoucí náklady spojené s recyklací, tento přístup pomáhá minimalizovat náklady spojené s manipulací použitým výrobkem a maximalizovat množství znovu nabytých materiálů.
Význam a poslání fáze návrhu výrobku Tradiční přístup k ochraně životního prostředí spočívá v prevenci znečištění prostředí nebo v hospodaření s odpadem, ale tyto činnosti se zaměřují pouze na to, jak se vyhnout nebo minimalizovat případné negativní dopady na životní prostředí, ale nepřikládají význam jejich předcházení ekologickým návrhem výrobků. Použijeme-li lékařskou metaforu, tento tradiční přístup se snaží zmírnit příznaky nemoci, ale neřeší její příčinu. Ekologický návrh se zaměřuje na fáze předcházející vlastní výrobě: proces vývoje výrobků. Tato filozofie tedy spočívá v “navržení výrobku tak, aby se minimalizoval negativní dopad na životní prostředí výrobku i výrobního procesu”. Ačkoli návrh samotný je z pohledu prostředí “neškodný” proces, závisí na něm většina ekologických působností daného výrobku. Jakmile je základní návrh výrobku dokončen a je rozhodnuto o výrobních technologiích, zbývají
již pouze minimální možnosti, jak ovlivnit výkonnost výrobku, jak minimalizovat emise spojené s výrobním procesem a jak všeobecně omezit působení na okolí. Navíc i ty nejmodernější technologie recyklace musí řešit to, co bylo rozhodnuto v průběhu návrhu výrobku. Celkem 80% celkového dopadu výrobku na životní prostředí se určí v průběhu fáze jeho návrhu. S náklady na životní cyklus výrobku je to stejné. Proto je nesmírně důležité zvážit ekologické a ekonomické stránky hned na počátku, jako neodmyslitelnou část návrhu výrobku. Definice: Ecodesign Ekodesign spočívá v začlenění ekologických aspektů do fáze návrhu s ohledem a s dopadem na celý životní cyklus výrobku od získání surovin až po konečnou likvidaci výrobku. Slabika “eko” odkazuje jak na ekonomičnost tak ekologičnost výrobku.
Ekologický návrh a legislativa Dodržování zákonů je nezbytné a je to také významný motiv ekologických snah. Nicméně legislativa by neměla být jediným důvodem ekologických aktivit, protože nevede k inovačním strategiím. V posledních letech Evropská Unie podnikla několik legislativních aktivit v oblasti životního prostředí a ovlivnila tak zejména elektrický a elektronický průmysl. Mezi nejvýznamnější směrnice a usnesení týkající se oblasti životního prostředí patří: § Integrovaná výrobková politika (IPP – Integrated Product Policy) §
Směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek (RoHS - Restriction of the use of certain Hazardous Substances Directive)
§
Směrnice k odpadním elektrickým a elektrotechnickým zařízením – OEEZ (WEEE - Waste Electrical and Electronic Equipment Directive)
§
Směrnice o ekologickém návrhu elektrických spotřebičů (EuP – Eco-Design of Energy-using Products Directive)
Zatímco IPP je rámcovou politikou, která vymezuje prostor a filosofii legislativě v oblasti ochrany životního prostředí vztahující se k výrobkům na úrovni EU, uvedené směrnice definují konkrétní požadavky na podnikový sektor. V tabulce 1 je přehled rozsahu, hlavní náplně a významu těchto tří směrnic pro malé a střední podniky v elektrickém a elektronickém sektoru. Tabulka 1 – Přehled legislativy EU: EuP, OEEZ, OPNL EuP OEEZ (WEEE) Optimalizace celého životního cyklu výrobku Posouzení dopadů na životní prostředí ve všech fázích životního cyklu
Cíl Zlepšení hospodaření s použitými výrobky v oblasti elektroniky Implementace rozšířené zodpovědnosti výrobce
OPNL (RoHS) Omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (olovo, rtuť, kadmium, chróm-VI, polybromované bifenyly – PBB, polybromované bifenylétery – PBDE)
EuP Obecně: § produkty s vysokým objemem prodeje souvisí se značným dopadem na životní prostředí a v této oblasti je značný prostor ke zlepšení Skupiny produktů, kterých se týkají prováděcí opatření:
OEEZ (WEEE)
OPNL (RoHS)
Rozsah / Skupiny produktů § Velké i malé přístroje pro domácnost
§
Velké i malé přístroje pro domácnost
§
Informační technologie a telekomunikační přístroje
§
Informační technologie a telekomunikační přístroje
§
Spotřebitelská zařízení
§
Spotřebitelská zařízení
§
Osvětlovací zařízení
§
Osvětlovací zařízení
§
Elektrické a elektronické nástroje (kromě velkých stabilních průmyslových strojů)
§
Elektrické a elektronické nástroje (kromě velkých stabilních průmyslových strojů)
§
vytápěcí zařízení a zařízení na ohřev vody
§
elektromotory
§
§
§
Hračky a vybavení pro sport a volný čas
Hračky a vybavení pro sport a volný čas
osvětlení domácností a terciárního sektoru
§
Lékařské přístroje
§
Automatické dávkovače
§
domácí spotřebiče
§
§
Nástroje pro monitoring a řízení
kancelářská zařízení
§
spotřební elektronika
§
systémy HVAC (vytápění a vzduchotechnika)
§
Automatické dávkovače
(V současné existuje výjimka pro: lékařské přístroje, nástroje pro monitoring a řízení, viz. OEEZ)
Status a termíny Směrnice 2002/96/EC z 27. ledna 2003 Publikována v Úředním věstníku EU 13. února 2003
Směrnice 2002/95/EC z 27. ledna 2003 Rozhodnutí Komise 2004/249/EC z 11. března 2004
Členské státy EU transponují OEEZ (WEEE) do 13. srpna 2005 (duben 2005: tento termín většina členských států nesplní)
Členské státy EU transponují OEEZ (WEEE) do 13. srpna 2005 (duben 2005: tento termín většina členských států nesplní) Omezení nabudou platnosti 1.července 2006
Vytvoření ekologického profilu výrobku může být požadováno prováděcími předpisy
Logistika výběru použitých výrobků bude stanovena do srpna 2005 (v některých zemích odložena) Recyklační kvóty mají být splněny do konce roku 2006 Požadavky “Distributor” nebo “výrobce” jsou povinování řídit se požadavky pro dodavatele (součástek)
Systém řízení návrhu nebo odpovídající environmentální
Tříděný sběr z domácností ≥ 4 kg na obyvatele a rok (na zem)
Rámcová směrnice přijatá Radou a Evropským parlamentem v dubnu 2005 Na základě EuP budou přijaty specifické směrnice pro jednotlivé skupiny produktů Za jistých podmínek mohou být jako alternativy přijaty dobrovolné dohody v různými průmyslovými odvětvími
Evropská Komise provádí revizi výjimek
Omezení látek uvedených ve směrnici RoHS-6 ve všech výrobcích uvedených na trh po 30. červnu 2006 (možné výjimky)
management Značení CE vyžaduje soulad s EuP Obecné (“zlepšení”) a specifické (“limitní hodnoty/ hraniční hodnoty”) požadavky budou definovány dalšími směrnicemi (prováděcími předpisy)
Specifické kvóty obnovy/ recyklace/ opětovného použití v jednotlivých kategoriích výrobků Výrobci financují recyklaci Výrobci musí nabídnout odpovídající řešení výběru použitých výrobků pro B2B zákazníky (firmy) Výrobci jsou povinování firmám, které recyklují jejich výrobky, odevzdat všechny relevantní informace pro správnou recyklaci
EuP Směrnice EuP realizuje politiku IPP Návrh produktů musí být vylepšen s ohledem na celý životní cyklus výrobku
OEEZ (WEEE) Význam ekodesignu Konstrukce výrobků by neměla znemožňovat demontáž, obnovu a opětovné použití (priorita se klade na opětovné použití a recyklaci “elektrošrotu”, jeho součástek a materiálů) Výrobky by měly být navrženy tak, aby bylo možné snad demontovat důležité součástky (desky s plošnými spoji, baterie, bromované ohnivzdorné prostředky obsahující plasty,...)
OPNL (RoHS) Nutná znalost materiálů obsažených ve výrobku, alespoň látek uvedených v RoHS-6 Potřeba komunikace v rámci dodavatelského řetězce s ohledem na dodržení právních předpisů Omezení/ eliminace nebezpečných látek
Výrobce musí zaplatit za recyklaci, takže recyklovatelnost se stává ekonomickou otázkou
Kromě těchto tří směrnic existuje několik dalších směrnic či předpisů vztahujících se k ekologickému návrhu výrobků. Jsou to např.: Směrnice o vypršení životnosti vozidel (ELV) omezuje použití určitých materiálů ve vozidlech, avšak pro olovo v elektronice vozidel je v současné době udělena vyjímka. Cílem směrnice ELV je zvýšit míru opětovného použití a obnovy až na 85% z průměrné váhy vozidla za rok do roku 2006, a až 95% do roku 2015. Tato směrnice je v platnosti již po několik let, ještě před směrnicemi OEEZ a OPNL. Automobilový průmysl na tyto směrnice zareagoval vytvořením
rozsáhlého Mezinárodního systému materiálových dat (IMDS), který se stal také srovnávacím testem pro elektroniku a elektrický sektor jako celek. Existují tři další směrnice vztahující se k výrobkům, které mohou být chápány jako původní vzory pro další směrnice odvíjející se ze Směrnice o ekodesignu výrobků energetických spotřebičů (EuP): §
Směrnice Evropské komise pro požadavky na energetickou účinnost předřadníků pro zářivkové osvětlení (2000/55/EC)
§
Směrnice Evropské komise pro požadavky na energetickou účinnost elektrických chladniček, mrazniček a jejich kombinací v domácnosti (96/57/EC)
§
Směrnice Evropské komise pro požadavky na výkonnost nových kotlů na tekuté či plynné palivo (92/42/EEC)
Nová rámcová pravidla Evropské unie pro chemikálie se právě vytváří pod názvem REACH (Registrace, vyhodnocení a autorizace chemikálií). Podle tohoto návrhu podniky, které vyrábějí či dovážejí více než jednu tunu chemických látek za rok, se budou muset zaregistrovat do centrální databáze. Tato pravidla se nepřímo dotknou elektrického a elektronického průmyslu jako hlavního uživatele chemikálií.
Prolínání EMS s ekologickým návrhem Podle evropského Environmentálního manažerského a auditového schématu (EMAS) nebo dle ISO 14001 se manažerské systémy pro životní prostředí tradičně zaměřují na pravidla čistější výroby, nicméně prolínají se také s ekologickým návrhem. Tyto systémy jsou tudíž vhodným počátečním bodem k tomu, abychom aplikovali i ekologický návrh výrobků. Abychom byli schopni průběžně poměřovat výkonnost podniků z pohledu životního prostředí, musíme stanovit nějaký typ „výrobní jednotky”, jež bude sledovat klíčové parametry. Takovýmito klíčovými parametry mohou být energie nebo spotřeba vody, spotřeba určitých chemikálií nebo produkce (rizikového) odpadu, jako například: §
metr čtvereční plochy PCB (odpovídající klíčový parametr pro výrobce PCB)
§
metr čtvereční plochy křemíku nebo metr čtvereční plochy křemíku na vrstvu masky nebo velikost či objem pouzder atd.
§
součástka (např. výrobce pasivních komponent)
§
výrobek (produkt OEM apod.)
Na takových klíčových parametrech můžeme postavit srovnávací testy výrobku. Abychom jakýkoliv výrobek vylepšili, musíme stanovit v rámci manažerského systému životního prostředí cíle, což je většinou první krok k vylepšení výrobku a k aplikaci ekologického návrhu. Součástí cíle by mělo být rovněž stanovení a vyčíslení ekonomického přínosu, tedy úspor, které nové řešení přinese.
Obchodní případ: Heidenhain-Microprint (Germany) Výrobce PCB Heidenhain-Microprint (HMP) zavedl projekt „evidence toku nákladů”. Je založen na identifikaci finálních environmentálních nákladů, přičemž analyzuje náklady na odpad a s tím spojené náklady na nakládání s odpadem a čištění odpadních vod, zpracovatelské náklady a zajištění zpracovatelských chemikálií během čištění. Spojením těchto nákladů kupříkladu s procesy, které produkují odpad, je možné identifikovat problematické části procesu přímo na místě výroby, jejímž zlepšením dosáhneme značných environmentálních i ekonomických užitků. Díky této metodě HMP podstatně ušetřila na nákladech.
Strategie, nástroje a metodologie pro ekodesign Zcela prvním krokem k ekologickému návrhu je vnímavý a zkoumavý přístup. Pokud vezmete v úvahu základní rysy vašeho výrobku a máte rámcovou představu o problematice životního prostředí z pohledu elektroniky, budete schopni přibližně odhadnout významné aspekty související s vaším výrobkem ve vztahu k životnímu prostředí, na které byste měli zaměřit strategii ekologického návrhu. Klíčové otázky obyčejně jsou následující: §
Jaký je hlavní záměr nebo použití vašeho výrobku?
§
Jaké jsou nejpravděpodobnější oblasti využití?
§
Jaká je zamýšlená a obvyklá délka životnosti?
§
Kdo je uživatel? Business-to-business (B2B) nebo business-to-consumer (B2C)?
§
Jaká je velikost výrobku?
Takovéto otázky byste měli být schopni zodpovědět, pokud máte představu o svém výrobku, ale jak koncipovat a jak využít odpovědi? Uvedeme si zde několik příkladů: §
Má výrobek životnost několika let, bude zapnutý několik hodin denně nebo dokonce 24 hodin? Pokud ano, spotřeba energie a výkonnost během uživatelské fáze bude jistě hlavním bodem k zamyšlení. Vyšší energetická účinnost snadno vynahradí další spotřebu energie během výrobních procesů (např. efektivnější komponenty, „inteligentnější” komponenty, úspora podpůrné energie během použití atd.).
§
Pokud je výrobek malý a zamýšlený pro koncového spotřebitele, je pravděpodobné, že skončí v městském odpadu (navzdory normám OEEZ). Důsledkem bude, že drahé materiály nebudou znovu použity a nebezpečné látky nebudou likvidovány. Ekologický návrh by měl být zaměřen na minimalizaci obsahu „nešetrných“ materiálů, a také rizikových materiálů, které vyžadují další náklady a úsilí na zpracování.
§
Pokud je výrobek velký, jako např. elektrické vybavení pro domácnost, nebo se prodává obchodním klientům, existuje větší možnost, že výrobek bude znovu používán a recyklován. Jeho design by tudíž měl vzít v úvahu snadnou opravu, demontáž a recyklaci.
Příklad monitorování životního cyklu výrobku: osobní počítač Monitorování celého životního cyklu výrobku, čili „od kolébky do hrobu”, pomáhá k tomu, aby se stanovily správné priority pro optimalizaci designu. V případě osobních počítačů vyžaduje výroba včetně nákupu a přepravy surovin zhruba 535 kWh prvotní energie. Průměrná doba životnosti počítače může být 4 roky a během této doby průměrné vzorce užívání vykazují přibližnou spotřebu primární energie 1600 kWh. Při současném stavu recyklačních technologií se dá znovu využít větší část materiálů. Tím, že nahradíme primární materiály recyklovanými, můžeme ušetřit přibližně 70 kWh. Srovnání těchto tří ukazatelů nás dovede k závěru, že vylepšené recyklování (viz současná směrnice OEEZ) je důležité, ale ještě důležitější je vylepšení výrobních procesů. Nicméně, prioritou je uživatelská fáze, neboť při ní se spotřebovává energie. Je tedy na jedné straně důležité naučit spotřebitele používat výrobek efektivně, a na straně druhé zvýšit výkonnost během užívání díky hardwarovým a softwarovým prvkům.
Aplikace ekologického návrhu souvisí, tak jako v případě jakosti, s osobní odpovědností. Ve firmě nemusí být žádný samostatný „ekodesigner“, neboť tato oblast vyžaduje interdisciplinární spolupráci. Na ekologickém návrhu výrobku se ve firmě podílí celá řada oddělení, jako: §
Nákupní oddělení je zodpovědné za výběr dodavatele a zdrojových komponent, které mohou obsahovat méně nebezpečných látek.
§
Marketing může využít strategie „zelená se prodává lépe” a zveřejnit „zelené” úspěchy podniku.
§
Výzkum a vývoj by mohl využít environmentální požadavky jako tvůrčí program k vytvoření inovací a nalezení potenciálních rezerv pro vylepšení výkonu.
§
Pokud „tradiční” návrhář výrobků nebo vývojový tým již využívá interdisciplinární spolupráce, environmentální hledisko je tedy jen dalším kritériem zahrnutým v jejich každodenní práci.
§
Životní prostředí, zdraví a bezpečnost (EHS) se svými expertizami problémů spojených s životním prostředím může podat jasné návrhy ze strany ekologů.
§
Management jakosti se zaměřuje na to, aby výrobky byly lepší, a dá se skloubit s ekologickým návrhem. Mějte na paměti: Ekodesign je nedílná součást designu výrobku a nemůže existovat jako samostatná činnost.
Existuje „kuchařka” pro ekologický návrh výrobku? Bohužel ne, neboť tato oblast úzce souvisí také s tvořivostí a inovací. Nicméně technická směrnice ISO/TR 14062:2002 podává vodítka pro integraci ekologického návrhu do procesu vývoje výrobku. Tabulka 2 shrnuje fáze návrhového procesu a stručné pokyny pro jeho uskutečňování (převzato z ISO/TR 14062).
Tabulka 2 – Proces vývoje výrobku a s ním související aktivity ekologického návrhu Fáze Aktivity ekologického návrhu (1) Plánování
§ § § § § §
(2) Koncepce
(3) Detailní návrh
(4) Testování/ Prototyp
§ § § § § § § § § §
(5) Uvedení na § trh §
(6) Zhodnocení výrobku
§ § § § §
Objasnit: jaká je náplň výrobku? Jaké jsou priority (ekonomické, technologické, ekologické) tohoto výrobku? Jedná se o úplně nový výrobek nebo o jeho vylepšení (když se plánuje vylepšení, jeho původní řada může fungovat jako vhodný srovnávací test) Jaká je celková a environmentální strategie podniku? Současný stav: na jakých ekodesignových aktivitách můžete stavět? – využijte prolínání s environmentálními manažerskými systémy Uvažte obchodní prostředí: potřeby zákazníka/trhu, legislativu, plánované ekoznačky, mezery na trhu, výrobky konkurence,… Zakomponujte aspekty ekodesignu do návrhu přesného popisu (pevná a flexibilní kritéria) Ověřte proveditelnost (technickou, finanční) Využijte směrnic, seznamů důležitých bodů apod., abyste vylepšili přesný popis Komunikujte se svým řetězcem dodavatelů Použijte nástroje ekodesignu a k němu se vztahující databáze Najděte alternativy k problematickým materiálům Vytvořte scénáře pro životní cyklus kvůli lepšímu porozumění výrobku Vytvořte návrh pro sestavení a rozebrání Srovnávací test s předchozí řadou výrobku Je dosaženo cílů? Informujte o environmentální dokonalosti vašeho výrobku (specifika skupiny zákazníků) Informujte o dalších souvisejících charakteristikách: kvalita, náklady na životní cyklus, atd. Zvyšujte uvědomnělost zákazníků Vyhodnoťte úspěch výrobku (které argumenty zákazníka přesvědčily?) Objevte další možnosti pro zlepšení příští řady výrobků Které inovace budou následovat (interní a na trhu)? Co dělá konkurence?
Základním nástrojem pro ekologický návrh je sestavení seznamu stěžejních bodů. Ryto vypovídají, na co se zaměřit a co udělat, pomáhají ujasnit si některé environmentální aspekty – a neopomenout ty důležité. Opakovaná kontrola je pak obyčejně také zdrojem informací pro vylepšování. Obsáhlý seznam otázek s příslušnými informacemi ze zázemí můžete najít např. v knize „Praktický rádce elektrického a elektronického ekodesignu“ od autorů J. Rodrigo a F.Castells (Electrical and Electronic Practical Eco-design Guide, (2002)). Některé otázky tvořící seznam stěžejních bodů mohou působit velmi jednoduše, ale jsou užitečné z pohledu návaznosti na základní prvky ekologicky šetrných výrobků. Jsou to např.: §
Má váš výrobek systém vedoucí k úspoře energie?
§
Motivujete zákazníka, aby zkrátil nadbytečnou dobu pohotovostního režimu?
§
Máte prostředky k úspoře energie u současných výrobků a dají se snadno používat?
Schopnost nalézt řešení pro ekologický návrh či inovaci nespočívá pouze v odpovědi ano či ne, ale v tom, jak odpovědi „ne” příště změnit v „ano”. Ostatní otázky, jako např. ty, které se týkají obsahu materiálu vašeho výrobku, pomáhají uvědomit si, kolik toho opravdu víte o svém výrobku. Vědět víc o svém výrobku je základem pro kvalitu a díky výzkumu můžete nalézt a uplatnit vylepšení výrobku. Deklarace materiálů se poslední dobou stává běžným požadavkem. Existují různé úrovně deklarace materiálů, od seznamů nedoporučovaných materiálů, známých také pod názvem „black lists“, po podrobné čili stoprocentní popisy. Všechny elektrické a elektronické společnosti, které zásobují OEM, musí, nebo budou muset tyto popisy zpracovat. Avšak díky zákazníkům, jejichž požadavky na popis materiálů vyžadují udržování a doplňování jejich databází, je možné plně využít potenciál těchto zdrojů informací především pro malé a střední podnikatele. Modernější strategie využívá tyto informace o materiálech jako základ pro ekologický návrh a tím dosahuje pozoruhodného součinného efektu. Základní strategií ekologického návrhu je zavést klasifikaci Soupisu látek (BOS), (odvozeném ze Soupisu materiálů (BOM)), na základě vhodných environmentálních ukazatelů. Takovými ukazateli mohou být např. spotřeba primární energie na nákup surovin, údaje o životním cyklu materiálů (např. „ekoukazatel 99“ vyhodnocuje konečné environmentální dopady jako jednotný výsledek), nebo ukazatele toxicity. Podle toho, jakého cíle chcete dosáhnout při vylepšení v procesu ekologického návrhu (čili jaký environmentální aspekt je pro vás nejdůležitější), se výrobek dá vylepšit s ohledem na tento příslušný ukazatel. Zatímco popisy materiálů srovnávají pouze jejich váhu, monitorovací environmentální ukazatel nabízí možnost je srovnávat podle jejich potenciálních dopadů na životní prostředí. V důsledku toho, a to je mnohem důležitější než zjišťovat jak využívat ukazatele, je možné výrobek posuzovat z jiného úhlu pohledu, a navíc není nutné za účelem zjištění dopadu na životní prostředí monitorovat celý jeho životní cyklus. Nicméně, je velmi obtížné s pomocí jediného ukazatele pokrýt všechny environmentální aspekty, a nahradit tak monitorování celého životního cyklu výrobku. Příklad nástroje ekodesignu: Fraunhoferův IZM EE ukazatel potenciální toxicity (TPI) Cílem TPI je vyhodnotit a porovnat toxicitu materiálů. Jejich hodnocení je založeno na snadno přístupných informacích ze Seznamu údajů o bezpečnosti materiálů (MSDS) a legislativy Evropské unie: R-phrases, povolené koncentrace škodlivin na pracovišti (v němčině „MAK“) a klasifikace znečištění vod („WGK“, podle německého práva) Tyto tři právní klasifikace mají jednotný společný index specifik materiálů od nuly (čili žádný rizikový potenciál) po stovku (čili nejvyšší rizikový potenciál) na jeden miligram látky. Díky těmto hodnotám specifik materiálů a Soupisu látek je možné klasifikovat materiály a analyzovat jejich problematická místa a takto zjistit komponenty, které by měly být přednostně vylepšeny nebo nahrazeny. Kalkulačka na vypočítání TPI je dostupná zdarma a můžete si ji stáhnout na adrese: http://www.pb.izm.fhg.de/ee/070_services/75_toolbox/index.html .
Odlišný přístup, který mapuje vztahy mezi fázemi životního cyklu, environmentálními aspekty a jinými záležitostmi jako obchodní a zákaznické požadavky, nabízí matice MET, na jejímž vzniku se podílel H. Brezet a kol. Ve své podstatě je to pouze tabulka s
produkčními fázemi životního cyklu a dodávkou materiálů nebo komponent, finálního zpracování výrobku, distribuce zákazníkům, využití výrobku a vypršení jeho životnosti. Každá fáze, tj. cyklus materiálu (M), spotřeba energie (E), a toxické zplodiny (T), je vyhodnocena. Jakmile jsou tímto způsobem vyhodnoceny environmentální aspekty alternativních možností v procesu návrhu výrobku, je třeba srovnat tyto výsledky s ostatními základními parametry včetně obchodních a zákaznických výhod, společenských, technických a finančních aspektů a pod.
Nutnost začít s ekologickým návrhem Jako podnět pro optimalizaci a nový design výrobků může posloužit filozofie šesti RE: Filozofie šesti RE (The 6 RE Philosophy, Reference: UNEP Guide to LCM) 1.
Znovu promyslete (re-think) návrh výrobku a jeho funkce, především jak ho využít efektivněji.
2.
Snižte (re-duce) spotřebu energie a materiálů během životního cyklu výrobku.
3.
Nahraďte (re-place) škodlivé látky látkami méně zatěžujícími životní prostředí.
4.
Recyklujte (re-cycle). Vybírejte materiály, které se dají recyklovat, a vytvořte výrobek, který se dá snadno rozebrat na recyklaci.
5. 6.
Znovu použijte (re-use). Navrhněte výrobek tak, aby se jeho části daly znovu použít při výrobě. Opravujte (re-pair). Vytvořte takový výrobek, aby se dal snadno opravit a nemusel být nahrazen novým.
První strategie ekologického návrhu může vypadat následujícím způsobem: Jak začít s ekodesignem 1. 2.
Prozkoumejte současný stav: co si žádá trh, co zákazník, a co už jste pro to udělali? Seznamte se současnými environmentálními problémy: v čem může váš výrobek uplatnit relevantní aspekty životního prostředí? Udržujte kontakt se sítí EcoDesignARC.
3. 4.
Stanovte a rozvíjejte své cíle. Kontaktujte příslušná oddělení a řetězec dodavatelů, prozkoumejte možnosti srovnávacích testů. Udržujte kontakt se sítí EcoDesignARC.
5.
Vybírejte odpovídající nástroje, seznamy důležitých bodů a směrnice, spojte ekologické argumenty s argumenty na náklady.
6.
Analyzujte váš výrobek a snadno objevíte potenciál na jeho vylepšení. Nezapomínejte, že ekologický návrh - ecodesign se týká zlepšení výrobků.
Informujte o svých vylepšeních – ukažte, jak jste zdatní.