ÚVOD DO PSYCHOLOGIE Cíle Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: • definovat psychologii, • vysvˇetlit, k cˇ emu je psychologie užiteˇcná, • objasnit, kdy a za jakých okolností psychologie vznikla, • charakterizovat hlavní psychologické pˇrístupy ke studiu chování a mysli, • popsat, cˇ ím se zabývají hlavní psychologické obory, • uvést nejduležitˇ ˚ ejší metody, které psychologové používají ve svých výzkumech.
Klíˇ cové pojmy psychologie, chování, mysl, nevˇedomí, svobodná vule, ˚ sebeaktualizace, kognitivní procesy, evoluˇcní psychologie, extraspekce, introspekce, projektivní test
Obsah • Co je psychologie? • K cˇ emu je psychologie užiteˇcná? • Vznik psychologie • Hlavní psychologické pˇrístupy ◦ Psychodynamický pˇrístup ◦ Behaviorální pˇrístup ◦ Humanistický pˇrístup ◦ Kognitivní pˇrístup ◦ Biologický pˇrístup • Hlavní psychologické obory ◦ Základní obory ◦ Aplikované obory • Metody psychologického výzkumu
1
Co je psychologie? V budoucnu budete vykonávat nejruznˇ ˚ ejší povolání. Nˇekteˇrí z vás budou lékaˇri a právníci, jiní architekti, ekonomové nebo uˇcitelé. At’ už však budete vykonávat jakékoliv povolání, klíˇcem k úspˇechu bude schopnost porozumˇet druhým lidem, vˇcetnˇe sebe samých. Proˇc se lidé chovají právˇe tak, jak se chovají? To je otázka, která stojí v centru pozornosti psychologie. Psychologie bývá obvykle definována jako vˇeda o chování a mysli. Když tuto definici rozdˇelíme na cˇ ásti, získáme tˇri položky: 1. První ˇríká, že psychologie je vˇeda. Do urˇcité míry jsme psychologové všichni, protože jsi v rámci styku s druhými lidmi nevˇedomky vytváˇríme „teorie“, které mají vysvˇetlovat jejich chování a prožívání. Avšak zatímco my, laiˇctí psychologové, se ve svých „teoriích“ spoléháme na svou vlastní omezenou zkušenost s lidmi, vˇedeˇctí psychologové používají systematické a objektivní metody získávání poznatku. ˚ 2. Druhou položkou je chování. Chování je každá cˇ innost organismu, kterou lze pozorovat nebo zaznamenávat pˇrístroji. Muže ˚ to být pouhé mrknutí okem, zrychlený srdeˇcní tep nebo soubor složitých gest a pohybu. ˚ 3. Tˇretí položkou je mysl. Psychologové se její definici dlouhá léta vyhýbali. Hovoˇrilo se o ní jako o duši cˇ i jakémsi duchovním principu lidské podstaty. Dnes se myslí obvykle rozumí soubor psychických jev˚ u jako vˇedomí, vnímání, pamˇet’, myšlení atd. Psychické jevy sice nejsou vidˇet, ale psychologové je vyvozují z pozorovatelného chování.
ˇ emu je psychologie užiteˇ Kc cná? Psychologové se snaží popsat a vysvˇetlit, proˇc se lidé chovají právˇe tak, jak se chovají. Získané poznatky se poté pokouší využívat ke zkvalitnování ˇ lidského života a ke zlepšování podmínek, ve kterých lidé žijí a pracují. (Více o tom, kde konkrétnˇe psychologie nachází praktické využití, si ˇrekneme v oddílu vˇenovaném aplikovaným psychologickým oborum). ˚ Studium psychologie muže ˚ mít ale praktický význam i pro každého z nás: jednak lépe poznáme druhé lidi, což nám umožní zlepšit své vztahy s nimi, jednak lépe poznáme sami sebe, což nám umožní napˇríklad efektivnˇeji se vzdˇelávat, úspˇešnˇeji se uplatnovat, ˇ odpovˇednˇeji vést svuj ˚ život a spokojenˇeji žít.
Vznik psychologie Podobnˇe jako ostatní spoleˇcenské vˇedy byla i psychologie puvodnˇ ˚ e souˇcástí filozofie. Koˇreny psychologického myšlení bychom tak mohli hledat již v 5. a 4. století pˇred naším letopoˇctem. Již v té dobˇe velcí ˇreˇctí filozofové Sókratés, Platón a Aristotelés formulovali základní otázky týkající se duševního života cˇ lovˇeka. Jakožto samostatná vˇeda však psychologie vznikla až mnohem pozdˇeji. Za jejího zakladatele bývá považován nˇemecký psycholog Wilhelm Wundt (1832-1920), který v roce 1879 založil na univerzitˇe v Lipsku první experimentální psychologickou laboratoˇr. Wundtuv ˚ zakladatelský význam spoˇcíval v tom, že psychické jevy, o kterých se dosud jen víceménˇe filozoficky spekulovalo, zaˇcal jako první zkoumat experimentálnˇe.
2
Hlavní psychologické pˇrístupy Ke každému psychologickému tématu je možné pˇristupovat z mnoha ruzných ˚ smˇeru. ˚ Aˇckoli v souˇcasné psychologii existuje celá ˇrada teoretických pˇrístupu, ˚ k nejduležitˇ ˚ ejším z nich patˇrí pˇet následujících: (1) psychodynamický pˇrístup, (2) behaviorální pˇrístup, (3) humanistický pˇrístup, (4) kognitivní pˇrístup a (5) biologický pˇrístup. Každý z tˇechto pˇrístupu ˚ zkoumá lidské chování a lidskou mysl z odlišného úhlu pohledu. Žádný z nich není vševysvˇetlující, každý z nich však osobitˇe pˇrispívá k našemu pochopení lidského chování a lidské mysli v jejich celistvosti a složitosti.
Psychodynamický pˇrístup Otcem psychodynamického pˇrístupu je rakouský lékaˇr a psychiatr Sigmund Freud (1856-1939). Freud vytvoˇril velmi vlivnou a zároven ˇ kontroverzní teorii osobnosti a metodu psychoterapie, která vešla ve známost pod názvem „psychoanalýza“. Jádrem psychoanalýzy je myšlenka, že vedle toho, co si uvˇedomujeme, tvoˇrí lidskou mysl ještˇe nevˇedomí. Nevˇedomím Freud rozumí myšlenky, pˇrání nebo obavy, kterých si nejsme vˇedomi. Vˇeˇril, že pˇríˇciny našeho chování leží právˇe v nevˇedomí a že jsou odvozeny od pˇrirozených pudu, ˚ pˇredevším sexuálního pudu a pudu agresivity. Každý z nás se s tˇemito pudy rodí a mají na nás pronikavý vliv. Už od raného dˇetství nás ale spoleˇcnost v jejich uspokojování omezuje a nˇekdy je pˇrímo zakazuje. To podle Freuda zpusobuje, ˚ že jsou vytlaˇcovány z vˇedomí a stávají se souˇcástí nevˇedomí, odkud však nadále ovlivnují ˇ naše chování a psychické dˇení: projevují se ve snech, citových problémech nebo pˇreˇreknutích. Jsou-li pudové impulzy pˇrílišnˇe potlaˇcovány a nedochází-li k jejich uvolnování, ˇ vznikají podle Freuda psychické problémy a neurózy. Freud pak vyvinul techniky léˇcby nevˇedomých pˇríˇcin psychických poruch a vytvoˇril teorii, která vysvˇetluje, jak se cˇ lovˇek a jeho abnormality odvíjejí od raného dˇetství. V rámci psychoterapie užíval metodu volných asociací, pˇri níž je pacient vyzván, aby ˇrekl cokoliv, co mu pˇrijde na mysl, aby tak mohlo dojít k zvˇedomˇení nevˇedomých pˇrání. Ke stejnému úˇcelu sloužila i analýza snu, ˚ které Freud považoval za „královskou cestu do nevˇedomí”. Již za Freudova života se psychoanalýza dále vyvíjela. Nˇekteˇrí Freudovi žáci se k psychoanalýze nadšenˇe pˇrihlásili a dále ji rozvíjeli, jiní se od ní odtrhli a vytvoˇrili své vlastní teorie. Celá tato tradice bývá nazývána psychodynamickým pˇrístupem a ˇradíme k ní napˇríklad dílo Alfreda Adlera (1870-1937), Carla Gustava Junga (1875-1961), Ericha Fromma (1900-1980) a celé ˇrady dalších autoru. ˚
Behaviorální pˇrístup Behaviorismus pˇredstavoval dominantní smˇer americké psychologie 1. poloviny 20. století. Jeho zakladatel, americký psycholog John Watson (1878-1958), byl pˇresvˇedˇcen, že pokud má být psychologie skuteˇcnˇe vˇedou, jejíž poznatky lze ovˇeˇrit a pˇrezkoumat, musí se zabývat pouze tím, co je pozorovatelné a mˇeˇritelné, tedy nikoliv myslí, ale pouze chováním. Behavioristé tedy pˇredmˇet psychologie omezili na studium pozorovatelného chování. A aˇckoli existenci mysli nepopírali, považovali ji za „ˇcernou skˇrínku“, ˇ která je vˇedeckými metodami neproniknutelná. Podle behavioristu ˚ lze veškeré lidské chování vysvˇetlovat jako nauˇcené reakce na podnˇety prostˇredí. Proto se nˇekdy behaviorismu ˇríká S-R psychologie (z anglického stimulus-response, tedy podnˇet-reakce). Napˇríklad dítˇe se chová agresivnˇe (reakce), protože se nauˇcilo, že se agresivita
3
vyplatila a nebyla potrestána (podnˇet). Protože je naše chování nauˇcené z prostˇredí, pˇredevším prostˇrednictvím odmˇen a trestu ˚ ze strany rodiˇcu ˚ a uˇcitelu, ˚ je podle behavioristu ˚ naše osobnost pouhým souˇctem všech svých minulých uˇcebních zážitku ˚ a rozhodující vliv na její formování má výchova. Behaviorismus, z velké cˇ ásti díky práci B. F. Skinnera (1904-1990), dominoval psychologii až do 60. let. Poté došlo k obnovˇe zájmu o mysl v podobˇe humanistických a kognitivních pˇrístupu. ˚ Ty namítaly, že k plnému pochopení chování cˇ lovˇeka je nemožné pˇrehlížet vše duležité ˚ a zajímavé, co se odehrává v našich hlavách.
Humanistický pˇrístup Humanistická psychologie se zrodila v 60. letech ve Spojených státech a bývá oznaˇcována jako tˇretí síla v psychologii, protože usilovala o pˇrekonání dvou hlavních psychologických pˇrístupu ˚ té doby, behaviorismu a psychoanalýzy. Abraham Maslow (1908-1970), Carl Rogers (1908-1987) a další humanistiˇctí psychologové nesouhlasili s Freudem, že chování cˇ lovˇeka je ˇrízeno silami, které leží v nevˇedomí. Sympatický jim nebyl ani pˇrístup behavioristu, ˚ podle nichž je chování jen souborem nauˇcených reakcí na podnˇety prostˇredí. Oba tyto pˇrístupy jsou v podstatˇe silnˇe deterministické: pˇredpokládají, že chování cˇ lovˇeka je urˇcováno silami, které jsou mimo jeho kontrolu. Humanistiˇctí psychologové naproti tomu zduraz ˚ novali ˇ svobodnou vuli ˚ - schopnost cˇlovˇeka cˇ init svobodná rozhodnutí. ˇ eka chápali jako ve své podstatˇe dobrého a zamˇeˇrovali se na výzkum normálních, zdravých Clovˇ jedincu. ˚ Podle Abrahama Maslowa má každý cˇ lovˇek potˇrebu sebeaktualizace - potˇrebu naplnit svuj ˚ potenciál a rozvinout své možnosti. Carl Rogers poté vyvinul terapii zamˇeˇrenou na klienta, jejímž cílem bylo pomáhat lidem právˇe v procesu sebeaktualizace.
Kognitivní pˇrístup Kognitivní psychologie se zrodila v 60. letech v USA. Její zastánci behavioristum ˚ vytýkali, že lidé nejsou tvory, kteˇrí pouze pasivnˇe reagují na své okolí, ale tvory, kteˇrí informace, jenž dostávají, aktivnˇe organizují a zpracovávají. Kognitivní psychologové cˇ asto srovnávají lidskou mysl s poˇcítaˇcem. Tvrdí, že tak jako poˇcítaˇc je i mysl systém zpracovávající informace. Chceme-li tedy pochopit lidské chování, je nezbytné zkoumat vnitˇrní psychické procesy, které leží mezi podnˇety, jenž dostáváme, a našimi reakcemi. Kognitivní psychologové se proto zamˇeˇrují na výzkum kognitivních proces˚ u - procesu ˚ , jejichž prostˇrednictvím poznáváme okolní svˇet i sebe sama. K nejduležitˇ ˚ ejším z nich patˇrí vnímání, pozornost, pamˇet’, myšlení a pˇredstavivost. Kognitivní pˇrístup v souˇcasnosti pˇrevládá. K jeho významným osobnostem patˇrí napˇríklad Jean Piaget (1896-1980), Noam Chomsky (1928), Herbert Simon (1916-2001) a celá ˇrada dalších.
Biologický pˇrístup V principu má každá psychická událost v nˇejaké míˇre souvislost s cˇ inností mozku a nervového systému. Biologický pˇrístup se soustˇredí na souvislosti našeho chování a prožívání s událostmi, které se odehrávají uvnitˇr našeho tˇela. Jeden z významných smˇeru ˚ biologického pˇrístupu se vˇenuje zkoumání mozku. Jeho pˇredstavitelé se pokoušejí urˇcit, které mozkové oblasti se podílejí na procesech jako jsou uˇcení, myšlení,
4
cítˇení atd. K prukopník ˚ um ˚ tohoto pˇrístupu patˇril neuropsycholog Roger W. Sperry (1913-1994), který jako první provádˇel pokusy s rozdˇelováním mozkových hemisfér. Další z významných smˇeru ˚ biologického pˇrístupu - evoluˇcní psychologie - chápe cˇ lovˇeka jako produkt evoluce a zamˇeˇruje se na výzkum toho, proˇc se lidské chování vyvinulo právˇe tak, jak se vyvinulo.
Hlavní psychologické obory Psychologie už dávno není jednotnou vˇedou, ale dále se cˇ lení do ˇrady oboru. ˚ Zcela obecnˇe tyto obory ˇradíme do dvou hlavních skupin - na základní obory a aplikované obory.
Základní obory Základní obory jsou obory, které poskytují základní teoretické poznatky a pojmy. Patˇrí k nim pˇredevším: • Obecná psychologie, která se zabývá popisem a výkladem psychických jevu ˚ jako jsou vnímání, pamˇet’ nebo myšlení, a rovnˇež popisem a výkladem chování, které s tˇemito jevy souvisí. Ostatním oborum ˚ tak poskytuje základní poznatky a pojmy. • Vývojová psychologie, kterou zajímá vývoj cˇ lovˇeka, tedy všechny zmˇeny, jimiž cˇ lovˇek prochází od svého poˇcetí až po smrt. • Psychologie osobnosti, která studuje individuální rozdíly mezi lidmi a rovnˇež fungování osobnosti jakožto celku. • Sociální psychologie, která zkoumá, jak cˇ lovˇek vnímá své sociální prostˇredí a jak toto prostˇredí ovlivnuje ˇ jeho chování a psychické procesy.
Aplikované obory Aplikované obory jsou obory, které se snaží nashromáždˇené teoretické poznatky využívat ve spoleˇcenské praxi. Do této skupiny spadá: • Klinická psychologie, jež se snaží využívat psychologické poznatky v diagnostice a léˇcbˇe psychických poruch, jakými jsou úzkost, deprese, schizofrenie a mnohé další. Klinická psychologie zaujímá nejvˇetší podíl z aplikovaných oboru. ˚ • Poradenská psychologie, která poskytuje psychologické konzultace a poradenství. Zabývá se v mnoha ohledech stejnou cˇ inností jako klinická psychologie, vˇetšinou jde však o ménˇe závažné problémy. Jejími klienty jsou obvykle studenti, manželské páry a rodiny. • Školní psychologie, která se uplatnuje ˇ v prostˇredí škol, kde pomáhá jednotlivým dˇetem zvládat emoˇcní problémy a problémy s uˇcením, s nimiž se potýkají pˇredevším v prvních letech školní docházky a v pubertˇe. • Pedagogická psychologie, jež se zamˇeˇruje na problematiku vyuˇcování a uˇcení. Zabývá se jednotlivými výukovými metodami a motivací žáku. ˚ Podílí se také na pˇrípravˇe budoucích uˇcitelu ˚ a školních psychologu. ˚ • Psychologie organizace a práce, která se uplatnuje ˇ v prostˇredí firem a podniku, ˚ kde se soustˇredí na chování lidí na pracovišti, výbˇer nejvhodnˇejších kandidátu ˚ pro urˇcitou práci, tvorbu tréninkových programu, ˚ na motivaci a produktivitu práce.
5
• Forenzní psychologie, která usiluje o porozumˇení trestným cˇ inum ˚ a kriminálnímu chování. Forenzní psychologové cˇ asto spolupracují s policií a soudy pˇri vyšetˇrování trestných cˇ inu, ˚ pˇri posuzování trestní odpovˇednosti pachatelu, ˚ vˇerohodnosti svˇedku ˚ atd. • Inženýrská psychologie, psychologie reklamy, psychologie sportu, psychologie zdraví, psychologie životního prostˇredí a mnoho dalších oboru... ˚
Metody psychologického výzkumu Nyní, když již máme urˇcitou pˇredstavu o problémech, kterými se psychologové zabývají, se mužeme ˚ krátce podívat na nejduležitˇ ˚ ejší metody, jež ve svých výzkumech využívají. • Pozorování. Pozorování pˇredstavuje základní metodu sbˇeru dat v psychologii. Obecnˇe rozlišujeme dva druhy pozorování: extraspekci, tedy pozorování chování druhých lidí, a introspekci, tedy pozorování vlastních psychických pochodu ˚. • Experiment. Experiment je metoda, pˇri níž experimentátor co nejpˇresnˇeji vytvoˇrí urˇcité podmínky a sleduje reakce lidí, aby jimi ovˇeˇril svou hypotézu v závislosti na podmínkách. Experiment muže ˚ probíhat v pˇrirozených podmínkách (ve škole, na pracovišti apod.), nebo v podmínkách umˇele vytvoˇrených (v laboratoˇri). • Rozhovor. Rozhovor spoˇcívá ve slovním dotazování jedince výzkumníkem. Muže ˚ mít ˇradu podob podle toho, jaký je úˇcel vyšetˇrení. Nˇekdy se postupuje podle pˇredem daných otázek, jindy se nechává co nejvˇetší prostor pro vyjádˇrení zkoumané osobˇe. • Dotazník. Dotazník je metoda hromadného získávání údaju ˚ pomocí písemných otázek. Tato metoda tedy nutnˇe nevyžaduje pˇrítomnost výzkumníka. • Test. Test pˇredstavuje soubor úkolu, ˚ jejichž cílem je mˇeˇrit výkon v urˇcité oblasti. Muže ˚ se jednat o test schopností, dovedností, inteligence cˇ i osobnosti. Zvláštní skupinou psychologických testu ˚ jsou tzv. projektivní testy. Jedná se o testy, v nichž jsou jedinci pˇredloženy víceznaˇcné podnˇety a jedinec na nˇe mu ˚ že reagovat tak, jak chce. Jedinec pˇritom do nich (ˇcasto nevˇedomˇe) promítne svoji osobnost. K nejznámˇejším projektivním testum ˚ patˇrí Rorschach˚uv test a Tematický apercepˇcní test (TAT). • Analýza spontánních výtvor˚ u. Bohatý zdroj informací pro psychologa pˇredstavují výtvory cˇ lovˇeka, jehož osobnost chce poznat. Muže ˚ se jednat o kresby a malby, školní sešity, dopisy, literární výtvory, osobní deník apod.
6
Shrnutí • Psychologie je vˇedou chování a mysli. Její poznatky se uplatn ˇ ují všude tam, kde je potˇreba poznávat lidi, p˚ usobit na nˇe a uspoˇrádávat podmínky, ve kterých žijí a pracují. ˇ • Koˇreny psychologie nalezneme již v antickém Recku. Jako samostatná vˇedecká disciplína však psychologie vznikla až v roce 1879, kdy Wilhelm Wundt založil na univerzitˇe v Lipsku první experimentální psychologickou laboratoˇr. • Nejvýznamnˇejšími pˇrístupy v souˇcasné psychologii jsou psychodynamický pˇrístup, behaviorální pˇrístup, humanistický pˇrístup, kognitivní pˇrístup a biologický pˇrístup. • Psychologické obory se dˇelí na základní a aplikované. Základní obory poskytují teoretické zázemí, aplikované obory se pokouší využívat nashromáždˇené teoretické poznatky ve spoleˇcenské praxi. • K hlavním metodám, které psychologové používají ve svých výzkumech, patˇrí pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, test a analýza spontánních výtvoru ˚.
Otázky a úkoly 1. Co je psychologie? 2. K cˇ emu je psychologie užiteˇcná? 3. Kdy a jak se psychologie zrodila? 4. Jak na chování a mysl nahlíží hlavní psychologické pˇrístupy? ˇ 5. Jak dˇelíme psychologické obory? Cím se zabývají hlavní z nich? 6. Jaké metody psychologové používají ve svých výzkumech?
7
