ÚVOD DO FILOSOFIE J. Čechová Práce slouží pouze ke studijním účelům. Zákaz jakéhokoliv šíření bez předchozího souhlasu autora.
VZTAH MYTOLOGIE A FILOSOFIE Filein + sophia mýtus - narativní charakter, jevy popisuje, není živý a nemění se, nepoužívá argumenty filosofie naopak = používá argumentaci, pracuje s pojmy hypotéza (předpoklad) a teze (potvrzený předpoklad) filosofie není jen přeformování mytických představ pomocí filosofické terminologie mohou existovat společně, filosofie často používá obrazů, které používá mytologie (hlavně v počátcích, aby to bylo srozumitelné) mýty = pracovní nářadí filosofie (v počátcích) postupné vyřazování mytologických prvků z filosofie = proces demytologizace filosofie © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
VZTAH FILOSOFIE A TEOLOGIE teologie ve smyslu slova o Bohu existuje jen v křesťanství (případně v judaismu a v islámu) v jiných náboženstvích se nikdo neptá, co je Bůh, jak vypadá, jaké má vlastnosti x Bůh je prostě Bohem (event. bohové jsou bohy) a nijak se neinterpretuje teologie jako věda vznikla pod vlivem antické filosofie, až ve 3. století po Kr. teologie a filosofie mají společné otázky, na které se snaží najít odpovědi; teologie používá filosofický pojmový aparát, trojiční teologie například nejde vysvětlit bez použití filosofie © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
VZTAH FILOSOFIE A VĚDY na počátku byly všechny vědní obory součástí fil. - od 18. - 19. st. se jednotlivé vědy odpoutaly od filosofie (etika a psych až 20. st. !)
čím „praktičtější“ věda, tím rychleji se oddělila filosofie je jako jediná věda schopna vysvětlit sama sebe x např. fyzika, pokud chce vysvětlit účel své vědy, poslání a dopad na lidstvo, musí pro to použít filosofii a její pojmový aparát (platí i pro humanitní a společenské vědy) © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Kolem roku 1900 př.Kr – Árjové Védské období – 1500 až 500 př.Kr. rozsah cca 6xvětší než Bible; védy – příručky indických kněží Hymny Rgvédu – jedna z nejstarších literárních památek lidstva vůbec Dělení: Mantry – hymny, modlitební formule Bráhmany – návody na správné užití formulí, pravidla pro oběti Áranjaky – „lesní texty“ - poustevníci Upanišady – „tajné nauky“ – filosofie , „upa“blízko, „sad“- sedět © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Fil. paralelní s hinduistickým nábož. systémem. Kastovní systém – varny: Brahmáni – kněží Kšatrijové – vládcové – králové a bojovníci Vajšjové – svobodní – obchodníci, zemědělci Šúdrové Párjové – zapuzení Původní kmeny – váleční zajatci a otroci – nedotykatelní (špatně nedotknutelní) kolem 40 milionů
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Védské AUM (ÓM) se stalo symbolem nejvyššíh o božství a zároveň zvukem, který stvořil svět. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Šiva Bůh ničitel, patří k nejuctívanějším. Jeho atributem je falický symbol plodnost zvaný lingam. Spojení s jógou, nazývá se i Mahájógin Veliký jógin nebo Jóganátha - Pán jógy. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Višnu Bůh udržovatel. Chrání bohy, lidi i svět před zánikem a dává jim schopnost a možnost existence. Často, když ve světě upadal mravní řád, sestupoval na zem jako atavára (vtělení), kdy na sebe bral nejrůznější podoby. Některé byli zvířecí, jiné lidské. Nejznámější z nich jsou Vámana, Ráma a Kršna. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Brahma Stvořitel. Spolu s Višnou a Šivou nad ost. bohy. Má nejméně uctívačů je dáno jeho charakterem: jako stvořitel již svůj úkol vykonal. Většinou je zobrazovám jako červený muž se čtyřmi tvářemi. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Kálí Jedna z podob bohyně Párvatí, většinou zobrazována s černou pletí, vyceněnými zuby, dlouhým vyplazeným jazykem a hrozivým výrazem ve tváři. Její hněv je třeba usmiřovat krvavými oběťmi. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Sarasvatí Bohyně učenosti, řeči a umění, tvůrkyně sanskrtu a sanskrtského písma. Sarasvatí je chotí stvořitele všech živých Brahmy. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Lakšmí Bohyně štěstí, manželka Višnua. Uctívají ji především ženy domácími obřady a modlitbami, které jí mají přimět k tomu, aby se usadila v domě. Neboť, kde bydlí Lakšmí, tam stále vládne domácí štěstí a blahobyt.
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Ganéša Syn boha Šivy, zobrazován se sloní hlavou. Je dárcem úspěchu v podnikání, odstraňovatel překážek a nebezpečí. Proto je třeba se mu poklonit před započetím jakéhokoli díla. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Vnímání života jako strasti Átman a brahma Brahma – modlitba, zaklínání, posvátné vědění – obecný tvůrčí princip, velká duše světa, která spočívá v sobě samé, vše z ní vyšlo a vše v ní spočívá. Átman – dech, duše, podstata, vlastní já, bytost, nevnitřnější jádro našeho já (psyché – od které oddělmí chtění, myšlení, cítění – naše podstata) Brahma a átman jsou jedno, átma je brahma v nás. Smysle je znovu se spojit – mókša vysvobození
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Pravda není přístupná rozumu, nelze ji uchopit slovy. I vyvolený k ní může proniknout jen po dlouhé cestě – posty, soustředění, mlčení, usebrání a sebekázeň. Svět je přelud – mája Nauka o reinkarnaci karma (čin, zákon činů) sansára (koloběh životů, opětovné umírání a rození © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Bhagavadgíta - součást eposu Mahábháraty (Velkého vypravování o Bharatovcích). Dialog mezi Pánduovcem Ardžunou a jeho vozatajem Kršnou (ztělesnění Boha Višnua) K rozhovoru mezi Kršnou a Ardžunou dochází v nejdramatičtějším úseku děje - Ardžuna si uvědomuje, že v šicích nepřítele stojí jeho příbuzní a přátelé a že by se dopustil hrozného činu, kdyby měl proti nim bojovat. Raději se chce od nich nechat zabít. Kršna pomáhá tento konflikt řešit Ardžunovi tím, že mu odhaluje povahu všech procesů tajemství lidského života a osudu, pravou podstatu všech procesů probíhajících v hmotné přírodě i jejich pravého původce a nakonec se mu dává poznat v plné své božské nádheře jako nejvyšší pán všech bytostí. Ukazuje mu, že skutečné lidské já (vtělený duch, který je součástí vesmírného duchovního principu) je zcela nezávislé na tělesné schránce člověka, nepodílí se na jejích činech ani utrpeních. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Ardžuna tam spatřil stát otce, dědy, učitele a strýce a přátele v obou vojscích. A když spatřil, jak jsou všichni příbuzní rozestavěni, prostoupil ho hluboký soucit a sklíčený pravil: „Ó Kršno, když vidím své vlastní příbuzné, chtivé boje, údy mi malátní, vysychá mi v ústech, chvěji se po celém těle a vlasy se mi ježí.“ Vznešený pravil : „Ardžuno, odkud pochází tato tvá ochablost v nesnázích, která není hodna Árji, nevede do nebe a působí hanbu?“ „Jak mám v bitvě obrátit šípy proti těm, kteří si zaslouží úctu. Celá má bytost je ochromena nemístným soucitem, v mysli mám zmatek o tom, v čem tkví má povinnost. Proto se tě táži, co bude lepší.“ © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ INDIE Vznešený pravil: „Trápil ses věcmi, jimiž není třeba se trápit. Neboť se nikdy nestalo, aby nebylo mne, tebe či těchto vládců, a stejně tak se nestane, abychom my všichni kdy přestali být. Podobně jako v tomto těle duch prožívá mládí, dospělost a stáří, stejně tak nabývá i jiného těla. Vždyť doteky s hmotným světem, vyvolávající horko a chlad, blaho a strast, přicházejí a odcházejí, jsou nestálé. Jedině moudrý člověk, kterého ony nerozruší a pro něhož jsou blaho i strast totožné, jen ten je hoden nesmrtelnosti. Není vzniku pro nejsoucno a jsoucno nezaniká, hranici obou však vidí ti, do nazírají pravou skutečnost. Praví se, že tato těla vtěleného, který je trvalý, nezničitelný a nezměřitelný, jsou konečná, proto bojuj. Podobně jako člověk odhazuje zchátralé šaty a bere si nové, stejně tak vtělený duch odhodí zchátralá těla a vstupuje do jiných, nových. Zbraně se ho netknou, oheň nespálí, voda ho neprosákne ani vítr nevysuší. Vždyť kdo se narodil, zcela jistě zemře, a kdo zemřel, zcela jistě se narodí. Proto bys neměl želet toho, co je nevyhnutelné. Dbej na svou povinnost a přestaň se chvět. Vždyť pro válečníka není nic lepšího nad spravedlivý boj. Budeš-li zabit, dosáhneš nebe, zvítězíš-li, ovládneš zemi. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
NEORTODOXNÍ SYSTÉMY INDICKÉ FILOSOFIE „čarváka“ – hrubý materialismus – existuje pouze hmota a vše duchovního se na ni dá převést Džinismus – zakladatel Mahávíra (Velký hrdina) – stoupenci věřili, že je to jeden z džinů – vykupitel. Přísná akkeze Jednímz džinistů byl i Gándí. Politika ahinsa – nečinění zla živému © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
BUDDHISMUS Siddhártha Gautama – syn vládce v Kapilavastu stát na jižním úpatí Himalájí. Narozen asi 560 př. Kr. Buddha - probuzený Setkání se životem Čtyři vznešení pravdy Osmidílná stezka Dharma – částečky, ze kt se skládá celý svět. Jsou neoživené. Jedna z nejstaršcíh soch Cíl - dosažení Buddhy v Japonsku nirvány.
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
SMĚRY BUDDHISMU Zen-buddhismus Mahájána -
Bódhisattva - ideál cesty k probuzení, dokáží pomoci i ostatním Probuzení na rozdíl od vlastního osvobození, typického pro theravádový buddhismus. Země, ve kterých je v současnosti praktikována mahájána jako hlavní směr buddhismu, jsou Tibet, Čína, Taiwan, Japonsko, Korea a Vietnam.
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
SMĚRY BUDDHISMU Théraváda - „učení starších“. Původnější forma buddhismu, praktikována v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance. Učení vychází z pálijského kánonu a sami théravádínové se snaží jeho původnost uchránit. Původní učení je zachováno ve formě sutt (súter) v Páli, které jsou neměnné, a k nim doplňujících komentářů. Théraváda vznikla jako jedna z 18 až 20 škol již v raném období buddhismu. Počátek sahá až k prvnímu buddhistickému koncilu, který se konal ihned po smrti Buddhy. Theraváda je někdy stoupenci mahájány a vadžrajány označována jako hínajána (malý vůz), jelikož přibližně od 1. st n.l. tímto názvem byly označovány všechny starší školy, které odmítaly přijmout nově vznikající směr buddhismu. K théravádě se hlásí více než 100 miliónů lidí po celém světě a stoupence získává i v USA, Velké Británii a Austrálii. © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
FILOSOFIE STARÉ ČÍNY
PODMÍNKY ČÍNSKÉ FILOSOFIE Čína - jednotlivá země, ale rozmanitostí a velikostí je to spíše kontinent sám pro sebe Rozvoj vědy: zemědělství – regulace řek, vynález porcelánu, střelného prachu, kompasu, papírových peněz. Zaznamenané dějiny – císaři 3.tis. př. Kr. Čínština – jednoslabičné jazyky, nepodléhají flexi, slabiky vyslovovány s různým přízvukem (pak mohou mít až 60 významů) Kult předků – uctívání Nebes © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
KCHUNG-FU-C (KONFUCIUS) Nar. 551 BC, stát Lu, šlechtický rod Kchung Ve svém domě vedl školu (asi 3tis žáků) Odmítal žádost o st. fce, po padesátce min. spravedlnosti Zklamán svým vládcem – odstoupil 13 let putoval po Číně Poslední léta – vydávání písemností © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
KCHUNG-FU-C „Když císaři chtěli, aby v říši zářila ctnost, museli napřed uspořádat stát; když chtěli uspořádat stát, museli napřed vnést pořádek do své domácnosti; když chtěli vnést pořádek do své domácnosti, zdokonalovali napřed svou vlastní osobu, napravovali své srdce; když chtěli napravit své srdce, starali se napřed o pravdivost svých myšlenek; když se chtěli starat o pravdivost svých myšlenek, zdokonalovali napřed své vědění.“ © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
KCHUNG-FU-C Shromáždil a okomentoval dochované fil. památky. I-ťing – Kniha proměn (snad nejstarší fil.dílo – bájným autorem císař -3tis.BC) Jing a jang 8 trigramů Konfuciovy hovory © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
KCHUNG-FU-C Morální zásady – humanistické – v centru vždy jednotlivý člověk, výsledkem všeho má být blaho lidu Pravá rovnováha – ideálem není asketa,kt by se vzdával hmotných statků, ale kt je schopen se jich vzdát pro duchovní hodnoty Vše vyváženo: „U koho obsah převažuje nad formou, ten je neotesaný; u koho převažuje forma nad obsahem, ten je písař. Urozený je ten, u koho jsou forma a obsah v rovnováze.“ © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
LAO-C Dle tradice 6. st př. n. l. – pravděpodobněji až 4. st př. n. l. – možná i kompilát několika filosofů Starost o archivy dynastie Čou, - odtud jeho moudrost. Dle legendy - když chtěl odejít ve stáří do samoty, zastavil ho na hranicích strážce a prosil ho, aby před tím sepsal své myšlenky - Tao te ťing.
© Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Tao o Tao je jednota. Jedno plodí protiklady jin a jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. o Tao te ťing – praktická „příručkou“ pro vládce jak rozumně spravovat zemi: "Moudrý muž vyprazdňuje lidu srdce (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl. Principy tao: o Svět je v neustálém pohybu o Stálost neexistuje o Detail nelze oddělit od celku o Celek nelze oddělit od detailu o Protiklady harmonizují krajnosti Taoismu se ujala lidová víra a utvořila z něj náboženství – nad všemi je Lao-c . © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
Etika Tao Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění – člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao. Klíčem k etice Tao te-ťingu je prostota: prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání; osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě; je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé. „Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao a tao mírou sebe sama.“ © Jarmila Čechová, GYMLIT 2010
