Úvod do environmentální výchovy v mateřské škole

PEDAGOGICKÁ FAKULTA OSTRAVSKÉ UNIVERZITY Katedra pedagogiky primárního a alternativního vzdělávání

KAMARÁDKA PŘÍRODA

Úvod do environmentální výchovy v mateřské škole

Jiří Kupka, Hana Čadová Ostrava 2004

© Ing. Jiří Kupka, Ph.D., Bc. Hana Čadová – Ostrava 2004 © Ilustrations Petr Palarčík

Obsah: VÝKLAD SYSTÉMU SYMBOLŮ ...................................................................................................................... 7 ÚVOD..................................................................................................................................................................... 9 RÁMCOVÝ PROGRAM PRO PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................... 13 OBLAST PŘEDŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ „DÍTĚ A SVĚT“ ................................................................... 23 ZÁKLADY KAMARÁDSKÉHO VZTAHU K PŘÍRODĚ ............................................................................. 29 ZÁZRAK ŽIVOTA …........................................................................................................................................ 37 SEZNAMOVÁNÍ SE S PŘÍRODOU UMĚNÍM .............................................................................................. 43 SEZNAM ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ K „POZNÁVAČCE“ ......................................................................... 47 REGIONÁLNÍ PROJEKT „OBJEVUJEME DOMOV“ ................................................................................ 61 ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 65 PŘEHLED LITERATURY................................................................................................................................ 67

Motto: „Milujte děti. To je základ paedagogie. Milujete-li děti, dokážete mnoho; nemilujete-li jich, trápíte je i sebe a málo vykonáte. I methodám naučí vás láska k dětem, za to kdybyste jakkoli methody znali, bez lásky málo naučíte. Kdo s nevlídnou tváří do školy vstupuje, kdo se nikdy nezadívá dětem do očí, aby pocítily teplý paprsek lásky, tomu běda i dětem běda. Mráz ničí, slunce dává vznik a jeho paprsky všecko živoucí stvoření roste. Milujte děti. Lepší rady učiteli dáti neumím.“ Karel Kálal, 1931

Předmluva Materiál, který právě otevíráte, jsme připravovali s velkou radostí. Pracovali jsme pod dojmem vzpomínek na nejkrásnější léta našeho dětství a s vědomím odpovědnosti vůči Vám, pedagogům. Studiem na univerzitě dokazujete, že berete vážně potřebu sebevzdělávání a toužíte po nových poznatcích a vědomostech. Naším cílem bylo, abychom vás skutečně obohatili. Nedržíte v rukou recept na úspěšnou a dokonalou environmentální výchovu v mateřské škole. Naznačujeme Vám však směr, jak se k ní přiblížit. Vycházeli jsme z Rámcového programu pro předškolní vzdělávání, který je Vám jistě dobře znám. Jsme si vědomi toho, že úkoly, které z něj pro vás vyplývají, jsou velmi náročné, zároveň jsme však přesvědčeni, že je to vykročení správným směrem.

„Kamarádka Příroda“ Vám nabízí: •

Seznámení se současným trendem v oblasti předškolního vzdělávání, vycházejícím z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.

•

Podněty, které Vám pomohou zamyslet se nad vlastním vztahem k přírodě a jak tento vztah rozvíjet u dětí.

•

Ověření Vašich znalostí vybraných zástupců živé a neživé přírody.

•

Pomoc při vypracování pedagogického projektu.

5

Výklad systému symbolů Text označený tímto symbolem Vám stručně představí obsah každé kapitoly. V této například budete seznámeni s významem symbolů pro svou

t

snadnější orientaci v textu.

Ilustrace, které pro vás nakreslil pan malíř, znázorňují vztah dětí a přírody. Kamarádku Přírodu představuje strom, který chce být nejen dětem, ale i Vám průvodcem a učitelem.

C

Odstavec obsahující shrnutí učiva.

Doporučená literatura. ¨

Otázky a úkoly.

Označení poznámky pod čarou s rozšiřujícími informacemi.

f

Označení místa pro poznámky.

7

Úvod „Děti vždycky rády dělají něco, protože krev mladá tiše státi nemůže. A tj. hrubě dobře; nercili jim toho brániti nesluší, alebrž i zamýšleti jim, aby vždycky co dělati měly. Nechť jsou mravenečkové, vždycky se okolo něčeho čmýrající, nosící, vláčící, skládající, překládající; toliko aby rozumně dělali, co dělají, pomáhati jim a ukazovati všeho vzor, by pak titěrky byly (jako v jiném jich cvičiti nejprv nelze), neliknovati se pohráti s nimi.“ J.A.Komenský, Informatorium školy mateřské1

Od prvních okamžiků, kdy dítě začne vnímat okolní svět, seznamuje se s velkým nadšením s přírodou. Ještě leží v kočárku a už je uchváceno vysokými stromy a modrou oblohou. Když se posadí, velmi brzy pozná, že svět je plný pejsků, ptáčků, kytiček… Má-li možnost seznamovat se s jinými zvířátky na vlastní oči, stane se jejich věrným obdivovatelem. Mnohé maminky potvrdí, že s batolaty se na procházku nechodí, na procházku se „stojí“. Je zapotřebí věnovat dostatečný zájem tamtomu kosovi, který se pere s žížalou, pozorovat vrabce koupajícího se v kaluži, natrhat pár stébel trávy nebo nějaké kytičky, posbírat několik kamínků, strčit je do kapsy a klacíkem pošťourat v hlíně. To vše přece vyžaduje nějaký ten čas! Ne všechny děti přicházející do mateřské školy mají maminku, která s nimi ráda „stála“ na procházku, a tatínka, který se nebojí pavouků a chodí rád na houby2. Ale snad všechny mají k přírodě blízko; a není to jen tím, že jsou o pár desítek centimetrů blíž zelené trávě (i když kdo ví?). Holčičkám a chlapečkům se líbí vše krásné a čisté, včetně kaluží, bláta, chlupatých housenek, plevelů (a někdy i „psích hovínek“).

1

Informatorium školy mateřské „to jest pořádná a zřetelná zpráva, kterak rodičové pobožní i sami i skrze chůvy, pěstouny i jiné pomocníky své, nejdražší svůj klenot, dítky své milé, v prvním jejich a počátečním věku rozumně a počestně, k slávě Bohu, sobě ku potěšení, dítkám pak svým na spasení vésti a cvičiti mají.“ Informatorium školy mateřské bylo psáno v prvních letech pobytu J.A. Komenského v Lešně, ne-li již dříve. V českém jazyce bylo poprvé vydáno v roce 1632. 2 „Matka poskytuje dítku teplo, otec světlo.“ (Drtina, 1930)

Jan Amos Komenský (1592 – 1670)

Úvod

Kdyby děti mohly, chodily by jen po rozkvetlých loukách, bez

Jak děti vnímají přírodu.

ohledu na to, že budou po kolínka mokré od rosy. Kontakt s přírodou je obohacuje, protože ji vnímají otevřeným srdcem. My dospělí můžeme něco takového prožít jen tehdy, zastavíme-li se a necháme se ohromit duhou, západem slunce, či zimní oblohou posetou zářivými hvězdami. Tehdy pocítíme něco vznešeného, tolik odlišného od šedi a shonu každodenního života. V takové chvíli musíme přiznat, že přírodní krásy – ty „obyčejnosti, které nic nestojí“, dávají životu něco nepostradatelného, a zasluhují si naši nejvyšší pozornost a péči. Malé děti velice brzy pochopí, že ta barevná, živá krása stojí za

Vztah k přírodě.

pozornost. Začínají se stavět základy celoživotního vztahu k přírodě. Jaký tento vztah bude? Stane se dítě vykořisťovatelem, pouhým uživatelem, či naváže kamarádství, které může přerůst v hluboké přátelství? O tom rozhodujeme z velké části právě my. Příroda - to však není jen kulisa odehrávajících se lidských dějin. Závisí na ní nejen kvalita našeho života, ale existence člověka vůbec. Úsloví, že si lidstvo podřezává větev, na které sedí, nezní našim uším vůbec příjemně. Lidstvo, to je však každý z nás, to jsou také děti, které máme přednost vychovávat a vzdělávat již v mateřských školách. Za pár let mohou právě ony mít v rukou důležitá rozhodování o našem světě… Hektická doba, ve které žijeme, je plná zvratů, kompromisů, či snad

Co nám nabízí příroda.

doslova schizofrenie. Filozof Francis Schaeffer napsal: „Dilema moderního člověka je prosté: Neví, proč by člověk měl mít nějaký význam… To je prokletí naší generace, jádro problému moderního člověka.“ Mnohé odpovědi na své otázky může přitom člověk nalézt na modré obloze, ve svitu měsíce, na zelené trávě, u zurčících potůčků, u tákhle vysokého mraveniště… Učme děti žasnout!

10

My dospělí můžeme něco takového prožít jen tehdy, zastavíme-li se a necháme se ohromit duhou, západem slunce, či zimní oblohou posetou zářivými hvězdami…

Rámcový program pro předškolní vzdělávání V této kapitole se seznámíte s pojetím, strukturou a obsahem Rámcového programu pro předškolní vzdělávání, který je východiskem pro práci pedagogů v mateřské škole. Nebo jakož strom z maličkého jadérka neb semene se počíná, však co rok v jiné a jiné ratoléstky a k síle přichází, tak i s člověkem jest na těle i na mysli, jmenovitě že se nerodí velikým, ale velikosti vzrůstem nabývá. Aniž možné jest nevzrůsti, jestliže se jen příčin k vzrůstu napomáhajících nedostává a roste všecko milerádo, bez všeho násilí, s libostí, když toliko zahradník umělý jest, toho, čeho k vzrůstu potřebuje, povolně a rozšafně dodávající. J. A. Komenský, Informatorium školy mateřské

„Společenské změny odmítly jednotnou školu i její kolektivní výchovu a otevřely prostor pro pedagogickou autonomii škol i pro individuální svobodu pedagoga i dítěte“, píše se v úvodu Rámcového programu pro předškolní vzdělávání (dále jen RPPV). Místo jednotných normativních osnov, plánů a metodických příruček je pedagog postaven do situace, kdy se má samostatně rozhodovat, pracovat a nést osobní odpovědnost za vzdělávací program své školy. Každý pedagog by dokonce měl být schopen vytvořit či spoluvytvářet takový vzdělávací program, který by respektoval rámcová pravidla a požadavky na předškolní vzdělávání i konkrétní podmínky, možnosti a potřeby mateřské školy, rodičů a dalších partnerů. V úzké vazbě s rodiči má být umožněno každému dítěti optimálně rozvinout všechny předpoklady a pomáhat mu utvářet si vstřícný a pozitivní vztah ke světu. Není to jednoduchý úkol a klade na pedagoga a jeho práci v mateřské škole mimořádné nároky. Pracovat sám na sobě, aktivně se učit potřebným dovednostem, vyměňovat si zkušenosti, seznamovat se s novými poznatky, přistupovat ke své práci samostatně, tvořivě, se zdravou mírou

t

Rámcový program pro předškolní varování

sebevědomí a osobní odpovědností. Studium na univerzitě je jistě krok správným směrem. Tento nový postoj prezentovaný v RPPV však neznamená, že v naší zemi v období totality nebyli pedagogové, kteří by své poslání plnili. Dobrého pedagoga nezastaví ani Rudá armáda! My máme na co navazovat. Jsme přece národ Jana Amose Komenského, a na to bychom měli být hrdi. Karel Slavoj Amerling (1807 – 1884)

Jeho dílo rozehrává struny v srdci každého člověka, který svůj život zasvětil mladé generaci. Komenský však ve své době musel odejít do exilu a k obrovské škodě některých pedagogů zůstává v „exilu“ dodnes. V našich národních dějinách najdeme celou řadu dalších významných osobností, které převzaly Komenského štafetu. Například Karel Slavoj Amerling, někdy nazývaný druhým Komenským, který poprvé použil termín mateřská škola.

Základní charakteristika RPPV Školský zákon ukládá Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy stanovit pro předškolní vzdělávání konkrétní cíle a povinný obsah vzdělávání. RPPV je základním pedagogickým dokumentem, jímž stát stanovuje tyto požadavky na výchovu a vzdělávání v mateřských školách a formuluje: Požadavky na výchovu a vzdělávání v mateřských školách.

•

obecné cíle předškolního vzdělávání

•

rámcový obsah předškolního vzdělávání v pěti oblastech (biologické, psychologické, interpersonální1, sociálně-kulturní a environmentální2), a to formou popisu

•

základní charakteristiky každé z těchto oblastí a jejích vzdělávacích záměrů

•

vzdělávacích cílů specifických pro každou jednotlivou oblast

•

hlavních činností, resp. příležitostí, které by v konkrétní oblasti mělo předškolní vzdělávání nabízet a zajišťovat

•

očekávaných výsledků, resp. kompetencí,3 které dítě vzděláváním v té které oblasti zpravidla získává

1 2

oblast týkající se mezilidských vztahů oblast týkající se vzájemných vlivů člověka a prostředí

14

Rámcový program pro předškolní vzdělávání

•

hlavních rizik, která znesnadňují průběh vzdělávání a která mohou v jednotlivých oblastech ohrozit jeho výsledky

•

podmínky předškolního vzdělávání, tj. věcné, sociální, organizační a odborné charakteristiky vzdělávacího prostředí, které ovlivňují kvalitu poskytovaného vzdělávání

•

možnosti využití RP ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí nadaných

•

požadavky na pedagogické hodnocení v předškolním vzdělávání

•

základní požadavky na práci a profesionální odpovědnost předškolního pedagoga

•

zásady a doporučení pro zpracování školního vzdělávacího programu. RPPV je natolik otevřený, že umožňuje, aby každá škola, resp.

pedagogický sbor, jakákoli odborná pracovní skupina, profesní sdružení či každý jednotlivý pedagog mohli - při zachování společného základu stanoveného rámcovým programem - vytvářet vlastní školní programy, které by co nejlépe odpovídaly konkrétním regionálním i místním podmínkám a možnostem mateřských škol i různým potřebám klientů. RP současně pedagogům umožňuje svobodně rozhodovat o tom, jakou cestou se ke společnému cíli vydají. RPPV usiluje o to, aby čas prožitý v mateřské škole byl pro dítě radostí, příjemnou zkušeností a zdrojem dobrých základů do života i vzdělávání. Učitelé mají probouzet v dítěti aktivní zájem a chuť dívat se kolem sebe, naslouchat a objevovat, i odvahu ukázat, co všechno už samo umí, zvládne a dokáže.

3

Termín uplatňovaný v současných kurikulárních dokumentech našich i zahraničních, který se snaží postihnout, že cílem vzdělávání není jen osvojení poznatků a dovedností, ale vytváření obecnějších poznávacích a činnostních způsobilostí; jde o soubory (bloky) dovedností, poznatků, prožitků, zkušeností, hodnot a postojů, které přesahují školní prostředí, které si jedinec trvale osvojí a které je připraven uplatňovat v dalším vzdělávání i v životě mimo školu. 15

Otevřenost vzdělávacího programu.


V návaznosti na obecné cíle vzdělávání formulované ve školském zákoně4 jsou hlavními cíli předškolního vzdělávání: Cíle předškolního vzdělávání.

1.

rozvíjení dítěte a jeho schopnosti učení

2.

osvojení si základů hodnot, na nichž je založena naše společnost

3.

získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí

1. cíl: rozvíjení dítěte a jeho schopnosti učení Předpokladem naplňování tohoto cíle je: •

podporovat tělesný rozvoj a zdraví dítěte, jeho osobní spokojenost a pohodu

•

systematicky rozvíjet řeč dítěte a cvičit schopnosti a dovednosti, které dítěti umožňují a usnadňují proces jeho dalšího rozvoje a učení

•

podporovat stále dokonalejší chápání okolního světa i dětskou radost z rozšiřujících se možností zasahovat do jeho dění, motivovat dítě k aktivnímu poznávání, povzbuzovat jeho chuť k učení, zájem poznávat nové a objevovat neznámé, porozumět věcem a jevům kolem sebe

•

rozvíjet schopnost

přemýšlet a rozhodovat se,

rozvíjet všechny

poznávací a kreativní (tvůrčí) schopnosti dětí, jejich fantazii, zájmy a nadání •

přispívat k elementárnímu dětskému chápání vývoje, pohybu a proměn, rozvíjet schopnost dítěte přizpůsobovat se, reagovat na změny a vyrovnávat se s nimi.

2. cíl: osvojení si základů hodnot, na nichž je založena naše společnost Předpokladem naplňování tohoto cíle je: •

poskytovat dítěti možnost poznávat takové hodnoty, jako je nedotknutelnost lidských práv, individuální svoboda, stejná hodnota a rovnost všech lidí, soucítění a solidarita se slabými a ohroženými, péče

4

Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a některém jiném vzdělávání a o změně některých zákonů § 3 (návrh). 16


o druhé a ohled na jiné, hodnoty spojené se zdravím, životem a životním prostředím a důstojnými vztahy mezi lidmi •

v rozsahu dětských možností přispívat k předávání kulturního dědictví, jeho hodnot, tradic, jazyka a poznání

•

rozvíjet schopnost komunikovat, spolupracovat, spolupodílet se na činnostech a rozhodnutích

•

vést děti k sociální soudržnosti, připravovat je na život v multikulturní společnosti, k tomu, aby vnímaly různost kulturních komunit jako samozřejmost a měly porozumění pro jejich rozdílné hodnoty i pro vzájemné sbližování.

3.cíl: získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí Předpokladem naplňování tohoto cíle je: •

rozvíjet poznávání sebe sama, vlastních zájmů, možností a potřeb

•

vytvářet příležitosti k rozvoji sebevědomí a získání zdravé sebedůvěry

•

vést dítě k zájmu podílet se na společném životě a činnostech ve škole i v rodině (učit je spolupracovat, spoluodpovídat, akceptovat a tolerovat druhé)

•

vést dítě k poznání, že může svou životní situaci ovlivňovat, že může jednat svobodně, že však za to, jak se rozhodne a co udělá, odpovídá.

Obsah předškolního vzdělávání RPPV formuluje obsah předškolního vzdělávání v následujících pěti oblastech, které zahrnují vzájemné vztahy dítěte k němu samotnému a k jeho okolí: Oblasti předškolního vzdělávání.

1. Dítě a jeho tělo 2. Dítě a jeho psychika 3. Dítě a ten druhý 4. Dítě a společnost 5. Dítě a svět

17


Tyto oblasti jsou navzájem propojeny a vytvářejí tak společně fungující celek. ad 1. Dítě a jeho tělo Záměrem vzdělávacího úsilí v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst a neurosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem a vést je k zdravým životním návykům a postojům. ad 2. Dítě a jeho psychika Záměrem vzdělávání v oblasti psychologické je podporovat duševní pohodu, psychickou zdatnost a odolnost dítěte, rozvoj jeho intelektu, řeči a jazyka, poznávacích procesů a funkcí, jeho citů i vůle, stejně tak i jeho sebepojetí a sebenahlížení, jeho kreativity a sebevyjádření, stimulovat osvojování a rozvoj jeho vzdělávacích dovedností a povzbuzovat je v dalším rozvoji, poznávání a učení. Tato oblast zahrnuje tři „podoblasti“: Jazyk a řeč; Poznávací schopnosti a funkce, myšlenkové operace, představivost a fantazie; Sebepojetí, city a vůle. ad 3. Dítě a ten druhý Záměrem vzdělávání v interpersonální oblasti je podporovat utváření vztahů dítěte k jinému dítěti či dospělému,

posilovat, kultivovat

a obohacovat jejich vzájemnou komunikaci a zajišťovat pohodu těchto vztahů. ad 4. Dítě a společnost Záměrem vzdělávání v oblasti sociálně - kulturní je uvést dítě do společenství ostatních lidí, do života v lidské společnosti i do světa kultury a umění, pomoci dítěti osvojit si potřebné dovednosti, návyky i postoje, přijmout základní všeobecně uznávané společenské, morální a estetické hodnoty a podílet se na utváření společenské pohody.

18


ad 5. Dítě a svět Záměrem vzdělávání v environmentální oblasti je založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí – počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy celosvětového dosahu – a vytvořit základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte (člověka) k životnímu prostředí. Obsahu oblasti vzdělávání Dítě a svět se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole. Rámcový program pro předškolní vzdělávání klade na učitele nové, náročné

úkoly.

Místo

jednotných

normativních

osnov,

plánů

a metodických příruček je postaven do situace, kdy se má samostatně rozhodovat, pracovat a nést osobní odpovědnost za vzdělávací program své školy. Je veden dokonce k vytváření vlastních školních programů, které mají co nejlépe odpovídat konkrétním regionálním i místním podmínkám a možnostem mateřských škol. Současně pedagogům umožňuje svobodně rozhodovat o tom, jakou cestou se ke společnému cíli vydají. Rámcový

program

pro

předškolní

vzdělávání

tedy

není

"inventářem" požadavků, úkolů či jiných položek, ze kterého by bylo možno jednoduše "odškrtávat" to, co by pedagog považoval za splněné. Vymezuje však prostor, ve kterém je třeba se pohybovat, poskytuje pravidla, kterými je nutno se řídit, a současně ponechává vyučujícímu značnou autonomii. Literatura: KOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. In Didaktické spisy. Praha : SPN, 1954. Rámcový program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 200l. Program výchovné práce pro jesle a mateřské školy. Praha : SPN, 1984. (Program Vás blíže seznámí s pojetím předškolního vzdělávání před rokem 1989.)

19

C


Otázky: 1.

V čem spočívá hlavní rozdíl v pohledu na předškolní vzdělávání před rokem 1989 a po něm?

2.

Uveďte klíčové požadavky na pedagoga vyplývají z RPPV?

3.

Konkretizujte, které okolnosti má učitel vzít v úvahu při tvorbě a realizaci vzdělávacího programu.

4.

Zapřemýšlejte, které dílo J. A. Komenského je vám nejbližší a uveďte proč.

5.

Charakterizujte svými slovy RPPV a zdůvodněte jeho otevřenost.

6.

Ve kterém cíli RPPV se promítá vztah k přírodě a jak?

7.

Objasněte vzájemnou propojenost jednotlivých oblastí obsahu předškolního vzdělávání. Vysvětlete jejich souvislost s tématikou budování vztahu k přírodě.

f

Místo pro poznámky:

20

…vnímat, že svět má svůj řád, že je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý …

Oblast předškolního vzdělávání „Dítě a svět“ Tato kapitola se Vám pokusí vysvětlit pojmy environmentální - ekologický a přiblíží obsah oblasti předškolního vzdělávání „Dítě a svět“.

t

Jako se tedy hoši učí snadno chůzi chozením, mluvě mluvením, psaní psaním atd., tak se naučí poslušnosti posloucháním, zdrženlivosti zdržováním, pravdomluvností mluvením pravdy, vytrvalosti vytrváním atd. Jen když bude vždy někdo, kdo by předcházel slovem i příkladem. J. A. Komenský, Velká didaktika

Oblast předškolního vzdělávání „Dítě a svět“ je někdy uváděna pod názvem environmentální oblast. S tímto pojmem se lze setkat i v RPPV. Environmentální

výchovou

rozumíme

systematický

proces

formování citlivosti jednotlivce k problémům životního prostředí od dětství až do dospělosti. Možná vás napadá otázka: Je nějaký rozdíl mezi výchovou environmentální a ekologickou? Je i není. Ekologie jako samostatný vědní obor se začala vyvíjet počátkem 19. století, největší rozvoj však probíhá několik posledních desítek let.1 Slovo ekologie je složeno ze dvou řeckých slov: „οικοσ“ (dům, místo přebývání, ale též domácnost, prostředí) a „λογοσ“ (slovo, v přeneseném významu znamenající nauku, vědu). Doslova je tedy význam slova ekologie "věda o domově". Znamená to tedy, že ekologie řeší, podle jakých vědeckých poznatků a vztahů v našem domově (na Zemi) žijeme. Termín „environment“ je anglický výraz pro „prostředí", přičemž se používá ve smyslu „životní prostředí organismu“; v souvislosti

1

Autorem její první definice je Ernst Haeckel, známý přírodovědec, profesor univerzity v Jeně (1866): "Věda o vzájemných vztazích organismu k jeho anorganickému a organickému prostředí, zvláště o jeho přátelských a nepřátelských vztazích k těm rostlinám a živočichům, s nimiž přichází do styku". Považoval ji také za ekonomii přírody. O sto let později Eugene Pleasants Odum (1966) formuloval ekologii již moderněji jako vědu o struktuře a funkci přírody, přičemž se rozumí, že lidstvo je součástí této přírody. V současné době je nejvíce používána a frekventována definice, že ekologie je věda o vztazích mezi organismy a jejich prostředím.

Rozdíl mezi pojmy environmentální a ekologický.

Oblast předškolního vzdělávání „Dítě a svět“

s člověkem jako „životní prostředí člověka“ a znamená asi totéž jako „okolní prostředí“. V jiných jazycích, podobně jako v anglickém existuje pro okolní prostředí

specifický

„environnement“,

výraz:

německy

„Umwelt“,

francouzsky

rusky „окружающая среда“, polsky „środowisko“.

Nejpřesnějším překladem tohoto termínu do českého jazyka by bylo „životno“, používá se však termín životní prostředí.2 Také z tohoto důvodu se u nás slova environmentální, ekologický a životní prostředí nerozlišují a někdy zaměňují. Tedy: Termín ekologická výchova, který vznikl z původního pojmu

Definice ekologické výchovy.

výchova k péči a ochraně životního prostředí, vyjadřuje komplexní proces výchovy a vzdělávání ve vztahu k životnímu prostředí a obsahově se shoduje

s

anglickým

„Environmental

education"

a

německým

„Umwelterziehung ". Jasné, že? Cíle ekologické (environmentální) výchovy.

Podstatné je, že cílem této oblasti je založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí – počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy celosvětového dosahu – a vytvořit základy pro otevřený a

odpovědný postoj dítěte

(člověka) k životnímu prostředí. Specifické vzdělávací cíle: •

vytváření vztahu k místu a prostředí, ve kterém dítě žije

•

osvojování jednoduchých poznatků o světě a životě, užitečných pro vytváření elementárního povědomí o přírodním, kulturním i technickém prostředí, o jejich rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách

•

pochopení, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit

2

Definice životního prostředí z deklarace OSN (1972): “Člověk je součástí i tvůrcem svého prostředí, jež mu dává předpoklady pro život a poskytuje mu možnost pro intelektuální, morální, sociální a duchovní rozvoj." Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje." 24


•

rozvoj schopnosti přizpůsobovat se přirozenému vývoji a běžným změnám

•

rozvoj schopnosti vážit si života ve všech jeho formách

•

vytvoření povědomí o vlastní sounáležitosti se světem

•

osvojení dovedností potřebných k vykonávání jednoduchých činností v péči o okolí a k spoluvytváření zdravého a bezpečného prostředí

•

osvojení poznatků a dovedností chránících před nebezpečnými vlivy prostředí

•

rozvoj pocitu sounáležitosti s živou a neživou přírodou, lidmi, společností, planetou Zemí.

Hlavní činnosti a příležitosti, které ve vzdělávání vytváříme, dítěti umožňujeme a nabízíme: •

přirozené poznávání rozmanitosti světa přírody, kultury i techniky (v prostředí mateřské školy, vycházky do okolí, výlety)

•

zaměřené pozorování a sledování skutečných

objektů, jevů a dějů

z nejbližšího okolí •

manipulace a experimentace s různými materiály a surovinami

•

řešení přirozených a modelových situací

•

motivované hrové aktivity, ekohry

•

pozorování stavu životního prostředí a jeho vlivu na kvalitu života, poznávání ekosystémů

•

smysluplné pracovní činnosti

•

pěstitelské a chovatelské činnosti, péče o školní prostředí, školní zahradu a blízké okolí

•

kognitivní činnosti (kladení otázek a hledání odpovědí, diskuse nad problémem, vyprávění a poslech, objevování)

•

práce

s literárními

texty,

s obrazovým

materiálem,

využívání

encyklopedií •

seznamování s kulturou místa a prostředí, ve kterém dítě žije, poznávání jiných kultur

25


•

poučení o možných nebezpečných vlivech prostředí a o způsobech, jak se chránit.

Očekávané kompetence (viz poznámka 3, str. 15).

Co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže: •

osvojit si elementární poznatky o sobě, o rodině, o vývoji, životě a činnostech člověka, o lidské společnosti, o soužití, zvycích a práci lidí, o přírodě a přírodních jevech, o technických přístrojích, se kterými se dítě setkává doma i ve svém okolí

•

orientovat se bezpečně v okolním prostředí, resp. v okolí domova, v prostředí a okolí školy, v obci (ulice, doprava, obchody, lékař a další důležité instituce apod.), všímat si rozmanitosti, změn a dění v nejbližším okolí

•

osvojit si elementární poznatky o místě, ve kterém žije, o své zemi a její kultuře, o jiných zemích a kulturách, o zeměkouli, o vesmíru apod.

•

vnímat, že svět má svůj řád, že je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý - jak svět přírody (rostliny, živočichové, krajina, podnebí apod.),

tak i svět lidí (tělesné, zdravotní, rasové, etnické,

jazykové, národnostní a jiné rozdílnosti) •

porozumět, že všechno kolem se mění, vyvíjí, pohybuje a proměňuje a že s těmito změnami je třeba v životě počítat

•

mít povědomí o významu životního prostředí (přírody i společnosti) pro člověka, uvědomovat si, že způsob, jakým se chová a žije, ovlivňuje jeho vlastní zdraví i životní prostředí

•

rozlišovat aktivity, které mohou zdraví člověka i prostředí podporovat a které je mohou poškozovat, pomáhat pečovat o okolní životní prostředí (dbát o pořádek a čistotu, starat se o rostliny, spoluvytvářet pohodu prostředí, neničit okolí, neubližovat živým tvorům apod.)

•

uvědomovat si, co je nebezpečné (manipulace s některými předměty a přístroji, kontakt se zvířaty, se zdraví ohrožujícími látkami, přírodní a povětrnostní jevy, technické objekty a jevy a další situace, s nimiž se dítě může setkat), odhadnout některá nebezpečí a snažit se jim vyhnout.

26


Hlavní rizika ohrožující úspěch vzdělávacích záměrů: •

nedostatek příležitostí vidět a vnímat svět v jeho pestrosti a změně, v jeho dění a řádu

•

nedostatečné a nepřiměřené informace, nedostatečné, nepravdivé nebo žádné odpovědi na otázky dětí

•

jednotvárná, málo rozmanitá nabídka činností, málo podnětné, málo pestré a málo obměňované prostředí, nebo prostředí nepřehledné, neupravené, neuspořádané, s nadbytkem hraček a věcí

•

užívání abstraktních pojmů, předávání „hotových“ poznatků

•

převaha zprostředkovaného poznávání světa (obraz, film)

•

nedostatek pozornosti prevenci vlivů prostředí, které mohou být pro dítě nezdravé a nebezpečné

•

nedodržování pravidel péče o zdravé prostředí v provozu mateřské školy

•

špatný příklad dospělých (chování ohrožující životní prostředí, neekologické postoje, xenofobní chování, lhostejnost k problémům kolem sebe a neochota se podílet na jejich řešení)

•

uzavřenost školy vůči existujícím problémům a aktuálnímu dění. Oblast „Dítě a svět“ či environmentální výchova v mateřské škole

je systematický proces formování citlivosti jednotlivce k problémům životního prostředí od dětství až do dospělosti. Vytváří základy celoživotního vztahu k přírodě a společnosti a vede k osobní odpovědnosti. Literatura: Rámcový program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 200l. ČÍŽKOVÁ, Z. Ekologická výchova nejmenších a malých. Praha : Pražské ekologické centrum, 1996. BUREŠ, J. a kol. Ekologická výchova v mateřských školách. Pardubice : TASK klub – Ekocentrum PALETA, 1996.

27

C


Otázky: 1.

Konkretizujte obecné i specifické cíle oblasti „Dítě a svět“ na příkladech.

2.

Které z uvedených činností a příležitostí jsou Vám nejbližší? Uveďte na příkladech (viz str. 25).

3.

Zamyslete

se,

které

kompetence

Vám

osobně

scházely

po absolvování mateřské školy. 4.

Uveďte konkrétně, jak špatný příklad učitelky může ovlivnit jednání dětí.

f


28

Základy kamarádského vztahu k přírodě Následující text vyzdvihuje přednosti mateřské školy při formování vztahu k přírodě a zdůrazňuje význam vlastní aktivity dětí.

t

Vždyť člověk zapomene skoro všechno, čemu se na školách učil, ale ten zájem jednou vzbuzený trvá a učí ho pozorovat a všímat si věcí. Poznání bez zájmu je mrtvé. T. G. Masaryk

Dítě přicházející do mateřské školy již má za sebou celou řadu zkušeností s okolním světem. Jestliže rodiče před ním otevřeli knihu přírody a začali ho učit jejím tajemstvím, má velkou výhodu. Ostatní děti si však jistě také všimly, že existují vrabci, kosi, možná viděli i veverku a vědí, že

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)

v parku rostou stromy a po trávnících se krásně běhá. Seznamování s přírodou v žádném případě nemůžeme chápat jako obecné, zpravidla pouze verbální předávání informací o přírodě. Měli bychom dítě naučit vnímat přírodu všemi smysly.1 Praktické poznávací činnosti - hra, učení, práce - mají v průběhu předškolního období zásobit dítě konkrétními zkušenostmi a poznatky, které už nikdy jindy nebude mít možnost v takové formě (v klidu a pohodě) získat. Ve škole již zřejmě nebude tolik času a příležitostí ke vzbuzení zájmu o přírodu a k vypěstování citového vztahu k ní. A to vše je důležité zvláště dnes, kdy velkou pozornost věnujeme spíše technice a na přírodu někdy zapomínáme. Některé děti poznají více automobilových značek než květin nebo stromů, o tom se můžeme snadno přesvědčit. Děti žijí ve světě počítačů, dveří, které se samy otevírají, svítících krabiček, ze kterých slyší tátův hlas… Tolik samozřejmostí. Může je vůbec ještě něco překvapit? 1

Charakteristickým znakem moderní pedagogiky a psychologie je posun od převážně materiální koncepce vzdělání, která zdůrazňovala poznatky, k posílení formativního aspektu, to znamená rozvoji poznávacích schopností a zájmů s možností přenášet tyto kvality do jiných oblastí. V tomto pojetí znamená seznamování předškolního dítěte s přírodou promyšlený proces utváření jeho emocionálně bohatého vztahu k přírodě. Seznamování s přírodou v mateřské škole a činnosti v přírodě jsou nástrojem probuzení tohoto aktivního vztahu, podnětem k rozvíjení dětské spontaneity a fantazie i prostředkem formování kritérií racionálního, estetického i etického hodnocení světa přírody.

Obsahem seznamování s přírodou v předškolním věku nemůže být tedy nic jiného než příroda sama ve své kráse, mnohotvárnosti a bohatosti.

Základy kamarádského vztahu k přírodě

To, co nabízí příroda, nemůžeme najít nikde jinde. O tom se musí děti v mateřské škole přesvědčit, nejlépe všemi smysly. Ukázka z publikace Vnímejme přírodu všemi smysly (Witt, 1992): Můj strom Stromy mají obvykle pro mnoho lidí zvláštní přitažlivost. Toho využijeme při našem cvičení. V lese nebo parku utvoříme dvojice. Jeden z partnerů si zaváže oči a druhý ho zavede k nějakému zajímavému stromu. Tento strom může stát dvacet až třicet metrů od výchozího místa. Určený strom musí nevidící důkladně ohmatat, obejmout. Spoluhráč mu může při ohledávání pomoci otázkami typu: „Jakou má tvůj strom kůru?“ „Je silnější než ty?“ „Našel jsi také větve?“ „Je obrostlý mechem ze všech stran?“ – aniž by mu však na tyto otázky odpověděl. Poté dovede nevidícího zpět k výchozímu místu, odváže mu šátek a první hráč musí strom najít. Návodné otázky slouží spíše pro pomoc menším dětem, dospělým naopak můžeme cvičení ztížit nejrůznějším způsobem, např. vedením „slepého“ různými oklikami a křovinami. Pokud by neúspěšnému hledači hrozila frustrace, může mu partner vhodným způsobem napovídat. Stromy jsou zvláštní a nezaměnitelná individua. Toto cvičení může pomoci zejména dětem k vytvoření hlubokého a citlivého vztahu k určitému stromu, nebo k více stromům. Při ohmatávání a procítění určitého kmenu poznáme jako živé lidské bytosti jiné živé bytosti – stromy. Počet účastníků při tomto cvičení není důležitý (i 15 dvojic). Strom mohou hledat již čtyřleté děti (pochopitelně v doprovodu někoho staršího a s pomocnými otázkami). Zhruba osmileté děti si mohou být partnery navzájem. Po nalezení stromu je vhodné, aby si partneři vyměnili role. Účastníci – zejména v pubertálním věku – při zavázaných očích křičí a vřískají. Nenechte se vyvést z míry a poproste je o ohleduplné chování v lese či parku. I s úvodním povídáním trvá cvičení pro cca 15 dvojic asi půl hodiny. Jako motivaci jsem nejčastěji používala vyprávění o stromech (uctívání stromů starými Slovany, pohádky a pověsti spojené se stromy, přísloví o stromech).

30


Okno Země Lidská chůze a lidské pohyby nám přinášejí stále tentýž pohled na svět z určitého úhlu. Vyberme si tentokrát příjemný lesní kout, položme se tiše na zem a kromě očí se celí přikryjeme listím, jehličím nebo větvemi. Vzájemně si přitom pomáháme, posledního zahrabává vedoucí skupiny. Je vhodné si pro toto cvičení zvolit suché místo. Pak se všichni díváme na oblohu a cítíme se jako součást Matky Země. Pokud možno se nikdo nehýbe, všichni se snaží zklidnit a po čase zavřou oči. Pro děti stačí ležet asi 15-30 min. Vstaneme všichni až na znamení vedoucího. Okno Země nám otvírá vstup do přírody. Jako kousíček Země se každý z nás dívá do nebe a do korun stromů. Při tomto velmi senzibilním cvičení slyšíme každý mnohem citlivěji a jinak než jindy. Šumí vrcholky stromů, padá listí, praskají větve, ptáci zpívají. Také náš hmat nezahálí: často se stane, že nám přes ruku či obličej přeleze pavouk či brouk. To potom zůstane člověk těžko v klidu. Na tuto možnost musíme účastníky předem připravit a pokud možno je zbavit strachu z drobných zvířátek. Nebo můžeme předem své přírodní lůžko prohledat, zda v něm není drobný hmyz. Kromě již popsaných sluchových a hmatových zážitků nás překvapí ještě jeden: Kdo by si pomyslel, že v listí může být tak teplo? Poznatky, na kterých se dítě podílí vlastní aktivitou, jsou pro ně nejcennější a mohou být zdrojem mnoha dětských otázek. Do každodenního programu v mateřské škole patří vycházky, které mají děti velmi rády. Vycházky mohou být různého druhu i zaměření: vycházky věnované dlouhodobému pozorování určitého přírodního jevu (strom ve všech ročních obdobích, život na řece v průběhu roku apod.), vycházky určené k příležitostnému pozorování určitých přírodních jevů podle toho, jak se v průběhu roku vyskytují (hnízdění čápů, první jarní květiny).

31

Vycházky do přírody.


Hlavní zásadou všech druhů vycházek je jejich předchozí příprava a plánování, a to nejen písemná, ale přímo na místě pozorování. Znamená to vědět, kam půjdeme, znát přesně toto místo, vědět, jak se tam dostaneme i co budeme pozorovat (půjdeme pěšky k řece, kde budeme krmit labutě; všimneme si zbarvení dospělých a mláďat apod.). V přímém styku s přírodou na vycházkách se poznatky spojí Jděte do školy k přírodě! Příroda je lékař, vychovatel i učitel. Napřed do přírody a teprv do obrazárny. K. Kálal

s citovými dojmy a osobními zážitky dětí. Poznatky a zkušenosti takto získané jsou trvalejšího charakteru, jsou hlubší a bohatší a podporují rozvoj myšlení a vyjadřovacích schopností dítěte. Zajímavou příležitostí k poznávání přírody může být záhonek na

Koutek přírody.

školní zahradě nebo koutek přírody ve třídě. Pomáhají dětem vytvářet dobrý vztah k přírodě i k práci, uvědomovat si potřebu pečovat o přírodu (nechodit lhostejně kolem květiny nebo záhonku, když potřebují zalít). Tak mají děti možnost pochopit souvislost např. mezi klíčícím hráškem v koutku přírody, rostlinami hrachu na záhonku a hrachovou polévkou na talíři. Velmi pěkné a dětmi oblíbené jsou malinké zahrádky v miskách nebo na vyhrazeném místě v zahradě, doplňované hračkami (domeček z kůry, lesík s chaloupkou, zoologická zahrada pro zvířátka apod.). Při zhotovování těchto zahrádek děti z přírody nejen mnoho poznávají, ale dobře se i pobaví. Další zajímavou činností je vedení kalendáře přírody. Ten může

Kalendář přírody.

ovlivnit trvalost dětských představ i jejich ujasnění, přispět k představě časové posloupnosti v přírodě, ovlivnit chápání souvislostí a vztahů přírodního dění. Je na vlastní fantazii a tvořivosti učitelky, jakou formu záznamu zvolí, aby se na něm mohly děti maximálně podílet. Roční období a jejich střídání jsou tím nejideálnějším učebním programem. Rozumíme si, že základním problémem není pojem ročního období sám (např. podzim), ale přírodní jevy, které jsou pro toto období charakteristické.

Děti se mají učit poznávat přírodu v průběhu jednotlivých ročních období, sledovat změny, které se v přírodě odehrávají, všímat si vzájemných souvislostí (např. déšť, slunce, duha), posloupností (např. květ a plod) a podmíněností přírodních jevů (např. rostliny, voda a světlo). Dítě má být vedeno k poznání, že ono samo je součástí přírody a je s ní existenčně spjato. V předškolním věku mají být položeny základy

32


celoživotního vztahu k přírodě a její ochrany, která se má stát samozřejmou povinností každého člověka. Ideálem je, když se z dětí stanou nadšení obdivovatelé přírodních krás a tajemství. Toho lze nejspíše dosáhnout tehdy, budou-li děti vychovávat právě obdivovatelé přírody. K tomu nejkrásnějšímu, co nám příroda nabízí k obdivování

Obdivujeme noční oblohu.

a poznávání, určitě patří noční obloha plná hvězd. V celé své kráse vynikne nejvíce tam, kde ovzduší není znečištěné prachem, kouřem, smogem a hlavně umělým světlem pouličních lamp a reklam. „Proto také moudrý pan Karel Čapek nabádal k pohledům do nebe za městem: „Obyvatel ulic žije ve městě a někdy dokonce ve velikém městě, ale nežije ve vesmíru, protože nežije pod hvězdami. Bydlí mezi milionem lidí, ale nikoliv mezi milionem hvězd... Nezáleží tak na tom, studovat dráhy hvězd nebo rozeznat Altair od Albirea; důležitější je moci se kdykoliv přesvědčit, že jsou nad námi hvězdy a že existuje kosmos. Člověk z ulic musí jet aspoň do Zbraslavi, aby spatřil vesmír; ale člověk z periferie je rovnou ve vesmíru, jakmile se postaví na práh svého domu a zamíří nosem k nebi.“ Básníci hovoří o milionech hvězd na sametu noci, protože básník má právo přehánět. Konec konců, ty miliony tam opravdu jsou, jenže nejsou jen tak okem vidět. Očima neozbrojenýma dalekohledem bychom napočítali „jenom“ několik tisíc hvězd a když se omezíme na ty jasnější, viditelné na první pohled, budou jich pouhé stovky. No jo, řekne si člověk, tvor zvídavý, ale kdo se v těch stovkách svítících teček má vyznat? Každý, kdo jen trochu chce, pravím vám, a není to vůbec tak těžké, jak to zpočátku může někomu připadat. Tu hlavní práci totiž za nás udělali dávní i nedávní předkové, když rozdělili všechny hvězdy do souhvězdí, jakýchsi okresů na nebi. A nám už jen zbývá naučit se alespoň některá souhvězdí znát.“ (Rükl, 1997). Učitelky v mateřské škole mají často první a jedinečnou příležitost vzbudit v dětech trvalý zájem o přírodu a umožnit jim vnímat ji všemi smysly. Staví tak základy celoživotního vztahu dětí k přírodě se samozřejmou povinností péče o ni. Ideálem je, když se z dětí stanou nadšení obdivovatelé přírodních krás a tajemství. 33

C


Literatura: BARWINEK, H., FELMBERG, I., PRADEL, W. Metodika seznamování dětí s přírodou. Praha: SPN, 1980. MORÁVKOVÁ, J., OPRAVILOVÁ, E. Rok v přírodě. Praha : SPN, 1963. WITT, R. Vnímejme přírodu všemi smysly. Praha : Pražské ekologické centrum, 1992. Otázky: 1.

Zamyslete se nad tím, v čem spočívá kamarádský vztah k přírodě.

2.

Zdůvodněte, proč je pouhé verbální seznamování s přírodou nedostatečné.

3.

Vyzdvihněte přednosti mateřské školy při formování vztahu dětí k přírodě.

4.

Představte na několika konkrétních příkladech seznamování dětí s přírodou „všemi smysly“.

f


34

K tomu nejkrásnějšímu, co nám příroda nabízí k obdivování a poznávání, určitě patří noční obloha plná hvězd …

Zázrak života … Podíváme se na mikroskopickou úroveň začátku životní cesty člověka, na jeho růst, abychom si uvědomili, že i my jsme součástí přírody.

t

Kdo ví, co bude pak, až otevře prvně oči, kdo ví, co bude pak, až otevře je víc, zda najde cestu svou nebo cizí dlážděnou a v davu půjde si či v čele procesí… J. S. Lenk

Čas 2:30, pohlaví ženské, 50 centimetrů, 3 150 gramů. Začalo to

Narodil se člověk.

spojením muže a ženy, následovalo několik desítek týdnů těhotenství, pár těžkých hodin předcházejících prvnímu nadechnutí. Změřen, zvážen, spočítán. Jeho jediná naděje na přežití leží v rukou, které se ho budou dotýkat. Každý z nás, z těch několika miliard lidí žijících na naší planetě započal svou „kariéru“ na mikroskopické úrovni, díky nekonečnému sledu náhod. Nebo zázraků? Zralé lidské vajíčko může ve vejcovodu přežívat až 24 hodin, spermie až 48 hodin. Setkají-li se „náhodou“, splynou v jedinou buňku, která se okamžitě začne dělit. Potichoučku a nepozorovaně se začíná odvíjet příběh lidského života. Koncem šestého týdne po oplodnění začne zárodku bít srdce, a to onen budoucí světoobčánek měří pouhých 6 milimetrů, což je asi velikost jablkového jádra. Uplyne však pouze šest dalších týdnů a z „jadérka“ je již 6,5 cm dlouhý človíček, který má: •

vytvořeny všechny vnitřní orgány, z nichž většina funguje

•

vyvinuty ušní lalůčky

•

oči zavřeny a přikryty vyvinutými víčky

•

vytvořeny končetiny i s prstíčky

•

na prstech miniaturní nehtíčky

•

vyvíjející se svaly, dokáže již zatínat pěstičky, mračit se, otevírat a zavírat ústa (FENWICKOVÁ, 1992). Před sebou má ještě velký kus nitroděložního života a náročnou

cestu na druhou stranu maminčina bříška. A těch nástrah všude!!!

„Dvanáctitýdenní předškoláček.“

Zázrak života …

Pak to přijde: je nás na zeměkouli zase o jednoho víc… Zázrak, nebo fyziologická záležitost? Ti, kdo se narodili, lidmi se narodili, s tím hlavním cílem, aby byli lidmi. J.A. Komenský

Vše ale nemusí proběhnout tak, jak by mělo, a na svět přijde človíček, ke kterému byl „osud“ méně laskavý. Rodiče, zmítáni bouřlivými emocemi, mají před sebou úkoly, které jsou – jak se zdá – nad jejich síly. Pedagogové by měli být v čele těch lidí, kteří zaujímají jediný správný postoj k lidem s nějakým druhem handicapu a jejich rodině, a tím je přijetí a podpora.

Zázrak růstu Všimněte si toho vysokého stromu před vaším domem. Jako malý semenáček měřil jen pár desítek centimetrů a dnes? Dnes se můžete skrýt v jeho stínu. Růst je v okamžiku neviditelný, spojí-li se „okamžiky“ ve dny, měsíce či roky, to se pak dějí věci! Minulost, přítomnost i budoucnost je složená z malých dílků času. Ty, co uplynuly, se už nikdy nevrátí. Tuto skutečnost musíme mít jako učitelé dětí vždy na paměti. Dítě od 3 do 6 let vyroste 5 – 7 cm a přibere 2 – 3 kg ročně. Tento věk bývá označován jako období iniciativy. Hlavní potřebou dítěte je aktivita a sebeprosazení, které se projevují v čím dál větším prostorovém úseku, zvětšuje se životní okruh i časová perspektiva dítěte. Pro dítě je nezbytné cítit se bezpečně ve vztazích v rodině i k řádu a pravidlům světa. (VÁGNEROVÁ, VALENTOVÁ 1994) Děti v mateřských školách rozvíjejí svou motoriku, zdokonalují řeč, vyvíjejí se jejich poznávací procesy. Prostor vnímají ještě velmi nepřesně, např. zahrada se jim zdá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Také vnímání času je spojeno s určitými obtížemi. Dítě žije výlučně přítomností a čas vnímá pouze prostřednictvím konkrétních událostí a opakujících se jevů. Pozornost předškolního dítěte je ještě nezralá, krátkodobá a povrchní, rozvíjí se paměť – nejsnáze si dítě pamatuje to, co je velmi zaujalo. Mezery v představivosti doplňuje fantazií. Kolem 4 let dochází v myšlení k vývojové změně, symbolické myšlení přechází na úroveň myšlení názorného, intuitivního a pro dítě začínají mít smysl podrobnosti.

38

Zázrak života …

V předškolním věku je pro myšlení dítěte typický: Myšlení předškolního dítěte.

1.

fenomenismus, protože je těsně vázáno na konkrétní zkušenost

2.

egocentrismus, protože je vztahováno k aktuální činnosti, pocitům a potřebám dítěte

3.

antropomorfismus, s tendencí polidšťovat veškeré objekty

4.

prezentismus, s tendencí

chápat všechno ve vztahu k přítomnosti,

k danému okamžiku 5.

fantazijní přístup – vliv fantazie převládá nad respektováním logických zákonitostí. Tento krátký exkurz do vývojové psychologie nám má pomoci najít

cestu pro environmentální výchovu našich dětí. Musíme si uvědomit, že ony nepřemýšlejí méně či hůř než my dospělí, nevidí věci nedokonale či špatně, ony prostě přemýšlejí a dívají se jinak! Vychovávat děti v mateřských školách je velmi odpovědný úkol, protože do značné míry ovlivní životní nasměrování každého předškoláčka. Krásné hračky, počítače, videa bývají snad již běžným vybavením mateřských škol. Ale poznají všechny děti sněženku? Mladí lidé si často zakládají na tom, že jsou vlastníky krásného pružného těla, které jim dobře slouží. Vůbec nepřemýšlejí o tom, že by tomu mohlo být jinak. K čemu je takové tělo dobré? Ke krmení dobrými věcmi zevnitř, zvenku k oblékání, vlasy k pěkným účesům, uši na náušnice, krk na řetízek, prsty na prstýnky, nohy na pěkné boty…? I malé děti velice brzy pochopí, na co klade dnešní doba největší důraz. Krásná jako miss… Dobře vypadat, na tom není jistě nic špatného. Máme-li však budovat základy celoživotního vztahu k přírodě, je potřebné do správného kontextu vsadit i vztah k vlastnímu tělu. Není to samozřejmostí, můžeme-li všemi smysly vnímat vnitřní i okolní svět. Kolem nás žije mnoho lidí, kteří tuto přednost nemají. Máme-li učit děti žasnout nad krásami přírody, měli bychom je učit žasnout i nad zázrakem lidského těla.

39

C

Zázrak života …

Literatura: FENWICKOVÁ, E. Velká kniha o matce a dítěti. Bratislava : Perfekt, 1992. HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha : Portál, 2000. VÁGNEROVÁ, M., VALENTOVÁ, L. Psychický vývoj dítěte a jeho variabilita. Praha : Univerzita Karlova, 1994. Otázky: 1.

Polemizujte nad otázkou o zrození člověka: Zázrak, nebo fyziologická záležitost?

2.

Zavzpomínejte na své „velké okamžiky“ dětství.

3.

Uveďte konkrétní příklady k uvedeným pěti charakteristikám myšlení předškolního dítěte.

4.

f

Vysvětlete, jak souvisí vztah k vlastnímu tělu se vztahem k přírodě.


40

Růst je v okamžiku neviditelný, spojí-li se „okamžiky“ ve dny, měsíce či roky, to se pak dějí věci!

Seznamování se s přírodou uměním Zamyslíme se nad úlohou umění v životě předškolního dítěte, zejména při formování jeho vztahu k přírodě.

t

Jak nejlépe ulovit (jakékoliv) zvíře Josef Brukner Jak se vlastně loví? Lovec řekne: „Puškou.“ Spisovatel: „Slovy.“ Malíř: „Barvou. Tužkou.“ Puškou ulovené na pokraji lesa do zelené trávy naráz mrtvé klesá. Slovy ulovené celé dlouhé časy o lukách a lesích s námi povídá si. Tužkou ulovené, barvou malované, radovat se, skákat nikdy nepřestane.

Příroda byla a je častou inspirací umělců, kteří si všímají jejích „tajemství“ a krásy. Umělecké vyjádření některých přírodních dějů (byť i z hlediska vědeckého ne zcela přesné) velmi vyhovuje emocionalitě dítěte. Psychologické zvláštnosti dítěte předškolního věku umožňují koexistenci dvou světů, světa reálného a světa imaginárního, které si vzájemně nekonkurují. Proto mohou zvířata mluvit a jednat jako lidé. „Sotva však koník ucítil na svých zádech nezvyklé břímě, vzepjal se prudce a přeskočil velikým skokem celou mez. Ferdovi zůstala v ruce jenom ohlávka a za chvíli k němu přilezl jen belhající se brouk Pytlík, který samozřejmě s koně spadl. „Okamžik, okamžik,“ volá, „to byla mýlka, ten kůň mi nerozuměl, já vám ukážu znovu, jak se na něm jezdí.“ Ale po koníkovi jako by se země slehla. Byl pryč. Ferda byl zdrcen. Beze slova odstrčil brouka Pytlíka a šel domů. Měl oči plné slz a v chaloupce se dal do takového pláče, až z toho usnul.“ (SEKORA, 1968)

Ferda Mravenec – studijní literatura učitelek a učitelů.

Seznamování se s přírodou uměním

Zbavit dětský svět Ferdy Mravence, Broučků, Krtečka, Rákosníčka

Kouzelný svět večerníčků.

a mnoha dalších by bylo velmi pošetilé.1 Umělecké přiblížení skutečnosti učí dívat se na okolní svět nově a netradičně. Umělecký prožitek, který navazuje na individuální zkušenost dítěte, mu dává možnost plně vychutnat všechny situační i vztahové možnosti včetně takových, které v běžném životě nejsou uskutečnitelné. V uměleckém díle příroda promlouvá lidskou řečí, překonává své zákonitosti zániku i zrodu, cítí a jedná tak, jak je dítě zvyklé podle zkušeností lidských. Tímto uměleckým „zlidštěním“ dítě mnohé daleko snadněji pochopí a také prožije. Mluvící zvíře a živá květina jsou chápání dítěte mnohem bližší než vypreparované přírodniny, vytržené ze sítě vzájemných vztahů. Zatímco současná civilizace, věda a technika vedou člověka k tomu, aby se stal spolehlivě fungující součástí společenského systému, působí umění opačným směrem. Umění probouzí a rozvíjí individualitu osobnosti, vyvolává jedinečné a neopakovatelné prožitky a tím zvyšuje osobní zaujetí dítěte. Umění je tedy jedním z prostředků, které mohou kompenzovat některé negativní důsledky současné civilizace, k nimž patří například ochuzená a snížená úroveň komunikace jak s přírodou, tak i s lidmi. Umění svou citlivostí může také pomoci překonat někdy barbarský vztah současné civilizace k přírodě. Nenásilnou formou přivádí dítě, jež je velice citlivé, k hlubšímu porozumění a ochraně přírody jako světa, který dítě nejen obklopuje, ale který svým chováním vlastně spoluvytváří, buduje nebo ničí.

C

Svět umění tvoří nedílnou součást seznamování dětí s přírodou. Přináší nejen poučení, ale zejména citový zážitek, který napomáhá vytvoření vztahu k přírodě u předškolního dítěte.

1

Je však zapotřebí poukázat na rozdíly mezi pohádkou a skutečností. Stává se například, že děti pod vlivem literatury mají něžný citový vztah k myším a krtkům, nebojí se je brát do ruky, litují je, jsou-li tito živočichové hubeni. Naopak velmi negativně se staví k ropuchám, o vlku ani nemluvě. V prvém případě jsou tyto představy nebezpečné zdraví dětí, v druhém pak byly a jsou nebezpečné samotným živočichům (i ze strany dospělých). 44


Literatura: SAFÍR, M. Hmyz je docela jiný. Praha : Albatros, 1986. RABŠTEINEK, O., SOUKUP, B. Co jste v lese neviděli. Praha : SZN, 1964. ZEMAN, J. Dobrodružství veverky Zrzečky. Praha : Albatros, 1977. KARAFIÁT, J., TRNKA, J. Broučci. Praha : Albatros, 1994. PATOČKA, K. V přírodě se nenudím. Brno : Blok, 1973. SEKORA, O. Knížka Ferdy Mravence. Praha : SNDK, 1968. BARWINEK, H., FELMBERG, I., PRADEL, W. Metodika seznamování dětí s přírodou. Praha : SPN, 1980. Otázky: 1.

Vypátrejte, jak to dopadlo s tím koníkem.

2.

Vysvětlete: „Zbavit dětský svět Ferdy Mravence, Broučků, Krtečka, Rákosníčka a mnoha dalších by bylo velmi pošetilé.“

3.

Zamyslete se nad tím, které umělecké dílo, se kterým jste se setkali v předškolním věku, na Vás nejvíce zapůsobilo.

4.

Uveďte, jak konkrétně můžete využít umění k formování vztahu dětí k přírodě.

45


f


46

Seznam rostlin a živočichů k „poznávačce“ Dozvíte se, že za exotikou nemusíme jezdit daleko, a ověříte si své znalosti ze školy. Uvedený seznam je podkladem ke zkoušce.

t

Utrhneme-li květinu, zvadne, chytíme-li motýla, zahyne. Tehdy pochopíme, že přírody se můžeme dotýkat jen srdcem.

Možná jste se jako děti toužili stát dobrodruhy, prožívat vzrušení

O dobrodružství.

spojené s objevováním a zkoumáním přírodních krás a zvláštností. Snili jste o tom, že se jednou vypravíte daleko za obzor a setkáte se tam s pozoruhodnými druhy rostlin a živočichů. Možná vás nejvíce přitahovalo pohoří Ruwenzori1 v Africe anebo prameny Amazonky? Chtěli jste spatřit na vlastní oči to, o čem jste se dočítali v románech cestovatelů. Příroda v okolí domu se vám zdála ve srovnání s dalekými kraji jako vyměnit barevnou televizi za černobílou. Cestovní kanceláře nám umožňují některé z našich dobrodružných tužeb uskutečnit. Možná ale ještě netušíte, jaká exotika na vás číhá ve ztrouchnivělém pařezu nebo pod dlažební kostkou! Příroda v naší zemi je zrovna tak krásná, zajímavá, neprozkoumaná a exotická třeba právě jako pohoří Ruwenzori. A stejně jako příroda Nového Zélandu či Aljašky promlouvá k člověku o něčem vyšším a ušlechtilejším, než jsou jen pocity radosti z krásna: Má svůj řád a každý tvor má v ní své místo. Vždyť v naší republice žije přes 41 000 druhů2 živočichů. Mechorostů přes 1000 druhů, semenných rostlin více než 2000 druhů... Ani 100 lidských životů by nestačilo k tomu, aby se s nimi člověk mohl důvěrněji seznámit. Objevování nových druhů živočichů a rostlin zdaleka nepatří do minulosti. Na území České republiky byl v roce 1982 popsán pro vědu zcela nový druh orchideje - prstnatec májový rašelinný. Týká se to ale 1

Nepřístupné pohoří Ruwenzori (ležící na zairsko-ugandské hranici) je velmi zvláštní. Po 300 dní v roce je zahaleno do mraků a není vidět, takže po celá staletí byly Měsíční hory jak je někdy také nazýváno - předmětem dohadů. Rostliny a živočichové zde dosahují díky vhodnému klimatu obludných rozměrů.

47

Rozmanitost živé přírody v ČR.

Seznam rostlin a živočichů k „poznávačce“

i takových skupin živočichů, jako jsou savci. V roce 1952 byla u nás objevena myšice malooká. Tak jako každý člověk je originální a jedinečný, tak je i každá rostlina na louce, každý mravenec v mraveništi originálem. Jejich jedinečnost však spočívá také v tom, co dělají a umí. A nejen to! Každý tvor má v přírodě své poslání a účel.3 I taková obyčejná moucha domácí, která roznáší výtrusy houby hadovky smrduté, a slimáci, kteří opylují některé druhy rostlin (např. mokrýš střídavolistý). Kdo by to do nich řekl, že? Jedinečné jsou také sítě vzájemných vazeb mezi živými organismy. O těchto vazbách se ví stále málo a právě v tom tkví zranitelnost přírody. Snad nejnázornějším příkladem takové vzájemné vazby je vztah

Provázanost vztahů v přírodě.

mezi početností ryb a početností hrochů v některých afrických jezerech. Dřív žilo v těchto jezerech množství hrochů i ryb. Pak člověk vyhubil hrochy a zanedlouho se ztratily i ryby. Ukázalo se, že je to způsobeno mimořádně jednoduchým vztahem mezi hrochy a rybami: hroši se živili rostlinami a svým trusem obohacovali vodu v jezerech živinami. V takové vodě se rychle množil plankton, kterým se živila bohatá hejna ryb. Vyhubení hrochů znamenalo zastavení přísunu živin a zároveň s tím i radikální omezení růstu planktonu a snížení početnosti ryb. Místní obyvatelé, živící se lovem ryb, začali trpět hlady. V rybníku za naší vesnicí nebo městem se s hrochy zřejmě nesetkáme, ale naše objevy mohou být neméně zajímavé. Vydejme se tedy s pokorou na několik výprav za „exotikou“ v okolí vašeho bydliště a seznamme se blíže s některými našimi malými i většími sousedy. Děti chtějí znát názvy květin, vědět něco ze života zvířat, mají množství různých „proč“. Nebojme se dětem rostliny správně pojmenovat nebo jim o přírodních jevech a zvláště o životě zvířat vyprávět. Proto při „poznávačce“ nepůjde jen o správné pojmenování přírodniny, ale budete o ní hovořit, představíte ji. Pokuste se text o plžích zpracovat tak, jako byste hovořili k dětem. 2

Z toho téměř 99 % připadá na bezobratlé živočichy.

48


I ulity mohou být chlupaté! Nevěříte?

Aby se vám plži nemlžili s mlži...

Kdo by neznal hlemýždě zahradního, toho zná přece každý! Málokdo však ví, že v naší zemi žije jeho dalších více než 250 příbuzných. Právě zmiňovaný hlemýžď je náš největší plž (dosahuje velikosti kolem 50 mm). Mezi naše nejmenší plže pak náleží bezesporu boděnka malinká, s šířkou 1,5 mm a výškou 1 mm. V takovémto velikostním rozsahu jsou u nás zastoupeni měkkýši, druhy různých velikostí a tvarů. Nejznámější je právě kulovitý tvar ulity hlemýždě. V naší fauně však známe také druhy se schránkami vřetenovitě protáhlými, plochými s řadou přechodných tvarů. I povrch schránek bývá různý. Hladký, rýhovaný, žebernatý nebo je potažený mázdřitou pokožkou, s ostny nebo chloupky. Schránky mohou být průhledné, bílé, žluté, načervenalé, hnědé i šedé, jednobarevné nebo kropenaté či páskované. Kromě plžů se schránkou se u nás vyskytuje 27 druhů plžů nahých, jsou to plzáci, slimáci apod. Slimák největší (až 200 mm) je z nich nejmohutnější, k nejmenším nahým plžům patří slimáček hladký, s délkou těla 25 mm. K dalším zástupcům měkkýšů u nás patří mlži (celkem 24 druhů), například škeble rybničná nebo nejmenší mlži hrachovky s velikostí kolem 2,5 mm. Pouze z lidského hlediska posuzujeme živočichy podle užitku nebo škodlivosti. Mnoho měkkýšů bývá považováno za škůdce, hlavně plži nazí. Okusují zeleninu na zahrádkách a polích, přenášejí různé parazity na domácí i volně žijící zvířata. Na druhé straně jsou měkkýši důležitou složkou potravy mnohých živočichů, podílí se na odstraňování odumřelých organických součástí v lesích, v lučních porostech apod. Za zmínku stojí fakt, že plži nevyužijí požitou potravu ani z 50 % a tak ji fyzicky a chemicky zpracovanou vrací zpět do půdy, podobně jako svoji schránku, která je vytvořena převážně z uhličitanu vápenatého. 3

Tento vztah živého organismu vůči prostředí, ve kterém žije, se odborně nazývá ekologická nika. 49


Výzkumy bylo zjištěno, že za příznivých podmínek se na jednom hektaru vyskytuje až 3 820 000 živých plžů nebo jejich schránek. Plži se schránkami mají stratigrafický význam v paleontologii, neboť v půdách bohatých na vápník zůstávají schránky uchované po mnoho let. Z jejich nálezů je možno usoudit, jaké přírodní a klimatické podmínky vládly na dané lokalitě v minulosti, zejména ve čtvrtohorách. Co víte o plžích? •

Za kterého počasí se cítí plži nejlépe?

(Tehdy je půjdeme hledat.) •

Co udělá například hlemýžď zahradní, aby se chránil před sluncem anebo horkem?

(Uzavře ulitu pergamenovým víčkem, anebo se pevně přilepí na chladnou zeď a čeká na déšť.) •

Kolik tykadel (růžků) má hlemýžď na hlavě a k jakému účelu slouží?

•

Jaké nepřátele mají hlemýždi (např. drozd, skorec, ježek, ropucha, ještěrka, vrána a mnozí lidé) ?

Hlemýždí tempo „Pomalý jako hlemýžď“, hovoří se v přísloví. Ale jak rychlí jsou hlemýždi ve skutečnosti? Najděte si každý „svého“ hlemýždě a postavte jej na startovní čáru. Při „sportovním“ plazení dokáže hlemýžď zahradní překonat 50 cm dlouhou dráhu za 12 minut. Pohybuje se stále stejnou rychlostí přes větve a kamení, a dokonce mu nevadí ani smirkový papír a skleněné střepy! Cestu si „uhladí“ tím, že vylučuje sliz ze žlázy na chodidle. Sbíráme ulity Možná se nám podaří najít mnoho prázdných ulit. Můžeme si z nich vyrobit různé ozdoby, anebo si je můžeme pořádně prohlédnout.

50


Příprava na „poznávačku“ vám může posloužit i jako námět na projekt. Pro inspiraci je uvedena ukázka z publikace Ekologická výchova nejmenších a malých Zdeny Čížkové: Projekt o jednom z našich nejběžnějších ptáčků.

Téma: Sýkora Jemné hlásky všech možných druhů sýkor představují zpěvu. V tomto sboru má své přední místo sýkora koňadra, nejen proto, že je pěvecký sbor, který, ač sám nenápadný, je pro vynikající sólisty nutnou kulisou jejich ze všech sýkor nejstatnější, ale i proto, že její volání se přetlumočilo téměř samo do lidské řeči ve větu: "Ty jsi pán, ty jsi pán," do nekonečna opakovanou v lese. Ptačí pípnutí lze zachytit hláskami, které jsou ptačímu projevu nejpodobnější, a současně čárkami a tečkami, kterými můžeme znázornit délku tónů. Volání sýkory koňadry lze napsat pak takto:

.. - .. a ve slabikách titisí, titisí. Tyto zápisy nám oživí představu dotyčného zpěváka. A krom toho je zábavné chodit po lese, poslouchat, zapisovat a dívat se, sám neviděn. Tímto způsobem se můžeme seznámit s mnoha lesními ptáky. Sýkory jsou v lese doma, dovedou i lecjaký akrobatický kousek. Jsou to prostě čiperky, drobné a půvabné, plné života. Čilost sýkorek je obdivuhodná. Jejich pohyby a reagování na podněty z okolí překvapují svou rychlostí. Proto je potěšením je pozorovat. Ovšem pozorovat je v lese není vůbec lehké, a to právě pro jejich pohyblivost. Než se pořádně podíváme, je už malý všudybyl kdoví kde. Chytrý pozorovatel však ví, jak na ně. Je prostě zapotřebí nějak je připoutat k jednomu místu. A tím místem je v zimě krmítko a v létě ptačí budka a napajedlo. Je to přímo nádhera moci nahlížet do ptačí domácnosti. Ale i to se ovšem musí umět. Je k tomu třeba hodně trpělivosti a umění ovládat se. Budku je nejlépe pozorovat již od okamžiku, kdy se o ni ptáci začnou zajímat. Vůbec to není tak, že by nějaký pták prostě přiletěl, vlezl do budky a tím to bylo vyřízeno. Ptačí párek obyčejně budku nejprve obletuje a ze všech stran prohlíží. Potom následuje pečlivé měření vletového otvoru. Nesmí být ani velký ani malý, ale právě tak akorát. Dovnitř budky nahlíží nový nájemník zprvu nedůvěřivě. Mnohokrát je z něho 51


vidět už jen ocásek a přece se vždycky vrátí a znovu měří, přeměřuje a oťukává. O přijetí bytu rozhodne nakonec samička. Noví nájemníci budky se v ní zařizují potom po svém. Je zajímavé pozorovat, co všechno nosí dovnitř, neboť to je materiál, z kterého si uvnitř budují hnízdo. Nejzajímavější pozorování ovšem nastane, až se v budce z vajíček vylíhnou mláďata a nadejde čas ke krmení. Sýkory se živí zejména hmyzem. Hnízdí dvakrát do roka, takže mají množství mláďat. Úměrná s tím je i spotřeba hmyzu. Jako u všech malých ptáků postupuje u nich látková výměna velice rychle, takže mají stále hlad. Proto to jejich čilé rejdění od rána do večera. Kdyby nebylo této ptačí drobotiny, hmyz by se snadno přemnožil a vznikly by veliké hospodářské škody. Názorné prostředky: Fotografie, encyklopedie, diapozitivy, filmy. Hádanky, básničky a přísloví: Spodek těla žlutý, uprostřed s černou podélnou páskou, líce bílé.

Karel Plicka: Les zpívá

František Nechvátal: Zimní hosté

Drozd volá:

Vrabci, zvonci, sýkorky

Vrtej kolo, vrtej kolo,

přilétli k nám na dvorky.

pojedeme pro volovo,

Přiletěli z hájů, luk,

z rokle ven!

na okénko tuky, ťuk!

Sýkora na děvčata u lese:

Proč ťukají - kdo to ví?

Uteč, hajný jde!

zkřehlí ptáčci hladoví?

Divoký holub:

Až přiletí také k nám,

Neštastný člověk,

já jim něco k snědku dám.

sehnal mě z vajec,

Také naše Helena

uhuhuhuhuhulú!

nasype jim semena. Já jim k tomu přidám lůj, ten černý kos, ten je můj!

52


Pozorování a reprodukování Pokus: Jak zhotovit budky pro sýkorky Protože mezi sýkorami jsou druhy menší i větší, měly by i budky být dvou rozměrů. Pro koňadry větší a menší pro sýkory modřinky. Pokud tedy víme, že tam, kam chceme budku vyvěsit, zdržuje se jen jeden druh sýkor, můžeme jim vyjít vstříc a zhotovit jim budky šité jako na tělo. Zde můžeme pracovat ve spolupráci s rodiči, zejména tatínky. Návod na zhotovení budky najdeme v každé příručce Ochránce přírody. Budky zavěsíme nejlépe již na podzim. Do jara srostou s prostředím a jsou spíš pak osídleny. Pro sýkorky zavěšujeme budky ve volné přírodě do polostínu, ve výšce asi 2,5 - 3 m. Protože každý pták má svůj revír, kde si hledá potravu a který si hájí, nemá smysl rozvěšovat více budek pospolu. Pokus: Jak přilákat sýkorky do budky Cesta k nim vede přes jejich žaludky. Tam, kde nacházejí po celou zimu dostatek potravy, drží se potom stále. Udělat krmítko není nic těžkého. Můžeme si dokonce vybrat, protože různých typů krmítek je více. Dají se zhotovit třeba ze skořápek kokosového ořechu, ze starého květináče, z prkének jen trochu sbitých dohromady, ale mohou to být i nákladnější a větší stavby, postavené na sloupku a třeba i se stříškou. Zde se opět obrátíme na šikovné tatínky. Jako krmivo pro sýkory volíme olejnatá semena a kousky syrového loje. Semena sypeme na podlážku krmítka, kousky loje můžeme zavěsit na nitě na nejbližší větev. Hry Hra na ptáky (K. Plicka, Rok v přirodě) Děti si stoupnou jeden vedle druhého. Jedno dítě dává ostatním jména ptáků šeptem, aby ostatní neslyšely. Jedno dítě je orlem a ten ostatním hádá jejich jména, až uhodne. Říká: "Šel jsem přes les, viděl jsem tam mnoho ptáků, nebyla mezi nimi sýkora?". Sýkora vyletí z řady a orel ji chytá. Kdo se dá chytit, je orlův. Doletí-li sýkora k dítěti, které mu dalo na začátku hry jméno, je tohoto dítěte. Potom se davačovy a orlovy děti přetahují.

53


Intenzivní zaměstnávání se pouze s jedním druhem zvířat či ptáků nezůstává bez účinku. Brzy s údivem zjišťujeme na sobě i na dětech, jak zaostřen je náš pohled na tyto živočichy a jak často je pozorujeme. Zvědavost dětí se probudí a stoupá jejich zájem dovědět se také více o jiných zvířatech. Následující přehled uvádí některé druhy našich volně rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, typických pro naše přírodní podmínky. Inspirací pro sestavení seznamu k „poznávačce“ byla hlavní rizika ohrožující úspěch vzdělávacích záměrů oblasti Dítě a svět (viz Rámcový program pro předškolní vzdělávání). „Poznávačka“ je výzvou pro ty, kteří mají v poznávání některých běžných druhů živočichů a rostlin, se kterými se seznámili již na základní škole, ještě drobné mezery. ROSTLINY: bez černý blatouch bahenní bojínek luční bolševník velkolepý borovice lesní brslen evropský brusnice borůvka břečťan popínavý bříza bradavičnatá buk lesní čekanka obecná česnáček lékařský devětsil lékařský dub letní dub zimní dymnivka dutá habr obecný heřmánek pravý hloh obecný hluchavka bílá hluchavka nachová hluchavka žlutá hrachor jarní hvozdík kartouzek chmel otáčivý chrpa polní jahodník lesní jalovec obecný 54

jasan ztepilý jaterník podléška javor klen javor mléč jedle bělokorá jeřáb obecný jetel luční jírovec maďal jitrocel kopínatý jmelí bílé kakost smrdutý kapraď samec kohoutek luční kokoška pastuší tobolka konvalinka vonná kopretina bílá kopřiva dvoudomá kopytník evropský leknín bělostný lilek potměchuť lilie zlatohlavá lípa srdčitá lipnice luční líska obecná lopuch větší lýkovec jedovatý mák vlčí máta peprná


modřín opadavý mochna husí mrkev obecná netřesk střešní netýkavka nedůtklivá okřehek menší olše lepkavá orobinec širolistý orsej jarní ostružiník křovitý ostružiník maliník penízek rolní plicník lékařský podběl obecný pomněnka bahenní prstnatec májový prvosenka vyšší pryskyřník prudký přeslička rolní rákos obecný rosnatka okrouhlolistá rulík zlomocný

růže šípková sasanka hajní pampeliška lékařská smrk ztepilý sněženka podsněžník srha laločnatá střemcha hroznovitá střevíčník pantoflíček stulík žlutý svída krvavá svlačec rolní šťavel kyselý tis červený topol osika violka rolní violka vonná vlaštovičník větší vodní mor kanadský vraní oko čtyřlisté vrba jíva zvonek rozkladitý

ŽIVOČICHOVÉ: Bezobratlí Měkkýši hlemýžď zahradní okružák ploský páskovka keřová plovatka bahenní Korýši rak říční stínka obecná svinka obecná Pavoukovci – Pavouci křižák obecný třesavka sekáčovitá Pavoukovci – Sekáči sekáč obecný Hmyz – Vážky vážka ploská

Hmyz – Brouci chrobák velký chroust obecný mrchožrout znamenaný potápník vroubený slunéčko sedmitečné střevlík fialový tesařík obecný Hmyz – Blanokřídlí včela medonosná mravenec lesní sršeň obecná vosa obecná čmelák zemní Hmyz – Motýli babočka paví oko bělásek zelný otakárek fenyklový žluťásek řešetlákový

55


Hmyz – Ploštice bruslařka rybničná ruměnice pospolná splešťule blátivá znakoplavka obecná Hmyz – Škvoři škvor obecný Hmyz – Kobylky cvrček polní kobylka zelená Hmyz – Saranče saranče vrzavá Obratlovci Ryby kapr obecný okoun říční pstruh potoční sumec velký štika obecná Obojživelníci – Ocasatí čolek obecný mlok skvrnitý Obojživelníci – Žáby ropucha obecná rosnička zelená skokan hnědý skokan zelený Plazi - Ještěři ještěrka obecná Plazi - Hadi užovka obojková zmije obecná Ptáci bažant obecný čáp bílý datel černý drozd zpěvný

56

havran polní holub hřivnáč hrdlička zahradní jiřička obecná kachna divoká káně lesní kos černý krkavec velký kukačka obecná labuť velká ledňáček říční pěnkava obecná poštolka obecná potápka roháč racek chechtavý skřivan polní slavík obecný sojka obecná straka obecná strakapoud velký sýkora koňadra sýkora modřinka špaček obecný vlaštovka obecná volavka popelavá vrabec domácí vrána obecná výr velký Savci bobr evropský jezevec lesní ježek východní králík divoký krtek obecný kuna skalní lasice hranostaj liška obecná medvěd hnědý myš domácí prase divoké rejsek obecný rys ostrovid srnec obecný veverka obecná vlk obecný vydra říční zajíc polní


Doporučená literatura: Příslušné literatury je v této oblasti značné množství a stále se setkáváme s knihami novými. Následující tituly vám poslouží k výchozí orientaci v přírodovědné (populárněvědecké) literatuře. HANZÁK, J., VESELOVSKÝ, Z. a kol. Světem zvířat I. – V. Praha : Albatros, 1972 – 1975. KORBEL, L. a kol. Velká kniha živočichů - hmyz, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci. Bratislava : Príroda, 1993. AICHELE, D., GOLTE-BECHTLE, M. Co tu kvete. Praha : Ikar, 1998. KREJČA, J. a kol. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. Bratislava : Príroda, 1993. PATOČKA, K. Hledání přírody. Brno : Blok, 1984. AKIMUŠKIN, I. Podivuhodná zvířata. Praha : Lidové nakladatelství, 1989. ALEXEJEV, B. D. Zajímavosti ze světa rostlin. Praha : SZN, 1990. ČÍŽKOVÁ, Z. Ekologická výchova nejmenších a malých. Praha : Pražské ekologické centrum, 1996.

57


f


58

Cestovní kanceláře nám umožňují některé z našich dobrodružných tužeb uskutečnit. Možná ale ještě netušíte, jaká exotika na vás číhá ve ztrouchnivělém pařezu nebo pod dlažební kostkou!

Regionální projekt „Objevujeme domov“ Zpracovávání regionálního projektu „Moje obec, můj kraj“ se může stát pro vás nikdy nekončícím dobrodružství a zdrojem inspirace pro výuku v

t

mateřské škole. Tato kapitola vás seznámí s požadavky na jeho vypracování. Kdyby tu nic nebylo Jan Čarek Kdyby tu nic nebylo, nežli rorýs pod oblaky, než ten bodlák pro čmeláky, mně by se tu líbilo. Kdyby jen ten potůček, kdyby u mých nohou tek, a víc nic tu nebylo, mně by se tu líbilo. Kdyby bylo kolkolem jen to pole za polem a jen slunce svítilo, mně by se tu líbilo.

Místo, kde jsme se narodili, kde jsme vyrůstali se svými rodiči, míváme nejraději. Je to náš domov, o kterém básníci a spisovatelé s láskou píší a malíři jej často zachycují na plátna svých obrazů. Domov nejsou jen lidé, se kterými žijeme ve společném bytě či domě, ale také okolní krajina: lesy, louky, pole, řeky, zkrátka vše, co jej obklopuje a je (nebo by nám mělo být) důvěrně známé. „Nauka o domově jest nauka silně citová – místem poetická. Vždyť v celém svém rozsahu projednává předměty a děje, které jsou každému dítěti tak drahé a vzácné. Zde – v domě otcovském – prožilo naše dítě nejkrásnější chvíle svého života. Na lukách a polích poznalo první květy a polní cesty s kyprým kobercem mateřídoušky byly mu první vědeckou laboratoří. Zde vlastníma rukama zkoumalo vlastnosti půdy, slunečním žárem ve prach zkypřené, vlastníma očima pozorovalo černého brouka – běžce, hbitého

Celá planeta je naším domovem.

Regionální projekt „Objevujeme domov“

střevlíka – dravce a družný život mravenců – zápasníků. Zde upoutal zrak jeho šípkový keř s kyticí planých růží, onde bělostné zvonky vonné konvalinky a něžné květy modrých jaterníků v houštině lesa. A každý ten květ má své tajemství, každá ta rostlinka svou historii…“ Václav Zavadil, Vlastivěda v činné škole, 1933 K všeobecnému přehledu patří dobrá znalost domova – obce a jejího blízkého i vzdálenějšího okolí a zájem o dění v ní a kolem ní. Učitelka v mateřské škole může v dětech probudit nadšení pro objevování domova a jeho krás. Většina z nás asi takové učitele neměla a je to velká škoda. Tvorba regionálního projektu „Objevujeme domov“ vyžaduje nadšení a plné nasazení pro věc. Jsme svědky toho, jak se „náš domov“ mění. Podívejme se například na ten javor u samoobsluhy. Když se chcete podívat do jeho koruny, musíte pořádně zaklonit hlavu a není to tak dávno, kdy byl stejně velký jako vy! Důležité je, že tam ten javor stále stojí, protože jiné stromy takové štěstí neměly! Smutné je, že přibývá lidí, kteří si toho ani nevšimnou. Ale to se vás jistě netýká. Pusťte se tedy do nikdy nekončícího dobrodružství poznávání vaší obce a okolí - získáte tak spoustu cenných zkušeností, znalostí a námětů, které obohatí Vaše děti, ale také Vás samotné. Osnova regionálního projektu o obci (městě) a krajině (text uvedený kurzívou považujte za pouhé náměty k zpracování získaných informací): 1.

Jméno a znak obce1. Vysvětlete, proč se tak jmenuje. Vytvořte z něj omalovánku nebo puzzle.

1

Beskydy sice není jméno nějaké obce nebo města, přesto možná někoho bude zajímat, co tento název znamená. Necháme promluvit knihu „Zeměpisná jména Československa“: „Jméno Beskydy je neslovanského, patrně tráckého, event. ilyrského původu; je rozšířeno porůznu v celých Karpatech a na přilehlé části Balkánu, a to nejen jako název hor nebo vrchů (na Slovensku je jich kolem 50), ale i jako obecné slovo s významem „horský předěl, sedlo“ (tak i archaicky v našich Beskydech, ale slovo beskyd „horské sedlo“ rychle mizí). Srov. albán. bjeshkë „horská pastvina“. Jméno Beskydy patří do okruhu slov, která k nám byla přinesena tzv. valašskou kolonizací. 62


2.

Celkový pohled na obec. Například fotografie nebo pohlednice okolí školky dříve a nyní.

3.

Poloha obce a popis jejího okolí. Leží v rovině, pahorkatině nebo v krajině hornaté? V údolí, na svahu nebo na kopci? Při silnici (odkud – kam), při potoku nebo řece, při železnici (odkud – kam)? Podle toho, co jste popsali, nakreslete jednoduchý náčrt polohy obce - obec, okolní kopce, silnice, řeky, významné budovy atd.

4.

Historické stavby. Naši předkové stavěli obydlí jiným způsobem, než se staví dnes. Pátrejte po starých stavbách v obci. Zjistěte, k jakému účelu byly tyto domy vystavěny, z jakého materiálu a čím jsou kryty. Jsou to domy přízemní nebo patrové? Jsou nepravidelně roztroušeny, nebo seřazeny v ulice kolem návsi nebo náměstí? Kdo a kdy je postavil? Váže se k nim nějaký zajímavý příběh nebo pověst?

5.

Místní pojmenování. V obcích jsou některé části pojmenovány místními názvy. Tato pojmenování vznikla např. podle přirozené polohy (Zámostí, Doly, Na rajčulach2, Na kamjunkach3), upomínají něčím minulost (Vrazidlo4, Na šancích5) aj. Zjistěte ve vaší obci místní pojmenování a pokuste se vysvětlit, jak vznikla.

6.

Vodstvo. Vyjmenujte a stručně popište vodní toky v území. Jak přišly ke svým názvům? Odkud vaše obec získává pitnou vodu? Jsou ve vaší obci vodní stavby (přehrady, mosty aj.)?

7.

Flóra a fauna. Jakým plodinám se ve vašem kraji nejlépe daří? Které druhy ovocných stromů se u vás pěstují? Jaké lesy jsou v okolí vaší obce? Které druhy domácího zvířectva se u vás nejvíce chovají? Kteří zpěvní ptáci u vás žijí a kteří přilétají v zimě ke krmítku? Uveďte chráněné druhy rostlin a živočichů, kteří se nacházejí na území vaší obce a v nejbližším okolí.

2

Rajčula = ohrazená pastvina. Kamjunka = jde o kamenitý terén. 4 Kdysi se tam vybíralo mýto; vrazidlo byla závora, která se vrazila mezi kůly, aby vozy nemohly projet bez zaplacení cla. 5 Šance = opevnění (valy a příkopy). 3

63

Které z budov jsou chráněné jako kulturní památky, odkdy a jaký byl důvod jejich vyhlášení?


8.

Ochrana přírody. Nachází se v blízkosti vašeho bydliště přírodní rezervace, přírodní památka nebo chráněná krajinná oblast? Popište je.

9.

Životní prostředí, kvalita jednotlivých složek. Jak se vaše obec stará o životního prostředí? Využívají se ve vaší obci alternativní zdroje energie? Existuje v místě vašeho bydliště centrum ekologické výchovy, ekologická farma, případně jiný subjekt zabývající se environmentální výchovou?

10. Obyvatelstvo obce a kulturní život. Počet obyvatel, národnost, náboženství, zaměstnání, vybavenost obce. Uveďte významné rodáky.

Důležité údaje vám rádi poskytnou na Obecním či Městském úřadě.

Jaké jsou možnosti kulturního vyžití ve vaší obci (muzeum, koupaliště, divadlo, zájmové kroužky aj.)? 11. Správa obce. Uveďte jméno a příjmení starosty. Zúčastněte se veřejné schůze zastupitelstva. 12. Doprava. Má vaše obec železniční stanici? 13. Dějiny obce. Historická fakta, pověsti, zvyky, tradice, kroje atd. Forma zpracovaného projektu není předepsaná. Můžete jej zpracovat v podobě zásobníku různých materiálů. V každém případě však musí být splněny tyto dvě podmínky: napsanému budete sami dobře rozumět, materiály budou zpracovány tak, aby mohly přímo posloužit jako pomůcka při práci s dětmi. Projekt zpracovávejte průběžně a využívejte konzultací. Literatura: Mapy (nové i staré, turistické aj.).

f

Propagační letáky, průvodce. Regionální literatura, místní tisk. Sborníky a časopisy muzeí.

64

Závěr Filip Melanchton, svaté paměti, obyčej měl, do škol mezi mládež někdy vstoupě, klobouk sníti a říkati: „Zdař vám Bůh, dvojí cti hodní páni kněží, doktoři, děkanové; slovutní, moudří a opatrní páni purkmistrové, rychtářové, soudcové, úředníci, kancléři, sekretáři, mistři, profesoři“. Což když od přítomných za žert přijato bylo, on „Nežertuji,“ řekl, „opravdu mluvím. Neboť na ně, ne jak a čím nyní jsou, ale k čemu oddáni jsouce se nesou, patřím; jist jsa, že z tohoto houfu takoví muži vyjdou, ačkoli také plev a třísek něco odejde.“ J. A. Komenský, Velká didaktika

Jako pedagogové jsme optimisty, nikoliv jasnovidci. Proto máme v dětech hledat a objevovat to nejlepší, kvůli nim samotným. Svět, ve kterém žijeme, se mění velmi rychle, ale příroda v něm nesmí přestat hrát hlavní roli. Bez počítačů si život představit nedokážeme. Nezapomeňme však, že nemůžeme žít bez zelené trávy… Vychováváme-li děti, přímo ovlivňujeme budoucnost naší planety. Děkujeme, „kamarádko Přírodo“.

Přehled literatury BARTŮNĚK, D. Hry v přírodě s malými dětmi. Praha : Portál, 2001. BARWINEK, H., FELMBERG, I., PRADEL, W. Metodika seznamování dětí s přírodou. Praha : SPN, 1980. BUREŠ, J. a kol. Ekologická výchova v mateřských školách. Pardubice : TASK klub – Ekocentrum PALETA, 1996. BUREŠOVÁ, K. Hurá z lavic do přírody … 3. Chaloupky, 2001. BUREŠOVÁ, K. Nápady pro mrňata a škvrňata. Brno : EkoCentrum, 1993. ČÍŽKOVÁ, Z. Ekologická výchova nejmenších a malých. Praha : Pražské ekologické centrum, 1996. DOBRORUKOVÁ, J., DOBRORUKA, L. J. Malá tajemství přírody. Praha : Albatros, 1989. DRTINA, F. Ideály výchovy. Praha : Jan Leichter, 1930. DURIŠ SPIRHANZL, J. O našich stromech. Praha : SNDK, 1959. FENWICKOVÁ, E. Velká kniha o matce a dítěti. Bratislava : Perfekt, 1992. GRÉE, A. Tomík objevuje přírodu. Praha : Albatros, 1983. HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. Ostrava : VŠB TU Ostrava, 1996. HAVLICKÁ, E. Poznáváme přírodu. Olomouc : SEV Sluňákov, 1993. HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha : Portál, 2000. HORKÁ, H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno, Paido, 1996. JAVNA, J. 50 nápadů pro děti k záchraně Země. Praha : ČSOP, 1991. KÁLAL, K. Životní program a jiné práce pedagogické. Praha : L. Mazáč, 1931. KOMENSKÝ, J., A. Velká didaktika. Praha: SPN, 1954. KUNC, K. Environmentální vzdělání a výchova. Ostrava : VŠB TU Ostrava, 1996. LANDSBERG, B., GEISSLER, E. Lesem a nivou. Praha : Dědictví Komenského, 1910. LEDVINOVÁ, J. a kol. Výchova pro budoucnost. Praha : MŽP ČR a TEREZA, 1992. MÁCHAL, A. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno. Rezekvítek, 2000. MÁCHAL, A. Špetka dobromysli. Brno : EkoCentrum, 1996. MARX, J., HAVLICKÁ, E. Ekologické hry 2. Olomouc : DDM Olomouc, 2002. MORÁVKOVÁ, J., OPRAVILOVÁ, E. Rok v přírodě. Praha : SPN, 1963.

Přehled literatury

MOTLOVÁ, M. Co je to? Praha : KALICH – KENTAUR, 1994. ORTON R. a kol. Klíč k určování sladkovodních bezobratlých živočichů. Brno : Rezekvítek, 1997. PATOČKA, K. V přírodě se nenudím. Brno : Blok, 1973. PATOČKA,K. Hledání přírody. Brno : Blok, 1984. PONÍŽILOVÁ – JUŘIČKOVÁ, B. Lesní čarování I. Brno : Rezekvítek, 1998. PONÍŽILOVÁ – JUŘIČKOVÁ, B. Lesní čarování II. Brno : Rezekvítek a Lipka, 1999. PONÍŽILOVÁ – JUŘIČKOVÁ, B. Lesní čarování III. Brno : Rezekvítek, 2001. RABŠTEINEK, O., SOUKUP, B. Co jste v lese neviděli. Praha : SZN, 1964. Rámcový program pro předškolní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 200l. RÜKL, A. Minimum o hvězdách. Praha: Olympia, 1997. SAFÍR, M. Hmyz je docela jiný. Praha : Albatros, 1986. SEKORA, O. Knížka Ferdy Mravence. Praha : SNDK, 1968. SCHAEFFER, F. A. He is There and He is Not Silent. Carol Stream, III.: Tyndale House Publishers, 1972. SCHMIDTOVÁ – KRAHOVÁ, M. Vodní kapka na cestách. Brno : EkoCentrum, 1995. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Praha : MŽP, 2000. STRAKA, A. Hrátky nejen se zvířátky. Brno : MC nakladatelství, 1993. SYSOJEV, N. D. a kol. Toulky přírodou. Praha : Lidové nakladatelství, 1990. ŠTROBLOVÁ, J. Tajemství lesa. Praha : SPN, 1993. TILLING S. a kol. Klíč k určování půdních bezobratlých živočichů. Brno : Rezekvítek, 2001. UHŘÍČKOVÁ, A., MALÍKOVÁ, Z. Kouzlo zapomenutého. Brno : Rezekvítek, 2001. VÁGNEROVÁ, M., VALENTOVÁ, L. Psychický vývoj dítěte a jeho variabilita. Praha : Univerzita Karlova, 1994. VINCÍKOVÁ, S. a kol. Environmentálna výchova. Bratislava : IUVENTA, 2003. WITT, R. Vnímejme přírodu všemi smysly. Praha : Pražské ekologické centrum, 1992.

68

Úvod do environmentální výchovy v mateřské škole

Recommend Documents