Úvod Borkovcová Marie, Veselý Pavel Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. III. Šelmy... 8

AKTUÁLNÍ OTÁZKY OCHRANY A VÝZKUMU NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP III MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ ÚSTAV VÝŽIVY ZVÍŘAT A PÍCNINÁŘSTVÍ VE SPOLUPRÁCI S

AGENTUROU OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR ÚŘADEM MĚSTYSE MOHELNA

Konference je pořádána s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vědecký výbor konference:

doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Jaroslav Čáp doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D. Ing. Antoním Přidal, Ph.D.

Organizační výbor konference:

doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Jiří Kostelník Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D.

Oponovali:

doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. RNDr. Pavel Michele

Editoři: Pavel Veselý, Antonín Přidal © Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně ISBN

1

OBSAH Úvod ..............................................................................................……….................... 3 Kostelník Jiří Ochrana NPR Mohelenská hadcová step očima zástupce městyse Mohelno ……. 4 Borkovcová Marie, Veselý Pavel Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. II. Vývoj endoparazitóz zajíců a přežvýkavců od roku 2003 ………………………………………………... 5 Borkovcová Marie, Veselý Pavel Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. III. Šelmy ...........………….... 8 Čáp Jaroslav Houby serpentinových lokalit u Mohelna ………………………………………….. 11 Knotek Jaroslav Změny v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step ……………... 18 Kovařík Miroslav, Musil Zdeněk, Šebková Kristýna, Tůma Antonín Změna v kompetenci a činnosti státní správy na úseku ochrany přírody na území NPR Mohelenská hadcová step ……………………………………………... 20 Přidal Antonín, Veselý Pavel Včely (Hymenoptera: Apoidea) Mohelenské hadcové stepi – doložený výskyt dle literárních pramenů publikovaných do roku 2009 ………………………………... 22 Přidal Antonín, Veselý Pavel Včely Mohelenské hadcové stepi dle Šnofláka (1944)z pohledu současné doby … 28 Přidal Antonín, Veselý Pavel Průběžné výsledky průzkumu včel Mohelenské hadcové stepi za období duben– červen 2010 (Hymenoptera: Apoidea) ……………………………………………... 32 Přidal Antonín, Veselý Pavel Návrhy a doporučení pro management národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step také s ohledem na potřeby opylovatelů (Hymenoptera: Apoidea) dle průzkumu v roce 2010 …………………………………………………………... 41 Skládanka Jiří Recenze knihy doc. Ing. Pavla Veselého, CSc. „Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě“ …… 45 Veselý Pavel Lokalizace výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step (metod. postup) 47 Veselý Pavel Dílčí Hodnocení managementu pastvy v NPR Mohelenská hadcová step za období 1997 – 2010 …………………………………………………………………... 64

2

ÚVOD Setkání navazuje na konferenci „Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – II“, které se uskutečnilo 15.9.2005, jako pracovní setkání vědeckých pracovníků s kolegy věnujícími se ochraně tohoto území. Protože se jedná již o třetí setkání, tak říkajíce „zájemců“ o problematiku a osud mohelenské stepi – domnívám se, že je zde možno legálně opakovat některé podstatné myšlenky, které jsme spojovali i s minulými setkáními. Takže stále platí, že bychom byli rádi, kdyby se tradice těchto setkání zachovala i v následujících letech s tím, že stále pokládáme pětiletý cyklus pro tuto formu setkání za optimální. V časovém horizontu pěti let se může již projevit vliv ochranářského managementu a za dané období je možno tyto změny doložit i exaktními daty. V případě kdy hodnocený management přispívá k optimálnímu vývoji stepi, je třeba jej podpořit a naopak při zjištění negativních vlivů, je třeba navrhnout nové prvky v ochraně tohoto biotopu. Optimální management jakékoliv chráněného území by měl mít určitou kontinuitu. Kontinuita ochrany těchto biotopů je mimo jiné dána i tím, že ji provádí tým odborníků, kteří mají s její realizací na dané lokalitě dostatek zkušeností. Zkušenost v jakékoliv oblasti lidské činnosti je podložena teoretickými a praktickými znalostmi. V řadě případů jsou především praktické znalosti nenahraditelné. Proto se domníváme, že k dobrému chodu péče o step nepřispívají změny měnící subjekty povinné péčí o rezervaci. Konkrétně u NPR Mohelenská hadcová step došlo jen v posledních třinácti letech ke čtyřem změnám: AOPK ČR středisko Brno - AOPK ČR středisko Havlíčkův Brod - SCHKO Žďárské vrchy - SCHKO Moravský kras. Nezbývá než doufat, že se situace v tomto směru zklidní a SCHKO Moravský kras dostane šanci management ochrany tohoto výjimečného biotopu realizovat v nepoměrně delším časovém období, než její předchůdci. A to i proto, že při ochraně stepi je třeba reagovat na nové skutečnosti, mezi které je třeba na prvním místě zařadit značně zvýšený turistický ruch na stepi i v jejím bezprostředním okolí. Ten by sám o sobě nemusel pro step představovat významnější ohrožení, pokud by se nespojoval i se zvyšující se nekázní návštěvníků stepi. Při celém chodu systému monitoring – plán péče – vlastní provádění managementu – vyhodnocení důsledků zásahu, se vyskytuje řada větších či menších problémů. Některé jsou řešitelné vstřícností realizátorů dílčích částí (po vzájemných konzultacích), jiné jsou řešitelné obtížněji. Nejpodstatnější asi je, aby se při realizaci ochrany NPR Mohelenská hadcová step sešli lidé kterým skutečně jde o zachování tohoto kouzelného koutu naší přírody. Pak je předpoklad, že se domluví. Je stále potěšitelné, že jako příklad nadstandardního přístupu ke všemu co souvisí s ochranou mohelenské stepi je možno opět uvést Obecní úřad Mohelno, který podporuje průzkum stepi a realizaci ochranářských opatření na stepi výrazně nad rámec svých povinností. Nezbývá než doufat, že i tato tradice zůstane zachována.

Pavel Veselý

Brno 18.8.2010

3

OCHRANA NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP OČIMA ZÁSTUPCE MĚSTYSE MOHELNO Jiří Kostelník Starosta městyse Mohelno Jak ten čas rychle utíká. Jako zástupce městyse Mohelno mám tu čest se po pěti letech opět sejít s celou řadou odborníků, kteří se věnují cílevědomému výzkumu a ochraně NPR Mohelenská hadcová step. Již před pěti lety bylo toto setkání na půdě starobylé radnice v Mohelno velmi zajímavé a pro mě osobně poučné. Proto také doufám, že tradice periodického setkávání se již zažila a bude pokračovat i v dalších letech. V současné době převzala správu nad NPR Mohelenská hadcová step SCHKO Moravský kras (za mého dvacetiletého působení na radnici je to již několikátá instituce, které byla svěřena péče o „naši“ step), se kterou budeme určitě velmi dobře spolupracovat. Jako pozitivní vidím skutečnost, že tato potřeba byla zdůrazněna hned na našem prvním společném jednání. Osobně jsem přesvědčen, že SCHKO Moravský kras má dobré napojení i na pracoviště ochrany přírody brněnské oblasti, které má dlouhodobou tradici v péči o step a také dobré napojení na odborníky se vztahem k NPR Mohelenská hadcová step. Ochrana Mohelenské hadcové stepi, která se nachází se v těsném sousedství dvou velkých energetických děl, není vůbec jednoduchá. Prochází přes ni řada turistických stezek a v posledních letech i cyklotras. Počet návštěvníků a s tím i negativních vlivů, neustále stoupá. Protože step pokládáme za klenot naši přírody a vážíme si, že leží v bezprostřední blízkosti našeho městyse, snažíme se aktivně přispět k její ochraně. V rámci našich omezených finančních prostředků se snažíme uvedené negativní vlivy spojené s narůstající turistikou maximálně eliminovat. Aby však někdo mé předchozí vyjádření nepochopil špatně – ukázněných návštěvníků si vážíme. Jde jen o to, aby i oni si vážili možnosti navštívit tak výjimečný kout naší země a podle toho se i chovali. Na závěr je třeba zdůraznit, že NPR Mohelenská hadcová step, jako evropsky cenná lokalita, si zaslouží naši pozornost a proto vítám u nás každého, kdo přispěje svým poznáním o její zachování pro generace co přijdou po nás. Jiří Kostelník Městys Mohelno Mohelno 84 67575 Mohelno [email protected]

4

ENDOPARAZITÉ ŽIVOČICHŮ MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI. II. VÝVOJ ENDOPARAZITÓZ ZAJÍCŮ A PŘEŽVÝKAVCŮ OD ROKU 2003 doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2) Mendelova univerzita v Brně 1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství 2) Ústav výživy zvířat a pícninářství Pastva v Mohelenské hadcové stepi je realizována v kontextu vztahů veškeré bioty tohoto unikátního biotopu. Jeho nedílnou součástí jsou rovněž parazité, jejichž druhové spektrum, prevalence i intenzita invaze jsou ovlivňováni zařazováním a působením pasených zvířat, ovčáckých psů a člověka. Na uvedené lokalitě byla tato problematika v minulosti sledována BORKOVCOVOU a ŠEJNOHOVOU (2005), na jejichž práci tato navazuje. Výše uvedení autoři upozornili na možnost zvýšení intenzity invaze některých parazitů v souvislosti s pastvou a vhodnost dalšího sledování parazitocenóz v této oblasti. Naším cílem bylo v uvedené práci předložit srovnání hlavních ukazatelů parazitologického stavu sledovaných zvířat získaných v letech 2003-2005 a dále až do roku 2010. MATERIÁL A METODIKA Sledování bylo prováděno nedestruktivními parazitologickými metodami. Vzorky trusu býložravců zpracované v této práci byly sbírány od června 2005 do června 2010. První odběry byly provedeny vždy po přivezení ovcí na pastvinu, a poté následovaly další odběry, přibližně v měsíčních intervalech – při déletrvající pastvě, případně po skončení pastvy – v případech kratšího pastevního období. Přehled organizace pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step v letech 1997 – 2010 je uveden v práci VESELÉHO (2010). Současně byly sbírány vzorky trusu volně žijících býložravců, v našem případě zajíce polního a srnce obecného. Při zjišťování různých vývojových stádií parazitů byly použity metody Vajdova a Brezova (KASSAI, 1999). Determinace byla provedena podle mikroskopických struktur nalezených parazitů podle HULÍNSKÉ (1979), CHROUSTA a kol. (1998) a KASSAI (1999). VÝSLEDKY Celkem bylo v uvedeném období na přepásané ploše stepi zjištěno 29 druhů endoparazitů, z toho 11 druhů kokcidií a 18 druhů helmintů a to u tří druhů býložravců. Přehled konkrétních druhů uvádí Tab. 1. Nejvíce druhů parazitů hostila ovce domácí (Om) – 4 druhy kokcidií a 11 druhů helmintů, nejméně parazitován byl zajíc polní (Le) – 4 druhy kokcidií a 4 druhy helmintů. DISKUSE Získané výsledky potvrzují již dříve zmiňovaný předpoklad směny parazitů mezi příbuznými živočichy na sledovaných biotopech (BORKOVCOVÁ a ŠEJNOHOVÁ, 2005). V této souvislosti stojí za zmínku skutečnost, že ovce jsou většinou naváženy na pastviny těsně po odčervení, což může vést k vyššímu promoření pastevních ploch. V důsledku toho se pak může volně žijící populace býložravců ve zvýšené míře setkávat s vývojovými stádii takto sem zavlečených parazitů. Intenzita invaze se ke kritické hranici indikující vhodnost odčervení přiblížila u sledovaných stád ovcí jen v několika ze sledovaných roků. Tento stav byl zjištěn vždy těsně po příjezdu ovcí na pastvu. V tomto období (při prvních odběrech po zahájení pastvy) byla zjištěná intenzita zpravidla vyšší. Ve většině odběrů v průběhu pastvy byla intenzita střední a poslední odběry před nebo po ukončení pastvy vykazovaly intenzitu spíše nízkou. 5

Tabulka 1 Přehled konkrétních druhů endoparazitů. Druh býložravce Ovis musimon f. aries (Om)

Období

květen 2003 – červen 2005 červenec 2005 – červen 2010 druh parazita Eimeria bakuensis, E. crandalis, Eimeria bakuensis, E. crandalis, E. ovinoidalis, E.parva, E. ovinoidalis, E.parva Trichostrongylus sp., Oesophagostomus sp., Cooperia sp. Bunostomum trigonocephalum, Haemonchus contortus, Strongyloides papillosus

Trichostrongylus sp., Oesophagostomus sp., Cooperia sp., X Bunostomum trigonocephalum, Haemonchus contortus, X Strongyloides papillosus

Müllerius capillaris, Protostrongylus Müllerius capillaris, Protostrongylus rufescens, rufescens, Z

Capreolus capreolus (Cc)

Eimeria capreoli, E. ponderosa, E.rotunda E.superba,

Nematodirus sp., Chabertia ovina, Y Moniezia sp. Eimeria capreoli, E. ponderosa, E.rotunda E.superba,

Chabertia ovina, Ostertagia sp., Haemonchus contortus, Capreocaulus capreoli,

Chabertia ovina, Ostertagia sp., Haemonchus contortus, Capreocaulus capreoli,

Müllerius capillaris, Protostrongylus Müllerius capillaris, Protostrongylus rufescens, rufescens, Y

Eimeria europaea, E. leporis, E.robertsoni,

S. papillosus, B. trigonocephalum Y Moniezia sp. Eimeria europaea, E. leporis, E.robertsoni,

Graphidium strigosum, Trichostrongylus retortaeformis Trichocephalus sylvilagi

Graphidium strigosum, Trichostrongylus retortaeformis, Trichocephalus sylvilagi

Protostrongylus commutatus

Protostrongylus commutatus

Y

Lepus europaeus (Le)

Vysvětlivky k tabulce: X – nově zachycen výskyt tohoto parazita u dalšího sledovaného hostitele, Y – parazit zachycený nově a zároveň u více sledovaných hostitelů, Z - parazit zachycený nově u sledovaného býložravce

6

U vzorků zajíce polního a srnce obecného se vždy jednalo o intenzitu nízkou až střední. Intenzita invaze u volně žijících býložravců Mohelenské hadcové stepi je tedy v tuto chvíli v mezích studií zabývajících se parazitologickou situací volně žijících přežvýkavců (PÁV a kol., 1981; KOTRLÁ a kol., 1984; BORKOVCOVÁ a kol., 2002). Autoři přesto považují za vhodné tuto problematiku nadále sledovat a s odkazem na možnou směnu parazitů mezi volně žijícími býložravci a pasenými ovcemi případně vhodně korigovat management pastvy realizovaný v NPR Mohelenská hadcová step. PODĚKOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. LITERATURA BORKOVCOVÁ, M., ŠEJNOHOVÁ, H., 2005: Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci. In VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – II. 1.vyd. Brno: MZLU v Brně, s. 9-10. ISBN 80-7157-881-9. HULÍNSKÁ I., 1969: Die Determinationsmerkmale der Invasionlarven bei Schafhelminten, Acta Sci. Nat. Acad. Sci., Bohemoslov, Brno, 3, 1 – 25. CHROUST K., LUKEŠOVÁ D., MODRÝ D., SVOBODOVÁ V., 1998: Veterinární protozoologie, VFU, Brno. 113 s. KASSAI, T., 1999: Veterinary Helminthology. Oxford, Butterworth-Heinemann. 260 s. KOTRLÁ, B. a kol., 1984: Parazitózy zvěře. Academia, Praha, 192 s. PÁV, J. a kol., 1981: Choroby lovné zvěře. SZN, Praha, 272 s. VESELÝ, P. Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010. 172 s. ISBN 978-807375-399-3. doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

7

ENDOPARAZITÉ ŽIVOČICHŮ MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI. III. ŠELMY doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2) Mendelova univerzita v Brně 1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství 2) Ústav výživy zvířat a pícninářství Pastva ovcí na Mohelenské hadcové stepi ovlivňuje celý ekosystém tohoto biotopu - tedy i druhové spektrum parazitů – a to nejen u samotných ovcí a příbuzných býložravců (Borkovcová a Šejnohová, 2005), ale dá se předpokládat, že vzhledem k přítomnosti pasteveckých, ale i dalších psů budou ovlivněny i jiné skupiny zvířat. Parazitocenózy stejně jako všechny ostatní cenózy podléhají vývoji a jsou ovlivnitelné zdravotním stavem živočichů, do biocenózy vstupujících. Cílem této práce bylo zjistit druhové spektrum, prevalenci a intenzitu invaze parazitů volně žijících psovitých a lasicovitých šelem na území Mohelenské hadcové stepi a zároveň i u pasteveckých a dalších psů pohybujících se ve sledované lokalitě. MATERIÁL A METODIKA V období od června 2005 do června 2010 byl prováděn sběr exkrementů šelem ve sledované oblasti a současně i odběr psích exkrementů. První odběry byly provedeny vždy po přivezení ovcí na pastvinu, a poté následovaly další odběry, přibližně v měsíčních intervalech – při déletrvající pastvě, případně po skončení pastvy – v případech kratšího pastevního období. Přehled organizace pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step v letech 1997 – 2010 je uveden v práci Veselého (2010). Vzorky byly dále vyšetřovány pomocí nedestruktivních parazitologických metod. Při zjišťování parazitů byly použity metody Vajdova a Brezova (Kassai, 1999). Determinace byla provedena podle mikroskopických struktur nalezených parazitů podle Hulínské (1979), Chrousta a kol. (1998) a Kassai (1999). VÝSLEDKY Celkem byla zjištěna přítomnost vnitřních parazitů náležejících taxonomicky do dvou systematických kategorií – tasemnice a střevní hlístice. Přehled konkrétních nalezených druhů u jednotlivých hostitelů uvádí Tab. 1. Nejvyšší záchyt co do intenzity invaze byl u tasemnic zjištěných ve výkalech lišek a škrkavek rodu Toxocara u psích exkrementů. Exkrementy lasicovitých šelem obsahovaly jen velmi malé množství vajíček z obou skupin parazitů, případně vykazovaly nulový záchyt. DISKUSE Ačkoliv psovité šelmy, konkrétně liška obecná a pes domácí, mohou být hostiteli poměrně širokého spektra endoparazitů (Svatoš, 1963; Mituch, 1968; Staněk, 1980), záchyty našeho sledování potvrdily jen poměrně úzké spektrum. Totéž se týká i endoparazitů šelem lasicovitých – kuny skalní a lasiček. K přesnějšímu obrazu spektra parazitů by bylo zapotřebí pitvy vnitřních orgánů hostitelů, které ovšem nebyly v našem sledování k dispozici. I přesto je možno dosažené výsledky shrnout do několika důležitých závěrů. Tasemnice rodu Mesocestoides jsou parazité s velice složitým vývojovým cyklem a s mnoha vývojovými stupni a u většiny druhů není dosud vyjasněno druhové spektrum mezihostitelů. V ČR byla tato tasemnice zachycena Prokopičem (1965) u lišek a recentně u psů (Dvořák a Borkovcová, 2004). Rovněž škrkavky rodu Toxocara znamenají riziko zoonotických nákaz pro člověka pohybujícího se v dané lokalitě (Staněk, 1980). Druhy 8

rodu Toxocara jsou nebezpečné vždy, u tasemnic rodu Taenia záleží na konkrétním druhu, přičemž lišky mohou být hostitelem velmi nebezpečné tasemnice Echinococcus multilocularis (Vysloužil, 2007), jejichž vajíčka však nelze použitými metodami přesně diagnostikovat. Onemocnění alveokokóza může po nákaze vajíčky této tasemnice propuknout také u pasených zvířat (Podhájecký a Mituch, 1968). Vzhledem k tomu, že se jedná o první sledování v zájmové oblasti, bude potřeba dalších sledování v budoucnu pro získání informací o případné směně parazitů mezi psy a volně žijícími šelmami v NPR Mohelno. Tabulka 1 Výsledky helmintologických rozborů exkrementů šelem v NPR Mohelno 2005-2010 Druh hostitele

Druhy parazitů

Průměrná intenzita invaze u pozitivních vzorků

Mesocestoides sp. *** Taenia sp. Vulpes vulpes Liška obecná

*

Toxacara canis

*

TOXASCARIS LEONINA TRICHURIS VULPIS Mesocestoides sp.

* * *

Taenia sp.

*

Toxacara canis ** Canis lupus f. familiaris Pes domácí

Toxascaris leonina

0

Mesocestoides sp.

*

Taenia sp.

*

Martes foina Kuna skalní Toxacara canis

*

Toxascaris leonina

*

Mesocestoides sp.

0

Taenia sp. Mustela sp. lasičky

0

Toxacara canis

*

Toxascaris leonina

*

9

PODĚKOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. LITERATURA BORKOVCOVÁ, M., ŠEJNOHOVÁ, H., 2005: Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci. In VESELÝ, P. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – II. 1.vyd. Brno: MZLU v Brně, s. 9-10. ISBN 80-7157-881-9. DVOŘÁK, V. BORKOVCOVÁ, M., 2004: Tasemnice rodu Mesocestoides u tří psů v České republice: Veterinářství, 54, 205 – 209. HULÍNSKÁ I., 1969: Die Determinationsmerkmale der Invasionlarven bei Schafhelminten, Acta Sci. Nat. Acad. Sci., Bohemoslov, Brno, 3, 1 – 25. CHROUST K., LUKEŠOVÁ D., MODRÝ D., SVOBODOVÁ V., 1998: Veterinární protozoologie, VFU, Brno. 113 s. KASSAI, T., 1999: Veterinary Helminthology. Oxford, Butterworth-Heinemann. 260 s. MITUCH, J., 1968. Die Helminthefauna der Hunde (Canis familiaris) und Fuchse (Vulpes vulpes) auf der Schuttinsel (ČSSR).Stud. Helminth, roč 2, 57 – 59. PODHÁJECKÝ, K., MITUCH, J., 1968: K významu psovitých mäsožravcov při šírení echinococcosy a coenurosy na pasienková zvierata. Veter. Čas., roč. 11, s. 63 – 77. PROKOPIČ, J., 1965. Helmintofauna u šelem Československa.Čs. Parasit, roč. 12, 207 – 226. STANĚK, M., 1980. Endoparazitózy šelem volně žijících a chovaných na území ČSSR. Habilitační spis, VŠZ Brno, 96 s. SVATOŠ, I., 1963. Příspěvek k znalostem helmintofauny některých volně žijících šelem. Brno, Facta univ. Agric.,Fac. Argon., roč. 11, č. 3, 307 -314. VESELÝ, P. Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010. 172 s. ISBN 978-807375-399-3. VYSLOUŽIL, L., et al., 2007. Alveokokóza. Myslivost: Stráž myslivosti. Dostupný z www: doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

10

HOUBY SERPENTINOVÝCH LOKALIT U MOHELNA Jaroslav Čáp AOPK ČR - Středisko Brno ÚVOD

Houby se vyskytují v přírodě všude tam, kde se nachází jiné živé organismy. Jsou to důležití dekompozitoři a paraziti všech druhů rostlin i živočichů. Díky jejich činnosti se nezastaví koloběh uhlíku v přírodě, který by jinak zůstal vázán v tělech rostlin. Zdálo by se, že stepní lokality, obecně, nejsou místem, kde by bylo nějak přehoubováno. Také na ně, většinou, houbaři ani mykologové systematicky nejezdí. Jen místní znalci ví, že po deštích na stepích vyroste dosti plodnic pečárek, bedlí, špiček a dalších druhů větších i drobných hub. Tento příspěvek se týká větších hub, se zřetelnými plodnicemi, obecně zvaných makromycety. Tím se výčet druhů částečně zužuje. Je zaměřen především na lokalitu NPR Hadcová step u Mohelna (částečně s přesahem). Větší pozornost věnuji houbám sbíraným a publikovaným R. Dvořákem, resp. J. Velenovským, a výčtu hub, které v NPR a okolí byly nalezené a jsou zapsané v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, 2006). HISTORIE A SOUČASNOST Ostrůvek hadců u Mohelna je, jednoznačně, nejvýznamnější moravskou lokalitou tohoto typu, alespoň co se týká bioty. Nachází na samém okraji panonské oblasti a to je, kromě specifického podloží, druhým významným faktorem pro složení flóry, vegetace i fauny. Nejen na houbách, ale i na fanegogamech je vidět, že počet druhů panonské oblasti je zde již zúžen, ale zase sem zasahují druhy květné oblasti hercynské (např. chladnějším koridorem údolím řeky). Tyto kontakty rostlin a hub nejsou nikde jinde v centrálních částech obou květných oblastí, jen v těchto styčných pásmech. Tímto je celá oblast, možno říci přechodová, zcela unikátní. Na rozdíl od jiných stepních lokalit byl na mohelenské stepi prováděn i soustavnější průzkum mykoflóry. Při výzkumu hub ve zdejší oblasti zmíním badatele, kteří mají větší zásluhy o poznání zdejší mykoflóry. Jak jinak – prvně nutno jmenovat Rudolfa Dvořáka. Spíše je o něm známo, že se věnoval pozorování rostlin. Nalezl a popsal řadu zakrslých forem (ať již podmíněných stresem stanovištních podmínek nebo stresem intenzivní pastvy). Ale Rudolf Dvořák se věnoval i sledování makromycetů. Nejvíce v letech 1928 – 1930, ale částečně i později. Svědčí o tom řada drobných článků a jeho pera nebo jsou jeho údaje ve studiích jiných mykologů (např. Velenovského) (viz seznam literatury). Podle různých údajů (Pilát, Moravec 1960) měl v evidenci kolem 500 druhů hub. V 60. – 90. letech 20, stol. sbíral a dokladoval houby Oldřich Láznička a jednotlivě i Svatava Ondráčková; jejich sběry jsou uloženy v herbáři třebíčského muzea (ZMT). V době, kdy zdejší rezervace byla pod správou brněnského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, se po dobu tří let (alespoň částečně) věnovala mykologickým pozorováním Zuzana Bieberová (1993 – 1995). Zůstal po ní soupis jí zapsaných druhů jako manuskript. Profesionální brněnský mykolog Vladimír Antonín (Mor. muzeum) prostudoval a revidoval Dvořákovy doklady hub (Antonín, 1988), které jsou uloženy v herbářích (BRNM, PRM, ZMT, BRNU). Z nižších hub (sněti, rzi a další) byly rovněž studovány některé okruhy, ale ne dlouhodobě a údaje pochází ze starších dob a nejsou, namnoze, specifikovány přímo na mohelenskou step (např. Picbauer, 1927). V současné době je v databázi druhů hub z této oblasti přes 540 taxonů a další desítky (přes 80 taxonů) jmen, uvedených R. Dvořákem, které nelze přiřadit k akceptovaných 11

druhům. Značná část z druhové diverzity hub vyžaduje půdy bohaté na živiny a na bazické ionty. Od doby obnovy pastvy na stepi u Mohelna se provádí sledování dynamiky změn vegetace fanerogamů. Při té příležitosti autor tohoto příspěvku, nesystematicky a víceméně nahodile, zaznamenával další druhy makromycetů (včetně některých diskomycetů). Řada druhů hub, která zde byla zaznamenána Dvořákem, byla vázaná na biotop intenzivní pastvy. Po jejím ukončení proto mnoho z nich nebylo opětovně nalezeno – mimo jiné i špičatička stepní. Nyní, po čtrnácti letech po obnovení pastvy, byť extenzivní, by bylo vhodné zamyslet se na opětovný monitoring především těch druhů, které jsou na exkrementy a další vlivy pastvy závislé; druhová skladba s vazbou na dřeviny (stromy) přece jen nenaznala větší změny. TAXONY HUB NALEZENÉ A POJMENOVANÉ R. DVOŘÁKEM Rudolf Dvořák pojmenoval nově 29 taxonů vyšších hub na úrovni od formy po druh. Další druh popsal společně s Velenovským a konečně Velenovský popsal Rhizopogon mohelnensis na základě Dvořákova sběru. K 17 taxonům neexistuje dokladový materiál a popisy nejsou dostatečné proto, aby mohly být tyto taxony akceptované. Ke 14 popsaným taxonům (Dvořákem nebo Velenovským) dokladový materiál existuje a byl revidován V. Antonínem (Antonín, 1988). K četným taxonům, popsaných Dvořákem, neexistují exikáty, takže interpretace vzhledem k současně akceptovaných taxonům není možná. Řada dokladů, které se uchovaly, jsou ve stavu, kdy je již určit nelze. Celý seznam hub z Mohelenské stepi, pořízený Dvořákem, je otištěn v práci Antonína (Antonín et al., 1997). Galeropsis desertorum Velen. et R. Dvořák in Velen Tento taxon je jediným, který je v současné době akceptovaný. České jméno je špičatička stepní. Tuto houbu R. Dvořák sbíral na podzim roku 1930 (14.10. a 6.11.). Houba poté nebyla velmi dlouho nikde na světě nalezena. Až v roce 1955 byla nalezena na Slovensku Fr. Kotlabou u Velkých Levárů a podruhé v září 1998 u obce Imeľ na zarostlé polní cestě. Bez bližších podrobností byla špičatička stepní uvedena ještě v Maďarsku. Nalezena byla tedy jen na čtyřech místech na světě (Skála, 1999). V České republice nebyl druh nověji dosud nalezen. Tato houba je však zajímavá i tím, že vyvolává dlouhotrvající spor o tom, zda se jedná o houbu břichatkovitou nebo lupenatou. Kromě houby z Mohelna, která patří k nominální varietě, byla popsaná ještě Galeropsis bispora Vassilkov = G. desertorum var. bispora (Vassilkov) G.Moreno, Heykoop & Illana a to ze Španělska (Valladolid).

Originální vyobrazení houby v práci Velenovského (1930).

12

Taxony, u nichž je doložen exikát a mohou být revidovány. Nebylo však tak u všech dokladů provedeno, takže kompletně nejsou ještě všechny Dvořákovy doklady revidovány a zhodnoceny. Bovista fusca R.Dvořák (podle některých pramenů je to Bovista tomentosa, ale Index Fungorum taxon nesynonymizuje) Collybia foetida R.Dvořák = Marasmius (Mycenitis) scorodonius (rev. V.Antonín) Corticium ligustri R.Dvořák Cudoniella subsessilis R.Dvořák Galera ochracea R.Dvořák Helotium coryli R.Dvořák Lycoperdon perpusillum R.Dvořák Lycoperdon reticulatum R.Dvořák (binomen Lycoperdon reticulatum zveřejnil Berkeley již v roce 1885 a Dvořákovo jméno je, v každém případě, mladší homonymum) Nolanea erophila Fr. var. microspora R.Dvořák Omphalia subhiemalis R.Dvořák Panaeolus atratus R.Dvořák Rhizopogon mohelnensis Velen. = (podle některých zdrojů je totožný s Rhizopogon roseolus; Index Fungorum však jméno nesynonymizuje) Stereum quercinum R.Dvořák (rovněž toto jméno je mladší homonymum k staršímu Stereum quercinum Potter 1901) Dvořákem pojmenované taxony, jejichž doklady jsou nezvěstné a které není možné revidovat Clitocybe erubescens R.Dvořák, Clitocybe hiemalis R.Dvořák, Collybia candida R.Dvořák, Collybia carbonaria R.Dvořák, Collybia conigena R.Dvořák, Collybia pubescens R.Dvořák, Collybia rosarum R.Dvořák (Mycena sp.?), Collybia sambucina R.Dvořák (Mycena sp.), Collybia stepposa R.Dvořák (snad Strobilurus stephanocystis), Mycena minima R.Dvořák, Naucoria dubia R.Dvořák, Naucoria pastoralis R.Dvořák, Naucoria semota R.Dvořák, Panaeolus pulcher R.Dvořák, Pluteus carpini R.Dvořák, Psathyra grisea R.Dvořák, Psilocybe merdaria Fr. f. minor R.Dvořák. HOUBY Z NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP, KTERÉ JSOU UVEDENY V ČERVENÉM SEZNAMU Poznámky k druhům volně podle Holec et Beran (2006) ?EX – nezvěstný druh Calvatia lilacina (Berk. et Mont.) Hennings – plešivka fialová; saprofyt pastvin a suchých strání v oblasti teplomilné květeny Clavariadelphus truncatus (Quél.) Donk – kyj uťatý; mykorhizní symbiont jehličnanů, především jedle Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák – špičatička stepní; saprofyt stepního charakteru na písčitých nebo hadcových půdách CR – kriticky ohrožený druh Dichomitus squalens (P.Karst.) D.Reid – outkovka neladná; saprofyt mrtvého dřeva jehličnanů, v Evropě jen na borovicích

13

Geastrum elegans Vitt. – hvězdovka vypouklá; saprofyt v jehličnatých lesích i na xerotermních stanovištích, zpravidla v oblasti teplomilné květeny Hygrocybe intermedia (Pass.) Fayod – voskovka prostřední; saprofyt na nehnojených sečených loukách a pastvinách Hygrocybe mucronella (Fr.) P.Karst. – voskovka hořká; stanovištní nároky jako u předešlé Hygrocybe vitellina (Fr.) P.Karst. – saprofyt rostoucí na kosených či spásaných mechatých loukách, většinou v přítomnosti jalovce Hygrophorus gliocyclus Fr. – šťavnatka slizoprstenná; mykorhizní symbiont borovic Irpicodon pendulus (Alb. et Schw.) Pouzar – zubateček zavěšený; saproparazit na živých i mrtvých kmenech, větvích a pařezech borovic Leucopaxillus lepistoides (Maire) Singer – běločechratka stepní; saprofyt v travnatých společenstvech xerotermních stanovišť Thelephora caryophyllea (Schaeff.): Fr. – plesňák karafiátový; symbiont a saprofyt v borových lesích na teplejších lokalitách Tyromyces wynnei (Berk. et Br.) Donk – bělochoroš Wynneův; saprofyt, roste na zemi v detritu a na spodní straně opadlých větví a na pařezech převážně listnáčů EN – ohrožený druh Amanita ceciliae (Berk. et Br.) Bas – muchomůrka šupinatá; symbiont pod listnáči i jehličnany v nižších a středních polohách Bovista tomentosa (Vittad.) Quél. – prášivka žaludicovitá; saprofyt, roste v oblastech teplomilné květeny na suchých skalních stepích a lesostepích Cyphellostereum laeve (Fr.) Reid – mecháček hladký; parazit rostoucí na meších Entoloma juncinum (Kühner et Romagn.) Noordel. – závojenka sítinová; saprofyt, roste ve vlhčích lesích, mokřadech a rašeliništích Geastrum campestre Morg. – hvězdovka drsná; suchomilný druh, saprofyt vyhřátých lesostepních stanovišť Hygrophorus pudorinus (Fr.:Fr) Fr. – šťavnatka oranžová; mykorhizní symbiont jedle Lepiota oreadiformis Velen. – bedla špičkovitá; saprofyt rostoucí na suchých výslunných nelesních stanovištích Marasmiellus tricolor (Alb. et Schw.) Singer – špička trojbarvá; saprofyt rostoucí na tlejících zbytcích trav a jejich koříncích na otevřených stanovištích Panaeolus subbalteatus (Berk. et Br.) Sacc. – kropenatec lemovaný; saprofyt, roste na pohnojených místech, na pastvinách apod. Pseudoplectania nigrella (Pers.: Fr.) Fuckel – ušíčko černé; na holé zemi nebo v mechu a v tlejícím jehličí, saprofyt Sarcosphaera coronaria (Jacq.) Schroet. – baňka velkokališná; saprofyt, na hlinité a mechaté půdě v jehličnatých a smíšených lesích Spathularia flavida Pers.: Fr. – lopatička kyjovitá; saprofyt, v jehličnatých a smíšených lesích, zpravidla na spadaném jehličí; je to představitel hub vyšších poloh, zde na okraji areálu Volvariella pussila (Pers.: Fr.) Singer – kukmák maličký; saprofyt rostoucí na holé zemi mezi travou a nízkými mechy, ale i na ruderálních stanovištích VU – zranitelný druh Boletus satanas Lenz. – hřib satan; mykorhizní symbiont v listnatých lesích v oblasti teplomilné květeny; houba přírodě blízkých ekosystémů Geastrum coronatum Pers. – hvězdovka tuhová; saprofyt v řídkých lesích, starých parcích apod., má zčásti synantropní rozšíření Lactarius zonarius Fr. – ryzec pásovaný; mykorhizní symbiont dubů, habrů, buků a snad i dalších listnáčů, teplomilná houba 14

NT – téměř ohrožený druh Hygrocybe pratensis var. pallida (Cooke) Arnolds – voskovka luční; saprofyt na sušších nehnojených kosených loukách a pastvinách, na okrajích lesů Cantharellus xanthopus (Pers.) Duby – liška žlutavá; mykorhizní symbiont jehličnatých i listnatých lesů, spíše na vlhčích místech v mechu Melanophyllum haematospermum (Bull. ex Pers.:Fr.) Kreisel – bedla krvavá; saprofyt ve smíšených lesích v opadu, okraje lesních cest, parky Tephrocybe rancida (Fr.) Donk – líha páchnoucí; saprofyt rostoucí na zemi v listnatých a smíšených lesích, méně často mimo les DD – druh, o němž nejsou dostatečné údaje (z hlediska jeho ohrožení) Agaricus comtulus Fr. – pečárka (žampión) růžovolupenná; saprofyt na loukách a travnatých místech v nižších polohách Entoloma serrulatum (Pers.: Fr.) Hesler – závojenka pilovitá; saprofyt na travnatých nelesních stanovištích Hygrophorus leporinus Fr. – šťavnatka zaječí; mykorhizní symbiont většinou pod duby Hygrophorus tephroleucus (Pers.: Fr.) Fr. – šťavnatka špinavá; mykorhizní symbiont borovic Inocybe jurana Pat. – vláknice jurská; mykorhizní symbiont listnatých lesích, zejména pod duby a buky Lactarius semisanguifluus Heim & Leclair – ryzec polokrvomléčný; mykorhizně vázaný na borovice, rostoucí na světlých travnatých místech Lentinellus flabelliformis (Bolt.: Fr.) Ito – houžovec vějířovitý; saprofyt, roste na mrtvých větvích listnáčů Mycena picta (Fr.: Fr.) Harmaja – helmovka širokolupenná; houba horských lesů, saprofyt rostoucí ve smrčinách a smíšených lesích v jehličí a na tlejícím dřevě Pseudoclitocybe expallens (Pers.: Fr.) Mos. – strmělka vybledající; saprofyt, roste v jehličnatých lesích, podél cest, na travnatých a ruderalizovaných místech Tricholoma sudum (Fr.) Quél. – čirůvka světlá; mykorhizní symbiont pod borovicemi, na rozdíl od mnoha jiných druhů v okolí Mohelna upřednostňuje kyselé, písčité půdy Xylaria filiformis (Alb. et Schw.: Fr.) Fr. – dřevnatka vláskovitá; saprofyt v detritu v bučinách na vlhkých stanovištích, na tlejících lodyhách vyšších bylin (devětsil, starček apod.); Jak je vidno ze stanovištních požadavků některých výše uvedených druhů hub, jsou údaje z vyprahlých stepních a lesostepních i skalních lokalit nejvýše pochybné. A to i v případě, budeme-li uvažovat o chladnějších a humidnějším prostoru na úpatí stepi kolem řeky. Ověření si vyžadují údaje např. o Mycena picta, Tricholoma sudum, Xylaria filiformis a kromě toho i řady dalších druhů, které byly z lokality uváděny a nejsou vyjmenovány výše v seznamu (druhy běžnější, neohrožené ve výskytu). ZMĚNY V DRUHOVÉM ZASTOUPENÍ HUB V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP Pravděpodobně od 50. let 20. stol. docházelo a částečně dochází i nyní k úbytku a ke změnám v druhové pestrosti hub v oblasti. Důvodem je jednak vývoj ekosystémů na lokalitě. Jednak je to vývoj přirozený, jednak antropogenně ovlivněný. Houby reagují na abiotické i biotické změny (změna klima, mizení či šíření některých fanerogamů). Mezi zásadní změny patřily čtyři: 1) vybudování vodní nádrže pod stepí a tím změna mikroklimatu (což je pro řadu hub výhodou, ale pro některé je to omezující), 2) ukončení pastvy na stepi, 3) odstranění větší části stromových nárůstů, 4) vliv průmyslových imisí, především tzv. kyselých dešťů. Tyto změny většinou nepostihly populace druhů s širší 15

ekologickou amplitudou. Naopak druhy vyhraněné vůči stanovištním podmínkám vymizely. Podle novějších pozorování je zcela zřejmé, že nastal velký úbytek druhů hub, vázaných na pastvu dobytka (převážně koprofilní druhy). Nebyly nalezeny nejvzácnější druhy plešivka fialová (Calvatia lilacina) a špičatička stepní (Galeropsis desertorum) vázané na pastvu; ty jsou nezvěstné i v celé ČR. Nastal dramatický úbytek druhů rodu čepičatka (Conocybe), lysohlávka (Psilocybe) a dalších. Zůstaly zde jen druhy travních společenstev, rostoucí téměř všude – např. špička obecná (Marasmius oreades), nebo na mnoha místech jižní Moravy – např. špička drsná (Crinipellis stipitaria). ZÁVĚR Každý biotop prochází vývojem a není možné a ani smysluplné zakonzervovat určitý stav bioty či abiotických faktorů. Velmi žádoucí je u lokalit, které hostí vzácné organismy u kterých hrozí vyhynutí a ztráta genofondu, dokumentovat stav v různých údobích a při různých způsobech hospodaření (managementu). V NPR Mohelenská hadcová step byl podchycen stav (nejen) mykoflóry v době intenzivní pastvy. Vcelku známe obraz bioty i v době dlouhodobého upuštění od pastvy. Nyní, po čtrnácti letech po obnovení pastvy, byť omezeném a ne tak intenzivním jako před sto lety, nastal čas, kdy by bylo nutné se věnovat systematickému průzkumu hub (alespoň vyšších) přinejmenším v prostoru travních, pasených společenstev. Průzkum je nutné provést v delším období (minimálně pětiletém), protože v případě menších srážek v jednom – dvou letech nebudou fruktifikovat všechny druhy, které zde mají mycelium. Mykoflóru je nutné sledovat po celý rok, od sejití sněhů až do zámrazů (možná s výjimkou nejsušších období léta s dlouhou dobou slunečního svitu). To je odlišný způsob dokumentace oproti cévnatým rostlinám, které nám (v drtivé většině) vyrostou každým rokem. Kromě lupenatých, hřibovitých a břichatkovitých hub je nutno věnovat zvýšenou pozornost houbám vřeckatým, které zde nebyly prozatím nikdy důsledněji studovány a mezi nimiž lze očekávat významné objevy. LITERATURA ANTONÍN, V. (1988): Type-specimens of macromycetes descibed by Rudolf Dvořák. – Acta Mus. Moraviae, Sci. nat., 73: 225 – 226. ANTONÍN, V., VÁGNER A. et LÁZNIČKA O.(1997): Makromycety (velké houby) širší oblasti energetické soustavy Dukovany – Dalešice. – Přírod. sborn. Západomor. muz. Třebíč, 26: 43 – 110. BIEBEROVÁ, Z. (sine dat.): Seznam druhů 1993 – 1995. Mohelno. Ms. DVOŘÁK, R. (1927): Ryzec pravý, Lactarius deliciosus Fr. – Čas. Čs. Houb. 7: DVOŘÁK, R. (1928): Houby na hadcové stepi u Mohelna. – Čas. Čs. Houb. 8: 53-54 DVOŘÁK, R. (1929): Podzimní a zimní houby hadcové stepi u Mohelna. – Sborn. Kl. Přírod., Brno, 12: 80 – 83. DVOŘÁK, R. (1930a): Dva druhy žaludice (Disciseda) na hadcové stepi u Mohelna na Moravě. – Mykologia, 7: 79. DVOŘÁK, R. (1930b): O výskytu Discidea circumcissa u Mohelna. – Příroda, 23: DVOŘÁK, R. (1930c): Novinky z hadcové stepi u Mohelna. – Příroda, 23: 207 – 230, DVOŘÁK, R. (1930d): Vyšší houby na hadcové stepi u Mohelna. – Sborn. Kl. Přírod. Brno, 13: 1 – 14. DVOŘÁK, R. (1930e): Zimní houby hadcové stepi u Mohelna. pp. 1 – 6. Mohelno. DVOŘÁK, R. (1930f): Příspěvky k poznání hadcové stepi u Mohelna. – Od Horácka k Podyjí, 7: 95 – 101. DVOŘÁK, R. (1930g): Stepní houby u Mohelna na Moravě. – Čas. Čs. Houb., 10: 122 – 124.

16

DVOŘÁK, R. (1931a): Výzkum hub na hadcové stepi u Mohelna. – Od Horácka k Podyjí, 8: 160 – 163. DVOŘÁK, R. (1931b): Nová houba obyvatel stepních plání mohelenských na Moravě. – Příroda, 24: 161 – 163. DVOŘÁK, R. (1935): Dodatky k výzkumu hub na hadcové stepi u Mohelna. pp. 1 – 4. Mohelno. DVOŘÁK, R. (1943): Nižší houby na Hadcové stepi u Mohelna. – Příroda, 36: 37 – 38. HOLEC, J. et BERAN M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [Red list of fungi (macromycetes) of the Czech Republic]. – Příroda, Praha, 24: 1-282. KOTLABA, F. et POUZAR Z. (1959): Nový nález vzácné houby špičatičky stepní – Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák v Československu a poznámky k rodu Galeropsis Velen. – Čes. Mykol. 13: 200 – 209. MORAVEC, Z. (1960): The Mohelno serpentine steppe. – Čes. Mykol. 14: 101 – 108. CALONGE, F.D. ( ):Galeropsis desertorum var. Bispora encontrada en Valladolid (España). - Boletín de la Sociedad Micológica de Madrid PICBAUER, R. (1927): Zeměpisné rozšíření rzí na Moravě se zřetelem k poměrům evropským – Práce morav. přírod. spol. 4 (9): 365 – 536. PILÁT, A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. Academia, Praha. SKÁLA, E. (1999): Dvě nové lokality vzácných břichatek na Slovensku. Battarea stevenii (Libosch.) Fr. a Galeropsis desertorum Velen. et Dvořák in Velen. – Mykologický sborník, LXXVI, 3: 90 – 93. VELENOVSKÝ, J. (1930): Galeropsis gen. nov. – Mykologia, 7: 105 – 106. VELENOVSKÝ, J. (1932): České druhy rodu Rhizopogon Fr. – Mykologia, 8: 89 – 94.

Galeropsis desertorum ze slovenské lokality od Hurbanova, foto V.Zíta Jaroslav Čáp AOPK ČR - Středisko Brno Kotlářská 51 602 00 Brno [email protected]

17

ZMĚNY V PRÁVNÍM REŽIMU OCHRANY NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP Mgr. Dr. Jaroslav Knotek, Ph.D. Ústav aplikované a krajinné ekologie, Mendelova univerzita v Brně ([email protected]) Uplynulých pět let přineslo určité změny v právním režimu ochrany národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step (dále jen NPR Mohelenská hadcová step), navíc k dalším zásadním změnám se schyluje v nejbližší budoucnosti. Především došlo k několika novelám zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně přírody). V nich by se dala najít celá řada ustanovení vztahujících se více či méně k právnímu režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step, z důvodu omezeného textového rozsahu se ovšem soustředím pouze na ty nejvýznamnější z nich. Za zmínku stojí zejména změna § 29 zákona o ochraně přírody a krajiny, který upravuje tzv. základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací, kde došlo k rozšíření původního znění písm. d). V něm je stanoven zákaz vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody s tím, že jsou zde rovněž taxativně uvedeny výjimky z tohoto zákazu. V novém znění je vedle vlastníků a nájemců pozemků tato výjimka rozšířena i na osoby zajišťujících lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti. Další změnu přineslo nové znění § 43 zákona o ochraně přírody upravující udělování výjimek ze zákazů ve zvláště chráněných územích, kdy tato kompetence přešla z Vlády ČR (dále jen vláda) na příslušné orgány ochrany přírody. Uvedená změna není zcela důsledná, protože

se týká pouze těch případů udělování výjimek, kdy: „jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území“. V případech, kdy “veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody“, kompetence k udělování výjimek nadále zůstává vládě. Přesto je zřejmé, že v praxi půjde spíše o výjimečné případy, kdy o výjimkách ze stanovených zákazů bude rozhodovat vláda. Podle oficiálního výkladu Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP) totiž podmínku výrazně převažujícího veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody mohou splňovat pouze ty záměry, které jsou zahrnuty v koncepcích schvalovaných na úrovni vlády, tedy záměry celostátního nebo mezinárodního významu. V praxi se tedy bude jednat především o oblasti, plochy a koridory vymezené v politice územního rozvoje podle § 31 a následujících zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Řízení o výjimce vede v takovém případě MŽP, které po obdržení žádosti o výjimku předloží tuto žádost do 60 dnů na jednání vlády. Po projednání ve vládě vydá podle usnesení vlády následně MŽP do 30 dnů rozhodnutí o výjimce. Významnou změnou je rovněž skutečnost, že příslušnými orgány ochrany přírody pro NPR jsou nyní podle § 78 zákona o ochraně přírody výlučně správy CHKO a NP. MŽP přitom vyhláškou stanoví, které správy CHKO a NP vykonávají státní správu ve správních obvodech tvořených jednotlivými národními přírodními rezervacemi, národními přírodními památkami a jejich ochrannými pásmy. Podle příslušné vyhlášky č. 46/2010 Sb. tak vykonává v současnosti státní správu na území NPR Mohelenská hadcová step Správa CHKO Moravský kras. Za zcela zásadní změnu v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step je třeba považovat její připravované nové vyhlášení v souvislosti s významným územním rozšířením. Mělo by tak dojít k nahrazení stávajícího, již dlouhodobě nevyhovujícího, téměř šedesátiletého zřizovacího předpisu. Zasloužený odchod do „důchodu“ původního 18

předpisu a přípravu předpisu nového, lépe reflektujícího požadavky ochrany území, lze jistě jen přivítat. Z připravovaného návrhu je nutné zmínit alespoň výčet tzv. bližších ochranných podmínek a činností a zásahů v ochranném pásmu, které se v některých případech zjevně dotýkají činností dosud běžně realizovaných na stávajícím či budoucím území NPR Mohelenská hadcová step a jejího ochranného pásma. K navrženým tzv. bližším ochranným podmínkám, které jsou vázané na souhlas příslušného orgánu ochrany přírody, patří: ► provádět změny druhu pozemků nebo způsobu jejich využití ► zřizovat myslivecká zařízení a přikrmovat zvěř ► provádět těžbu dřeva či výchovné práce v lesních porostech v období, kdy půda není zmrzlá či krytá sněhovou pokrývkou ► skladovat dřevo nebo jiné materiály, a to i přechodně ► pořádat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce ► umožňovat volný pohyb psů Z výše uvedeného je zřejmé, že připravované změny se dotknou rovněž nově vymezeného ochranného pásma. Ochranné pásmo bude mít opět individuální charakter, tj. bude vymezeno specificky pro potřeby ochrany vlastního území NPR, pouze tam, kde je to nezbytné. Přitom se počítá s tím, že v nové vyhlášce budou v souladu se zněním § 37 zákona o ochraně přírody vymezeny činnosti a zásahy, jejichž realizace v ochranném pásmu bude vázána na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Jen se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody tak bude možné v ochranném pásmu NPR Mohelenská hadcová step: ► provádět změny druhu pozemků nebo způsobu jejich využití ► zřizovat myslivecká zařízení a přikrmovat zvěř ► skladovat dřevo nebo jiné materiály, a to i přechodně ► sbírat rostliny nebo odchytávat živočichy ► pořádat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce ► umožňovat volný pohyb psů ► vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, s výjimkou vlastníků a nájemců pozemků a dále smluvních dodavatelů prací v ochranném pásmu NPR, osob zajišťujících lesní a zemědělské hospodaření, výkon státní správy, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu, při výkonu této činnosti Pro úplnost lze dodat, že v souvislosti s rozšířením území NPR Mohelenská hadcová step na některé lesní pozemky dojde v souladu se zněním § 8 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých dalších zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, na těchto pozemcích ke změně kategorizace z lesa hospodářského na les zvláštního určení. Závěrem lze s ohledem na výše uvedené konstatovat, že právní režim NPR Mohelenská hadcová step doznal za uplynulých pět let řadu větších či menších změn. Další a pro vlastní území zásadnější změny jsou spojeny s připravovaným novým vyhlášením NPR Mohelenská hadcová step. Výčet navržených bližších ochranných podmínek a činností a zásahů vázaných na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody v ochranném pásmu je přitom uveden výše. Na místě je ovšem upozornit, že se v současnosti jedná pouze o návrh, tj. nemusí jít o jejich konečné a úplné znění, protože v průběhu vlastního legislativního projednání může stávající návrh doznat ještě změn. Závěrem svého krátkého příspěvku bych chtěl rovněž poděkovat za vstřícný přístup Správě CHKO Moravský kras, která mi poskytla podklady v podobě zpracovaného návrhu na nové vyhlášení NPR Mohelenská hadcová step.

19

ZMĚNA V KOMPETENCI A ČINNOSTI STÁTNÍ SPRÁVY NA ÚSEKU OCHRANY PŘÍRODY NA ÚZEMÍ NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP RNDr. Miroslav Kovařík, Mgr. Zdeněk Musil, Ing. Kristýna Šebková, Ph.D. RNDr. Antonín Tůma Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras S vydáním vyhlášky č. 46/2010 Sb. dne 3.2.2010 byla změněna příslušnost Správy CHKO Žďárské vrchy k výkonu státní správy na úseku ochrany přírody ve správním obvodu NPR Mohelenská hadcová step na Správu CHKO Moravský kras. Touto prováděcí vyhláškou k zákonu č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny byly rozděleny kompetence jednotlivých správ CHKO a NP na území národních přírodních rezervací a památek mimo chráněné krajinné oblasti a národní parky na rozdíl od krajů, které mají kompetence na úseku ochrany přírody pro území přírodních rezervací a památek. Ze zákona se jedná o vydávání výjimek pro činnosti zakázané zákonem a dále souhlasy s činnostmi uvedenými konkrétně ve vyhlašovacím dekretu NPR Mohelenská hadcová step. Správa CHKO Moravský kras kromě státní správy, kterou zde ze zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny musí vykonávat, bude pokračovat v činnosti, kterou zde prováděla Správa CHKO Žďárské vrchy a kromě toho plánuje jednotlivé drobné změny, o kterých bychom Vás rádi touto formou informovali. Významnou změnu, kterou již iniciovala Správa CHKO Žďárské vrchy, je návrh na rozšíření stávající rezervace a jeho ochranného pásma. Jedná se převážně o louky přilehlé k obci Mohelno, využívané populacemi kriticky ohroženého sysla obecného (Spermophillus citellus) nově zahrnuté do rezervace a dále plochy ochranného pásma mající za úkol chránit rezervaci před rušivými vlivy. Současně byl Správou CHKO Žďárské vrchy vypracován plán péče o toto nově navržené území zabezpečující ochranu území NPR na období 2010 - 2022. V současnosti je návrh na přehlášení NPR v řízení na MŽP. Od roku 2009 probíhají pozemkové úpravy v k.ú. Mohelno, které zároveň zasahují i na území NPR Mohelenská hadcová step. Správa CHKO Moravský kras vstoupila do tohoto řízení v závěrečné fázi návrhu plánu společných zařízení pro k.ú. Mohelno a vydala k němu stanovisko. V něm vyžadovala zákres nově navržené hranice NPR a jejího ochranného pásma tak, aby v budoucnu nedošlo k rozšíření zástavby na tato území, která doposud žádnou ochranu nepojímají. V managementu území Správa CHKO Moravský kras bude pokračovat v činnosti nastavené Správou CHKO Žďárské vrchy. Týká se to především pastvy ovcí střídavě na západní a východní části. Za zásadní považuje správa CHKO MK provést některé změny v informačním systému NPR. Především dojde ke zvýraznění hraničního značení NPR, tj. nové nátěry dvojitým červeným pruhem a umístění nových stojanů s tabulemi NPR. Počítá se se zahuštěním turistických značek a značek NS, aby byly povolené cesty co nejzřetelněji vyznačené. Na nepovolené vydupané pěšiny budou zahuštěny tabulky se zákazem vstupu, také budou na některých místech dočasně instalovány pásky vymezující turistickou pěšinu od ploch se zákazem vstupu. Od parkoviště v Mohelně, které od obce vyžaduje pravidelnější údržbu, bude upřesněno turistické značení k vyhlídce. Na turistických trasách budou zavedeny piktogramy informující o zákazech platných v rezervaci. Veškerý informační systém projde údržbou – drobné opravy a konzervační nátěry (včetně závor a odpočívadel). Pozornost bude věnována i relativně odloučeným částem NPR, které leží mimo turistické trasy. Zde bude také zvýrazněno hraniční značení a bude uvažováno o souhlasu s vyznačením některých stávajících cest pro rybáře. Do vybraných turistických 20

bodů budou umístěny informace o nejdůležitějších omezeních pro návštěvníky. Podle konkrétní potřeby budou instalovány zábrany proti vjezdu aut nebo proti vstupu osob. Bude podporována a posilována strážní služba, zejména na víkendy v období květen - září. Během letošního roku se rozbíhá pětiletý projekt „Implementace soustavy Natura 2000" v územích v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Tento projekt je zaměřen na území NPP a NPR v celé republice a tedy zahrnuje i území NPR Mohelenské hadcové stepi. Program je zaměřen na posílení kontroly a hodnocení vybraných maloplošných území. Jsou jmenováni správci jednotlivých MCHÚ, kteří budou provádět pravidelné kontroly v území. Součástí projektu je upřesnění hranic jednotlivých území a k hodnocení významu jednotlivých území napomůže systém inventarizačních průzkumů vybraných předmětů ochrany živé i neživé přírody. Závěrů hodnocení bude využito v praktické ochranářské praxi a výsledky tedy budou promítnuty do plánů péče o příslušná území. RNDr. Miroslav Kovařík Správa Chráněné krajinné oblasti Moravský kras Svitavská 29 678 01 Blansko [email protected]

21

VČELY (HYMENOPTERA: APOIDEA) MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI – DOLOŽENÝ VÝSKYT DLE LITERÁRNÍCH PRAMENŮ PUBLIKOVANÝCH DO ROKU 2009 Ing. Antonín Přidal, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2) Mendelova univerzita v Brně 1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství 2) Ústav výživy zvířat a pícninářství Na území celé České republiky bylo dosud zjištěno 584 druhů včel a z toho na Moravě 570 druhů (Straka a kol., 2007). Níže uvedený seznam druhů (tab. 1) je sestaven na základě kompilace literárních zdrojů (Šnoflák, 1944; Tkalců. 1964 a Straka a kol. 2007) při zohlednění revize současného stavu nomenklatury a taxonomie včel (Schwarz a kol., 1996). V seznamu figuruje celkem 231 jmen a lze předpokládat, že některá z nich zahrnují dva nebo i tři druhy. Jde zejména o jméno Hylaeus brevicornis (určitě zde je zahrnutý dříve často nerozlišovaný druh H. gredleri), H. confusus (obdobně jako v předešlém případě se dá předpokládat, že je zde zahrnutý dříve často nerozlišovaný H. gibbus), H. gracilicornis (opět se s určitostí jedná o dříve často nerozlišovaný H. paulus) a některá druhová jména v podrodu Micrandrena. Skutečný počet druhů tedy bude určitě vyšší, ale to je třeba ověřit recentním výzkumem. Seznam je uspořádán tak, aby z něj byl patrný zdroj ve kterém byl výskyt druhu publikován. Protože největší spektrum druhů opublikoval Šnoflák, tak jsou v uvedeném přehledu zvlášť vyznačeny jen dva další zdroje (Tkalců, 1964 a Straka a kol., 2007). Neoznačené druhy byly pro Mohelenskou hadcovou step poprvé uváděny Šnoflákem (1944). V tabulce jsou uvedena i synonyma, pod kterými byl taxon Šnoflákem (1944) uveden. Pro přehlednost bylo v tabulce použito značení s pomocí symbolů: § - označuje stepní druhy, §§ - označuje významné stepní druhy, * - označuje významné druhy se širší ekologickou valencí než jen stepní a nebo s neprozkoumanými nároky na prostředí. Pro jednoduchost zde nejsou uváděny jiné taxony než rodové a druhové úrovně. Jsou seřazeny tak, jak to odpovídá současné supraspecifické klasifikaci. Tab. 1: Seznam literárně uvedených druhů včel zjištěných dosud na Mohelenské hadcové stepi rod Melitta

druh § leporina

Macropis fulvipes Hylaeus § angustatus annularis brevicornis

communis confusus

autor Kirby, 1802 (Panzer, 1799) Panzer, 1809 (Fabricius, 1804) Fabricius, 1793 (Schenck, 1861) (Kirby, 1802) Nylander, 1852

Nylander, 1852 Nylander, 1852

22

synonyma dle Šnofláka (1944)

jiné zdroje

=Cilisa Leach, 1812

=Prosopis Fabricius, 1804

většina kusů pravděpodobně H. gredleri Förster, 1871, v té době řad anašich autorů oba druhy neodlišovala; vyloučen není ani H. kahri Förster, 1871 (viz Přidal, 2004 a Straka, Bogusch a Přidal, 2007)

Tkalců, 1964

tyto nálezy mohly zahrnovat i někdy neodlišovaný H. gibbus Saunders, 1850

Tkalců, 1964

rod Hylaeus pokračování

druh difformis gracilicornis

hyalinatus leptocephalus lineolatus nigritus pictipes punctatus * signatus sinuatus * styriacus § variegatus

autor (Eversmann, 1852) (Morawitz, 1867)

campanularum

Smith, 1842 (Morawitz, 1870) (Schenck, 1861) (Fabricius, 1798) Nylander, 1852 (Brullé, 1832) (Panzer, 1798) (Schenck, 1853) Förster, 1871 (Fabricius, 1798) Latreille, 1802 Schenck, 1853 Smith, 1846 Noskiewicz, 1936 Smith, 1846 Spinola, 1808 Nylander, 1856 (Linnaeus, 1758) Latreille, 1809 (Kirby, 1802)

distinctum florisomne rapunculi

(Stoeckhert, 1929) (Linnaeus, 1758) (Lepeletier, 1841)

§§ §§ * §§

Colletes * similis daviesanus * inexpectatus §§ marginatus Heriades § crenulatus truncorum Chelostoma

synonyma dle Šnofláka (1944)

jiné zdroje

Tímto jménem byly v té době označovány nálezy především H. paulus Bridwell, 1919 (= lepidulus Cockerell, 1924). H. gracilicornis je však významně vzácnější.

=Prosopis bisinuata (Förster, 1871)

=Prosopis pratensis (Geoffroy, 1785) =Prosopis minuta (Fabricius, 1793)

=Heriades Spin. =Heriades florisomnis sensu Schmiedeknech, 1930 (nec Linnaeus, 1758)

=Heriades maxillosus (Linaeus, 1767) =H. fuliginosus (Panzer, 1798)

Tkalců, 1964 =Ch. nigricornis (Nylander, 1848)

§ ventrale Osmia aurulenta caerulescens * cerinthidis cornuta §§ melanogaster

niveata rufa Neosmia bicolor Hoplitis adunca anthocopoides claviventris leucomelana * mitis § ravouxi Allosmia rufohirta Anthocopa §§ papaveris Chalicodoma ericetorum § parietina Megachile § analis centuncularis circumcincta § lagopoda § lapponica * ligniseca maritima §§ melanopyga §§ octosignata § pilidens versicolor Coelioxys aurolimbata conoidea quadridentata § inermis

Schletterer, 1889 Panzer, 1806 (Panzer, 1799) (Linnaeus, 1758) Morawitz, 1876 (Latreille, 1805) Spinola, 1808

(Fabricius, 1804) (Linnaeus, 1758) Tkalců, 1974 (Schrank, 1781) Klug, 1807 (Panzer, 1798) (Schenck, 1853) (Thomson, 1872) (Kirby, 1802) (Nylander, 1852) Pérez, 1902 Tkalců, 1974 (Latreille, 1811) Lepeletier, 1825 (Latreille, 1799) Lepeletier, 1841 (Lepeletier, 1841) (Geoffroy, 1785) Latreille, 1802 Nylander, 1852 (Linnaeus, 1758) (Kirby, 1802) (Linnaeus, 1761) Thomson, 1872 (Kirby, 1802) (Kirby, 1802) Costa, 1863 Nylander, 1852 Alfken, 1924 Smith, 1844 Latreille, 1809 Förster, 1853 (Illiger, 1806) (Linnaeus, 1758) (Kirby, 1802)

Tkalců, 1964 =Osmia aenea (Linnaeus, 1761)

=Osmia melanopyga Sp. - lapsus calami; mohlo jít rovněž o příbuznou a na stepích žijící Osmia labialis Pérez, 1879, kterou v té době naši entomologové neznali =Osmia fulviventris (Panzer, 1798) =Osmia bicornis (Linnaeus, 1758) =Osmia Panzer, 1806 sensu lato =Osmia bicolor =Osmia Panzer, 1806 sensu lato

=Osmia leucomelaena auct. (nec Kirby, 1802) =Osmia parvula Dufour & Perris, 1840

=Osmia brachyceros Blüthgen, 1920 =Osmia Panzer, 1806 sensu lato

=Osmia Panzer, 1806 sensu lato

=Megachile ericetorum Lep. =Ch. parietum Geoff. - lapsus calami

23

rod Trachusa

druh

byssina Pseudoanthidium § lituratum Anthidiellum § strigatum Anthidium § oblongatum punctatum manicatum Stelis * breviscula § minuta §§ nasuta * phaeoptera punctulatissima §§ signata Dioxys §§ cincta Andrena alfkenella * barbilabris bicolor * cineraria combinata § congruens § § * *

confusus §§ leucahenea §§ smaragdula § subaurata tumulorum

(Vachal, 1895) (Rossius, 1792) (Linnaeus, 1758)

* §§

* * § * * § § § §§ * Panurgus

calcaratus Panurginus §§ labiatus Halictus * compressus maculatus § quadricinctus § rubicundus § sexcinctus simplex Seladonia

jiné zdroje

Schmied. - druh uveden pod oběma jmény jako dva samostatné druhy

Fabricius, 1793 Eversmann, 1852 (Christ, 1791) Schenck, 1853 Imhoff, 1832 (Fabricius, 1775) Imhoff, 1832 Schenck, 1853 (Kirby, 1802) Fabricius, 1781 Fabricius, 1776 (Kirby, 1802) Perkins, 1914 (Kirby, 1802) Schenck, 1853 Pérez, 1895 Smith, 1847 (Scopoli, 1763) Schenck, 1853 (Kirby, 1802) Panzer, 1801 Stoeckhert, 1935 Morawitz, 1896 Giraud, 1861 (Kirby, 1802) Morawitz, 1872 Vierdeck, 1916 (Kirby, 1802) Panzer, 1806 (Scopoli, 1763) Nylander, 1848 (Eversmann, 1852) Latreille, 1804 (Walckenaer, 1802) Smith, 1848 (Fabricius, 1776) (Christ, 1791) (Fabricius, 1775) Blüthgen, 1923 Robertson, 1918 (Smith, 1853) (Ebmer, 1972)

§

florea floricola fulvago fulvida gravida hattorfiana humilis chrysopyga labialis labiata marginata minutula minutuloides nigroaenea nitidiuscula pandellei polita praecox propingua proxima rosae rugulosa schencki taraxaci tibialis tscheki viridescens wilkella

autor synonyma dle Šnofláka (1944) Panzer, 1804 (Panzer, 1798) Friese, 1898 =Anthidium lituratum (Pz.) (Panzer, 1801) Cockerell, 1904 =Anthidium strigatum (Pz.) (Panzer, 1805) Fabricius, 1804 (Illiger, 1806) Latreille, 1809 (Linnaeus, 1758) Panzer, 1806 (Nylander, 1848) Lepeletier et Serville, 1825 (Latreille, 1809) (Kirby, 1802) (Kirby, 1802) (Latreille, 1809) Lepeletier et Serville, 1825 (Jurine, 1807) Fabricius, 1775 Perkins, 1914 =A. sericea Christ, 1791 (Kirby, 1802) Fabricius, 1775 (Linnaeus, 1758) (Christ, 1971) Schmiedeknecht, 1884 =A. confinis Stoeckhert, 1930; A. congruens

Tkalců, 1964

Šnoflák (1944) neuvedl

Straka a kol., 2007

Tkalců, 1964

=H. eurygnathus Blüthgen, 1931

Tkalců, 1964 =Halictus Latreille, 1804 - sensu lato =Halictus perkinsi Blüthgen, 1926 =Halictus fasciatus auct (nec Nylander, 1848)

Tkalců, 1964

Tkalců, 1964

24

rod druh Lasioglossum §§ breviventre §§ costulatum laevigatum * lativentre leucozonium § quadrinotatum sexnotatum § xanthopus Evylaeus § aeratus albipes §§ buccalis calceatus §§ clypearis §§ convexiusculus §§ euboeensis * fratellus fulvicornis §§ glabriusculus § interruptus * laevis laticeps * leucopus § linearis lucidulus §§ marginatus §§ marginellus minutissimus morio nigripes nitidiusculus nitidulus parvulus pauxillus politus * punctatissimus §§ pygmaeus §§ quadrisignatus § semilucens § setulosus § tricinctus villosulus Sphecodes § albilabris crassus § croaticus ephippius geoffrellus gibbus * longulus § marginatus monilicornis niger § pellucidus * puncticeps § rufiventris Rophites §§ algirus § quinquespinosus Rhophitoides § canus Systropha §§ curvicornis §§ planidens Dufourea * dentiventris * halictula * minuta Ceratina § chalybea cyanea

autor Curtis, 1833 (Schenck, 1853) (Kriechbaumer, 1873) (Kirby, 1802) (Schenck, 1853) (Schrank, 1781) (Kirby, 1802) (Kirby, 1802) (Kirby, 1802) Robertson, 1902 (Kirby, 1802) (Fabricius, 1781) (Pérez, 1903) (Scopoli, 1763) (Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Strand, 1909) (Pérez, 1903) (Kirby, 1802) (Morawitz, 1872) (Panzer, 1798) (Kirby, 1802) (Schenck, 1868) (Kirby, 1802) (Schenck, 1868) (Schenck, 1861) (Brullé, 1832) (Schenck, 1853) (Kirby, 1802) (Fabricius, 1793) (Lepeletier, 1841) (Kirby, 1802) (Fabricius, 1804) (Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Alfken, 1914) (Strand, 1909) (Schenck, 1874) (Kirby, 1802) Latreille, 1805 (Fabricius, 1793) Thomson, 1870 Meyer, 1922 (Linné, 1767) (Kirby, 1802) (Linnaeus, 1758) Hagens, 1882 Hagens, 1882 (Kirby, 1802) Hagens, 1874 Smith, 1845 Thomson, 1870 (Panzer, 1798) Spinola, 1808 Pérez, 1903 Spinola, 1808 Schenck, 1861 (Eversmann, 1852) Illiger, 1806 (Scopolli, 1770) Giraud, 1861 Lepeletier, 1841 (Nylander, 1848) (Nylander, 1852) Lepeletier, 1841 Latreille, 1802 Chevrier, 1872 (Kirby, 1802)

synonyma dle Šnofláka (1944)

jiné zdroje

=Halictus Latreille, 1804 - sensu lato

Tkalců, 1964 Tkalců, 1964 =Halictus nitidus (Panzer, 1798) popsaný jako Andrena nitida Panzer, 1798

=Halictus Latreille, 1804 - sensu lato =Halictus viridiaeneus Blüthgen, 1918

Tkalců, 1964

=Halictus subfasciatus Nylander, 1848

Tkalců, 1964 =Halictus continentalis Blüthgen, 1944 =Halictus minutus sensu Kirby, 1802

=Halictus nitidus Schenck, 1853 Šnoflák (1944) neuvedl

Tkalců, 1964

=S. fuscipennis (Germar, 1819)

=S. fasciatus Hagens, 1882

=S. subovalis Schenck, 1853 =Rhophites trispinosus Pérez, 1903 - synonymus et lapsus calami =Rhophites Spinola, 1808 - sensu lato et lapsus calami

=Halictoides dentiventris Nyl.

=D. vulgaris Schenck, 1861

=C. callosa auct. (nec Fabricius, 1794)

25

rod Nomada

druh * braunsiana * conjugens §§ emarginata flavoguttata * fulvicornis §§ * * * §§ §§ §§ * * * * * § §

furvoides fusciocornis guttulata lathburiana melanopyga mutabilis opaca pleurosticta rhenana roberjeotiana ruficornis rufipes stigma trispinosa zonata

Epeolus §§ cruciger Eucera § § § §§

interrupta longicornis nigrescens seminuda

Anthophora § aestivalis § quadrimaculata Clisodon furcatus Heliophila §§ bimaculata Melecta albifrons Thyreus § orbatus Psithyrus barbutellus campestris rupestris Confusibombus * confusus Bombus terrestris Pyrobombus lapidarius Megabombus pascuorum § humilis §§ muscorum §§ pomorum * subterraneus sylvarum Apis mellifera

autor synonyma dle Šnofláka (1944) jiné zdroje Scopoli, 1770 Schmiedeknecht, 1882 Herrich-Schäffer, 1839 Morawitz, 1878 (Kirby, 1802) =N. fulvicornis F., =N. lineola Panzer, 1798 - druh Fabricius, 1793 uveden pod oběma jmény jako dva samostatné druhy

Stoeckhert, 1944 Nylander, 1848 Schneck, 1861 (Kirby, 1802) Schmiedeknecht, 1882 Morawitz, 1870 Alfken, 1913 Herrich-Schäffer, 1839 Morawitz, 1872 Panzer, 1799 (Linnaeus, 1758) Fabricius, 1793 Fabricius, 1804 Schmiedeknecht, 1882 Panzer, 1798 Latreille, 1802 (Panzer, 1799) Scopoli, 1770 Baer, 1850 (Linnaeus, 1758) Pérez, 1879 Brullé, 1832 Latreille, 1803 (Panzer, 1801) (Panzer, 1798) Patton, 1879 (Panzer, 1798) Klug, 1807 (Panzer, 1798) Latreille, 1802 (Forster, 1771) Panzer, 1806 (Lepeletier, 1841) Lepeletier, 1832 (Kirby, 1802) (Panzer, 1801) (Fabricius, 1793) Ball, 1914 (Schenck, 1861) Latreille, 1802 (Linnaeus, 1758) Dalla Torre, 1880 (Linnaeus, 1758) Dalla Torre, 1880 (Scopoli, 1763) (Illiger, 1806) (Linnaeus, 1758) (Panzer, 1805) (Linnaeus, 1758) (Linnaeus, 1761) (Linnaeus, 1758)

26

Tkalců, 1964 Šnoflák (1944) neuvedl

Straka a kol., 2007

=N. major Morawitz, 1872

=E. tuberculata auct. (nec Fabricius, 1793)

=Anthophora Latreille, 1803 - sensu lato

=Anthophora Latreille, 1803 - sensu lato

=M. punctata (Fabricius, 1775) =Crocisa Jurine, 1807

Tkalců, 1964 =Bombus Latreille, 1802 sensu lato

=Bombus Latreille, 1802 sensu lato

=Bombus Latreille, 1802 sensu lato =Bombus agrorum (Fabricius, 1787)

=B. silvarum (l.) - lapsus calami

Tkalců, 1964

Šnoflák (1944) neuvedl

Tkalců, 1964

ZÁVĚR Apidofauna Mohelenské hadcové stepi je, s ohledem na malou plochu, na které se rozkládá, bohatá. Podle současných literárních údajů lze konstatovat, že na stepi žije (nebo žilo) přibližně 40 % druhů fauny včel Moravy. Jde o poměrně vysokou hodnotu, téměř srovnatelnou s druhově nejbohatšími biocenózami na Moravě. U některých druhů bude zapotřebí jejich výskyt ověřit, protože v dřívějších dobách nebyly jednotlivé příbuzné druhy vzájemně odlišovány. Další průzkum může počet druhů dosud zjištěných na stepi výrazně rozšířit. Naopak u některých druhů lze předpokládat, že jejich výskyt na stepi nebude potvrzen, a to ze dvou důvodů: a) jejich populace na Moravě jsou dlouhodobě málo početné a navíc jejich početnost v posledních letech dále klesá, b) s ohledem na změny klimatických poměrů spojených s vybudováním přečerpávací nádrže a následnou změnou fytologické pokryvnosti stepi se dosti výrazně změnil i charakter biotopu stepi a populace obligátně stepních druhů tak mohly potenciálně utrpět svým ústupem, resp. i vyhubením. PODĚKOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Schwarz M., Gusenleitner F., Westrich P. & Dathe H.H. 1996: Katalog der Bienen Österreichs, Deutschlands und der Schweiz (Hymenoptera, Apidae). Entomofauna supp.8, 398 stran. Straka J., Bogusch P., Přidal A. 2007: Apoidea: Apiformes (včely). Pp. 241-299. In: Bogusch P., Straka J. & Kment P. (eds.): Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11: 1-300 Šnoflák J. 1944: Rozšíření některých Aculaeuat (Apidae a Vespoidea) na mohelnské hadcové stepi. In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera - Aculeata. Formicidae - ApidaeVespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě - Mohelno 6(5):133-155. Tkalců B. 1964: Apoidea. strana 26-27. In: Entomofauna třebíčska (Pracovní výsledky exkurzí entomologických dnů 8.-11.VI.1963 pořádaných v Třebíči ČSE při ČSAV). 1. vyd., Brno: Přírodovědný klub při Moravském museu v Brně, 27 stran. Ing. Antonín Přidal, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

27

VČELY MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI DLE ŠNOFLÁKA (1944) Z POHLEDU SOUČASNÉ DOBY Ing. Antonín Přidal, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2) Mendelova univerzita v Brně 1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství 2) Ústav výživy zvířat a pícninářství Entomofauna Mohelenské hadcové stepi (MHS) je velmi specifická a řada druhů zde vytváří nejseverněji situované populace. Významnou složkou entomofauny stepi jsou i včely. První zpráva o jejich výskytu na MHS pochází z roku 1944 (Šnoflák, 1944). Další komplexnější průzkumy od té doby nebyly provedeny. Publikovány byly pouze dílčí údaje o výskytu některých druhů (Tkalců, 1964 a Straka a kol., 2007). Proto uvedená práce Šnofláka z roku 1944, která sumarizuje jeho sběry i sběry dalších badatelů, je velmi cenným dokladem o tehdejší struktuře apidofauny na MHS. Jak lze ale pohlížet na tyto údaje v současné době a k čemu nám mohou sloužit, se pokusíme nastínit v níže uvedeném rozboru. 1. Komplexnost časové řady sběrů Vypovídací hodnota práce Šnofláka (1944) je do určité míry snížena mimo jiné proto, že je kompilační. Jak již bylo řečeno, Šnoflák při sestavování přehledu druhů včel determinovaných na Mohelenské hadcové stepi použil i sběry svých kolegů. A ty byly často prováděny nesystematicky a často se jednalo o sběry získané při odchytu jiných skupin hmyzu. Tak například na stepi sbíral včely J. Kratochvíl, ale právě on prováděl své sběry nesystematicky a spíše náhodně. Na druhé straně je cenné, že je prováděl v období 6 let. Šnoflák využil i materiál který shromáždil v období 1939–1941 F. Gregor. Zřejmě se jednalo o desítky sběrů, ale zahrnujících různé skupiny hmyzu. Ostatní sběratelé zahrnutí do Šnoflákovy práce (J. Matoušek, B. Tomšík, A. Maláč, R. Dvořák) sbírali náhodně a zpravidla jen během několik návštěv či během omezeného období roku. To znamená, že se nikdy nejednalo o systematické a cílné zaměření na včely a o ucelenější období roku. Sám Šnoflák navštívil step jen pětkrát a to poprvé až koncem května roku 1940, kdy už řada jarních druhů ukončuje svoji aktivitu. V tab. 1 uvádíme komplexní přehled období, ve kterých byl na MHS prováděn průzkum. Sezóna je v něm rozdělena na dekády a v nich jsou vyznačeny aktivity jednotlivých sběratelů. Chybí v něm však údaje o termínech sběrů F. Gregora a J. Kratochvíla, které Šnoflák nespecifikoval, jen u jednotlivých termínů uvedl měsíce jejich sběru. V posledním sumarizačním řádku proto uvádíme všechny z práce dohledatelné termíny v rámci sezóny duben – září, včetně sběrů F. Gregora a J. Kratochvíla. Z uvedeného vyplývá, že spolehlivě prozkoumaná je jen třetina sezóny. Druhá třetina připadá na období s nejistými údaji o sběru a přibližně třetí třetina (28 % dle dekád), připadá na období dosud neprozkoumané. Některé druhy proto byly dle našeho odhadu zaznamenány jen zcela náhodně – například Andrena tscheki - jedna samice v září, jako zástupce náhodné druhé generace této včely vázané na Allysum montanum. Není proto možno vyloučit, že výskyt zejména jarních druhů včel (např. rod Andrena spp.) je na stepi prozkoumán velmi málo. Tuto možnost připouští i Šnoflák (1944). Proto při kompletaci přehledu druhů včel vyskytujících se na Mohelenské hadcové stepi je třeba se zaměřit zejména na období dubna a května, druhé části června a celý srpen a začátek září.

28

Tab. 1: Souhrn období prováděných sběrů dle dekád v sezóně duben-září a údajů Šnofláka (1944) s uvedením období, která nebyl zkoumána 1

duben 3 2

1

květen 3 2

1

červen 3 2

červenec 2 3 1

1

srpen 2 3

1

září 3 2

Matoušek Tomšík Maláč Šnoflák ostatní SOUHRN - doložitelné termíny sběru - nespecifikované termíny sběru odhadnuté dle uvedení měsíců sběru u jednotlivých druhů - období bez údajů o sběru - období s nejistými údaji o sběru - období dle údajů o sběru nejlépe prozkoumané

2. Početnost sběrů Sběry jednotlivých druhů byly často velmi málo početné, což poukazuje na nižší úživnost stepi v třicátých a čtyřicátých letech minulého století, v nichž Šnoflák určil celkem 2 643 kusů 230 druhů včel (Šnoflák, 1944). U některých pojmenování došlo dle dnešních poznatků ke sloučení, protože v současné době jsou klasifikována jako synonyma téhož druhu (např. Andrena congruens a A. confinis). U jiných pojmenování naopak není vyloučeno, že pod ně byly zahrnuty i dva druhy (například Hylaeus brevicornis, H. confusus, H. gracilicornis a některé druhy podrodu Micrandrena). V rámci možností jsme provedli revizi a zjistili, že v třicátých a čtyřicátých letech minulého století bylo na stepi celkem determinováno nejméně 227 druhů včel. Z uvedených počtů určených jedinců jsme spočítali Shannonův index diverzity (H´=4,386 a ekvitabilitu (E=0,809). I když sběry byly nesystematické a nikdy nebyly kompletní za celou sezónu, takovou diverzitu i ekvitabilitu pro konkrétní úzkou taxocenózu, zejména pro včely, lze považovat za mimořádně vysokou. Například pro xerotermní travní společenstva v Polsku uvádí Banaszak (1983) H´=2,69 a E=0,64. Podobné hodnoty byly zjištěny pro xerotermní lokalitu Zahrady pod Hájem (NPR) v oblasti CHKO Bílé Karpaty (Přidal, 1999) H´=2,894 a E=0,774. Převažující nízká početnost populací jednotlivých druhů může být dle našeho názoru také jevem ovlivněným relativně malou rozlohou MHS. Hadcová step u Mohelna je navíc, vzhledem ke své lokálnosti a odlehlosti od rozsáhlejších stepních komplexů, nedostatečně provázaná s jádrem populace stepních druhů včel jižní Moravy. Reálný se zdá také předpoklad o významu břehových biotopů vodních toků pro migraci stepních a jiných termofilních druhů včel do střední Evropy (Klemm, 1996). MHS je však na konci této trasy na řece Jihlavě. Vysoká diverzita a ekvitabilita na tomto biotopu je tedy o to více výjimečná, zároveň však indikuje i jeho značnou zranitelnost. 3. Odhad stavu populace včel Mohelenské hadcové stepi před rokem 1944 dle poznámek Šnofláka (1944) a) Nízkou početnost populací Aculeata zdůvodňuje Šnoflák (1944) chudší vegetací a nedostatkem vhodných substrátů k hnízdění. Za vhodná místa považuje svahy některých roklí, kde je vegetace sice již řídká, ale je zde dostatek substrátu k budování hnízd v zemi. Za nejvhodnější považuje úpatí svahů MHS, kde je minimální vliv větru a naopak maximální sluneční žár. Navíc se sem splavují jemné částečky půdy, ve kterých hmyz snadněji 29

buduje svá hnízda a to vše v návaznosti na bohatě kvetoucí medonosnou vegetaci, která není vysušována větry jako na pastvinné části MHS a dostatečné zásobení vodou. To vše (podle něj) způsobilo zkoncentrování 80 % všech stepních i nestepních druhů na dno amfiteátru a do okolí „papírny“. Sám dokonce uvedl, že sběry přímo na stepi „byly ubohé“ a teprve až v inundačním pásmu byly výrazně lepší. • Komentář: S ohledem na skutečnost, že dnes je dno amfiteátru zcela zarostlé, lze předpokládat, že došlo i ke snížení úživnosti stepi. To je jednoznačně patrné z porovnání rozsáhlosti zalesnění MHS v minulosti a v současné době (Veselý, 2002, 2010). Biotop stepi využitelný pro včely je tím plošně redukován a úživnost se snižuje i na biotopech nacházejících se v bezprostřední blízkosti stepi, rozrůstáním lesa v jejím těsném okolí i v inundačním pásmu. Takové území lze dnes v porovnáním s tím dřívějším označit jako za méně komplexní. b) Některé a třeba i běžné druhy (např. Evylaeus fulvicornis) jsou zastoupeny velmi nízkým počtem, jakožto i většina druhů vzácných. A naopak některé jinde vzácné druhy jsou na MHS zastoupeny velmi početně (např. Evylaeus tricinctus) (Šnoflák, 1944)! • Komentář: To by mohlo potvrzovat výjimečnost území MHS, když jinde běžně se vyskytující druhy ve velmi početných populacích nemají na tak specifickém místě možnost vytvořit početnou populaci. A naopak stepní druhy zde tento potenciál v malém počtu druhů mají. Nás například zaujalo, že Šnoflák na stepi vůbec nezaznamenal ubiquitní druh Andrena flavipes a jeho kleptoparazita Nomada succinctus. Tyto ruderální druhy zřejmě v uvedené době nebyly zjištěny kvůli pozdním sběrům (A. flavipes je však bivoltinním druhem!) a nebo kvůli tomu, že úživný potenciál pro ruderální druhy se na stepi pohybuje zcela mimo požadavky tohoto druhu. Totéž platí pro Andrena dorstata, A. haemorrhoa, A. helvola, A. ovatula, Nomada fucata, Bombus lucorum, Megabombus hortorum a další zástupce včel. c) Genista pilosa či Dorycnium germanicum je na MHS pro hmyz velmi málo atraktivní, ačkoliv např. u Čejče jde u medonosnou rostlinu silně lákající hmyz (Šnoflák, 1944). • Komentář: Tato skutečnost poukazuje spíše na nízký potenciál hadcového podloží pro budování hnízd. Jenže na stepi jsou rovněž dosti početná hnízdiště z mrtvého dřeva, kde mohou hnízdit i druhy navštěvující jeteloviny. Jde zřejmě o jeden z průvodních jevů poukazující na nízkou denzitu populací apidofauny MHS. ZÁVĚR Výsledky sběrů entomologů před rokem 1944 a komentář jednoho z nich (Šnoflák, 1944), jsou cenným zdrojem informací pro posouzení tehdejšího stavu Mohelenské hadcové stepi a její apidofauny. Dnes je jediným a proto velmi cenným dokladem tehdejšího stavu, který můžeme porovnávat se stavem dnešním a na základě tohoto srovnání posuzovat proběhlé změny co do jejich kvality i intenzity. Některé otázky tehdy položené nebyly dosud zodpovězeny a je proto třeba na realizovanou práci našich předchůdců navázat. Za zásadní považujeme zejména prozkoumání potravních vztahů včel a hnízdního potenciálu Mohelenské hadcové stepi jak po stránce kvalitativní tak i 30

kvantitativní. Současně s tím pokládáme za nutné provedení průzkumu současného stavu apidofauny a to s důrazem na průzkum zejména v jarních měsících (duben, květen). PODĚKOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Banaszak J. 1983: Ecology of bees (Apoidea) of agricultural landscape. Polish Ecological Studies 9, 4:421-505. Klemm M. 1996: Man-made bee habitats in the antropogenous landscape of central Europe - substitues for threatened or destroyed riverine habitats? In: Matheson A., Buchmann S.L., O'Toole C., Westrich P. et Williams I. (eds.), The Conservation of Bees. The Linnean Society of London and IBRA, p. 17-34. Přidal A. 1999: Včely (Insecta: Hymenoptera: Apoidea) v rezervacích Bílých Karpat. (Závěrečná zpráva pro Správu CHKO Bílé Karpaty), 16 s., 2 tab. Straka J., Bogusch P., Přidal A. 2007: Apoidea: Apiformes (včely). Pp. 241-299. In: Bogusch P., Straka J. & Kment P. (eds.): Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11: 1-300 Šnoflák J. 1944: Rozšíření některých Aculaeuat (Apidae a Vespoidea) na mohelnské hadcové stepi. In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera Aculeata. Formicidae - ApidaeVespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě - Mohelno 6(5):133-155. Tkalců B. 1964: Apoidea. strana 26-27. In: Entomofauna třebíčska (Pracovní výsledky exkurzí entomologických dnů 8.-11.VI.1963 pořádaných v Třebíči ČSE při ČSAV). 1. vyd., Brno: Přírodovědný klub při Moravském museu v Brně, 27 stran. Veselý P. 2002: Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 276 stran. Veselý P. 2010: Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. Mendelova univerzita v Brně, 172 stran. Ing. Antonín Přidal, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

31

PRŮBĚŽNÉ VÝSLEDKY PRŮZKUMU VČEL MOHELENSKÉ HADCOVÉ STEPI ZA OBDOBÍ DUBEN–ČERVEN 2010 (HYMENOPTERA: APOIDEA) Ing. Antonín Přidal, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2) Mendelova univerzita v Brně 1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství 2) Ústav výživy zvířat a pícninářství Na Mohelenské hadcové stepi byla apidofauna systematicky zkoumána pouze do roku 1944 (Šnoflák, 1944) Další literární údaje se vztahují pouze k náhodným sběrům (Tkalců, 1964; Straka a kol. 2007). Dle těchto literárních údajů bylo na stepi zjištěno celkem 231 druhů. Lze předpokládat drobné změny v počtu s ohledem na poznatky vyplývající z taxonomických revizí provedených v posledních cca 20 letech (Přidal a Veselý, 2010a). Šnoflák (1944) svými pozorováními a pozorováními svých kolegů při průzkumu apidofauny Mohelenské hadcové stepi nastínil několik otázek, které dosud nebyly zodpovězeny (Přidal a Veselý, 2010b). S ohledem na průběh změn v režimu využívání a managementu Mohelenské hadcové stepi za posledních cca 100 let (Veselý, 2002 a Veselý, 2010), je další průzkum apidofauny stepi žádoucí pro posouzení míry vlivu některých změn na diverzitu a tedy biologickou hodnotu tohoto evropsky významného území. Jiný faunistický průzkum probíhá desítky let pro myrmekofaunu a to s komplexním pohledem a komentářem jak k výskytu či vymizení konkrétních druhů tak z pohledu míry vlivu proběhlých změn (Bezděčka 1985, 1992, 1993, 1999 a 2010 in lit.). Tyto zdroje uvádějí významné snížení diverzity v populacích mravenců v důsledku sukcesních změn. Cílem tohoto příspěvku je sumarizovat aplikovanou metodiku a průběžné výsledky průzkumu apidofauny Mohelenské hadcové stepi za období duben–červen 2010 a hledat zdůvodnění pro případné změny ve srovnání s původními literárními údaji o apidofauně Mohelenské hadcové stepi. MATERIÁL A METODIKA Včely byly odchytávány pomocí entomologické sítě s průměrem rámu 40 cm a délky tyče 70 cm. Odchyt byl prováděný na místech obvyklého výskytu včel – květy živných rostlin, holá místa na povrchu půdy, okraje nízkých travnatých porostů, v okolí mrtvého dřeva, na kamenech, v těsném okolí dolních okrajů korun borovic a jiných keřovitých rostlin, kde samci prováděli hilltopping. Včela byla po odchytu ihned určena, bylo zapsáno její pohlaví a druh a vypuštěna (hlavně čmeláci a snadno určitelné druhy) a nebo odchycena do exhaustoru s hoblinami bránící poškození obrvení slepením a určena následně po preparaci v laboratoři pomocí binokulární lupy při 10–50 násobném zvětšení. Preparované kusy jsou dosud ve sbírce prvního autora. Duplicitní exempláře budou, po dohodě s kurátorem hymenopterologických sbírek dr. Igorem Malenovským, během roku 2011 uloženy pro následná studia ve sbírce Entomologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Včela medonosná (Apis mellifera Linnaeus, 1758) nebyla do sledování a měření zařazena, protože je běžným druhem a v Mohelně je chována cca ve 200 včelstvech. Na stepi byl tento druh po celou dobu sledování dominantním druhem. Sběry byly prováděny v přesně stanoveném časovém intervalu a přesné délce čistého času věnovanému vyhledávání a sběru včel, bez času spotřebovaných na přestávky. K tomu bylo zaznamenáváno počasí (jeho průběh a teplota max., min a průměrná vše v intervalu sběru) a provedena lokalizace sběru (resp. trasy sběru) – (Veselý, 2010). Ze sběrů 32

získaných za takto specifikovaných podmínek byly získány údaje pro densitu populací včel. V praxi často aplikované transekty nejsou pro komplexní faunu včel a v různorodém prostřední Mohelenské hadcové stepi příliš vhodné. Jiná situace je totiž v monokultuře, například pícnin (Háslbachová a Veselý, 1981; Kubišová a kol., 1984), kde čmeláci jsou pouhým okem dobře sledovatelní, nepříliš plaší a i zvukem nápadné včely létající poměrně pomalu. Chyba v určení počtu včel v takto konzistentním porostu je proto zanedbatelná. Na xerotermních stanovištích, jakým je i Mohelenská hadcová step, je takovýto způsob odhadu hustoty včel nepoužitelný, chceme-li maximalizovat přesnost v celé šíři diverzity včel. Při tom velmi záleží na výběru místa (místa včelami zcela opomíjená či naopak velmi hojně navštěvovaná), plachosti včel, která je u některých druhů značná a s tím související i rychlostí létání, která je ve srovnání s Apis mellifera či čmeláky (Bombini) často několikanásobná. Některé druhy měří jen 3 mm a tyto lze snadno přehlédnout, obzvláště když takto drobná včela nasedne zespodu na kvítek. Chyba v propočtech na jednotku plochy tak může být značná. Ani smýkání v transektu není komplexním řešením (Banaszak, 1980). Použitá metoda je dle našich dosavadních zkušeností vhodná a přizpůsobivá aktuálním a lokálním podmínkám a lze ji kdykoliv zopakovat, když jsou specifikovány přesně podmínky sběru (viz tab. 1), tzn. termín sběru, hlavní kvetoucí medonosné zdroje, interval sběru, čistý čas sběru, trasa sběru, průměrná, minimální a maximální teplota v intervalu sběru a průběh počasí. V tabulce podmínek sběru jsou prozatím vynechány údaje o teplotách a počasí a ve výsledcích údaje kvantitativní a ekologické parametry. Tyto údaje budou součástí závěrečné zprávy až po ukončení sezóny 2010 a provedení komplexních sběrů včel Mohelenské hadcové stepi. Tab. 1: Podmínky sběru včel na Mohelenské hadcové stepi za období duben–červen 2010

datum

čtverce

interval

20.4.2010

10:15-16:15

28.4.2010

10:00-16:40

21.5.2010

10:30-14:45

28.5.2010

10:05-15:55

5.6.2010

10:20-15:30

10.6.2010

10:25-14:45

25.6.2010

10:20-14:30

28.6.2010

10:40-16:10

B18, C13,14,15,16,17,18, D14,17,18, E14, F14,15, G14,15, H15,16, I16,17,18,19, J15,19,20, K16,20, L16,20, M16,19,20, N16, O16, F23,24, G23,24, H23,24, I23,24 B18,19, C18,19, D19,20,21, E19,20,21,22,23, F21,22,23,24, G22,23,25, H22,23,24. B19, C10,11,12,13,16,19, D10,12,13,14,15,16,17,18,19, E9,10,11,13,14,15, F10,11,12,13, G11,12 B19,20 C10,11,12,13,14,15,16,17,19,20,21, D4,5,6,8,9,11,12,17,18,19,20, E5,6,7,11,20,21,22, F6,11,22,23,24, G6,11,12,23,24, H7,9,10,11, I8,9 B4,18,19,20, C4,12,13,20, D4,5,11,12,20,21, E5,11,20,21,22 F6,11, G6,11, H7,10, I8,9 A18,, B17,18,19, C13,19,20, D4,5,12,20,21, E2,3,5,9,11,22,23,21, F9,10,11,21,22,23,24, G9,10,11,23,24, H23,24 B18,19, C4,13,19, D4,12,19, E5,11,12,19,20,21, F6,11,21, G6,11, H7,10,11, I8,9 A18, B4,17,18, C4,13, D4,12,18,19,20,21,22, E5,11,12,18,19,20,21,22,23, F4,5,6,11,23, G7,11,23, H7,8,9,10,11

Zjištěné druhy jsou uvedeny v tabulce s poznámkou, zda jde o nález potvrzující výskyt druhu, tzn. zda již byl dříve publikován, a nebo zda jde o nález druhu, který na stepi dosud nebyl v literatuře uvedený. Uvádíme u každého z nich výskyt na Mohelenské hadcové stepi a v České republice v těchto stupních: a) ojedinělý – výskyt jen na jednom či několika místech a obvykle v jednom či jen několika exemplářích;

33

b) vzácný – výskyt na několika místech a jen v několika exemplářích; c) řídký – výskyt na přírodních či přirozených stanovištích a tvořící populace s velmi nízkou denzitou; d) lokální – výskyt ostrůvkovitý a vytváří obvykle středně početné populace; e) hojný – výskyt téměř na všech stanovištích bez zvláštních stanovištních nároků a ve středně početných populacích; d) velmi hojný – výskyt až ubiqutní v populacích s vysokou denzitou. S ohledem na průběžnost výsledků používáme rozpětí a případně označení „zatím“. U významných druhů jsou případně uvedeny další důležité bionomické údaje. VÝSLEDKY A DISKUSE Celkem bylo zkoumáno 1055 exemplářů včel (Hymenoptera: Apoidea) odchycených či pozorovaných v 8 průzkumných dnech v období od 20.4.2010 do 28.6.2010. V tab. 2 jsou uvedeny druhy, které byly v dosavadním průzkumu stepi zjištěny a potvrzují dosud uváděné literární údaje. Současně jsou v tabulce uvedeny druhy, které byly zjištěny tímto výzkumem poprvé v roce 2010 a jsou pro step potvrzeny nově. Tab. 2: Druhy včel na stepi potvrzené a nově potvrzené apidologickým průzkumem v roce 2010 výskyt na stepi 2010 Hylaeus

angustatus communis confusus difformis gibbus hyalinatus lineolatus nigritus Colletes

similis daviesanus Heriades

truncorum Chelostoma

distinctum emarginatum florisomne rapunculi Osmia

aurulenta caerulescens mitis mustelina niveata rufa Tergosmia

tergestensis Hoplitis

adunca claviventris leucomelana mitis Allosmia

rufohirta

Megachile

alpicola circumcincta melanopyga nigriventris pilidens willughbiella

Fabricius, 1793

Latreille, 1802 Alfken, 1924

NOVÝ

zatím ojedinělý

(Kirby, 1802)

potvrzen

hojný

Costa, 1863

potvrzen

zatím ojedinělý

Schenck, 1868

NOVÝ

zatím ojedinělý

Alfken, 1924

potvrzen

lokální až hojný

(Kirby, 1802)

NOVÝ

zatím ojedinělý

potvrzen

řídký

potvrzen

zatím ojedinělý

Latreille, 1809

potvrzen

hojný

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

hojný

NOVÝ

ojedinělý

(Schenck, 1861)

potvrzen

zatím ojedinělý

Nylander, 1852

potvrzen

zatím ojedinělý

Nylander, 1852

potvrzen

zatím ojedinělý

(Eversmann, 1852)

potvrzen

zatím ojedinělý

Saunders, 1850

NOVÝ

zatím vzácný

Smith, 1842

potvrzen

zatím vzácný

(Schenck, 1861)

potvrzen

zatím ojedinělý

(Fabricius, 1798)

potvrzen

lokální

Pseudoanthidium Friese, 1898

Schenck, 1853

potvrzen

lokální

Anthidium

Smith, 1846

potvrzen

lokální

Coelioxys

quadridentata lituratum

Latreille, 1802

punctatum manicatum

Spinola, 1808 (Linnaeus, 1758)

potvrzen

velmi hojný

Dioxys

(Stoeckhert, 1929)

potvrzen

lokální

Andrena

(Nylander, 1856)

NOVÝ

hojný

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

zatím lokální

(Lepeletier, 1841)

potvrzen

hojný

tridentata

Latreille, 1809

Panzer, 1806 (Panzer, 1799)

potvrzen

vzácný

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

velmi hojný

(Nylander, 1852)

NOVÝ

zatím ojedinělý

Gerstaecker, 1869

NOVÝ

řídký

(Fabricius, 1804)

potvrzen

řídký

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

velmi hojný

Warncke, 1988 (Ducke, 1897)

NOVÝ

vzácný

Klug, 1807 (Panzer, 1798)

potvrzen

lokální

(Thomson, 1872)

potvrzen

vzácný

(Kirby, 1802)

potvrzen

řídký

(Nylander, 1852)

potvrzen

zatím ojedinělý

Tkalců, 1974 (Latreille, 1811)

potvrzen

zatím ojedinělý

34

Latreille, 1809 (Linnaeus, 1758) (Panzer, 1801) Fabricius, 1804

Lepeletier et Serville, 1825 (Nylander, 1848) Fabricius, 1775

aberrans bicolor carantonica cineraria combinata curvungula dorsata flavipes

Eversmann, 1852

NOVÝ

ojedinělý

Fabricius, 1775

potvrzen

zatím ojedinělý

Pérez, 1902

NOVÝ

vzácně

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

lokální

(Christ, 1971)

potvrzen

ojedinělý

Thomson, 1870

NOVÝ

lokální

(Kirby, 1802)

NOVÝ

lokální

Panzer, 1799

NOVÝ

velmi hojný

florivaga fulva

Eversmann, 1852

NOVÝ

vzácný

(Müller, 1766)

NOVÝ

lokální

gravida haemorrhoa helvola chrysopyga labialis labiata lepida minutula nigroaenea

Imhoff, 1832

potvrzen

lokální

(Fabricius, 1781)

NOVÝ

zatím ojedinělý

(Linnaeus, 1758)

NOVÝ

řídký

Schenck, 1853

potvrzen

zatím ojedinělý

(Kirby, 1802)

potvrzen

zatím ojedinělý

Fabricius, 1781

potvrzen

hojný

Schenck, 1861

NOVÝ

ojedinělý

(Kirby, 1802)

potvrzen

lokální

(Kirby, 1802)

potvrzen

velmi hojný

nitida ovatula pilipes polita pusilla rugulosa saxonica similis susterai strohmella taraxaci tibialis tscheki varians wilkella Halictus

maculatus sexcinctus simplex

(Müller, 1776)

NOVÝ

zatím ojedinělý

(Kirby, 1802)

potvrzen

velmi hojný

Fabricius, 1781

NOVÝ

zatím ojedinělý

Smith, 1847

potvrzen

zatím ojedinělý

Pérez, 1903

NOVÝ

vzácný

Stoeckhert, 1935

potvrzen

velmi vzácný

Psithyrus

bohemicus rupestris Bombus

terrestris lucorum

Stoeckhert, 1935

NOVÝ

hojný

Smith, 1849

NOVÝ

zatím ojedinělý

Alfken, 1914

NOVÝ

zatím ojedinělý

Stoeckhert, 1928

NOVÝ

velmi vzácný

Giraud, 1861

potvrzen

lokální

Megabombus

(Kirby, 1802)

potvrzen

vzácný

Morawitz, 1872

potvrzen

hojný

(Kirby, 1802)

NOVÝ

ojedinělý

(Kirby, 1802)

potvrzen

hojný

pascuorum hortorum ruderarius sylvarum

Smith, 1848

potvrzen

lokální

(Fabricius, 1775)

potvrzen

lokální

Blüthgen, 1923

potvrzen

velmi hojný

Pyrobombus

hypnorum lapidarius pratorum

Lepeletier, 1832 (Seidl, 1837)

NOVÝ

hojný

(Fabricius, 1793)

potvrzen

velmi hojný

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

velmi hojný

(Linnaeus, 1761)

NOVÝ

Latreille, 1802

Dalla Torre, 1880 (Linnaeus, 1758)

NOVÝ

vzácný

(Linnaeus, 1758)

potvrzen

hojný

(Linnaeus, 1761)

NOVÝ

hojný

(Scopoli, 1763)

potvrzen

hojný

(Linnaeus, 1761)

NOVÝ

velmi hojný

(Müller, 1776)

NOVÝ

řídký

(Linnaeus, 1761)

potvrzen

vzácný

Dalla Torre, 1880

Latreille, 1804

Průzkumem bylo zjištěno 133 druhů (+ Apis mellifera). Z toho bylo Robertson, 1918 Seladonia (Bramson, 1879) NOVÝ zatím ojedinělý kessleri potvrzeno 85 druhů, které byly v literatuře (Ebmer, 1972) potvrzen zatím ojedinělý leucahenea uváděny (Šnoflák, 1944; Tkalců, 1964; (Linnaeus, 1758) potvrzen velmi hojný tumulorum Curtis, 1833 Lasioglossum Straka a kol., 2007) a 46 druhů, tj. 35 %, (Kirby, 1802) potvrzen řídký laevigatum (Schrank, 1781) potvrzen řídký bylo nově zjištěno. Nejvíce jich spadá leucozonium potvrzen zatím ojedinělý quadrinotatum (Kirby, 1802) právě do jarních měsíců, které byly (Kirby, 1802) potvrzen lokální xanthopus Robertson, 1902 Evylaeus prozkoumány nejméně (Šnoflák, 1944; (Scopoli, 1763) potvrzen velmi hojný calceatus Přidal a Veselý, 2010b). Tím se potvrzuje potvrzen lokální convexiusculus (Schenck, 1853) (Kirby, 1802) potvrzen zatím řídký fulvicornis předpoklad Šnofláka (1944), že důkladný (Panzer, 1798) potvrzen hojný interruptus (Schenck, 1868) potvrzen hojný průzkum v předjaří a na jaře může přinést laticeps (Kirby, 1802) potvrzen zatím vzácný leucopus nové poznatky o fauně MHS. Celkem (Kirby, 1802) NOVÝ zatím vzácný malachurus (Schenck, 1853) NOVÝ zatím řídký minutulus tedy bylo potvrzeno ze známých údajů o (Fabricius, 1793) potvrzen velmi hojný morio výskytu 37 % druhů a o 20 % počtu druhů (Lepeletier, 1841) potvrzen zatím ojedinělý nigripes (Schenck, 1853) potvrzen lokální parvulus byl seznam druhů MHS rozšířen. Mezi (Schenck, 1853) potvrzen zatím vzácný pauxillus nimi figurují i velmi významné nálezy (Schenck, 1853) potvrzen hojný politus (Schenck, 1853) potvrzen zatím vzácný pygmaeus druhů indikačních či vzácných až velmi (Schenck, 1874) potvrzen hojný tricinctus (Kirby, 1802) potvrzen hojný vzácných. villosulus Latreille, 1805 Sphecodes Nález dosud neuváděného druhu Thomson, 1870 potvrzen zatím vzácný crassus (Linné, 1767) potvrzen hojný ephippius Chelostoma emarginatum potvrzuje (Linnaeus, 1758) potvrzen hojný gibbus některé předpoklady o jeho postupném Hagens, 1882 NOVÝ zatím ojedinělý miniatus Hagens, 1874 potvrzen zatím ojedinělý niger šíření ve střední Evropě (Přidal, 1998). Latreille, 1802 Xylocopa Další takový expandující je Andrena fulva (Linnaeus, 1758) NOVÝ řídký violacea Latreille, 1802 Ceratina (Pádr, 1995; Přidal, 1998). Chevrier, 1872 potvrzen vzácně chalybea (Rossius, 1792) NOVÝ vzácný cucurbitina Nový nález Megachile nigriventris (Kirby, 1802) potvrzen lokální cyanea je dosud druhým zveřejněným nalezištěm Friese, 1896 NOVÝ vzácný až ojedinělý nigrolabiata Scopoli, 1770 Nomada tohoto druhu na Moravě (Straka a kol., Olivier, 1811 NOVÝ velmi hojný bifasciata 2010). Jeho ekologická valence se Panzer, 1798 NOVÝ ojedinělý fucata Fabricius, 1793 potvrzen ojedinělý fulvicornis s ohledem na jeho naleziště na Moravě (Kirby, 1802) NOVÝ velmi hojný goodeniana (Kirby, 1802) potvrzen lokální stávají dosti nejasná. Druh byl považován lathburiana Schmiedeknecht, 1882 potvrzen vzácný melanopyga za téměř montánní. Dochází ke změnám Jurine, 1807 NOVÝ ojedinělý signata Fabricius, 1804 potvrzen zatím ojedinělý stigma v požadavcích druhu na prostředí? Panzer, 1798 NOVÝ velmi hojný succincta Megachile alpicola a M. Schmiedeknecht, 1882 potvrzen lokální trispinosa Scopoli, 1770 Eucera willughbiella jsou druhy řídké až hojné (Linnaeus, 1758) potvrzen lokální longicornis v ČR. Je překvapivé, že dosud na stepi Latreille, 1803 Anthophora (Panzer, 1801) potvrzen řídký aestivalis nebyly nelezeny. Je možné, že dochází (Pallas, 1772) NOVÝ hojný plumipes k určitým změnám v úživnosti či teplotě na stepi a zejména všude jinde dosti rozšířená M. willughbiella se na stepi začíná vyskytovat. Podobně nejasné je to například pro Andrena flavipes. Jde o nejhojnější bivoltinní druh střední Evropy, a to včetně jeho kleptoparazita Nomada succinctus (Westrich, 1990). Oba druhy však Šnoflákem (1944) nebyly uvedeny. Že by tyto těmto

35

ubikvitním druhům nevyhovovaly extrémní stepní podmínky, které panovaly, na rozdíl od dneška, na MHS v první polovině 50. let minulého století? Další uvedené druhy patří do skupiny druhů vzácných a vázaných na xerotermní stanoviště, ale nevázaných výhradně jen na biotopy stepního charakteru: Osmia mitis, Osmia mustelina, Dioxys tridentata a Andrena curvungula. Z nových nálezů zde uvádíme vzácné stepní druhy (obzvláště významné jsou podtržené), které potvrzují, že změny na stepi, jejichž průvodním znakem byly projevy sukcese vedoucí ke klimaxu borového lesa a úspěšně zastavené teprve před několika lety, nevedly až k totální decimaci stepní fauny: Tergosmia tergestensis, Andrena aberrans, A. florivaga, A. lepida, A. pilipes, A. pusilla, A. saxonica, A. similis, A. susterai, A. strohmella, Seladonia kessleri, Evyleus minutulus, Ceratina cucurbitina, C. nigrilabiata. Poslední jmenovaný druh se nově rozšířil i na Moravu (Straka a kol., 2007). Jeho expanze do střední Evropy ze Středomoří začala cca před 15 lety. Pronikl i do stepního biotopu MHS a to s velkou pravděpodobností teprve nedávno. Ceratina cucurbitina je klenot včel tohoto rodu – kyjorožek, který obývá jen nejteplejší stanoviště jižní Moravy. Podmínky na stepi mu vyhovují, a i když populace není hojná, nejeví se být ohrožená. Vypozorování druhu na stepi není obtížné. V tab. 3 jsou uvedeny druhy, které v dosavadním průzkumu stepi (do 30.6.2010) nebyly zjištěny, ale jejich výskyt lze ještě v průběhu léta 2010 očekávat, protože jejich aktivita narůstá až v plném létě či podletí a jejich výskyt lze očekávat s ohledem na hustotu a početnost populací včel toho druhu na jižní Moravě. Tab. 3: Druhy včel dosud na stepi nepotvrzené; jejich výskyt je velmi pravděpodobný v pokračujícím průzkumu červenec až září 2010 Melitta

leporina Macropis

fulvipes Hylaeus

annularis brevicornis punctatus sinuatus variegatus Heriades

crenulatus Chelostoma

campanularum Osmia

cornuta Chalicodoma

ericetorum Megachile

centuncularis lagopoda ligniseca versicolor

Coelioxys Kirby, 1802

aurolimbata conoidea

(Panzer, 1799) Panzer, 1809

Trachusa

(Fabricius, 1804)

byssina

Fabricius, 1793

Anthidiellum

(Kirby, 1802) Nylander, 1852

strigatum Anthidium

(Brullé, 1832) (Schenck, 1853)

oblongatum Stelis

(Fabricius, 1798)

breviscula punctulatissima

Spinola, 1808 Nylander, 1856

Andrena

Latreille, 1809

floricola hattorfiana minutuloides nitidiuscula pandellei propingua

(Kirby, 1802) Panzer, 1806 (Latreille, 1805) Lepeletier, 1841 (Lepeletier, 1841) Latreille, 1802 (Linnaeus, 1758)

Panurgus

calcaratus

(Linnaeus, 1761) (Kirby, 1802) Smith, 1844

36

Latreille, 1809 Förster, 1853 (Illiger, 1806) Panzer, 1804 (Panzer, 1798) Cockerell, 1904 (Panzer, 1805) Fabricius, 1804 (Illiger, 1806) Panzer, 1806 (Nylander, 1848) (Kirby, 1802) Fabricius, 1775 Eversmann, 1852 (Fabricius, 1775) Perkins, 1914 Schenck, 1853 Pérez, 1895 Schenck, 1853 Panzer, 1806 (Scopoli, 1763)

Halictus

compressus quadricinctus rubicundus Seladonia

confusus subaurata Lasioglossum

lativentre sexnotatum Evylaeus

albipes fratellus glabriusculus

Sphecodes

Latreille, 1804

albilabris croaticus geoffrellus marginatus monilicornis pellucidus rufiventris

(Walckenaer, 1802) (Fabricius, 1776) (Christ, 1791) Robertson, 1918 (Smith, 1853) (Rossius, 1792) Curtis, 1833

Rophites

(Schenck, 1853)

quinquespinosus

(Kirby, 1802)

Rhophitoides

Robertson, 1902

canus

(Fabricius, 1781)

Nomada

(Pérez, 1903)

(Fabricius, 1793) Meyer, 1922 (Kirby, 1802) Hagens, 1882 (Kirby, 1802) Smith, 1845 (Panzer, 1798) Spinola, 1808 Spinola, 1808 Schenck, 1861 (Eversmann, 1852) Scopoli, 1770

emarginata

(Morawitz, 1872)

Latreille, 1805

Epeolus

Morawitz, 1878 Latreille, 1802

cruciger Anthophora

quadrimaculata Clisodon

furcatus Psithyrus

campestris

(Panzer, 1799) Latreille, 1803 (Panzer, 1798) Patton, 1879 (Panzer, 1798) Lepeletier, 1832 (Panzer, 1801)

V tab. 4 je uvedeno 92 druhů, které nebyly průzkumem stepi do 30.6.2010 potvrzeny a jejichž výskyt na stepi v dalším průběhu sezóny lze očekávat jen s velmi malou pravděpodobností. U druhů u kterých se předpokládá vyhynutí, je uvedena hvězdička. Tyto druhy jsou obzvláště citlivé na zásahy do xerotermních biotopů a jsou tak citlivým indikátorem narušení těchto biotopů i na jiných místech jižní Moravy. U druhů bez hvězdičky se očekává případné potvrzení výskytu v následujících letech apidologického průzkumu. Tab. 4: Druhy včel na stepi dosud nepotvrzené; jejich výskyt je velmi málo pravděpodobný v průběhu dalšího průzkumu stepi v roce 2010 Hylaeus

gracilicornis leptocephalus pictipes signatus styriacus Colletes

inexpectatus marginatus Chelostoma

ventrale Osmia

cerinthidis melanogaster Neosmia

bicolor Hoplitis

anthocopoides ravouxi Anthocopa

papaveris

Fabricius, 1793

Nylander, 1852

Stelis

*

minuta nasuta phaeoptera signata

(Panzer, 1798) Förster, 1871 Latreille, 1802 Noskiewicz, 1936

*

Dioxys

Smith, 1846

cincta

Latreille, 1809

Andrena

Schletterer, 1889

alfkenella barbilabris congruens florea fulvago fulvida humilis marginata praecox proxima rosae schencki viridescens

Panzer, 1806 Morawitz, 1876 Spinola, 1808

* *

Tkalců, 1974 (Schrank, 1781) Klug, 1807 (Schenck, 1853) Pérez, 1902

*

Lepeletier, 1825 (Latreille, 1799) Lepeletier, 1841

parietina

(Geoffroy, 1785)

analis lapponica maritima octosignata

inermis

(Morawitz, 1870)

Chalicodoma Megachile

Coelioxys

(Morawitz, 1867)

*

Latreille, 1802 Nylander, 1852 Thomson, 1872 (Kirby, 1802) Nylander, 1852

Panurginus

* * * *

labiatus Seladonia

smaragdula

37

Latreille, 1809 (Kirby, 1802) Panzer, 1806 Lepeletier et Serville, 1825 (Latreille, 1809) (Kirby, 1802) (Latreille, 1809)

* * *

Lepeletier et Serville, 1825 (Jurine, 1807)

*

Fabricius, 1775 Perkins, 1914 (Kirby, 1802) Schmiedeknecht, 1884 Fabricius, 1793 (Christ, 1791)

*

Schenck, 1853 Imhoff, 1832 Fabricius, 1776 (Scopoli, 1763) (Kirby, 1802)

* * *

Panzer, 1801 Morawitz, 1896 Vierdeck, 1916

* *

Nylander, 1848 (Eversmann, 1852)

*

Robertson, 1918 (Vachal, 1895)

*

Lasioglossum

breviventre costulatum Evylaeus

aeratus buccalis clypearis euboeensis laevis linearis lucidulus marginatus marginellus minutissimus nitidiusculus nitidulus punctatissimus quadrisignatus semilucens setulosus Sphecodes

longulus puncticeps Rophites

algirus Systropha

curvicornis planidens Dufourea

dentiventris halictula minuta

Nomada

Curtis, 1833 (Schenck, 1853) (Kriechbaumer, 1873)

braunsiana conjugens flavoguttata furvoides fusciocornis guttulata mutabilis opaca pleurosticta rhenana roberjeotiana ruficornis rufipes zonata

* *

Robertson, 1902 (Kirby, 1802) (Pérez, 1903)

*

(Schenck, 1853) (Strand, 1909)

*

(Kirby, 1802) (Schenck, 1868) (Schenck, 1861) (Brullé, 1832) (Schenck, 1853) (Kirby, 1802) (Kirby, 1802)

Eucera

(Fabricius, 1804)

interrupta nigrescens seminuda

(Schenck, 1853) (Schenck, 1853) (Alfken, 1914)

Heliophila

(Strand, 1909)

bimaculata

Latreille, 1805

Melecta

Hagens, 1882

albifrons

Thomson, 1870

Thyreus

Spinola, 1808 Pérez, 1903

Psithyrus

Illiger, 1806 (Scopolli, 1770) Giraud, 1861

orbatus

* * *

barbutellus Confusibombus

confusus

Lepeletier, 1841 (Nylander, 1848) (Nylander, 1852) Lepeletier, 1841

* * *

Megabombus

humilis muscorum pomorum subterraneus

Scopoli, 1770 Schmiedeknecht, 1882 Herrich-Schäffer, 1839 (Kirby, 1802) Stoeckhert, 1944 Nylander, 1848 Schneck, 1861 Morawitz, 1870 Alfken, 1913 Herrich-Schäffer, 1839 Morawitz, 1872 Panzer, 1799 (Linnaeus, 1758) Fabricius, 1793 Panzer, 1798 Scopoli, 1770 Baer, 1850 Pérez, 1879 Brullé, 1832

*

Klug, 1807 (Panzer, 1798)

*

Latreille, 1802 (Forster, 1771) Panzer, 1806 (Lepeletier, 1841) Lepeletier, 1832 (Kirby, 1802)

*

Ball, 1914 (Schenck, 1861) Dalla Torre, 1880 (Illiger, 1806) (Linnaeus, 1758) (Panzer, 1805) (Linnaeus, 1758)

* * *

ZÁVĚR Z výše uvedených průběžných výsledků vyplývá, že Mohelenská hadcová step je stanovištěm minimálně 134 druhů včel. Podařilo se potvrdit očekávání, že dosud nedostatečný průzkum v předjaří a na jaře přinese řadu zcela nových poznatků o výskytu včel na tomto biotopu. Protože průběžně probíhající výzkum je v současné době uprostřed sezóny, lze očekávat, že do konce roku bude potvrzen výskyt dalších druhů. Vždyť důkladným a jen na včely systematicky zaměřeným průzkumem se podařilo původní seznam rozšířit o 20 % druhů. Stepní Apidofaunu Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step nelze jednoznačně označit za nenávratně poškozenou. Byly zde potvrzeny či nově zjištěny vzácné stepní druhy, které se vyrovnaly se sukcesními změnami vedoucími ke klimaxu borového lesa, který zde probíhal v posledních 60 letech. Řada druhů tak prokázala značnou toleranci, kterou však nelze označit za pouhou plasticitu. Na druhé straně je třeba zdůraznit, že některé druhy se v době jejich aktivity nepodařilo zjistit. Nelze vyloučit jejich zjištění v dalších letech průzkumu, ale s ohledem na hustotu populací daného druhu jinde na jižní Moravě, lze očekávat, že na Mohelenské hadcové stepi tyto druhy vyhynuly. Jistě to lze považovat také za následek sukcesních procesů, které na stepi proběhly v posledních 60 letech. Toto tvrzení podporuje zjištění některých ruderálních a ubikvitních druhů včel, které dříve na stepi zjištěny nebyly (nejsou uvedeny v dostupných literárních pramenech).

38

PODĚKOVÁNÍ Děkujeme doc. Věře Zelené a prof. Zdeňkovi Laštůvkovi za determinaci některých rostlin a poskytnuté konzultace v ekologických otázkách Mohelenské hadcové stepi. Poděkování patří rovněž dr. Bořkovi Tkalců, vynikajícímu apidologovi, za poskytnutí řady konzultací o otázkách nejen determinačních. Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Banaszak J. 1980: Studies on methods of censusing the numbers of bees. Polish ecological Studies 6(2):355-366. Bezděčka P. 1985: Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu mravenců (Hymenoptera, Formicidae) SPR Mohelnská step. [Závěrečná zpráva]. Brno, AOPaK (SúPPOP) Brno, 36 stran. Bezděčka P. 1992: Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu mravenců (Hymenoptera, Formicidae) Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. [Závěrečná zpráva]. Brno, AOPaK (ČÚOP) Brno, 7 stran. Bezděčka P. 1993: Mravenci – indikátor změn na Mohelenské stepi. Veronica 7(2):27-29. Bezděčka P. 1999: Inventarizační průzkum mravenců Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. [Výzkumná zpráva]. AOPaK (ČÚOP) Havlíčkův Brod, 7 stran. Háslbachová, H., Veselý P. 1981: Opylování tetraploidního jetele lučního (Trifolium pratense L.). Acta Universitatis Agriculturae (Brno), Fac. Agron., A38(1-2):155-166. Kubišová S., Háslbachová H., Strmisková E., Veselý P. 1984: Činnost včely medonosné (Apis mellifera L.) na bobu (Faba vulgaris Moench.). Sborník VŠZ v Brně (řada A) 32 (3) 161-170. Pádr Z. 1995: Hymenoptera: Apoidea. In: Rozkošný R., Vaňhara J. (eds.): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, II. Folia Fac. Sci. nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia, 93:339-348. Přidal A. 1998: New records and additional notes on faunistics of solitary bees (Hymenoptera: Apoidea) from the Czech and Slovak Republic. Acta universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis (Brno) 46(3):27-31. Přidal A., Veselý P. 2010a: Včely (Hymenoptera: Apoidea) Mohelenské hadcové stepi dle literatury do roku 2009. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010, s. 22-27. Přidal A., Veselý P. 2010b: Včely Mohelenské hadcové stepi dle Šnofláka (1944) z dnešního pohledu. Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010, s. 28-31. Straka J., Bogusch P., Přidal A. 2007: Apoidea: Apiformes (včely). Pp. 241-299. In: Bogusch P., Straka J. & Kment P. (eds.): Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11: 1-300 Šnoflák J. 1944: Rozšíření některých Aculaeuat (Apidae a Vespoidea) na mohelnské hadcové stepi. In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera Aculeata. Formicidae - ApidaeVespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě - Mohelno 6(5):133-155.

39

Tkalců B. 1964: Apoidea. strana 26-27. In: Entomofauna třebíčska (Pracovní výsledky exkurzí entomologických dnů 8.-11.VI.1963 pořádaných v Třebíči ČSE při ČSAV). 1. vyd., Brno: Přírodovědný klub při Moravském museu v Brně, 27 stran. Veselý P. 2002: Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 276 stran. Veselý P. 2010: Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. Mendelova univerzita v Brně, 172 stran. Westrich P. 1990: Die Wildbienen Baden-Württembergs. 2. Auflage, Deutschland, 972 stran. Ing. Antonín Přidal, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

40

NÁVRHY A DOPORUČENÍ PRO MANAGEMENT NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP TAKÉ S OHLEDEM NA POTŘEBY OPYLOVATELŮ (HYMENOPTERA: APOIDEA) DLE PRŮZKUMU V ROCE 2010 Ing. Antonín Přidal, Ph.D.1), doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.2) Mendelova univerzita v Brně 1) Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství - oddělení včelařství 2) Ústav výživy zvířat a pícninářství ÚVOD

Mohelenská hadcová step (MHS) prošla za posledních sto let řadou změn. Na naprostou většinu z nich měla vliv lidská činnost, která byla velmi rozmanitá (Veselý 2002, 2010). S ohledem na historický a stávají stav apidofauny MHS (Šnoflák, 1944; Přidal a Veselý, 2010) je v tomto příspěvku formulováno několik doporučení, zaměřených na realizaci managementu a ochrany stepi s ohledem na její apidofaunu, a to ve třech tématických okruzích: a) omezení zvyšující se pokryvnosti stepi dřevinami – redukce lesních ploch; b) regulace stepních porostů pastvou; c) regulace stepních porostů kosením. OMEZENÍ ZVYŠUJÍCÍ SE POKRYVNOSTI STEPI DŘEVINAMI – REDUKCE LESNÍCH PLOCH Zarůstání stepi dřevinami (keři a listnatými a jehličnatými stromy) je pro populace včel obecně škodlivé. Naprostá většina druhů včel je termofilní a vegetační pokryv stínící plochy na stepi snižuje pro včely jejich atraktivitu. Je sice pravdou, že některé termofilní druhy včel navzdory značně vysokému zalesnění stepi (Veselý, 2010) dosud z tohoto biotopu neustoupily a potvrdily tak svou vysokou odolnost proti těmto negativním změnám (Přidal a Veselý, 2010), ale pokračování v nedávném trendu zvyšování stromové pokryvnosti stepi by určitě vedlo k vymizení i těchto vzácných druhů. A to nejpozději těsně před dosažením klimaxu souvislého boru. Bezlesí MHS se považuje za primární, proto i dnes zůstává aktuální otázkou jaká je optimální míra stromové pokryvnosti stepi, jak ji dosáhnout a jak ji udržet. Daná problematika je diskutována například v práci Veselého (2010). Redukci lesních porostů na území stepi, která byla převážně realizována v posledním desetiletí, lze považovat z pohledu udržení a případného zvýšení diversity apidofauny MHS, za velmi prospěšnou. Na plochách na kterých proběhla redukce stromového krytu, se dnes vyskytují významné druhy včel. Stávají stav stromové pokryvnosti stepi však nelze stále z hlediska potřeby včel považovat za optimální. A to zejména, porovnáme-li ho se stavem těchto stanovišť, který měla kolem roku 1943 (Šnoflák, 1944). Z tohoto pohledu je možno považovat za urgentní zejména odlesnění ploch v inundačním pásmu MHS na levém břehu Jihlavy, které bylo, dle doložených historických pramenů (Šnoflák, 1944), zásadním územím zabezpečujícím úživnost MHS pro apidofaunu. Jedná se zejména o okolí Ovčího skoku a okolí Bobšovy chaty. Jde přibližně o čtverce H-J/15-17 (Veselý, 2010). Pokud by se na těchto plochách podařilo obnovit někdejší světelnost tohoto biotopu s dostatečnou vláhou, vrátily by se sem rovněž živné rostliny. V důsledku toho by došlo i ke zvýšení úživnosti tohoto stanoviště a následně i posílení populací včel a to nejen na něm, ale i na vyšších biotopech stepi. Tato situace má přitom daleko širší rozpětí – platí přiměřeně prakticky pro celou patu amfiteátru MHS a netýká se jen zmiňované části fauny, ale v podstatě i dalších zástupců fauny i flóry

41

mohelenské stepi. Zarůstání ovčího skoku například silně ohrožuje jedno z nejvýznamnějších stanovišť výskytu kapradiny podmrvky marantovy (Notholaena maranthae), která je řazena mezi kriticky ohrožené taxony. V druhé řadě by bylo pro apidofaunu MHS významné pokračovat v redukci lesních porostů ve východní části stepi (čtverce F-M/20-22) a na ploše nad Mohelenským mlýnem. Pro apidofaunu MHS by byla prospěšná (ve vztahu k již zmíněným plochám o něco méně urgentně) i redukce lesních společenstev na západě stepi. Zejména v oblasti pod tzv. „Schůdky“ a v jejich okolí. Tato plocha pak navazuje, jak bylo zmíněno výše, na níže položené plochy před Ovčím skokem a v okolí Bobšovy chaty. Je nám jasné, že doporučená opatření je třeba zvažovat komplexně, ale jen tak bude možno udržet vysokou úroveň diversity cenných společenstev apidofauny MHS i do budoucna. REGULACE STEPNÍCH POROSTŮ PASTVOU Pro NPR Mohelenská hadcová step je redukce stepních porostů pastvou optimálním řešením a napomáhá vytvářet příznivé podmínky pro její xerotermní rostlinná společenstva. Pomocí pastvy došlo v minulých letech k redukci degradovaných stepních společenstev, což bylo významným opatřením i z hlediska vytvoření nezbytných životních podmínek pro včely. Degradovaná společenstva jsou totiž z medonosného pohledu téměř bezvýznamná. Z apidologického pohledu jsou nejcennější bylinná společenstva ve východní části pastvinné stepi – od mohyly „Antoníček“ východním směrem. Týká se to jen plochy spadající do tzv. „pastvinné stepi“ a do nejbližšího okolí zlomu v horní části amfiteátru (tedy převážně okolí cesty začínající na čtverci D20 a pokračující přes F24 na O25). Významnější plochou je i konec rokle v západní části stepi – táhnoucí se přibližně z čtverce C2 na F5. Pastva v roce 2010 byla realizována na ploše od mohyly „Antoníček“ na západ a částečně zasahovala i do roklí. Bohužel byla ukončena poměrně brzo, navzdory velmi bohatému srážkovému úhrnu v měsíci květnu, takže všechny porosty nebyly redukovány tak, jak by bylo zapotřebí. Registrovali jsme nedopasené plochy invazního druhu trávy i s obsahem stařiny na západní části stepi (cca čtverec E16). Šlo o plochu porostlou strdivkou (Melica), v níž byla silně zastoupená nežádoucí třtina křovištní (Calamagrostis epigeios). Naopak dobře vypasené byly jihozápadní svahy západní rokle. V roklích bylo možno sledovat i rostliny mahalebky (Prunus mahaleb), poškozované okusem ovcí do výšky cca 50 cm. Za velmi nevhodné považujeme redukci bylinných společenstev plošnou pastvou či kosením v období května a minimálně v prvních polovině června. Ovce primárně a selektivně vypásají právě nektarodárné a pylodárné druhy, které včely vyhledávají. Například včela pískorypka dlouhodrápá (Andrena curvungula) obligátně vázaná na zvonky (Campanula spp.) byla vypasením plochy se zvonky ve čtvercích cca B-C/18-21 v podstatě omezena na několik dnů květu a nestihla založit dostatečně velkou populaci. Řešení tohoto problému by mohla napomoci zásada managementu pastvy v NPR Mohelenská hadcová step, že jeden rok bude přepásána východní část stepi (od linie vymezené cestou k řece zhruba na úrovni D-H/12-12) a další rok západní část stepi. Ovšem aby tato zásada byla skutečně funkční, tak by se musela skutečně dodržovat. Pro optimální vývoj biocenózy mohelenské stepi by bylo dobré, kdyby tyto obecné zásady byly upřesněny specialisty, zabývajícími se detailně jednotlivými složkami této biocenózy. V dané souvislosti je možno konstatovat, že by bylo nanejvýš žádoucí, aby budoucí plány péče pro NPR Mohelenská hadcová step vznikaly na základě kolektivního jednání (a konsensu) odborníků různých specializací tak, jak tomu bylo při tvorbě plánu péče na období 1996-2005 (Matuška, 1996).

42

Odstraněním květů z pastvinné části stepi v roce 2010 došlo k výraznému poklesu výskytu včel. Lze si z toho dovozovat, že pokud včely nenašly v okolí náhradní zdroje, které jsou velmi omezené, nebyly s to založit dostatečně silnou generaci, která by byla zárukou přežití druhu na tomto biotopu i v dalších letech. REGULACE STEPNÍCH POROSTŮ KOSENÍM. Na ploše stepi bylo realizováno kosení (kosené je i ochranné pásmo stepi – severně ležící plocha s výskytem sysla obecného – Spermophilus citellus) v poslední dekádě měsíce června 2010, a to v její východní části. Kosením byly většinou redukovány porosty ve výše popsané – z apidologického hlediska nejcennější lokalitě. Na základě pozorování uskutečněných v roce 2010 doporučujeme tuto redukci provádět postupně tak, aby část porostu byla vždy zachována pro včely. Rezervy v podobě cca 10–15 metrů nepokoseného pásu měly včely v tomto případě nad cestou kolem zlomu stepi (čtverce D20, E21-23, F24, G24 a H24) a dále po cestě k Mohelenskému mlýnu. Zde se vyskytovala téměř celá fauna včel tohoto období, včetně řídce se vyskytujících druhů. Pokud by došlo k redukci i porostů na těchto plochách, vedlo by to k výrazné decimaci populace včel. Pokud by bylo nutno redukovat i tyto uvedené plochy, doporučujeme redukci realizovat postupným kosením na přelomu června a července, kdy odkvétá čičorka pestrá (Coronilla varia), která je hlavním zdrojem pastvy pro včely vázané na Fabaceae. Porosty pokosené koncem června 2010 velmi rychle znovu rozkvetly – především Lotus a Thymus, místy i Dianthus. Tento porost využívaly včely vzácné, např. Tergosmia tergestensis či Hoplitis mitis. Bohužel řadu potenciálně kvetoucích rostlin blokovalo pozdní odstranění sena. Kosení porostu v pásu nad cestou podél zlomu je možno považovat za pozitivní, protože zabraňuje degradaci porostu a snížení jeho nektarodárné květnatosti. V daných souvislostech ale může být efektivní jen tehdy, pokud bude prováděno v optimálním termínu a pokud bude dodržována zásada, že sklizená hmota bude z plochy stepi odstraněna co nejdříve. Jako optimální formu redukce porostů na uvedené ploše je však možno považovat i pasení. ZÁVĚR Dosavadní recentní management stepi považujme za prospěšný a v souladu s požadavky apidofauny Mohelenské hadcové stepi. Rozsah dosud provedeného managementu však nelze považovat za dostatečný. V redukci lesních společenstev je nezbytné (a to v náležitém rozsahu) pokračovat zejména na patě stepi v inundačním pásmu a ve východní svažité části stepi. Pastva na stepi je významným faktorem lidské činnosti působící na stav a ekologickou stabilitu Mohelenské hadcové stepi. Její nekoordinované provádění je však v období května a června ve východní části stepi nežádoucí. Jde totiž o hlavní plochy poskytující pastvu většině apidofauny Mohelenské hadcové stepi. Předčasné odstranění nektarodárné flóry v době na začátku květu vede ke snížení úživné kapacity stepi a tedy i minimálně k negativnímu ovlivnění density populací včel. Redukci travních porostů na této ploše lze provést až po odkvetení většiny nektarodárných druhů. Tato zásada by se měla týkat redukce porostů jak pomocí pastvy, tak i redukce travních porostů kosením.

43

PODĚKOVÁNÍ Děkujeme za determinaci rostlin botaničce doc. Věře Zelené (Mendelova univerzita v Brně). Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Matuška, P. Plán péče NPR Mohelenská hadcová step na období 1996-2005. Brno, AOPK ČR Brno, 1996. Přidal A., Veselý P. 2010: Průběžné výsledky průzkumu včel Mohelenské hadcové stepi za období duben–červen 2010 (Hymenoptera: Apoidea). Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010, s. 32-40. Šnoflák J. 1944: Rozšíření některých Aculaeuat (Apidae a Vespoidea) na mohelnské hadcové stepi. In: Kratochvíl J., Novák V. a Šnoflák J. (eds.): Hymenoptera - Aculeata. Formicidae – Apidae, Vespoidea. Archiv Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě - Mohelno 6(5):133-155. Veselý P. 2002: Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 276 stran. Veselý P. 2010: Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. Mendelova univerzita v Brně, 172 stran. Ing. Antonín Přidal, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

44

RECENZE KNIHY DOC. ING. PAVLA VESELÉHO, CSC. „MANAGEMENT PASTVY OVCÍ A ZMĚNY STAVU VEGETACE NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP PO OBNOVENÉ PASTVĚ“ Doc. Ing., Jiří Skládanka, PhD. Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy zvířat a pícninářství Hadcovou step u Mohelna zná snad každý, alespoň každý, kdo se zabýval třeba jen okrajově systematickou botanikou, systematickou zoologií nebo absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, později Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu, vždyť právě Mohelenská hadcová step byla na seznamu pravidelně navštěvovaných botanických exkurzí. Není problém navštívit Mohelenskou hadcovou step, ale k proniknutí do jejich tajů a kouzel nestačí pouze rychlá návštěva, nýbrž také znalosti botanické, zoologické či environmentální. Ještě zajímavější je poznávat nejenom stav současný, ale pochopit také změny, ke kterým na stepi docházelo v uplynulých desetiletích. Zde může člověk vnímat vliv své činnosti na rostlinné společenstvo, pochopit význam zemědělství nejenom pro výživu člověka, ale také pro údržbu krajiny. Kniha Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě od autora doc. Ing. Pavla Veselého, CSc. nabízí historii, současnost, zoologii, botaniku, etologii, ale především poznání, možná by bylo nejpřesnější říct, že nabízí Mohelenskou hadcovou step. Projděme knihu od jejího začátku. Neznáte předmětné území? Stručnou charakteristiku NPR Mohelenská hadcová step najdeme hned v úvodu knihy. Pokud shrneme zde obsažené informace o klimatických a půdních podmínkách, tak se Mohelenská hadcová step vyznačuje výskytem extrazonálních xeromorfních druhů a výskytem trpasličích forem některých druhů, takzvaným nanismem. Mnoho druhů zde má severní hranici svého rozšíření (podmrvka marantova, hadimord rakouský, bílojetel německý, hlaváč žlutavý nebo divizna brunátná). Lokalita je významná výskytem ještěrky zelené, ještěrky obecné, užovky podplamaté, užovky hladké nebo užovky obojkové. V posledních letech se rozrůstá populace sysla obecného. Pochopit hadcovou step znamená poznat její historii. I proto je této otázce věnována nemalá část publikace. Kniha se historii věnuje na 21 stranách, včetně realizace plánu péče v letech 1997-2009 a související osvětové činnosti. Bylo by možné parafrázovat jiného velmi známého autora. Historii stepi provází zásadní otázky: Pást či nepást? Zanícení botanici a zoologové, kteří studiu historie nejsou příliš nakloněni, by neměli tuto kapitolu rozhodně vynechat. Snaha o maximální ochranu vyvrcholila úplným ukončením pastvy v areálu rezervace. Tato „ochrana“ vedla takřka až k zániku stepi. Jak píše autor: „V delším časovém horizontu posledních let zde byl postupně prokázán zvýšený výskyt keřů a stromů a na náhorní plošině docházelo k přerůstání travních porostů, následně docházelo ke snížení druhové diverzity rostlin na stepi, k vytlačování původních heliofilních zástupců a změně mezidruhových vztahů. Plán péče bylo nutné radikálně přehodnotit.“ Po otázkách historických přechází kniha do oblasti přírodních a zemědělských věd, jejich soulad a spolupráce jsou pro zachování stepi nezbytné. Publikace hodnotí step ve třech rovinách – hodnocení managementu pastvy v NPR Mohelenská hadcová step, hodnocení klimatických poměrů na stepi v letech 1995 – 2009 a hodnocení výšky porostů v letech 1995 – 2009. Hodnocení managementu pastvy přináší dosavadní výsledky týkající se kvality píce ze stepi a informace o provedených etologických pozorování. Získané poznatky jsou shrnuty do doporučení týkajících se organizace pastvy a vhodných druhů a kategorií zvířat pro pastvu. Není to jen shrnutí dosavadních poznatků, ale také výhled do budoucna, kritické 45

posouzení kladných a záporných stránek. Mylná je domněnka, že informace zde obsažené jsou využitelné pouze pro Mohelno. Spousta zodpovězených otázek může napomoci vhodnému managementu také v jiných přírodních rezervacích či chráněných oblastech. Pro hodnocení klimatických poměrů zvolil autor klimadiagramy, které jsou zpracovány pro jednotlivé roky 1995 – 2009. Komplexní a ucelený přehled za 15 let je doplněn o dlouhodobé průměrné srážkové úhrny a dlouhodobé průměrné roční teploty. Mohou mít na klimatické poměry stepi vliv také nedaleká vodní díla? Tuto otázku si pokládá čtenář i autor. Odpověď v publikaci najdeme, ale autor zároveň nechává na čtenáři, aby situaci posoudil sám. Publikace nabízí k dispozici dostatek podkladů. Hodnocení výšky porostů je věnováno 21 stran. Proč zrovna výška porostů? „Výška porostů může být indikací nejen fenofáze, klimatických podmínek, resp. změn druhového složení, ale i indikací intenzity pastevního využití.“ Jak jednoduché a kolik informací získáme. Provedená měření mohou napovědět mnoho nejenom o změnách, ke kterým docházelo, ale také o změnách které mohou přijít vlivem měnících se klimatických podmínek nebo bezprostředním zásahem člověka, ať už je to pastva nebo výstavba vodních děl. Autorova práce s informacemi, schopnost formulovat myšlenky, nabízet otázky a srozumitelné odpovědi, to vše dodává knize čtivost. Barvu ji potom dodávají fotografie. Čtenář nečte pouze o anonymní krajině, ale krajinu vidí na fotografiích, nečte pouze o místech odběru vzorků, ale místa vidí na fotografiích, nečte pouze o jednáních nad plány péče, ale účastníky vidí na fotografiích. Zdařilá fotografická příloha provází čtenáře po stepi v různých ročních obdobích, provází je historií, dokumentuje samotnou pastvu a také lidi kolem Mohelenské hadcové stepi. Díky lidem by mohla step „zahynout“, ale díky lidem může také žít. Kniha není pouhou vědeckou monografií přinášející faktické informace. Kniha „Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě“ odráží vztah autora k danému území. Mohelno zde přestává být pouhým neživotným slovem, ale mění se v část autorova života. doc. Ing., Jiří Skládanka, PhD. Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy a pícninářství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

46

LOKALIZACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP (METODICKÝ POSTUP) Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy zvířat a pícninářství ÚVOD Dlouhodobý výzkum probíhající v NPR Mohelenská hadcová step zabírá širokou problematiku týkající se flóry i fauny a podílí se na něm řada badatelů, a to již po dobu několika desítek let. Některé poznatky jsou vázané na dílčí části biotopu Mohelenské hadcové stepi, který má velkou variabilitu. Protože hodnocení vývoje biotopu stepi je třeba řešit komplexně, při zohlednění navzájem integrujících faktorů které jej ovlivňují, je třeba výsledky začleňovat do časových řad a pokud to jde, navzájem je porovnávat. Jen tak je možno dokumentovat vývoj populací na stepi, který je indikátorem: • aktuálního stavu, • vývoje populací v čase, • dopadu jednotlivých faktorů na vývoj biotopu stepi (a to ať už pozitivní, či negativní), • měnících se podmínek, • úspěšnosti, či neúspěchu zvoleného managementu, • potřeby případných změn ve vývoji cestou usměrnění těch faktorů, které je možno aktuálním managementem ovlivnit. Pro splnění tohoto cíle je třeba vycházet ze společného prostorového členění biotopu stepi. Takového, které by umožnilo přesnou lokalizaci dosažených výsledků pozorování. A to tak, aby bylo možno sledovat a hodnotit nejen vývoj celého biotopu stepi, ale i jeho jednotlivých částí. Protože bez hodnocení vývoje dílčích částí není možno exaktně hodnotit ani celek samotný. V této souvislosti řada výsledků které nejsou lokalizovány může mít nižší vypovídací hodnotu, respektive nemusí mít vůbec žádnou hodnotu. METODY Pro možnost lokalizace výsledků výzkumu v NPR Mohelenská hadcová step byla zvolena metoda zhotovení mapy stepi pokryté sítí, která my umožnila lokalizovat nejen jednotlivé biotopy stepi ale i aplikaci zásahů v rámci managementu na stepi realizované a následně i lokalizaci nastalých změn. Jako podklad byla použita státní mapa 1 : 5000 (odvozená) zabírající území NPR Mohelenská hadcová step (mapové listy Hrotovice 1-3 a 2-3). Z ní byly překresleny základní orientační prvky, které byly doplněny reálnými prvky získanými v první fázi z leteckého snímku a v druhé fázi prvky přenesenými do mapy z reálu. První varianta, která vznikla v roce 1995 byla v průběhu dalších let neustále upřesňována (doplňována). Nové verze byla doplňovány o další detaily z reálu a průběžně v nich byly zachycovány i změny ke kterým na území stepi docházelo (především lokalizace změn stromového pokryvu). Detailní zpracování bylo prováděno na ploše na které se počítalo s obnovenou pastvou (realizovanou od roku 1997) a v jejím bezprostředním okolím. Pro dobrou orientaci v reálu byla mapa pokryta sítí. Jako optimální byla zvolena čtvercová síť v reálu o rozměrech 50 x 50 m, značená horizontálně pomocí velkých písmen a vertikálně pomocí čísel. Základní podmínkou při její tvorbě bylo možnost jejího snadného použití v terénu v návaznosti na lokalizaci sledovaného jevu. Proto její horizontální orientace nevychází z „Kladu listů státní mapy“, ale je orientována řádově podle horní hranice rezervace (horizont vymezený v dále uvedené mapě čtverci na

47

úrovni A a B). Pro zvýšení přehlednosti byly také v mapě značně zredukovány vrstevnice a ponechány jen některé, nezbytné pro základní „výškovou“ orientaci. Součastně v návaznost na dostupnost aktuálního leteckého snímku území stepi (snímek z jara roku 2009) byla zpracována i varianta ve které byla síť přenesena do uvedeného leteckého snímku (MAPY.CZ). VÝSLEDKY A DISKUSE Jednou z prvních prací, která se snažila systematicky rozčlenit biotop mohelenské stepi je práce Jindřicha Suzy (SUZA, 1928). Ten biotop stepi rozdělil na 3 lokality: • „skalnaté výslunné sklony, • náhorní okraje neb sušší svahy k S exponované, • vlhké k S obrácené sklony.“ Přínosem jeho práce je fakt, že pro jejich upřesnění již použil mapu.

Naproti tomu Dvořák při výzkumu hub mohelenské stepi jejich výskyt ve svých pracích (DVOŘÁK, 1930, 1935-b) specifikoval velice obecně – „Na travnaté stepi pastvinné u „Antoníčka“ … Na smetí pod borovicí na skalnaté stepi … Na akátu a lísce v hadcové rokli … Při kořeni šípku ve vlhkém koutě stepi … V jehličí ve smrkovém lesíku na již. svahu stepi … V Racomitriu na hadcové stepi v borové holině … Na starých hlozích na hadcové stráni k Práchovně „Nad Hamrem“ … Na travnaté stepi v čarovném kruhu.“ Obdobně obecně zpravidla lokalizoval i nové formy některých moravských rostlin vyskytujících se na mohelenské stepi (DVOŘÁK, 1936, 1937) – „Na hadcové stepi u Mohelna“, respektive jen s menším upřesněním – „Na pastvinné stepi u Mohelna ... Na pastvinné stepi u Mohelna (na poli) … Na pustinné stepi … V okrajovém přechodním pásmu pustinné stepi … V hadcové skalnaté rokli u Mohelna … V stepním boru u Mohelna … Porůznu na hadcových skalách … V rokli nad Papírnou … V stepní houštině … Na lesnaté stinné stráni hadcové.“ 48

Naproti tomu ale v pracích ve kterých se zabýval nanismy (DVOŘÁK, 1935-a) již použil stylizovanou mapu stepi ve které vymezil plochu jednotlivých biotopů i s vyznačením biotopu na kterém se vyskytovaly nanismy („náhorní plateau s nanismy“).

Stylizovanou mapu stepi použil k lokalizaci výskytu sinic i Nováček (NOVÁČEK, 1934).

ŠILHAVÝ (1937) lokalizoval výskyt mravence Strongylognathus kratochvíli poměrně široce: „Ta část mohelenské stepi, na níž náš druh žije, má povahu vysloveně stepi pustinné, zcela chráněné od severu, východu i západu a jen otevřené jižním větrům. Jsouc strmě skloněna k jihu, je neobyčejně vyhřívána.“ Ve své další práci (ŠILHAVÝ, 1938) již biotop stepi člení z botanického hlediska na 4 biotopy – pastvinnou step, 49

pustinnou step, pobřežní pásmo a smíšený les. U prvních dvou biotopů uvádí, že vychází z Podpěrova členění (bez odkazu na literární pramen), přičemž u pustinné stepi připomíná, že „Dvořák rozeznává ještě přechodné pásmo na přechodu stepi pustinné v step pastvinou, kterému již chybí porost borovic a keřů. Pásmo přechodné je dále charakterizováno zvláštním růstem kručinky chlupaté (Genista pilosa), která tam – na rozdíl od ostatní stepi – roste roztroušeně v poduškovitých kotrčích. Na západní a východní části jsou na stepi souvislejší porosty borovic, takže je tam vlastně lesostep.“ Podstatné však je, že svou práci doplnil mapkou „rozšíření význačných forem mravenců u Mohelna“ s vyznačením svých nálezů i s vyznačením jednotlivých biotopů. To nám umožňuje lokalizovat jeho nálezy do stávajících biotopů stepi.

To NOVÁK a SADIL (1939) lokalizovali výskyt nových forem mravenců na stepi pomocí členění biotopu stepi uvedeném v již publikovaných pracích. Přitom volili několik variant.

50

Například: • „ Formicoxenus nitidulus Nyl. … nalezeno v hnízdě Formica pratensis v malém borovém lesíku VI. Rokli. (Území hadcové stepi je rozryto sedmi roklemi, jež jsou v botanických pracích označovány čísly I. až VII. Počínaje od východu od Mohelenského mlýna, k západu.“ • „ Myrmica moravica Soudek … Zdá se, že je charakteristickým mravencem stepi pastvinné (ve smyslu Podpěrově), ale zasahuje i do přechodného pásma (Dvořák). … Hnízda nalezena na kraji svahu mezi II. až V. roklí (pod fotbalovým hřištěm), tvořeným typickou stepní pastvinou, jednak na levém úbočí VII. Rokle v přechodném pásmu.“ Specifikace literárních pramenů ze kterých lokalizace vychází není v práci uvedena. Přelomovou prací, z hlediska lokalizace výsledků výzkumu na mohelenské stepi, je jistě práce Josefa Kratochvíla z roku 1944 (KRATOCHVÍL, 1944). Při studiu mravenců mohelenské stepi si uvědomil, že výskyt jednotlivých druhů je třeba přesně lokalizovat a proto přikročil k „rozdělení studovaného území“. K metodice rozdělení území uvádí: „Mohelenská reservace je z hlediska botanicko-sociologického a fytogeografického dělena na jednotlivá vodorovná pásma, jichž se přidržel i ŠILHAVÝ ve své studii tamní myrmekofauny. Abych se vyhnul omylům, nevyšel jsem z tohoto botanického rozdělení, nýbrž rozdělil si studovaný prostor na 33 díly a studoval faunu mravenců každého z nich samostatně (viz mapu).“

„Celý prostor je totiž rozbrázděn roklemi, pro něž zavedli botanikové označení I.-VI. Ve směru od v. k z. a kromě toho je mezi roklemi III. a IV. ještě slabší roklinka, již označují IVa. Tím je tam tedy roklí 7, jež dělí celý prostor na šest příčných úseků. V každém z nich, jdoucích na východní straně reservace od sv. k jz., ve středu od s. k j. a v části západní od sz. k jv., je možno rozeznati několik oekologicky svérázných částí, jež v přehledu jsou tyto:“

51

„Kromě těchto 33 biotopů jsem studoval zvláště samostatně myrmekofaunu jednotlivých borovic a jejich součástí a konečně jednotlivých roklí, jež procházejí přímo studovaným územím …“ Uvedené členění navíc upřesňuje v následujícím textu. Tak například popisuje přechodný pás: „Přechodný pás, jehož rozsah byl výše již vymezen, se táhne v úzkém, místy však dosti širokém pruhu od silnice Mohelno-Dukovany až po VI. rokli a vroubí horní okraj amfiteátru skalnaté stepi. Vkládá se mezi step pastvinnou a pustinnou step kamenitou; ve vých. části, kde travnatá step je mizivá nebo zcela chybí, lze přechodnému pásmu z hlediska myrmekologického připsati celý pruh mezi poli a stepí kamenitou. Z největší části je bez borového porostu. Jen ve vých. části v prostoru nad horním ramenem zákrutu nové silnice je řídký bor, čímž tvoří tento biotop přechod k souboru biotopů lesnaté části reservace. … Rostlinný kryt přechodného pásma je velmi chudý, řídký a nizoučký, že se vůbec nedá kosit, ba ani spásat. Podkladem je většinou hojná drolina hadce na hojně rozpraskalém pevném hadcovém podloží. Půdy je tu většinou jen málo, a pokud je, je odplavována každý rok přívaly. Celý pás přechodný je nejúčinněji vydán účinku větrů ať vanou z kterékoliv strany, poněvadž je rozhraním mezi náhorní parovinou stepi pastvinné (a polí, jež jsou vlastně přeměněnou pastvinnou stepí) a sráznými skalnatými stráněmi amfiteátru, přelévají se přes něj výstupné větry j.v. (föny) i silné větry západní a severozápadní, jež oboje jsou v tomto území nejčastější. … Kromě toho je tento soubor stanovišť nejvíce vydán účinkům slunečních paprsků, které tam dopadají i v zimním období téměř kolmo. Přechodný pás tak, jak je tu popsán, se neshoduje zcela s rozsahem a pojetím, jež rozumějí botanikové pojmem „okrajové pásmo přechodní“ (viz Dvořák: Nanismy …, „Mohelno“ 1935).“ Toto členění mu umožnilo přesně specifikovat jednotlivé biotopy a jejich osídlení a umožňuje navazovat na jeho pozorování i v současné době. 52

O významu jeho práce, z hlediska možnosti lokalizace následujících pozorování prováděných na stepi, svědčí skutečnost, že jeho členění je využito (respektive zmiňováno) v řadě dalších prací. Namátkou: POVOLNÝ (1945), HOFFER (1971), BEZDĚČKA (1985), ŠMITÁK a VLAŠÍN (1994). Obecně však jeho členění nebylo převzato a řada dalších badatelů měla tendenci (což je mimochodem doloženo i v následujícím textu) si vytvářet svůj systém dělení biotopu mohelenské stepi. Zajímavá je skutečnost, že sám Kratochvíl toto členění ve své následující práci nepoužil (KRATOCHVÍL, 1945) a druh Dilta hybernica f. virgo lokalizuje „ … na reservaci u Mohelna v kamenité ssuti ve stínu a polostínu borovic v dolní části amfitheatru.“ Ve snaze vymezit lokality na kterých se většinou vyskytují vřetenušky a které je třeba chránit („vyžínáním a spásáním stanovišť jejich výskytu“) rozdělil POVOLNÝ (1945) území stepi na následující biotopy: I. „Pastvinná step, jež je vlastně nahoře při staré silnici okrajovým pásmem vlastní rezervace.“ V této práci se autor snaží o přiřazení daného biotopu lokalizaci, které před ním publikoval Kratochvíl. Povolný při tom práci Kratochvíla přesně necituje. Specifikace lokalizace pak pokračuje: „Odpovídá prostorám označeným Kratochvílem čísly 1, 2 a 3. Její původní ráz byl sežínáním a spásáním značně porušen. Kromě toho je otevřená větrům ….“ II. „Travnatá step odpovídá naší představě skutečné stepi, ač ani ta netvoří největší část reservace. Jsou to prostory hadcové stepi bez stromového pokryvu, které mají travnatý souvislý nebo poduškovitý až chomáčkovitý travnatý pokryv, který nemůže býti však souvisle sežínán ani spásán. Tím uchoval většinou svůj původní ráz – hustý, hluboký koberec vytvořený nízkou spletí xerothermní flory a nanismů, na některých místech však i s vysokým travinatým porostem. Na vlastní reservaci takových ploch je jen málo.“ III. „Lesostep tvoří samostatnou, velmi svéráznou a zajímavou část mohelenské stepi. Polovysoké jednotlivé skupiny původních borovic rozdělují step v úseky a palouky, z nichž některé jsou úplně uzavřeny clonou boru a tím chráněny. Na reservaci patří sem jen malé úseky, např. onen, označený Kratochvílem č. 11 a p. Palouky si zachovaly namnoze svůj stepní ráz s xerothermní květenou a s převládajícími nanismy, pokud nebyly zničeny oráním nebo umělým osázením smrčky. Území lesostepi se rozprostírá hlavně západně, částečně též i východně staré silnice a pokračuje odtud k jihu na straně levého břehu Jihlavky, kde přechází opět místy v travnatou step.“ Problémem uvedeného popisu je opět skutečnost, že autor nespecifikuje termín „stará silnice“. S ohledem na rok ve které byla práce publikována (1945) je pak možno předpokládat, že „novou silnicí“ míní silnici, která byla na území stepi budována v letech 1937-1938. IV. „Seče a paseky mezi zákruty staré silnice. Tato umělá stanoviště nelze označiti, pokud jde o jejich botanický a edafický ráz, za části stepi; vznikly vykácením vysokého jehličnatého lesa a byly opět osázeny smrčky, částečně též s úplným nezdarem proměněny v pole, jež úplně zpustlo, zarostlo bodláčím, diviznami, koukolem a travinami, až i to bylo posléze osázeno smrčky.“ V. „Travnaté části svahových kuželů (= Kratochvílovy biotopy 24, 25, 26 a částečně i 27) a část inundačního pásu mezi plotem „Papírny“ a „Ovčím skokem“ (Kratochvílův biotop 32) …..“ VI. „Pustinná step vyplňuje celý amfitheatr, jenž tvoří největší a podstatnou část reservace (Kratochvílovy biotopy 5-10, 12-22).“ VII. „Zmolina a stráň východně nové silnice. …. Těsně k vrcholu této stráně přiléhá pastvinná step, která znenáhla přechází v paseku a seč pod lesíkem Fiolkou, jež jsou podobné povahy jako seče mezi zákrutou staré silnice a čeká je týž osud.“ 53

Z uvedeného je patrné, že i když autor věnoval popisu daného biotopu značný prostor i určitou jemu vlastní poetiku, přesné vymezení popisovaných lokalit je v současné době v podstatě nemožné. A to i v souvislosti s tím, že plocha autorem popisovaných biotopů se v průběhu let neustále měnila a nadále mění. Pozitivní je, že své členění používal i ve svých další pracích. Tak například POVOLNÝ a GREGOR (1945) dokládají výskyt přástevníka Arctia maculosa Ger. : … nálezem jediné ♀ dne 8. VII. 1944 na palouku mohelenské lesostepi. Další jedinec byl chycen 14. VII. 1944 ve zmolině mezi zákruty staré silnice.“ Mezi autory, kteří si vytvořili vlastní členění stepi, spadá například i Šilhavý a Chládek. ŠILHAVÝ (1948). Ve své práci o sekáčích mohelenské hadcové stepi píše: „Podle starého botanického rozdělení jsou na území reservace tři hlavní oddíly: pastvinná step, pustinná step a smíšený les (pravá strana řeky). Ve své práci o mohelenských mravencích (1938) jsem přidal ještě čtvrtý biotop: pobřežní pásmo; ale ani tyto čtyři biotopy nevystačí pro zvířenu sekáčů studované oblasti. Podle téměř charakteristických biocenos sekáčů jsou na území tyto hlavní biotopy: I. Pobřežní pásmo: a. část travnatá s vrbami a olšemi; b. skalní útvary. II. Smíšený les: a. vlhký, s hojným porostem; b. bez porostu (Čertův ocas, Včelín). III. Nejnižší část roklí na levém břehu. IV. Pustinná step. V. Pastvinná step. VI. Okolí lidských příbytků.“ CHLÁDEK (1974) použil členění na: • „ Travnatá část rezervace. Zahrnuje hlavně travnaté náhorní plošiny s rovinatým nebo mírně skloněným terénem, které jsou vystaveny častým větrům a jejich isolace je menší oproti ostatním územím. Tyto plošiny navazují v severní části na obdělávaná pole. Travnaté svahy v nižších polohách se sklonem 25-30 stupňů jsou již dobře chráněny před větry a mají značnou insolaci … • Skalnatá úbočí a kamenité svahy. Jsou extrémně teplá a suchá stanoviště s řídkou vegetací … • Borové porosty přirozené i umělé. Tato skupina zahrnuje biotopy z částí zcela porostlými bory s podrostem Carex humilis a častými světlinami uvnitř porostů … • Inundační pásmo. Vyskytuje s v rezervaci v okolí starého splavu na obou březích řeky Jihlavy. Tento biotop je charakterizován výskytem vlhkomilných rostlin, má šířku několika metrů a výrazně se odlišuje od předcházejících biotopů …“ V obou těchto pracích nejsou vymezeny plochy (hranice) použitých biotopů, což je z hlediska současné využitelnosti podstatný problém, protože lokalizace některých biotopů se v průběhu let měnila a některé na svých původních stanovištích zcela zanikly. V následujících letech začaly být výsledky výzkumu na mohelenské hadcové stepi dokládány mapovými podklady. Například inventarizační průzkumy (BEZDĚČKA, 1985; RYCHNOVSKÝ, 1987; UNAR, 1988), diplomové práce (RÁČILOVÁ, 1964; VYKOUKAL, 1970; PREISNEROVÁ, 1990; ČECHOVÁ, 1994; JELÍNKOVÁ, 1995) a hodnocení klimatických změn „v SPR Mohelenská hadcová step“ (KLAUDISOVÁ, 1989).

54

V dané souvislosti je s podivem, že PALOVÁ (1990), která řešila problematiku vegetace západomoravských serpentinitů se zaměřením na Mohelenskou hadcovou step, mapové podklady nepoužila a při lokalizaci jednotlivých druhů zůstala v obecné rovině typické pro její předchůdce z třicátých let minulého století: „Druh se vyskytuje často ve skalní stepi, méně na plató … Roste hlavně na úpatí amfiteátru … Hojná na plató i v amfiteátru … Hojně na stinnějších skalách.“ Speciální skupinou byly práce, které řešily otázku zarůstání NPR Mohelenská hadcová step a které přímo vycházely z mapových podkladů a při tom zpravidla využívaly i letecké snímky – (KAUPOVÁ, 1993; HANZL a KAUPOVÁ, 1994; NEKLOVÁ, 1998; MALACH, 2005). Mapové podklady se staly organickou součástí i při plánování managementu, respektive při realizaci a dokladování managementu ochrany mohelenské stepi – plány péče (MATUŠKA, 1996; SLAVÍK, 2005; HORT a SLAVÍK, 2008) a „Záznamy o provedených zásazích a opatřeních dle plánu péče (projektu managementu)“.

Z výše uvedeného je patrné, že využívání mapových podkladů významně zvýšilo 55

přesnost lokalizace výsledků výzkumu dosažených na biotopu stepi, respektive lokalizaci jednotlivých zásahů prováděných v rámci managementu ochrany stepi. Základním problémem však nadále zůstává skutečnost, že použité mapové podklady jsou nejednotné a zpravidla je není možno využít při práci v terénu, resp. nesplňují požadavek přesné orientace na ploše stepi a v důsledku toho neumožňují ani přesnou lokalizaci sledovaných faktorů. Proto by bylo optimální začít využívat jednotný systém, který požadavky na orientaci v terénu i na lokalizaci výsledků umožňuje. Byl by to pozitivní krok i z toho hlediska, že by bylo možno bezprostředně porovnávat integrující prvky (dosažená data, stav biotopu, zásahy apod.) obsažené v pracích různých autorů. Proto je v této práci navržena varianta, která výše uvedené požadavky splňuje. Potřeba zavedení jednotného lokalizačního systému používaného v NPR Mohelenská hadcová step mě napadla již před vlastním zahájením výzkumu (realizovaném od roku 1995), při studiu historických materiálů. Pochopil jsem, že účinná ochrana biotopu mohelenské stepi není možná, pokud všichni kdo zajišťují ochranu tohoto biotopu nebudou navazovat, jak v realizaci ochranářských zásahů – tak v jejich vyhodnocování, na své předchůdce a pokud nebudou zohledňovat i práci svých současníků. A to není možné bez použití nějakého systému, který by umožnil jednotlivé faktory působící na vývoj stepi a následné efekty vzájemně porovnat. Forma lokalizace pomocí mapy se sítí se nám již dlouhodobě osvědčila při výzkumu obhospodařování travních porostů v oblasti Luhačovic, Českomoravské vrchoviny, Opavy, Lednice na Moravě, v CHKO Bílé Karpaty a v CHKO Moravský kras. Již na těchto lokalitách nám umožňovala orientaci v terénu a především lokalizaci dosažených výsledků a jejich porovnání v delším časovém období. Na těchto lokalitách, na rozdíl od NPR Mohelenská hadcová step (resp. i CHKO Moravský kras), však nemusela plnit integrující roli, protože se zde jednalo i „individuální výzkum“ relativně uzavřeného výzkumného týmu. Předložený lokalizační systém má dvě varianty: • schématickou mapu s vybranými orientačními prvky překrytou sítí, v reálu o velikosti 50 x 50 m, • a leteckou mapu překrytou sítí, v reálu o velikosti 50 x 50 m, jejíž umístění je naprosto shodné s umístěním sítě ve schématické mapě. Pro práci v terénu se nám osvědčila schématická mapa. Jak již bylo ale uvedeno, je v ní detailně rozpracována jen část paseného biotopu a jeho okolí. Je třeba si uvědomit, že to není stacionární, ale neustále se vyvíjející materiál. V následující části práce je zobrazeno několik variant – tak jak byly mapové podklady upřesňovány a doplňovány, resp. jak byly přepracovávány v návaznosti na změny ke kterým na stepi docházelo. V poslední verzi která je v této práci zobrazena, je mapa rozšířena i na sousední biotop, na kterém sídlí populace sysla obecného (Spermophilus citellus) a která je také přepásána. Jedná se o plochu která nebyla (s ohledem na její umístění mimo plochu rezervace) do mapových podkladů zahrnuta. Proto je zde horizontální lokalizace čtverců odlišena umístěním do rámečků. Schématická forma mapy také umožňuje aby si ji případní uživatelé upravili (korigovali resp. doplnili orientační prvky) podle svých potřeb. Uvedený systém je v kolektivu řešícím problematiku redukce porostů stepi pastvou (produkční potenciál biotopu, nutriční hodnota porostů, fytocenologické snímkování, etologické snímkování, parazitologie, apidologie) používán postupně od roku 1995. Pro lokalizaci výsledků byla použit například v pracích Veselého (VESELÝ, 1998, 1999, 2002, 2005, 2008 a 2010) a v sedmi diplomových pracích zabývajících se pastvou v NPR Mohelenská hadcová step. Využití letecké mapy v terénu bylo v minulém období komplikované především tím, že jejich aktualizace na internetu vázla a k dispozici byly jen staré (z hlediska změn na stepi neaktuální) verze. V současné době je k dispozici mapa z roku 2009 a tu je již možno využít v plném rozsahu. 56

PODĚKOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. LITERATURA BEZDĚČKA, P. Závěrečná zpráva o inventarizačním průzkumu mravenců /Hymenoptera, Formicidae/ SPR Mohelnská step. [Závěrečná zpráva]. Brno, AOPaK (SÚPPOP) Brno 1985. 36 s. ČECHOVÁ, J. Vliv rozvoje stromového patra a keřového patra na xerothermní bylinnou vegetaci Mohelenské hadcové stepi. [Diplomová práce]. Brno 1994. MU Brno. Fakulta přírodovědecká. DVOŘÁK, R. Zimní houby hadcové stepi u Mohelna. 1. vyd. vlastním, 1930, 6 s.

Mohelno: Nákladem

DVOŘÁK, R. Nanismy (trpasličí formy rostlinné). In Archiv Svazu pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv. Va. 1. vyd. Brno: Svaz pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské, 1935-a. 152 s. DVOŘÁK, R. Dodatky k výzkumu hub na hadcové stepi u Mohelna. 1.vyd. Mohelno: Nákladem vlastním, 1935-b. 4 s. DVOŘÁK, R. Nové formy některých moravských rostlin. Příroda, 1936, roč. 29, č. 5, s. 115-119. DVOŘÁK, R. Nové formy rostlinné na hadcové stepi u Mohelna objevené v r. 1936. Příroda, 1937, roč. 30, č. 3, s. 73-77. HANZL, V. a KAUPOVÁ, H. Využití archivních snímků pro stanovení zalesnění Mohelenské stepi. Ochrana přírody, 1994, roč. 49, č.5, s. 138-140 HÖFFER, A. Druhy čeledi Encyrtidae (Hym., Chalcidoidea) hadcové stepi u Mohelna. Sborník Přírodovědného klubu Západomoravského muzea v Třebíči. 1971, sv. 8, s. 19-23. HORT, L. a SLAVÍK, P. Plán péče o národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2010-2022. Brno: AOPK ČR, středisko Brno, 2008, s. 56. CHLÁDEK, F. Rovnokřídlý hmyz (Orthoptera, Saltatoria), švábi (Blattodea) a škvoři (Dermaptera) státní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Sborník Přírodovědného klubu Západomoravského muzea v Třebíči, 1976, sv. 10, s. 7-13. JELÍNKOVÁ, J. Vliv změn managementu, technických zásahů a polních kultur v okolí na vegetační kryt NPR Mohelenská hadcová step. [Diplomová práce]. Brno 1995. MU Brno. Kat. syst. bot. geobot. KAUPOVÁ, H. Časové změny porostu na Mohelenské hadcové stepi. [Diplomová práce]. Brno 1993. VUT Brno. Fakulta stavební. KLAUDISOVÁ, A. Klimatické změny v SPR Mohelenská hadcová step. Pam. a Přír., 1989, č.6, s. 361-366. KRATOCHVÍL, J. Mravenci mohelenské reservace. Rozbor taxonomický, faunistickooekologický, sociologický a zoogeografický. In Kratochvíl, J., Novák, V. a Šnoflák, J.: Hymenoptera - Aculeata. Formicidae - Apidae - Vespoidea. Archiv Svazu na 57

ochranu přírody a domoviny na Moravě - Mohelno, sv. 6. 1. vyd. Brno: Svaz na ochranu přírody a domoviny na Moravě, 1944, s. 9-102. KRATOCHVÍL, J. Naše šupinušky se zvláštním zřetelem na moravská chráněná území. Entomologické listy, 1945, roč. 8, č. 2, s. 41-67. MALACH, Z. Problematika zarůstání území NPR Mohelenské hadcové stepi lesními společenstvy. [Bakalářská práce]. Brno: MZLU Brno 2005. 55 s. MATUŠKA, P. Plán péče NPR Mohelenská hadcová step na období 1996-2005. Brno, AOPK ČR Brno, 1996. NEKLOVÁ J. Fotogrammetrické vyhodnocení části Mohelenské stepi. [Diplomová práce]. Brno, Vysoké učení technické v Brně 1998. NOVÁČEK F.: Epilithické sinice serpentinů mohelenských. In Archiv Svazu pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv. IIIa. 1. vyd. Brno: Svaz pro ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské, 1934, 178 s. NOVÁK, V. a SADIL, J. Dodatek k poznání mravenců hadcové stepi u Mohelna. Čas. Č. spol. ent., 1939, roč. 36, s. 52-58. PALOVÁ, M. Vegetace západomoravských serpentinů se zvláštním zaměřením na Mohelenskou hadcovou step. [Diplomová práce]. Brno 1990. MU Brno. Fakulta přírodovědecká. POVOLNÝ, D. Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. II. Entomologické listy, 1945, roč. 8, s. 73-83. POVOLNÝ, D. a GREGOR, F. Tři moravská naleziště mediterranního přástevníka Arctia maculosa gerning. Entomologické listy, 1945, roč. 8, s. 113. PREISNEROVÁ, J. Negativní faktory ovlivňující Mohelnskou hadcovou step a důsledky jejich působení. [Diplomová práce]. Brno 1990. MU Brno. Fakulta přírodovědecká. RÁČILOVÁ, M. Rostlinná společenstva hadcové stepi u Mohelna. [Diplomová práce]. Brno 1964. UJEP. Fakulta přírodovědecká. RYCHNOVSKÝ, B. Inventarizační průzkum obratlovců na SPR Mohelnská hadcová step. [Inventarizační průzkum]. Brno, 11. ZO ČSOP Brno (ÚSEB ČSAV Brno) 1987. SUZA, J. Geobotanický průvodce serpentinovou oblastí u Mohelna na jihozápadní Moravě (ČSR). Rozpravy II. třídy České akademie věd, 1928, roč. XXXVII, č. 31, s 1-116. ŠILHAVÝ, V. Strongylognathus kratochvílii n. sp., nový praeglaciální mravenec z Moravy. Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči, 1937, sv. 1, s. 5-12. ŠILHAVÝ, V. Mravenci hadcové stepi u Mohelna. Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči za rok 1937, 1938, sv. 2, s. 3-24. ŠILHAVÝ, V. Zvířena sekáčů (Opiliones) mohelenské hadcové stepi. In Archiv Svazu na výzkum a ochranu přírody i krajiny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv 8. 1. vyd. Brno: Svaz na výzkum a ochranu přírody a krajiny v zemi Moravskoslezské, 1948. 99 s. SLAVÍK, P. Plán péče o národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step a její ochranné pásmo na období 2006-2015. Brno: AOPK ČR, středisko Brno, 2005, s. 40. ŠMITÁK, J. a VLAŠÍN, M. Mohelenská hadcová step. Ochrana přírody, 1994, roč. 49, č. 5, s. 135-137.

58

UNAR, J. Studie o vegetačních a floristických poměrech [Výzkumná zpráva]. Brno, KS SPPOP v Brně 1988.

Mohelnské hadcové stepi.

VESELÝ, P. Využití pastvy ovcí pro regeneraci biocenózy národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. [Výzkumná zpráva]. Brno, MZLU 1998. VESELÝ, P. Metoda stanovení optimálního pastevního zatížení náhorní roviny Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Přírodovědecký sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 1999, roč. 39, s. 73-81. ISSN 0231 - 603X. VESELÝ, P. Stanovištní variabilita obsahu energie a organických živin ve stepních porostech Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Třebíč: Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči. 2002. č. 40, s. 103-116. ISSN 0231-603X. VESELÝ, P. Vliv pastvy ovcí na obsah minerálních látek ve stepních porostech Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. 53, č. 5, s. 159-168. ISSN 1211-8516. VESELÝ, P. The impact of sheep pasturing on the energy and organic nutrients levels in the steppe vegetation of the Mohelno Serpentine Steppe National Natural Reserve. Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2008. č. 1, s. 229-235. ISSN 1211-8516. VESELÝ, P. Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 172 s. ISBN 978-80-7375-399-3. VYKOUKAL J. Růstové podmínky borovice lesní v rezervaci Mohelenská hadcová step na jihozápadní Moravě. [Diplomová práce]. Brno 1970. VŠZ Brno. Fakulta lesnická. Internetové prameny MAPY.CZ. http://www.mapy.cz/#mm=TtTcFP@x=137167872@y=132481600@z=14 4.8.2010 doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy a pícninářství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected] Pro usnadnění orientace v zobrazených schematických mapách: + stabilní výnosové odběrové čtverce (2 x 2 m) – vytýčené již v roce 1995, v současné době (rok 2010) ohraničené pletivem,  značení kolem turistických cest (podléhá často změnám – ničení návštěvníky, doplňování pracovníky ochrany),  vyvýšenina „Antoníček“, -- na severu – hranice rezervace, na ploše rezervace – trasa poznávacího okruhu,  objekty na stepi (salaš, stanoviště pro cyklisty, vyhlídka, „Papírna“, „Bobšova chata“),  „točna“ u parkoviště.

59

Mapa stepi před kácením borovic řádově na ploše E-I/5-8

Pracovní mapa stepi používaná od roku 2003

60

Aktuální schématická mapa – východní část stepi

61

Aktuální schématická mapa – západní část stepi

62

Aktuální schématická mapa – západní část stepi včetně severně situované louky („syslí“)

63

DÍLČÍ HODNOCENÍ MANAGEMENTU PASTVY V NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP ZA OBDOBÍ 1997 - 2010 Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy zvířat a pícninářství ÚVOD Realizace cílů (jak produkčních, tak i mimoprodukčních), kterých by mělo být pastvou dosaženo, je vždy v prvé řadě závislá na volbě správného managementu pastvy. I když management pastvy v maloplošných chráněných územích má svá specifika, principiálně vychází z obecných zásad managementu. A ty zahrnují řádově pět kroků. 1) Plánování. V rámci tohoto kroku by měl být stanoven cíl a následně postup vedoucí k jeho dosažení. Tento krok je nejdůležitější, protože naprosto zásadně může ovlivnit aktuální stav daného biotopu i jeho vývoj. Obecně je možno konstatovat, že uplatňováním vhodného managementu je nutné v maloplošných chráněných územích především udržovat podmínky potřebné pro zachování vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Ochrana v těchto územích je dána zákonem a také způsob využití a obhospodařování má svá přesně vymezená pravidla. V rámci obhospodařování chráněných území je v řadě případů kladen důraz na pravidelné odstraňování nadzemní hmoty porostu, popř. vrstvy nahromaděné nerozložené biomasy. Na první pohled se v tomto směru může zdát, že cíl a postup k jeho dosažení jsou již v podstatě stanoveny. Skutečná realita je však mnohem složitější. V chráněných biotopech je třeba zohledňovat i široké spektrum interakcí, které jsou navíc často pro daný biotop naprosto specifické. Navíc je velmi často nutno řešit problém zda vytváření optimálních podmínek pro flóru je také optimální pro zde se vyskytující faunu a naopak. Součástí procesu plánování je i stanovení alternativ – jaké jsou vhodné (reálné) alternativy pro dosažení požadovaného cíle. Pokud bychom zůstali jen v oblasti odstraňování nadzemní biomasy, tak je prioritně rozhodující jestli bude prováděno kosením, nebo pastvou. V obou případech je nejvýznamnější v jakém termínu bude realizováno. U varianty pastvy pak navíc jaký druh, respektive kategorie zvířat bude použita, jaká bude zvolena technika pastvy, jak dlouho bude pastva prováděna a jaké bude pastevní zatížení přepásaného biotopu. Následující text je již založen na konkrétní alternativě, která byla v NPR Mohelenská hadcová step aplikována – na redukci nadzemní hmoty porostu pastvou. 2) Organizování. Pokud je stanoven cíl i alternativa postupu jak ho dosáhnout, pak je třeba postup zorganizovat tak, aby byla reálná šance vytýčený cíl zvoleným postupem, ve stanoveném časovém horizontu, dosáhnout. Při organizaci pastvy v chráněných oblastech je třeba opět přistoupit k určité míře kompromisu mezi ochranářskými a provozními požadavky. Pokud je tento problém prioritně posuzován z pohledu ochrany daného biotopu, tak je nezbytné nepřipustit, aby provozní požadavky ovlivnily organizaci pastvy v takové míře, která by vedla k ohrožení realizace stanoveného cíle. Tento požadavek je důležitý, protože při organizaci pastvy v chráněných oblastech zpravidla k jejímu rozpornému hodnocení dochází. Danou problematikou se například zabývali HEJCMAN a kol. (2002). Domnívají se, že výsledky badatelů z řad zemědělců jsou pro management chráněných území málo využitelné, protože jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou 64

produkci. Ale na druhé straně pracovníci působící v oblasti ochrany přírody zase často nezohledňují základní provozní požadavky. A navíc je možno se setkat s tím, že výsledky pastvy jsou často i u pracovníků zabývajícími se ochranou přírody hodnoceny rozdílně, podle toho zda se prioritně zaměřují na problematiku flóry, nebo fauny. Rozdílný botanický a zemědělský pohled tak může vést při obhospodařování těchto území k mnohým nedorozuměním. Respektování ochranářských požadavků na pastvu v chráněných lokalitách by však nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat. 3) Personalistika. V souvislosti se zajištěním pastvy v chráněných oblastech je důležitá odpovídající kvalifikace pracovníků realizujících pastvu, a to především při pastvě realizované s pomocí pasteveckého psa. Nedílnou součástí formování požadované kvalifikace těchto pracovníků by mělo být i proškolení pastevců před zahájením pastvy pracovníky ochrany přírody, kteří realizaci pastvy na daném biotopu organizačně zajišťují. 4) Vedení. Pokud je vedení chápáno jako cílevědomý proces ovlivňování lidí tak, aby jejich činnost naplnila stanovený cíl, pak jsou pracovníci zajišťující pastvu v chráněných biotopech zpravidla ovlivňováni ve dvou úrovních. Prioritně je to úroveň zajišťující základní požadavky zvířat, a to jak zootechnické, tak nutriční a zpravidla až sekundárně je to úroveň zajišťující realizaci ochranářského cíle. V návaznosti na to co zde již bylo řečeno, i při realizaci tohoto kroku je nezbytné dosáhnout přijatelné míry kompromisu mezi ochranářskými a provozními požadavky. 5) Kontrolování. Podstatou kontrolování je objektivní hodnocení jednotlivých kroků prováděných v souvislosti s realizací stanoveného cíle. Smyslem kontroly je případná korekce již realizovaných kroků, které by mohly negativně ovlivnit stanovený cíl, ale kontrola by měla mít i preventivní charakter. V souvislosti s pastvou v chráněných územích by mělo být prioritně stanoveno která plocha se má přepásat, řádově v jakém časovém horizontu, při jakém pastevním zatížení a jaký má být stav přepásaných porostů před ukončením pastvy. To jsou základní faktory, které by měly být průběžně kontrolovány a které by měly posloužit pro případnou zpětnou vazbu – korekci výchozích faktorů podle aktuální situace (zkrácení či prodloužení pastvy, zvýšení či snížení pastevního tlaku na konkrétní plochy apod.). NPR Mohelenská hadcová step spadá do maloplošných chráněných území. Rozsáhlejší charakteristika tohoto území, i se změnami ke kterým došlo v posledním období, je obsažena v monografiích Veselého (VESELÝ, 2002, 2010). Uvedené prameny obsahují i historii pastvy na stepi (VESELÝ, 2002) a přehled organizace pastvy ovcí v Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step v letech 1997-2009 (VESELÝ, 2010). Předložená práce navazuje na studii „Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR Mohelenská hadcová step z ochranářského hlediska“ (VESELÝ, 2005), v které byl stanoven základní okruh otázek souvisejících s obnovením pastvy na stepi. Jako podstatné v ní byly vybrány následující okruhy: o stepní porost – složení a nutriční hodnota, o vhodný druh zvířat – etologie pastevního chovu, o vhodná kategorie zvířat – náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy, ošetřování, o vhodná technika pastvy – z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu, o vybavení pastviny a organizace pastvy – při zohlednění obecných zásad a specifik chráněné oblasti. V tomto příspěvku jsou dané okruhy doplněny poznatky získanými za celé období pastvy 65

realizované na stepi v rozmezí let 1997 – 2010. Jedná se o praktické poznatky získané přímo v terénu. A to o takové poznatky, které bezprostředně souvisí s managementem pastvy. Proto byl v předložené práci první okruh vypuštěn (stepní porost – složení a nutriční hodnota) a naopak práce byla o některé nové okruhy rozšířena. MATERIÁL A METODIKA Metodika sledování vycházela z uvedeného okruhu otázek. Protože metody používané při hodnocení pastvy v NPR Mohelenská hadcová step jsou poměrně rozsáhlé a ne všechny mají bezprostřední vztah k řešenému okruhu, jsou zde zmíněny jen ty, které souvisí s daným tématem. Přehled organizace pastvy ovcí v Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step v letech 1997 – 2009 je uveden v práci VESELÉHO (2010). V roce 2010 byla pastva zahájena 21.5.2010 a ukončena 13.6.2010. Informace o počtu zvířat získané od realizačního týmu si výrazně odporují, proto bude třeba přesný stav zvířat ještě upřesnit. Pastva byla zahájena údajně s 176 ovcemi. Při etologickém hodnocení pastvy bylo u paseného stáda v 10 minutových časových intervalech sledováno chování zvířat (ležení, stání, pastva, chůze, pití a příkrm) metodou skupinového etologického snímku (KOVALČIKOVÁ a KOVALČIK, 1984). Chování zvířat bylo hodnoceno ve dvou po sobě jdoucích dnech ve vztahu k denní aktivitě i ve vztahu ke stanovištním podmínkám (VESELÝ, 1998). Vazba zvířat na stanoviště byla posuzována pomocí mapy stepi se sítí (v reálu odpovídající čtvercům o velikosti 50x50 m). Vlastní pozorování probíhalo v daném dni při pastvě s pomocí elektrického ohradníku (1997 – 2003) řádově od 4-6 do 19-22 hodin (podle viditelnosti), při pastvě s pomocí ovčáckého psa (2004 – 2010) podle časového režimu pastvy určovaného pastevcem. VÝSLEDKY A DISKUSE Pro formování závěrů byly využity praktické poznatky získané v celém průběhu pastvy na mohelenské stepi (1997-2010). Vhodný druh zvířat – etologie pastevního chovu. Z hlediska cílů ochrany biotopu mohelenské stepi bylo v rámci obnovené pastvy vždy uvažováno o pastvě ovcí. Ta je historicky doložena i dobovými fotografiemi z přelomu dvacátých a třicátých let. V posledních letech byla zvažována i možnost smíšené pastvy ovcí a koz. Ta byla poprvé realizována v roce 1999. Protože však nebyla předem dobře připravena, nebyla realizována v původně zamýšleném rozsahu. Základní chybou bylo opominutí nutnosti adaptace obou druhů před vyhnáním na pastvu. Tři kozy byly na pastvinu dovezeny až v průběhu pastvy a bezprostředně vypuštěny na volnou plochu. Při neznalosti terénu a bez nenapojení na stádo ovcí (bez realizace adaptační fáze – vedoucí ke spojení stáda) stačilo jedno proniknutí psa (z vesnice) na plochu stepi (v bezprostřední blízkostí vypuštěných koz) k jejich útěku mimo plochu vymezenou elektrickým ohradníkem. Po zbytek pastevního období pak se stádem zůstala jen jedna koza, která se sama vrátila k přepásané ploše. Po jejím zapojení do stáda už s jejím pobytem na pasené ploše stepi nebyly sebemenší problémy. Smíšená pastva (ovšem s nevyhovujícím poměrem – 1 koza na 59, respektive 293 ovcí) byla realizována i v roce 2002 a 2009. Ovce se na mohelenské stepi překvapivě osvědčily i jako ochránkyně stepní zoocenózy. 24.9.1999 na přepásanou plochu C5 dorazily ve 2230 z vesnice 3 kočky na lov syslů. Ovce je však okamžitě zahnaly za elektrický ohradník – mimo pasenou plochu.

66

Vhodná kategorie zvířat – náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy, ošetřování. Z výsledků dokládajících nutriční hodnotu porostů vyplynulo, že pro pastvu na mohelenské stepi je vhodné volit méně náročné kategorie. Z hlediska nároků na výživu se jako ideální jeví kategorie jalových bahnic, resp. koz. Tyto kategorie jsou nejméně náročné i na ošetřování, což je pro organizaci pastvy v chráněných oblastech důležitým prvkem, protože management těchto lokalit zpravidla omezuje pohyb lidí na pasených plochách. Jak vyplynulo z etologického sledování, s využitím mladších kategorií při pastvě na stepi byly navíc spojeny problémy související s tím, že jehňata na rozdíl od bahnic často nerespektovala elektrické oplocení. Problémy s touto kategorií nastaly i při pastvě s pomocí ovčáckého psa. Jehňata mají tendenci ke specifickému chování, čímž přispívají k rozdělení stáda při pastvě a výrazně zhoršují jeho ovladatelnost. A to je dost významný faktor, protože pastevec by měl nejen vědět kde má v chráněné oblasti pást, ale současně by měl být schopen tento záměr i realizovat. Tak například v červnu roku 2004 zůstávala skupina jehňat až 300 m za stádem (celkově 160 ovcí), čímž výrazně narušovala ovladatelnost stáda. Pastevec pak neměl chuť stádo vodit na „rizikové plochy“, kterým by však přepasení výrazně prospělo. Obdobný problém s jehňaty bylo možno pozorovat i v květnu následujícího roku (2005). Vhodná technika pastvy – z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu. Pastvu v chráněných oblastech je možno realizovat s pomocí elektrického ohradníku, nebo s pomocí ovčáckého psa. Na mohelenské stepi byla v letech 1997-2003 aplikována volná pastva s pomocí elektrického ohradníku a v letech 2004-2010 na ni byla realizována hlídaná pastva s ovčáckým psem. Z hlediska chovatele jsou pro volbu techniky pastvy zpravidla prioritní provozní podmínky, bez ohledu na statut ochrany pasené lokality. Management pastvy v chráněných územích má však, oproti klasické pastvě, svá specifika. Tak například na mohelenské stepi je nutné volit takovou techniku, která zajistí selektivní přepasení stanovených ploch. Při hodnocení vazby zvířat na stanovištní podmínky byla první perioda pastvy v roce 1997 specifická tím, že území pastvy zahrnující stepní porosty bylo rozšířeno směrem do sousedního pole s extenzívní travní směskou (na skutečnou hranici rezervace). Ovce pak ve sledovaném období ohrazenou plochu přepásaly výrazně selektivně. 50,31 % pastvy připadalo na rozšířenou plochu sousedního pole (650 x 10 m) a jen necelá polovina pastvy pak připadala na zájmové území stepi. Proto bylo nutné následně elektrický ohradník přemístit z hranice stepi na hranici stepních porostů. Chování zvířat na pastvě v NPR, která je turisticky velice atraktivní, ovlivňuje při volné pastvě i průchod návštěvníků kolem elektrického ohradníku (například 26.6.1997), nebo přímo po ploše pastviny (25.8.1999 v 8,50 turisté se psem přelezli elektrické hrazení a pokračovali v cestě po přepásané ploše). Obdobné situace nastávají i při pastvě realizované s pomocí pastevecké psa, ale ty zpravidla pastevec bez problémů zvládá. Při volné pastvě však může dojít k neadekvátní reakci stáda, která například v roce 1999 vedla k uvedenému útěku koz z přepásané plochy. Svá specifika měla i pastva realizovaná s pomocí ovčáckých psů. Obecně se dá říci, že při této formě pastvy nastává víc situací, při nichž může dojít k poškození přepásané lokality. Z hlediska ochrany stepi je podstatné, že i kontrola správné techniky pastvy je při této variantě obtížnější, než při volné pastvě realizované s pomocí elektrického ohradníku. V daných souvislostech je však třeba pamatovat i na to, že pastevní technika přijatelná z hlediska ochrany paseného biotopu musí respektovat i požadavky zvířat. A to jak z pohledu zajištění jejich nutričních požadavků, tak i z hlediska „pohody“ zvířat. I v tomto případě je při hlídané pastvě větší riziko, že welfare pasoucích se zvířat nebude optimální, 67

protože denní režim stáda si prioritně neřídí ovce, ale je významně ovlivňován pastvcem. Pro splnění požadavků ochrany daného biotopu i požadavku zde se pasoucích zvířat, je v první řadě rozhodující stanovení optimální pastevního zatížení přepásané plochy a optimální pastevní techniky. Vybavení pastviny – při zohlednění obecných zásad pastvy a specifik chráněné oblasti. Chráněná území se vyznačují specifickými podmínkami nejen z hlediska ochrany těchto biotopů, ale i z hlediska chovu zvířat. Plán péče vypracovaný pro tato území zpravidla omezuje použití klasického vybavení pastevních areálů. Přesto je třeba respektovat základní požadavky zde chovaných zvířat a v návaznosti na posouzení konkrétních podmínek je třeba zajistit odpovídající podmínky pro jejich napájení a odpočinek. Pro Mohelenskou hadcovou step je příznačná vysoká návštěvnost této lokality, spojená s výjimečnými klimatickými podmínkami. K specifikům stepi v letním období patří mimo jiné i vysoké teploty. Proto je třeba při volné pastvě na stepi zajistit ovcím úkryt před sluncem ale i před návštěvníky. Při hlídané pastvě s pomocí ovčáckého psa se automaticky předpokládá, že ovce mají jako úkryt k dispozici salaš. Přirozené úkryty při této formě pastvy mají celkem podřadnou roli, protože pastevci mají zájem aby se stádo na volné ploše jen páslo. Pokud se ovce ke konci pastevní periody samy nezačnou stahovat k salaši a přitom projevují sníženou pastevní aktivitu (začnou postávat a polehávat), tak je zpravidla k salaši zaženou sami. V dané souvislosti byla v letech, kdy byla aplikována volná pastva (1997-2003) zvolena kombinace přirozených a umělých úkrytů a to tak, aby zvýšená frekvence výskytu zvířat na těchto plochách co nejméně poškodila biotop stepi. To je při pastvě v chráněných oblastech nezanedbatelný faktor. Ze sledování na mohelenské stepi například vyplynulo, že ze 43,54 % připadajících z denní aktivity zvířat na odpočinek trávily ovce z podstatné části v "noční ohradě". Zvolená forma vybudování lehkého přístřešku z plachtoviny umístěného mezi stromy (borovice), které svými korunami i kmeny umožňovaly úkryt zvířat před klimatickými podmínkami i hmyzem, se plně osvědčil. Základním prvkem vybavení pastviny při volné pastvě, realizované s pomocí elektrického ohradníku, je samotný elektrický ohradník. Ten je v rozhodující míře rozhodující pro úspěšný průběh pastvy. A to jak z hlediska zvoleného typu (zde je rozhodující především počet a tvar použitých vodičů), tak z hlediska jeho funkčnosti. Elektrický ohradník použitý na mohelenské stepi v roce 2000 byl po podstatné období pastvy, z důvodu dodání vadného přívodního kabele, nefunkční (pastva byla v roce 2000 zahájena 10.5. a ohradník byl nefunkční minimálně do 30.6.). V důsledku toho se ovce naučily nerespektovat nefunkční vodiče a prolézaly přes ně na sousední pole. Konečným důsledkem byla nutnost uzavřít ovce celodenně do prostoru noční ohrady a zde jim zajišťovat i krmení. Problém způsobený tímto výpadkem se promítl i do následujícího pastevního období. Ovce, které se na step vrátily v následujícím roce, často nerespektovaly i funkční vodiče a přes ně opět prorážely mimo ohraničenou plochu, což často vedlo k přetržení vodičů a následně k nutnosti jejich opravy. Při hlídané pastvě je klíčovým momentem umístění salaše ve vztahu k vzdálenosti salaše od pastviny a ke konfiguraci terénu a přístupových cest. Tento faktor nabývá na významu obzvláště v návaznosti na zvolenou pastevní techniku. Při volné pastvě je vybudovaný úkryt pro zvířata součástí „pastevního areálu“. To znamená, že z hlediska své polohy i vzdálenosti má pro zvířata optimální dostupnost a z hlediska organizace pastvy není třeba jeho využití zvířaty řešit. Jiná situace nastává při pastvě realizované s pomocí pasteveckého psa. V tomto případě může být objekt určený pro odpočinek ovcí (a zpravidla i pro jejich přenocování) umístěn i ve větší vzdálenosti od pasené plochy a jeho lokalizace (z hlediska dostupnosti paseného biotopu) nemusí být optimální. Daná situace nastala i při organizaci pastvy v NPR Mohelenská hadcová step. Při 68

zahájení „hlídané pastvy“ (s pomocí pasteveckého psa) v roce 2004 byla salaš umístěna na východní hranici rezervace (při zohlednění následujícího příspěvku věnujícího se lokalizaci výsledku výzkumů na stepi – na čtverci N27). Toto umístění bylo, z hlediska přístupu na plochu která měla být pasena, naprosto nevyhovující. A to jak z pohledu své lokalizace (jak vyplyne z následujícího textu), tak i z hlediska trasy a vzdálenosti, kterou muselo stádo při cestě na náhorní (pasenou) plošinu stepi překonat. Hlavním argumentem pro umístění salaše na této lokalitě bylo, že její umístění v ochranném pásmu nad severní hranicí stepi (které se jevilo jako optimální), je nereálné, protože by na tomto místě působila rušivě na návštěvníky stepi. V dané souvislosti je nutno podotknout, že od roku 2006 je zde umístěna každý rok pravidelně (na základě řady vznesených připomínek) a při tom se potvrdilo, že z hlediska organizace pastvy na mohelenské stepi i přilehlé tzv. „syslí louce“ je její umístění v tomto prostoru (na B9) naprosto optimální. Při tom se zdá, že na návštěvníky asi rušivě nepůsobí, protože potom co byla pastva v roce 2010 ukončena 16.6., prázdná salaš byla ponechána na svém místě minimálně do 11.8.2010. A to navíc při ignorování negativního působení neodklizených výkalů v salaši na okolní biotop. Organizace pastvy – při zohlednění obecných zásad a specifik chráněné oblasti. Specifikum v organizaci pastvy v chráněných územích spočívá i v požadavku na dosažení optimální fenofáze porostů v době jejich spásání. V zájmu ochrany daných biotopů je zpravidla třeba, aby se porosty na těchto územích spásaly v pokročilé fenofázi. Tak, aby se zajistila reprodukce chráněných společenstev. Protože fenofáze porostů patří mezi významné faktory ovlivňující jejich nutriční hodnotu, může nastat situace, že požadavky na ochranu daného biotopu se mohou rozcházet s požadavky zde se pasoucích zvířat. Při výše zmíněné zásadě, že pro pastvu na stepi by měly být voleny nejméně náročné kategorie, by však neměl být požadavek na fenofázi porostů ze strany zvířat, a už vůbec ne ze strany chovatele, rozhodující. Prioritně by měl být pro stanovení termínu pastvy rozhodující stav chráněného biotopu a zajištění jeho požadovaného vývoje. Tato zásada je v podstatě na Mohelenské hadcové stepi dodržována. Pokud je řečeno v podstatě, tak to znamená, že i v tomto případě došlo k několika výjimkám. Jako příklad je možno uvést rok 1998, v němž v průběhu května byl zaznamenán výrazný nedostatek srážek pro růst porostů – celkový srážkový úhrn za měsíc květen byl 0,9 mm (viz VESELÝ, 2010). V důsledku srážkového deficitu došlo k zaschnutí porostů a přesto byla velikost stáda v polovině května zdvojnásobena. Logické vysvětlení tohoto kroku je jen takové, že se jednalo o řešení provozních problémů chovatele ovcí. Tendenci řešit provozní problémy, na úkor optimálního průběhu pastvy v NPR Mohelenská hadcová step, pak bylo možno pozorovat i v některých dalších letech. Z mého pohledu byl diskutabilní i rok 2009. Domnívám se, že stav porostu nebyl takový, aby bylo nutno zahájit pastvu již 11.5., respektive ji zahajovat s tak velkým stádem (v reálu 293 ovcí a 1 koza). V důsledku tohoto kroku došlo k situaci, že na ploše na které nebylo dostatek porostu byl lokalizován velký počet zvířat. To vedlo: • k vysokému pohybu zvířat na přepásaném biotopu (při vyhledávání potravy), • i k tlaku na pastevce, aby zajistil nasycení zvířat, což ho nutilo k tomu, že pásl i na těch plochách které by v daném roce neměly být paseny. V takových případech má nezastupitelnou roli zadavatel pastvy, který by se měl dohodnout na metodických zásadách pastvy a následně jejich realizaci důsledně vyžadovat. Jak je z výše uvedeného patrné, fenofáze porostů a v návaznosti na ni vlastní zahájení pastvy, patří mezi nejdůležitější prvky organizace pastvy – jsou rozhodující pro její úspěšnou realizaci. Výsledek pastvy je však významně ovlivňován i její organizací v průběhu pastevního období. Jak již bylo řečeno, mezi významné organizační kroky patří umístění salaše. Pokud ji není možno umístit přímo na pasené ploše, respektive v její bezprostřední blízkosti (situace z let 2004-2005), je nutno počítat s tím, že vždy bude 69

přednostně pasena plocha v její bezprostřední blízkosti. To je možno doložit situací z roku 2004 kdy byla vyvýšenina ležící u salaše (řádově M-O/28-30) totálně přepasena již 1.6. Nevhodná organizace pastvy při této variantě může mít i negativní dopad na vlastní průběh pastvy a následně i na welfare zvířat. K tomu došlo například 6. června roku 2004, kdy byly ovce, v důsledku předávání služby, přehnány ze stepi v 1022 do salaše, v níž byly zavřeny až do 1510, kdy byly vypuštěny střídajícím pastevcem. Na maloplošných chráněných biotopech, jakým je i Mohelenská hadcová step, je důležité zajistit i přepasení relativně malých ploch. Pastvu na prostorově omezené ploše může zvládnout jen pastevec, který dokonale ovládá práci se stádem (při spolupráci ovčáckého psa). Zorganizovat jejich přepasení je dost obtížný úkol, protože pastevec je pro účely pastvy zpravidla hodnotí jako neatraktivní – především jako lokalitu s malým objemem píce, která má mizivý efekt pro napasení stáda. Pro pastevce to následně představuje práci navíc, a to nejen pro něj, ale i pro jeho psa, kterému pak mohou v průběhu dne chybět síly potřebné na práci se stádem. Zvyšuje se i míra rizika, že se stádo dostane na sousední plochy, což vyvolá problém se zaměstnavatelem a může přivodit případný finanční postih za způsobené škody. Každopádně přepásání těchto ploch není možno provádět s velkým stádem. Personální zajištění pastvy. V dané souvislosti je třeba vždy mít především na paměti, že rozhodující pro úspěšný průběh pastvy a následně i pro dosažení jejího požadovaného efektu, je nejen zkušenost pracovníka který pastvu zajišťuje, ale i jeho zodpovědnost při realizaci samotné pastvy. Jak již bylo řečeno, personální faktor má významný vliv na průběh pastvy především při pastvě realizované s pomocí pasteveckého psa. V tomto případě podstatně ovlivňuje průběh pastvy nejen zkušenost pastevce, ale i zkušenost a pracovní výkonnost pasteveckého psa. Pokud tato dvojice nevytváří „tým“, je nebezpečí, že vlastní pastva nebude realizována optimálně a vytváří se tak prostor i pro případné poškození chráněného biotopu. Situace, kdy pastvu na stepi měl na starosti pastevec který neměl dostatečné zkušenosti, resp. měl k dispozici nevycvičeného psa, byly spíš výjimkou. Ale několikrát nastaly. Z tohoto pohledu nejkritičtější situace nastala v průběhu května roku 2005. Pastvu zajišťoval pastevec, který neměl stádo absolutně pod kontrolou. K tomu výrazně přispělo i to, že měl k dispozici nevycvičeného psa. Situace byla o to kritičtější, že se jednalo o velmi početné stádo, čítající 303 ovcí. Pastevec v obavě, aby mu stádo neuteklo na sousední pole, je zaháněl do amfiteátru stepi – „Musím je držet dole, protože nahoře jsou záhumenky a tam je neuhlídám“. Ve vlastním amfiteátru již bylo stádo absolutně mimo jeho kontrolu a jemu nezbývalo nic jiného, než čekat až samo vyleze na náhorní rovinu stepi, která měla být přepásána. Uvedená nekompetentnost pastevce, respektive jeho psa, byla výjimečná, ale v průběhu hodnocené sedmileté periody nebyla ojedinělá. Z reakcí těchto pastevců bylo patrné, že mají evidentně větší strach, že stádo skončí na sousedních polích, než že skončí hluboko v amfiteátru – „Však oni ti nahoře vylezou“. V absolutní většině však měli na starosti pastvu na stepi pastevci, kteří stádo zvládali bez větších problémů a stádu dávali maximální volnost (například květen 2005 – střídající pastevec, červen 2006, květen 2008). Jejich činnost se zpravidla omezovala jen na formování stáda a při volbě směru pastvy mu zpravidla ponechávali volnost. Pastevci dobře ovládající stádo neměli problémy nechat jej pást na hraně sousedních polí nebo i na relativně úzkém zeleném pásu mezi poli (například květen 2005 – střídající pastevec). V tom případě je pro úspěšnou realizaci pastvy nejdůležitější informovanost pastevce a jeho chuť obdržené instrukce realizovat. V daných souvislostech je ale diskutabilní, zda obecné instrukce ve smyslu – „Je třeba přepásat hlavně step“ (rok 2008), nebo „Je třeba pást v prostoru bývalého elektrického ohradníku“ – bez toho, aby pastevec věděl, kudy 70

ohradník vedl (rok 2004), mohou být funkční. Při personálním zajištění pastvy je také třeba mít na paměti, že nejde jen o zajištění optimálního přepasení daného biotopu, ale i o zajištění základních životních potřeb zvířat – o jejich welfare. Zde hraje nejvýznamnější roli osobní přístup pastevce k jemu svěřenému stádu. Jako příklad hrubého porušení tohoto vztahu je možno uvést situaci, která nastala v květnu roku 2006. V den střídání pastevců nebyly ovce ráno vůbec vypuštěny ze salaše. Zavřené v salaši zůstaly až do 1510, kdy je vypustil střídající pastevec. Jako salaš v této době byla používána plechová bouda bez oken s větráním jen ve štítu skosené střechy. V salaši bylo až do uvedených tří hodin zavřeno 144 ovcí. V době jejich pobytu v salaši bylo polooblačno a teploty se pohybovaly na slunci v rozmezí od 23 do 30 oC a ve stínu od 15 do 26 oC. Vedení. Tento faktor úzce integruje s personálním zajištěním pastvy a proto jsou těžko oddělitelné. Pokud je pastevec zkušený a má i k dispozici psa, který je schopen udržet stádo na požadované ploše, pak úspěch pastvy závisí především na dvou momentech: aby pastevec věděl co má pást (aby byl přesně informován o tom co je třeba přepást) a aby byl ochoten to pást. Aby pastevec věděl co má pást, tak by měla být před pastevním obdobím vypracována metodika pastvy, kterou by měli pastevci obdržet. Vyrušilo by to všechny nepřesnosti a nedorozumění, která se v hodnoceném období při vlastní realizaci pastvy na mohelenské stepi vyskytovala naprosto pravidelně. Pokud se k takovému řešení nepřikročí, je nutno si pak položit otázku – proč se věnuje vysoká pozornost plánu péče – včetně tisku – když jeho realizace skončí na tom, že se ušetří pár vytištěných stránek provozní metodiky. Při přepásání lokalit na kterých je možno očekávat vyšší teploty, je třeba zohledňovat i vliv teplot na chování zvířat. Hodnocení uvedených vazeb bude obzvláště významné při pastvě v chráněných oblastech, protože tyto mohou významně ovlivnit metodiku pastvy na daných biotopech a následně i požadovaný efekt, který by měl být na těchto lokalitách pastvou zajištěn. Z výsledků VESELÉHO (2001) vyplývá, že největší vypovídací hodnotu, ve vztahu venkovní teplota - chování zvířat, mají hodnoty naměřené na slunci. Ochota pastevce přepásat danou plochu je závislá především na: • Ochotě pastevce věnovat se stádu. • Vzdálenosti plochy od salaše. V dané souvislosti je třeba vždy počítat s preferencí bližších biotopů. • Atraktivnosti, resp. neatraktivnosti porostu pro ovce. Pokud je porost pro ovce neatraktivní, tak mají zvýšenou pohybovou aktivitu a v důsledku toho musí mít zvýšenou pohybovou aktivitu i pastevec – a to je pro něho často nežádoucí. V některých případech si dokonce pastevec vyložil intenzivní pohyb stáda po ploše (při selektivní pastvě) jako nezájem stáda o další pasení a následně jej zahnal do salaše (například červen 2008). • Výskytu „rizikových“ ploch v bezprostředním okolí pasené plochy, na která mohou pasená zvířata zaběhnout. Mezi ně je možno především řadit okolní pole, ale i například silnici. • Konfiguraci pasené lokality. Zpravidla jsou při výběru pastvy redukovány plochy na kterých musí pastevec věnovat stádu zvýšenou pozornost – například v pásech kolem lesa, kam může stádo zaběhnout. • Možnosti se spolehnout se na psa. Na závěr je třeba zdůraznit, že důležitým prvkem vedení je i kontrola s následnou nápravou zjištěných nedostatků. 71

PODĚKOVÁNÍ Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. LITERATURA HEJCMAN, M., PAVLŮ, V. a KRAHULEC, F. Pastva hospodářských zvířat a její využití v ochranářské praxi. Zprávy Čes. Bot. Společ., 2002, č. 37, s. 203-216. KOVALČIKOVÁ, M., KOVALČIK, K.,: Etológia hovädzieho dobytka. 1st. ed. Bratislava: Príroda ,1984. 232 p VESELÝ, P. Metoda využití etologických snímků pro hodnocení nutriční hodnoty pastevních porostů. In: Produkce a využití objemných krmiv. Brno: MZLU v Brně, 1998. s. 80. ISBN 80-7157-303-5. VESELÝ, P. Vliv teploty na etologii pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step. In 28. etologická konference, Račkova Dolina: SPU Nitra, 2001, s. 135-136. ISBN 80-7137856-9. VESELÝ, P. Mohelenská hadcová step – historie vzniku rezervace a jejího výzkumu. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2002. 274 s. ISBN 80-7157-595-x. VESELÝ, P. Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR Mohelenská hadcová step z ochranářského hlediska. In Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - II. Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, 2005. s. 11-16. ISBN 807157-881-9. VESELÝ, P. Management pastvy ovcí a změny stavu vegetace NPR Mohelenská hadcová step po obnovené pastvě. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2010. 172 s. ISBN 978-807375-399-3. doc. Ing. Pavel Veselý, CSc. Mendelova univerzita v Brně Ústav výživy a pícninářství Zemědělská 1 613 00 Brno [email protected]

72

Sborník konference Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - III

Vydala: Náklad: Počet stran: Vydání:

Mendelova univerzita v Brně 60 ks 73 první

Za věcnou a jazykovou správnost příspěvků odpovídají autoři. © Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

73