Obsah:
strana
Úvod a cíle
.................................................................
4
Teoretická a metodická část
.................................................................
5
1. Pojem „Naučné stezky“
.................................................................
6
2. Druhy naučných stezek
.................................................................
6
3. Pravidla chování na naučných stezkách
.................................................................
7
4. Historie
.................................................................
7
5. Délka naučné stezky
................................................................
7
6. Úkol naučné stezky
.................................................................
7
7. Turistické značení
.................................................................
8
8.1. Základní požadavky na trasu
.................................................................
8
8.2. Výběr trasy
..................................................................
9
8.3. Výchozí místo a cíl
..................................................................
9
9.1. Body
..................................................................
9
9.2. Kam se obrátit
..................................................................
10
9.3. Úprava trasy
................................................................... 10
8. Trasa naučné stezky
9. Projekt naučné stezky
10. Údržba naučné stezky
................................................................... 11
11. Naučná stezka okolo Chropyně
................................................................... 11
Závěr
................................................................... 15
Přílohy
................................................................... 16
Seznam použité literatury
................................................................... 19
-3-
Úvod a cíle Práce se zabývá problematikou naučných stezek. Toto téma jsem si vybrala, protože myslím, že se o naučných stezkách moc nemluví a lidé o nich nemají dostatečné informace. Podle mého názoru to není tím, že by se o naučné stezky lidé nechtěli zajímat, ale vzhledem k tomu, že na toto téma nevyšla žádná knížka (pouze brožury týkající se určité oblasti), nemá k informacím „běžný člověk“ téměř žádný přístup. Součástí mé práce je dotazník týkající se naučné stezky v Chropyni, který mi vyplní místní obyvatelé. Tím se pokusím zjistit jejich informovanost ohledně místní naučné stezky. Také tuto stezku sama projdu a pokusím se ji objektivně zhodnotit. Cílem mé práce je tedy informovat veřejnost o tom, co to vlastně naučné stezky jsou a proč je důležité se o ně zajímat. Téměř každý člověk někdy nějakou naučnou stezku navštívil, ale jistě neví všechno o složitém procesu, který vytvořené stezce předchází.
-4-
Teoretická a metodická část V České republice je přibližně 400 naučných stezek. Pro mnohé z nich byly vydány brožury, které si může případný návštěvník zakoupit. Druhý způsob, jak získat informace o dané stezce, je projít ji a pročíst si informační tabule. Druhý způsob se mi zdá lepší, protože můžete přímo vidět všechny přírodní úkazy a nadýchat se „čerstvého vzduchu“, některé stezky vás však mohou zklamat, pokud jsou v brožuře popsány značně idealisticky. Nenechte se ovšem odradit první špatně vybranou stezkou a projděte jich víc, zjistíte jestli převládají ty „hezčí“ nebo ty méně zajímavé. Pro svou práci jsem použila knížku „Stezky k přírodě“, která je sice staršího data, ale jsou v ní dobře popsané postupy při rekonstrukci naučných stezek. Dále jsem se inspirovala brožurou „Naučná stezka okolo Chropyně“, ve které jsou obrázky některých zvířat, které je možné na stezce vidět. Z knihy „Učebny pod širým nebem“ jsem sestavila pravidla chování na naučných stezkách.
-5-
1. Pojem „Naučné stezky“ Naučné stezky jsou „vyznačené výchovně vzdělávací trasy vedoucí přírodně i kulturně pozoruhodnými územími a oblastmi. Na nich a při nich jsou vybrány některé významné objekty a jevy, které jsou na určených zastaveních zvlášť vysvětleny.“ Naučné stezky zprostředkovávají zajímavá poznání a při pobytu v přírodě umožňují uvědomělé prožití přírodních a krajinných krás a hodnot. Jejich specifičnost vyplývá z prostředí, ve kterém jsou panely stezky instalovány. Většinou se jedná o přírodní prostředí, do kterého se autoři snaží zasadit základní informace o okolní přírodě a vztahu k dané lokalitě. První naučné stezky vznikaly jako přírodní obdoba organizovaných prohlídek památkových objektů. 2. Druhy naučných stezek Naučné stezky s průvodcovskou službou – podle některých odborníků základní typ, osoba obeznámená s problematikou doprovází návštěvníky po trase a podává jim výklad. U nás tyto „služby“ fungují jen výjimečně. Výhodou je, že průvodce může bezprostředně reagovat na různé významné okolnosti (věk návštěvníků, jejich speciální zaměření) nebo na různé situace na trase (rostliny v květu, hlasy ptáků). Toto nikdy žádná vysvětlovací tabule nedokáže. V naší republice je nejčastějším typem tzv. Samoobslužná naučná stezka. Návštěvník prochází trasu sám, vysvětlení mu poskytuje např. vysvětlovací tabule přímo v terénu. Výhodou je, že si každý může zvolit vlastní rychlost prohlídky a množství informací, které je ochoten z nabídky přijmout. Stezka s kombinovaným výkladem je něco mezi samoobslužnou stezkou a stezkou s průvodcem. Na trase je umístěno několik vysvětlovacích tabulí, ale pracovníci CHKO rádi poskytnou doprovod s osobním výkladem pro předem ohlášené skupiny. Existují také stezky tematicky a obsahově specializované. Jako příklad bych uvedla stezky zaměřené na botaniku, ekologii, zoologii, lesnictví, rybářství, archeologii, historii, etnografii, geologii, paleontologii, mineralogii, stezky pro pěší, pro cyklisty, pro vodáky, pro děti nebo pro tělesně postižené.
-6-
3. Pravidla chování na naučných stezkách Naučným stezkám by se jinak dalo říkat „učebny pod širým nebem“ a aby nedocházelo k jejich poškozování, je nutné při vycházce dodržovat několik základních pravidel chování. 1) Neodbočovat z trasy naučné stezky, zejména v chráněných územích 2) Nepoškozovat vlastní zařízení a vybavení naučné stezky ani přírodniny při její trase, pokud to není výslovně dovoleno (např. sběr zkamenělin na některých stezkách) 3) Chovat se ohleduplně i k ostatním návštěvníkům naučné stezky 4) Nezaměňovat zastávky naučné stezky s tábořišti 5) Řídit se speciálními pokyny na tabulích a v průvodcích té které stezky a uposlechnout pokynů strážců státní ochrany přírody 4. Historie První naučná stezka u nás byla otevřena v roce 1965 ve státní přírodní rezervaci Medník na Sázavě, ve středočeském kraji. V roce 1986 bylo v celé ČSSR 104 naučných stezek. Velká část naučných stezek státní ochrany přírody vede chráněnými územími přírody různých kategorií. Některé samozřejmě vedou také nechráněnou, volnou krajinou. Naučné stezky tedy nejsou omezeny jen na chráněná území. 5. Délka naučné stezky Podle délky trasy rozlišujeme 3 kategorie: 1) Krátké trasy – jejich délka není větší než 5 km. Jsou obsahově bohaté a zpravidla okružní. 2) Středně dlouhé trasy – mají vzdálenost mezi 5 – 15 km. Někdy mohou být okružní, jindy mají jiné výchozí místo a jiný cíl. 3) Dlouhé trasy – měří přes 20 km. Mají vlastivědně turistický charakter, jsou rozdělené na etapy. Nejdelší naučná stezka v České republice vede krajem Chrudimky – od pramene, podél řeky Chrudimky. 6. Úkol naučné stezky Naučná stezka by neměla být jen „katalog přírodnin“. Má ukazovat vzájemné vztahy v přírodě, momenty historického vývoje přírody a krajiny. Jedním ze základních poslání naučných stezek je ukázat, jak člověk do přírody zasahoval a zasahuje a na příkladech v terénu dokázat, které zásady jsou na škodu a které k prospěchu pro životní prostředí. -7-
Také musí v návštěvníkovi vzbudit zájem o přírodu, již existující zájem posilovat, ukazovat přírodu jako základní složku životního prostředí lidí. O stezce z níž si návštěvník odnáší aktivní zájem i do trvalého bydliště, lze hovořit jako o mistrovsky zvládnuté. 7. Turistické značení Nejčastěji se používá informačních tabulí, problém však je vybrat správné informace. Musí se zvážit odborná stránka s laickým pohledem, aby kolemjdoucí čtenáře neodradil složitý text. Velmi důležité je i zaměření na určitou populační skupinu (obecná veřejnost, děti, studenti...). Roli hrají taky psychologické momenty – výrazný obrázek, nadpis, barva... Smluvená turistická značka naučné stezky je bílý čtverec o rozměrech 10 x 10cm se zeleným pruhem o šířce 3 cm vedeným úhlopříčně z levého horního do pravého dolního rohu značky, s mezerou 5 mm mezi zeleným pruhem a jím vytvořenými bílými trojúhelníky. Číslo zastavení je vyznačeno číslicí uprostřed značky (60 x 8 mm). Předepsaná barva byla oranžová, ale pro špatnou čitelnost se v praxi používá barva černá. Značky mohou být buď malované (na skále, na stromu), nebo plechové či papírové zalisované v umělé hmotě, upevněné na sloupek nebo kovovou tyč. Obr. č. 1 - Značka naučné stezky Pokud celá stezka vede existující turistickou trasou, jako základní se ponechá značka turistické cesty. Vyhýbáme se zbytečným souběhům různě značených cest. Ke snadnější orientaci napomáhají směrovky a tabule místní orientace. 8. Trasa naučné stezky 8.1 Základní požadavky na trasu Naučná stezka se samozřejmě nedá vybudovat všude. Jsou turisticky značené trasy, kde lze vytvořit naučnou stezku. Důležitým předpokladem je návaznost a přitažlivost objektů a jevů, které jsou vybrány a prezentovány. Nebudeme třeba hovořit o vřesu a vřesovištích tam, kde živoří ojedinělý keříček této rostliny. Jde-li o zpřístupnění chráněného území naučnou stezkou, musíme zvážit, jestli vyvolá návštěvnost a nepoškodí přírodní výtvory. Pokud jsou na určitém území jedinečné a snadno zranitelné rostliny, raději zde naučnou stezku stavět nebudeme. Jestli je v těchto místech stavba -8-
stezky opravdu nutná, snažíme se obejít některé objekty (hnízdiště vzácného ptačího druhu) a tak prospějeme jejich ochraně. Naučné stezky totiž kladou velký důraz právě na ochranu přírody! 8.2 Výběr trasy Když už jsme zvolili oblast, která by připadala v úvahu pro vytvoření nové naučné stezky, provedeme podrobnější průzkum jejího kulturně výchovného potenciálu. Zjistíme všechny objekty a jevy, o kterých se budeme zmiňovat. Poradíme se se znalci. Trasu musíme vést po schůdných cestách a pěšinkách. Pokud narazíme na obtížné místo, v projektu by se s ním mělo počítat a vymyslet jeho překonání (žebřík, stupně, můstek). Trasu lze vést i místy, kde žádná cesta neexistuje (loukou). V takovém případě je nutné vždy se předem domluvit s majiteli a uživateli pozemků. Trasa musí být jednoznačně vyznačená, aby příští návštěvníci nebloudili a dobře se orientovali. Na místech zastavení musí být dostatečně velký prostor, aby se zde vešlo i více turistů najednou. 8.3 Výchozí místo a cíl Volba výchozího místa je samozřejmě velmi důležitá. Mělo by být dostupné jak veřejnými dopravními prostředky (zastávka ČSAD, nádraží ČSD), tak i individuálními vozidly, v takovém případě je vhodné nezapomenout na parkoviště pro auta i autobusy. Pokud hodláme vydat průvodcovský text, volíme výchozí místo tam, kde je možnost jeho distribuce. Dáváme přednost okružní cestě, kdy se navrátíme zpět k výchozímu místu (zaparkovanému autu). Pro cíl naučné stezky platí podobné požadavky jako pro výchozí bod. Jestliže není trasa okružní, měla by se dát procházet oběma směry. Je vhodné, když je základním bodem naučné stezky místo s krajinou dominantou (velký, starý, mohutný strom, hradní zřícenina). 9. Projekt naučné stezky 9.1 Body K vybudování stezky potřebujeme písemný projekt, který musí obsahovat níže uvedené základní body. 1) Poslání – co sledujeme zřízením naučné stezky 2) Stručný popis trasy – východní bod, průběh, cíl -9-
3) Zastavení – počet zastávek, interpretace 4) Vyznačení a úprava trasy – zvolená značka, potřebné úpravy na trase (zpevnění povrchu cesty) 5) Způsob výkladu – určení typu stezky (s průvodcem, samoobslužná) a forma výkladu (vysvětlující tabule, průvodcovský text) 6) Provoz naučné stezky – její využití a údržba 7) Přílohy – nezbytnou součástí je mapka s vyznačenou trasou, můžeme přidat také zpracování výtvarného řešení tabulí 9.2 Kam se obrátit S projektem naučné stezky seznámí navrhovatel krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody. Svolá jednání v terénu, projekt bude tímto způsobem posouzen. Je nutné přizvat Státní úřad PP a OP, odbor kultury jako výkonné orgány státní ochrany přírody, zprávu národního parku nebo CHKO, značkářskou službu, místní obecní úřad a majitele pozemků, kudy trase povede. Na první pohled se sice může zdát, že je „všechno moc složité“, ale v opačném případě by stezky mohly ztratit svůj smysl. Odborníci totiž dokáží nejlépe posoudit, jestli námi vybudovaná stezka opravdu k „něčemu bude“. 9.3 Úprava trasy Je vhodné se při budování naučné stezky držet stávajících cest, někdy jsou však menší (či větší) úpravy opravdu nezbytné. V porostech, kde zarostla pěšinka, je potřeba tento porost vyčistit. Jindy se musí zpevnit povrch chodníku (vysypat štěrkem, položit ploché kameny). Kde stezka sleduje vrstevnici, upravíme chodník, aby byl vodorovný (terasováním). Širší vodní toky překonáme můstky. Pokud stezka vede rašeliništěm, použijeme prkenné chodníky položené nízko nad terénem nebo na povrchu položené hatě z tyčoviny. Strmé skalní stupně překleneme žebříky ze dřeva nebo kovu. Tyto úpravy lze provádět jen pod vedením odborníků – techniků. Vyhlídkové body opatřujeme dřevěným nebo kovovým zábradlím. Při všech těchto úpravách dbáme na použité materiály, aby vše co nejlépe zapadlo do okolí. Na zastaveních také můžeme vybudovat odpočívadla pro unavené turisty. Naučné stezky musejí chránit terén, ohrožené prvky a musejí přímo vzorově zapadat do daného prostředí.
- 10 -
10. Údržba naučné stezky Vybudováním stezky práce tvůrců nekončí. Také naučné stezky potřebují údržbu. Vždy se najdou návštěvníci, kteří odhodí odpadky přímo do volné přírody i v případě, že je na stezce dostatek odpadkových košů. Ani tyto koše nejsou bezedné a musí je někdo pravidelně vyprazdňovat. Přetékající odpadkové koše by na naučnou stezku rozhodně patřit neměly. Údržba proto nespočívá jen v občasném natření dřevěných (kovových) částí odpovídající barvou a výměně poškozených vlastních informačních panelů, ale také o výměně zničených, potrhaných, popsaných a rozbitých částí, poškozených kolemjdoucími vandaly, řídícími se podle hesla „po nás potopa“. 11. Naučná stezka okolo Chropyně Naučná stezka v Chropyni byla založena roku 1979 místním junáckým kroužkem. Je dlouhá 3,5 km. Původně měla jen 6 zastávek, ale v roce 2003 ji sdružení
Sagittaria
ochranu
přírody
(sdružení střední
pro
Moravy)
zrekonstruovalo a nyní má zastávek 12. Tato stezka se dá procházet obousměrně a není okružní. Začíná u Městského
úřadu,
vede
okolo
Zámeckého rybníku, Malé Bečvy, rybníku Hejtman a končí na ulici Pazderna. První a poslední informační tabule jsou stejné právě proto, aby se stezka dala procházet v obou směrech.
Obr. č. 2 - Mapka naučné stezky v Chropyni
- 11 -
Zastavení první – Základní údaje o naučné stezce Zde je popsáno, kdy stezka vznikla, kdo ji založil a kolik má zastávek. Naučná stezka mnohé jistě přesvědčí, že Chropyně není jen spousta bzučících nenasytných komárů a neutichající křik racků. Je to také líně tekoucí voda v Malé Bečvě a pestrobarevné květy rozkvetlých luk. Stezka je vhodná nejen pro pěší, ale také pro cyklisty a nejzajímavější je na jaře a v létě. Zastavení druhé – NPP Chropyňský rybník První zmínky o chropyňském rybníku se datují až do 13. století. V té době byl rybník součástí tvrze. V roce 1928 byl vyhlášen chráněným územím především k ochraně hnízdní kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus) a výskytu kriticky ohrožené kotvice plovoucí (Trapa natans). Obr. č. 3 – Kotvice plovoucí Zastavení třetí – Co roste v okolí rybníka Chropyňský rybník vždy přitahoval nejen místní botaniky svou bohatou květenou. Ještě před 50 lety se zde vyskytovalo velké množství chráněných rostlin př. pryskyřník velký (Ranunculus lingua).
Obr. č. 4 – Pryskyřník velký Zastavení čtvrté – Historie Chropyně Každá obec má svou dlouholetou historii a ani Chropyně není výjimkou. Archeologické nálezy potvrdili existenci osady již kolem roku 1000, v roce 1535 byla ves povýšena Ferdinandem I. na městečko a roku 1970 byl Chropyni udělen statut města. K historii Chropyně neodmyslitelně patří i hanácký král Ječmínek, symbol dobra a spravedlnosti, který se podle pověsti má objevit, až bude lidu nejhůře. Znak Chropyně se skládá z červeného štítu, uvnitř je zlatá vydra držící v tlamě stříbrnou štiku, což poukazuje na dlouhou rybářskou tradici. Chropyňský zámek byl postaven roku 1616. Poté byl v 18. století Matyášem Porstem přestavěn na lovecký zámeček. Dnes je v zámku výstava dějin Chropyně, obrazy Emila Fily, sbírka palných zbraní a mnoho dalšího. V Chropyni se každý lichý rok pořádají Hanácké slavnosti provázeny jarmarkem.
- 12 -
Zastavení páté – NPP Chropyňský rybník – kdo žije v okolí rybníka Rybníky lemované pásem bažin a rákosinami poskytují bezpečné útočiště nejrůznějším živočichům. Ptáky na rybníce asi nelze přehlédnout v jakémkoliv ročním období. Rybník je ale domovem i pro další živočichy žáby (př. skokan zelený Rana esculenta), hady, hmyz a mnoho dalších. Významný je také výskyt labutě velké (Cygnus olor) a její typické hnízdo z rákosu. Labutí mláďata jsou šedá, až kolem druhého roku se začínají zbarvovat do bíla. Obr. č. 5 – skokan zelený Zastavení šesté – Malá Bečva a její obyvatelé Najít v naší novodobé kulturní krajině vodní tok, který lidská ruka neuvěznila mezi rovné břehy či nespoutala do betonového koryta, není zrovna lehké. Malá Bečva se však stále ještě může pyšnit svými meandry a líně tekoucí vodou, ve které najdeme například jepice. Nad ní poletuje motýlice obecná. V lese můžeme spatřit slepýše křehkého (Anguis fragilis), je to beznohá ještěrka, kterou si můžeme splést s hadem.
Obr. č. 6 – motýlice obecná
Zastavení sedmé – Lužní les Že není les jako les je jistě každému jasné. A u lužního lesa to platí dvojnásob. Lužní lesy jsou lesy v nivách větších řek. Jejich existence je podmíněna 2 faktory: záplavami a hladinou podzemních vod. Rozlišujeme 2 typy – tvrdý a měkký lužní les. Měkký připomíná džungli se záplavami. Tvrdý je sušší a výše položený. Rostou zde dub letní, jasan ztepilý a javory. V létě je zde zeleň. Zastavení osmé – Ptáci lesů a polí V Chropyni často potkáte pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs). Staví si typická miskovitá hnízda na stromech a živí se hmyzem. Na loukách zde žije stehlík obecný (Carduelis carduelis), který se zabydluje a na ovocných stromech. Živí se semeny z lopuchů.
- 13 -
Zastavení deváté – Rybníky a rybníkářství Rybníkářství je s Chropyní spjato již dlouhá staletí. Dříve rybníky bránily nepříteli v přístupu k tvrzi. V 17. století bylo v Chropyni 16 rybníků. V 18. století byly převedeny na pole. Zůstal jen Zámecký rybník a rybník Hejtman. Nejhojněji je zde zastoupen kapr obecný (Cyprinus caprio). Zastavení desáté – Tůně, kanály a minerální prameny Tůně vznikají odřezáním meandrů. Žijí zde komáři, vážky, roste zde rozpuk jizlivý (Cicuta virosa), nejjedovatější rostlina z čeledi miříkovitých. V 50. letech 20. století byly v Chropyni postaveny lázně (naleziště mineralizovaných pramenů) zaměřené na léčbu pohybového ústrojí. Po povodních v roce 1997 byly zbourány. Zastavení jedenácté – Louky Hejtman Louky jsou polopřirozené stanoviště. Zasahuje zde totiž člověk. Musí se pravidelně kosit, aby zde nevznikl les. Zkosené traviny se po usušení používají jako seno. Rostou zde převážně trávy a ostřice. Také se zde nachází vzácná rostlina česnek hranatý (Allium angulosum). Vyskytuje se zde nejhojněji na celé Střední Moravě, čítá několik set jedinců. Zastavení dvanácté – Základní údaje o naučné stezce Tato vstupní tabule je stejná jako tabule první.
- 14 -
Závěr Provedla jsem výzkum (viz. příloha č. 1) o tom, do jaké míry znají chropyňští obyvatelé místní stezku. Výsledky mě moc nepotěšily. Obyvatelé jsou málo informováni a 35% dotázaných ji dokonce nikdy neprošlo. Po přečtení brožury jsem se na kole vypravila „do terénu“ poznat naši naučnou stezku. Byla jsem zděšena. Trasa místy nebyla schůdná (mnoho bláta, zarostlé cesty) a značení také nebylo ideální (místy na styku dvou cest si musíte vyloženě typovat kudy stezka vede). Autor brožury stezku viděl nejspíš „přes růžové brýle“, jinak si to totiž neumím vysvětlit. Na druhou stranu informační tabule jsou velmi pěkně zpracované a podávají zajímavé informace o okolí Chropyně.
- 15 -
PŘÍLOHY
- 16 -
Příloha č. 1 – Dotazník „Naučná stezka Chropyně“ Průměrný věk respondentů byl 21 let. Celkem se zapojilo 20 lidí. Celý dotazník obsahoval 7 otázek. První otázka: Víte, jestli je v Chropyni nějaká naučná stezka? Na tuto otázku odpovědělo ANO celých 100% dotázaných. Druhá otázka: Pokud ano, kudy vede? Správně určený alespoň začátek a konec mělo jen 15% dotázaných. Třetí otázka: V kterém roce vznikla? Že v Chropyni vede naučná stezka od roku 1979 vědělo jen 40% lidí. Čtvrtá otázka: Kdo ji založil? Tato otázka měla největší počet správných odpovědí, celých 50%. Pátá otázka: Kolik má zastávek? Tato otázka svědčí o tom, že obyvatelé se o stezku moc nezajímají- o dvanácti zastávkách vědělo jen 30% respondentů. Šestá otázka: Jak je dlouhá? 40% správných odpovědí svědčí buď o špatném odhadu procházejících, nebo že stezku nikdy celou neprošli. Sedmá otázka: Prošel (prošla) jste ji někdy celou? Kladnou odpověď zvolilo celých 65% tázaných.
- 17 -
Příloha č. 2 – Technické úpravy na trasách naučných stezek
- 18 -
Seznam použité literatury: Kniha „Stezky k přírodě“ – 1989 Brožura „Naučná stezka okolo Chropyně“ – 2003 www.stezka.cz Kniha „Učebny pod širým nebem“ – 1982
- 19 -
