„Vždy jsme byli zvyklí nahlížet na Zemi, jako na mapu, kde jsou státy odděleny hranicemi. Ty se však při pohledu z vesmíru vytrácejí. Vidíte Zemi bez hranic a cítíte jednotu se všemi lidmi.“ Bill Shepard
UV ST NI T OL Ř NÍ ČÍ H R SLA A
3 číslo 3; ročník I.; České Budějovice, 2004
Úvod
Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, kdo jsi Začal nový školní rok a s ním je tu i další číslo Studentské inspirace. Někteří nás už důvěrně znáte. Víte, že naším patronem je Isaac Newton, inteligentní mladík, který proslavil jabloň. Jak to dokázal? Byl výjimečný, tvořivý, pozoroval okolní svět a přemýšlel o něm. Byl také dost ctižádostivý. To není na závadu, pokud se to moc nepřehání. (Mám na mysli tu ctižádost.) Vy, jenž se s námi setkáváte poprvé, vítejte v řadách našich příznivců. Doufám, že jste si o prázdninách pěkně odpočinuli a jste opět připraveni usednout do školních lavic. Jistě dychtíte po vzdělání a nepochybuji, že vaše touha tvořivě se rozvíjet je nepotlačitelná. :) Možná dokonce hledáte, čím byste sami mohli přispět. Nebojte, svět je plný příležitostí. Stačí jen se pořádně rozhlédnout a hlavně chtít! Náš časopis je tady proto, aby vás v tomto počínání alespoň trochu podpořil, případně malilinko popostrčil. Chceme vás inspirovat. K poznávání, přemýšlení, k akci. Každý člověk je studnice plná pokladů a je škoda nechávat si všechno jen pro sebe. Máme pro vás několik překvapení. Trochu jsme zvětšili náš obsah i rozsah. Najdete tu také stolní hru – „Jihočeská Univerzita aneb lovci kreditů“ a znovu si budete moci zasoutěžit. Nabízíme vám prostor pro seberealizaci. Pokud si časopis oblíbíte, SUPER, pomozte nám ho napříště zdokonalit. Pokud objevíte nějaké nedostatky, TAKY DOBŘE, můžete se aktivně zapojit do jeho tvorby. Příště bude vaší zásluhou mnohem lepší. Vaše ohlasy či příspěvky budeme netrpělivě očekávat na e-mailové adrese
[email protected]. Nebojte, už nebudu dál zdržovat, pohodlně se usate a nechte se inspirovat. Petra
Cesta za poznáním
CESTA ZA POZNÁNÍM Milí čtenáři! Vítejte do říše poznání. V této rubrice si budete moci přečíst zajímavosti z různých oblastí – fyzika, biologie, zeměpis, sport, umění, historie,…)
Návštěva u paní Astronomie ISS – konec soupeření a začátek spolupráce „Jediné co si uvědomujete je, že jste se právě probudili. Nic, opravdu nic, vás netlačí ani nemačká. Ani nemusíte vyvinout žádné velké úsilí, abyste zvedli svou ruku a protřeli si oči. Ve skutečnosti to vypadá, jakoby se vaše ruka chtěla sama dostat k očím. Otevřete oči do zvláštního světla a zapnuté laptopy jsou všude kolem vás. Proč jsou na stropě? Samozřejmě. Probouzíte se na palubě vesmírné stanice, po noci uvnitř spacáku s rukama vznášejícíma se jako obvykle před vaší tváří. Nohy jsou napůl stočené do pozice, ve které je tah mezi svaly vyrovnaný. Je to až neuvěřitelné, jak dobře se zde spí...“
Seznamte se ISS (International Space Station) v překladu Mezinárodní vesmírná stanice je největší (a také nejdražší) mezinárodní vědecký projekt v historii. Podle současných odhadů na něm pracuje víc než 100 tisíc lidí z různých částí světa. Zdá se, že doba soupeření je konečně u konce a budoucnost se otevírá vzájemné spolupráci. Vypovídají o tom také jména první a druhé části komplexu ISS, které se spojily v r. 1998 na oběžné dráze – Zarja (Úsvit) a Unity (Jednota). Takovýto rozsáhlý a náročný projekt by žádná země sama nezvládla. Nejde jen o peníze, i když ty také hrají svou roli. Je to otázka zkušeností, touhy po poznání, snahy o překonání všech hranic a omeze-
ní. Jak řekl velitel 1. dlouhodobé posádky na ISS Bill Shepard: „Vždy jsme byli zvyklí nahlížet na Zemi jako na mapu, kde jsou státy odděleny hranicemi. Ty se však při pohledu z vesmíru vytrácejí. Vidíte Zemi bez hranic a cítíte jednotu se všemi lidmi.“ V současné době se na projektu ISS podílí 16 zemí: USA, Rusko, Kanada, Japonsko, Brazílie a v rámci ESAP1 Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Hlavní zodpovědnost za vedení projektu a koordinaci vzájemné spolupráce má USA. Společné cíle všech zúčastněných zemí jsou skutečně úctyhodné ...
Citace: část smlouvy mezi partnery ISS Ve vzájemné spolupráci při budování a provozování ISS jako světového výzkumného střediska v jedinečném prostředí vesmíru zúčastněné národy usilují o: • nalezení řešení naléhavých problémů v oblasti medicíny, ekologie a dalších oblastí vědy. • položení základu pro rozvoj vesmírného obchodu a podnikání. • vytvoření většího zájmu o vesmír v oblastech výchovy a vzdělání rozvinutím touhy po poznání, dobrodružství a objevování, které ISS symbolizuje. • Pomoc při rozvoji světového míru prostřednictvím hluboké a dlouhodobé mezinárodní spolupráce ve vesmíru.
Jak to začalo Projekt velké kosmické stanice na oběžné dráze se objevuje v plánech americké kosmonautiky už téměř 30 let. Její stavba byla také jedním z podnětů pro vývoj raketoplánu počátkem 70. let. Raketoplán měl být hlavním dopravním prostředkem pro kyvadlové spo—3 —
jení mezi Zemí a stanicí. V roce 1984 prezident R. Reagan vyhlásil vytvoření stálé kosmické stanice Freedom (Svoboda) jako nový americký program, který se měl stát protiváhou sovětského pronikání do vesmíru. Stanice měla být východiskem pro pilotované lety k Měsíci a později také k Marsu. Dále se měla používat pro dlouhodobé sledování Země, pro výrobu různých materiálů v podmínkách mikrogravitace a pro sledování dlouhodobého vlivu pobytu ve vesmíru na lidský organismus. To vše se mělo pořídit za 8 miliard dolarů. Již brzy se ukázalo, že skutečné náklady budou mnohem vyšší a tak začalo přehodnocování celého projektu, které trvalo nejprve měsíce a pak i roky. V dalším kroku se NASA rozhodla nabídnout spolupráci na budování a provozu stanice ESA, Japonsku a Kanadě. R. 1986 došlo k havárii raketoplánu Challenger a následně k dalším úpravám projektu. Spory o způsob využití a financování stanice se táhly několik dalších let. Mezitím se radikálně změnilo politické klima ve světě a kosmické lety přestaly být konkurenčním bojem. Od podzimu 1993 se Rusko stalo rovnoprávným účastníkem projektu, který dostal název ISS – Mezinárodní kosmická stanice. Hlavním přínosem Ruska jako nového partnera nebyly finance, ale především letité zkušenosti sovětských a ruských kosmonautů získané při dlouhodobých pobytech na stanicích Saljut a Mir. Američané dokonce souhlasili s tím, že ISS bude obíhat po dráze s vyšším sklonem k rovníku, než se původně plánovalo – 51,6; aby byla snadno dosažitelná pro Rusy. Pro Američany to znamenalo hned dvě nevýhody. Na dráhu s větším sklonem se dá při daném výkonu rakety vynést menší zátěž a zároveň se snížil počet startovacích oken z floridského kosmodromu na Cape Canaveral. 1. fáze: Raketoplán – Mir První fáze výstavby ISS začala v roce 1994. Jejím cílem byla vzájemná výměna zkušeností. Od března 1995 do června 1998 se na Miru vystřídalo 6 amerických astronautů a 1 astronautka. 9 ruských kosmonautů si na oplátku vyzkoušelo americký raketoplán. Pro Američany byly pobyty na Miru vítaným zdrojem zkušeností s dlouhodobým poby1
Cesta za poznáním tem ve vesmíru. Posádky raketoplánů mohou létat kolem Země jen o něco déle než 2 týdny, zatímco řada ruských kosmonautů strávila na Miru dlouhé měsíce. Rekord drží lékař Valerij Poljakov, který v letech 1994 – 95 kroužil s Mirem kolem Země 15 měsíců! V rámci výměny zkušeností na Miru pobýval také Američan českého původu E. Blaha. 2. fáze: Úsvit – Jednota – Hvězda V roce 1998 začala druhá fáze projektu ISS – vlastní montáž. Začátkem prosince 1998 se na oběžné dráze spojily první dva elementy stanice – ruský modul Zarja a americký modul Unity. O dva roky později se k nim připojil ještě ruský servisní modul Zvezda. Původně měl odstartovat již v dubnu 1998, ale z finančních důvodů se jeho výroba výrazně opozdila. Modul Zvezda je pro ISS velice důležitý. Obsahuje možnosti komunikace, navigace, manévrování a systémy udržující podmínky pro život lidí na palubě. V obytné části Zvezdy se nacházejí ložnice kosmonautů. V každé z nich je speciální lůžko se spacím pytlem upraveným pro stav beztíže, skříňka s osobními věcmi a samozřejmě také okno s výhledem do vesmíru. Kromě ložnic najdeme v obytné části také kuchyňku s mrazákem a lednicí a malou jídelnu.
Díky připojení Zvezdy mohlo začít osídlení vesmírné stanice dlouhodobou posádkou. První dorazila na stanici 2. 11. 2000 a její pobyt trval 4 měsíce. Tvořily ji tři členové – Američan W. Shepherd (velitel) a Rusové S. Krikaljov a J. Gidzenko. Náplní práce Expedice 1 bylo zkontrolovat a uvést do chodu jednotlivá zařízení a připravit tak podmínky pro další posádky. Nejdůležitějším úkolem bylo připojení velkého amerického modulu US Laboratory (přejmenovaného na Destiny), který se nyní využívá pro vědecké experimenty v podmínkách mikrogravitace. Zahájením provozu v Destiny skončila 2. fáze budování Mezinárodní vesmírné stanice. 3. fáze: Stavebnice postavená z lega V roce 2 001 začala 3. fáze výstavby ISS nazvaná Dokončení a provoz. Během této poslední etapy dojde k postupnému připo-
jení ostatních plánovaných částí komplexu. Dopravu jednotlivých dílů a posádky na oběžnou dráhu obstarají rakety Sojuz a Proton (Rusko), Ariane 5 (ESA), H2 (Japonsko) a raketoplány (USA) více než 45 vesmírnými lety. Celá stavba bude sestavena z 16 válcových modulů a dalších více než 100 komponentů. Na tvorbě a dopravě jednotlivých dílů se různou měrou podílejí všechny partnerské země ISS. Při montáži stráví astronauti téměř 1000 hodin ve volném kosmickém prostoru. Konečná hmotnost stanice se odhaduje na 470 tun, což je víc než váží 30 osobních aut. Celkové rozměry komplexu budou přibližně 109 x 88 m. To znamená, že ISS bude rozlehlejší než dům s 5 ložnicemi a delší než fotbalové hřiště. Ruský Mir by se do dokončené Mezinárodní vesmírné stanice vešel přibližně čtyřikrát. Celkové náklady na výstavbu se v současné době odhadují na 60 miliard dolarů. Již od prosince 2000 lze kosmickou stanici pozorovat na noční obloze pouhým okem. V době dokončení bude na noční obloze nejjasnějším tělesem po Měsíci. Kdy to bude, je zatím otázka. Podle původního plánu měla být stanice dokončena r. 2002. Z důvodu opožděného vypuštění Zarji se termín posunul na rok 2005. Nyní je termín dokončení stanoven na r. 2010. Toto rozhodnutí bylo schváleno na posledním setkání vedoucích kosmických agentur partnerských zemí ISS, které se konalo v Nizozemí 23. 7. 2004. Hlavním důvodem dalšího odkladu je havárie raketoplánu Columbie (1. 2. 2003). Pokud nedojde k nepředvídaným potížím, měla by kompletní ISS obíhat kolem Země minimálně 20 let s periodou obletu 92 minut. Její dlouhodobá posádka bude mít 7 členů.
Kdo může bydlet ve vesmíru? Od 2. listopadu 2000 je Mezinárodní vesmírná stanice permanentně osídlená. V současné době pojme 3 členy dlouhodobé posádky a to byl také počet lidí na palubě během prvních šesti expedic. Ke změně došlo až v důsledku havárie raketoplánu Columbia. Kvůli vyšetřování příčiny nehody a různým bezpečnostním úpravám NASA pozastavila starty všech raketoplánů až do roku —4 —
2005. Doprava kosmonautů oběma směry tedy prozatím závisí pouze na ruském Sojuzu, který je třímístný. Proto počínaje sedmou expedicí (start 26.4. 2003) má dlouhodobá posádka na ISS pouze 2 členy. To má samozřejmě vliv jak na provoz stanice, nemohou být například prováděny některé náročné experimenty, tak na termín jejího dokončení.
Čas na ISS je velice vzácný Program obyvatel stanice je opravdu vyčerpávající. Budíček je v 5.00 a kosmonauti se až do večera nezastaví. Každá minuta (s trochou nadsázky) jejich pobytu je přesně naplánovaná. Pokud zaspí, nemohou snídat apod. Kromě první dlouhodobé posádky, která se věnovala hlavně zprovoznění stanice, velkou část činností kosmonautů zabírá péče o celou řadu vědeckých experimentů. Čas je příliš vzácný, den příliš krátký, práce je hodně a lidí poskrovnu. Je nutná další údržba a výstavba stanice a častá komunikace se Zemí. Svůj prostor má také nějaký ten rozhovor pro televizi, vzdělávací programy pro školy a spousta dalších činností. Každá dlouhodobá posádka stráví na stanici 4 až 6 měsíců během nichž je odkázána jen sama na sebe. Představte si strávit půl roku jen s jedním člověkem v uzavřeném prostoru, odkud nemůžete utéct! Většinu času tráví kosmonauti uvnitř komplexu. Výjimku tvoří pouze poměrně řídké výpravy ve skafandru ven do volného vesmíru. Provádí se při nich bu údržba a výstavba stanice, nebo speciální experimenty.
Vesmírní turisté Vždy, když dochází k výměně expedic, posádka má 10 dní, aby předala chod stanice spolu s vědeckými pokusy do rukou nových příchozích. Během těchto 10 dnů přebývá na ISS další člen, který přilétá s novou výpravou a vrací se s tou předcházející. Většinou to bývá odborník, který přilétá kvůli výzkumům, ale může to být také vesmírný turista.
2
Cesta za poznáním Prvním člověkem, který si svou cestu na ISS zaplatil, byl americký byznysmen Dennis Tito (duben 2001). Jak se zmínil novinářům, byl to jeho životní sen. Před tím, než zbohatl, pracoval 5 let pro NASA jako vesmírný vědecký pracovník. Potom se rozhodl odejít a otevřít si vlastní firmu. Na to, aby se mohl vypravit do vesmíru, potřeboval několik „maličkostí“ – úspěšně projít zdravotní prohlídkou a půlročním speciálním výcvikem, podepsat převzetí zodpovědnosti za případné škody vzniklé jeho přítomností na palubě a prohlášení, že jede na vlastní nebezpečí, perfektní zvládnutí ruštiny a … víc než 22 miliónů dolarů. :) Zatím posledním vesmírným turistou se měl stát ruský milionář Sergej Polonsky. Podle původního plánu měl odletět s 10. výpravou, jejíž předpokládaný start byl stanoven na 9. listopadu 2004, ale kvůli poruše rakety se její odlet.má přibližně o 10 dní opozdit. Jeho let byl však na konci srpna letošního roku definitivně zrušen. Důvod není stoprocentně jistý, ale pravděpodobně se jedná o vzájemné finanční neshody mezi milionářem a Ruskou kosmickou agenturou.
Vyplatí se ISS? Jak už bylo zmíněno, předpokládané náklady na vybudování ISS jsou 60 miliard dolarů. Tato vskutku astronomická částka je důvodem minulých, přítomných a možná i budoucích diskusí odborníků, zda se tento projekt vyplatí. Jaký je tedy přínos ISS? Prozatímní pokusy NASA o probuzení zájmu obchodních společností jsou zatím prakticky neúčinné. Mohou za to nesmírné náklady na vynesení čehokoli na oběžnou dráhu, které činí 30 až 40 tisíc dolarů za kilogram. Velký přínos pro různé oblasti vědy je však nepopiratelný. Projekt vesmírné stanice nepochybně přispěje k rozvoji různých vědních disciplín. Výzkum na ISS využívá především prostředí mikrogravitaceP3. V něm se mohou například pěstovat čistší proteinové krystaly. Jejich analýza umožní lépe pochopit povahu proteinů, enzymů a virů. Dalším krokem pak může být vývoj nových léků a lepší pochopení základních stavebních prvků života. Studium mikroorganismů je důležité pro budoucí dlouhodobé lety vesmírem, protože by mohly likvidovat odpad nebo recyklovat vzduch a vodu. K tomu slouží experimenty MESSAGE a WINOGRAD, které studují vliv kosmického prostředí na bakterie. Zájem o prostředí mikrogravitace mají i technické obory jako teorie hoření, chování kapalin a materiálové vědy. Vědci mohou zkoumat vlastnosti materiálů, které se v běžném prostředí kvůli gravitaci neprojeví. Také pro-
ces hoření je v beztížném stavu, kde nedochází ke konvekciP4, zcela jiný než na Zemi. Probíhá zde jinak tavení kovů, takže se dají vytvářet neobvyklé slitiny a nové materiály se zajímavými vlastnostmi. ISS by měla přinést podrobné informace o dlouhodobém i krátkodobém vlivu kosmického prostředí na lidský organismus. Proto jsou cenným zdrojem dat také samotní kosmonauti. Bez výsledků tohoto typu se nedá uvažovat o skutečném pronikání člověka do vesmíru. Pokus CARDEOCOG studuje následky stavu beztíže na kardiovaskulární a dechový systém a zároveň na stresové a poznávací schopnosti kosmonauta. Po návratu na Zemi jeho mozek trpí nedostatkem krve, dokud se tělo znovu nepřizpůsobí zemské přitažlivosti. Pokus NEUROCOG měří přesnost procesu vnímání mozku a testuje vliv přitažlivosti na prostorovou pamě a prostorové vnímání. Obecnější prospěch pro lidstvo může přinést projekt AGEING, který má napomoci porozumění základních principů stárnutí. Zaměřuje se na studium zvýšené aktivity octomilek během stavu beztíže. Nepřetržité monitorování složek ovzduší jako je CO2 probíhá především v odděleních ISS pro spánek. Je známo, že posádka má po probuzení bolesti hlavy. Ty by mohly mít příčinu právě v akumulování CO 2 během spánku. Až bude na stanici dopravena centrifuga, budou mít vědci poprvé možnost studovat také vliv měnící se gravitace. Na stanici se provádějí také astronomická a geofyzikální pozorování. Zejména sledování Slunce. Vědci doufají, že by to mohlo přispět k řešení otázky globálního oteplování planety.
—5 —
A jsou názory na ISS jakékoli, a se obrovská finanční investice vyplatí či ne, jedno je jisté. Je to naše vstupní brána za hlubším poznáním vesmíru a také novou úrovní mezinárodní spolupráce. Je to další velký krok pro lidstvo.
Chcete navštívit ISS? V současné době máte hned 2 možnosti. Stát se dalším vesmírným turistou, na to však potřebujete kromě perfektní znalosti ruštiny a angličtiny také 22 milionů dolarů:( Nebo…jděte do kina. V Praze v kině Oskar IMAX už několik měsíců běží trojrozměrný snímek – Vesmírná stanice – natočený přímo ve vesmíru. Díky dokonalému 3D efektu si budete moci na vlastní oči prohlédnou stanici zevnitř i zvenčí. Podívat se na ruský i americký kosmodrom. Zažít, jak to vypadá uvnitř rakety při startu nebo jaké to je pohybovat se uvnitř ISS. Seznámíte se s kosmonauty 1. a 2. expedice. Podíváte se kde spí, co jí a dozvíte se spoustu dalších věcí. Film trvá 45 min a cena pro studenty je něco málo přes 100 Kč. Z vlastní zkušenosti mohu říct (respektive napsat), že je to skutečně úžasný zážitek. Více informací najdete na www.oskarimax.cz. PS: O ISS neboli Mezinárodní vesmírné stanici by se dalo říct nebo napsat ještě spousta dalších věcí. Možná se k tomuto tématu ještě vrátím. Doufám, že jsem alespoň trochu podráždila váš intelekt a vaše emoce. Člověk může dosáhnout neuvěřitelných věcí pokud se nebojí snít a zároveň jít za naplněním svého snu. P1: European Space Agency = Evropská vesmírná agentura P2: Stav beztíže na dráze kolem Země není dokonalý, protože na těleso působí rušivé síly – odpor atmosféry, vlastní pohyby stanice,atd. Spíše než o beztíži mluvíme o mikrogravitaci, jejíž zrychlení může dosahovat od setiny do miliontiny zemského gravitačního zrychlení. P3: vyrovnávání různých hodnot fyzikální veličiny (např. tepla) uvnitř látky prouděním foto 1: členové první dlouhodobé posádky na ISS foto 2: první vesmírný turista Dennis Tito
Petra
Studentská Vařečka
STUDENTSKÁ VAŘEČKA …aneb vaříme na koleji snadno a rychle
Vítejte v dalším pokračování Studentské vařečky. Je podzim, prázdniny skončily a my se musíme vyrovnat hned s několika ne úplně příjemnými fakty: 1) Mění se počasí a začíná být nechutná zima. Naše tělo strádá a tudíž zoufale vyžaduje přínos vitaminů a minerálů. 2) Začala škola a my jsme nuceni opustit teplou náruč domova a péči našich milujících rodičů. :( Co se týče stravování, jsme te odkázáni bu sami na sebe (au, au), nebo na menzu. 3) Čas najednou utíká mnohem rychleji, než bychom si přáli. Mám na mysli ten čas, kdy zrovna nesedíme na přednášce nebo na cvičení ve škole. 4) Naše penízky se někam vytrácejí přímo závratnou rychlostí, jakoby je pohlcovala černá díra.(Mám na mysli astronomický termín!) 5) Spousta dalších věcí. Ptáte se, co s tím? Nebojte. Je tady vaše Studentská vařečka a přináší vám cenné rady jak si připravit snadno, rychle, zdravě a levně dobrou baštu. Tak jen do toho a doufám, že vám bude chutnat.
Kuřecí krky dáme do hrnce s vodou, osolíme a vaříme asi 20 minut. Přidáme mraženou zeleninu a vaříme dalších 5 až 10 min. Nakonec přidáme na malé kousky nakrájenou cibuli a česnek a opět povaříme. Pokud chcete, aby si česnek uchoval co nejvíce vitamínů nesmí přejít varem.
Okurkový salát překvapivé chuti 1 nebo 2 salátové okurky, 1/2 litru podmáslí, pepř, sůl, sušený nebo čerstvý kopr Okurku(y) nastrouháme, lehce osolíme a 10 min necháme odstát, aby pustily vodu. Tu pak opatrně slijeme a přidáme pepř a kopr. Toho může být víc, dodá okurkám zajímavou chu. Nakonec přidáme podmáslí a zamícháme. Salát je dobré nechat chvíli „odpočívat“ v chladničce, aby se chuti řádně promísily.
Ovocný salát, co mi chutná jablka, švestky, hrušky, banán nebo jiné ovoce, 1 velký ovocný jogurt
Lečo ňam ňam s cuketou 1 velká cibule, 1 středně velká cuketa(patison), 4 papriky, 2 rajčata, 1 nebo 2 vejce, 3 stroužky česneku, sůl, pepř(staročeské koření), 2 párky nebo špekáčky Příloha: chléb nebo brambory Na rozpáleném oleji osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli dozlatova. Přidáme na malé kousky nakrájenou cuketu, papriku a uzeninu. Osolíme a okořeníme. Podlijeme trochou vody a za stálého míchání dusíme pod pokličkou dokud paprika nezměkne (cca. 20 min). Přidáme rajčata, po chvíli vajíčko a mícháme. Česnek přidáme opět nakonec.
Polívčička jako od maminky
Ovoce nakrájíme na drobné kousky, zalijeme jogurtem, zamícháme a necháme v chladničce, nejlépe několik hodin. Pro zlepšení chuti můžeme přidat skořici, hrozinky, mandle nebo oříšky.
Drobné doporučení Na závěr ještě praktická rada, jak krájet cibuli, aniž byste si vyplakali oči. Buňky cibule obsahují dráždivé látky na bázi síry. Pomůže, když cibuli hned po oloupání opláchneme pod proudem vody. Pomůže také zapálená svíčka nebo hodně vypláznout jazyk. Nejedná se o legraci. Jazyk pohltí sirné výpary dřív, než se dostanou k očím. Petra
1 balení chlazených kuřecích krků, 1 mražená zelenina, 1 větší cibule, 4 stroužky česneku, 1,5 l vody, sůl
—6 —
Pro chytré hlavinky
ROZCVIČKA PRO VAŠE MOZKOVÉ ZÁVITY: Milí studentíci! Odpočinutí po prázdninách? Nebojte, tentokrát je to jednoduché. Jen tak na rozcvičení. Tak s chutí do toho!
1. Které číslo chybí?
2. Kterými čísly nahradíte otazníky?
3. Který z Maranů nepatří do této skupiny?
4. Které písmeno chybí?
Všechna 4 správná řešení zasílejte na adresu
[email protected] nebo je můžete vepsat do dotazníku. Slosování správných odpovědí proběhne 30. 10. 2004
Správná řešení opět naleznete v příštím čísle. Správná řešení z minulého čísla: 1) J
2) 2
3) 7
Výhercem se stal Petr Prášil. BLAHOPŘEJEME! Výhrou je lístek do kina Cinestar na film dle vlastního výběru. Prosíme výherce aby nás kontaktoval na naší emailové adrese nebo na tel. číslo 777 591 955. —7 —
4) 6
Stolní hra
Jihočeská Univerzita Je začátek školního roku a váš kreditní účet zeje prázdnotou...tedy mám na mysli školní kreditní účet, na který se pomyslně zapisují kredity za úspěšně absolvované předměty. Abyste váš účet do konce roku dostatečně zaplnili a mohli pokračovat do dalšího ročníku či školu dokončit, budete se celý rok více nebo méně horlivě honit po cvičeních, exkurzích, knihovnách, internetu, známých, učitelích, studijních odděleních a přednáškách. Během školního roku vám často bude škola ukazovat směr, kudy máte jít, občas zabloudíte či vás někdo nebo něco zdrží a zkomplikuje vaše snažení, ale jistě vám v nouzi pomohou vaši přátelé nebo šastná náhoda. A o tom všem je hra Jihočeská Univerzita aneb lovci kreditů, kterou jsme pro vás vlastnoručně připravili. Vydáte se při ní na dobrodružnou cestu, na které vás čekají netušená příjemná překvapení, výzvy i nebezpečí. Vyzkoušíte si při ní školní rok „nanečisto“, ale i se příjemně s kamarády pobavíte a vyzkoušíte váš úsudek a štěstí. Přejeme vám dobrý lov! Pravidla hry jsme pro vás připravili co nejsrozumitelněji. Jsme si ale vědomi toho, že se to nemuselo podařit na 100%, a proto pokud něčemu neporozumíte, nespílejte nám, prosím, ale zeptejte se nás na adrese:
[email protected]. Na stejnou adresu můžete zasílat i případná slova chvály :))
1
—8 —
1–2
C O BUDETE KE HŘE POTŘEBOVAT ? Papír, tužku, hrací kostku, různobarevné figurky podle počtu hráčů a vystřihané hrací kartičky. CÍL HRY Je jednoduchý. Vaším cílem je získat jako první 50 kreditů. PŘÍPRAVA HRY Rozložte kartičky jako pexeso obrázky dolů do čtverce 9x9 kartiček. Jedna vám bude v rohu chybět. Určete si jednoho zapisovatele. Každý postavte svojí figurku před libovolnou obvodovou kartičku. Figurka tedy před začátkem hry zatím nestojí na žádné kartičce. Od prvního tahu budou figurky postupovat po jednotlivých kartičkách jako po hracích polích. POSTUP PŘI HŘE Hráči vždy postupují se svojí figurkou o jedno pole ve vodorovném nebo svislém směru, ne ve směru šikmém, pokud ovšem nápisy na kartičkách nestanoví jinak. Pokud figurka postoupí na kartičku otočenou nápisem dolů, potom vlastník figurky otočí kartičku obrázkem nahoru a řídí se pokyny na kartičce. Kartička už zůstává až do konce hry ležet na svém místě obrázkem nahoru, pokud se nejedná o kartičky, které si vezmete k sobě, ale o tom se dočtete za chvíli. Pokud není v pravidlech uvedeno jinak, kartičky otočené obrázkem vzhůru neztrácejí svůj význam. Na jedné kartičce nesmí nikdy stát dva hráči najednou. Pokud se jeden hráč například ocitne během hry mimo hrací pole (to se může stát díky kartičce „STUDIJNí ODDĚLENÍ“) a jediná kartička, na kterou může z této pozice postoupit je obsazena jiným hráčem, musí hráč za okrajem pole počkat, dokud se kartička na kraji hracího pole neuvolní. KARTIČKY S KREDITY (23) Kredity získáváš na kartičkách s názvy studijních předmětů. Na každé kartičce s předměty je napsáno, kolik kreditů za daný předmět získáš a po kolika hodech. Postup získání kreditů je jednoduchý. Když vstoupíš na kartičku s názvem předmětu a jedná se o předmět, který jsi doposud úspěšně neabsolvoval, házíš kostkou tolikrát, kolik je na kartičce uveden počet hodů. Zkoušku (kredity) získáváš, jestliže ve všech hodech hodíš 1 – 4. Pokud hodíš alespoň jednou 5 nebo 6, zkoušku jsi neudělal a musíš ji dělat znova. Mezitím ovšem musíš v příštím kole kartičku opustit a později se na ni můžeš kdykoli vrátit, abys zkoušku zkusil znovu. Zkouškou můžeš projít kolikrát chceš, dokud ji neuděláš. Zapisovatel zapisuje každému hráči kredity, ale taky jakou zkoušku kdo už udělal, protože stejnou zkoušku nikdo nesmí udělat víckrát. Pro zapisování doporučuji psát si pod sebe předměty absolvované alespoň jedním hráčem a dopisovat do stej-
Stolní hra
aneb lovci kreditů ného řádku kredity všem hráčům, pokud udělají stejnou zkoušku, jako do tabulky. Na kartičku s předmětem, který už máš za sebou, můžeš vstoupit, ale platí pro tebe jako kartička, na které se nic neděje. JEZDECTVÍ (1) Je speciální předmět a taky se jako předmět zapisuje, takže ho každý může úspěšně absolvovat jen 1x. Kdo vstoupí na kartičku jezdectví, hází 1x kostkou a získává tolik kreditů, kolik mu padlo bodů. Tuto zkoušku proto nemůžeš neudělat. ŠIPKY (14) Pokud vstoupíš na kartičku s šipkou, ihned postupuješ po směru šipky o počet polí, který je uveden na kartičce. Na některých kartičkách máš na výběr více směrů i počtů polí. Pokud šipka ukazuje ven z hracího pole a nemáš jinou možnost kam jít, jdeš za okraj pole a odtud příště vycházíš na kartičku před sebou. ŽÁROVKA (2) Žárovka znamená, že ti to pálí. Tuto kartičku si vezmi a dej před sebe. Můžeš ji použít při zkoušce. Sníží ti o jedno počet hodů kostkou, které musíš udělat, abys zkoušku absolvoval. Pokud zkoušku i se žárovkou neuděláš, žárovku si necháváš u sebe a můžeš ji jindy použít znova, dokud s ní nějakou zkoušku neuděláš. Poté jí vrátíš na hrací pole na místo, odkud jsi ji vzal. PŘÍBOR (3) Neztrácíš čas vařením a dobře jsi se najedl v menze, hraješ ihned ještě dvakrát. Kartička platí pouze pro prvního, kdo na ni vstoupí. TABULE (7) Sedíš na přednášce. Nic se neděje. SKLENICE SODY (3) Vysedáváš v hospodě u sodovky. Jedno kolo nehraješ. DVĚ SKLENICE SODY (3) Šel jsi na dvě sody. Dvě kola nehraješ. DÁREK (2) Získáváš tři kredity navíc, ihned se ti zapisují, ale 1x nehraješ. Kartička platí pouze pro prvního, kdo na ni vstoupí. DORT (1) Uvízl jsi v cukrárně. Tři kola nehraješ. STUDIJNÍ ODDĚLENÍ (3) Tato kartička tě pošle za okraj hracího pole ve směru, ve kterém jsi na ni vstoupil. HLAVA SE SVATOZÁŘÍ (2) Jsi dobrý člověk, pomáháš druhým a máš hodně přátel. To ti usnadňuje postup. Můžeš se ihned přemístit na libovolné pole. Ú SMĚV Usmívat se je důležité! Tři kola se nepřetržitě usmívej, jinak přijdeš o 5 kreditů. NOTA 3 kola nepřetržitě zpívej, jinak přijdeš o 5 kreditů. KLIKA Udělej ihned 10 kliků, jinak přicházíš o 5 kreditů. NÁPIS DÍKY Všem spoluhráčům vřele potřes rukou a poděkuj jim, že jsou tvoji spoluhráči, jinak přicházíš o 5 kreditů. DVOUSTOVKA (2) Chodíš víc na brigádu než do školy. Při zkoušce se ti to vymstí. Kartička má přesně opačný význam než kartička se žárovkou. Vezmi si ji k sobě a použij ji při zkoušce (musíš na to upozornit ještě než začneš házet), kdy ti o jedno zvyšuje počet hodů, které musíš udělat, abys zkoušku prošel. Kartičky s dvoustovkou se zbavíš až tehdy, když s jejím použitím uděláš zkoušku. Pak ji položíš zpět kamkoli na prázdné místo na hracím poli. Kartičky s dvoustovkou, které máš u sebe, platí prozatím, dokud se jich nezbavíš, jako – 5 kreditů. TEPLOMĚR (2) Onemocněl jsi a stojíš 5 kol. Ale v každém kole 1x házíš a pokud hodíš 6, ihned hraješ. KRÁLOVSKÁ KORUNA (2) Byl zvolen nový rektor. Ihned otoč všechny jednosměrné a dvousměrné šipky o 90° po směru hodinových ručiček. ŠVESTIČKY Z NAŠÍ ZAHRÁDKY (2) Nabízíš úplatky. Může ti to pomoci, ale i se ti to vymstít. Házej ihned kostkou. Pokud hodíš 1 – 3, získáváš 3 kredity, pokud hodíš 4 – 6, 3 kredity ztrácíš. VYKŘIČNÍK (1) Průšvih, zapomněl jsi odevzdat včas index! Házej ihned kostkou. Pokud hodíš 1 – 5, vše se ještě dalo v pohodě vyřešit. Pokud hodíš 6, jsi ztracen, okamžitě ztrácíš všechny své kredity. Všechny zkoušky můžeš dělat znova. KOSTKA (3) Ztrácíš tolik kreditů, kolik hodíš kostkou. Pavla
1
1
Jezdectví
1
1–3
Botanika
Hebrejština
Angličtina
5 kreditů 3 hody
4 kredity 3 hody
3 kredity 2 hody
Ekonomie
Pícninářství
Pedagogika
Psychologie
Geodézie
5 kreditů 3 hody
4 kredity 3 hody
4 kredity 3 hody
4 kredity 2 hody
5 kreditů 2 hody
Genetika
Latina
Plavání
Optika
Sociologie
6 kreditů 3 hody
5 kreditů 3 hody
2 kredity 1 hod
3 kredity 3 hody
3 kredity 2 hody
Rehabilitace
Ekologie
Didaktika
Astronomie
Ovocnářství
3 kredity 2 hody
4 kredity 2 hody
5 kreditů 2 hody
5 kreditů 2 hody
5 kreditů 3 hody
Malba
Filozofie
Anatomie
Dendrologie
Španělština
5 kreditů 3 hody
4 kredity 1 hod
6 kreditů 3 hody
4 kredity 2 hody
4 kredity 2 hody
—9 —
Dveře do nitra
Otevírání dveří do nitra Dobro a zlo Jednou se potkalo na pláži Dobro se Zlem. „Pojme se vykoupat v moři,“ řekla si obě. A tak se obě svlékla a cachtala se v moři. Za malou chvíli se Zlo vrátilo na břeh, obléklo si šaty Dobra a vyrazilo do ulic. Také Dobro vyšlo z vody, ale nenašlo své oblečení. Strašně se stydělo, že je nahé, a tak se obléklo do šatů Zla. A také Dobro vyrazilo do ulic. K.Gibran
Černá a bílá Občas se v noci vzbudím, občas vstávám a sama sebe hýčkám v naději, že jednou rozpoznám ten fakt, jak pravdu a lež rozeznat. Pravda je sladké dobro a dobro trochu sladká lež, kdy věříš, že vše dokážeš, a spasíš celý svět. Zlo, to je bílá dáma oděná do černa, co spánek dobra hlídá, když dobro spí, tak zpívá si písničku přitaženou za vlasy. Občas se písně obou propletou, tak jako život který cesty roztodivně klikatí, pak nelze jednoznačně říct, zda v životě člověk se přece jenom neztratí. A ještě dnes se muži a ženy skrývají za maskami. A tak se nauč dobře rozeznávat. Nestačí vidět krásnou tvář a pěkné šaty a soudit podle toho. Důležité je rozeznávat dobro podle pohledu, oblečení může velmi dokonale mýlit.
Zda černá je skutečně barva zla, a bíle andělé jsou odění? Kdo od sebe dobro a zlo rozezná? Evča
Příběhy pro potěchu duše, Bruno Ferrero —10 —
Cestování
HRAD DÍVČÍ KÁMEN Každý Jihočech ho zná a i ten nejslepější vodák, který sjížděl Vltavu si ho musel všimnout. V romantické lesnaté končině nad soutokem Vltavy a Křemžského potoka se zdvihají zříceniny Dívčího kamene. Už sama divoká příroda se postarala o přirozenou ochranu hradu. Ostroh, na němž se rozkládá, spadá ze severu rozervanou skalní stěnu k vltavskému toku, na ostatních stranách – západní, jižní a východní – je dokola obtékán Křemžským potokem, jen na severovýchodě je spojen s krajem při levém břehu Vltavy. Středověkému hradu předcházelo několik fází prehistorického osídlení. Při průzkumu ostrožny byly učiněny nálezy předmětů z mladší doby kamenné a z doby bronzové. Usadili se zde Keltové a Slované. Jedinečná pevnostní poloha vzbudila v polovině 14. století zájem synů Petra I. z Rožmberka – Jošta, Oldřicha a Jana, kteří se rozhodli zřídit zde nový hrad. Svolení k jeho stavbě dal císař Karel IV. v roce 1349. Hrad stál nepochybně již roku 1383. Od roku 1457 zde žil až do své smrti Oldřich z Rožmberka. Od počátku 16.století hrad pozvolna chátral a v roce 1541 je již připomínán jen jako „zbořený zámek‘‘. Hrad je rozložen do tří pater, najdete tu i tři brány, ale ty si každý návštěvník může porovnat až na místě, kde najde velkou informační tabuli s podrobným plánkem a historií hradu. Impozantní ruina Dívčího kamene patří k předním projevům české hradní architektury doby lucemburské. Proti zřícenině, nedaleko obce Třísov, je rozsáhlé hradiště – bývalé keltské oppidum, které svědčí o osídlení této končiny v prehistorickém období. Již několik let zde probíhá archeologický výzkum. Nejlepší procházku navrhuji udělat z obce Třísov, kam se bez problémů každý dostane vlakem (z Českých Budějovic směr Kájov, zastávka Třísov. Z Č. B. vyjíždí vlak 7:40, 10:35, cesta trvá 40 min.
U zastávky se napojíte na červenou turistickou cestu. Hned za kapličkou už se rozkládá zmíněné keltské oppidum a je zde i zvláštní naučná stezka s informačními tabulemi. Po trochu strmější cestě dolů (po červené), přejdete potok a před vámi se už tyčí Dívčí kámen. Až si do sytosti vychutnáte krásy tohoto hradu a okolní přírody, můžete se vrátit zpět na vlak do Třísova (odjezdy do Č. B. 15:34, 18:02) nebo se můžete vydat dále po červené po proudu Vltavy až do Boršova, kde sednete na autobus MHD č. 7 nebo vlak a dojedete zpět do Budějic. I když tato cesta je dlouhá 10 km je velice příjemná a i pomalému turistovi nezabere více než čtyři hodiny. Hned na začátku ještě pod hradem narazíte na další naučnou stezku s faunou a florou zdejší přírody. A těsně před Boršovem na druhé straně řeky se tyčí zřícenina Kotek, kam se můžete vypravit zase příště. Nikola
Výzva pro vás podnikavé! Pokud vás naše nabídka inspirovala, vydejte se na tento výlet s námi. Pojede se v sobotu 23. října a sraz bude v 10.15 na vlakovém nádraží u pokladen. Dejte nám prosím před tím vědět na naší adrese:
[email protected]
—11 —
zápisky z cest
Život za velikou louží — První dny v práci —
Hotel, kde jsme bydleli.
V minulém čísle časopisu jsem začala své vyprávění o zážitcích a zkušenostech z Ameriky v rámci studentského programu Work and Travel. Psala jsem o tom, jak vznikla naše výprava čítající 3 členy. O všech formalitách, které bylo třeba předem vyřídit a o různých úskalích, jež nás potkala během cesty na místo určení. Také o pomoci nových přátel se kterými jsme se seznámili v Čechách ještě před odjezdem. ○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
○
Hned první ráno v „městě zaslíbeném“ v Rocklandu nás vzbudil telefon z recepce kvůli schůzce s manažerem hotelu. Takže žádné rozvalování v posteli, hned do práce! Vždy bez práce nejsou koláče (nebo hamburgery?) ani v Americe. Rychle jsme vyskočili z postelí a pár minut před devátou už netrpělivě stepovali před recepcí. Během chvilky přišel milý usměvavý muž
střední postavy a představil se jako Steaven. Podepsal s námi smlouvu a sdělil různé podrobnosti. Mezi ně patřilo i to, že se musíme rozdělit. Jeden z nás měl pracovat v hotelu, kde jsme bydleli, druzí dva v jiném, vzdáleném asi 10 min chůze. O tom, kdo kam půjde rozhodly naše jazykové schopnosti. Připadlo to na mě a Béu. Steaven se zeptal, zda chceme hned začít s prací a my kývli. Každý dostal dvě pracovní trička, následovalo stěhování do jiného, již připraveného pokoje a v 11.00 znovu sraz před recepcí. Honzu poslali za mužem zodpovědným za úklid a nás Steaven dovezl do druhého hotelu. Nebylo mi jasné, proč jedeme autem. Myslím, že nástup do vozu a výstup nám trval déle, než cesta pěšky, ale to víte – Američané. Bez auta ani ránu. Vzpomněla jsem si na kamarádku z Itálie, která mi jednou líčila, že kdyby se dalo jet autem na záchod, Italové by jistě nezaváhali. Myslím, že s Američany mají něco společného. :) Na novém místě čekal další manažer, tentokrát Charlie a ten Veřejná knihovna. nás předal do laskavých rukou právě přicházející housekeeper (hospodyně). Sledujete ten systém? Vše fungovalo jako dokonale promazaná kolečka v orloji. Žádný zmatek, každý zná své místo i zodpovědnost. Naší nové průvodkyni, poněkud postarší dámě, vůbec nebylo rozumět. Zdálo se, že řeč, kterou k nám promlouvá, má do angličtiny, respektive čengličtiny, dost daleko. Nicméně naštěstí nám vše nejen vysvětlila, ale také ukázala. Předvedla nám jak se správně stelou postele a co všechno je třeba udělat a uklidit. A pak to začalo. Chodili jsme od pokoje k pokoji, převlékali a stlali postele, utírali prach, myli sprchový kout, toaletu, umyvadlo a vůbec celou koupelnu, doplňovali kelímky, mýdla, šampony, toaletní papíry a papírové kapesníky, měnili ručníky a samozřejmě luxovali. Na stolky jsme poklá-
—12 —
dali prospekty, obálky a dopisní papíry s logem hotelu. Další obálku s přáním hezkého dne si naše průvodkyně nastražila na televizi. Ta byla připravená na „tips“ (spropitné). Každá pokojská měla přidělen určitý počet místností. My jsme pomáhali, kde bylo třeba, dokud vše nezářilo čistotou. Po pokojích přišla na řadu kancelář, vstupní hala a okolí hotelu. V 15.30 opět zavolal manažer a dal nám vyplnit kartu určenou na vypisování časů příchodu a odchodu do práce. To mě šokovalo. Cože? Žádná kontrola? To si vážně budeme vyplňovat všechno sami? Neuvěřitelné! Po práci jsme se všichni sešli v novém domově. Plánovalo se, co se zbytkem dne. Vzhledem k pokročilému odpoledni nám poněkud vyhládlo. Bylo rozhodnuto. Musíme najít obchod, nejlépe supermarket s nízkými cenami. Naštěstí lidé kolem přímo přetékali laskavostí a na recepci nám ochotně vysvětlili kudy k nejbližšímu obchodu. Cesta trvala pěšky něco přes hodinu. Značně vyhládlí a utrmácení jsme dorazili zpátky do hotelu a po jídle hned do postýlky. Časový posun si stále vybíral svou daň a navíc druhý den nás čekalo vstávání na šestou. Takže dobrou noc Ameriko. Sobota i neděle utekla jako voda a v pondělí nás čekal první volný den. Sice zbývalo vyřídit poslední nutnou formalitu, šlo o Social Security Number (Sociální ochranné číslo), které musí mít v USA každý zaměstnanec, ale opět pomohl Steaven. Zavezl nás přímo na místo a ukázal co a jak. Nakonec šlo vše jako po másle. Díky Steavene! A vůbec, díky všem laskavým lidem, kteří se o nás tak hezky starali. Zbytek dne připadl na průzkum nejbližšího okolí. Naši pozornost si získala především veřejná knihovna. Ne, že bychom tolik bažili po četbě, ale měli tam internet a co víc – za rozumnou cenu i na české poměry. Platili
zápisky z cest
Pou do Svaté země aneb zápisky a úvahy nadšené optimistky jsme 5 dolarů, na 3 měsíce, na 1 hodinu denně. Mimochodem půjčení knih bylo zdarma. Některé země zkrátka přikládají vzdělávání velký význam. Třeba do tohoto stavu také jednou dospějeme. :) V následujícím pracovním týdnu jsme měli zahájit naše druhé zaměstnání. Na středu nám Steaven kvůli tomu domluvil schůzku v restauraci, kde pracovali naši přátelé Ondra a Petra. Nicméně, opět, chybička se vloudila. Měli jen jedno volné pracovní místo. Los padl na Béu a my s Honzou jsme vyrazili hledat jinde. Čas běžel a pořád nic. Jednoho dne, těsně před odchodem za dalším pátráním, se do našeho pokoje vřítil Ondra. Oznámil nám, že přijel sice pracovat, ale ne jako otrok. Možná, že někteří lidé ještě žijí daleko v minulosti a nevědí, že otroctví už bylo dávno zrušeno? Ondrův příchod nám velmi prospěl. Již druhý den našeho společného hledání Ondra přinesl typ. Vydali jsme se tam na kolech. Ochotně nám je zadarmo zapůjčili v našem hotelu. Na místě nás sice opět překvapila další překážka, paní zodpovědná za přidělování pracovních míst měla volno, ale taková maličkost nás nemohla odradit. Čekání se vyplatilo. Příště, když jsme dorazili na místo, bylo vše připraveno. Potřebovali přesně tři lidi – kuchaře, číšníka a pomocnou sílu na mytí nádobí. Rozhodnout měla naše šikovnost a znalost angličtiny. Co mě přímo fascinovalo, byla filozofie zaměstnanců hotelu. Každý sice měl svůj úkol a své místo, rozhodující v dané chvíli však bylo to, co potřeboval zákazník. V konečném důsledku si v restauraci všichni pomáhali, aby zákazník byl co nejdříve obsloužen a uspokojen. Protože v té době byla má angličtina nejslabší, „vyhrála“ jsem mytí nádobí. Musím říct, že na začátku jsem si připadala jako ve snu. Ještě nikdy jsem nezapadla do nového kolektivu tak rychle. A to ani neberu v úvahu svojí počáteční neschopnost domluvit se. Takovou týmovou spolupráci jsem ještě nezažila. Musím říct, že práce mě skutečně bavila. Mezi takovými lidmi bych chtěla pracovat, až ukončím školu. Jaké byly zážitky ostatních? Co všechno jsme ještě zažili? O tom zase až příště.
Věříte, vážení a milí, že na Středním východě, přesněji řečeno v Izraeli, může být mír? Že ne? A co si myslíte o lidech, kteří seberou svoje prázdninové úspory a přes všechny protesty rodiny a hrozící kritickou finanční situaci, si sbalí letenku, šátek (pokud se jedná o ženu) a státní vlajku a vyrazí do Izraele zúčastnit se mírové pouti. Co si myslíte? Že takový člověk je blázen a radši by měl sedět doma? Případně vyrazit na luxusní dovolenou, nakoupit si elektroniku, zapsat se na kurzy létání na větroni, věnovat peníze na dětský domov nebo šetřit? Už se vás nebudu vyptávat, ale a si budete myslet cokoli, dobře si to rozmyslete, protože si to budete myslet O MNĚ!!!! „No jo,“ řeknete si, „ale co to asi bylo za mírovou iniciativu, když jsem o ní nečetl(a) v novinách a neslyšela o ní ve zprávách“. Ve zprávách se o takových věcech příliš nemluví. Proč, to přesně nevím, snad proto, že lidská neštěstí a konflikty se lépe prodávají, nebo možná proto, že lidé nevěří v úspěšnost takoSkalní dóm. vých misí a proto se o ně tolik nezajímají. Každopádně je to škoda. Pokud máte po tomto úvodu stále chu pokračovat ve čtení, vězte, že nebudete li-
Alča
Mírové shromáždění u Zdi nářků. —13 —
tovat. Pokud vás toho téma nezaujalo a čtete jen ze setrvačnosti, možná bude lepší využít čas k prospěšnějí činnosti. Vás ostatní chci srdečně a poněkud imaginárně přivítat na sedmé mírové pouti do Izraele, jenž je součástí intenzivní mírové iniciativy, která probíhá na Středním východě již dva roky. Název pouti je „Heart to heart for peace,“ v překladu „Od srdce k srdci pro mír.“ Proč? Představte si, že se spolu rozkmotřili dva sousedi. Řekněme, že jeden druhému na zahradu přes plot bez dovolení vykydal fůru hnoje. Ten druhý zareagoval tak, že sousedovi začal na oplátku rozbíjet okna kameny a házet na zahradu shnilá jablka. Co se dělo dál? Přes manželčiny protesty soused číslo 1 na oplátku ukradl a snědl druhému slepice. A tak to pokračovalo stále dál. Přes veškerý nesouhlas rodiny, místo, aby se sousedi udobřili, nastartovali koloběh dalších a dalších naschválů. Tím mezi nimi začala růst a sílit vzájemná nenávist a křivda. Po nějaké době se rozhodli soudit. Aby si nemohli ubližovat, postavili si mezi svými pozemky vysokou ze...
zápisky z cest Tak nějak vypadá realita v Izraeli. V sou- musí dosáhnout vzájemného odpuštění časné době se na území Izraele nacházejí a porozumění. Právě proto přijeli do Izraele zástupci části palestinského území a takto rozdělen je i samotný Jeruzalém. Na přechodu v historii znepřátelených národů – amez židovského do palestinského území nebo ričtí Indiáni, běloši a černoši z USA; lidé naopak procházíte přísnou osobní kont- z Ruska a východní a západní Evropy, Korolou i kontrolou zavazadel jako na letiš- rejci a Japonci a další – celkem 1100 lidí ze ti. Pokud máte palestinský pas, do izrael- 41 států. Účelem bylo ukázat lidem v Izraeli, že vzájemné křivdy a nedorozumění se ské části vás vůbec nepustí. Náš židovský průvodce řekl, že dějištěm dají řešit jinak než válečným konfliktem. největších problémů je starobylou zdí obe- Pro Izraelce je situace složitá, protože téhnané území starého Jeruzaléma, které má po obvodu 4,5 kilometru. Ale nemyslete si, že všichni obyvatelé Izraele se navzájem nenávidí! Většina lidí by hned byla pro mír, jen kdyby věděli, jak zapeklitou situaci vyřešit. Otázka zní, zda nějaké řešení vůbec existuje. Já jsem přesvědčená, že ano. Jinak bych do Izraele nejezdila. Asi se mnou budete souhlasit, že řešením není pokračující válečný konflikt. Co tedy může pomoci? PředeMost míru na pozadí vším se nabízí úkol dát lidem mož- Někteří členové české delegace Jeruzaléma. nost pochopit, že mír a vzájemné držící romskou a českou vlajku. smíření je nezbytné, jinak se situace nikdy nezmění. Hlavně mladou gene- měř všichni ztratili v neustálých bojích něraci, která v sobě ještě nemá tolik křivdy, koho jim blízkého, proto cítí osobní neje potřebné vést k pochopení této skuteč- návist a propadají beznaději. Když se však nosti. Dříve neřešitelný problém má po- osobně setkají s lidmi, jejichž národy dotom možnost postupně během několika káží řešit své problémy jinak, než otevřegenerací odeznít. Můžete si to přestavit na ným konfliktem, je to pro ně přílivem napříkladu dvou znepřátelených sousedů a děje. Zejména pro mladou generaci, na níž jejich rodin, dětí. Pokud se alespoň někte- se válka zatím tolik nepodepsala. Pokud je ré z dětí obou stran postupně spřátelí a vůle a touha, dá se dosáhnout prakticky budou se snažit o vzájemné porozumění, čehokoli. Tím se otevírá cesta vzájemného porozumění a spolupráce. nakonec přesvědčí i válčící sourozence. Mezi zúčastněnými byli představitelé Ale pojme se vrátit přímo do Izraele na dějiště sedmé mírové pouti. Mírového mnoha náboženství. Z Čech dorazilo do řešení nelze dosáhnout jen na bázi poli- Izraele 23 lidí včetně zástupců Romů. Tétického vyjednávání, ale Židé a Palestinci měř se všemi účastníky jsme bydleli v jed-
nom hotelu a s mnohými z nich jsme se osobně poznali a spřátelili. Jaký byl náš program? Všichni jsme se zúčastnili mezinárodního a mezináboženského mírového pochodu Jeruzalémem. Průvod začal u brány do starého Jeruzaléma (Jafské) a končil u židovské Zdi nářků a v několik desítek metrů vzdálené centrální muslimské mešitě Al Aksá a Skalním dómu, kam normálně nemuslimové nesmí. Při pochodu městem nás často zastavovali místní lidé, zdravili nás, podávali nám ruce a děkovali nám, že jsme přišli. Proč se tak děje jsem pochopila, když mi jeden ze spoluúčastníků vysvětlil, že veškeré aktivity „poutníků míru“ bedlivě sledují místní média a denně o nich informují. V předvečer oslav židovského Nového roku bylo pro obyvatele Izraele uspořádáno mírové shromáždění v kongresovém centru v Jeruzalémě. Přišlo se na něj podívat přes 500 místních lidí. Hlavním bodem programu bylo samozřejmě řešení Židovsko – Palestinské otázky a slavnostní obřad Most míru, při němž se vzájemně objímali a předávali si květiny zástupci znepřátelených stran. Nejen Židů a Palestinců, ale například i Indiánů a bílých Američanů. Mezi vystupujícími lidmi byli i takoví, kteří se, ač příslušníci různých ras a náboženství, během mírových iniciativ stali skutečnými přáteli. Vystoupili zde představitelé muslimů, Židů i Palestinců s vášnivými projevy plnými optimismu a touhy po míru. Stále ještě pochybujete, že to má smysl? Na otázku, jaký je postoj muslimů k terorismu jeden muslimský církevní představitel odpověděl: „Řekněte celému světu, že pokud se teroristé hlásí k islámu a tvrdí, že četli Korán, jsem si jistý, že nečetli stejný Korán jako já!!!“ Mírovému shromáždění předcházely přípravné práce v „terénu“. Ve čtyřčlenných
Památník obětí židovského holocaustu.
Indiánský obřad odpuštění. —14 —
zápisky z cest
Mrtvé moře, pohled z Kumránu.
Kamenitá Izraelská pouš.
mezinárodních skupinkách jsme navštěvovali rodiny v židovské i palestinské části Jeruzaléma a zvali jsme je na setkání. Naštěstí většina Izraelců mluví anglicky, takže dorozumět se nebyl problém. Byli jsme z tohoto úkolu trochu nervózní, ale nakonec nás většina lidí přijala velmi dobře, dokonce nás někteří zvali k sobě domů na kávu. Myslím si, že pro některé Židy bylo zajímavé s námi mluvit a slyšet postoj lidí z nezúčastněné strany. Stejně tak bylo pro nás zajímavé setkat se s „obyčejnými“ lidmi z Izraele a poznat jejich postoje, názory a zkušenosti. Delší dobu jsme se zdrželi doma u jednoho staršího pána, který nám vyprávěl, že již 17 let pracuje v armádě a bojoval již na mnoha různých frontách. V současné době je kapitánem a má pod sebou okolo 1500 vojáků. Jeho názorem bylo, že kdyby Izrael chtěl konflikt vyřešit vojenskou cestou, jeho armáda je tak dobře vyzbrojená, že by válka trvala dvě hodiny, a srovnala by se zemí Palestinu i Syrii. Nevím, nakolik to myslel doslovně, ale každopádně nám bylo jasné, že si nemyslí, že válka je to nejlepší řešení. Příjemně mě překvapilo, kolik lidí o mírové pouti díky médiím již vědělo. Po celou dobu našeho pobytu v Izraeli probíhala rozmanitá pomoc místním obyvatelům – například při úklidu obcí a beduínských vesnic, práce s dětmi v sirotčincích, apod. Místní obyvatelé měli také příležitost sami se aktivně zapojit a zažít, že i oni mohou změnit věci kolem sebe. Těchto akcí jsem se osobně nezúčastnila,
protože byl o ně velký zájem a já jsem se tam nedostala. Ale vím, že nadšenců z řad místních lidí, kteří byli ochotni dobrovolně pomáhat, přibývalo a většinou opravdu tvrdě pracovali. Na naší cestě nechyběly ani památky a výlety. V Izraeli najdete mnoho nábožensky, historicky a turisticky významných a překrásných míst. Navíc je vše opravené, vybavené a připravené pro turisty. Prohlédli jsme si Jeruzalém, Betlém, Jericho a Kumrán. Vykoupali jsme se v Mrtvém moři a plavili se po hladině Galilejského jezera (na dřevěné loce Noe). Viděli jsme pouš a nomádské vesnice, velbloudy a spousta dalších zajímavostí. Izrael je nádherná země. Přestože jsem v Izraeli byla jen týden, stihla jsem toho opravdu hodně, a proto se o dalších akcích se zmíním jen v bodech. • Jednodenní konference: Mluvilo se zde o situaci v Izraeli a o cílech a záměrech mírové pouti. • Shromáždění před americkou ambasádou 11. září večer, kde byla uctěna památka všech obětí terorismu z celého světa. • Uctění památky obětí holokaustu a prohlídka muzea. U památníku židovským obětem holokaustu proběhl velice dojemný obřad. Byla zde vzdána pocta všem obětem a veřejně přednesena omluva židovskému národu za to, že svět připustil, aby k holokaustu došlo. • Pokojná demonstrace u tzv. bezpečnostní zdi. Tato ze rozděluje palestinskou a židovskou část Jeruzaléma. Zazněly zde příspěvky vyjadřující podporu tamním lidem a zároveň odhodlání napomoci k tomu, aby budování jakékoli ochrany už nebylo zapotřebí.
Kostel Rozmnožení chleba a ryb.
—15 —
Delegace zástupců mírové iniciativy byla přijata také například Jásirem Arafatem a Šimonem Perézem. Díky jejich podpoře bude v brzké době otevřena mírová pobočka v pásmu Gazy. Na její budování a také na podporu strádajících v Gaze byla poslední večer našeho pobytu v Izraeli mezi účastníky mírové pouti vybrána částka 33 tisíc dolarů. Co se díky mírovým poutím v Izraeli změnilo?
Myslím, že jedním z hlavních přínosů je změna postoje. Lidé se začínají z původního stanoviska nenávisti a nepochopení otevírat myšlence na vzájemné odpuštění, smíření a mír. Působení na místní obyvatele probíhá jak na úrovni „obyčejných lidí,“ tak na úrovni politických a náboženských představitelů, přičemž lidé ze zahraničí zaujímají pozici nestranného prostředníka. Předkládají se nezpochybnitelné důkazy, že spřátelení lidí z obou stran je možné, jako například na zmiňovaném shromáždění v kongresovém sále v Jeruzalémě. Obyvatele Izraele také nepochybně povzbuzuje příliv nových turistů a dává jim lepší ekonomické vyhlídky pro budoucnost. Proč vám píšu o mírové iniciativě? Mým hlavním cílem je vzbudit ve vás pocit, že situace ve světě není beznadějná. Chtěla bych také, abyste se zamysleli nad povahou všech mezilidských neshod a konfliktů. Mír totiž nezačíná na politické či jiné konferenci, ale začíná uvnitř každého z nás, ve vztazích s nejbližšími lidmi, v rodině. Mírové iniciativy v Izraeli budou údajně probíhat až do doby, dokud nezavládne v Izraeli mír. Pokud se budete chtít také zúčastnit, myslím, že budete mít ještě možnost. :) Přeji vám krásný a slunečný den! Zaujal-li vás tento článek, podělte se s námi o své dojmy, případně posílejte vaše reakce, příspěvky a jakékoliv dotazy na adresu
[email protected]. Připravujeme pro vás také www stránku, kde se budete moci dočíst více aktuálních informací. V příštím čísle se k Izraeli vrátíme a podělíme se s vámi o zajímavosti, o kterých byste se v knihách nedočetli! Pavla
aktivity na volný čas Cyklus Rozvoj osobnosti Program na říjen: Interaktivní večery na různá témata. Vždy v úterý a ve čtvrtek na K1 od 18:00 do 20:00. Bližší informace na plakátech a v menze. 12. 10. Já a můj charakter 14. 10. Empatie 19. 10. Tajemství vztahů 21. 10. Jak si zlepšit pamě 26. 10. Člověk a společnost 28. 10. — 2. 11. Konflikty 4. 11. Jak se učit Další činnosti: nácvik divadla pro děti v DD. Kdo má zájem, ozvěte se, prosím, na telefonním č.: 777 591 955 anebo na
[email protected] Vážení a milí! Mám pro vás velice důležitou výzvu, nebo alespoň podnět k zamyšlení. Jak už mnoho z vás ví, již několik let funguje v Českých Budějovicích pod Zdravotně sociální fakultou program Pět P, což znamená prevence, přátelství, péče, pomoc a podpora. Program se zaměřuje na pomoc zdravotně či sociálně postiženým dětem (např. děti z rozvedených rodin atd.) a to tou formou, že vždy jedno dítě „dostane“ staršího kamaráda (dobrovolníka), například studenta, se kterým se schází jedenkrát týdně na 2 – 3 hodiny a podnikají spolu to, co je oba baví a na čem se dohodnou, například chodí na procházky, na plovárnu, na zmrzlinu, do kina, jezdí na kole atd. Děti se tímto způsobem velmi rozvíjí, protože se dostanou do kontaktu s lidmi, se kterými by se jindy nesetkali a dělají věci, které by s rodiči třeba nikdy nedělaly. Dobrovolníci se přibližně 1x za měsíc scházejí na supervizi, kde si povídají o tom, jaké měli zážitky či problémy s dětmi nebo s jejich rodiči, jaké mají pocity ze schůzek s dětmi a radí se, jak mají ve vztahu s dítětem dál pokračovat. Program Pět P rozhodně nerozvíjí jenom děti, ale i dobrovolníky. Právě proto, ale hlavně díky koordinátorkám Bohdance a Áje, které do programu investovaly mnoho času a energie (o všem píši z vlastní zkušenosti a chci jim tímto vyjádřit upřímnou úctu a obdiv:)), se program za několik málo let rozrostl o mnoho nových párů dobrovolník – litlík (čili dítě, z anglického little) a dosáhl pozitivních změn v životě mnoha dětí (i dobrovolníků:) – též mohu potvrdit z vlastních zkušeností!). Více informací o programu Pět P nejdete na adrese www.petpcb.webz.cz nebo napište na adresu
[email protected]. Pro informaci dodávám, že letošní výcvik dobrovolníků proběhne již o víkendu 5. – 7. listopadu. Pokud má ale program Pět P fungovat a rozvíjet se i v budoucnu, jsou velmi potřeba noví koordinátoři. Tedy lidé, kteří budou zprostředkovávat kontakt rodičů, dětí a dobrovolníků a kteří budou organizovat a koordinovat setkání dobrovolníků, případně další akce jako například tábory nebo víkendy pro litlíky a dobrovolníky. Vyzývám všechny, kteří s tím mohou a chtějí něco udělat a kteří se chtějí stát koordinátory programu Pět P (ale také dobrovolníky), aby se ozvali Bohdance na čísle 737 764 184 a to nejlépe hned te!
Abyste získali jasnější představu, co se na takové schůzce s litlíkem může dít, přečtěte si několik zápisků dobrovolníků ze schůzek s litlíky a úvahu jedné dobrovolnice o tom, co jí program Pět P přinesl.
Co mi dal Program Pět P? .....spoustu zkušeností. Měla jsem možnost nahlédnout „pod pokličku“ jedné rodiny, kde výchova jde mnohdy trochu stranou a poznala jsem, jak obrovský vliv mají peníze, media a nedostatek času na dítě. Ještě více jsem si uvědomila individualitu každého jedince a složitost vnitřního života každého z nás. A to především díky společným schůzkám, kde dobrovolníci z každé dvojice (big + little) vypráví své příběhy. Velmi mne obohatil letní tábor v Hradcích a „víkendovka“ na Dřípatce v Prachaticích. Poznala jsem, že modelové situace z výcviku mají někdy k praxi hodně daleko. Na schůzkách s Mirkem jsem měla ochranitelsko-výchovný pocit a snažila jsem se na desetiletého chlapce působit dobrým příkladem. Bude na konci mého působení vidět nějaká změna? Myslím, že právě ta je cílem tohoto programu, ale ne pro všechny případy je rok (jak je to ve smlouvě) dostatečně dlouhá doba. Patřičná aktivita ze strany nejbližších (rodičů, babiček..) by jistě usnadnila spoustu práce. Proto jistě kontakt mezi dobrovolníkem/cí a rodiči je nezbytný, aby se tu vytvořila vzájemná vazba. Ale ten by měl stát v pozadí. Prvotní je vztah s dítětem, do něhož bychom měli vložit vše, se zaměřením na litlíka, které má jistě v sobě, ale které je mnohdy nedostatečně ceněno či zůstává zbytečně skryté. Chci Mirkovi pomoci najít jeho vlohy a rozvíjet je. Jde o kontakt, o komunikaci (verbální i neverbální), o vztah. Oba se vzájemně obohacujeme a utváříme. Program Pět P nabízí možnost seberealizace v prostoru volného času. A závěrem – možná to bude znít trochu pateticky – jsem si řekla (i vlivem Pět P), že i kdybych v životě nic nedokázala, mým velkým cílem je STÁT SE TAKOVOU MATKOU, která se pro své dítě obětuje a bude vycházet vstříc jeho potřebám a zájmům. Ještě bych chtěla připomenout zajímavé přednášky na aktuální témata, jichž jsem se v rámci programu účastnila. Také formální stránka různých akcí byla velice přehledně a pečlivě vedena, což je neméně důležité. Jen malá poznámka: bylo by mnohem lepší, kdyby holky měly k sobě děvče a chlapci zase kluky pro zlepšení kvality vztahů. Ale chápu nedostatek mužů, kteří by se chtěli do Programu Pět P angažovat. Kéž se naše řady rozšíří! Přeji všem noho trpělivosti a nadšení. Marcela
S přáním krásného dne Pavla Matějů a Mgr. Bohdana Břízová Ústav sociální práce ZSF JU Česká 20, 370 01 České Budějovice tel: 387 315 472, mail:
[email protected]
Další důležité oznámení!
Každý ji potřebuje!
Mám pro vás ještě jedno důležité oznámení. O víkendu 5. – 7. listopadu se uskuteční v Českých Budějovicích v areálu základní školy Máj zajímavá velkolepá akce s názvem Celostátní velká výměna zkušeností aneb Jihočeské otevírání obzorů. Je určena pro všechny nadšence, instruktory a vedoucí, kteří pracují s dětmi a mládeží a chtějí se dozvědět a naučit něco nového, případně předat své zkušenosti ostatním. Program bude opravdu bohatý a možnost bydlení a stravování zajištěná. Rozhodně stojí za to podívat se na internetovou adresu www.cvvz2004.cz, kde najdete podrobné informace o programu a o registraci.
články a příspěvky: Evča Tomáštíková, Alča Máslová, Petra Poledníková, Nikola Muroňová, Pavla Matějů; ilustrace: Pavla Matějů; DTP: Miloš Zajíc
