„A už si myslíte, že něco můžete, nebo že něco nemůžete, vždycky budete mít pravdu!“ Henry Ford
UV „J NI T AK Ř SE ČÍS UČ LA IT “
4 číslo 4; ročník II.; České Budějovice, 2005
Úvod
Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, kdo jsi
Tak jsme zase tady. Váš časopis si opět našel cestu k vám. Tentokrát je zpoždění trochu větší, než jsme plánovali. Budete se možná divit, nebo možná nebudete, ale na vině je pošta. Podklady pro časopis byly totiž vypáleny na cd a poslány našemu grafikovi. Světe div se, ale... ke svému cíli nedorazily. Pak přišly vánoce a termín vydání se posouval a posouval a posouval. No, co se dá dělat. Hlavně, že všechno nakonec dobře dopadlo a vy držíte v rukou Studentskou inspiraci č. 4. To to letí. Nedávno byly ještě prázdniny, člověk se párkrát vyspí, ještě se ani pořádně nerozhlédne a už je tu konec semestru. A zkoušky! Pro někoho noční můra, pro někoho výzva, pro někoho jen víc volného času. Ale nebojte! Připravili jsme pro vás, mimo jiné, pár tipů, jak zvládnout tuto náročnější část školního roku. Máme velkou radost z toho, že někteří z vás překonali ostych a poslali nám své příspěvky. VÝBORNĚ!!! BRAVO!!! JEN TAK DÁL!!! Budete si moci přečíst recepty, povídky, básně i postřehy vašich „kolegů ve zbrani.“ Studentská inspirace je také váš časopis. Zahote své obavy a obohate své okolí. Jistě máte co nabídnout. Časopis bude takový, jaký si ho vy uděláte. Můžete namítnout: „Já te nemám čas.“ „Musím se učit, sportovat, ...“ „Možná příště.“ „Až budu mít víc času.“ Mám pro vás jedno důležité sdělení. Čas nebudete mít NIKDY, pokud si ho neuděláte. Te ještě najít chu a správnou motivaci a dobrý výsledek je zaručen. Takže se neostýchejte překročit svůj stín a tvořte!!! Kromě toho vám budeme vděčni za jakékoli vaše postřehy, návrhy či připomínky. Naše adresa
[email protected] je vám plně k dispozici :) Tak to by pro začátek mohlo stačit. Te už se hezky posate, nejdřív vydýchněte a zhluboka se nadýchněte a ... nechte se inspirovat. Petra
—2 —
Cesta za poznáním
CESTA ZA POZNÁNÍM Milí čtenáři! Vítejte do říše poznání. V této rubrice si budete moci přečíst zajímavosti z různých oblastí – fyzika, biologie, zeměpis, sport, umění, historie,…)
Tajemství přírody Příroda nás obklopuje již od nepaměti. Cítíme se v ní dobře, je to naše přirozené prostředí. Když sledujeme věci kolem nás, nevycházíme z údivu, jak všechno do sebe zapadá a vytváří jeden veliký, krásný, harmonický celek. Příroda může být také zdrojem poučení. Spousta vynálezů, které lidé horko těžko objevili nebo teprve objeví, se v přírodě vyskytují již odedávna. Pojme tedy jen malinko a po špičkách nahlédnout pod roušku tajemství přírody.
Elixír mládí Jednou z nejvroucnějších tužeb lidí už odjakživa bylo objevit elixír věčného mládí. Zdá se, že některé rostliny jej mají. Jak už to ale většinou bývá, má to nějaký háček. Jedle balzámová vylučuje hormon, který brání larvám hmyzích škůdců aby dospěly a dále se rozmnožovaly. Tím se chrání proti jejich invazi. Hormon dokonce působí i tehdy, když se ze dřeva vyrobí novinový papír. Věčné mládí vám nevyhovuje? Chcete spíš dříve dospět? I s tím si příroda dokázala poradit. Zahradní květina rodu Ageratum vytváří hormon, který vývoj larev hmyzu urychluje. Hmyz je však při dosažení předčasné dospělosti zakrnělý a neplodný.
V rybnících a stojatých vodách mírného pásu Evropy a Asie žije malý hnědý pavouk – vodouch – Argyroneta aquatica. Ačkoli se stavbou těla od ostatních suchozemských pavouků nijak neliší, tráví většinu života pod vodou. Mezi rákosím nebo lodyhami vodních rostlin buduje ze své sítě stříšku. Když je stříška hotová, nanosí si tam zásoby vzduchu. Musí několikrát za sebou vystoupat na hladinu, kde zachytí bublinu vzduchu mezi zadníma nohama a zadečkem a zanese ji pod síku. Ta se postupně vyduje směrem nahoru a vytvoří skvělý potápěčský zvon. Zde pavouk číhá na kořist proplouvající kolem. Čas od času se musí vrátit k hladině a doplnit zásobu vzduchu.
Pavouk potápěč Vypráví se, že v roce 1538 byl císař Karel V. ve španělském Toledu pozván, aby s celým dvorem sledoval speciální podívanou. Dva Řekové vlezli s rozsvícenou svíčkou pod obrovský obrácený kotel a deset mužů je takto spustilo do řeky. Když se za několik minut oba muži vynořili, celá shromážděná společnost užasla. Jejich šaty byly naprosto suché a dokonce i svíčka stále hořela. Tak se zrodil potápěčský zvon. K praktickým účelům se začal používat až v 18. stol. Čerstvý vzduch byl do zvonu spouštěn v zatížených soudcích. Lidé tak mohli pracovat pod vodou i několik hodin.
Zrozeny díky větru Jak příroda zajistila, aby semena rostlin byla zasazena co nejdále od mateřské rostliny? To že semena smetánky lékařské jsou vybavena něčím, co by se dalo přirovnat k padáku, ví snad každý. To ale není zdaleka všechno. Rostlina má navíc zabudovaný „barometr“, který je zárukou toho, že semena se
—3 —
uvolní za suchého a teplého dne, kdy vane lehký vánek, a ne při prudkém nárazovém větru. Díky tomu se rozptýlí do mnohem větší vzdálenosti. Stejně jako padáky výsadkářů jsou i padáčky „pampelišek“ utvořeny tak, aby dopravily svůj náklad na cíl opatrně a ve svislé poloze. Také tykvovitý plod tropické liány Zanonia macrocarpa je velmi zajímavě uzpůsoben. V pravý čas se otvírá tak, aby vypustil eskadry okřídlených semen, která jsou v něm pečlivě srovnaná jedno na druhém. Z hlediska aerodynamiky mají dokonalý tvar, jenž jim umožňuje houpavý let. Když zafouká třeba jen slabý větřík, mohou plachtit jako rackové, protože po vzduchu doslova klouzají. Na začátku 20. století si dokonalosti plachtění povšiml rakouský průkopník aviatiky Igo Etrich, který podle nich zkonstruoval celou řadu úspěšných kluzáků. Z vděčnosti ke svému původnímu vzoru pokřtil první z nich Zanonia.
Cesta za poznáním Vodní svět – nový domov pro člověka? Lidé se už od pradávna snaží dosáhnout nemožného. Překonat všechny překážky, jít za hranice svých možností. Snaží se létat, dosáhnout hvězd. V minulém čísle jste měli možnost nahlédnout do vesmíru a seznámit se s ISS (Mezinárodní vesmírná stanice). Tentokrát budete mít možnost nahlédnout do jiného světa. Stejně tak tajemného a krásného.
1
Již staří Řekové Původním domovem člověka je souš. Zdá se však, že se s tím nehodlá spokojit. Již od pradávna byl zvídavý. Stejně tak jako vzhlížel ke hvězdám a snažil se pochopit, proč slunce ráno vychází a večer zapadá, zajímal se také o to, co se děje ve vodní říši. Ve starých řeckých pověstech a legendách je mnoho zmínek o průzkumu podmořského světa. Řecký dějepisec Hérodotos píše o Scylliasovi, potápěči žijícím kolem r. 500 př. n. l. Se svojí dcerou Cyanou vynesli mnoho pokladů z perských lodí potopených Řeky. Hérodotos se zmiňuje také o „ponorkách“ pocházejících z této doby. Byly to skleněné klece, z nichž bylo možno pozorovat nepřátelské lodi. O dvě století později prý Alexandr Veliký sledoval život pod vodou ze skleněného sudu spuštěného do moře na zlatém řetěze. Řekové se pravidelně potápěli také při lovu ryb, hledání korálů, perleti a hub. Při tom používali jednoduché potápěčské zvony a také vzduch uskladněný v zatížených zvířecích kůžích. Prvním velkým námořním badatelem byl řecký astronom a matematik Pytheas z Massillie. Na moře se vydal kolem r. 325 př. n. l. a na své cestě, která ho zavedla až do Arktidy, učinil mnoho vědeckých objevů. Byl prvním Řekem, který vyslovil domněnku, že příliv a odliv vyvolávají měsíční síly. Lidé se dlouhou dobu domnívali, že moře a oceány nemají dno. Kolem r. 100 př. n. l. se řecký filozof Posidonius vydal na lodi do Španělska, aby potvrdil či vyvrátil přesvědčení, že slunce zapadá do Atlantiku a voda při tom zasyčí a vystříkne. Při tom se mu
podařilo zjistit, že moře na pobřeží Sardinie je hluboké 1 000 sáhů (asi 1 800 m) a tím vyvrátit domněnku o bezednosti oceánů a moří. Jeho měření bylo poměrně přesné. (Správná hloubka je 2 500 m)
Leonardo byl jedním z prvních Voda není pro člověka přirozené životní prostředí. Většina lidí nevydrží bez dechu déle než 2 nebo 3 minuty. Rekord starověkých řeckých potápěčů činil neuvěřitelných 14,5 minut, ale jen v mělkých vodách a za naprosté nehybnosti. Když lidé ve 14. a 15. století začali znovu projevovat zájem o moře, museli vyvinout přístroj, který by pobyt člověka pod vodou prodloužil. 2 Jedním z prvních, kdo se o to pokusil, byl Leonardo da Vinci. Navrhl potápěčskou přilbu, spojenou s dýchací trubicí, rukavice a ploutve. Jeho výstroj však nebyla příliš funkční. Potápěč by se v ní utopil již v hloubce 2 m. Leonardo navrhl také ponorku. Kvůli strachu ze zneužití však nikdy tuto svojí práci nezveřejnil. První použitelný potápěčský oblek vytvořil až E. Halley po r. 1690. (Kometu, která dnes nosí jeho jméno, objevil v r. 1682.) Další výrazné vylepšení přinesl roku 1814 A. Liebe, který sestrojil pevnou přilbu.
3
—4 —
Celých dalších 124 let trvalo než J. Y. Cousteau zbavil potápěče těžkopádných hadic, jimiž museli být neustále spojeni s lodí nebo břehem, a nahradil je podmořským dýchacím přístrojem. Umožnil tak lidem téměř svobodný pohyb po mořském dně.
4
Člověk akvanautem Francouz J. Y. Cousteau byl výjimečný člověk s neobvyklými sny a vizemi. Toužil po tom, aby se člověk stal nejen občasným návštěvníkem moře a oceánu, ale přímo jeho obyvatelem. Chtěl postavit mořské sídlo, kde by lidé mohli žít a pracovat. Již roku 1962 se mu podařilo tuto vizi uskutečnit – vybudoval první podmořské obydlí na světě. Nazval je Conshelf I (Kontinentální šelfová stanice). Dva akvanauti tam v hloubce 10 m žili a pracovali celý týden. Byl to ocelový válec o délce 5 m a průměru 2,5 m. O šest měsíců později následoval Conshelf II, což už byl komplex složený z 5 válců a ještě později Conshelf III. Francouzi samozřejmě nebyli jediní, kdo zkoumali mořské dno. Přibližně ve stejné době, kdy Cousteau rozvíjel svůj podmořský výzkum, zahájili Američané projekt Sealab. Sealab I byl válec o délce 10,5 m a průměru 3,6 m. V hloubce 58 m v něm po dobu 10 dnů žili čtyři muži. Sealab II byl spuštěn o rok později do hloubky 62 m. Pobytu v této jedinečné podmořské stanici se mimo jiné zúčastnil také astronaut Scott Carpenter, který zde strávil celých 30 dnů. Sealab III putoval do hloubky 183 m a k účasti na projektu byli pozváni také potápěči z jiných zemí – Velké Británie, Kanady, Austrálie a Francie. Costeau předpověděl, že lidé v budoucnosti se budou volně pohybovat v hloubkách
Cesta za poznáním 5
ná akvária a základny pro využívání nerostného bohatství na mořském dně.
Lo nebo panelák? Plovoucí město Freedom (Svoboda) mělo původně vyrazit na svojí plavbu již v loňském roce. Spousta luxusních bytů v ceně od 5 do 30 miliónů dolarů je už rozprodána a se stavbou se má začít co nejdříve. Konstrukce připomíná obří panelák a slibuje možnosti pracovat a zároveň se rekreovat. Plovoucí panelák by měl mít asi 115 000 obyvatel, tedy skoro jako České Budějovice.
až do 2 000 m a budou v podmořských městech žít i přicházet na svět. Od r. 1960 více či méně úspěšně probíhají pokusy o vytvoření přístrojů s jejichž pomocí bude moci člověk dýchat pod vodou neomezeně dlouhou dobu. Splní se jeho předpově? Na to si zřejmě budeme muset ještě nějakou tu chvíli
počkat :)
Města budoucnosti Osídlení hladiny moří či oceánů už zřejmě tak daleká budoucnost není. Podle názoru dnešních urbanistů by měla města budoucnosti vznikat v oceánech. Zde neohrozí lesy, ornou půdu ani rostlinstvo. Města by měla být zcela soběstačná. Zdrojem energie budou větrné elektrárny, síla mořských vln a solární energie. Pitná voda se bude získávat přímo z moře. Odsolovací zařízení se dnes používají již v řadě přímořských států. Počítá se při tom s recyklací vody i městských a průmyslových odpadů. Zabrání to jednak zbytečnému plýtvání životodárnou tekutinou, jednak znečištění oceánů.
7
Nexus Jedním z již schválených projektů je návrh plovoucího města Nexus. Město má vzniknout v mezinárodních vodách u pobřeží JV Asie. Výstavba by měla začít ještě v tomto desetiletí. Má trvat 9 let a město bude mít asi 100 000 obyvatel. Základní pylony a nosné plochy mají tvořit ocelové nosníky pokryté speciální směsí elektrolytického betonu. Jde o již vyzkoušený a levný materiál. Město má být soběstačné a bude mít vlastní vládu i zákony. Vědci vyřešili též problém nebezpečného vlnobití a dokonce i vln tsunami. Dopravu ve městě obstará magnetický rychlovlak, létající a podvodní taxi až pro 30 osob 6 a soukromé lodě. Na ostrově bude rozsáhlá sí vodních kanálů pro elektrické čluny a letiště pro malá trysková letadla. Dopravu na nejbližší pobřeží budou zajišovat vznášedla. Již dnes se ve světovém tisku objevují inzeráty, které mají přilákat špičkové vědce a odborníky. Nezaměstnanost má být na Nexu neznámým pojmem.
Venus Dalším velmi nadějným projektem je Venus. Podílí se na něm řada specialistů z Floridy. Cílem je vytvoření nových měst, plovoucích i přípobřežních, která by ulevila přeplněným aglomeracím jako jsou New York, Hongkong, Tokio nebo Los Angeles. Venus a podobná města by sloužila jako oceánografické univerzity, mořské farmy, přiroze-
—5 —
7 Délka lodi bude 1 317 m (téměř jako 2 Václavská náměstí), šířka 221 m (víc než 3 fotbalová hřiště) a výška 105 m (o 40 m víc než Petřínská rozhledna). Dopravu budou zajišovat rychlovlaky a spojení s pevninou kyvadlové trajekty. Freedom bude obeplouvat zeměkouli po všech oceánech rychlostí 17 km/hod. Jedno obeplutí bude trvat 2 roky. Podaří se dokončit tyto nebo jiné plánované projekty? Některé, jako např. projekt Atlantis, který nezískal dostatečný zájem investorů, uskutečněny nebudou, jiné možná ano. Osídlí lidé oceány? Jak dlouho to bude trvat? Zodpovězení těchto otázek není pouze záležitostí vědy nebo techniky. Záleží především na tom, zda se dokážeme vypořádat s našimi současnými problémy a zda se dokážeme vzájemně podporovat a spolupracovat. obr. 1: Na váze ze 6. stol. př. n. l. vidíme řeckého potápěče těsně před skokem do moře. obr. 2: Přístroj umožňující dýchání pod vodou od Leonarda da Vinciho obr. 3: Potápěčská přilba, kterou vyvinul r. 1819 A. Siebe obr. 4: potápěč při hledání pokladu obr. 5: První tým akvanautů z americké podmořské stanice Sealab II. Druhý zleva v první řadě je astronaut Scott Carpenter z NASA obr. 6: Neuskutečněný projekt Atlantis obr. 7: Budoucí podoba lodi Freedom Petra
Studentská Vařečka
STUDENTSKÁ VAŘEČKA …aneb vaříme na koleji snadno a rychle Stejně jako v ostatních rubrikách i v této jsou vaše příspěvky velice vítány. Děkujeme vám za ně! Vaše dílka se vždy budeme snažit vytisknout v nejbližším čísle časopisu. Dnes otiskujeme recept na špenátový nákyp od jednoho z vás. Jen tak dál :)
Špenátový nákyp 1 balení zmrazeného špenátu, 1 cibule, 3 vejce, 4 rohlíky, trochu mléka, sůl, máslo + strouhanka na vymazání a vysypání formy, 10 dkg uzeniny či jiného masa (vegetariáni mohou vynechat).
Děkujeme za tip, nákyp nám moc chutnal! Dále uvádíme několik jednoduchých kuchařských kousků z vlastní kuchyně. Dovolujeme si vám je nabídnout jako vzpomínku na časy nedávno minulé – na Vánoce, kdy se stoly prohýbaly pod dobrotami, které se většinou připravují jen jednou do roka. Nikde však není psáno, že si bramborový salát nemůžeme připravit třeba v červenci, když na něj máme chu. Recepty jsou přizpůsobené studentským možnostem, zejména kapse :)
Bramborový salát s kysanou smetanou 1 kg brambor, 40 g cibule, 3 vejce, 100 g nakládaných okurek, sůl, pepř, 2,5 dl kysané pochoutkové smetany (můžete vynechat) Špenát necháme rozmrznout na sítku (tím jej zbavíme vody). Rohlíky namočíme v mléce. Cibuli osmahneme na rozpáleném oleji dozlatova. V míse smícháme špenát, namočené rohlíky, osmahnutou cibuli, rozklepnutá vejce a maso. Osolíme a okořeníme dle vlastního mlsného jazýčku. (Nebojte se experimentovat, a to není pořád stejné – např. bazalka, tymián, staročeské koření, pepř, provensálská směs atd. jsou výborné!) Můžeme přidat i česnek, nasekané ořechy nebo mandle (výborné!). Jakoukoliv formu (Pozor u hrnců na ucha z umělé hmoty!) vymažeme máslem a vysypeme strouhankou, naplníme ji směsí a vložíme do středně rozehřáté trouby. Pečeme asi 30 min.
Brambory uvaříme ve slupce. Vychladnuté oloupeme a rozkrájíme na kostky nebo kolečka (či jiné tvary oku lahodící). Nadrobno pokrájíme cibuli, okurky, vajíčka uvařená natvrdo a podle chuti osolíme a okořeníme. Zalijeme smetanou, zlehka promícháme a necháme uležet v ledničce. (Nejíst hned, uležený je mnohem lepší!)
Pstruh na másle 4 pstruzi (nejlépe vlastnoručně chycení :)), sůl, pepř, citrónová šáva, mletá červená paprika, hladká mouka, 50 g másla Pstruhy omyjeme a očistíme, dále osolíme a okořeníme, můžeme pokapat citrónovou šávou.
Necháme uležet. Potom obalíme v hladké mouce, do které jsme přidali trochu mleté papriky. Na rozpuštěném a rozpáleném másle opečeme důkladně z obou stran. Hotové pstruhy pokapeme citrónovou šávou, můžeme ozdobit kolečkem citrónu a snítkou petrželové natě. Podáváme s brambory nebo bramborovým salátem. Nyní něco sladkého na podporu mozkových buněk.
Kokosové kuličky 200g strouhaného kokosu (můžeme částečně nahradit drcenými piškoty), 200 g práškového cukru (můžete dát i méně – podle vlastního jazýčku), 2–3 lžíce kakaa, 1 celé vejce, 150 g ztuženého pokrmového tuku nebo másla, 3–4 lžíce rumu, 50 g kokosové moučky na obalení Tuk rozehřejeme (nevaříme!) a přidáme ostatní přísady. Z těsta děláme malé kuličky, které obalujeme v kokosu nebo čokoládě, kakau, strouhaných oříšcích, mandlích apod. Do těsta můžeme též zabalit lískový oříšek nebo rozinku. A nakonec kafíčko!
Černá káva s hořkou čokoládou dávka jemně mleté kávy pro 1 osobu – asi 5 g , 5 g strouhané hořké čokolády, 1 kávová lžička krystalového cukru V malém kávovém šálku rozmícháme čerstvě mletou kávu s cukrem a strouhanou čokoládou, zalijeme vroucí vodou a servírujeme. L.
—6 —
Pro chytré hlavinky
ROZCVIČKA PRO VAŠE MOZKOVÉ ZÁVITY: Milí studentíci! Vánoce jsou za námi a zkoušky před námi. Což takhle dát si malou rozcvičku? 1. Jak stály v řadě?
Sedm krásek při finále volby Miss Evropa stálo v řadě na jevišti podle obrázku, ale my nevíme, která je která. Poradíme vám: Miss Holandsko je větší než Miss Francie. Nejbližší sousedé Miss Slovenska jsou Miss Holandska a Miss Portugalska. Od Miss Portugalska stojí nejdál Miss Dánska. Miss Čech není největší a nejdál od ní stojí Miss Švédska. V jakém pořadí stály krásky na jevišti? 2. Na obrázku letí netopýr sestavený ze zápalek jedním směrem. Přesunutím tří zápalek změňte směr letu netopýra na opačnou stranu.
3. Které číslo chybí?
4. Které písmeno chybí v poslední hvězdě?
Všechna správná řešení zasílejte na adresu
[email protected]. Slosování správných opovědí proběhne 10. 2. 2 005. Výherce čeká cena.
Správná řešení naleznete v příštím čísle. Správná řešení z minulého čísla: 1) 2
2) 7,16
3) B
Tentokrát jsme neobdrželi žádné správné řešení :( Doufám, že příště budete úspěšnější :) —7 —
4) M
Dveře do nitra
Otevírání dveří do nitra Míň než nic
Síla
„Řekni mi, kolik váží jedna vločka sněhu?“ zeptala se sýkorka holubice. „Míň než nic,“ odpověděla holubice. Sýkorka tedy vyprávěla holubici svůj příběh: „Odpočívala jsem na větvi borovice a začalo sněžit. Ne nějaká bouře, to ne, vločky se lehounce snášely na větev, pěkně pomaloučku. Protože jsem neměla co dělat, začala jsem počítat vločky, které dopadly na mou větev. Spadlo jich 3 751 952. Když pomalu a lehoulince dopadla ta, při které jsem došla k číslu 3 751 953, která vážila míň než nic, jak jsi řekla – větev praskla...“ Sýkorka dovyprávěla a uletěla pryč. Holubice, která od dob Noemových představuje symbol míru, se na chvíli zamyslela a pak vyslovila svou myšlenku: „Možná že chybí jen jeden člověk, aby na světě zavládl mír...“
Procitni, prohlédni, promni oči a pověz, co tě občas tolik trápí, a na co myslíš v ústraní, když samota tě dohání? Že každá kapka naděje je poslední, že každá kapka naděje je jiná, ve množství srdcí život lásku skrývá a samota tvá není milá. A ty jsi vzácný drahokam, do rukou mistra proměn-času vložený, jako bys šňůrku perel navlékal, kdy krása perly nejlépe se skví, v den, kdy není v řadě první ani poslední. Jen považ-malá kapka vody boří zdi, když setkává se s druhou, třetí a spolu rozpustile letí. V celku i melodie lépe zní, stejně v jednotě lidská síla tkví.
Příběhy pro potěchu duše Bruno Ferrero
Evča
Báseň beze jména Potkávám stín za stínem oddělený pletivem, pohled do očí ti poví, proč se jich tak mnozí bojí. Kdo rozdával nám karty? Proč jeden lépe a druhý hůře hraje? Je to tím, že má každý z nás jiného učitele? Proč konali tak a ne jinak? Kdo je tu hru naučil? Že by kartu z nich někdo tajně otočil? Na otázky odpovědi různé, jejich skutky však jsou někdy dosti hrůzné, Někdo teprv v půli hry je, jiného kartu již druhá karta nepřekryje. Kdyby nebyl život složitý nemělo by cenu ho žít. Jen přítomností můžeme utvářet budoucí minulost a je jen na nás jaká bude. Komedie drama střídá, mnohdy jak rozdrolená křída. Úsměv se slzami se mísí, snažíme se všichni jíst, jen někdo z plné a jiný z napůl prázdné mísy. Někdy přemýšlíme, co člověk vlastně žádá, otázka za otázkou padá, odpově pramalá ba žádná.
někdo jejich líce. Vídají své postavy v kalužích od benzínu, myslí si že létají, ale pod nohama mají hlínu. Mají svůj vlastní svět, ve kterém jsou jen sami, mají své různé barvy, krabičky s žiletkami. Chodí večer ulicemi a hledají své štěstí, dostanou malé psaníčko a šastní budou maličko. Však štěstí jejich vratké je a nevydrží dlouze, také již však mnozí z nich podlehli své touze. Odcházím z místa tohoto, kde přetvářka je ctností a krátký pocit odmlky pouze a jenom lidskou blbostí. Lidé jsou jako malé děti. Mají oči, ale většinou zavřené. Mají ústa, ale stále jenom křičí. Mají mozek, ale nepřemýšlejí. Měli bychom všichni pořádně otevřít oči, abychom viděli co se kolem nás děje. Měli bychom přestat křičet a naučit se pořádně mluvit, aby nám také někdo rozuměl a v neposlední řadě bychom měli začít přemýšlet nad věcmi které děláme. Dnes jsem poprvé v životě spatřila zázrak, ranní paprsky slunce se dotkli země. Celí den byl pro mě známý a přece úplně nový. Byla jsem šastná a po tvářích mi tekly slzy, ten východ slunce, co nový zázrak stvoří. Měla jsem v ten krásný den i strach, bála jsem se toho, že zítra nevyjde v mých očích jas a já už navždy budu bloudit v temnotách a jen kapky slz mi budou stékat po řasách.
Sedíš sám na lavičce v parku, z nebe padají sněhové vločky. Paprsky slunce se dotýkají sněhem posypaných větvích stromů, přemýšlíš jestli zůstat či jít domů. Díváš se jak bílý zázrak po dopadu na tvůj kabát taje, jsi v jiném světě, tam kde bolest a strach nikdy neuzraje. Ty navrátit se musíš zpět a všechnu bolest vytrpět, jen přání tvoje jedno je, a každá rána jak sníh na kabátu tvém roztaje. Jsem na místě kde již mnoho jiných stálo, dívám se na věci o kterých by se mi dříve jen stěží zdálo. Jsou zde tací, co nechtějí již od života více a přec by byli rádi, kdyby políbil
Věra
—8 —
Studentská dílna Zajatec Na hoře vál chladný větřík. Dívala jsem se z jejího vrcholu do kraje a sledovala ptáky volně křižující nebe a bělostné mraky nad nimi. Měla jsem šílenou radost z toho, že jsem setřásla tu tíhu a dostala se pryč ze spárů Netvora. Byla mi trochu zima, ale já se cítila šastná a naplněná jako nikdy jindy. Nebylo to věru lehké vymanit se z jeho pout. Už jsem si málem psala parte. Morbidní, že? Ale pravdivé. Netvor mne držel ve svých spárech celé věky. Sál ze mne mízu, podkopával mé kořeny, rval sladce vonící květy, takže jsem nemohla plodit. Mé listy chřadly a stále více a více připomínaly zažloutlé skvrnité spodní prádlo odsouzené ke spálení v peci. V jeskyni, kde jsem léta žila-nežila, byla věčná tma a jediný zdroj světla tu byl paprsek pronikající malým kruhovým otvorem ve stropě. Nikde jinde otvor nebyl. Vše zmizelo dříve, než jsem si toho stačila všimnout. Nemohla jsem se tam hnout z místa i přesto, že jsem nebyla spoutaná. Ani mé kořeny nebyly zabořené v hlíně. Stála jsem prostě na holé zemi. Měla jsem strašnou chu se vytrhnout a jednu mu vrazit. Byla jsem ale příliš slabá. Něco mne neustále drželo na jednom místě a bralo mi sílu k jakémukoli činu. Výbuchy vzteku mnou cloumaly a já bezmocně tloukla větvemi o stěny, až jsem z nich odřela všechnu kůru. Vždycky mne dostal a napojil se na mé zubožené a bolavé tělo.
„Ale no tak! Ty nemáš ráda svého miláčka? Vždy já tě moc miluji! Chci tě a myslím to s tebou dobře. Proč se tedy vztekáš, kočičko?“ říkal svým odporným slizkým hlasem. Chtělo se mi zvracet. Mé listy chřadly a větve se stávaly křehčími a křehčími při těchto slovech. „Ne! Nech mě být! Slyšíš?! Nech mě odejít! To se mnou nemáš slitování?! Tak se na mě podívej, cos mi udělal! Jak vypadají mé listy? A co květy? Všechny jsi je zase serval!“ zoufale jsem naříkala a křičela. Ze všech sil jsem se ho větví snažila zabít. Rozdrtit, aby z něj nic nezbylo. Ale marně. Zamračil se a ostře vykřikl: „Tak běž! No, na co čekáš? Vždy můžeš jít! Prosím, máš příležitost! Opus si toho, kdo tě schoval před nebezpečím, ty hloupá a ničemná mrcho!“ Třásla jsem se a vší silou jsem se chtěla odlepit. Nešlo to. Něco mne neustále sráželo zpátky. Nevěděla jsem, co to je, ale bylo to mnohem silnější než jsem já. Zchvácená jsem se zhroutila zpátky na zem. „Vidíš! Nepůjdeš odsud. Já jsem ti to říkal. Tak se ke mě laskavě nechovej takhle sprostě! Vždy jsi krásná! Jsi pořád tak sladká a líbezná jako předtím. Chudinko moje! Zbožňuji chudinky! Jsou tak krásné a bezbranné. A já chci chudinky, protože bych jinak zůstal na tom světě úplně sám. No řekni, ty bys mi něco takového provedla?“ pravil poníženým tónem a usedavě se rozplakal.
Všechno se ve mně třáslo odporem a hnusem. Snaha probudit ve mne lítost se mi zažírala do kmene a větví jako železná struna. Odporné! Mé průduchy už skoro nedýchaly a kůra se začala v plátech odlupovat a snášela se k zemi jako kusy něčeho mrtvého a páchnoucího. Cítila jsem, že hniju. „Myslela jsem, že máš rád stromy! Proč ubližuješ těm, které miluješ? To je přeci trestuhodné! To není možné!“ odpověděla jsem sípavým hlasem se zbytky sil. Udiveně se na mě podíval a pravil: „Já že ti ubližuju? Ale vždy se ti to líbilo. Ty jsi přece můj hodný stromeček a hodným stromečkům nikdy nedělám žádné příkoří! Já nechtěl! Nechtěl! Nechtěl! Miluju stromečky a chci je pro sebe. Jen pro sebe. Rozkošné stromečky! Sladké stromečky!“ opakoval jako šílený a křečovitě mne objal. Pořád něco mumlal. „Áááááá!!!! Vypadni! Nepotřebuji tě!“ zařvala jsem najednou, až odletěl do rohu jeskyně, kde zůstal bezvládně ležet. Začala jsem se vznášet. Neviditelná pouta se pozvolna rozpouštěla, až to syčelo. Byla jsem jako v transu. Něco takového jsem nečekala. Už jsem byla skoro u východu, když vtom se něco zachytilo o můj kůlovitý kořen. Zase Netvor! Probral se a chtěl mne znovu dostat pod svou kontrolu. „Neodcházej! Dám ti všechno, co budeš chtít a od této chvíle s tebou budu zacházet jako s princeznou! Prosím! Dej mi šanci!“ žadonil se smutným obličejem. „Ne! Času jsi měl dost! Zůstaň tam, kde jsi se narodil!“ vyšlo ze mne. Můj kořen ho shodil zpátky. Sotva dopadl na zem rozpůlil se vedví. Jeho srdce se na místě rozpadlo v prach. ,Stejně v něm nic jiného neměl,‘ říkala jsem si pro sebe. Oknem jsem prošla naprosto bezpečně i přesto, že má koruna je dost rozložitá. Na kopci jsem se zhluboka nadechla a pevně se postavila na travnatou zem. Slunce mne celou pohladilo svými něžnými a hřejivými paprsky. Hnisavé rány ještě bolely, ale cítila jsem, že se začínají hojit. Průduchy nasály čerstvý vzduch a všechny cévy v těle se znovu napínaly a nabíraly objemu. Hledala jsem místo, kde bych mohla zapustit své kořeny. Našla jsem ho v malém zemitém dolíku na vrcholu kopce. Tam rostu spokojeně dodnes. Hnisavé rány se postupně zahojily. Kůra a listy už zase mohou dýchat a květy nádherně voní široko daleko. Jsou hebké jako samet a prašníky mají napěchované žluoučkým pylem. Už se těším, až z nich jednou vzejdou plody. Lada
—9 —
zápisky z cest
Život za velikou louží — A jak to bylo dál —
V minulých dvou číslech časopisu jsem vyprávěla o svých zážitcích a zkušenostech z Ameriky v rámci studentského programu Work and Travel. V prvním čísle jsem psala o všech formalitách, které bylo třeba vyřídit ještě před odjezdem a o různých překvapeních, se kterými bylo třeba se vypořádat potom v Americe. Ve druhém čísle jsem psala o naší práci a o lidech, se kterými jsme se při práci setkali. A nyní pokračování ... Schéma našeho dne vypadalo následovně: Vstát mezi 6 a 7 h, umýt se, nasnídat, v 8 h do práce v hotelu, kolem 13 h svačina, v 15:30 z hotelu na kolech do restaurace, převléknout do stejnokroje a v 16 h do druhé práce. Tam potom hodinku pauza na jídlo, když zrovna nebylo moc hostů, a kolem půlnoci na kolech zpět do hotelu, umýt se a jít spát. Po několika dnech přišel Béa, že prý v té příšerné restauraci, kde byl dříve také Ondra, končí také. Nemohl už to déle vydržet. Hned další den přiběhla Petra, že dostala v téže restauraci vyhazov. Majiteli se prý nelíbilo, že kluci odešli, a protože nemohl nikoho sehnat, tak ji vyhodil (i tohle je AMERIKA). Samozřejmě jsme chtěli kamarádům pomoci a okamžitě jsme se snažili zjistit, zda by se v naší restauraci (jejíž web stánky jsou: http://www.dennys.com/en/) nenašlo místečko také pro ně. Stav pracovníků byl sice právě plný, ale pomohla náhoda. Dva zaměstnanci druhý den oznámili, že končí. Volná místa byla tedy ihned obsazena našimi přáteli. Nakonec se nás sešlo pět Čechů na jednom místě. Během odpoledne a večera nás pracovalo celkem 11. Kolem půlnoci postupně všichni odcházeli, až zůstala pouze česká skupina a jeden z managerů restaurace. Manageři byli velice laskaví. Kdykoliv při našem odchodu z práce pršelo, odvezli nás všechny svým autem do hotelu. Jednomu z nich bylo teprve 21 let a v půli srpna se ženil. Pozval nás také na svou svatbu (viz foto). V této části USA jsou obvyklým místem pro líbánky Niagarské vodopády. A tak plynul den za dnem a všechny vypadaly stejně. Jen pondělky se vymykaly. V pondělí jsme
totiž měli „day off“ (volno) a to v obou zaměstnáních. Toto volno jsme využívali především k odpočinku a regeneraci sil, ale také k nezbytnému nákupu potravin. Když skončilo léto a pomalu ubývala práce, začaly mít pro nás pondělky jiný smysl. Trávili jsme je cestováním. Při práci v hotelu jsem se seznámila s jednou Američankou a spřátelili jsme se. Velmi ráda cestovala. Nabídla nám, že nás bude provázet. Nejprve jsme si prohlédli nejbližší okolí a později se vydali i na několik delších výletů. Jeden z nejzajímavějších byl dle mého názoru výlet na velryby. Jeli jsme do přístavu severně od Rocklandu a tam nasedli na lo. Ta s námi projela mezi nejbližšími ostrůvky u pobřeží až na širé moře, respektive oceán. Měli jsme možnost vidět, jak se velryby vynořují. Nemyslete si, že všechny skáčou metr dvacet nad vodou, jak ukazují v některých filmech. Nejprve někde vystříkla voda, pak se tam začal objevovat hřbet a nakonec ocasní ploutev. Podle nálady a také podle toho, jak se dotyčná velryba potápěla hluboko, jsme mohli zahlédnout i spodní část její ocasní ploutve. Na moři jsme strávili téměř čtyři hodiny. Přesto, že ten den bylo hezké počasí, na lodi to pěkně foukalo a bylo celkem chladno. Všichni členové výpravy byli rádi, že si přeci jen vzali nějakou tu bundu. Naštěstí zde byla i možnost schovat se do střední části lodi a pozorovat velryby snímané kamerou na několika velkých plazmových obrazovkách. Do této části se většinou odebrali lidé trpící mořskou nemocí, protože se zdála být nejstabilnější. Další zajímavou výpravou byl výlet k Niagarským vodopádům. Jelikož cesta tam a zpět trvala přibližně 30 hodin a naše americká přítelkyně neměla ráda cestování v noci, zapůjčila nám na tuto akci své auto. Jel Béa, Honza, Ondra a já. Rozdělili jsme se do dvojic. V každé dvojici byl jeden řidič a jeden navigátor. Dva vždy jeli a dva odpočívali. Museli jsme samozřejmě vyrazit dříve, abychom vše stihli. Předem jsme v restauraci požádali o volno. Protože byl říjen a turistů v této oblasti ubývalo velmi rychle, tak nám velmi rádi vyhověli. V neděli odpoledne jsme vyrazili na cestu.
—10 —
Jak určitě víte, řídit cizí auto v noci není moc příjemné. Zvláš když k tomu začne ještě pršet a vy zjistíte, že silnice v USA vůbec nejsou tak pěkně značené jako u nás. Občas totiž přejde logické číslování v číslování naprosto nelogické. Párkrát se stane, že odbočíte někde jinde než máte a najednou nevíte, kde jste. Tato situace se nám bohužel přihodila hned několikrát, a proto se naše jízda o několik hodin protáhla. Nakonec jsme ale vysněné Niagáry přece jen našli, i když uprostřed města jsme je původně nehledali (viz foto). Nejprve jsme se vydali na Duhový most, který je územím nikoho mezi USA a Kanadou. Bohužel jsme si nestihli zařídit kanadská víza před naším odjezdem, a proto jsme nepřekročili kanadskou stranu hranice. Počasí se nám povedlo, a tak jsme si prošli celý park. Prohlédli jsme si oba vodopády – Podkovu i Americký vodopád. Podívali jsme se do „Jeskyně větrů“, která se nachází mezi oběma vodopády a vede až pod Americký vodopád. Lodí jsme se nechali svézt do nitra Podkovy a nakonec si vše prohlédli z věže. Cestou zpět jsme jeli kolem jezera Ontario. Do Rocklandu jsme se vrátili až v úterý kolem šesté hodiny ranní. Protože v 8 h už jsme museli být v práci, moc času na spaní nám nezbylo. Rozhodně to ale stálo za to! 19. října nám skončilo pracovní vízum a tím i náš pobyt. V USA je potom možnost zůstat ještě měsíc a cestovat. Honza, Béa a já jsme měli letenky až na 31. října a tak jsme začali plánovat, co všechno si ještě prohlédneme. Ale o tom zase až příště... Máte nějaké otázky? Pokud ano, napište nám do konce ledna na adresu
[email protected]. Odpovědi budou následovat. Alča
Poradna Rozpis nejefektivnějšího opakování
Pár rad o tom jak se efektivně učit Milí studentíci, jelikož zkouškové období už je v plném proudu a některým z vás z toho možná naskakuje husí kůže, máme pro vás několik typů, jak se efektivně učit a na co si dát případně pozor.
Jak moudře využít čas Příprava na zkoušky by neměla začínat až ve zkouškovém období, případně den či noc před zkouškou, ale už na začátku semestru. Je moudré chodit pravidelně na přednášky a cvičení a tam aktivně naslouchat. To znamená soustředit se a získané údaje si v hlavě zařadit k tomu, co už znáte a co nejlépe je vzájemně propojit. Později vám to ušetří spoustu času. Je také velmi moudré psát si přehledné poznámky. Když si při poslechu píšete, automaticky tím třídíte přijaté informace a ukládáte si je lépe do paměti. Je praktické to nejdůležitější si vždy zvýraznit – podtrhnout, dát do rámečku, opatřit vykřičníkem či otazníkem. Důležité pojmy si psát pod sebe a vždy si nechat dost místa na pozdější postřehy. Přesvědčíte se, že učit se ze svých dobře udělaných poznámek je mnohem jednodušší a efektivnější než učit se z knihy, případně z poznámek cizích. Pokud si vytvoříte vlastní systém, který vám vyhovuje, ušetříte si ve zkouškovém období spoustu času a zbytečných nervů.
Opakování je důležité Abyste si z přednášky či cvičení co nejvíce zapamatovali, je důležité včas si získané informace zopakovat. Jinak až 90 % z toho, co jste slyšeli nebo se naučili zapomenete.
1. opakování po 1 až 2h. 2. opakování tentýž den večer 3. opakování po týdnu Nejdůležitější je opakování večer před usnutím. Kvalitní spánek má obrovský význam na uspořádání a ukládání věcí do paměti.
Neučte se těsně před zkouškou Den před zkouškou už byste měli jen opakovat a relaxovat. Strach a stres může způsobit, že se vám v klíčovém momentu všechny vědomosti „vypaří“ z hlavy. Poměrně častá chyba je, že se lidé snaží ještě na poslední chvíli, před tím než jdou ke zkoušejícímu, dohnat co se dá. Může se stát, že to, co si na poslední chvíli uložíte do paměti, zablokuje přístup k ostatním vědomostem a vzniká pak tzv. „okno“.
Důležitá je motivace Před tím, než se začnete učit, je dobré zabývat se motivací. Pokud se učíte něco, co vás zajímá a baví, půjde to samo. Pokud ne – je dobré najít si dostatečně pádný důvod, proč si to „cpete“ do hlavy. Snažte se sami sebe přesvědčit, že se vám chce učit, že je to důležité. Pokud něco studujete a při tom vám v hlavě běhají myšlenky typu – „To je nuda.“ – „Stejně to nikdy nebudu potřebovat.“ – „Nikdy se to nenaučím.“ – jen ztrácíte čas. Raději přestaňte, zapracujte na své motivaci a negativní myšlenky nahrate pozitivními. Pomoci může třeba autohypnóza.
(aneb co vás zajímá)
Během přestávek se pohybujte. Protáhněte se nebo se projděte. Učte se na čerstvém vzduchu. Mozek využije až 20% celkové spotřeby kyslíku. I ve zkouškovém období mějte dostatek pohybu. Alespoň jednou denně se pořádně zapote. Nepřejídejte se a neučte se těsně po jídle. Bude se vám chtít spát. Mějte vhodné osvětlení. Vaše strava by měla obsahovat dostatek monosacharidů, minerálů – hlavně Ca, K, P a vitamínů B, C a K. Pravidelně přijímejte dostatek tekutin. Vyhněte se alkoholu a kávě.
Rada na závěr: Pokud jste učení ke zkouškám věnovali hodně energie a přesto jste neuspěli NEZOUFEJTE!!! Obviňování vám nepomůže!!! Prostě se jen poučte z vlastních chyb a zkuste to příště. Petra
Pokud se chcete dozvědět víc o učení a o tom, jak si zlepšit pamě, sledujte plakáty na nástěnkách na K1 – K4 a v Menze. Během zimního i letního semestru pravidelně probíhají přednášky rozvoje osobnosti. Jsou vždy v úterý a ve čtvrtek na K1 v televizní místnosti. Také je možné přihlásit se na 1 denní seminář na téma učení a pamě. Probíhá vždy o víkendu, když se nashromáždí dostatek zájemců. Kontakt: e-mail:
[email protected] tel.: 777 591 955
Jak postupovat při učení: Při učení se snažte informace si představit a propojit si je s kladnými emocemi. Vytvářejte si v mysli barevné obrazy. Opakujte si nahlas nebo alespoň šeptem. Snažte se zařadit si nové informace k těm, které už znáte a co nejvíce si je vzájemně propojit. Nově nabyté vědomosti si zopakujte před usnutím. Když cítíte, že jste unaveni, udělejte si krátkou 5 minutovou přestávku. Vždy po 30 nebo 40 minutách. Každé 2 hodiny si udělejte delší přestávku 20 až 30 min. —11 —
Povolený doping!
:-)
aktuality
Státní podpora studentstvu aneb máme na růžích ustláno… Když jsem se setkala s Petrou, měla jsem pocit, že jde o velice zajímavou osobu :). Když jsem se dozvěděla, že „má na svědomí“ nějaký časopis, už mě to ani nepřekvapilo. A protože se naše první setkání odehrálo v okamžiku, kdy jsem zažívala zklamání z praktického života, napadlo mě dát jí přečíst e-mail, který jsem poslala své bývalé studentce. Ačkoliv jeho obsah nebyl ani trochu veselý – a cílem tohoto časopisu by měla být inspirace – rozhodla jsem se, že jeho hlavní myšlenky přepíšu pro vás, ostatní studenty, a budu vás tak možná inspirovat k zamyšlení se nad něčím, co se může týkat kohokoli z nás. Patřím k těm nešastníkům, jejichž rodiče nemají takové prostředky, aby je mohli udržovat na studiích. Proto jsem se živila více než rok jako učitelka francouzštiny v jazykové škole. A co se nestalo! Jednoho dne mě zčistajasna zasáhla výpově. Důvodem bylo to, že je v platnosti nový zákon, který studenty na trhu práce postavil do stejné pozice, v jaké jsou ostatní pracovníci. Zaměstnavatel tudíž musí za studenta platit sociální a zdravotní pojištění a zmizela tedy vůle ze strany zaměstnavatelů dávat práci studentům. Bohužel, stejný scénář zasáhl i mou bývalou spolužačku ze střední. Jelikož jsem již nemohla počítat s tím, že by mě na dohodu přijala jiná jazyková škola, musela jsem ze šuplíku vytáhnout „živnostňák“ a zkusit překladatelskou agenturu. Kdo se v téhle branži pohybuje, ví, že agentury o dohodách už vůbec slyšet nechtějí. Pokud nemáte zmíněný dokument v kapse, slušně se s vámi rozloučí. Opět jsem ale narazila. Jak jinak než opět na administrativě. Vláda totiž vytvořila nový zákon, který – jak ona sama říká – má chránit podnikatele a vytvářet jim stejné podmínky. Jinými slovy počítá s tím, že každý podnikatel si vydělá ročně cca 100.000,- Kč (tj. cca 9.000,- /měs.) a od této částky se odvíjí všechny poplatky. Co se týče daně, pokud máte příjem od 0,- Kč/rok do 109.200,- Kč/rok, platí povinná daň 15% z tohoto příjmu a zároveň platí min. měsíční daň 1.600,- Kč/měs. Znamená to, že i když nevyděláte nic nebo méně než uvedených 109.200,- Kč, musíte zaplatit stejně. Tady platí výjimka u studentů prezenční formy studia, kteří jsou mladší 26 let. V takovém případě jsou totiž od daně oproštěni, pouze ale pokud je jejich roční příjem do 15.000,- Kč/rok. S ostatními poplatky je to ještě horší. Sociální pojištění činí 29,6 % a zdravotní 13,5 %. A pozor! Vláda opět počítá s podobným vzorcem a totiž tím, že Váš minimální výdělek je 50% průměrné měsíční mzdy v ČR, což je 8.400,- Kč/měs, neboli 100.800,- Kč/rok. Co to znamená například pro mě? Měsíčně jsem si chtěla vydělat 5.500,- Kč a zbytek čerpat z toho, co přinesly letní prázdniny. Státu bych tedy musela odvést takřka 100 % svého výdělku, cca 5.300,- Kč/měs. Zároveň je v platnosti zákon, který říká, že pokud absolvent zažádá o dávky na „pracáku“ a nemá alespoň 1 rok odpracovaný, nemá na tyto dávky nárok. Z toho tedy plyne: „Studente, musíš pracovat, ale nebudeš mít kde. Ale když nebudeš pracovat, máš smůlu.“ Jestli jsem uvedla nějakou mylnou položku, omlouvám se,
nejsem odborník, ale vězte, že všechny položky jsem od odborníků získala. V případě chyby se tedy omlouvám i za ně. Pokud jsem Vám zkazila náladu, omlouvám se dvojnásob. Vaše inspirace však může pramenit i z negativního podnětu. Tímto vás chci vyzvat třeba k tomu, abyste se zamysleli a kdyby náhodou někdo z Vás chtěl na toto téma napsat třeba dopis na internet nebo petici apod. bylo by to rozhodně lepší, než nedělat nic! Toto je původní článek, který Lenka napsala a poslala do Studentské inspirace dne 19. 11. Jak již víte z úvodu, časopis tehdy ještě nešel do tiskárny. Proto bychom ještě rádi připojili to, co nám Lenka poslala dne 27. 11. ... Páni odborníci mi tento čtvrtek sdělili, že u studentů – živnostníků to není tak zlé a výjimka pro studenty platí. Moc se omlouvám, jelikož čísla, která jsem uvedla v článku, jsou tím pádem zkreslená. Pravda je ale taková, že jsem jim naprosto věřila. Měla jsem tuto informaci ověřenou od tří odborníků!!! Z toho plyne, že zřejmě díky stále novým novelizacím zákona, zkrátka a jednoduše vládne bordel. Takže jinými slovy – je sice pravdou, že studenti již nejsou zvýhodňováni na trhu práce a mají stejné podmínky jako všichni ostatní, ale není to tak, pokud mají ŽL. Rozdíl je v tom, že: 1) Min. základ daně (101.000,-) se na studenty nevtahuje. 2) % soc. pojištění se počítají dle skutečného výdělku. 3) Zdravotní pojištění hradí stát – 6.000,- Kč/měs. tedy znamená asi 4.400,- Kč/měs. Každopádně to nic nemění na tom, že živnostníci – nestudenti mají situaci opravdu velice ztíženou. Protože se lidé samozřejmě bouří, připravuje se další novelizace zákona v tom smyslu, že se bude rozlišovat ŽL pro hlavní a vedlejší činnost. Jak je tedy vidět, má smysl, když se lidi občas ozvou. Jednou se ozvali a vyplatilo se. Lenka
články a příspěvky: Petra Poledníková, Lada Klokočníková, Evča Tomáštíková, Alena Máslová, Věra Bečková, Lenka Froňková, L. S. a další. DTP: Miloš Zajíc
—12 —
