Čtenářská lekce: Babička Drsňačka Zpracovatel: Mgr. Pavlína Skleničková Ročník: 4. Časová náročnost: 2hod ČJ, 2hod VV Cíle: ● Rozvíjet čtenářské dovednosti metodami RWCT (řízené čtení, černá ovce) ● Rozvíjet fantazii při řízeném čtení ● Vést žáky ke spolupráci a vzájemnému naslouchání ● Dotknutí se tématu: Stáří Literární text: WALLIAMS, David. Babička drsňačka. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012, 250 s. ISBN 978-80-257-0713-5.
Pomůcky: obálka s obrázky, karton A3, nůžky, lepidlo, trojhranné voskové barvy (+metalické) pro enkaustiku, enkaustická žehlička, ubrusy-podložky, šablona, ozdobné skleněné “drahokamy”, tavná pistole Průběh čtenářské lekce Evokace Úvodní aktivita: Černá ovce: rozdělíme děti losem na 6 skupin (po 3-4). Do skupiny obdrží obálku s obrázky (otevřou všichni na předem sjednaný signál). Z obrázků (hůl, diamant, šátek, bábovka, pletení, brýle, taška na kolečkách, plechovka, bačkory) mají vybrat 1, který podle nich mezi ostatní nepatří. Svůj výběr sdílí s ostatními a svoji volbu si obhajují. Jako nápomocnou aktivitu přidáme bleskovou hru: Špióni (každá skupina vyšle 1špióna – ten se dívá na krátký moment na obrázek = Babička a svoje zjištění popisuje ostatním. Poté se znovu v krátkém „kolečku“ zeptáme na volbu – co do obrázků nepatří a jaké bude téma našeho ostrova. Malování: Vyzveme děti, aby namalovaly, jak by podle nich měla vypadat ideální babička (cca 5 min). Poté děti vyzveme, aby namalovaly, jak by podle nich mohla vypadat “babička drsňačka”. (cca 3-5 min) - Společně obrázky sdílíme, kdo chce, může svůj obrázek okomentovat. Předvídání z názvu knihy: Položíme dětem doplňující otázky: „Jaká asi bude babička drsňačka? Proč se jí tak říká?“ (Dětem do té doby neukazujeme obálku knihy, aby se nenechaly ovlivnit obrázkem lupiče) Po odpovědích odtajníme název knihy Babička drsňačka, děti mohou upřesnit své předpovědi. Sdělíme dětem, že budeme číst jen úvod knihy tak, abychom se ponořili do příběhu.
Uvědomění Učitel přečte úvodní odstavec, který končí větou, že se starými lidmi je nuda. Děti rozdělíme na dvě skupiny, které vytvoří PORADNÍ SBOR. ● Jedna skupina vymýšlí důvody, proč je se starými lidmi nuda a kdy. ● Druhá skupina vymýšlí důvody, proč se starými lidmi není nuda a kdy. Vedeme děti, aby pokud možno čerpaly z vlastní zkušenosti. Společně odpovědi sdílíme a zapíšeme na velký papír. Necháme děti zhodnotit, zda je tvrzení, že je
se starými lidmi nuda, pravdivé. Další část příběhu dětem vyprávíme: Benovi rodiče milují společenský tanec a věnují mu hodně času i myšlenek. Ale Bena tanec nebaví, spíš ho otravuje, chce být instalatérem. Benova maminka pracuje jako manikérka, Benův táta pracuje u bezpečnostní služby v místním supermarketu. Vždy, když rodiče chodí tančit, vozí Bena k babičce. Následuje tiché čtení z dataprojektoru: Čteme text z knihy str. 17 - začínáme větou …Auto zastavilo a Ben pomalu otočil hlavu k domku…. Pokračujeme ve čtení textu až k části s popisem babičky – končíme větou: Babička vypadala úplně jako z učebnice. Rozdáme dětem text s popisem babičky a děti ji podle něj namalují. Porovnáme s obrázky z úvodní aktivity. Pokračujeme až k místu, kde je výčet všeho, co Ben na babičce nesnášel (viz příloha 2). Rozdáme mezi děti všech deset důvodů, každý přečte alespoň jeden (pokud je méně dětí, zapojí se vedoucí také). Pokračujeme vyprávěním: Ben jí kapustovou polévku a neví, co by si s babičkou povídal, zvlášť otázka „co ve škole?“ ho dráždí. ● Také vás dráždí otázky typu co ve škole? A proč? Pokračujeme čtením - str. 25 od věty Pomalu zamířila do kuchyně….. až po větu Nejradši měla detektivky. Knížky o gangsterech, bankovních lupičích, mafiánech a tak. ● Je něco divného na tom, že babička má doma samé detektivky? Pokračujeme čtením odstavce začínajícím větou „Ben četl velice pomalu…. Pak vyprávíme: Ben se snažil dostat ke květináči, aby tam vylil svou polévku, což se mu nakonec podařilo a vrátil se včas ke stolu. Ben by chtěl být instalatérem, a proto si chodil každý pátek do místní trafiky pro instalatérský týdeník, který si četl u babičky. Trafikant Rádž si s Benem často povídal a Ben si mu postěžoval na babičku. Rádž mu ale vyčiní: čteme str. 35 od věty : Že je tvoje babička stará, Bene…. Čteme do konce kapitoly, pak se ptáme: ● Čím mohou být staří lidé zajímaví? ● Může babička Bena něčím překvapit? Jaká může mít tajemství? ● Má vaše babička tajemství? Vyzveme děti k vytvoření otázek k příběhu – co by je zajímalo dál, na co by chtěly znát odpověď. Po napsání otázek do záznam.listu pokračujeme v příběhu: Vyprávíme dětem, že babička hrozně ráda hraje scrable. Pokud děti neznají, vysvětlíme, jak se hraje. Zahrajeme si také takové velmi zjednodušené scrable. - Děti obdrží obálky s jednotlivými písmenky. Jejich úkolem bude s písmenek složit slova -
PLECHOVKA, SLEDOVÁNÍ, KAPUSTA, ŠPERKY, TAJEMSTVÍ, PÁTRÁNÍ, NEMOC, LUPIČ. V obálkách je vždy připraveno o dvě až tři písmena víc, než je ke složení slova potřeba. Pro méně zdatné děti písmena nepřidáváme. Poté, co děti slova složí, vyzveme je, aby podle složených slov - plechovka, sledovat, kapusta, šperky, tajemství, pátrání, nemoc, lupič - zkusily předvídat, jak se bude příběh vyvíjet dál, jak bude pokračovat. Vyprávíme další děj: Po hře jde Ben spát. V koupelně při čistění zubů se zadívá do zrcadla. Ben si moc přál být starší. Bylo mu teprve jedenáct, ale byl menší, než by chtěl. Za pár let už bude starší a nebude muset trávit večery u nudné bábinky. Ale teď byl u bábinky, kde musel chodit brzo spát a přetrpět babiččino loučení na dobrou noc - můžeme přečíst konec kapitoly (str. 41) od věty V té chvíli bábinka tiše otevřela dveře do pokoje… Když babička konečně usnula, Ben se vydal k telefonu, aby zavolal svým rodičům. ● Proč, co po rodičích chce? Čteme na str. 43 od věty Mami..? zašeptal. …. Až na str. 44 po větu Ohlédl se, a měl pocit, že viděl její stín, ale vzápětí to bylo pryč. ● Slyšela babička, co říkal? ● Jak se Ben asi v té chvíli cítil? Čteme dál až po větu Maminka a tatínek tu za chvilku budou. (str. 46) ● Ublížil Ben babičce? Čteme věty: Ty minuty byly jako hodiny. Co hodiny, dny! Celé měsíce! Minuta může být dlouhá doba. Nevěříte? ● Zkusíme, jak dlouhá může být minuta. Všichni budou tiše sedět a nic nedělat celou 1 minutu Dočteme kapitolu (při nedostatku času převyprávíme) Šestá kapitola - Vyprávíme: Ben je zase u babičky, čte si instalatérský týdeník, pak hrajou scrable. Druhý den je k obědu zase kapusta. Oběd je opět hnusný a tak se Ben, když babička odejde z kuchyně, vyšplhá na horní polici kuchyně, kde má babička sušenky v plechovce. Ben plechovkou zatřepal. Nevypadalo to a ani neznělo, že by uvnitř byly sušenky… ● Co na Ben na polici našel? Čteme: Ben odšrouboval víčko. A jen zíral. Nevěřil vlastním očím! Diamanty! Prsteny, náramky, náhrdelníky, náušnice, všechny s velikými třpytivými diamanty. Ben nebyl žádný odborník, ale odhadl, že uvnitř plechovky musejí být šperky za tisíce, dokonce miliony liber! Benovi už se babička nezdála vůbec nudná. ● Odkud má babička diamanty? Čteme str. 56
Ben se v noci vydal k babičce a oknem ji sledoval. Chtěl vědět, kam má babička namířeno, když k ní nemůže jet. Čteme od str. 61 od věty - Smrákalo se. Byl konec listopadu….. Čtení přerušíme v části, kdy babička nastartuje svůj skútr. Ptáme se dětí: Kam má babička namířeno? Čteme až po větu- Nápadně se rozhlédla a pak se rozpřáhla, aby plechovku prohodila výlohou klenotnictví. Co má Ben udělat? Dočteme kapitolu.
Reflexe Společně shrneme. Vyzveme děti k vytvoření otázek k příběhu – co by je zajímalo dál, na co by chtěly znát odpověď. Otázky sdílíme v kruhu. Děti si je zapíší do záznam. sešitu a zkoušejí na ně vytvořit odpovědi, popř. se nechají inspirovat nápady ostatních. Porovnáme babičku tak, jak si jí děti přestavovaly na začátku se skutečnou babičkou drsňačkou. Jaká doopravdy Benova babička je? Vyzveme děti, aby zkusili vytvořit charakteristiku Benovi babičky na základě toho, co už z textu znají.
Výstupová aktivita (rozvoj kreativity a tvořivosti) Krabička na šperky Děti si na karton obkreslí šablonu krabičky, technikou enkaustiky nanesou voskové barvy a zažehlí. Barevnou šablonu vystřihnou, slepí a pomocí tavné pistole a skleněných “drahokamů” ozdobí - vše dle své fantazie.
Příloha pro popis: Silné brýle, bílé vlasy, falešné zuby, naslouchátko, vousy na bradě, světle fialový svetr, použitý papírový kapesník v rukávu, béžové punčocháče, květované šaty, vínové trepky
Silné brýle, bílé vlasy, falešné zuby, naslouchátko, vousy na bradě, světle fialový svetr, použitý papírový kapesník v rukávu, béžové punčocháče, květované šaty, vínové trepky
Silné brýle, bílé vlasy, falešné zuby, naslouchátko, vousy na bradě, světle fialový svetr, použitý papírový kapesník v rukávu, béžové punčocháče, květované šaty, vínové trepky Silné brýle, bílé vlasy, falešné zuby, naslouchátko, vousy na bradě, světle fialový svetr, použitý papírový kapesník v rukávu, béžové punčocháče, květované šaty, vínové trepky Silné brýle, bílé vlasy, falešné zuby, naslouchátko, vousy na bradě, světle fialový svetr, použitý papírový kapesník v rukávu, béžové punčocháče, květované šaty, vínové trepky
Silné brýle, bílé vlasy, falešné zuby, naslouchátko, vousy na bradě, světle fialový svetr, použitý papírový kapesník v rukávu, béžové punčocháče, květované šaty, vínové trepky
Příloha č. 3
Auto zastavilo a Ben pomalu otočil hlavu k domku. Z okna obýváku vyhlížela babička. Čekala a čekala. Vždycky čekala u okna, když měl Ben přijet. Jak dlouho tam už stojí? pomyslel si Ben. Od minulého týdne? Ben byl její jediné vnouče, pokud věděl, tak nikdo jiný k ní na návštěvu nechodil. Babička zamávala a usmála se na něho. Neochotně jí to oplatil, ale protože byl hrozně naštvaný, úsměv se mu moc nepovedl. Táta ani nevypnul motor, jen řekl: „Někdo z nás tě zítra kolem jedenácté vyzvedne.“ „Nešlo by to v deset?“ „Bene“, zavrčel táta. Odemkl dětskou pojistku a Ben nevrle otevřel dveře a vystoupil. Samozřejmě že žádnou dětskou pojistku nepotřeboval; bylo mu jedenáct a měl dost rozumu, aby za jízdy dveře neotvíral. Podezíral tátu, že ji používá jen proto, aby se Ben cestou k babičce nepokusil o útěk. Dveře za ním zacvakly a motor se znova rozběhl. Než Ben stačil zazvonit, babička už mu otevřela. Ven se vyvalil oblak kapustového zápachu. Bylo to jako velká smradlavá facka. Babička vypadala úplně jako z učebnice.
Pomalu se zvedla a zamířila do kuchyně. Při každém kroku jí z povoleného zadku unikla malá bublinka plynu. Znělo to jako kachní kvákání. Buď si to neuvědomovala, nebo uměla skvěle předstírat, že si to neuvědomuje. Ben se díval, jak odchází, a pak se tiše proplížil na druhý konec pokoje. Nebylo to jednoduché, protože všude ležely hromady knih. Benova babička MILOVALA knihy a pořád do nějaké koukala. Měla je nastavěné na policích, vyskládané na parapetech, vyrovnané v rozích. Nejradši měla detektivky. Knížky o gangsterech, bankovních lupičích, mafiánech a tak.
Ben četl velice pomalu a ve škole ho učitelé zesměšňovali, protože ostatním nestačil. Ředitelka ho dokonce přeřadila o rok níž v naději, že to čtení dožene. Výsledkem ale bylo, že všichni jeho kamarádi chodili o třídu výš a on se ve škole cítil skoro stejně osamělý jako doma, kde se jeho rodiče starali jen o tancování.
„Že je tvoje babička stará, Bene,“ pokračoval Rádž, „ještě neznamená, že je nudná. Já už taky nejsem nejmladší. A kdykoli jsem se s tvojí babičkou setkal, připadala mi jako moc zajímavá dáma.“ „Ale - “ „Nebuď na ni moc drsný, Bene,“ prosil Rádž. „Každý bude jednou starý. Dokonce i ty. A jsem si jistý, že tvoje babička taký má nějaké to tajemství. Staří ho vždycky mají…“
Ben plechovkou trochu zatřepal. Nevypadalo to a ani neznělo, že by uvnitř byly sušenky. Spíš jako by tam byly kamínky nebo kuličky. Ještě divnější. Ben odšrouboval víčko. A jen zíral. A ještě chvíli zíral. Nevěřil vlastním očím. Diamanty! Prsteny, náramky, náhrdelníky, náušnice, všechny s velkými třpytivými diamanty. Diamanty, diamanty a zase diamanty! Ben nebyl žádný odborník, ale odhadl, že uvnitř plechovky musejí být šperky za tisíce liber, možná dokonce za miliony. Benovi se už babička nezdála vůbec nudná!
