U^t. 'it;" fir* AW- 51 >&>

J

U^t

'it;"

x 51

AW-

fir* i%

>&>

t

n IK

W

ARBESOVY

SEBRANE SPISY

J. ARBES:

SEBRANE SPISY. DIL XVII.

AGITATOR.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE, II., KARLOVO NAMfiSTi 34.

AGITATOR ROMAN ZENSKEHO SRDCE.

NAPSAL

J. ARBES.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE II.. KARLOVO NAMESTI 34.

(PSANO A POPRVE POD JINYM TITOLEM TlSfENO 18931

PO

DRUHE TI§T£NO

1895 ")

VE§KERA PRAVA VYHRAZENA.

TlSKKM »UNIE« V PRAZK.

VA2ENE PANI

MILADE SEKANINOVE.

Mensi mesto prazske ztichlo ... Proudy lidu, jez asi tak ode dvou desitileti casne z rana a pod vecer ozivuji. napadneji nezli druhdy, nektere z celnejsich ulic, hlavne ulici Ostruhovou, (nyni Nerudovu); kudy se ubira zabransky delnicky lid do prace nebo kdomovu, znenahla fidly, az i t%ato ulice vzala na sebe davnoveky svuj1 zamlkly raz. Mlhavy podzimni den vystfidan pomzivajicim ve£erem. Nad Prahou klene se plynovym svetlem zazloutla, bezhvezdna obloha, Zvlhle dlazdeni leskne se v mihotavem osvetleni plynovych svitilen v nescetnych oranzovych odstinech. Svezi, nekdy i protivne studeny. vetrik sviste a huce fici od Strahova a znepfijemnuje chuzi do vrchu i jinak vzdy nehrube pfijemnou. Neni tudiz divu, ze i osameli chodci, kterymz jest v pozdni dobe jiti Ostruhovou ulici vzhuru, ubiraji se tudy loudave a jaksi line, jakoby vlekli neviditelne nejake bfemeno. Mnoho jich ovsem neni;- nebot' desata hodina byla uz minula, a vtu dobu Mala Strana byva zpravidla skoro jako po vymfeni.

Jen jeden z techto pozdnich chodcu, patrne mlady jeste clovek, ubiial se ulici tou rychle, jakoby mel na spech. Jest oblecen nenapadne — v praobycejny, polomodni pfevlecnik, z pod nehoz vykukuji cerne spodky a trochu sesmafhane boty. Na hlave ma kulaty, plsteny klobouk onoho druhu, jenz prisel asi pred dvaceti lety do mody a po dnes, byt: uz davno nemodni, prece jeste zhusta se nosi. Muz ten byl asi o pul jedenacte opustil malostransky hostinec „u Montagu", zameril k Ostruhove ulici a chvatnym a zaroveii padnym krokem ubiral se po pravem chodniku. Chvilemi se poohledl, aniz by se byl zastavil. Jinak upiral zrak pfimo pred sebe do dalky a jen hekdy pohledl take k druhemu chodniku; ale jak se zdalo — beze vsi pficiny. Ulice byla uplne liduprazdna; kramy i domy zavfeny, ba i svetla v oknech skoro vesmes jiz shasnuta. Jen tu a tarn kmitalo zazloutle svetlo z nektereho okna. Osamely chodec nevenoval tomu, aniz cemu jinemu nejmensi pozornosti. Presel nezmenenym, rychlym krokem podle Tliunova palace, pak podle kostela u Kajetanuv a uciniv jeste asi ctyficet kroku, nahle chvatny svuj krok napadne zmirnil. Pficinou volnejsi jeho chuze byl nejspise clo¬ vek, jenz se byl prave po tak zvanem svatojansk&m vrsku octnul v Ostruhove ulici a po protejsim chod¬ niku taktez vzhuru se ubiral. Oba muzi nyni v pravem slova smyslu se loudali. Nove se objeVivsi Sel vsak prece fychleji a vzdy vice se vzdaloval, takze drive, nezli druhy ucinil jeste asi sto kroku, zahnul pod Svarcenberskym palacem na rampu, vedouci ke kralovsk^mu hradu, a zmizel.

Prvni byl zatim dospel k domu, v nemz byla pred lety zemfela matka genialniho Nerudy. Na okamzik stanul, nacez se rozhledl ulici dolu j vzhu¬ ru a neshlednuv nikde zive duse, presel kvapne papric pres ulici k zavfenym dvefim uzkeho, dvoupatroveho domu. I, zde rozhledl se ulici jako pred chvili, nacez vyfial z kapsy domovni klic, opatrne otevfel a vklouznul do domu. V temz okamziku objevil se druhy muz ppet v zahybu rampy, zadival se ulici dolu a nespatfiv nikoho, zase se vratil, nacez presel podle domu, flo nehoz byl prvni vklouznul, zahnul po chvili na svatojansky vrsek a chvatne sestupoval po schudkach dolu. Do domu vklouznuvsi muz, zavfev za sebou jrovnez opatrne domovni dvere, stanul a pozorne naslouchal. Byl v cire tme a kolkolem panovalo hluboke ticho. Po chvili soural se, makaje rukama podle steny, po spickach ku pfedu, az zakopnul o schod, jiacez. jal se co mozna opatrne, aby nezpusobil hluku, vystupovati po starych, vyslapanych dfevenych schodech, jez pfes vsecku opatrnost po kazdem Joroku upenlive zaruply. Octnuv se konecne v prvnim patfe u zasklenenych dvefi, jimiz prokmital aspoii matny zasvit, z hluboka si oddechl. Otevfev pak zlehka dvefe vesel do ctverhranne pfedsihky, nacez po pra¬ ve strane sahl po klice jinych dvefi a otevfev je, vklouznul — dosud jeste po spickach — do nizke, ctverhranne sednicky, nemefici vice nez asi osm ctverecnich metru. • Uprostfed jizbicky stal nevelky, podlouhly stul a na nem petrolejova lampa se zelenym papirovym stinitkem se zuhelnatelym okrajem, osvetlujic jashe . Arbes: Sebrane spisy. XVII.

2

10

jen nejblizsi okoli, hlavne plochu stolu, na nemz bylo rozhozeno nejake nove detske pradelko, jako kosilka a podobne, pak nacini k siti, nekolik prostinkych obrazkuv a modrych stuzek, ze zpod kterychz tu a tarn vykukoval nejaky proutek rozmaryny a barvinku. Vstoupivsi muz vsak si toho nevsiml. Zavfev za sebou dvefe na klic, jejz pak vytahl a zavesil na skobu na dvefich, poposel nekolik krokuv a rozhledl se kolem. V jizbe nebylo nikoho. Kdyby byval do jizby te vkrocil poprve, zajiste by si byl v okamziku torn pfes matne osvetleni vsimnul nejen staromodniho, ac jen nejnutnejsil^o nabytku, nybrz i prostych a pfece nad miru vkusnych, skoro mozno fici vybranych okras — yubec celeho uspofadani, cimz jizbicka nabyvala v celku razu vabne utulnosti. V jednom koute stala velka, taktez starodavna kachlova kamna s opryskanym, puvodne tmavozelenym povrchem. Podle jedne steny prosta, ale pfimefene vysoko vystlana postel s pefinami s belostnym cicovym povlecenim. U postele byly pfistaveny dve zidle. Naproti posteli podle druhe steny stala staromodni, puvodne hneda3 nyni uz vybledla skfin o tfech zasuvech. Po jedne strand jeji vysoki, po druhe oneco nizsi almara. Prvni zluta, druha hneda. Na one stal vycpany nejaky velky ptak s roztazenymi kfidly, nejspise kane nebo krahujec, na druhe asi ctvrt metru vysoka sadrova socha Miaervy s urazenou helmici. Pfimo proti dvefim jest jedine, ale neoby^ne velke obloukovite okno, jake vidame v prostrannych sinich stfedovekych hradu. S hury splyvaji bile za-

11

slony az na podlahu, a v okne i po obou stranach jsou umisteny ruzne, ac nikoli exoticke kvetiny, jako rhododendrony, oleandry a podobne. Tesne pfed oknem stoji sici stroj a pfed nim maly stolek a stolicka. Oknem samym, kterymz jest za dne i za jasnych noci pfes stfechy domu- yideti severni uboci Petfina, prokmita matny, sotva pozorovatelny zasedly zasvit. Na stenach visi nekolik obrazu v prostych ramech; ale vesmes pouhe ocelorytiny obrazu proslavenych malifu, zejmena krajiny a vyjevy namofni. Na pravo opodal okna jsou jeste jedny zavfene dvefe? vedouci patrne do jine mistnosti. Nicmene vsemu tomu, jak jiz pfipomenuto, vesedsi muz nevenoval zadne pozornosti, ackoliv se byl rozhledl kolem na pohled patrave. Bez odkladu postoupil az ke druhym dvefim a pootevfev je, zaseptal: j^anicko!" ,,Hned, hned!" ozval se za dvefmi jasny divci hlas ponekud altoveho timbru. Muz, nechav dvefe pootevfeny, couvnul az ke ^tolu, kde se opet, ale patrne zase jen'nevsimave rozhledl. Po te svlekl pfevlecnik a polozil jej i s kloboukem na postel, nacez — jakoby nevedel, cim ^i ukratiti cas — sfial zelene stinitko s lampy ^ prohlizel zuhelnately, drobivy okraj jeho. Teprve nyni jeho tvaf i cela postava byly v plnem svetle., Byl to asi tficetilety muz stihle, vysoke a pfece statne postavy. Spise kulaty nezli podlouhly oblicej snede pleti jevil prave mracnou patrayost. Kypre rty byly trpce sespouleny. Jinak tvaf jeho byla dosti soumerna, skoro by. bylo mozno fici muzne krasna, kdyby nebyl ponekud vadil banaty nos s napadnymi smyslnymi chfipe-

12

mi. Hnede, dlouhe kniry, takove tez, ponekud rozcuchane vlasy, vysoke, nyni svrastSne celo, takze husta oboci skoro splyvala, a pfedevsim velke, hne¬ de oko — vse zdalo se nasvedcovati organismu normalne zdravemu, ale pfece povaze snadnb vznetlive, popudlive, ba prudke a vasnive. Oblecen byl v prosty, ponekud uz sesly cerny sat, takze mel vzezfeni nehrube pfiznive situovaneho ufadnika. Chvili prohlizel stinitko a z dlouhe chvile olu: poval nehtem ukazovacku prave ruky drobivy okraj — a byl by se patrne zpusobem tim dale „bavir', kdyby nebyval vyrusen. „Hned, hned, dusinko!" ozval se z vedlejsi mist¬ nosti tyz divci hlas jako pfed chvili. Na slova ta muz prudce se pohnul; jakoby jej byl nekdo pfekvapil pfi nedustojnem nebo zakazanem skutku, a drze stinitko v levici, pootocil bezdeky hlavu k pootevfenym dvefim, odkud bylo pro^ mluveno. V t6mz 6kamziku na prahu dvefi tech objevila se mladistva, na pohled asi sestnactileta divka prostfedni, stihle postavy v prostinkem domacim sate tmavozelene barvy. Vyraz pravidelne tvafe nad miru jemne pleti jevil zadum&vou pfemitavost, zapasici s detinnym ofekvapenim. Jinak to byla tvaf v pravde neuhonne, pfekvapujici, ba na prvni pohled oslnujici krdsy- Hlavoiim znakem byla souniernosU s jakou se" setkavame dosud jen u antickych vzoru zensk6 krdsy.; ale vabne sv£ziv plna zivota a ohn^, ba on6 divupln^ svudnosti, kter^ Ize st£zi odolati. Nevysok^ ^elo, fecky nos, ijizke, ale zhav6 rtiky a pfedev§im

13

hluboke, modre oko a zlaty vlas — vse tak nevylicitelne puvabne jako pravy div pfirbdy. Ovsem, vse jen v tomto okamziku, kdyz vystoupila z temna v pine, klamne svetlo lampy. Nebot' hned v bezpfostfedne nasledujicim okamziku tvaf jeji jevila vyraz vychladajici vasne, az zmenila se v jistou, skoro utrpnost budici starostlivost. ,Ja te dnes necekala, dusinko!" pravila s pfitulnou vlidnosti a postoupivsi az.ke stolu, podavala mu bilou, ponekud vychrtlou ruku. ' „A ja prisel pfece zas — uz se nehnevej!" odtusil muz, tiskria pravici divce ruku, kdezto levou rukou dal stinitko na lampu. „Proc bych se, dusinko, hnevala — proc?" zasveholila to.nem nejdetinnejsi dobromyslnosti. „Nu — sam ani nevim, proc to. povidam. Vim, ze se nehnevas, ze se hnevati nedovedes. A kdybys se pfece nekdy z podstatne pf iciny rozhnevala — —" „Ze bych se hned,zas udobfila — vid ze, du¬ sinko?" vpadla tymz dobrodusne detinskym tonem. „Ja uz jinou nebudu — to vis!... A-nechci take jinou byt..:" „Dite, pfece jeste pouhe dite!" zahucel muz jaksi pro sebe. „Bud'si! Vsak se dockam — nej* Ci myslis, ze zfistanu v^cne vekuv, jakou jsem? Ze nesestarnu — ^ nezmoudfim ?" Sasveholila, ctveracive se usmivajic. ^ Tvaf muzovu pfeletl lehynky mracek. Couvnul a lined zase tesne k divce pfistoupiv, zadival se ji do tvafe, ktera nihle zviznela. Bezdeky vsimnul si drobnych pih, jimiz byla tvaf jeji skropena — vsimnul si modravych zili-

14

nek, jez pod jemiiouckou pleti prosvitaly, ba vsim¬ nul sobe i hyzdivych, nasedlych kol pod ocima se zanicenymi vicky — neklamnych to znamek probdenych noci a one zvlastni choroby, ktera vznika nedostatkem vyzivy. ,,Ne, ne, duse draha!" pravil temne. ,,Nejsi dite — uz davno jim nejsi... 2ivot, kjakemu jsi odsouzena, dovede v dobe uzasne kratke tvafim lidskym vtisknouti pecet; sve krutosti." ,,I jdi!" zvolala ctveracive, a tvaf jeji opet se vyjasnila. ,,Vzdyf mi nic neschazi — nic me neboli. Jsem klidna, spokojena. Ci snad jsi me slysel nekdy si postesknouti ? Ani me nikdy nenapadne! A proc take? Ziju jako ptace -" ,,Ano, no — jako ptace-vyletanec,- jez — sotva ze opustilo hnizdo, jiz bylo nuceno pfepinati sily a krmiti bratra jestfaba..." Zvonivy smich divky pferusil rozmluvu. ,,Tys pfece jen' nenapravitelny!" ujala se po chvili slova. ,,Vzdycky mi vycitas — vzdycky... A nevycitas-li, tedy me karas ... A ja pfec ..." ,,0
15

kuh ubohym jezdcem, jejz byl ze sedla vyhodil," pfipomenul muz s trpkym pfizvukem. VA mela jsem snad i ja takoveho cloveka oj)ustit ?" ozvala se divka vazne s durazem na slovo „cloveka"; ale hned zase vpadla v ton ctveraciyy: „Nu, dobfe. mily clovece! Mas pravdu! Pokarej me — vypeskuj! A ja ti za to..." ,,Poskytnu nejen vyzivy, nybrz i pfistfesi, kdykoli pfijdes," vpadl muz a pokracoval pak neobycejne zive: ,,Dam ti klic od domu, abys mohl ke mne i v kteroukoli hodinu nocni — abys mi j-usil i spginek, jehoz mam po celodenni lopote tak potfebi — abys me nudil a souzil svymi planymi stesky — svymi bezucelnymi inkriminacemi — -—" „Ah, dost uz, dost, mila duse!" pferusila divka mluviciho. ,,Nemluvim.e-liz zase jednou jako deti skadlici se ? Plane i beziicelne... Pro okamzik nemam ani kdy — odpust'! Musim jeste-neco dodelati, co nelze odloziti. Coz pak sis nevsimnul ?" Po techto slovech ukazala na stul, u ktereho stall. Teprve nyni muz vsimnul si veci rozhozenych po stole. „Co to ?" optal se kvapne. ,,Dosivam rubasek pro detatko jedne sousedky ze dvorku," odpovedela. „Slibila jsem opatfiti ji vse, ceho je potfebi do rakvicky." ,,Patrne zadarmo," zaseptal muz. Pohledla nan mlcky, ale tak vyznamne, ze porozumel. „Dobra, pfedobra Hanicko!" zaseptal, a vtvafi jeho initio eosi jako svrchovane uspokojeni. Po techto slovech pfitahl si jednu stolici od po¬ stele ke stolu a usedl. Hanicka ucifiila po jeho

16

pfikladu. Obesla stul a usednuvsi „bratru jestfabu" naproti, sahla po rubasku a po jehle s navlecenou niti a zacala siti. ,,Proc pak nic nepovidas, mila duse?" ozvala se po chvili, aniz od prace k nemu pohledla. ,,Ani sam nevim — je mi jaksi teskno." ,,A. vecefel jsi uz?" optala se starostlive, ja¬ koby si byla nahle pfipomnela, ze by mohl miti hlad. ,,Ovsem — jinak bych te byl uz poprosil." „Ale kdybys pfece — ja bych " ,,Ne, ne — dekuju!... Jsem syt." ,,A unaven nejsi? Mohl bys si jit lehnout hned. Postel v druhe jizbicce je odestlana." ,,Chvili jeste vyckam." ,,Jak ti libo ..." A opet oba se odmlceli. Hanicka ruce sila, a muz, podepfev hlavu o dlari prave ruky, dival se upfene divce do rukou. V jizbe bylo hluboke ticho, rusene jen selestem pracujici sicky. Chvilemi zaval prudci vitr a opfev se o okno, zalomcoval jim, jakoby nekdo na ne bubnoval. ,,0 cem pfemyslis?" ozvala se konecne Hana zase. ,,0 nicem — o pranicem," odpovedel dut6. ,,Ale kdyz te tak vidim, zda se mi, jakobych videl nebozku matku, kdyz pfed patnacti lety sila ruba¬ sek pro tfileteho sveho milacka... Byl take takovy pozdni vecer podzimni jako dnes. A ja, tehdy ctrnactilety studentik, a matka — sedeli jsme zrovna tak za timto stolem, jako sedime ted my ... I?a stole hofela taz lampa, a po stole byly podobne veci podobne fozhozeny jako ted... Otec nebyl jcstc

17

doma. Tys uz spala v postylce, ve ktere jsi pfed tim spavala s Jenickem, a Jenicek lezel nahy v rakvicce u okna, do nehoz se chvilemi opiral vitr podobne jako dnes ... A pfece — jaky rozdil mezi tehdejsim vyjevem a dnesnim! Dnes tu sedim, jakobych se dival na praci nejlhostejnejsi — tehdy jsem mel pine oci slz ... A, kdykoli jsem pohledl matce do tvafe a postfehl ty skoro do krve uplakane oci, sevfelo se mi srdce litosti, div se mi nerozskocilo. Ani ja, ani matka nemohli jsme promluvit, aniz bychom nevyhrkli v stkavy plac... A dnes ?" „Dnes ovsem je jinak," vpadla Hanicka vazne. „Mne se sice taky zalily dnes rdno oci slzami, kdyz jsem spatfila mrtve devcatko. Ale prosim te — clo¬ vek se obrati a zapomene..." „Ovsem — cizi nehoda, cizi nestesti cloveka nikdy tak nedojima jako vlastni," odtusil muz. ,,Ale prave tato nedojimavost, vlastne zpravidla bezcitnost s cizim hofem a nestestim zda se mi byti hlavnim zdrojem vsedh tech nefestnych spolecenskych pomeru, v kterych zijeme. Sobectvi zda se byti tak pfirozenym, jakoby se nedalo proti nemu neco namitati, nevystupuje-li ve forme hrube, surove nebo docela zvifeci. Nechf se ohlednes kamkoli, vsady je postfehnes v nejruznejsich obdobach, a beda cloveku, jenz se odvazi, at' uz z pficin jakychkoli, spustiti se sobeckosti...." • „Ale vsickni lide pfece nejsou sobecti," namitla jaksi nesmele Hanicka. jjPravda — nejsou a nebudou nikdy," odtusil zive. „Ale lidi •pomerne nesobeckych, lidi v pravde obetavych1, lidiy'zapominajicich na sebe a zijicich pro jine, je tak pramalo, ze bys se zdesila, kdybys poznala, v jak podivnych kuklich vystupuje lidska

18

sobeckost. I zdanlive nejnesobectejsi, i tak zvani osvedceni dobrodinci nebyvaji z pravidla nezli rafinovani sobci. Zijeme v dobe mravnich maskarad. Lide, ktefi zdanlive plnymi hrstmi vefejne nebo tajne ubozakum udeluji almuzny, jine ubozaky vydiraji zacaste bezcitne az do krve. Z krve, kterou vyssali ubozakum, bez kterychz by nemolili existovati, obetuji nekolik kapek, aby — jg,k fikavaji — ulevili bide ubozaku, do kterych jim nic neni. Zneuctivajici, pokofujici almuznou chteji zakryti bezpravi, jez bud sami pachali nebo jez pachali a pasou jini. Odporno, hnusno o torn pfemysleti!" Mluvici pronasel povsechny nazor svuj z pocatku klidne, ale cim dale, tim vasnive jsi, az skon'cil pouhym zamumlanim. Hanicka, ktera byla zatim ustala siti, zadivala se mu upfene do oci, a kdyz skoncil, pravila smutne: ,,Vefim ti, mila duse, ponevadz te znam a nemam pficiny ti nevefiti, i kdybys mluvil sebe podivneji, i kdybych slov tvych-uplne nechapala. Ale mluvivas-li take timto zpusobem vefejne, nedivila bych se, kdyby ti i posluchacstvo tve nevefilo." ,,Mas pravdu" — odpovedel, ^kdybych tak mlu¬ vil, fekli by mi proste, ze jsem pouhy frazista. Ale Co jsem pronesl, dovedu vetu za vetou podrobne a pfesvedcive opodstatniti. Vsechny theoreticke plany, celici k vykofeneni lidske bidy, jimiz dele celeho stoleti nejpoctivejsi, nejlidstejsi myslitel6 snazili se, kdyz prave ne zahladiti, tedy aspoii zkrotiti nejdesnejsi hydru vsech veku — lidskou bidu — byly a jsou prave jen pouhopouhe plany bez prakticke ceny. Mluvime, piseme, vykladame, pfesvedcujeme a — spolecnost, ta vzorna spolecnost lidska, ktera ma lidskost jen na jazyku, nas v nejpfiznivejsim

19

pfipadu vyslechne a vlece svuj tradiconelni nazor, ze jest bida lidska nevylecitelna, bezmyslenkovite a bezcitne dale. Pfi torn hlasa do vsech uhlu sveta — jak je ji lito, ze pry nelze nesrovnalosti spolecenske aspofi pfiblizne uspokojive urovnati — vychlouba se sVym soucitem, svou utrpnosti a lidskosti, a v nahradu za kfivdy pachane na milionech ubo¬ zaku tisicum hazi pouhou almuznu. Dokud bude u nas a v kteremkoli jinem state mozne beztrestne vzajemne vykofist'ovani, dokud clovek nebude pokladan za cloveka v pravem toho slova smyslu, a nebude zakonem chranen od hrabiveho, bezcitneho vydirani, dotud neni nadeje ani v pouhy obrat k lepsimu." I tentokrate pronasel myslenky sve tymz zpu¬ sobem jako pfed tim: z pocatku klidne a jaksi ledabylo, pozdeji vzdy vasniveji, az skoncil nesrozumitelnym zamumlanim. Bylo zfejmo, ze dusi jeho vifi chaos myslenek, z nichz jen nektere lehce naznacoval a zadne nerozvadel, aby pusobila pfesvedcive. Co byl prave pronesl, vlastne jen naznacil, bylo bez odporu jedno z nejtezsich obvineni spolecnosti lidske; ale prave proto, ze nebylo dolozeno a opodstatneno, pusobilo i na naslouchajici divku jako bezvyznamny usudek o veci nejvsednejsi. Nadzvedlat' jen hlavu a lehynce pfikyvla; ale hned na to pf ipomenula: ,,Skoro se mi zda, ze licis pfece jen pfilis cerne." ,,Ovsem, ovsem; ale jen — zdanlive," odpove¬ del. ,,Vim, ze by mi tak odpovedel kazdy, kdo je ve spolecnosti lidske perlikem a neni kovadlinou; kazdy, na koho bida nevycenila jeste sve tesaky, ba kazdy, kdo s pfimhoufenyma ocima chodi mimo

20

nejdesnejsi vyjevy spolecenskych nepomeruv. Ale kdo jako ja bidu lidskou poznal v nescetnych jejich odstinech: od hnusne, odpprne bidy zanedbanych a znemravnelych az po nezavinenou bidu nejsvedomitejsich pracovnikuv a mnohdy i nejnadanejsi intelligence, nemuze jinak nezli jako ja — s neumornym usilim zasazovati se aspoh o moznou ulevu." ,,Ale jak, dusicko, jak?" ozvala se divka, jevic vzdy vetsi ucast na rozmluve. Pokrcil ramenoma a odpovedel teprve po chvili. ,,Prostfedku navrhovaho jiz tak nescetne mnozstvi, ze cloveka pfi jich zkoumani pojima skoro zavraf. A pfece jako jest kazda pravda tak prostinka, ze pfesne vyslovenou kazde dite pochopi, jest i rozfeseni socialni otazky po mem nahledu tak snadne, ze stacil by jediny paragraf zakona, aby byla zazehnana aspoh bida nejtrpci, nejpalcivejsi." „Opravdu?" optala se divka neduvefive. ,,Po mem nahledu najisto " odvetil s klidem cloveka, jenz jest o nezvratnosti svych slov uplne pfesvedcen. ,,Ale vef, kdybych.byl na pfiklad poslancem a pfednesl proste svuj navrh,, setrvala by cela snemovna nad domnelou naivnosti mou v strnulem mlceni nebo by se zatfasla bouflivfm smichem. Pomysli jen, kdybych tak povstal a pronesl se v tento smysl: Panove! K rozfeseni palcive otazky socialni navrhuju^ abyste se usnesli o nejjednodussim zakonu, jakym zakonodarstvi sveta vubec muzc sc vykazati — o zakonu s jedinym jen paragrafem, jenz by znel: Kdozkoli potfebuje spolupusobeni jineho cloveka, jest povinen poskytnouti mu po celou dobu spolupusobeni toho zaopatfeni, jez se shoduje s lid¬ skou dustojnosti."

21

Tentokrate Hanicka upfela sve krasne oci na bratra s takovyrii porozumenim, jakeho se nenadal. „Ale dovol, duse draha," ozvala se po kratke pomlcce. ,,Mluvite-li a vykladate-li sve nazory ve svych schuzich timto zpusobem — cim to, prosim te, ze setkavate se tak casto s odporem a ze policie i soudy tak casto proti vam zakrocuji?" Opet pokrcil ramenoma a odpovedel: „Kdyby kazdy znal ustanoveni trestniho zako¬ na jako ja, boj nas byl by v svrchovane mife usnadnen. Trestni zakon nas jest cosi, co vzbuzuje u nepfedpojatych znalcu skoro neobmezenou uctu. Jet' to vytvor tisicileteho vedeckeho usili stanoviti pfes¬ ne lidska prava. Zakladni raz zakona naseho celi k zabezpeceni naproste svobody, opakuju — naproste svobody kazdeho jednotlivce; ovsem jen potud, pokud tim neni ohrozena nebo dotknuta svoboda jineho. Duch trestniho zakona naseho je tak humanni, ze i ja nemohu jinak nezli vzdati mu svrchovanou uctu. Nicmene jako vse i zakon ten ma take svou zakladni vadu, z kterez plynulo a nlyne nescetne zlo: Zakon ten chrani svobodu ka¬ zdeho; .chrani nas majetek. .nasi cest, vubec celou fadu vseho mozneho. On chrani jednani vlady a vykony nejrozmanitejsich jejich organuv az po nejposlednejsiho byrokrata; on chrani nejruznejsi korporace a zajmy; ba zakon ten zabezpecuje a chrani i svobodu slova — ovsem jen, pokud neni v rozporu s ostatnimi ustanovenimi zakona; kratce nepfehlednou spoustu vseho mozneho, co pfala si miti v£tsina zakonodarcii chraneno. Avsak -zel, ze neni v zakone torn zadneho ustanoveni, jimz by byl chran^n take^nepfedpojaty, zdravy rozum lidsky. Skoro vse, co clovek mu2e si pfati, aby bylo chraneno,

22

t£si se ochrane zakona, jedine zdravy rozum lidsky muze byti kymkoli a jakymkoli zpusobem polickovan, a to nejen s kfesel ministerskych, nybrz i s kazatelen, ve skole i mimo skolu, v ufade i ve vefejnosti, tiskem i mluvenym slovem.... Kratce zdra¬ vy rozum lidsky jest takofka beze vsi zakonne ochrany a vydan, abych tak fekl, na nuz kazde vyrudle tradici, kazdemu pfedsudku a bludu, ba ka2de povefe, nechf uz maji puvod svuj v bezmyslenkovitem navyku nebo v tak zvanem pfesvedceni nebo docela v potmesile, po pfipade i zlotfile licomernosti. Za takovych pomeru, kdy vsechny snahy lidske pod ochranou zakona vice mene triumfuji a jedine zdravy rozum lidsky takofka bez ochrany v koutku se krci, neni divu, ze ma povsechny dusevni rozvoj u nas raz pfimo pfiserne ztrnulosti a ze zdravy rozum lidsky v kazde boji tak casto s hanbou podleha ..." Mozna, ba skoro jisto, ze divka vseho, co pra¬ ve slysela, nechapala uplne; ale bratr suchoparne jinak zasadni nahledy sve vykladal s tak pfesvedcivym zapalem, ze by byla skoro se zatajenym dechem sebe dele naslouchala. Az dosud nebyla bratra jeste nikdy slysela takto mluviti. Obycejne odpovidal na vsecky jeji- dotazy vyhybave a usecne. Nikdy nerozvinoval pfed ni svych zasad, tim mene, aby ji byl zasvecoval v zamysly a snahy sve. Tenkrate poprve doyolil ji bez vybidnuti nahlednouti hloubeji do sveho nitra, a srdce jeji bez¬ deky radostne se zachvelo, ze muz takovychto za¬ sad a snah, ackoli bez socialniho postaveni, tudiz i bez chleba, jest jejim bratrem. VSdela o n£m sice tak leccos, co ji znepoko-

23

jovalo, ba zacaste i strachem naplhovalo. Vedela, ze prodlenim nekolika malo let, co byl absolvoval prava, byl casto bez mista — jak fikaval, pro prudkou, nesnaselivou povahu svou. Vedela, ze udrzuje styky s osobami, jez policie a soud stihaji pro tak zvane ,,socialni rejdy"; ze schaziva se s nimi v pokoutnich hospudkach a jinych mistnostech, ze psava pro ruzne casopisy socialni, ba ze tu a tarn v nektere schuzi jiz take vefejne mluvil... A vse to, ackoli tak proste a vzhledem k dosavadnimu zivotu bratrovu tak pfirozene, znepokojovalo ji, jak uz pfipomenuto, ba, kdyz si to neb ono pfipomenula v noci, plasivalo zacaste i jeji spanek. Na zaklade toho, £eho v novinach se docitala nebo tu a tarn vypravovati zaslechla, mela o snahach bratrovych zcela jiny pojem. Obzvlaste v posledni dobe, kdyz casteji nez jindy pfichazival, aby u ni misto ve svem prostinkem bytecku na konci Kr. Vinohrad pfespal, pocala se domnivati, ze mu hrozi nejake nebezpecenstvi, ze se skryva, aby ne¬ byl vypatran, a ze df ive nebo' pozdeji stihne jej tyz osud jako celou fadu jinych, ktefi sli touze cestou jako on: ze bude zatcen, pfed soud postaven a nejspise take odsouzen. Pravda sice, ze v rozmluve s bratrem take nekdy opatrne toho se dotkla. Ale bratr vzdycky poukazoval k tomu, ze, nemaje na mysli zadnych nezakonnych snah, nemuze take zadnycji nezakonnych skutku se dopustit a byt' i byl pro domnely nejaky pfecin stihan, ze prave proto, ze zna zakon, dovedl by se take obhajiti. Divce duvody ty ovsem nestacily uplne. Domnenky nejruznejsiho druhu mely pfilis sirok6 pole.

24

Avsak dnes, kdyz se byl konecne aspofi tak dalece zasadne vyslovil, ze bylo Ize pfiblizne vystihnouti cil i prostfedky, domnivala se byti pfesvedcena, ze jest vlastne vse v nejvzornejsim pofadku a vsechny obavy bezucelny. jjAch, mila duse, ani bys nevefil, jaks mi temito slovy ulehcil," ozvala se, kdyz byl domluvil. ,,Znam te pfilis dobfe, abych se mohla domnivati, ze obiras se necim, co by s tvym svedomim se nesrovnavalo; pfes to pfece nemohla jsem se — odpust' me upfimnosti — ubraniti mnohdy nejpodivnejsim obavam a pfedstavam." „Snad si me nepfedstavujes mimo tvou spolec¬ nost jako nejakou krvelacnou hyenu?" usmal se sarkasticky. „To ovsem ne," odtusila kvapne; ,,ale jako clo¬ veka, jenz pfes vsechnu svou opatrnost pfece jen nedovede vzdy zkrotiti sve prudke a vasnive povahy. Byla jsem skoro pfesvedcena, ze — kdybys nekdy mluvil vefejne — rozohnis se tou merou, ze nebudes panem sv^ch slov, a muzes snadno pronesti neco, co bude miti pro tebe neblahe nasledky. Ale kdyz jsem te dnes konecne slysela, jsem pfesvedcena, ze dovedes se opanovati, ba ze dovedes kazdeho pfesvedciti." „V torn vsak je prave zavada," ujal se slova bratr, „ze pfesvedciti muzeme jen duse vnimave a pfistupne, pfesvedceni, jako snad jsi ty, ale nikoli kazdeho. Ani bys nevefila, jak houzevnate dovedou lide Ipeti na svych bludech a pfedsudcich — a jak bezpfikladnym zpusobem rozpaluje cloveku krev odpor, podpirany a opodstathovany vyrudlymi a zdrayym rozumem davno odkopnutymi tradicemi, do oci bijicimi vytackami a zfejmymi 12emi. Za ta-

25

kovych okolnosti, vef, nerucim ani za sebe. Avsak se zakonnikem v ruce, trvam, ze Ize pfi pouhe opa¬ trnost! vyvtarovati se vseho a ja — tim muzes byti ubezpecena — zakonne pudy nikdy se nespustim." Hanicka chtela neco pfipomenouti, ale slovo ji uvazlo na rtech. Ticho, jez nastalo, kdyz byl bratr domluvil, pferuseno nahle prudkym trhnutim domovniho zvonce. ,,Co to?" uklouzlo bezdeky bratrovi tak zvlastnim tonem, ze sestra uznala za vhodne ho upokojiti. „Ah, to nic neni," pravila konejsive. „Nejspise nekdo ■— patrne soused z druheho patra — zapomnel domovni klic a zvoni na domovnici. Stalo se to jiz castokrat." ,,Ah tak!" odtusil bratr, ale pfece se obratil ku dvefim, jakoby cekal, brzo-li nekdo vstoupi. Oba chvili napjate naslouchali. V brzku zaslechli na dvorecku, do nehoz se vchazelo po nekolika schudkach z uzke chodby domovni, vrznuti dvefi, pak lehke kroky. Patrne domovnice sla otevfit. Pq chvili ozvaly se pfitlumene hlasy z domovni chodby. Bratr prudce se vztycil. V tvafi jeho riejevilo se sice zvlastni hnuti mysli, nybrz pouhe napjeti nebo zvedavost. ,,Necht' uz to kdokoli,'\ pfipomenul septmo. ,,Musim byti pfipraven na vsechno a proto — —" Nedofekl. Chvatne sahl po pfevlecniku a klobouku na posteli, rychle se oblekl a drze klobouk v ruce, opet napjate naslouchal. Zatim byla i sestra vstala a naslouchala po¬ dobne. N. Tak stali bez hnuti po nekolik vtefin, aniz neco zaslechli... Nahle zaruply po schodech kroky, a . J. Arbes: Sebrane spisy. XVIt.

3

26

rupavy zvuk cloveka pomalu, opatrne po schodech vzhuru se ubirajiciho byl vzdy zfetelnejsi, az zaznel v pfedsihce pfede dvefmi. , V naslouchajicich zatajil se na chvili dech. — V okamziku bezprostfedne nasledujicim vsak oba z hluboka si oddechli. Rupavy zvuk zaznel poznovu a — vzdaloval se. Patrne vystupoval nekdo po scho¬ dech vyse do druheho patra. ,,Nu — vidis, dusinko, ze to byl soused z dru¬ heho patra," pfipomenula Hanicka septmo. ,,Nejspis," odtusil bratr taktez pfitlumenym hlasem, klada klobouk na postel. V temz okamziku ozval se rupavy zvuk na scho¬ dech z pfizemi do prvniho patra znovu. Opet oba napjate, skoro bez dechu naslouchali. Zvuk se blizil jako pfed chvili, az doznel v pfed¬ sihce tesne pfede dvefmi. Hned na to nekdo na dvefe zlehka zaklepal. ,,Nech1: je to kdokoli — neotvirej," zaseptal bratr k sestfe, ,,dokud ti nedam zatleskanim v ruce znameni, ze jsem v bezpecnosti." Po te ruce sahl po klobouku a po spickach vzdalil se k druhym pootevfenym dvefim, za nimiz v temnu zmizel. Na dvefe z pfedsihky zaklepano znovu. ,,Kdo to ?" ozvala se divka, snazic se potlaciti prudke rozechveni. „Otevfte, prosim! Pfichazime v dulezite zalezitosti." ,,Ale kdo to, prosim?" optala se Hana znovu, a poohledla se k oknu, jakoby odtumtud ocekavala bratrem slibene znameni a odkud slysela zvlastni loskot a Sramot.

27

Chvela se na celem tele. Tvaf jeji hofela — oci horecne se leskly. „Otevfte — nebo otevfeme paklicem!" ozval se za dvefmi netrpelive muzsky hlas. „Hned, hned — racte jen laskave okamzik poshovet!" vypravila Hana ze sebe s nejvetsim namahanim, snazic se potlaciti chveni hlasu. ■ ,,Neni mozno — otevfte okamzite!" zaznelo pfe¬ de dvefmi v odpoved. V torn zaslechla divka za sebou smerefn od okna lehynke zatleskani v ruce. Bratr byl patrne v bezpecnosti. Oddechla si z hluboka a chtela postoupiti ku dvefim, aby otevfela. Ale nohy ji vypovedely sluzbu. Nemohla se hnouti. V torn zaslechla opet, a sice dvoji rupavy zvuk po schodech. Patrne sestupoval nekdo s druheho patra a jiny vystupoval z pfizemi. Pfede dvefmi rupot utichl a hned na to bylo slyseti rozkazujici hlas: ,,Neotviraji-li, otevfte paklicem a^zustahte oba zde!" Klic nebo paklic zavrznul v klicove dire a hned na to dvefe s hlukem se rozlitly. Na prahu objevil se asi sestadvacetilety muz vy¬ soke postavy v dlouhem, tmavem pfevlecniku s vyhrnutym limcem a ufadni cepici na hlave. „Proc neotvirate? Proc nas nechavate tak dlouho cekat?" ozval se muz ten jeste na prahu, dfive, ne^li se byl v jizbe porozhledl, tonem tak urputnym, ze sebpu Hanicka bezdeky pohnula. Spatfiv vsak divku ,stojici u stolu z pola ve stinu, jejz stinidlo na lampe vrhalo, zmirnil pfikry ton a vstupuje pravil:

28

,,Odpust'te. prosim, ze obtezujeme! Jsem policejni koncipista a pfichazim vykonat v bytu vasem policejni prohlidku." „Pro3im!" bylo vse, co mohla divka chvejicim se hlasem pronesti. Bylat' i nyni jeste tak rozcilena, ze ani nevedela, kdo byl vlastne vesel a co k ni promluvil. Videla jen temne obrysy velkeho, statneho muze jiskrnych oci a tvafe zarostle tmavym plnovousem. Takofka v nerozdilnem okamziku policejni ufednik byl se rozhledl kolem. ,,Jste vy, prosim, Johanna Havrdova — svadlena?" optal se divky. Hanicka pfikyvla hlavou. ,,Dovolte tedy nekolik otazek," ujal se slova policejni ufadnik. „Jste zde v byte sama?" ,,Sama," zaseptla divka." Ufadnik ruce se pfikrcil, aby pohledl pod po¬ stel, nacez opet se vztycil a nevenuje divce skoro zadne pozornosti, pfipomenul : „Nemohla byste nam otevfiti obe almary?" Teprve nyni Hana aspoh tak dalece se vzpamatovala, ze potacivym krokem mohla se pfibliziti k vetsi almafe a vyhoveti ufednikovu pfani. Ve skfini nebylo nez neco "malo zenskeho satstva. Kdyz pak otevfena almara druha, nemohl se ufadnik ubraniti zvlastnimu pfekvapeni. Bylat' plna knih, peclive v pfihfadkach sefad^nych. , ,,To jsou vase knihy ?" optal se. ,,Moje — po otci," odtusila. „A co je prosim, tarn?," optal se ufadnik opet, ukazav rukou na druhe dvefe.

29

,Jeste jedna mensi svetnicka," odpovedela Ha¬ na hlasem jiz pevnejsim. ,,Muzete mi tarn posvitit?" ozval se policejni ufadnik. Beze slova Hana shala stinitko s lampy a nadzvednuvsi chvejici se rukou Jampu, postoupila ku pfivfenym dvefim, jez otevfela dokofan a vstoupila. Policista ji nasledoval az na prah. Spatfil skutecne malou, nizkou, ale skoro uplne prazdnou svetnicku. Nebylo v ni nezli jedina, odestlana -postel — velky kufr a nekolik skatuli. „Ci to postel?" optal se ufadnik. „Moje." „A pro koho je odestlana?" „Pro mne," zalhala Hana — poprve, co odpovidala na dotazy policistovy. V torn vsimnul si policista jeste jednech dvefi. 5,Kam vedou tyto?" optal se, ukazav na dvefe. „Na maly vystupek misto pavlacky," odpove¬ dela Hana, nacez bez vybidnuti dvefe otevf ela a postoupila. Svetlo v lampe zaplapolalo — Hana byla mi¬ mo uzavfenou mistnost. Ufadnik postoupil za Hanou a teprve, kdyz se byl octnul na pavlacovem vystupku, nabyl pfesved¬ ceni^ ze v takovemto dome jest stihani jakehokoli cloveka uplne marne, dokud se neucini napfed pfimefena ' opatfeni v nejblizsim okoli. Bylte to jeden z onech podivnych domu, na jake jest Mala Strana, zejmena OstruhoVa ulice" tak bohata. Budova vzdorujici nepravidelnosti svou kaz¬ demu pokusu popsati ji. Nachazejic se na svahu, jest do ulice dvoupatrova, — na jih vsak tfipatrova. Avsak i nepravidelny dvorecek jest zastaven — a

30

stfecha nizke budovy dvorni sklani se az k pavlacov£mu vystupku, odkud je mozno zcela pohodlne pfes kamenne zabradli dostati se na stfechu budovy nadvorni a odtud — buhvi na ktere stfechy jinych sousednich, nize polozenych domu. Postfehnuv jednak v seru nocnim, jednak vmatnem svetle Hanicciny lampy situaci, nemohl se po¬ licejni ufadnik ubraniti lehynkemu usmani. Beze slova obratil se k odchodu, a zrak jeho utkvel. jen jeste na barvinkovem venci, lezicim na kamennem zabradli a tfpyticim se misty v zafi lam¬ py, jakoby byl skropen vodou. ^Bezdeky chtel se optati neiifadne na ucel yence; ale v okamziku bezprostfedne nasledujicim na vlast-~ ni umysl zase zapomnel. Rychle opustil vystupek a vratil se do prvni jizby. Hana jej nasledovala krokem ponekud jistejsim. Octnuvsi se v prvni jizbe, postavila lampu na stul, kde byla puvodne, a sama couvla skoro az k oknu, kde bez hnuti stanula. Policejni ufadnik, stoje tesne u stolu, rozhledl se jeste jednou patrave kolem, # zrak jeho utkvel na stole na rozhozenych drobotinach: na rubasku, obrazcich, stuzkach a nekolika proutkach rozmaryny a barvinku. Tvaf jeho pfeletl podivny, polotrpky a polobo( lestny usm£v. ill) Chtel se optati, kdo zemfel — ale otazka opet odumfela mu na rtech. Myslenka, ze octnul se v ufadni povinnosti v bytu, v nemz byla pfed ,neddvnem smrt vykonala svuj desny ukol, zaujala ce¬ lou mysl jeho pro okamzik tou m&rou, ze nemohl jinak, nezli poohl^dnouti se mlcky po divce. Stala dosud na t6mze miste — nyni v pln&n svetle lam-

31

py — zdrcena a nema. Za ni splyvaly bile zaslony okna az na podlahu — po prave i leve strane byly kvetiny. Stala zdanlive bez hnuti a pfece i nyni jeste chvilemi mirne se zachvivala. Licka byla rozpalena — pootevfene rtiky rozzhaveny — oci, ty krasne, hluboke, rnodre oci horecne rozjiskfeny a s nemou ustrasenosti na policistu upfeny ... Kdyz se zraky jejich setkaly, Hana nadzvedla bile, suche sve rucky a sepjala je k neme prosbe. A prostinky pohyb ten rozhodnul zatim o dalsim jejim osudu a zkratil jeji utraipu. ,,Mel jsem rozkaz podrobiti i vas vyslechu," ozval se po chvili policejni ufadnik hlasem napadne pfitlumenym. „Ale za takovych pomeruv — a vubec proto, ze jsem nepostfehl nic podezfeleho, od toho upoustim. Promihte, prosim, slecno, ze jsem byl nucen obtezovati." Po techto slovech obratil se k odchodu. Ve dve¬ fich stojici dva civilni straznici couvli, a policejni ufadnik; na prahu jeste jednou se poohledl. Hana stala doposud na temze miste bez hnuti se sepjatyma rukama v plnem svetle lampy; ale v tvafi jeji nejevila se vice uzkostliva zdrcenost, ny¬ brz nevylicitelny vyraz neme vdecnosti. Beze slova policejni ufadnik zavfel dvefe — Hana zustala samotna. Chvili jeste postala, jakoby nechapala, co se bylo sbehlo. Po te ucinila nekolik kroku ke stolu, sklesla na stolici a zastfevsi si tvaf obema ruka¬ ma, vypukla v stkavy plac. Placem dostavila se uleva. Asi po £tvrt hodine vzpamatovala se aspoh

32

tak dalece, ze pfes zarosene oci mohla chvejicima se rukama dositi rubasek ...

Minulo neco pfes dvanact let... Po nekolika parnych dnech kvetnovych snesla se v noci nad okolim dobfichovickym prudka bo-ufe, kterouz osvezena pfiroda tou merou, ze bez¬ prostfedne liasledujici den — nahodou den sv. Johanny, kralovny — podobal se prvnim jarnim dnum, osvezujicim a vzpruzujicim i mysli nejstisnenejsi. Neni tudiz divu, ze v jednom z nejvetsich a nejvkusnejsich letohradku, v nemz po poledni byla se sesla nevelka spolecnost lidi skoro vesmes vice mene bezstarostnych, lidi, jichz — aspoh na po¬ hled — pranic pfes pfilis kormutliveho nehnetlo, zavladla ona zvlastni, pfimo nevylicitelna nalada, pro kterouz doposud neni snad pfipadnejsiho pfivlastku krome omseneho epitheta ,,nejruzovejsi". Letohradek ten, obklopeny velkou zahradou, pfilehajici skoro az k lesiku, kterymz jsou vrsiny mezi Revnicemi a Dobfichovicemi od udoli Berounky na jih az po Mnisek porostle, jest asi od desiti let vlastnictvim nekdejsiho clena statniho navladnictvi prazskeho, nyni rady zemskeho, jinak trestniho soudu — muze dosti mohoviteho, jenz si byl karrieru ufadnickou nezvolil z existencni nutnosti, nybrz jen z t6 pficiny,' aby se zbavil — nudy... Otec jeho, pficinlivy, ba vzorny ekonom, jenz byl dele dvaceti let hospodafskym spravcem na jed¬ nom z panstvi znameho druhdy patriotick6ho hrabete Hanuse Kolovrata Krakovskdho, a pozdeji, kdyz ovdovev koupil si vlastni statek, jednim z nej-

33

pokrocilejsich, vsem modernim opravam pfistupnych, samostatnych hospodafu, zustavil po sve smrti asi pfed ctrnacti lety jedinemu synu svemu tak znacne jmeni, ze mohl byti tento zcela pohodlne a velice slusne ziv z pouhych uroku. Puvodne, dokud byl jeste stav advokatsky privilejem a vazan na urcity, nepfekrocitelny pocet svych clenu, otec spekuloval se svym synem na kar¬ rieru advokatskou, ku kterez pro sve rozsahle znamosti, tedy protekci doufal mu na jisto dopomoci. Nicmene nadeje ta ho zklamala. Tak zvany „numerus clausus", kterymz stanoven urcity pocet advokatu, zruseh dfive, nezli syn nastoupil studia pravnicka. Stav advokatsky stal se volnym jako kterekoli jine, neprivilegovane zamestnani, a otec, obavaje se pro syna sveho nehrube pfijemnych konkurencnich zapasu, radii mu pfed nastoupenim studia universitniho drahu jinou. Avsak syn, jinak dobry, ba vytecny student, honosici se vybornou pameti a pfesnou, bystrou logikou, rozhodnul se pfece jen pro studium pravnicke, a to nikoli snad jen pro schopnosti, jichz pro stav ten domnival se miti, nybrz i z popudu hlubsiho, ze zvlastni vrozene a v te dobe skoro snad jeste nedosti uvedomele naklonnosti k hajeni prava a konani spravedlnosti. Otec mu nebranil, a tak nastoupil mladik stu¬ dia pravnicka. Jiz na gymnasiu a jeste vice na universite jevil ve vsem jistou klidnou a rozvazlivou umirnenost, a pfede vsim tak neobycejne vyvinuty smysl pro pravo a spravedlnost, ze staval se zacaste v. hajeni jich zelotou. Vzdy a ve vsem zdal se vsak holdovati tak zvane „zlate ceste stfedni". Vystfednosti nemiloval.

34

Ve vsech sporech, at: vefejnych nebo soukromych zalezitosti se tykajicich snazival se z pravidla smirne sprostfedkovavati. Pfes to byl pevnych, nezdolnych zasad. Uvaziv jednou zrale pruvody pro i proti a ustaliv se na nejakem usudku nebo mineni, nedal si pfesvedceni sve nikdy neb* aspoh zfidka kdy vyvratiti. Jinak byl dobry, ba vyborny kolega, nevyhledavajici ani svaruv, aniz jakychkoli pohnutek ku kritisovani svych pfatel a znamych, ktefi jej z pfi¬ ciny te pokladali a take prohlasovali za vzorne, pfi¬ mo „zlate srdce". Odbyv studia i pfedepsane zkousky s vytecnym prospechem, mel se rozhodnouti pro dalsi zivotni drahu a poprve v zivote svem — vahal... .Nepoznav svizelu socialnich utrap, s jakymiz jest zapasiti studentum nemohovitym nebo chudym, a veda az dosud zivot v pravem slova smyslu bez¬ starostny, octnul se nyni pfed kritickou otazkou: ma-li ci nema-li volnost, dostatecnou zamoznosti sko-' ro zajistenou, obetovati nejake spolecenske karrief e ? — Nejsa ctizadostiv a neprahna po zadnem, at' jiz jakemkoli vyznamenani, byl by milerad zustal v mi16m zatisi soukromem, kdyby byl — at' pfipomeneme aspoh jediny moment — citil sebe slabsi naklonnost k nejakemu vedlejsimu, pfijemnemu dusevnimu za¬ mestnani, jako k basnictvi nebo k literatufe vubec nebo ku kteremukoliv jinemu umeni, v nemz by si byl mohl dilettantstvim zivot aspoh pfiblizn6 a pro vlastni zabavu nejak zpfijemniti. Mimo to nejsa ani svet£kem, la^nicim po zdbavach a ruznych sportech, jichz se byl jako zamozny student zdhy nasytil, aniz vubec povahou vzn6tli-

35

voii, po caste zmene nebo docela rozcileni prahnouci, nybrz clovek ducha spise kontemplativniho a k to¬ mu jeste dosti pfesne vytknuteho, jednotvarneho smeru — pocitil hned v prvnich mesicich po ukonceni studii, dokud se jeste rozmyslel, ma-li ci nema-li se dobrovolne sve osobni volnosti vzdati, takovou prazdnotu duse, provazenou tak bezpfikladne trapnou dlouhou chvili, ze se konecne rozhodnul: zkusiti, pravime s durazem: pouze jen zkusiti — karriery ufadnicke. Tak stal se na, sklonku roku 1879 auskultantem u trestniho soudu prazskeho. Za nedlouho pfestoupil za koncipistu k policii a asi po roce k statnimu navladnictvu prazskemu jako substitut. Ku charakteristice muze toho a jemu podobnych nutno vsak dodati, ze na sklonku let sedesatych a v prvni polovine let sedmdesatych nebyl by se toho vubec ani odvazil. Bylte jednim z onech vfelych, upfimnych a raznych patriotuv, jakych nam — zel! znenahla vzdy vice ubyva. Nejmladsi a mladsi pokoleni nase zajiste jiz jen stezi dovede se vpraviti ve zvlastni, skoro nepochopitelne spolecensko-politicke pomery, jez zavladly v Cechach nedlouho po uzakoneni dualisticke formy fise rakouske, jez se stalo, jak znamo, bez spolupusobeni, bez souhlasu, ba proti vuli zakonnich zastupcu naroda ceskeho. Opiraje se o nezadatelna, pfisahami panovniku rakouskych stvrzena prava sva, cely narod cesky jako jeden muz zdvihl se k odporu a zakonnemu boji za tato sva prava. Nasledek toho byla znama persekuce lidu ceskeho, v kterez c. k. organove

36

vsech odstinu hrali nehrube zavideni hodny ukol, a za kterez dospelo se takmef az na poprazi revoluce. Pomer obcanstva k c. k. ufadnictvu od c. kministruv a c. k. okresnich hejtmanuv az po nejpo slednejsiho policistu nebo diumistu pfiostfil se v ne¬ kolika malo mesicich v takove mife, ze pojem poctiveho Cecha zdal se byti a v jednotlivych pfipadech take skutecne byl — naprosto neslucitelnym s pojmem c. k. ufadnika. Co poctivy Cech, jto — oponent, odbojnik, ba dokonce jiz kandidat krimi nalu. Co c. k. ufadnik — to organ nenavidene vla¬ dy, s kterouz veden vsemi zakonnymi prostfedky bezpfikladne tuhy boj — organ rovnez tak nenavideny, ne-li nenavidene jsi, nezli nenavidena vlada. Slouziti tehdejsi vlade videhske v oboru jakem¬ koli, pokladano vseobecne za vlastizradu v nejvlastnejsim slova smyslu, a kazdy, kdo byl tfeba jen v pouhem styku s vladnimi organy, byl v podezfeni, kdyz prave ne vlastizrady, tak aspoh nevla stenectvi. Z ceskych kruhu nerekrutovan nikdy tak skrom houcky pocet c. k. ufadniku jako prave v zminenych letech persekucnich. Koho nedohnala k tomu bida nejtrpci, kdo vubec jen mohl se zachytiti kdekoli, tfeba v pomerech sebe skromnejsich, vyhnul se karriefe c. k. ufadnika. A kdozkoli jako c. k. ufadnik pokladal se tfeba sebe vlazneji vlastencem, skoro kazdy — kdyz prave ne vefejne — coz nesmel — tedy potaji proklinal stav, k nemuz byl ukovan a o nemz se byl nenadal, ze muze nekdy osudnym sbehem okolnosti stati se stavem tak profanovanym. I otec naseho nynejsiho c. k. zemskeho rady bvl tehda jednim z onech neohrozenych patriotu,

ktefi stali, abychom tak fekli, v prvnim ohni. I on byl pro nekolik vlasteneckych projevu vysetfovan, pfed soud postaven a odsouzen k nekolikamesicnimu zalafi. A synek — tehdy jeste asi ctrnactilety studentik — doprovodil ho az na prah pfiserne budovy novomestske radnice, v kterez bylo takove mnozstvi nejpoctivejsich vlastencu ceskych odpykalo skutky a slova, jez se nesrovnavala s trestnim za¬ konem z doby nejtuzsiho absolutismu. Pamatoval se na pamatny onen okamzik, kdy loucil se pfed fortnou zalafni s otcem a nikdy nezapomnel, cim nejen otci, nybrz i jemu byli tehda netoliko onino c. k. organove, ktefi pfi odsouzeni otce spolupusobili, alebrz vubec vsickni ti, kdoz teh¬ dejsi vlade jakymkoli zpusobem slouzili. Ze vsak pfes tento moment, t. j. pfes to vse, ze mel pamatny onen okamzik v zive pameti, po nekolika letech, at: uz z pficin jakychkoli pfece se odhodlal zkusiti stesti sveho jako organ c. k. vlady, zda se nam byti dukazem, ze v dobe nekolika malo let po persekuci lidu ceskeho pomery u nas v Ce¬ chach netusene, byt' i nehrube pozorovatelne se zmenily. Nechceme se domnivati, ze by c. k. ufady byly se zmenily v te mife, by uplne odpovidaly ceskemu vlastenectvi; naopak — nam zda se spise, * ze vlastenectvi- nase znenahla pfece jen povychlada a ze neni to uz davno ono vlastenectvi z dob persekiice, kdy pojem poctiveho Cecha zdal se byti s po¬ jmem c. k. vladniho organu takmef neslucitelnym. Necht' vsak tomu jakkolivek! Nam slo jen o charakteristiku muze, o nemz prave vyprayujerne a prave onem musime po prav-

38

de vyznati, ze byl a jest jednim z nejupfimnejsich a nejvfelejsich patriotu ceskych. A muz ten, jenz se stal, jak vime, c. k. ufadnikem bez existencni nutnosti, skoro vyhradne jen proto, by zazehnal dlouhou chvili — vpravil se do zamestnani sveho s takovym zapalem, ze stal ^se v nekolika malo letech ufadnikem, jenz ovladal obor svuj k uplne spokojenosti sve vlastni i svych pfedstavenych a konal vsechny sve povinnosti, ba za¬ caste i nad povinnosti sve, tak zrucne a svedomite, ze malo ktery jiny ufadnik se mu vyrovnal. V ufade jest tedy spokojen, obzvlaste od te doby, kdy byl jmenovan radou trestniho soudu a kdy mu bylo zaroveh, ovsem pod rouskou tajemstvi zvestovano, ze jest jednim z onech, ktefi jsou pro nejblizsi dobu vyhlidnuti pro opetne povyseni. Spokojenost jeho jako ufadnika dovrsena vsak take svrchovanou, ba zavideni hodnou spokojenosti v zivote soukromem a rodinnem. Bylte se pfed jedenacti lety ozenil s miladistvou divkou, s kterou se byl asi rok pfed tim nahodou setkal a ktera jej hnedo prvnim setkani tak zaujala, ze napjal vsechny sve sily, by odstranil pfekazky, jez shatku se stavSly v cestu. . Nelitoval toho. Manzelstvi jeho bylo, jak aspoh fama vypravuje, ,,svrchovane st'astn6". Poslednich slov ovsem netfeba vykladati uplne pfesne. Mat' kazde manzelstvi sva svizelicka, sva docasna nedorozumeni, sve neshody a ruzne mracky, ba snad i mraky; lee manzelstvi rady Armanda Svobodovskeho bylo jed¬ nim z onech, jez mraku manzelstvi snad ani nepo znalo, mracky jeho pak jen zfidka kdy a k tomu jen pfeletmo a vzdy jen na nekolik okamziku.

39

Pani radova pokladana vseobecne za damu rov¬ nez tak vzdelanou jako lidumilnou. Nebyla to dama salonu, nybrz prosta, srdecna zinka ziveho, po¬ nekud vznetliveho temperamentu — a pfece elegantni zjev bez koketnosti — mila, dobra, laskava; pfilezitostne snad i vabna, ba svudna... A prave teto sve mile zince k vuli, vlastne po jejim vyslovnem pfani rada Svobodovsky sezval ne¬ kolik svych nejduvernejsich pfatel k male rodinne slavnosti — v den jmenin sve manzelky — na svuj letohradek, v nemz jiz skoro po osm let traviva s choti svou letni mesice. Letohradek jeho na mirnem svahu vrsiny jest v pravde jedno z onech utulnych zatisi letnich, v nemz mozno po pfipade — i rozrusene nervy leciti, cehoz ovsem ani pan rada, aniz pani radova nemaji potfebi. Travivalit' zde letni dobu z pravidla skoro v uplne* odloucenosti od sveta — st'astni a blazeni tim, ze sami sobe dostaci, ze neprahnou po dojmech vzrusujicich, po zmene a tomu podobnem. A Ididne, tiche stesti snad jim mnozi ani tak'! nezavideli, ponevadz ho nebyli ucastni, jako jim zavideli vkusnou, vsim moznym pohodlim opatfenou „klicku", v ktere bylo snad vse, ceho clovek jen pfati si muze. Budova sama ovsem nevynika nicim zvlastnim, leda svou vkusnou jednoduchosti a neobycejnou cistotou.^ Je to jednopatrova budova s balkonkem v pruceli obracenym k Berounce, tudiz k severu a malou verandou v zadni casti, smerem k lesine na jihu. ' : i V pfizemi jsou po jedne strane mistnosti pro domacnost nutn6, jako kuchyh, celednik atd., po dru-

40

he pak dva pokojiky pro opatrovnici ditka. Krome toho jest zde uprostfed velky, proste upraveny sa-. Ion — na.jih a na sever velkymi zasklenymi dvefmi opatfeny — pro pfipad nepohody, at' uz deste nebo velkeho parna. , Ze salonu toho vedou pohodlne schody do prv¬ niho patra, v nemz jsou mistnosti obytjie: vkusne yyzdobeny salon, z nehoz jdou jedny dvefe na balkoh v pruceli a druhe na verandu v zadnim traktu, pak loznice, do ktere se vchazi ze salonu a konecne dva mensi pokojiky, z nichz jeden slouziva nekdy panu radovi za pracovnu a druhy, pfimefenym nabytkem opatfeny, jest pfipraven ,,pro vsechny mozne pfipady", t. j. pro nektereho hoste, kdyby si pfal zde pfespati nebo i nekolik dni prodliti. Budova jest umistena. uprostfed velke, ac je¬ ste pomerne mlade zahrady, mefici zdeli i sifi asi dve ste metru. Zahradu ohranicuje, vysoky dfeveny plot, kolem nehoz tahne se uvnitf zahrady huste, misty skoro neproniknutelne kfovi, zejmena vysoky hloh, sipek a sefik, takze pohled do zahrady, aspoh v lete, jest mozny jen v mistech, kde neni kfovi pfilis huste. V cele zahrade, ktera je vlastne zahradou kvetinovou, jsou vesmes stromy nanejvys desiti az dvanactilete, cimz vsak celek — vkusnymi zahonky kvetin v pravem slova smyslu pfeplneny — nikterak na svem puvabu netrati. Velkych stinnych stromu jest zde jen nekolik. Asi pfed osmi lety bylo sem sice umelym zpusobem pfesazeno dvanact vyspelych divokych kastanu, z nichz vsak pouze ctyry a sice nahodou pfimo pfed prucelim budovy se ujaly a poskytuji aspoh v techto mistech dostatecneho stinu.

41

A pod temito kastany, na volnem, zlutym piskem posypanem prostranstvi, pfed kterymz jest jed. noduchy vodomet, ale nyni skoro bez vody a tudiz v necinnosti — upravena byla tabule pro nekolik osob: velky podlouhly stul, za kterymz — v okamzi¬ ku, kdy zaciname venovati mistu tomu pozornost — sedi ctyry osoby. Na stole, bilym ubrusem pokrytem nalezaji se uz jen zbytky desertu: cukrovinky a ruzne ovoce. Nicmene nekolik lahvi vina. a z casti vyprazdnene sklenky zdaji se nasvedcovati, ze ti, kdoz zde byli pohodovali, nikterak jeste nemaji v umyslu rozejiti se. Zda se, ze teprve nyni pfichazeji do vlastni nalady hodovni nebo slavnostni, vlastne do nalady rozmarne. Bavit' se neobycejne zive pfes to vse, ze toci se zabava kolem pfedmetu nejvsednejsiho: zahodno-li totiz piti po vyborne hostine pouze vino nebo pivo nebo snad oboje ... Pouzijme pfilezitosti te, ktera nam neuklada za povinnost^ sledovati rozmluvu, abychom se s rozmlouvajicimi aspoh povrchne obeznamili. Hostitele, Armanda Svobodovskeho, poznavame na prvni pohled po zvlastnim, ovsem nevylicitelnem vyyazu muzne, obycejne vsak a to navykem jaksi zpfisnele tvafe. Jevit' se v pi prave onen usmivavy klid svrchovane spokojeneho cloveka, jenz si jest yedom, ze pfipravil take mym podobne potesehi, jakemu se prave tesi sam; ale nechce, aby toho postfehli. Choya se jaksi zdrzenlive. Neodpira zadnemu vyroku, zadnemu tvrzeni, ackoli zacaste nesouhlasi. Nasloucha jen, pfikyvuje a jenom nekdy, ale spise jen jaksi pro sebe nezli pro jine zavrti nenapadne hlavou. Veskera pozornost jeho zda se byti soustfeJ. Arbes: Sebrane spisy. XVII.

4

42

dena k tomu, by nebyla hostem zavdana nejriepatrnejsi zaminka k jakekoli nespokojenosti. Je to muz nanejvys ctyficetilety, vysok^, stihle a pfece statne postavy s mocne vyklenutym hrudnikem. Podlouhla, hustym cernym plnovousem zarostla tvaf dosti jemne bile pleti s jiskVnyma cernyma oci¬ ma pusobi na prvni pohled jaksi, abychom tak fekli, divousky, polo odpuzujic, jako podobne fysiognomie vubec. Avsak hned druhy pohled poucuje, ze to jedna z onech pravidelnych tvafi, jimz pravem nalezi pfivlastek muzne krasnych — tvaf s mirne vyklenutym celem, feckym nosem, kyprymi rty a zarudlymi licemi. Jen cerny, ponekud pfikudrnately jemny vlas jest nad skranemi ponekud jiz profidly a misty tfpyti se v nem jako stfibrna vlakenka — jednotlive vlasy sedive. Oblecen jest v prosty a pfece elegantni letni sat modravesede barvy a jenom zlaty, tezky fetez od hodinek a snubni prsten napadne od jednotvarne toiletty se odlisuji. Z hosti jest nejnapadnejsi muzisko, taktez asi ctyficetilete, jez ostatni v hovoru nazyvaji Lampasickem nebo Karlickem. Mala, tucnd to postavicka s obhroublym bfiskem, s boubelatou, bezvousou a zdravim kypici tvafi, pro kterouz v§edni epitheton ,;mesickovita" nebyl by nevhodnym. Maid modra ocka jevi neobycejnou a zaroveh tekavou zivost. NapadnS ^erven6 lice a takove tez, ale pdul£ a pfece usmivav6 rty; plavy, kratce pfistfizei;y vlas a sko¬ ro nepozorovateln^, jako len hebk6 obo^i a pfirySave\6 brvy — vse zdd se pfipominati onen druh flegmatickych fysiognomii, pfi kterychz £lov£ku z pra¬ vidla drive nebo pozdSji napadne — seldtko ...

43

I on jest oblecen nenapadne, a jednotvarne v sat zemlove barvy, ale nehrube elegantni, pone¬ vadz pfes pfilis volny. I bila kravata odstava od tucneho, skoro bychom fekli turoviteho krku asi na tfi centimetry, neklamny to dukaz, ze majitel jeji nestrpi na sobe niceho, co by jej tisnilo, a ze by snad nejradeji asi chodil, jak sam fikava, „jak jej pan buh stvofil". Ve spolecnosti, ve ktere meska, zastupuje, jak se .zda, zivel dobrodusne, jinak ovsem dosti vsedni a lacine komiky. Nezda se byti ani pfitelem hlubokeho pfemitani, aniz vubec pfiznivcem jakehokoli dusevniho namahani, tim mene pfemahani. Pfes to pfece kmitne feci jeho casto zdrave jaderko nepfedpojate, byt: i skoro jen epikurejske zivotni filosofie — dukaz to, ze nezije neb aspoh ze drive nezil beztnyslenkovite. Druzi dva hoste lisi se od hostitele i Lampasicka nejen satem, nybrz i fysiognomiemi a charaktery — vubec vsim. Jsou sice taktez asi ctyficetileti, ale prvni, cernovlasy muz prostfedni postavy s napadne vyzilou fysiognomii zda se byti nejmene o deset roku star si, kdezto druhy, vycouhly, ba vychrtly a s fysiognomii skoro detinskeho vyrazu, zda se byti zase asi o deset roku mladsi. Oba jsou obleceni v cerny salonni sat s bilymi vestami a takovymi tez kravatami — jako bys^je, abychom uzili omseneho porovnani, z nejnovejsiho modniho zurnalu vystfihl. Prvni jest ndpadny snedou, skoro mozno fici cig&nskou pleti, vraskami rozbrazd^nym zachmufenfm celem a horecne se lesknoucim cernym okem. Hladce oholena tvdf nejevi zadne ur^itejsi znamky, z kte¬ re by se dald tfeba jen pfiblizne souditi na charakter

44

nebo temperament; ale chvilemi kmitne po ni pfece cosi jako pfitrpklost stfidajici se s vyrazem lehkomyslne ironie nebo lehkovazne resignace. Nejnapadnejsim vsak jest svym temnym, skoro mozno fici hrobovym, ale jinak dosti objemnym a v celku sympathickym, dobrodusnou poctivost prozrazujicim hlasem. Druhy, v jehoz tvafi neni nejnepatrnejsi stopy po nejake vrasce, jest napadnym chorobnou bledosti, a vyrazem skoro mozno fici ,,tupe resignace". .Ji¬ nak dosti pravidelna tvaf s povysedlymi licnimi kostmi, zaspicatelou bradou a jen jemne zarudlymi uzkymi rty zda se byti jako z bileho vosku a nemeniva se valne ani v nejprudsim rozcileni. Hnedy, kadefavy vlas a male, plave knirky zdaji se tvafi te dodavati vyrazu mirne koketnosti, ale pouze na prvni pohled. Zakladni vyraz tupe, zdan¬ live skoro bezduche resignace ma z pravidla pfevahu. I hlasem, sipave hvizdavym a jaksi nasilne, pferyvave vyrazenym, ba i feci vubec — ponevadz ledabyle pfizakoktava a posledni slabiky nebo nekdy i cela slova pohlcuje — lisi se ode vsech ostatnich. Vsichni tfi hoste jsou davn^, osvedceni a nejduvernejsi pfatele hostitelovi a nejsou i na jeho letohrajdku poprve. Byvajit' zde v posledni dobe dosti casto, mnoh/dy dva i tfikrat tydne; ale z pravidla jen jeden nebo dva, kdezto vsickni tfi nesesli se zde jiz asi po dva roky. Nebylo take mozno. Latnpasicek, stary mladenec a dosti zamozny statkaf, ktery byl zdedeny po otci statek v Podsumavi pronajal zidovi a zijejen jako soukromnik, vy-

45

pravil se pfed rokem v lete na cesty po Evrope a procestoyal ve tfech mesicich znacnou cast Nemecka, Belgie, Holandska, Francie a na sklonku podzimu i Italic. Host s napadne temnym hlasem, zamestnani sveho operni zpevak, byl v te dobe pod pseudonymem engazovan u jakehosi mensiho divadla a jest nyni uz asi rok bez engazementu. „Fretuje se," jak vhbec muze; ale z kuze elegana pfece se nesvleka, ani kdyz domaciho pana zada za poshoveni cinze, tim mene kdyz v nejelegantnejsich hostincich prazskych zustava sklepnikum dluzen nejen za nejnutnejsi, nybrz i za titerne, furiantske zbytecnosti a malichernosti. Na^ stesti muze se tak „fretovati". Umoznilat' mu to zena, s kterouz se byl asi pfed osmi roky ozenil a ktera se s nim dala — z neznamych pficin — po roce rozvesti. Nebyti „st'astne" teto okolnosti, byl by si patrne v nekterem, dosti casto jiz se naskytnuvsim polo nepficetnem okamziku, kdyz byl bez engazementu — snad uz zoufal. MilovaK zinku svou, dobrou tichou dusinku a k^ tomu nikoli neslicnou, nybrz v mnohem ohledu pfezadouci — upfimne a vfele. Zelel rozvodu, a byt' i nikdy nikomu se nesvefil, proc se s nim dala zena rozvesti, ujist'oval v duvernem hovoru vzdy, ze on toho pficinou neni. Tfeti host jest co do zamestnani a vubec co do zivotni karriery jaksi zahadou i pfatelum nejduvernejsim. Bylte hostitelovym spoluzakem, vystudoval prava jako sirotek vyhradne jen z milosti dobrodincu, ktefi na' tento druh studujicich pamatovali nadacemi,- a byl pak take po nejaky cas koncipistou u nekolika advokatuv.

46

Ale vzdal se pozdeji drdhy te a vyhybal se po nejaky cas vsem spolecnostem. Asi pfed §esti nebo sedmi lety objevil se mezi divnymi soudruhy poznovu jako clovek umirneny, zijici v ustrani a nevsimajici se skoro niceho, co jine smrtelniky zajima a casto i rozciluje. Cim se zivil nebo vubec zamestnaval, nikdo z pfatel jeho nevedel. On sam nikdy se o torn nezmihoval a pfatele se ho neptali, ponevadz si sam nikdy nestyskal, aniz daval na jevo, je-li ci neni-li spokojen a podobne. Vedelo se o nem, ze jest polovicni misanthrop, stary mladenec, zenskych se stitici neb aspoh se jim vyhybajici, a v kruhu pfatel, mezi kterymi se s nim prave setkavame, domnivano se, ze jest nej¬ spise agentem nektere cizozemske, v Rakousku zakazane loterie. Ale napadno bylo, ze z&dnemu ze svych duvernych a jinak uplne spolehlivych pfatel a znamych nikdy zadneho losu nenabidnul, z cehoz zase soudeno, ze ma sve stare zakazniky a ponevadz mu staci, zadnych novych nevyhledava. Vyklad ten ovsem nezdal se byti naprosto pfipadnyrn; nicmene pro nedostatek jineho, vhodnejsiho dostacil aspoh k pfiblizne spravnemu opod-. statneni. V okamziku, kdyz jsme temto ctyfem muzum zacali venovati pozornost, sedel hostitel v £ele stolu, po jeho prave strane tvafi k letohradku obrdcen — boubelaty Lampasicek; po lev6 strane hostitelove basista bez engazementu a vedl nSho domnely loterni agent. Vsickni £tyfi zdali se byti, jak stard fri.se di, v ruzovem rozmaru. Mluvili ziv6 a chvilemi jeden pfes druheho, nekdy i vSickni najednou. Ne¬ kdy se ten neb onen hlasitS zasmdl, kdezto tismSv

47

spokojenosti pohraval po tvafich vsech skoro neustale. „A jak ti povidam, neprakticky Klominku," koncil Lampasicek spornou rozmluvu o pive a vine po hostine, ukazuje odulym ukazovackem prave ruky na domneleho agenta, „ja jsem v te zalezitosti pro gusto individuelni. Nenf pivo jako pivo a neni vino jako vino. A neni-li pivo dobre, a neni-li i vino dobre, na£ se tedy namahat mudrovanim jako Hamlet: mam-li ci nemam-li? Nepiju ani to, aniz ono. A chutna-li mi vino, nac bych daval pfednost pivu, tfe¬ ba dobremu, nefku-li spatnemu? A chutna-li mi pi¬ vo, tfeba spatne, nac davat pfednost vinu, tfeba sebe lepsimu, kdyz mi nechutna? A chutna-li mi pivo i vino nebo vino i pivo, nac davat tomu neb onomu pfednost a nepochutnavat si na obou? A nechutna-li mi ani pivo, ani vino — coz pak, pro¬ sim' te, neni uz na svete pranic, co by mohlo clo¬ veku pfece jeste zachutnat — tak na pfiklad" — „I — hi, hi!" zasmal se sipave Klominek vycene na Lampasicka zcernale a vykotlane pfedni zuby. „Ted snad zabrousis do vinopalny a feknes^ ze samozitnd..." „Samozitne neurazej!" zvolal boubelaty obhajce individuelniho gusta. „ Prava samozitna je ucineny pamlsek. Ale co ti dnes podavaji a prodavaji za samozitnou, jakte zivo k zitu ani nepfivonelo, leda ze snad brambor, z nehoz to vyrabeji, vyrostl na poli, na nemz bylo pfed lety zaseto zito. Fusl, nic nez fusl!... To je to!..,. A coz pak krome samozitne neni nescetnych likeru, od nej jemne jsich az po nejprudci, pfi kterych se chftan svira, jako bys jej vypaloval nickaminkem? Coz puskvorcova, vishovka, jahodovka, ofechovka ? A vanilka, slivovice, ala§,

48

roztopcin, chartreuse — punc, rum a cela ta nepfehledna legie vice mene zazracnych tinktur lihoyych, jimiz si jedni oslazuji a jini hubi zivot a jeste jini — nacpavaji portmonky?" ,,I tote, jako by vykladal agent nejslavnejsi evropske vinopalny, chci fici, abych neurazil hrubym slovem — likerny," pfipomenul operni zpevak basem tak hlubokym, ze se zdalo, jako by byl pouze zavrcel. „A coz ananas! Na ten jsi, kamarade, zapo¬ mnel! Ananas, Ananas!" zasipal Klominek, takze posledni ,,s" vyznelo skoro v ,,s". „Nebo Kaifas!" odtusil Lampasicek nahle sko¬ ro s mrazivym klidem, utiraje si koketne vlhkym bilym kapesnim satkem zpoceny oblicej. Klid hlasu dodal lacine a vsedni hficce slov taikoveho durazu, ze se vsickni fehtave rozesmali. ,,Nu, tak — tak!" dotvrzoval Lampasicek tvafe se vaznym. ,,Ted' se smejete, jako byste jaktezivi nebyli slyseli otfepany vtip a zapominate, ze zde mame..." Soucasne vztahl masitou ruku po sve sklence s tak zvanou protekcni melnicinou, jake zfidka kdy pivaji i sami vlastnici melnickych vinic, a nadzvednuv ji labuznicky do vyse dodal patheticky: „Dokud takovato vina jeste SQ rodi, neni tfeba lamati si hlavu, co ma clovek pit!" Ostatni tfi ucinili po jeho pfikladu. Chopili se sk.lenek, jez v bezprostfedne nasledujicim okamziku zafincely a byly pak jednim douskem dopity. Hostitel okamzite zase jal se nalevati, kdezto ostatni poznovu vypukli v umirneny, ale pfece je3t£ fehtavy smich, jenz se daleko rozl^hal.

49

V torn, aniz by byl nekdo neco spozoroval, ob¬ jevila se na balkone letohradku dama v elegantni domaci toilette, v satech jemne zaruzovele barvy — a zrak jeji utkvel s netajenym potesenim na spo¬ lecnosti pfed letohradkem se bavici. Je- to stihla a pfece skoro kypra, nanejvys tficetileta dama, v jejiz v pravde carokrasne tvafi jevi se rovnez tak nezna, pfitulna dobrota jako skoro svrchovana spokojenost. Ponekud zrumenene lice, zhave, nyni k nejlahodnejsimu usmevu sespoulene rty a pfedevsim hluboke, azurove oci a s nejvkusnejsi koketerii upraveny zlaty vlas — vse zda se byti v pkamziku torn v tak vzorne harmonii, ze nebylo by jinak mozno, nezli vfaditi zjev ten mezi nejkrassi, jake kdy lidske oko postfehlo. Nahodou stoji uplne ve stinu, jejz vrha jeden z nejvyssich a nejkosatejsich kastanu a opirajic se obema snehobilyma ruckama o cerne zabradli jest ponekud ku pfedu nahnuta. Nicmene jednotlive paprsky slunce prodirajice sekorunou stromu, kmitaji hrave po tele, tvafi a hlave, tak ze hebky vlas zafi misty jako rozzhavene zlato. Sotva vsak postala nekolik vtefin, nadzvedl Lampasicek hlavu, a zrak jeho setkal se s jejim. V prvnim okamziku se mu zdalo, jako by damu, kterou davno znal, spatfil ted poprve. Tak neodolatelne pusobilo nan nenadale a pfece zcela pfiroze¬ ne objevenise jeji na balkone. Bezdeky ho napadlo, ze to ani nemuze byti ona — pfitelova pfezadouci zinka — nybrz ze to pouhy pfelud obraznosti: zlatovlasa vila, jake se zjevovaly za davnych dob onem st'astnym sm!rtelnikum, ktefi meli jeste citlivou, vznet¬ live ohnivou a neuprosnou reelni pravdou nezkale-

50

nou fantasii, ktera kouzlivala pfeludy nevystihle krasy. V bezprostfedne nasledujicim okamziku vsak se vzpamatoval. Boubelata tvaf jeho zazafila rozradostnenym pfekvapenim a nevylicitelny usmev — polo vdek a polo uspokojeni, sloucene s mirnou zadostivosti — pohraval kolem odulych jeho rtu, kdyz chopiv se znova nalite sve sklenky vstal a zvednuv sklenku vysoko nad hlavu, patheticky zvolal: „Na zdravi — spokojenost — a svrchovane — vecne trvajici blaho a stesti spanile nasi hostitelky — zlatovlase Venuse 1" Jakmile zacal mluviti, vstali i ostatni tfi a chopivse se sklenek, obratili se k balkoriu. Kdyz pak Lampasicek pfipitek svuj dokoncil, vsechny ctyry sklenky zafincely a vyprazdneny do dna. „Diky, srdecne diky, panove! A zvlaste vam, pane Lampasicku!" zvolala dama na balkone zvonivym hlasem, jenz se zachvival pohnutim, ale pfece znel, jako by pfizvuk jemne ironie zapasil o pfevahu. „A kdy — prosime snazne," zvolal v odpovSd Lampasicek, upiraje sva modra, ziva ocka se zjevnou zalibou na damu, „kdy dostane se nam opet za¬ videni hodneho stesti, abychom se mohli teliti va§i pf itomnosti ?!" „Vy jste a zustanete nenapravitelnym pochlebnikem, pane Lampasicku!" odpovedela ddma s pfi¬ zvukem karave zertovnosti, nacez opravdovS dodala: „Racte me miti jeste chvili omluvenu. Mne vyvabil jen vas vesely smich. Smela bych zv^det, co vas tak rozesmalo?" „Ah, tot: dlouha historie, milostivd pani!" replikoval Lampasicek, tvafe se vaznym. „Budete-li si pfdti, budu vdm ji vypravovat, az sejdete mezi nds

51

— od slova k slovu. Vzdyt' pfece vite, jak znamenitou mam pameti..." „A jak dovede vsechno poplest, zkroutit aknepoznani shatit!" zasipal usklebne Klominek, pfiky¬ vuje hlavou jako pagoda. „A proto jeste jednou opakuju s durazem," zvo¬ lal opet patheticky Lampasicek, nedbaje usklebku Klominkova. „Na vse, ceho si vubec jen pfati muze nase spanila, modrooka vila — nase libohlasa rusalka — nase zlatovlasa Venuse!" Soucasne chtel nadzvednouti sklenku svou dovyse a spozoroval, ze jest prazdna... Tvaf jehp pfeletlo cosi jako rozpacitost, kterou vsak ihned zazehnal. Dal se do bodreho, upfimneho smichu. Ostatni tymze zpusobem vpadli. ! I dama na balkone nemohla se, z^drzeti; ale smich jeji, pfi nemz objevily se mezi zhavymi rtiky dve fady bilych perlicek, zaznel jako libe zaklokotani. „Na shledanou, panove!" zvolala po chvili a pokynuysi rukou na rozloucenou, zmizela v polootevfenych dvefich vedoucich s balkonu do salonu v prvnim patfe. Hoste i hostitel smejice se, jeden po druhem usedali. Toliko Lampasicek ustav se smati, zustal nekolik okamziku jako v ztrnuti, upiraje zrak svuj neodvratne na dvefe, v nichz byla dama zmi¬ zela. Po te i on usedl na sve misto a divaje se jaksi netrpelive s jednoho kamarada na druheho, cekal mlcky, az smich jejich dozni. Dockal se dfive, nezli se snad sam nadal. Klo¬ minek zasycel skrze zuby jako hade, operni basista zamruCel, jako by male varhany v dali zkousely pfitlumen6 preludium, a Lampasicek, chteje duetto pfatel pfekaziti, pokusil se chroptave zakaSlati.

52

Zvlastni „koncertik" ten trval jen nekolik vte¬ fin; ale mel na vsechny zvlastni ucinek. Rozesmalit' se, az se smich daleko rozlehal a velky hafan na feteze v boude u vchodu do zahrady se rozstekal. „Tot' ctvrty v kvartettu," pfipomenul Lampasi¬ cek, hlade si smichem se chvejici bfisko a smal se sam tak srdecne, az se mu oci slzami zalily. Po nekolika minutach smich znenahla ochaboval, az utichl. Skoro soucasne ustal i stekot hafanuv a pfatele za stolem si poodechli jako po nejnamahavejsi praci... Po chvili ujal se opet slova Lampasicek, jenz, jak se zdalo, byl prave v takovem humoru, ze byl schopen skoro beztaktnosti, ba rozpustilosti. ,,Abych ti, kamarade, take jednou fekl ryzi pravdu pfimo do oci," obratil se k hostiteli, ,,tedy vez, ze ti tvou milou sladkou zinku z hlubin duse zavidim." „I jdiziz!" odtusil Svobodovsky, tvafe se vaz¬ nym. — „A nejen ze ti ji zavidim," pokracoval Lampa¬ sicek, ,,ja ji i miluju ..." „Aj, aj!" zasmal se nyni hostitel, nemoha zachovati licenou opravdovost. „A ted si zarli tfeba jako nejmodernejsi Othel¬ lo!" dolozil Lampasicek, upiraje milostnou laskominou zafici ocka na pfitele. ,,Jak vidis — uz zacinam," podotknul Svobo¬ dovsky, sahaje po lahvi vina, aby Lampasickovi nalil. ,,Brousim tobe, vlastne sobe — nuz..." ,,Kdybys sobe radeji nabrousil vtip, kamara¬ de!" napominal Lampasicek s pfizvukem ironicke opravdovosti sahaje po sklence, kterou si byl zatim sam nalil.

53

,,A ted true na true vsem Othellum celeho sve¬ ta!" zvolal hned na to patheticky, zvedaje skljenku do vyse. ,Jeste jednou na zdravi — stesti a — nezkalene blaho zlato vlase Venuse!" Tentokrate vsak vyzvani jeho nikdo neuposlechl. Melit' vsickni sklenky jeste prazdne, a zatim co ho¬ stitel znovu naleval, vyprazdnil Lampasicek svou sklenku sam. ,,Nu, budiz, budiz! Mne to nehnete, ze jste me zradne opustili," zahucel skadlive. ,,Ja jsem vlastne rad — aspoh ...." Ale nedofekl, nybrz obrativ se zase pfimo k ho¬ stitelovi podotknul: ,,Ale rci pfec a povez upfimne, kamarade, v kte¬ re zahradce a v kterem zahonku rostou tak sladkodecha kvitka, jako je tva Hanicka? To jest — kdes ji vyslidil — ty, o nemz je pfece znamo, ze skoro ani nevi, ba netusi, jaky skvost ma za druzku zi¬ vota?" ,,Coz pak jsem ti to uz davno nefekl?" odtusil Svobodovsky. ,,A nejen tobe, nybrz i Klominkovi — a myslim, ze i pfiteli Zehusickemu — zde!" Pfi torn ukazal na basistu. ,,I ba ze, ba! A to ne jednou" — zahucel ZehuSicky. ,,Ah, coz! Ja take vim, ze jsi ji poprve spatfil o jakesi nocni vyprave, kdyz jsi byl jeste policejnim koncipistou," ujal se vazne slova Lampasicek. „Ale jak jsi se s ni duverneji seznamil? Kdo jsou jeji rodice a tak dale?" „Ani toho jsem nikdy netajil," odtusil hostitel. „Kdyz jsem ji poznal, byla sirotkem a zivila se praci rukou svych. Byla svadlenou..."

54

„Aj tote ucinena romantika!" vpadl Lampasi¬ cek. ,,To dnes slysim od tebe poprve." ,,Nebo jsi to uz davno zapomnel," odpovedel klidne Svobodovsky. „Nahoda, ktera mne pfivedla do jejiho bytu, byla sice nebasnicka; nicmene druha nahoda, ze opousteje byt, jeste jednou jsem se na prahu poohledl, mela v pravde romanticky nasledek v zapeti. Vykonal jsem z rozkazu ufedniho poli¬ cejni prohlidku bytu zcela chladnokrevne, ba skoro Ihostejne. Ale kdyz jsem odchazel a ohledna se spa¬ tfil divku stati u okna jako obraz ztrnuleho hofe a zarmutku, nemohl jsem se ubraniti mocnemu pohnuti. Pfece vsak jsem odesel beze slova utechy, jak slusi se na policistu konajiciho ufadni svou povinnost. Mozna, ze za jinych okolnosti byl bych dfive nebo pozdeji na pfipad ten i na divku zapomnel. Posledni obraz vsak mi utkvel v pameti a vracel se i po nekolika dnech jeste tak houzevnate, ze jsem se rozhodnul divku navstiviti a dati ji — ovsem jen duveme a opatrne pfimefeny pokyn, jak by se mela vzhledem k svemu bratrovi zacliovati..." Vsickni tfi hoste naslouchali vypravovani Svo¬ bodovskeho s nelicenym interessem; nebot' podrobnosti ty nebyly nikomu z nich znamy. Kdyz pak Svo¬ bodovsky dokoncil," aby si poodechl, nemohl zv6davy Lampasicek potlaciti otazku: „A co se stalo s bratrem? Mozno-li se totiz ptati?" — „Uchylil se do ciziny a vyhnul se tak soudnimu stihani," odtusil Svobodovsky. „Ale proc, proc? Cim se provinil?" vyzvidal Lampasicek. „Nesnadno fici," odpovedel hostitel. Pfesne pravnicky bych toho aspoh nedovedl. ,Jd dostal teh-

55

da pouze rozkaz, abych jej dal vypatrat a zatknout. Bydlil kdesi na konci Vinohradu. Odtamtud dosel policejni raport, ze byl byt jeho prohledan a ze v nem nalezeno mnozstvi zakazanych tiskopisu. On sam ze nejspise pfenocuje nekdy u sve sestry v Ostruhove ulici. Dal jsem tedy dum, v nemz se¬ stra bydlela, detektivem stfezit a kdysi v noci pfinesl mi tento zpravu, ze vklouznul do domu toho podezfely muz, na nehoz se aspoh pfiblizn£ hodi popis stihaneho. Ucinil jsem tedy, ceho bylo tfeba a s dv£ma detektivy vydal jsem se, abych stav veci aspoh zjistil. Ale dum, v nemz se to stalo, jest ta¬ koveho druhu, ze teprve po vykonane prohlidce na¬ byl jsem pfesvedceni, ze jest V nem kazde policejni slideni uplne marne, neobsadi-li se dfive pfimefene okolni domy. Stihany dostal se zcela proste z maleho balkonkoviteho pfistavku na stfechu nizsiho domu ve dvorku a beze stopy zmizel. Tusil jsem to, ba byl jsem o torn pfesvedcen Jined o prvnim ohledani mistnosti; ale nezminil jsem se o torn v nadeji, ze podafi se mi pfistihnouti stihaneho pozdeji, az budou take ucinena pfimefena opatfeni bezpec¬ nosti v sousedstvu. Nicmene nadeje ta rozplynula se v .nivec. Obraz divky, jenz mj byl v pameti utkvel, naladil mne lidsteji. Prohfesil jsem se i proti sve povinnosti a stihaneho vice nestihal; ba vice — ja pfimel jeho sestru, aby jej donutila hledati spasu y cizine. A dnes snad se mbhu i k tomu pfiznati, ze jsem k uteku jeho pfispel take pfimefenou castkou pen6z..." Dosavadni interes naslouchajicich zmenil se za prosteho a pfece vzdy napinavejsiho vypravovani skoro v udiveni. „Tot6 jako romdn z dob, kdy musil byti v kaz-

56

dem romanu aspoh jeden slechetny zlocinec nebo bezpravne stihana a pronasledovana nevinnost," po¬ dotknul skadlive Lampasicek; ale hned na to vazne se optal: „Ale rci pfec — kdo byl stihany? Mne ted za¬ jima zlocinec, jemuz dopomohl nekdejsi policejni ufadnik k uteku." Svobodovsky chvili vahal, pak klidne pronesl slovo: „Anarchista." Lampasicek vypukl v smich. „Jakze? Anarchista?" opacil s licenym udive* nim. „A kdez, prosim te," pokracoval se sarkastickym usmevem — ,,a ja se te ptam jako pravnika znaleho zakona — kde a kterym paragrafem trest¬ niho zakona rakouskeho jest anarchic zakazana? Vsak jsem se sam druhdy do pfesyceni nalouskal tech nudnych paragrafu; ale slov ,,anarchic" a ,,anarchismus" nebo jim jen podobnych jsem v trest¬ nim zakone rakouskem nenalezl. Po jakem pravu tedy..." „Po pravu pouhe analogie, mily kamarade," odpovedel hostitel s klidem cloveka, jenz jest si uplne vdom dosahu svych slov. ,,Slova ,,anarchic" a ,,anarchismus" ovsem v trestnim zakone nasem neexistuji — za to, jak znamo, vyskytuji se asi tak od patnacti roku tim casteji v casopisech avustech bezmyslenkovite papouskujiciho obecenstva. Slov tech ostatne take ani vefejne zalobnictvo, ani soudcove neuzivaji jako pojmu zakonem vytknutych, ny¬ brz jako pojmu zahrnujicich celou fadu jinych, za¬ konem zcela pfesnS vytknutych trestnych skutku — tedy jaksi jako pojmu hromadn6ho nebo podob¬ ne... ."

57

„Ah tak!" zasycel usklebne Klominek pokyvuje hlavou. „Ale mne je slovo to po vsech d'asech protivno," ujal se opet slova Lampasicek. „Kdykoli je sly¬ sim, vzdy mi napadaji slova „socialismus" a „demokratismus", ktera byla, jak znamo, rovnez tak neb aspoh podobne profanovana jako za nasich dob slo¬ vo „anarchismus". Pfipomefite si, prosim jen, s ja¬ kym opovrzenim, s jakou hruzou vyslovovano po roce 1848 slovo ,,demokrat".a jeste pfed nedavnem slovo „socialista" nebo docela „socialni demokrat"! Zvuk mivala slova ta aspoh rovnez takovy, jako dnes slovo anarchic a zatim je pojem demokracie uz davno — —" „Nejnevinnejsim pojmem vubec," vpadl Svobo¬ dovsky. „Ale tim pfece neni pranic dokazano vzhle¬ dem k pojmu anarchismu." „Pravda, a proto — pust'me se ted dopravnicke filipiky o pojmech a slovech — nemyslite?" pfipo¬ menul nevrle Zebusicky. „Kdykoli se sejdou pravnici, nevyhnou se nejprudcimu a nejvasnivejsimu sporu o zajeci chloupek, kdezto zajic zatim vezme do zajecich a je ten tarn..." „Pravda, a ja sam mu "dopomohl k uteku," pfisvedcil Lampasicek. ,,Proto napravuju kajicne svou chybu a prosim pfitele Svobodovskeho, aby nam dopovedel, jakymi asi trestnimi skutky se ten jeho ,anarchista' provinil." Obrat ten a vubec i pfedchazejici slovni spor nezdal se byti Svobodovskemu prave pfijemnym. Pfes to pfece ujal se s timze klidem jako pfed chvili slova, fka: „Opakuju, ze jest nesnadno vytknouti to pfesne pravnicky. Znal jsem jej a slysel nekolikrate mluviti J. Arbes: Sebrane spisy. XVVII.

5

58

v rozlicnych schuzich, kterym jsem byval pfitomen jako vladni komisaf. Pfiznam se, ze ucinil na mne dojem velice pfiznivy. Poznal jsem v nem cloveka vzdelaneho, veci znaleho a zaroveh take dobreho, ac nekdy pfilis vasniveho fecnika, jenz dovedl svymi vyklady mnohe posluchace pfesvedciti. Ja sam se nepamatuji na zadny jeho vyrok, pro kteryz bych mu byl mohl dat odniti slovo nebo jej docela trestne stihati. Znal zakon nas snad lip, nezli jd sam, a do¬ vedl pronaseti nejpfikfejsi, mnohdy i zdrcujici nebo rozplamehujici usudky o nejchoulostivejsich zalezitostech statnich, politickych a socialnich ve forme pravnicky tak neuhonne, ze naslouchaval jsem i nejpalictejsim jeho vykladum s nejvetsim interesem a nemel, jak uz pfipomenuto, nikdy nejmensi pfilezitosti dati jej volati tfeba jen kpouhemu pofadku." „Jak se tedy stalo, ze mohl byti clovek ten sti¬ han policejne?" namitl Lampasicek. Svobodovsky pokrcil ramenoma, a po chvili pravil: „Nevim, ale zda se mi, ze nesetfil vzdy nutne opatrnosti a ze mu pfece nekdy uklouzla slova, jez se nesrovnavaji s trestnim zakonem. Nicmene, co se mne tyce, ja jej a sice prave pro vzacn6 vlastnosti, jez jsem byl jiz vytknul, pokladal a podnes pokladam za jednoho z nejnebezpecnejsich agitatoru tak zvane anarchic." ,,A tento muz je bratrem tve zinky ?" optal se nyni Lampasicek pfimo a se zvlastnim durazem. ,,Ano," znela klidna odpoved. „Hana je rozena Havrdova. Jmeno to bude snad i tobe znamo." ,,Havrda — Karel Havrda tvym svakem?!" zvo- lal Lampasicek s napadnym udivenim.

59

Svobodovsky pfikyvnul, nacez po kratke po¬ mlcce se optal: „Znals ho snad osobne?" „Jakz pak ne! Vzdyt jsme byli pfed dvaceti, ba skoro tficeti lety spoluzaci!" odtusil Lampasicek zi¬ ve. ,,Znal jsem celou rodinu — otce, matku — a podle vseho i jeho sestru Hanu — ovsem jeste jako male dite... Kolik je tve zince ted asi let?" ,,Myslim, ze osmadvacet." ,,Ah, to ovsem jsem si ji nemohl pamatovati!" pfipomenul tonem zklamani Lampasicek. „Ja dochazival k Havrdovum asi tak pfed tficeti lety, nebo o neco malo pozdeji — kdyz mne bylo asi dvanact nebo snad deset let... Bydlili tehda jako moji rodicove v Thunovske ulicce na Male Strane, z ktere se nasi pozdeji odstehovali na Ujezd. Od te doby jsem u Havrdu nebyl, az po nekolika le¬ tech jen jednouj A tu jsem byl nahodou take ocitym svedkem desne katastrofy ..." „Katastrofy! ?" zvolal pfitlumene v nahlem udi¬ veni Zehusicky. „Vim, vim," podotknul Svobodovsky napolo pro sebe temnym hlasem. ,,Nemohl bys nam povedit — vypravovat?" za¬ sipal Klominek, mrsknuv vyznamne okem po Svobodovskem, jenz toho nepostfehl. Lampasicek nemel vsak, jak se zdalo, valne chuti. Pohledl zkoumave na hostitele, jako by chtel z vyrazu tvafe vycisti, nenamita-li niceho. V tvafi Svobodovskeho nejevilo se vsak nejmensiho hnuti. „Nu, vite," ujal se Lampasicek po chvili slova, „pfipad neni prave uteseny, ale take neni na nem nic zvlastniho. Ale chcete-li..."

60

A nedokonciv svrastil ponekud celo, jakoby se hrouzil ve vzpominky, a po kratinke pomlcce pocal: ,,Kdy to bylo, ani si uz nevzpominam. Jatehida byl ve skole trochu, vlastne pofadne nedbaly — a propadl jsem. Otec me tedy dal do gymnasia staromestskeho. Tak jsme se s Havrdou rozloucili jako spoluzaci. Od te doby vidali jsme se uz nepomerne fidceji... A kdysi — prave kdyz jsem sel odpoledne ze skoly — bylo to na podzim — dohonil jsem v Mostecke ulici Havrdu, ktery po ulici zevloval." ,,Ajta! kamarade! Kde pak — co pak — jak pak a kam pak?" povidam, vraziv do neho. ,,I ty, ty!" povida on. ,,Tohlenc, jako bych si te byl zavolal. Zrovna si na tebe vzpominam" ... ,,I jdiziz!" odpovidam. ,,A co mi chces ?" Nahnul se ke mne a zaseptal do ucha: „Chces-li, pojd se mnou k nam! Mam sachy — naucim te!" „Proc bych nesel?" povidam. ,,Hodim jen knihy domu a feknu, kam jdu." Havrda sel se mnou a ja pak s nim. ,,A ja ted byvam casto doma sam," pfipomenul Havrda cestou mezi feci. „Matka chodi s Hanou na prochazku a tatik, jak vis — je cely den v kancelafi... A tak i dnes jiste nebude nikdo doma." V torn jiz vchizime do domu. Havrda zaskocil k domovnici, kde mivali od bytu klic, ale hned se vratil. „Jsou doma," pravil. Za nekolik vtefin jsme byli u dvefi, jez byly jen pfivfeny. Vesli jsme. Kuchyhka i prvni pokojik vsak byly prazdny.

61

,,Co to?" septa kamarad, naslouchaje, neozve-li se nekdo z druheho pokojiku, do nehoz vedouci dve¬ fe byly taktez jen pfivfeny. V torn ozvaly se z pokojiku toho padne kroky. Nekdo, patrne n.ejaky muz, pfechazel po pokoji sem a tarn. ,,Ah, to je tatinek," zaseptal kamarad. ,,Nejspis si vzal z kancelafe nejakou praci domu. Nesmime ho vytrhovat." „Pujdu tedy a pfijdu jindy," minim, taktez septem. ,,Ale to ne — tak ja to nemyslim," vysvetluje kamarad stale jeste septem. ,,Jen kdyz hluk a ra¬ mus nebude — to jen... Vzdyt: je taticek..." Nedofekl. Z pokojika zaznei pfitlumeny, jaksi stisneny muzsky hlas. Poznal jsem nyni hlas Havrdova otce, jenz sam k sobe neco pomumlaval. Oba jsme napjate naslouchali, ale neslyseli, nezli jednotliva slova a uryvkovite vety, na ktere, aspoh .co do smyslu, doposud jeste skoro tak se pamatuju, jako bych je byl slysel vcera. „Ah, — a ja se vzdy tak tesil — po celou fadu let"... slyseli jsme pfitlumene z druheho pokoje. „Vsechno tak vzorne, tak... A spokojen — ac prace do zemdleni... Nu —- nebyla pomoc!... Bez reptani... Co by clovek pro deti, pro zenu — tu dobrou, pfedobrou dusi... Ach! Vsechno — vsech¬ no !... Zatim!" A hluboky vzdech pferval dalsi uryvkovitou fee. A zase zaznivaly z pokoje jen padne, skoro prudke kroky.

62

Bezdeky couvnul jsem ke dvefim, abych se pfi pf ilezitosti mohl vytratiti; ale kamarad me vtahl zase zpet. ,,I to nic neni — co te napada!" pravil hlasiteji nezli pfed tim. ,,Vzdyt' vidis, ze nemusime tu byt jako v kostele. To tak! Tatinek si tak casto sam povidava a nestara se, co se deje v pfednim po¬ koji ..." Poposel jsem tedy a zatim, co kamarad, odloziv knihy, pfipravoval u stolku u okna sachovnici, zaslechl jsem opet nekolik zdanlive bezvyznamnych uryvku: ,,Vzdyt jsem clovek — muz ... Proc tedy — proc? A jazebych byl — ja ze bych byl mohl —? Ne, ne ... vzdyt' to neni mozne!... A pfece ... Pa¬ trne nejaky klep — pomluva — nebo Ovsem — ja vzdy tak pfimo, bez obavy, skoro bezohledne — to jest lehkomyslne, nerozvazne ... Ale pro pouhy usudek, byt' pfikry, ale vzdy spravedlivy... Ah ne, ne! To neni mozne. Pf icina asi je jina... Ale jaka — jaka?!..." Posledni slovo opakovano se zvlastnim, skoro hnevivym durazem a provazeno dupnutim nohy, az se podlaha pozatfasla. Po male chvili zaznela uryvkovita samomluva poznovu: „Co pocit — co? Tisice jinych by pohodilo hla¬ vou a feklo: Nechces-li, dobfe ... Svet je veliky a lidi poctivych snad take jeste nekolik... Ano, snad jen nekolik — ale pfece jeste nevymfeli... Lee proc zrovna ja — ja? Proc ne jiny, ktery by to snaze snesl ?... Nektery z tech vetroplachu,- kte¬ rymz na torn nezalezi, jako jim nezalezelo ... Eh! Pro£ se ptam? Proc mudruju? Nic, pranic nevvmu-

63

druju... Nezbyva, nezli se vpravit v novy stav veci a pokusit se... Ale" — a nasledujici slova vyrazena skoro s horecnym chvatem — ,,jak jen to fici zene, detem! ? Jak — jak ? Jak pfedstoupit pfed zenu, pfed deti a fici: Poslouchejte! Jsem bez chle¬ ba. Nevim, kam se obratit — a— a... A mozno fici: Ja — ja dostal — bez pficiny, bez duvodu — bez — ja dostal — vypoved?... Uvefi mi zena, uvefi deti — i to dite, Hana — ktere ani jeste nechape ?... Ne, ne! Nenirnozno, by uvefili, ze bez duvodu, bez pficiny... Ci je duvod ? Je nejaka pf icina? Jaka — jaka?... Ne, ne! Neni — nemuze byt... A proto... Oh!" Tak neb aspoh podobne mluvil Havrduv otec mumlave sam pro sebe, pfechazeje vzdy prudceji po pokoji a nemaje die vseho ani tuseni, ze jej nekdo posloucha nebo ze je vubec nekdo ve vedlejsim pokojiku. Nahle ztichly i kroky, jako by se byl zastavil, a jenom hluboky vzdech chvejive vzrusil nastale ticho. ' , I \ I kamardd, jenz byl zatim pfipravil sachovnici a mumlave samomluve otcove nevenoval hrube po¬ zornosti, napjal nyni sluch, jako by se chtel pfe¬ svedciti, mluvi-li otec jeste, nebo-li jiz ztichl. Vidim ho, jako by pfede mnou stal — s vyra¬ zem tak klidne usmivavym a pfece napjatym, jako by mu zdlezelo na kazdem slove, jez snad bude jeste proneseno. y torn zaduneia z vedlejsiho pokojiku stfelna rana. Kamarad zdesene vykfikl — ja couvnul neko¬ lik kroku. Kamardd vsak uz byl u pfivfenych dvefich, jez otevfel do kofdn.

64

Videi jsem Havrdova otce sedeti v stare lenosce. Vyraz jeho tvafe vsak nikdy, nikdy nevymizi z me pameti... Hlava na zad nahnuta — oci pfi¬ serne do prazdna upfeny a kolem kfecovite poskubavajicich rtu pohrava studeny, mrazivy usmev... ,,Tatinku!" vydralo se kamaradovi z prsou to¬ nem tak podivnym, ze zinei mi po letech jeste v usich. Na slovo to postava v lenosce se namaha nad¬ zvednouti se. Vytfestene oci obraci se ku dvefim, kde stoji rozkrocen synek — a usta kfivi se k pfisernemu usmevu ... Dvakrat, tfikrat se postava nadzvedla, jedna ruka zasermovala malomocne ve vzduchu a sklesla .. V torn s nevylicitelnym temnym lomozem skacel se Havrduv otec na zem. Z ruky vypadl mu revolver ... Bezdeky jsem postoupil nekolik kroku, kdezto kamarad skokem byl u otce a marne se namahal, aby teio nadzVedl. Lezelo, jak bylo skleslo, bez vla¬ dy, oblicejem k zemi a skfiveno — na kolenach. Po chvili jedna noha kfecovite se tfesouc se natahla a teio pfevalilo se na pravou stranu. Videi jsem jeste, kterak kamarad rozepina otci vestu a zahledl zkrvacenou kosili na prsou... Co se dale deio, nevim. Hruzou a zdesenim jat zustavil jsem kamarada jeho osudu a uprchl. Od te doby nikdy jsem nepfekrocil prahu jeho bytu — nikdy! Abych upfimne povedei, ja se stitil bytu — i kamarada..." i Lampasicek domluviv pfejel si nekolikrat zvlhie celo plochou dlani a zhluboka si oddechnuv, jako po tezke pr&ci, obratil se k hostitelovi: „Neni-liz pravda, kamarade, ze tomu bylo tak?"

65

,,Vim sice, ze se tak stalo," odpovedel tento pokrciy ramenoma; „ale podrobnosti mi znamy ne¬ byly. Zinka ma, tehda jeste dite, ktere nebylo kata¬ strofy ocitym svedkem, zvedeia o torn teprve po¬ zdeji; ale jen povrchne — od bratra, ktery pry ni¬ kdy, patrne ze setrnosti k sestfe, nerozpfadal o torn slov. Pf icina katastrofy byla pry tak prosta..." „Ano, ano — pamatuju se," dosvedcoval Lam¬ pasicek. „Vzdyt' se o torn vypravovalo na Male Strane po mnoho tydnu. Stary byl kdesi — myslim v Bubnech nebo v Holesovicich v jakesi tovarne po celou fadu let ufadnikem a dostal vypoved. Jedni povidali, ze beze vsi pficiny, bez duvodu — jini zase ujisfovali, ze proto, ponevadz se zavodu spatne vedlo a musilo byt vzato utociste k usporam, a jeste jini tvrdili, ze duvod ten byl pouhou zaminkou — ze vlastni pf icina, zavazna a nikoli prave cestna, proste se taji atd. Nejlip ovsem snad by mohl udati pficinu syn — neni-liz pravda?" A zrak Lampasickuv utkvei se zfejmou zvedavosti na hostitelovi. „Ovsem ze," dolozil tento s klidem cloveka, jenz jest, byt' i povrchne, pfece jen do vsech tajnosti zeninych zasvecen. „A take by ji bez rozpaku nejen udal, nybrz pravoplatne take dokazal." „Jak to?" ozvali se skoro soucasne Klominek a Zehusicky. ,,Zcela jednoduse," odtusil Svobodovsky. ,,Je¬ ste kdyz klecel na zemi u otce, tedy nekolik minut po katastrofe, tovarni sluha pfinesl dopis, kterymz byla vypoved odvolana." Tedy pfece zas jednou poctivy samovrah!" zvo¬ lal Zehusicky.

66

,,Pouha obet nahody," dotvrdil hostitel. ,,Neko¬ lik minut pozdeji — a otec i cela rodina byvali by zachraneni a usetfeni vsech tech krutych svizelu, s jakymi pozdeji bylo matce i synkovi zapasiti. Cest byla zachr£nena; ale otec, zivitel rodiny, byl mrtev. Rozumi se, ze dukaz otcovy poctivosti chovan v rodine jako posvatna relikvie a ze jest i nyni v bez¬ pecnosti u me zinky... Ale co nasledovalo po ka¬ tastrofe, bylo die vseho — aspoh die mlhavych vzpominek zeninych, cosi, co nelze slovy snad ani vyliciti. Matka, neduziva a ku kazde tezsi nebo namahavejsi praci neschopna, s dvema detmi!... Nu, jak uz jinak neni ani mozno: Nepatrna tydenni podpora z tovarny — dva zlate — a zbytek musil byti z pocatku vyzebravan... Tak zili po tfi leta — do smrti matciny. A potom staral se o svou sestru jediny bratr — student! Uvazite-li, co asi prosta slova ta taji nebo co mohou tajiti, ucinite si aspoh pfiblizne pojem o zivote, jaky vedli. Za¬ roveh se take domyslite, jak zvlastni pomer mezi bratrem a sestrou casern svym se utkal... Ja sice z nescetnych zivotnich zkusenosti vim a jsem pfe¬ svedcen, ze tak zvana bratrska a sesterska laska byva z pravidla jen pouha frase — ze uziva se slov tech jen bezmyslenkovite, ponevadz jsou lasky toho druhu tak fidky, ze jsem druhdy sam o nich pochyboval. Nicmene pomer mezi moji zenou a bratrem je¬ jim jest jednou z onech vzacnych vyjimek, jez zasluhuji, aby — —" ,,A proc tedy, prosim te, nepostards se, aby takovato sestra mohla se tesiti z pfitomnosti tak vzacneho bratra?" vpadl Lampasicek nahle tonem skoro az karavym. Svobodovsky pokrcil ramenoma a odtusil

67

upfimne: „Kdyby na mne, pouze na mne zalezelo, vef, ze bych ani okamzik neotalel. Ale neni mozno! Pomery, v jake jsem se byl zapfedl, nedovoluji. Nemohut' pfece jako rada trestniho soudu — pod jednou stfechou — se. svakrem ,anarchistou' nebo chces-li, ,socialistou'..." „Ah, coz pak pod jednou stfechou!" namitl horlive Lampasicek. „Neni tfeba — naprosto neni tfe¬ ba. A tobe, trvam, take by nikdo a nijak nemohl vytykati... Ci muze kdokoli z nas za sve rodice na pfiklad? Nebo za bratry — za sestry? Nefku-li za svakra! Prosim te! Neco podobneho ti pfece nepfekazelo a pfekazeti nemohlo!" Svobodovsky opet pokrcil ramenoma. ,,Uvazoval jsem pomery vazne a vef, ze bych milerad ucinil vse, ceho by bylo tfeba," ujal se po chvili slova. ,,Ale neni mozno. Uvaz, ze byl sti¬ han — ze jde patrne o velezradu nebo podobny delikt. A tu pfece nemohu, nesmim se engazovat!" Teprve tim byl pfitel Lampasicek jaksi, ale jen na polo pfesvedcen. Chapalt' aspoh choulostivy stav veci, kdyz pfikyvna pfipomenul: ,,Pravda, pravda! Ale kdyz uvazim, jak asi trpela tva zinka ..." „Netajim si toho," vpadl Svobodovsky. ,,Ale neni-li pomoci, nelze-li jinak — bylo utrpeni to pfec jen mirnejsi, nezli by bylo ono, jez by ji rozdiralo srdce, kdyby vedeia, ze jest bratr uveznen ne¬ bo — i kdyby jiz trest pfestal — kdyby se stale chveia strachem a uzkosti, ze mu hrozi vazba... Nebot' domnivati se, ze by clovek ten stal se nebo vubec mohl se stati jinym, jest illuse. Co konal, cely zivot jeho — vsechny snahy a myslenky jeho resultuji z jeho minulosti a jsou tudiz nezvratnym

68

jeho pfesvedcenim. Clovek ten jinym nebude, nez jakym byl. A proto myslim, ze jest pro nej i pro nas a hlavne pro moji zinku lip, ze jest v cizine, kde mu, soudim-li aspoh z dopisu, jez si obcas se sestrou vymehuje, prave nic neschazi." ,,Za takovych okolnosti ovsem ti musim pfisvedciti!" ozval se Lampasicek, kdyz byl hostitel do¬ mluvil, aby si poodechl. Tim zdala se byti kontroversa odbyta. Lee po chvili ujal se hostitel znovu slova. „Nejhorsi," pravil, Jest, bohudiky, davno odbyto. Prosim te! Dvanact let jest doba, v ktere se mnoho zmeni, v ktere clovek ledacemu pfivykne. Zinka ma aspoh uz davno, a o torn jsem pfesved¬ cen ! oddala se s tichou resignaci v nezbytnost. Ovsem po dlouhych a krutych bojich dusevnich. Pfiznam se upfimne, ze nepfal bych si nikdy jiz proziti tu fadu trapnych dnu, nezli jsem ji pfesvedcil^ ze jinak byti nemuze a ze musi sobe i bratrovi — a chce-li, i mne tezkou obet tu pfinesti. Videti hluboky a opravneny zal nejdrazsi bytosti den co den! Sledovati kazdy ten zvlastni, sotva pozorovatel¬ ny zachvev bolesti, kdykoli jen vzpominka kmitne dusi nebo docela slovem nebo jinou nejakou vzpominkou jest vzbuzena! Vefte, neco jemneji muciveho a pfece mnohdy tak nevyslovne sklicujiciho nelze si snad ani mysliti. A vedeti, ze nejdrazsi by¬ tosti, i kdyz nicim uz nedava zalu sveho na jevo, pfe¬ ce jeste srdce krvaci, i kdyz s nejneznejsi touhou oviji svou rucku kolem sije, i kdyz laska a vd§nive libd..." „Dost, dost, kamarade!" zvolal Lampasieek. — „Tyt: bys bezmala probral celou skalu erotickych

69

momentu a clovek-ubozak — chci fici stary-mladenec jako ja, by ti mohl zavidet!" Zvlastni usmev pfeletl tvaf hostitelovu, kdyz podotknul: „Pravda! Zavidet muzes! Ale zavist tva i koho¬ koli jineho jest bezmocna. Ma sice take svou pfitrpklou slast v sobe; ale coz vse naplat! Vzdy jest nepomerne lip na torn, komu se zavidi, nezli — kdo zaVidi. A jak vis, ja nezavidim nikomu, pranikomu!" „Vefim! Vefim!" zvolal Lampasicek s poloironickym usmevem. „A proto si necham ja svou zavist na podruhe. My stafi mladenc? aspoh nemusi¬ me take nikomu zavidet — leda — a jak pozorujes, pfece se to zas o mne pokousi! — leda manzelum, ktefi maji zinky jako ty." Po techto slovech sahl po sve sklence a zved¬ nuv ji vysoko na hlavu zvolal patheticky: „Na zdravi — neustale stesti a vecne blaho zlatovlase Venuse!" Hostitel s usmevem a druzi dva pfatele uz jen jaksi z pouhe dvornosti ucinili po jeho pfikladu. Sklenky zafincely a byly vyprazdneny opet az na dno. — r,Brr!" otfasl se vrcive Lampasicek, stave sklen¬ ku na stul s vyrazem, jako by se byl napil odpornych slivek. „Uz toho mam skoro po krk — —" „A pfed chvili jsi sobe jeste liboval," pfipome¬ nul s ironickou vycitkou Zehusicky. , Lampasicek vsak se obratil k hostitelovi. v„Ale, coz pak nemas, kamarade, pranic v zasobe, cim by si clovek spravil tak zvanou zahu?" optal se polo zertem a polo opravdove.

70

„I mam, Karlicku, mam," odtusil Svobodovsky. „Na vsechno bylo pamatovano — na vsechno! I samozitnou jsem objednal — ovsem jen tak pro chut'." ,,Nu, vida," vpadl s usmevem uspokojeni Lam¬ pasicek. ,,Clovek se pfece doprosi." Hostitel zatim vstal a poposed nekolik kroku k letohradku zavolal: „Katusko!" Pfed letohradkem objevila se buclata cernovlasa sluzebna divcina. Hostitel dal ji jen umluvene jakesi znameni. Divka zmizela; on vratil se zase k hostem a usedl na sve misto. „Tak, mily, dobry Karlicku," pravil k Lampa¬ sickovi, poklepavaje mu duveme na rameno. „V ne¬ kolika okamzicich zde bude, ceho si pfejes." Osloveny sankvinik vsak buh vi kde v myslenkach prodleval. Upiraje zrak pfes stul na blizky vodomet, bud ze osloveni pfeslechl nebo ze na ne nechtei odpovedeti, setrval chvili v mlceni, nacez se obratil k hostiteli a optal se beze vsi souvislosti s tim, o cem byla fee: ,,A k cemu pak mas, prosim te, tohlenc ?" A ukazal prstem na vodomet. ,,K cemu? Nesnadno fici," odtusil tazany. „Ja vefim! Jakteziv jsem tarn vody nevidei!" vykladal Lampasicek skoro az usklebne. ,,Ci snad napajite vodomet vinem nebo pivem?" „Ani tim, ani onim," odpovedel Svobodovsky. „A abych ti dokazal, ze to nejsou prazadne divy a zazraky — viz!" Po te vstal, pfiblizil se k vodometu a zatocil u roury kohoutkem.

71

Temef v okamziku vytrysknul proud vody, z pocatku jen jaksi slabe, ale hned na to vysoko do povetfi. Prostinky experiment ten vsechny tfi hosty pfe¬ kvapil. Vstali skoro soucasne a pfiblizivse se k vo¬ dometu, divali se na paprskovitou hru vodnich ka¬ pek a vymehovali nejvsednejsi poznamky. • „Pokud se pamatuju," obratil se Lampasicek k hostitelovi, „nema tu nikdo v zahrade sve takoveto hficky. Jak paks to pofidil?" ,,Zcela jednoduse," odtusil tazany. ,,Na vrchu v lese nalezi jsem prohlubeh, do ktere steka s ruz¬ nych stran dest'ova voda. Vymohl jsem si dovoleni, dal prohlubeh za panujiciho vedra vyschlou vycementovat, aby v ni nashromazdena destova voda neprosakovala, a vedl od proste nadrzky potrubi az sem. Tot' cely div a zazrak!" ,,Aj, aj! Jako inzenyra jsem te jeste nepoznal," zasmal se Lampasicek. ,,A divim se, zes na to pfisel. Ci snad nekdo jiny-?" „Nikoli! Ja sam. Okoli. prohlubne je jedno z nejutesenejsich mist v cele lesine zde na blizku. Prodleval jsem tarn, vzdycky rad a casto dost dlouho. Jet odtamtud take pekna vyhlidka do okoli. A tarn me to kdysi nahodou napadlo." „Neni-li to daleko, a neni-li cesta pfilis neschudna, mohl bys nas tarn take jednou zavest," pfi¬ pomenul Klominek srkave s vyzna nnym pohledem na Zehusickeho. „Daleko to neni, ale cesta neni prave lakava," odpovedel hostitel. ,,Nicmene vyhlidka za to stoji." „I, co pak mi do vyhlidky! Ja se trmacet nebu¬ du!" mini Lampasicek. jjMy zas bychom se pfece radi pokochali kras-

nou vyhlidkou!" nalehal Zehusicky, vymeniv vyznamny pohled s Klominkem. „Jak vam libo," pfipomenul ochotne hostitel. „Nas Karlicek snad nam to take udeia k vuli. Mu¬ zeme si dat donesti zasobu pro spraveni zahy do lesa..." ^ „Ano, ano — do lesa!" zasycel Klominek a Zehusicky pfikyvnul. ,,Nu — pro mne!" zahucel nevrle Lampasicek, zamzourav milostne k letohradku. „Ale jenom na pokraj lesa — nic dal!... Ja se tarn svalim do stinu a vy se jdete kochat vyhlidkou." V torn vystoupila Katuse z letohradku, nesouc v elegantnim kosi nemene nez asi dvanact ruznych lahvi a lahvicek s rozmanitymi likery. „Do lesa, Katusko — do lesa!" houknul Svo¬ bodovsky. Katuska uposlechla a zahnuvsi kolem rohu le¬ tohradku zmizela i Lampasicek shlednuv kos s likery nemohl potla¬ citi zvlastniho vyrazu ve sve tvafi, kterd jevila po nekolik vtefin laskominy. , „Libo-li, pfatele, pojdme!" vybidl hostitel. „Nu, za tak luznymi svudkynemi, jez Katuska prave odnasi," pfipomenul pohodlny Lampasicek, olizuje si rty, ,,odvazim se krkolomne cesty i ja." Po te se ruce otocil na podpatku, vzal hostitele pod pazi a vedl ho smerem, kterymz se byla dala Katuska. Druzi dva zustali — die vseho zhmyslne — trochu pozadu. „ Konecne!" zasycel Klominek z hluboka. „Lampasicka nam tu byl dnes cert dluzen, neni-li pravda?" zaseptal Zehusicky.

73

„Ovsem, ovsem! Chlap zvani, div cloveku dusi z tela nevyzvani. Clovek je jak na trni a musi poslouchat..." „Mne uz tu take pali puda pod nohama," pfipomina Zehusicky. „A pfece bych nerad odesel s nepofizenou, to vis, kamarade!" „Vim, vim!" — A ja bych milerad — ale, jak vidis, nenaskytla se pfilezitost, az snad ted..." ,,Bud vsak opatrny, obezfely!" napomina sept¬ mo Zehusicky zastaviv se. ,,Vis, ze zavisi na torn ma existence a tak trochu i tvoje. Nepodafi-li se to dnes — v den tak pfihodny, kdy je Armand jako maslo ..." ,,Nestarej se! Pficinim se ze vsech sil. Vzdyt me znas!" odpovida taktez septmo Klominek. „Postarej se jen, abych byl s Armandem aspoh nekolik minut o samote!" „Spolehni!" ujistuje Zehusicky. ,,I kdybych mei zvastala Lampasicka nasilne ..." Nedofekl; nebot hafan u zahradnich dvefi divoce se rozstekal. „Patrne jde nekdo cizi podle zahrady a drazdi ho," mini Klominek. ,,Pojdme!" Oba pfatele se hnuli a ubirali tymz smerem jako hostitel s Lampasickem, jehoz bodry, upfimny smich zalehal prave az k usim obou druhych hosti.

Prostranstvi pfed letohradkem zustalo po neko¬ lik minut prazdne. Pomerne ticho, jez zde zavladlo po odchodu hostitele a hosti, ruseno z pocatku chvili stekotem hafana, ktereho die vseho nekdo pfed zahradnimi vraty skadlil. J. Arbes: Sebrane spisy. XVII.

6

74

,,Vrrl haf, hafl" bylo slyseti nekolikrat po so¬ be, ale. hlasem tak jemnym, ac zvonivym, ze bylo Ize po prvnim ozvani poznati hlas detsky. Po chvili vrazil nekdo do vrat a otevfel jedno kfidlo do kofan. Pfed vraty stala stara, ac posud dosti statna zena v jednoduchem, cistern odevu drzic v obou rukou drzadlo detskeho kocarku, y nemz sedeio bledoucke ditko. ,,Vrr! haf, haf!" opakovalo dite tymz zvonive jemnym hlaskem. Jakmile vsak hafan dite shledl, ztichl a zacal radostne mrskati ocasem. ,,Uz se neboji! To jsme mu nahnaly strachu — co?" pfipomenula stafena, nahnuvsi se k diteti nad kocarek. ,,Zavez me k nemu!" poprosilo ditko. „Hned, hned, dusinko!" odtusila stafena a postrcivsi kocarek vjela do zahrady az k hafanove boude. Hafan radostne vrce lisal se k diteti, jez jej suchou rucinkou hladilo a poplacavalo, mluvic k ne¬ mu duverne jako ke kamaradovi. Stafena zatim poposla zpet ku vratum, zavfela a zahakovala, nacez se pfiloudala zase ku kocarku. Chvili se divala trpelive na dite, jak si s hafanem hraje, nacez se proste optala; ,,Uz?" ,,Tfeba!" odtusilo ditko, nahnuvsi se v kocarku na zad, jako by si chteio i nechteio lehnouti. Stafena postrcila kocarek, jenz drkotave jel da¬ le, az zmizel v pootevfenych dvefich pfizemniho salonu letohradku. Skoro v temz okamziku objevila se na pavlanu chot hostitelova a rozhlednuvsi se plase po prostran¬ stvi pfed letohradkem pfikyvla hlavou, jako by pfi-

svedcovala myslence nebo domnence, ktera byla hla¬ vou jeji prave kmitla. Hned po te opet zmizela. Vratila se do salonu v prvnim patfe, kde byla po celou tu dobu, co.jsme venovali pozornost jejimu manzelu a jeho pfatelum, skoro bezucelne sukala. Usednuvsi nyni na pohovku zamyslila se. Napadlo ji to, ono ... Pfedevsim -- zajiste ne¬ hrube zavazna okolnost, ze sama vybidla sveho chote, aby v den jejich jmenin sezval nektere sve pfately a ze se nenadala, jak — podivne ji pfi torn bude. Doufalaf, ze sejde se spolecnost cetnejsi a ze dostavi se take nektefi pfatele a znami s damami. Zatim pfisli jen tfi muzi, ovsem nejstarsi, nejduvernejsi pfatele manzelovi; ale pfece jen muzi, na jejichz zabave nikdy nenalezala obzvlastni zaliby. O hostine ovsem se pficinila, aby malou spolec¬ nost bavila a uspokojila. Nicmene hovor, ba i zvatlani Lampasickovo ji tak unavily, ze po hostine skutecne rada uvitala nahodilou zaminku, ktera ji umoznila vzdaliti se. Uchylila se do salonu v prvnim patfe a aby nevzbudila nejnepatrnejsiho podezfeni, sukala zde bezucelne, az hoste s manzelem ze zahrady zmizeli. Vedeia, kam se uchylili. Bylat slysela manzeluv rozkaz a byla nyni rada, ze jest na chvili beze svedku a nemuze byti nikym pfekvapena. Bylo ji jako cloveku, jenz prahna po delsi cas po nejake zabave, konecne se v ni octne a za chvili jiz pociti nevylicitelnou prazdnotu duse a naprostou neschopnost baviti se nebo miti aspoh na zabave jinych nejakeho zajmu. Snad jeste nikdy, ani v dnech, kdy byla od rana az do pozdniho vecera samotna, nepocitila tak trapne pra7,dnoty duse, jako v prave minulych nekolika

76

hodinach, kdy snazila se stuj co stuj baviti jine a sebe zaroveh. A snad jeste nikdy nepocitila cenu samoty v te mife jako prave v okamziku, kdy byla na kratinky cas opet samotinka. Sotva vsak' nehrube pfijemne tyto vzpominky kmitly dusi, uz zapfadala se v vzpominky nepomerne pfijemnejsi, skoro mozno fici slastne. Pfipomenulat si tak mnohe z doby, kdy se byla s chotem svym seznamila — a hned zase z doby, kdy uz byla na vzdy jeho... A dusi jeji zavifil kaleidoskopicky rej nejlahodnejsich obrazu plnych svezesti, klidu, miru a stesti, tak ze se bezdeky zachveia, kdyz kmitla dusi jeji jako blesk take zakefnicka myslenka, ze muzc byti vzacne stesti to snad nekdy zkaleno. Byla-li nektera zena v manzelstvi v pravde sfastnou, byla to tato prosta a pfece tak zajimava chot rady Svobodovskeho. Milovala-li nektera zena muze sveho vfele -a upfimne, a byla-li nektera zena man¬ zelem svym milovana, jak si pfala, vlastne jak si jen pfati mohla, byla to tato pfimo vzorna, ticha, dobra duse, ktera neznala jine slasti nezli ziti v stesti sve¬ ho manzela a jedineho sveho ditka. Neni tudiz divu, ze zachveia se pfi myslence, ze by take jednou mojilo jinak byti. Bezdeky vyskocila s pohovky, jako by ji byl had ustknul. Hned na to se vsak pousmala a opet usedla. Nove a pfijemne obrazy minulosti vyhouply se pfed dusevnim jejim zrakem a zapudily moznou mlhavou pfiseru budoucnosti. A pfece i tato pfest'astna bytost miyala okamziky ticheho zalu, ba i trpkosti. Vzpominka na bratra vzdaleneho a po svete se potulujiciho — na bratra, kteremuz byla sestrou

77

v nejvlastr.ejsim slova toho smyslu, vzdy ji vzrusila bolestne ... K dovrseni stesti sveho nepfala si, nez aby se vratil, aby s nimi zil pod jednou stfe¬ chou. A nebylo-li by to mozno, tedy aby jej mohla zase jednou aspoh spatfiti. Krome techto obcasne bolestnych a nyni jiz jen tklive truchlivych vzpominek a pfani kalivalo stesti pfestastne zeny te cosi, co bojime se skoro oznaciti pravym slovem. Bylo to cosi tak kruteho, cosi tak bezmerne bezcitneho a pfece zase pfirozeneho, ze — kdy¬ koli se v osameiych chvilich v pravy. stav veci zahloubala, sevfelo se ji srdce kfecovitou bolesti a mnohdy se ji zdalo, ze si musi zoufati. Na stesti zustala tentokrate pocitem tim usetfena. — Pfedmet, jenz byval obcas pficinou tohoto vzrusovani mysli a srdce, byl prave mimo dum na prochazce. ,aby nerusil snad vesele nalady spolecnosti. Hana byla v ohledu torn az pfes pfilis uzkostlivou a jemnocitnou. Pravda sice, ze vzpominka na pfedmet ten kmit¬ la ji i tentokrate nekolikrat mozkem. Nicmene dnes nebyla tak intensivni jako jindy, kdyz se o samote zahloubala v nekterou zavaznou duslednost. Pfi vzpominkach na momenty pfijemne vracel se znenahla v dusi jeji onen zvlastni pocit svrchovaneho stesti a blaha, jenz vrcholi proste v torn, ze si^ clovek jineho nepfeje, nez aby zustalo vse aspoh, Jak prave jest — az ji opanoval zcela. ^ Nekolikrat pfipamatovala si i sveho manzela, jenz v posledni dobe zdal se.byti v tak pfiznivem dusevnim stavu a zvlaste dnes byl v tak zvlastni

78

nalade, ze nebyl by snad vubec ani schopen nekomu neceho odfici. A jako blesk z cista jasna — slehla dusi Haninou myslenka, ze snad jeste nikdy, neb aspoh uz davno nenaskytnul se tak vhodny a pfiznivy oka¬ mzik jako dnes, pokusiti se v jistem vzhlede o uplny a mozna i trvaly smir mezi manzelem a vzdalenym bratrem. Napadlo ji, ze nepokusi-li se dnes nejlaskavejsi a nejneznejsi prosbou o to, pfimeti Armanda k to¬ mu, aby — mozno-li vubec — ucinil neco na prospech bratruv, nebo tfeba jen, aby dovolil, by se mohl bratr vratiti, nebude to snad nikdy vice mozne. ,,Ano, ano — dnes anebo nikdy!" zaseptala a tvaf jeji zazafila, jako kdyz si tklivy clovek pfipamatuje dobrodini, jez chtei uz davno drahe dusi bez jejiho svoleni a vedomi prokazati. Mozna, ze by byla pfemitala i o zpusobu, jak se o to pokusiti; ale byla z pfemitani vyrusena. Pfed letohradkem zaznel pfitlumeny zpev a hned na to vsedni sice, ale perem pfece jen nevy¬ licitelny sramot. Poznalat hlas vrativsi se sluzky a uhodla, ze poklizi stul, jejz byli hoste opustili. . Vstala s* pohovky a vysedsi ze salonu, sestupovala pomalu po schodech dolu. Octnuvsi se pfed letohradkem., divala se malou chvili na poklizejici sluzku, nacez poposla az ke stolu a usednuvsi na¬ hodou na tutez stolici, na ktere byl pfed tim sedei Lampasicek, vlidne a skoro mozno fici s matefskou laskavosti sluzce nakazovala, co a jak ma byti pro vecer opatfeno a uchystano. Sluzcina ochota a vubec veskere jeji chovani byly zfejmym dukazem, ze mezi pani a sluzebnou panuje vzacna a v domacnostech jen zfidka se vy-

79

skytujici shoda, ba z mnohe odpovedi, nebo tfeba jen pouheho pohledu sluzcina dalo se souditi, ze by sluzka pro tuto svou pani byla hotova uciniti vse, co by si vubec' jen pfala. Po chvili sluzka, vykonavsi ceho bylo tfeba, zmizela v letohradku. Pani zustala o samote. Podepfevsi hlavu o dlah prave ruky, zacala se Hana opet zapfadati v myslenky nejpfijemnejsi. Ale po male chvilce byla opet vyrusena. „Mamicko — ma zlata maticko!" zaznelo zvo¬ nivym hlaskem detskym z letohradku. Hana jako nejpfijemneji pfekvapena se vztycila a stojic zadivala se s vyrazem nejlaskavejsi dychtivosti smerem, odkud byl hlasek zaznei. V otevfenych dvefich pfizemniho salonu objevilo se totez bled'oucke dite, jez bylo pfed chvili starou zenou v kocarku pfivezeno. Bylo to plavovlase devcatko, na pohled asi osmi- nebo devitilete, v kratinkych sateckach. Chorobne bleda, ac nikoli neslicna tvafinka jevila prave onen druh ryze detinske radosti, jaky se jeviva v tva¬ fich deti, kdyz je nekdo pfekvapi nejmilejsi hrackou. Modra, skoro horecne se lesknouci ocka zafila a uzke, ponekud pfimodrale rtiky byly sespouleny k milemu a pfece skoro bolestnemu usmevu. Opirajic se o dve berlicky pod obema pazickami poStalo dite nekolik okamziku, jako by se bylo ne¬ kolika krucky unavilo, a Haninu tvaf pfeletla lehynka chmura nepfijemneho pfekvapeni. Nicmene tvaf jeji hned zstee se vyjasnila a s vykfikem radosti chvdtala diteti v ustrety. V temz okamziku hnulo se i dite. O berlickach, spickami nohou sotva zeme se dotykajic, belhalo se

80

v pfed, ale tak rychle a zrucne, ze by je snad ani zdrave dite jeho veku nedohonilo. Setkalo se s Hanou skoro v polovine cesty a pustivsi obe berlicky, v pravem slova smyslu vletlo Hane do naruci. Hana je pfitulila k srdci s naruzivosti, s jakou tuliva matka k hadrum svym nejmilejsi dite, od nehoz byla po leta odloucena. ,,Ah, mami — to se mi stejska... Ani bys ne¬ vefila!" zasveholilo dite ovijejic obe slaboucke rucinky kolem Haniny sije a divajic se ji skoro s truchlivou vycitkou do oci. ,,Ty me dobre, ubohe dite!" zaseptala Hana tonem nejneznejsiho vzruseni. ,,Uz dnes nejak bud trpeliva — az hoste ... Az zas budeme sami... Vzdyt vis ..." ,,0, vim, vim, maticko!" odtusilo dite drzic mat¬ ku levou ruckou kolem krku a pravou ji hladic po tvafi. Hana pfivinula dite opet k srdci a odnesla je ke stolu, od nehoz byla vstala. Tarn je posadila na jednu stolici a sama usedla na jinou, pfimo proti diteti. ,,Tak, dusinko, tak! Nozky te neboleji dnes — vid?" zvatlala pfi torn. „Nu, a kde pak jste s Mahou byly —: kde?" ,,Jely jsme az k fece, mamicko, a potom " ,,Nu — kamkoli, kamkoli — jen kdyz nekam — vid? A ted uz chces zustat doma? Nebo snad bys chtela jeste nekam? Snad do Vsenor — k rybnicku krmit ryby — ne?" Dite jaksi jen napolo poslouchalo. Sedeio majic obe rucky v kline a upiralo horecne se lesknouci ocka bezmyslenkovite na matku.

,,Nechces ?" optala se Hana po kratinke po¬ mlcce. Dite zavrteio hlavou. ,,Take dobfe — jak chces," mini Hana. ,Jen kdyz nebudes obtezovat hosti..." : ,,Nebudu, mamicko, nebudu — vef!" ozvalo se dite s detinskou duvernosti. ,,Budou-li tady u stolu, muzes si hrat s Mahou za domem nebo nekde v zahrade u lesa nebo v lese, jak chces..." ,,Uz ne, mamicko — uz ne! Nahrala jsem si a najezdila se uz dost. Zustanu doma. Maha mi bude povidat pohadky." ,,Take dobfe — jak chces," odpovida matka. ,,A zitra nebo jeste dnes vecer vsechno si zas vynahradime..." Dite vztahlo obe rucky proti matce. Matka je popadla pod obema pazemi, pfivinula k srdci a polibivsi je opet je posadila. „Ale kde pak mas Mahu?" optala se ohlizejic se k letohradku. „Neco doma hleda," odpovida dite, divajic se tymze smerem jako matka; ale po chvili jalo se volati: ,,Maho! Maho!" Matka i dite na nekolik okamzi ;u se odmlcely, cekajice, brzo-li se volana objevi. V torn objevila se nad plotem, a sice na opacne strane vrat — asi tficet kroku od letohradku plno¬ vousem zarostla muzska tvaf, ale hned zase zmi¬ zela. Mozna, ze nejaky zvedavec, ubiraje se podle zahrady zaslechl yolani ditete a chtei pfes plot nahlednauti do zahrady, kdo a koho voia...

82

„A zatim, nezli se hoste vrati, muzete s Mahou zustat tady pfed domem," ujala se matka slova. ,,Ne, ne, mamicko!" odpovida dite. ,,Mne je pohadka mile jsi" ... Sotva dofekla, objevila se stafena na temze mi¬ ste, kde se bylo vybehnuvsi dite pfed chvili zastavilo. ,,Podejte nam berlicky, Maho — prosim vas!" zvolala Hana. Vyzvana uposlechla. Ruce zvedla na zemi lezici berlicky a pfistoupila ke stolu. ,,Dnes uz budte, mila Maho, s ditetem trpe¬ liva," oslovila ji Hana. ,,Jakz pak bych nebyla, milostpani!" odtusila Maha. „My se vzdycky srovname — videia, dusinko ? My jsme nejlepsi kamaradky. A zrovna dnes, kdyz jsme lezely spolu na lukach u feky a ja zacala povidat..." „Nu, co pak?" vpadla Hana, jako by nemeia nejnepatrnejsi potuchy, co by mohla Maha vypra¬ vovat. , Jiste nejakou pohadku ..." „Ah, ne — pohadku ne, milostiva pani! Tak mi, ani nevim proc a jak — napadlo —■ kdyz jste jeste byla svobodna a mne tenkrat moje dite, kdyz umfelo ..." „Maho, Maho!" ozvala se Hana tonem skoro k&ravym. „Ah — to ja ne, ^milostpaninko — to ja neppvidala," omlouva se stafena. „Ja jen povidala, jak jste byla hodna — jak vas mel kazdy rad a jak ja -" „To ovsem, ovsem," usmala se Hana. ,,Ale ted uz, prosim vas jeste jednou — budte dnes trpe¬ liva!"

83

„Jakz pak bych nebyla!" ujistuje stafena. — „Vzdyf ja za vsechno dobre ..." „Pst!" pferusila ji Hana kladouc jeden prst vyznamne na sve rty. Stafena porozumeia. Nahnuvsi se k diteti chte¬ la je vziti do naruci, ale dite vztahlo rucky po berlickach. „Pobehnu!" pravilo tak rozhodne, ze nebylo Ize pfani jeho odpirati. I popadlo obe berlicky, seskocilo se stolice a podlozivsi si berly pod paze bel¬ halo se smerem k letohradku. Stara Maha loudala se za nim. Hiana vstala a divala se, az dite i jeho opatrovnice zmizely. Tvaf jeji jevila nejneznejsi starostli¬ vost. Nahle pfeletla ji lehynka chmura a bezdeky uklouzla rtum septmo slova: „Ubohy, pfeubohy mrzacek!" Co zavifilo v okamziku torn dusi matcinou, Ize se snadneji domysliti, nezli to mozno slovy vyjadfiti. Bylo ji, jako by veskere stesti, jemuz se byla az dosud tesila, bylo pfece jen pouhy klam — ba vice, jako by pocit blaha byl vlastne nepromijitelnym prohfesenim proti povinnostem matky ... A snad jeste nikdy nepocitila, cim ji — matce ubohy tento mrzacek v pravde jest, jako tentokrate. Prostinke slovicko ,,vsim" ovsem kryje pojem ten uplne; ale slovo samo o sobe jest tak vsedni a otfepane, ze vysloveno necini snad na nikoho jineho dojmu nezli pouhe a bezvyznamne fraze. Chvili postala bez pohnuti divajic se upfene v misto, kde bylo dite s opatrovnici zmizelo, potom pocala skoro neklidne sem tarn pfechazeti. Hlava jeji bezdeky se naklonila a tvaf jevila vyraz skoro az zddumcive bolestny.

84

Nahle se zastavila, a stojic tvafi ke vratum, upfela zrak pfimo pfed sebe na zemi. V torn objevila se na opacne strane zahrady nad plotem taz muzska tvaf, ktera se tarn byla jiz prve na okamzik objevila. Tvaf ta, jez prve az mrac¬ nou dychtivost prozrazovala, jevi nyni skoro radost¬ ne pfekvapeni. I usta se pohnula, jako by byla neco pronesla. Hane se zdalo, jako by byla odkudsi ^zaslechla zasyceni „pst" a hned na to sve jmeno. Akustickym klamem svedena pohledla pfedevsim smerem ke vra¬ tum, pak na pravo a na levo. V torn jmeno jeji proneseno zfetelneji a s uzkostlivym pfizvukem. Nahodou ohledla se za sebe smerem ku plotu, kde ona muzska tvaf prave zase byla zmizela. Hana nepostfehla niceho, ackoli byla nyni skoro pfesvedcena, ze byl nekdo z dali pronesl jeji jmeno. Rozhledla se kolem pozorneji, ba bystfe a napjate; ale nepozorujic nikde nikoho obratila se opet tvafi ke vratum, odkud, jak se ji zdalo, bylo jmeno jeji vysloveno. V torn zaslechla za sebou jemne, ale ostre zasvisteni a hned na to jakesi zacvrnknuti, jako kdyz mala hroudicka do pisku zapadne. Otocila se ruce a tvaf jeji jevila nyni zfejmou zvedavost. Zrak jeji zaletl ku plotu a hned po te zakrouzil po zemi. Nepostfehl vsak niceho. Kdyby se byl sesmekl o neco blize, byl by snad postfehl scumlany kousek papiru, jenz byl pfed chvili pfehozen pfes plot a dopadl az dva nebo tfi kroky za Hanou. , <

85

K delsimu hledani vsak nezbylo ji casu. Zaslechlaf mrucive prozpevujici hlas za letohradkem a ohledla se pfedevsim tarn. Poznala hlas Lampasickuv a uhodla, co asi znamena. „Patrne se nabazil vychazky do lesa," napadlo ji, „a vraci se, aby si radeji pohovel v zastoli." Bezdeky ucinila nekolik kroku k letohradku. V torn zahnul Lampasicek kolem fohu a Hana zaskocila jako lahka do budovy. Lampasicek mruce napev nejake trivialni pisnicky blizil se loudave, jako po velke unave. Octnuv se pfed letohradkem ustal mruceti, roz¬ hledl se kolem a upfel zrak svuj i na balkon. „Pani Hana patrne jeste neco kuti anebo kuchti," pomyslil si a pousklibna se zamefil ku prazdnemu stolu, za nimz bylo hodovano: „Hu, hu — to vedro!" zahucel polohlasite a sejmuv klobouk utfel si kapesnim satkem celo a celou potem zvlhlou tvaf. „A cerchmant aby se tarn do vrchu drapal!" pokracoval polohlasite v samomluve. ,Ja takovy blazen nejsem a nebudu... Jdete si! Pokochejte se tak zvanou krasnou, nebo carokrasnou vyhlid¬ kou — ja — ja... To bych tak! Uz hned za zahra¬ dou ... Vsak nejsme dnesni!... Az se vratite, vysmeju se vam! A jak!" A opet pohledl k balkonu a neshledna tarn ni¬ koho a pozoruje, ze je v letohradku ticho, pocal sem tarn pfechazeti. Krok jeho byl ponekud nejisty, zfejmy to du¬ kaz, ze si byl rychleji a nestfidmeji pfihybal vina a snad i na pokraji lesa ruznych likeru, nezli pfirozenost jeho snesla.

86

Po chvili se k tomu v uryvkovite samomluve pfiznal sam. „Hu — hu!" zahucel. ,Jsem ja pfece jen obluda — veritabl Falstaf... Ano, ano, Falstaf — a nic nez Falstaf! Clovek si umini — pevne umini, ze da aspoh pozor ... Zatim... Nu, dobre vino, znamenite! A coz ty pferozmanite — ,,samozitne"! Upit — upit se — byla by hracka... Ale nesmis, Kar¬ licku, nesmis ... To je to!... Na stesti jsi se jeste v cas vzpamatoval... Oh, byla to prava rozkos, kdyz jsem se na pokraji lesa svalil do travy a nacal tu a hned zas onu lahev... Ale kam pak! ?" V torn, jakoby byl posledni, bezdeky pronesenou vetou dal myslenkam svym zcela urcity smer, roz¬ hledl se kolem patraje, kde by si nejpohodlneji odpocinul. Zrak jeho utkvei na besidce v nejnizsi ca¬ sti zahrady a uspokojivy vyraz tvafe ihned prozradil myslenku, ktera mozkem jeho kmitla. ,,Ano — tarn!" zablabolil a jiz tarn take zame¬ fil; ale zavravoral. „Oh!" zarazil sama sebe a stanul. A drze v jedne ruce klobouk, v druhe kapesni satek, pokusil se o novy pevny krok. Vykrocil opatrneji a skutecne udeial nekolik zcela normalnich kroku. „Nu; tak!" zamrucel uspokojive; ale v bezpro¬ stfedne nasledujicim okamziku drcnul do posoupnute stolice, na ktere bylo pfed chvili Hanino dite sedeio, a klobouk mu vypadl z ruky na zem. ,,Hrrr!" uklouzlo odulym jeho rtum nevrle a zrak jeho utkvel na tetelicim se jeste kjobouku. „Nu, podej si ho, Karlicku, podej!" dodaval si mrucive zmuzilosti. Ale pfece stal nad kloboukem, jako by mu byly z ruky vypadly hodinky nebo jiny

87

kfehky pfedmet, o nemz jest pfesvedcen, ze nestoji snad skoro ani za zvednuti. Po kratinkem vahani se naklonil a prava ruka snazila se dosahnouti klobouk; ale zaroveh pozavravoral tak, ze uznal za vhodne pokleknouti na jedno koleno. Poklekl a zvednuv klobouk dal si jej flamovsky na hlavu; ale nahodou pbdival se jeste jednou na misto, kde klobouk lezel. I postfehl zde pfedmet nenapadny — zdanlive scumlany kousek papiru. Mimodek vztahl po nem ruku a okamzite poznal, ze je to do papiru zaobaleny kaminek. „Aj, aj! Tote'nalez, Karlicku — co?" zamrucel s ironickym humorem, vstavaje. Jakmile vstal, chtei zvednute zahoditi; ale — jak uz u lidi podnapilych casto se deje, podrzel bezcenny pfedmet pfece v ruce a snazil se provesti puvodni svuj umysl: dostati se co mozna brzo a nepozorovane do besidky na nej dole jsim konci za¬ hrady. Ovsem neopomenul rozhlednouti se jeste jed¬ nou kolem a pfedevsim ku balkonu. Nespatfiv nikde nikoho hnui se k besidce. Vzdaliv se nekolik kroku, zacal opet sam k so¬ be neco pobroukavati — ovsem skoro pouhy nesmysl, jenz mei aspoh pfiblizne smyslu jedine pro nej. Byl do sve uryvkovite samomluvy, vlastne do nesouvislych myslenkovych jisker, jez byly jejim puvodem, tak zabran, ze nezastavil se az tesne u be¬ sidky. Teprve zde ho napadlo, ze ma neco v ruce. I podival se blize a postfehl kousek cisteho, patrne z nejakeho notesu vytrzeneho scumlaneho papiru.

88

„Co to asi je?" zahucel a pocal papir rozbalovati. Sotva vsak jej porozbalil, postfehl, ze je uvnitf neco psano. Rychle rozbalil jej zcela a odhodiv maly oblazek, jenz byl v papir zaobalen, narovnal papirek, aby mohl pfecisti, co je na nem psano. Nebylo to zvlaste jemu v tomto okamziku tak snadne, jak se domyslel. Pismo tuzkou bylo napadne necitelne — patrne psane ve velkem chvatu a bezpochyby bez podlozky nebo na podlozce nerovne ne¬ bo pohyblive. Pfece vsak poznal po prvnim nahlednuti rukopis muzsky a pozornost jeho upoutal hned nadpis znejici: ,,Hano, duse ma nejdrazsi!" ..Co to ?" zahuhhal. ,,Tote milostne psanicko!.. A komu — od koho ?". Nahledl do listku pozorneji, ale nohy a zaro¬ veh i ruce vypovidaly mu sluzbu. Vklouznul tedy skoro vravorave do besidky a sklesnuv za kulatym stolkem na oblou lavicku s vysokym a pohodlnym lenochem z hluboka si odsupnul. Po te shodil klo¬ bouk s hlavy na stul, setfel si satkem pot, a kdyz si byl poodechl, pocal zkoumati listek. Poloziv jej na stul, vyhladil jej, pokud to bylo vubec mozno, nehtem palce a teprve nyni podafilo se mu, ovsem dosti namahave, pfecisti, co na nem bylo napsano. Listek znei takto: „Hano, duse ma nejdrazsi! Neni jinak mozno. Musim te spatfit — musim s tebou promluvit nekolik slov... Ucih, ceho jest potfeba, aby se to mohlo stati. — Tvuj Karel." Prostinky a v celku zddnlive bezvyznamny li¬ stek, ktery by byl za jinych okolnosti cloveka, jaky

89

byl Lampasicek, naprosto nezajimal, zbudil zajem jeho jedine nadpisem a to hlavne jmenem „Hano". Napadlat ho pfedevsim zlatovlasa Venuse — zena hostitelova; ale hned na to byl jiz uplne pfesvedcen, ze ji listek ten adresovan neni a vubec ani byti ne¬ muze. . ' ,,Ale komu?" zahucel po male chvili, snaze senapjati vsechny sve, nyni jiz usinajici sily dusevni, aby se domyslil aspoh pravdepodobne domnenky. Ale konejsivy klid v chladku pod besidkou, kde se tak pfijemne sedeio, nikterak tomu nenapomahal. Naopak —pusobil spise ku zleniveni ochable sily dusevni. Lampasickovi kmitl sice hlavou nejaky za¬ svit, ale nic vice nez pouhy zasvit beze vsi podstaty. A zas a zase mu napadla zlatovlasa Hana. Ale jako prve odkazal vzdy zas napad ten v fisi posetilych nemoznosti. Konecne mu napadla sluzka — taktez Hana. ,,Nu, vida! Jaky tys, Karlicku, blahovec!" za¬ mrucel. „Namahas se, jako by slo ,o buh vi co — a zatim... Nu, nu — ted muzes byt kliden — ne?" A zasmal se upfimne a z celeho srdce. Nicmene po chvili zase si pfipomenul Haninu sluzku. ,,Nu, holka je jako buk... Neni — hlo'upa, neni oskliva — neni... Cloveku se skoro zda, ze by vlastne radeji sam ... Eh! Tempi passati!... Kar¬ licku — tempi pa... pa, pa a jeste jednou pa!" Nahle slehla dusi jeho myslenka urcitejsi. „Ale poskadlit, pohnevat, pozlobit bychom ji pfece mohli!" zahucel. ,,A.to take udeiame — a jak!... Bude to vecer roztomila legrace ... Na skfipec musi — na skfipec!" J. Arbes: Sebrane spisy. XVIL

7

90

Po techto slovech slozil listek na dvi a vstrcil jej ledabylo do prave kapsy u vesty, takze mu povykukoval. Na to se pohodlne opfel o zabradli a popustil mlhavym jiz myslenkam svym uzdu uplne. Mezitim ovsem jeste uklouzla nejaka veta nebo jednotlive slovo odulym jeho rtum, ba tu a tarn jeste nektera myslenecka nebo jeji zablesk kmitnul hlavou; ale nic vice ... Pfimhoufene oci zavfely se za chvili uplne. Po¬ malu dostavovala se dfimota a v necelych desiti minutach, ne-li dfive nevedei Lampasicek o svete nic vice, nezli co mu prave obraznost ve snu pfedvadeia...

Zatim, co vracel se Lampasicek od pokraje haje, vlastne co v besidce usinal, odehrala se v lesiku samem jedna z onech vsednich a pfece vzdy novych, ac vecne trapnych seen, v kterychz pfatelstvi lidske pfestava zkousku nejtezsi. Kdo vefi jeste v pfatelstvi nezistne a obetave, ani by nevefil, jak casto v praktickem zivote klopyta pfatelstvi prave pfes tyto dve vytknute vlast¬ nosti. Pfatelstvi nasich dob neni a nemuze uz davno byti takovym, jakym bylo pfed padesati a vice lety, dokud nebylo—abychom uvedli aspoh moment je¬ diny — spofitelen a zalozen, dokud nebyly penize jeste prostfedkem, kterymz bez prace a namahani vydeiavaji se aspoh — uroky... Pfatelstvi modern] uz davno neni takovym, jako byvalo za dob nasich dedu a babicek, ktefi nevedouce, co s hotovymi penezi, ukladali je z pravidla „mrtve" do truhel a pun-

91

coch a byvali radi, kdyz si je nektery pfitel nebo tfeba pouhy znamy bez jakychkoli upisu a zaruk „na cestne slovo" — vydluzil. V rukou poctiveho pfitele a znameho byly vzdy v bezpeci nepomerne vetsim nezli doma v truhle nebo ve vacku, odkud mohly byti kazdou chvili ukradeny. Za nasich dob, kdy penize uz davno nejsou pou¬ hym prostfedkem vymeny, nybrz zbozim, kterymz Ize vice mene vyhodne kupciti a skoro vzdy bez prace a najisto vydeiavati, neni a nemuze byti vice i pfatelstvi, jakym byvalo. Pfatele, zakladajici potfebneho pfitele hotovymi penezi, vymiraji a -bezpochyby casern svym — na nepatrne vyjimky — take vymrou. Moderni pfitel neni neochoten k ruznym a snad i vyhodnejsim sluzbam pfatelskym nezli druhdy. Dovede se dati clovekem bavit, dovede mu poradit, ba i — mozno-li vubec — protekci, pfimluvou, reklamou a podobnym prospeti, ba i girem vypomoci. Poklada jaksi i za svou povinnostzvati cloveka k hostinam, jez sobe a rodine sve pofada — poctiva jej vsemoznyrri zpusobem: nabidne knihy ze sve knihovny, spolecny vylet nebo cestu na sve utraty — zavede jej obcas do divadla, do koncertu, do hospody a zabav vseho druhu, ba nerozpakuje se, naskytne-li se pfilezitost, svesti mu zenu nebo dceru... Ale hotovych penez — nema, byt i spofitelni a zalozenske vkladni knihy povalovaly se po stolku zcela zjevne... Neni tudiz divu, ze zmenou pfatel, od kterychz si nelze vydluziti hotovych penez, zmenil se i zpu-

92.

sob, jakym se pfitele potfebni u pfdtel mohovitych o pujcku uchazeji. Kdozkoli byl tak stasten, ze se toho nikdy nemusil odvaziti, sotva muze se vpraviti v dusevni stav cloveka, ktery jest, at jiz z jakychkoli pficin donucen — odvaziti se toho. Znaje stav veci, jest skoro pfesvedcen, ze — nepochodi, ze bude, at jiz pod jakoukoli zaminkou a zpusobem sebe hladsim a pfatelstejsim — odmitnut. Nicmene pouha nadeje, ze snad by to bylo za jistych, nahodou pfiznivych pomeru pfece jen mozne — drazdi aspoh poku¬ siti se. Ovsem jest takovy to pokus mezi pravymi pfate¬ ly — a tech jest i za nasich dob pfece vice, nezli povrchni frasovitost pfipousti — vzdycky nad miru odvazny. Necht stane se tak neb onak, vzdy jest samo pfatelstvi v nebezpecenstvi. Vyhovi-li pfitel zamoznejsi pfiteli potfebnemu v doslovnem smyslu slova ,,pujcky", muze byti jist, ze dluzriik-pfitel zafadi tento dluh mezi vsemi svy¬ mi jinymi dluhy do fady nejposlednejsi, mezi dluhy, ktere se snad vubec ani nesplaceji. A nevyhovi-li nebo nemuze-li zamozny vyhoveti potfebnemu, byva pfatelstvi ohrozeno, ba otfeseno okamzite a z pravidla zvrhava se dfive nebo po¬ zdeji v chladnost, ba i v nepfatelstvi. V tak choulostive situaci byli se octli oba stafi a osvedceni pfatele Svobodovskeho — Klominek a pfedevsim Zehusicky, kteryz otazku tu ventiloval. Kdyby to byvali lide lehkomyslni neb aspoh flegmaticti jako Lampasicek, zajiste by jim to nebylo pusobilo valnych nesnazi a obtizi. Ten neb onen byl by proste fekl: Kamarade — to a . to — mu-

93

zes-li, prosim te atd. a odpoved, at uz jakakoli, byla by dopadla na pomerne mekkou pudu lehkomyslnosti nebo Ihostejnosti. Avsak nejen Klominek, i Zehu¬ sicky byly povahy vazne, opravdove a pomery, v kterychz se byl zvlaste Zehusicky octnul, tak kriticke, ze na zdaru skutecne zavisela jeho a z casti i Klominkova existence. Tfi, ctyfi tisicovky mohly vsak oba, kdyz prave snad ne uplne a trvale zachraniti, tedy aspoh obema urovnati pudu k dalsim pokusum o zachranu. Ze¬ husicky po delsi cas bez engazmentu, byl uz vycerpal vsechny vubec mozne existencni prostfedky, aby se udrzel nad vodou. Byl v pravem slova smyslu ,,po krk" zadluzen. Na splatky a uroky se uz nedostavalo; na nejvyse, ze se zivobyti ,,profretovalo". I Svobodovsky byl uz nekolikrat ochotne podepsal giro, aniz bylo trvale odpomozeno. Zehusicky cekal vsak novy engazmelnt co nevidet. Hlas jeho byl skoro vzacnosti; vyskolenost jeho pak opravhovala k rozhodnym uspechum i do daleke jeste budoucnosti. Tiseh Zehusickeho nebyla tudiz beznadejna — naopak dfive nebo pozdeji. jmohla byti uplne zazehnana, dluhy vyrovnany a zahajen novy, bezstarostny zivot. Vedei to 6 nem nejen Svobodovsky, nybrz i Klominek, ba i Lampasicek, pro tento druh utrap a nadeji lidskych jaksi nepfistupny. Nicmene kdyz engazment nedochazel a tiseh byla vzdy vetsi, ne¬ zbylo Zehusickemu, nezli poohlednouti se po no¬ vych prostfedcich k docasne vypomoci. Svefil se tim pfedevsim Klominkovi, o nemz jako mene zamoznem nebo docela i nezamoznem pfedpokladal, ze bude miti pro trudny a pfece nar

91

dejny stav veci spise smyslu nezli oba druzi, nepo¬ merne stastnejsi pfatele. A nepotazal se se spatnou. Pfitel Klominek, o jehoz zpusobu zivota ni¬ kdo nic podstatneho nevedei, nerozpakoval se ani okamzik napovedeti,, ze by mu milerad yypomohl, ale ze jest sam v tisni, ktera ohrozuje i jeho existenci. I jemu ze by tisic zlatych pomohlo trvale atd. Ale ihned dodal zcela resolutne: ,,Ah, kamarade ! V takovych pfipadech nesmime byti choulostivi! Ja sam jiz na neco pomyslel a take se jiz rozhodhul. Zvastal Lampasicek by vypomohl, vef, okamzite — kdyby mei... Na nestesti zije jen z najemneho, jez mu plati zid ze stat'ku ctvrtletne a jez byva z pravidla v prvni polovici prvniho mesice kazdeho ctvrtleti u vsech' vsudy... Za to Svobodovsky — nejen ze ma, ale on take vypomuze ... Spolehni!" Zehusicky vyslovil sve namitky. Povedei, ze mu Svobodovsky jiz casto vypomohl girem. Ze si ho nad miru vazi, ze by nerad pfatelstvi jeho uvadel v p'okuseni, a konecne pronesl i duvod hejhlavnejsi, ze v pravem slova smyslu — se ost^cha. „V torn pfipade," odtusil smeiejsi Klominek, ,,pokusim se o to sam — pro tebe i pro sebe sou¬ casne ... Nejsem sice vymluvny, nedovedu se lisat — nedovedu mnohdy ani vety dopovedit... Ale Ar¬ mand je takova povaha, ktera za jistych okolnosti nedovede praniceho odfici a takov^ stastny oka¬ mzik musi byti vyckan. Jinak jest velmi snadno mozno, ze bychom pfes vsechnu pfatelskou ochotu Afmandovu pfece jen pohofeli." Zehusicky byl spokojen. Oba pfdtele dohodli se jaksi i o operacnim planu — shodli se i o rozdeieni pujcky v ten rozum, ze by Zehusickemu pfi-

95

padly z ni dve tfetiny, Klominkovi pak tfetina — a vyckavali s nadejnou duvernosti nejvhodnejsi oka¬ mzik. Avsak den mi jel po dni, ba tyden po tydnu — okamzik ten se nedostavoval. Vyhledavali a navstevovali spolecne Svobodov¬ skeho, kdy a jak jen vubec bylo cestne a nenapadne mozno; ale nikdy nepodafilo se jim octnouti se s nim jaksi nahodou o samote nebo nezdal se jim byti prave v pfihodne nalade — kratce, vyckavana vhodna pfilezitost se nedostavovala. Teprve dnes, v den svate Johanny, kdy zdala se byti nejen Svobodovskeho Hana, nybrz i Svobo¬ dovsky sam v tak ruzovem rozmaru, ze by nebyli snad nikomu a praniceho vubec odfekli, domnivali se, ze nadesel konecne okamzik nejvhodnejsi. Avsak z pocatku vadila, jak vime, pfitomnost zvatlaveho bonvivanta Lampasicka, na ktereho uz se Klominek v duchu chystal, ze ho tak nebo tak — tfeba „nasilim" na chvili odstrani. Mozno si tudiz pfedstaviti, jak asi oba pfatele v duchu zajasali, kdyz posleze Lampasicek mrstiv sebou na pokraji lesika ve stinu do travy — sam dobrovolne sel jim s cesty — a oba potfebni pfatele octli se s^ pfitelem zamoznym za nekolik minut uplne o samote. Vsickni tfi smejice se a laskujice stoupali jeden za druhym po uzke a klikate stezicce sporym, nevysokym mladym lesikem vzhuru do vrchu. Pryskyficova vune byla tak lahodna, ze v prv¬ nich okamzicich vsickni tfi na vse ostatni zapomneli a lokali vonny lesni vzduch plnymi dousky. Chvi¬ lemi se zastavili, aby si poodechli a rozhledli se po

96

krajine, na kterouz Svobodovsky zde a onde upozorhoval... Lee cim dale stoupali, tim vice menil se du¬ sevni jejich stav. > Svobodovsky staval se vzdy svezejsim, bujarejsim, bezstarostnejsim, — oba pfatele pak pocifovali vzdy vice zmahajici se tiseh, ktere se chteii a mohli zbaviti okamzite, ale pfece neodvazili se uciniti k to¬ mu ani prvniho kroku. Stale se jim zdalo, ze vhodny, vlastne nejvhod¬ nejsi okamzik doposud nenadesel. Mluvenof bez toho o vsem moznem, jenom ne o veci, z ktere by se mohl hovor aspoh pfesunouti na zadost za pujcku nekolika tisic zlatych. Zehusicky stale zustaval pozadu, aby smeiejsi pfitel Klominek mohl financni operaci provesti zcela beze svedku, ale zaroveh zastavoval se i Svobodov¬ sky, cekaje nebo volaje na Zehusickeho, aby nezustaval pozadu. ,Ostrazity Klominek urovnavaje si v hlave vhodne prvni osloveni, jevil cim dale tim zjevnejsi roztrzitost, ktera s obvyklou jeho nemluvnosti nikte¬ rak se nesrovnavala. Tak dostali se vsichni tfi az k cili sve cesty — k primitivnimu reservoiru, z nehoz pomoci prostinkeho potrubi napajen vodomet v zahrade Svobodovskych a zaroveh na misto, odkud byla v pravde pfekrasna vyhlidka dp okoli. Zrak pfeletl zde cely siroky udol od zeleznicniho mostu ceske zapadni drahy u Mokropes az po vrsiny v bezprostfednim sousedstvi Karlova Tyna, pfeletl vrsiny na severu s nepatrnymi dvema viskami na temene i s pamatnym Karlikem na pocatku uzlabiny, kterouz Ize se oklikou dostati k obema

Mofinam nad Karlovym Tynem — pfeletl i luka a role v udolu, jimiz se vine Berounka — ba pfeletl i nektera staveni Dobfichovic a vzdalenejsich na zapad Let a utkvei konecne — jak pfirozeno — v nejblizsim okoli na upati vrsiny na zahrade Ar¬ manda Svobodovskeho, ktera jevila se jako zdrobneie zakouti nejutesenejsiho razu. Pro Svobodovskeho ovsem nebylo proste, ale pfece v pravde krasne panorama to pranicim novynL Bylte je odtud videi jiz tak casto, ze mu mohlo liz davno sevsedneti. Lee prave dnes, kdy byl v tak neobycejne dobre mife, pusobilo na nej novym kouzlem. Nemohl si odepfiti, aby na tu neb onu partii zvlast neupozornil; i jal se docela jako pravy ciceron vykladati a vysvetlovati podrobnosti, pro kte¬ re druzi dva pfatele nemeii pro okamzik ani smyslu. Klominek i Zehusicky divali se naproti tomu na krajinu se zfejmou apathii. Nebavilo, nezajimalo je ni ranic P > ^da na pouhy okamzik neco napadv .^ nejsiho, coz vsak cinilo dojem titerne zbytecnosti nebo odporne pfekazky. Vykladu a upozorhovani Svobodovskeho na¬ slouchali jen na pul ucha. Chvilemi pfikyvovali nebo pronaseli usudky vice mene nepfipadne. Dusevni stav obou, zvlaste Klominkuv, jenz byl pfevzal ukol provedeni, staval se od minuty k minute nepfijemnejsi, trapn^jsi. Ocekavana vhodna pfilezitost vucihlede se vzdalovala do nedohledna. Nic nebylo platno, ze byli konecne se Svobodovskym o samote, jak si pfali — ori sam byl svym ruzovym rozmarem, svou ochotnosti a ^usluznosti pfekazkou nejhlavnejsi. Hucive se pronasejici Zehusicky hucel nyni sve

98

odpovedi nebo spore dotazy uz jen, jako by je neslysitelne vydechoval. Zamlkly Klominek byl zamlklejsi nez obycejne. A v tvafich obou jevil se onen zvlastni druh apathickeho zklamani, o nemz nelze udati, vznikl-li pfi¬ rozene, z vseobecne nepfijemne nalady nebo z neuvedomeie zarlivosti, ze jest pfitel v nalade nejruzovejsi. Tento vsak si vyrazu tvafi a chovani pfatel bud' nevsimal nebo nechtei vsimnouti a „vedl svou" pfimo bezohledne. ,,Oblaziv" pfately sve jinak dosti zajimavym vykladem o okoli, svedl je s vyhledniho mista nize k reservoiru a ,,oblazovar', vlastne mucil je nyni vykladem nepomerne mene zajimavym nezli dfive. Nekolikrate chtei jej netrpeiivy jiz Klominek pfcrusiti, beze vseho pfechodu — nahle — abychom tak fekli, nasilne. Ale vzdy zase jej nahodily nejaky ohled, jenz mu kmitnul mozkem, od toho zdrzel. Nebot vsim tim nebylo jeste vsechrto ztraceno — doposud jeste mbhla se naskytnouti vhodna pfilezitbst. Konecne se zdalo, ze se aspoh blizi. Svobodovsky upozornil na navrat a oba pfatele s nejvetsi ochotou se vraceli — touze cestou a timze zpusobem, jako byli pfisli: Svobodovsky na¬ pfed, Klominek tesne za nim a Zehusicky vzdy §est i deset kroku za Klominkem. Tak sesli stastne pro Svobodovskeho a nest'astne pro druhe dva pfately az na pokraj lesiku, kde byl Lampasicek v trave lezeti zustal a jiz jiz $.e zdalo, ze byla vhodna pfilezitost na dobro propasena, kdyz nahodou upoutala pozornost Svobodovskeho ,,zasoba", kterouz sem byla zanesla sluzka, a kterouz

99

Lampasicek pouziv z ni, co mu bylo vhod, z opa¬ trnosti byl zanesl za dvifka zahrady. „Ajta! podivejme se, jak na nas opatrny Karli¬ cek pamatoval, aby nam to nikdo neukradl!" zvolal ukazuje rukou na kosik s likery. ,,Nebylo by snad dobfe, abychom se mu za tu pozornost odmenili a ,,popravili" to, nezli se vrati?" ,,Jak ti libo!" zasycel Klominek zdanlive leda¬ bylo a pfece s netajenou radosti, ze snad pfece neni vhodny okamzik propasen na dobro. ,,Mne je vsak Lampasicka pfece lito — dobnika..." zahucel Zehusicky chvataje pro kos. A pfinaseje jej ze zahrady, jen nekolik kroku vzdalene, na pokraj lesika dodal: „Podivam se po nem a, pfivedu ho — chcete-li." . • ,,T jak pak ne — jak pak bychom mohli bez dobreho, opatrneho Lampasicka!" zasipal Klominek. „Nu7 budes-li a chces-li byt tak laskav!?" do¬ lozil Svobodovsky sedaje ve stinu do travy. Vsak dfive nezli dosedl, byl jiz Zehusicky v za¬ hrade a chvatne ubiral se k letohradku, za kterym vsak zmirnil krok a dale jiz se loudal. Klominek byl konecne se Svobodovskym o sa¬ mote. Aysak prave timto naprostym osamotnenim stisnena jeho mysl na dobro klesla. Pozbyl uplne smeiosti a odhodlanosti pfednesti tak dlouho tutlanou a pfipravovanou zadost. Usedl sice podle pfitele, naslouchal jeho slovum, odpovidal lakonicky na dotazy, pfipijel si z podariych likeru a v dusi se mrzel sam na sebe a myslil na Zehusickeho, co asi fekne, az se vrati s ncpofizenou, az mu bude musit fici, ze. se vubec ani nepokusil.

100

Bezdeky ho napadlo vyvleknouti se z nepfijem¬ ne afery prostinkou vymluvou, ze by Svobodovsky milerad vypomohl, ale pro okamzik ze neni mozno. Nicmene kdyz si hned take pfipomenul, ze jde zaroveh tez o jeho vlastni kuzi, rozhodnul se, ze se pfece jen — at jiz v okamziku sebe nepfihodnejsim a zpusobem sebe neobratnejsim a nemotornejsim — aspoh pokusi. A jiz chtei pronesti prvni vetu, kdyz Svobodov¬ sky zadival'se mu patrave do tvafe a nekolika slovy zbavil jej pro okamzik tisne nejtraplhejsi. „I kakrahelte!" zvolal Svobodovsky rozmarne. „Tyf se divas do sveta jako kulich! Je ti snad neco — schazi ti snad „I ba ze mi schazi!" zasycel Klominek chytiv se nahodne pronesene vety jako tonouci stebla. ,,Ale co — co?" smal se Armand. „Snad ne ne vesta!" Tvaf Klominkovu, "obycejne jako mramor hladkou a ztuhlou, pfeletla sotva pozorovatelna chmura, kdyz sipave zacal: ,,Vyzpovidam se ti, kamarade, upfimne!... Strojim se k tomu uz po nekolik dni a dnes uz jsem ti to chtei fici nekolikrat..." ,,Nu coz? Rekni tedy — prosim te!" ,,Tedy — Zehusicky by potfeboval nejaky gros..." ,,Mnoho-li?" optal se vazne Svobodovsky. Klominek na dotaz ten pfimo neodpovedei, nybrz pokracoval: „A ja bych — nehnevej se, kamarade! — take neopovrhnul nejakou malickosti..." :^ .„Nu, nu... A proc jste to nefekli — proe ?" mini skoro vytykave Armand.

101

Klominek v duchu zajasal. Zdalo se mu, ze jest vyhrano... ,,Nu, vis, kamarade — clovek uz je takovy... Ja aspoh, Co jsem na svete — chci fici, co jsem samostatnym, jak vis, nepfisel jsem jakteziv do zad¬ nych rozpaku... Zehusicky ovsem uz. jev torn obeznalejsl Ale pfi vM lehkomyslnosti nema dost kuraze .... A proto jsem ja sam..." „Ale nemluvme o torn — vzdyt to nestoji za fee," vpadl s pfivetivym klidem Svobodovsky. „Rci, mnoho-li — a vec je odbyta..." Klominek. vahal. Svobodovsky vsak mu napomohl. „Dve — tfi —?" optal se suse a pfece s nejpfatelstejsi ochotou. — Klominek pfikyvnul, ale ihned dodal: „Ctyry — by nebylo mozno?" „I ovsem — ovsem," odtusil Svobodovsky. — „Okamzite — jakmile sejdeme do villy, vam je vyplatim..." ,,Diky!" zaseptal zajikave a pfece s netajenou radosti Klominek. Ale Svobodovsky radost jeho v bezprostfedne nasledujicim okamziku v pravem slova smyslu v opak obratil, fka rozmarne: ,,Ctyry — pet stovek mame vzdycky k disposici." „Stovek?" opacil table Klominek, a ihned sko¬ ro drsne dodal: ,,Ja minil — tisicovek!" ,,Tisicovek?!" ozval se temne Svobodovsky, je¬ hoz tvaf, az dosud jasna ,a pfivetiva, nenapadne se protahla, ale pfece tak, ze jevila zfejme, byt i ne¬ patrne podiveni.

IO:

„Nu, ovsem," odtusil Klominek skoro az rozpacite. „Nekolik zlatek nas nespasi... Zabfedli jsme do blata — do pofadneho blata. A k vyvaznuti —" ,,Vefim, vefim — a milerad bych," ujal se vahave slova Svobodovsky; ale hned na to dodal zive a s durazem: ,,Ale proc pak jste mi nefekli dfive?... Pfed tydnem neb aspoh pfedevcirem?..." ,,I na to ti odpovim zcela upfimne," omlouva se Klominek. „Ostychali jsrhe se — ba i ja sam, kteryz pfece vim a jsem pfesvedcen, ze..." A nedopovedev vety dodal: MOdpust me upfim¬ nosti! Nechtei jsem te pfepadnout jako lupic a vydirac. Ja pokladal za vhodne vyckati vhpdnou pfilezitost — az budes v dobre mife — az..." A zase nedopovedei. Upfimnost, s jakou se dosti nejapne pfiznaval ku ,,pfepadeni", rafinovanemu Svobodovskemu imponovala. Byl pfesvedcen, ze mluvi zde pfitel. skutecny — pfitel upfimny — beze Isti a salby, kte¬ remu odfici bylo by v pravde hfichem skoro nepro¬ mijitelnym. A pfece vahal dati odpoved urcitou. Jednak zdala se mu byti zadana crastka pfece jen znacnou, jakou i bohac nerad ozeli; jednak ho napadlo, ze by snad pfece jen bylo dobfe dohodnouti se dfive se zenou a teprve, kdyby niceho nenamitala, vyhoveti.- Z te pficiny nezbylo mu, nezli dati pro okamzik odpoved vyhybavou. ,,Vefim ti," ujal se po kratke pomlcce slova; „ale lituji, ze vam pro okamzik vypomoci nemo¬ hu. Pfedevcirem, kdy jsem vyrovnal vetsi nejake platy, jez bylo mozno na nejaky cas jeSte odlozLi,

103

byl bych vam vyhovei okamzite. Ale dnes, nemam — vef mi!" Klominek, pokladaje slova ta pravem za pou¬ hou vymluvu, smutne pfikyvnul. Byl pfesvedcen, ze Svobodovsky vypomoci muze, ale nechce. Nepokladal tudiz take vice za nutne deie a snad dutkliveji nan nalehati a pouze jen jeste pfipomenul: ,,Skoda, kamarade, vef! Co mne se tyce, ja snad se pfece nejak vyklickuju — vzdyt, vis, ze nejsem zrovna v beznadeji. Nicmene Zehusickeho jest mi lito. Mat uz svizelu a nesnazi po krk. Zacina byt drazdivy a nervosni — a tu je snadno mozne, ze by snad ..." Opet nedofekl. Za to vpadl Svobodovsky: „Vim, vim — a dovedu stav veci uvazit! Vim, ze zitra nebo pozejtfi muze byti vse zas ve vzornem pofadku — ze nejde o zadny dar, jehoz byste ani nepfijali, ze jest jakakoli ztrata vubec vyloucena, kratce — vim, ze jde o pouhou docasnou a nutnou vypomoc, jake vam odfici nemohu a nesmim.. A pfece neni pro okamzik mozno. Pfes to bud ubezpecen, ze ucinim, ceho jest potfeba, abychom vdm vypomoc nejakym zpusobem opatfili. Pfedevsim poptam se zinky, ma-li vetsi castku v zasobe, a ne-li, poohlednu se, libo-li vam, u nektereho ze svych sousedu, ovsem na svuj vlastni ucet." Ze slov Svobodovskeho i z duverneho tonu, jakym byla pronesena, vysvitala dobra, ba nejlepsi vule. Nicmene Klominek nepokladal ani tento pfiznivejsi vyklad za nic jineho, nezli za pouhou vytacku. Byl pfesvedcen, ze Armand vrati se nejen od

104

sve zinky, nybrz i tfeba od cele fady svych sou¬ sedu se stereotypni odpovedi: ,,Ah, skoda .— lituju — nehylo mozno!" Nepromluvil tedy vice ani slova, nybrz pokrciv ramenoma zadival se kamsi do dalky. , Svobodovsky vsak na pouhe pfipovedi nepfestal. Zvedlt se fka: ,,Neni pomoci! Musim se pokusiti okamzite! Libo-li ti, pockej zde — a ja zatim promluvim se zenou — nebo vyhledej Zehusickeho a Lampasicka a pobavte se chvili sami! Pficinim se ze vsech sil, abych vam pfinesl zpravu pfiznivou." Slova ta vzpruzila Klominkovu nadeji tou me¬ rou, ze odvazil se pfece aspoh pouheho dotazu: ,,A jakou odpoved mam zvestovati Zehusicke¬ mu?" Nyni pokrcil ramenoma Svobodovsky. Nechtei dati odpovedi odmitave, aniz takove, jake by snad nemohl pozdeji dostati. ,,Vis co, kamarade," pravil suse, ,,zatim ho nekoj zbytecnou nadeji! Libo-li ti, povez mu, jak se v pravde vec ma — referuj mu proste! Budu-li vam moci zvestovati odpoved pfiznivou, bude tim pfijemneji pfekvapen." Odpoved ta pfed chvili vzplanulou nadeji Klo¬ minkovu opet ochladila. Nyni byl jiz uplne pfe¬ svedcen, ze jest vsechno ztraceno a referovati pfiteli Zehusickemu polonadejne vytacky Armandovy, ze by bylo- rovnez tak zbytecno jako klamati sama sebe. Zdvihl se line se zeme a zrak jeho tekave za¬ krouzil po okoli. Svobodovsky beze slova se shybl a zvednuv kos s likery postoupil smerem k zahrade.

105,

Klominek ho nasledoval. Kdyz vesli dvifkami Ido zahrady, Klominek vyckal, az Armand dvifka za¬ vfel na klic, nacez ubirali se oba mlcky podle sebe. Svobodovsky ovsem s nepomerne lehcim srdcem nezli Klominek. Bylte jist, ze za nekolik oka¬ mziku bude moci pfatelum zvestovati zpravu pfizni¬ vou a tesil se jiz na okamzik, az. to ucini. V dusi Klominkove vifilo naproti tomu cosi, co nebylo nepodobno podraldeni, ba hnevu, jakeho do¬ posud jeste nikdy oproti pfiteli Svobodovskemu ne¬ poznal. Nekolikrate kmitlo dusi jeho i rozhodnuti dati to Svobodovskemu na jevo a fici mu zcela proste a .zaroveh upfimne: ,,Vis ty, kamarade, co —■ nechme toho^ tatrmanstvi! Nechod nikam, nenamahej se! Rekneme si to poctive a upfimne do oci: pfatelstvi je pou¬ hy humbug... Jde-li o penize, objevi se humbug ten v prave sve podstate.,.. Ty muzes — a o torn jsem nejen ja, ale o torn jsi i ty sam pfesvedcen. Ale ty proste nechces —..a proto — proc toho tajit? Rekneme si to a basta!" Ale kdyz si pfipomenul, ze nejde jen o nej sameho, nybrz i o pfitele Zehusickeho, ktery se sku¬ tecne nachazel v situaci kriticke, uznal za dobre pfikre vylozeni stavu veci pfece jeste odrociti, az co odpovi Zehusicky. Tak dospeii az k letohradku. „Nehnevej se tedy — prosim te!" ozval se je¬ ste Svobodovsky klada kos na stul, u nehoz se byli zastavili. „Ubezpecuju te, ze ucinim vse mozne..." I podal mu ruku a zmizel ve dvefich vedou¬ cich do salonu v pfizemi. Klominek jej sledoval zrakem, az zmizel, na¬ cez se rozhledl po zahrade. Nepozorovav nikde niJ. Arbes: Sebrane spisy. XVIl.

'

s

106

koho, poposel nekolik kroku na levo a pak zase na pravo, az utkvei zrak jeho na dolejsi casti za¬ hrady, kde zahledl tesne u besidky stati Zehusi¬ ckeho. Zamefil k nemu, ale krokem vahavym a s ne¬ hrube pfivetivym vyrazem v tvafi, v ktere chvilemi hnevem svaly mirne pocukavaly. Zehusicky, stoje pfed besidkou zady k blizicimu se Klominkovi obracen, byl prave zaujat obrazem, jaky se mu naskytal v besidce. Opustiv Svobodovskeho a Klominka na pokraji lesiku pod zaminkou, ze jde vyhledat Lampasicka, poptal se pfedevsim v letohradku, a kdyz mu odpovedeno zaporne, sel jej hledat po zahrade. Ale pfes pfilis se nenamahal. Pfehiedlf celou zahradu v nekolika vtefinach a byl pfesvedcen, ze Lampasicek nemuze byti ni¬ kde jinde nezli v besidce. Pfes to loudal se zumyslne po zahrade jinymi smery, a pfes to, ze s neko¬ lika mist zahledl Lampasicka v besidce, nepfiblizil se k ni, az kdyz spozoroval, ze pfitel Klominek vraci se s Armandem k letohradku. Teprve nyni poposel rychle az k besidce. Sotva vsak se zastavil pfed vchodem a upfel zrak na klid¬ ne dfimajiciho Lampasicka, zapomnel na okamzik na vse, co jej prave tisnilo. Boubelata tvaf Lampasickova s pootevfenym! usty mela prave vyraz tak komicky, ze nemohl se Zehusicky zdrzeti smichu. Zasmal se dosti hlasite a smich ten pusobil na klidny spanek dfimajiciho ruSive. Lampasicek se usklibl, svrastil celo, ale ihned je zase vyjasnil a zacal odulymi rty tak napadne pomzoulavati, ze Zehusicky byl nucen couvnouti

107

o nekolik kroku, by smichem svym Lampasicka neprobudil. Po chvili vsak se zase pfiblizil az tesne ku vchodu a divaje se se zjevnym potesenim na komickou postavu spiciho, nepozoroval kni, ze se Klo¬ minek blizi. Nahle zaslechl za sebou hlucnejsi zarupnuti kro¬ ku v pisku. Ohiednuv se spatfil Klominka a z vy¬ razu tvafe jeho vycetl, ze pfinasi zvest nehrube pfiznivou, ne-li naprosto nepfiznivou. Rychle mU poposel v ustrety a usecne se optal: „Nuze — ?" Klominek pokrcil ramenoma. „Tedy ne?" ,,Ani ne — ani ano." ,Jak to?" Klominek nekolika slovy septmo povedei. Zehusicky napjate naslouchal. Kdyz pak Klo¬ minek dopovedel, zahucel skoro az surove jen ledine slovo: „Mizera!" , Ve slove torn bylo obsazeno vse: zklamana na¬ deje i definitivni odpoved na nevysloyeny dotaz Klominkuv, jak by se meii zachovati. Svobodovsky byl se zatim v pfizemi letohradku poptal po sve zince, a kdyz mu ozndmeno, ze jest opet v prvnim patfe, vystoupil rychle po schodech a. zlehka otevfel5 dvefe do salonu vedouci. Spatfil zinku sedici na pohovce. Ruce fneia v kline a hlavu ponekud k prsoum naklonenou. ,,Patrne o necem pfemysli, ze nezaslechla zavrznuti dvefi, aniz padnych kroku po schodech," pomyslil si Svobodovsky a vyckal chvili, nespozoruje-li zinka, ze stoji na prahu

108

Po nekolika vtefinach vsak ho cekani omrzelo. ^Hano!" zavolal pfitlumene vchazeje. Zinka jako v leknuti se vztycila. Avsak hned po te leteia jako lahka Svobodovskemu v ustrety. ,,Ah Armande!" septala s nejluznejsim pfizvu¬ kem. „Co pak se stalo?" optal se manzel s pfivetivou ironii. ,,Ah, nic, nic — duse ma nejmilejsi," sveholila zinka, stojic pfed nim jako zapyfena panenka. ,,Pra¬ ve jsem na tebe vzpominala... Prave mi bylo tak nevyslovne slastno ... V torn jsi mne zavolal... Ani bys nevefil, jak jsem rada, ze jsi pfisel a ze jsme zase aspoh na chvili sami!" ,,Na dlouho to ovsem neni jeste mozno..." ,,Vim, vim! Hoste nemohou zustati opusteni," odpovida zinka. ,,A ja take niceho nenamitam — ba vice — mne nejsou hoste nepfijemni... Na¬ opak — vef!... Ale — tak se mi nejak pozastesklo ." „Ovsem," pferusil ji manzel. ,,Jsme-li samotni, styska se nam po hostech, a mame-li hoste, styska se nam, byt i tfeba na pouhou chvili — po samote. Tot vubec osud polosamotafu, vubec lidi, ktefi..." ,,Mne vsak se nestyska," vpadla zinka zive. — ,,Vef mi, po nicem — po pranicem!" S laskavym usmevem zadival se ji manzel upfe¬ ne do oci. „Opravdu ?" optal se po kratinke pomlcce s pfi¬ zvukem nevinne skadlivosti. ,,Opravdu — opravdu!" ujistuje zinka, nechapajic muzovy otazky. Ale hned na to pochopila, co asi manzel mini. ,,Myslis — bratra?" ozvala se nahle skoro az truchlive.

109

. Svobodovsky mlcky pfikyvnul. „Tov ovsem," ujala se opet slova Hana. „Ale. v okamziku, kdyz jsem se pronesla, nestyskalo se mi, vef! po nicem — po pranicem..." ,,A po chvili bude se ti styskati po diteti —

po mne ..."

„Po tobe? Coz pak chces nebo musis dnes odejeti do Prahy? Nebo snad nekam jinam?" „Nikoli!" odtusil Armand rozhodne. „Nemam povinnosti ufednich, aniz jakychkoli jinych. Zustanu zde u tebe — vlastne s tebou a ditetem..." „Ja uz se ulekla —" jjNebylo potfebi; dnes a zitra ufedni veci pro mne neexistuji. Take hoste nejspis vecernim vlakem — pfed pul deyatou odjedou... Leda ze by snad Lampasicek pfebral a pfal si zde zustati pfes noc. Ale ten pfec — jako vubec i oba druz£ hoste, kdyby zde zustali — — Vzdyt se to nestalo po¬ prve ..." " ^,Ovsem, ovsem, mila duse," ozvala se Hana. ,Ja na yse pamatovala a- take se na vsechno pfipravila. Muzes byti bez starosti. A pfipominam-li snad neco, co se ti nezda — nedbej toho, prosim te! Jet mi dnes P^s vsechny lehynke pfehahky okamzite nudy neb okamziteho pozastesknuti pfece jen tak nevyslovne blaze, ze se skoro ani nepamatuji..." „Odpusf vsak, mila Hano," ujal se slova Svo¬ bodovsky, kdyz zinka, nedokoncivsi posledni vety, umlkla. „Ja te vyhledal v dulezite zalezitosti. Mno¬ ho-li, prosim te, mame zde penez na hotovosti?" „N.eco pfes tfi sta zlatych. — Proc se ptas?" „Byl jsem Klominkem pozadan o pujcku..," „A neodfekls snad?" „Neodfekl. Ale..."

110

Zinka upfela na manzela tazavy pohled, a on zcela klidne dopovedel: „Zda se mi, ze nebudu moci vyhoveti. Chce vlastne pujcku pro Zehusickeho a pro sebe zaroveh, a sice tfi nebo ctyry tisice, coz zda semi pfece jen trochu mnoho. A bez tveho svoleni..." ,,Ah, coz ja, Armande!" vpadla zinka. ,,Vis pfece, ze sotihlasim se vsim, ponevadz nemam nej¬ nepatrnejsi pficiny nesouhlasiti. Ale kdybys se ten¬ tokrate z jakychkoli pficin rozhodnul nevyhoveti — obzvlaste Zehusickemu, cloveku tak nesfastnemu, — nezbylo by mi, nezli te poprositi, abys tu zalezitost nejak vyrovnal. A nemuzes-li nebo ne¬ chces-li poskytnouti pujcky sam, abys se o ni postaral jinak — tfeba v nekterem peneznim ustavu..." ,,Tys pfece jen zlate srdce, mila Hano!" od¬ tusil Svobodovsky s netajenym uspokojenim. ,,My¬ slil jsem, ze te zadana castka zarazi, a ty zatim..." ,,Ah, prosim te —■ mne nedbej a jednej po vlastnim uznani! Nechces-li, dobfe; nemiizes-li, take do¬ bfe. Ale nemuzes-li sam, postarej se jinde! Vetsi nebo mensi castka nic neznarriena. Vimet pfece, ze mei Zehusicky jiz nekolikrat tak skveiy engazement, ze v pul roce zaplatil vsechny sve stare dlu¬ hy a dlouzky. A tak mftze se zitra nebo pozejtfi zase stati... A nestane-li se, nu — vzdyt jsiuzozelel mnohou tisicovku." ,,Pravda," pfikyvnul Svobodovsky, jenz byl slovum sve zinky se zjevnym uspokojenim naslouchal. ,,Vzdyt jd vlastne take jsem ochoten —" „Zdlezitost ta je tedy stastne vyfizena!" pfe¬ rusila jej zinka.

Ill

„Prozatfm ovsem jen mezi nami," usmal se Svo¬ bodovsky. „Nebot nemame-li v pokladne nezli neco pfes tfi sta zlatych ..." ,,Nezbude nezli vyzvednouti zitra ze spofitelny," dolozila Hana s klidem, jakoby slo o koupi nebo prodej kufatka. „V torn pfipade nesmim tedy deie otaleti," pfi¬ pomenul manzel, „a musim to pfatelum okamzite oznamiti." ,,A prave v torn pfipade muzes vzdycky chvili otaleti," odpovedela s jemnym parodistickym pfi¬ zvukem Hana; „nebot lide, kterymz budes zvestovati pfijemnou zpravu, zajiste ti nezazli, ucinis-li tak o pet nebo deset minut dfive nebo pozdeji... Ostatne, abys vedei," dodala tonem zertovne rozhodnosti, ,,ja te pfed peti minutami nepustim!" Po techto slovech ujala ho za ruku a zatahla, na oko se zpecujiciho k pohovce, na "ktere byla pfed tim sedeia. Zde ruku jeho pustila. On zustal stati, ona usedla a zadivala se mu mlcky do oci. ,,A co z toho mas, ze mne nepoustis?" usmal se po chvili. ,,Tebe — tebe a jenom tebe!" zasveholila a pfitahla jej k sobe na pohovku. Nekolik okamziku sedeii ruku v ruce podle sebe mlcky jako dva ostychavi milenci, ktefi si byli prave napovedeii, ze se miluji. Obema bylo tak ne¬ vyslovne klidne, ba skoro mozno fici: blaze, jako snad ani v nejsfastnejsich okamzicich jiz minulych. Aspoh se nepamatovali... ,,A coz, mily Armande," ozvala se nahle skoro s vasnivym pfizvukem, „coz kdybych i ja dnes me¬ la k tobe nejakou prosbu?" „Prosbu — ty?" podivil se.

112

,,Pfiznam se ti upfimne," pokracovala tonem tak vfelym, jakoby se vyznavala z nejvroucnejsich vzpo¬ minek. „Vzpominajic zde pfed vasim odchodem do lesa na to a ono napadlo mi, ze k dovrseni naseho stesti schazi nam, vlastne mne jen — jedine... A ponevadz jsi dnes prave v takove nalade, ze nebudes mi moci praniceho odfici, proto rozhodla jsem se pfihodny okamzik ten vykofistiti a poprositi te..." „Tim vsak prozrazujes cely svuj operacni plan," usmal se Armand. ,,Proc pak radeji pfihodneho okamziku nevykofistis beze vseho uvodu a pfiznavani se, ze me chces vlastne prosbou svou pfekvapiti — abych tak fekl „ukladne", to jest po zralem uvazeni a chladnokrevnych pfipravach nepfedvidane k necemu donutiti, k cemu bys me jinak snad nikdy nepfimeia..." ,,Ano, ario — dobfe to oznacujes," ujala se Hana rozmarne slova. „Chci vykofistiti nejvhodnejsiho okamziku. Chci te pfelstiti — ukladne pfelstiti a proto te pfede vsim jinym seznamuji se svymi zakefnickymi zamysly — —" ,,Jdiziz, mila duse! Skoro napinas mou zveda¬ vost!" odtusil Svobodovsky, pfechazeje z tonu rozmameho vton vazny a opravdovy. ,,Tyvis pfece, ze jsem ti doposud jeste zadne prosby, ba zadneho pfani neodepfel, a ja zase vim, zes ode mne nikdy niceho nezadala, co bych ti musil nebo mohl odepfiti. K ce¬ mu tedy tolik ceremonielnich pfiprav? Rci, ceho si pfejes, a bud ujistena, ze bude tvemu pfani vyhoveno." ,,Opravdu? Opravdu?" zajasala Hana, ovijejic levou ruku kolem sije manzelovy a nahybajic se k nemu, jakoby mu chteia prosbu svou poseptati. ,,Ah — ani bys nevefil, mily Armande, jak jsem

113

sfastna!" sveholila pak. „Od teto chvile nepfeji si niceho, nez aby zustalo u nas vse prave jen tak, jak jest. Nebot cozkoli bylo v nasi moci zmeniti v nas prospech, k nasemu uspokojeni, dovrseno prave ted..." ,,Vzdyt pak se nic nezmenilo," vpadl ji manzel laskave do feci. „Vzdyf pak jsi mi pfani sveho posud ani nevyjevila." „Snad toho ani neni tfeba, kdyz mu uz bylo vyhoveno — nemyslis?" odtusila Hana pfesvedcive. „Snad staci, ucinim-li nyni vse ostatni sama, abych te pfekvapila ..." Slovy temi byl Svobodovsky s veskerou svou filipikou v koncich. Tak ledabylo zahajena rozmluva — tak nevihoucce a jaksi jen do prazdna vyhozena sifka zenske Isti znenadani nekolika slovy tak obratne zatazena, ze osvedceny kriminalista skutec-..

ne nevedei, jak odpovedeti. Byl sice pfesvedcen, ze pfini Hanino nemuze mu byti proti mysli. A take by mu bylo jindy pranic na torn nezalezelo, kdyby mu je Hana byla vyjevila hned nebo kdykoli jindy. Nicmene prave obratna jeji zaverecna odpoved, po ktere nevedei, s jakou cti nebo tfeba jen pod jakou zaminkou dale se dotazovati, podrazdila jeho zvedavost. ,,Dobfe mas, mila Hano," odpovedel s klidem muze, jenz se byl v nescetnych podobnych nesnazich jako soudce zpravidla vzdycky aspoh jako routinovany debater osvedcil. ,,Po torn, co pfedchazelo, neni se stanoviska pfesne logickeho naprosto tfeba, abys mi pfani sve¬ ho vyjevila, a ja take nemam — ovsem zase jen s logickeho hlediste — prava po tvem pfani dale se vyptavati. Byl jsem proste lapen do site, jake

114

zdanlive s nejnevinnejsima nejnaivnejsim umyslem ddvedou cloveku jen zenske naliciti. Nezbyva mi, nezli se prohlasiti za pfelstena a pokofena. Vzdavam se na milost i nemilost." Hana naslouchala slovum tern s vyrazem nejupfimnejsiho zajmu, a to s takovym napjetim, ze — kdyz Svobodovsky umlknul, neodpovedeia, jako by byla dychtiva, bude-li pokracovati. Obratny kriminalista pfizne okamziku ihned vyuzitkoval. ,,A coz kdybych se te optal, mila Hano, po pfani beze vseho prava pfece?" ozval se tonem tak bezdecne prostym, jakoby se poptaval po odhozenem spendlicku. ,,Tedy bych ti je okamzite projevila," odtusila Hana tymze bezprostfednim tonem, jako byla tazana. ,,Slava!" zvolal nyni Svobodovsky rozmarne. — ,,Ted' jsem, mila duse, ze sitky, do ktere jsi me pfed chvili lapla ty, stastne vyklouznul a lapil tebe! Ted mi musis pfani sve vyjeviti, a to hned!" „Ale tim ti pokazim pfijemne pfekvapeni, jez j-sem ti chteia po nekolika dnech pfipraviti," namitla Hana. ,,Po nekolika dnech? Co pak jsi, prosim te, chteia podniknouti ?" ,,Okamzite sednout za stul a napsat nekolik fadek..." „Komu, prosim te?" optal se Svobodovsky usecne. ,,Bratrovi!" zneia rovnez tak usecne odpoved. ,,Vzdyt si s nim dopisujes. Posledni list jeho dpicl, nemylim-li se, prave pfed ctrnacti dny z Curychu. Klidny jeho ton a vubec cely obsah byl

.1.15

zfejmym dukazem, ze je bratr spokojen, ze^ niceho nepotfebuje, ba ze snad si niceho nepfeje. Ci dosel snad jeste jiny list, jehoz jsem necetl — v nemz te snad bratr za neco zada?" „Nedosel," odtusila Hana s nadechem bezdecnych rozpakuv. ,,Ci snad se pouze domnivas, ze by si mohl bratr neceho pfati, ze snad neco potfebuje ?" po¬ kracoval Svobodovsky s horlivou ochotou. ,,Dopis mu tedy nebo mu telegrafuj — pfeje-li si neceho, potfebuje-li penez, rady, vubec cehokoli, co je v nasi moci, ze mu bude okamzite vyhoveno." „Ach, boze, boze!" povzdychla si Hana. „Vzdyt' pfece vis, ze sobe nikdy niceho nepfal, nikdy nepotfeboval.. I z posledniho listu jeho, ackoli jsem se mezi fadkami doctla, jak vfele si pfeje nas aspoh jednou zase spatfiti, nedovedla bych vycisti zadneho jineho jeho pfani nebo jakekoli jine potfeby..." „Pfoc.bys mu tedy chteia psati okamzite," vpadl Svobodovsky, „kdyz ti na tvuj posledni list dopo¬ sud jeste neodpovedei?" Otazka ta Hanu na okamzik zarazila. Nicmene hned na to odtusila 5 duvernou oddanosti: „Chteia jsem mu zvestovati zpravu nejradostnejsi..." „Xakou?" optal se Armand. „Ze jsem te prosila, a ty ze jsi svolil," pokra¬ covala Hana tymze tonem, „aby se vratil do Cech ...."■ ' , uklouzlo, Svobodovskemu, bezdeky tak v/,v»Ja?" pfikfe, ze se sam tonu sveho ulekl a dalsi dotaz neb odpoved nasilne potlacil. Zpozorovalf, ze pfes ysechnu ostrazitost svou byl se znova octnul v nastrazenych tenatech — a to

116

v tenatech tak nepfijemnych a choulostivych, ze. ihned vystihl take nasledky: ze nezbude, nezli se z tenat tech vydrapati s pouzitim vsemozne Isti, po pfipade i nasilim. Prozatim uznal za dobre neodpovidati a vyckati, co Hana na pfikry vykfik odpovi. V tvafi Hanine zracila se vsak nejlaskavejsi a nejoddanejsi duvernost. Sedeia podle Armanda po¬ nekud ku pfedu nachylena, majic pravou ruku v je¬ ho levici a levou svou ruku ovinutou kolem jeho sije a divajic se mu do oci, v nichz zracilo se prave cosi jako mirne, ale nikterak nemile nebo docela hnevne rozpaky. Vyraz manzelova oka dodal Hane odvahy. Leh¬ ce, skoro jako stin sesmekla se s pohovky a pokleknuvsi pfed Armandem sepjala ruce. Vse to stalo se skoro v nerozdilnem okamziku, ze Svobodovsky pfekvapen teprve po nekolika vte¬ finach pojal vyzham nenadale situace v ceiem jejim dosahu. Zena — vroucne,.vasnive milovana zena jeho kleci pfed nim na kolenou!... ,,Vstah!" vzkfikl tonem, y nemz zachveio se bezdeky cosi jako zablesk zoufalosti, a vztycil se. Zena vsak zustala kleceti. Tvaf jeji jevila mily a lahodny vyraz nejdetinnejsi duvery, a jenom zha¬ ve rty sespulovaly se k ppdivnemu, polo slastnemu a polo bolestnemu usmevu. „Vstah, vstah!" opakoval Svobodovsky s du¬ razem skoro pfikfe. Ale ihr^ed se vzpamatovav, na¬ klonil se k zene a, vzay hlavu jeji do obou svych dlani nezne ji polibil na eelo. ,< ,,Svolujes tedy?!... Muze se vratit?" osmeiila se Hana pfitlumene optati.

ir,

Svobodovsky chvili vahal s odpovedi. Vztycil se — usedl na pohovku a teprve po nekolika trap¬ nych vtefinach odpovedel temne jen jedinym slo¬ vem : „Nikdy!" Tvaf Haninu, az dosud nejnadejnejsi duvernost jevici, pfeletla lehynka, sotva pozorovatelna chmu¬ ra zklamani. Avisak oko bylo zradnejsi nezli tvaf; zalesklat se v nenr slza ... ; Beze slova,. bez^hnefvu a bez jakehokoliv od¬ poru nebo namitky .Hanja pomalu vstala ... Neko¬ lik okamziku postdl'a, upirajic zaslzeny zrak pfimo do oci manzelov^ch, v nichz domnivala se cisti upfimnou litost:,Na to usedla na sve dfivejsi misto podle Armanda a slozivsi obe ruce v klin, zadivala se v neurcite prazdno. „Ale, miM duse," ujal se po chvili trapneho odmieeni Armand slova. ,,Coz pak nebyla zalezi¬ tost ta uz davno mezi nami na dobro vyjednana? Ja aspoh byl pfesvedcen, ze duvody nahlizis a ze jsi yse s-s resignaci oddala v nezbytnost,.." ,,A ja zas myslila," ozvala se Hana, ,,ze po tolika letech..." „Ah, cof leta!" vpadl Svobodovsky. ,,Promlceni takovych deliktu se netyka a kdyby se i tykala — kdyby totiz usel bratr tvuj trestu, neujde v nynejsich socidlnich pomerech nasledkum sve mi¬ nulosti vubec. Pfipomeh si jen, duse draha, jak uzasne pfiostfily se pomery a pfedevsim pojem an¬ archismu od osudnych dynamitevych atentatu v Pafizi, jez pfece cely vzdeiany svet odsoudil a odsuzuje jako nejnemravnejsi nasili..." ,,Muj bratr vSak nema Mdneho takoveho skutku na svedomi," odvazila se Hana nesmeie namitnouti,

118

upfevsi zrak na Armanda; ,,ba jsem jista, ze ho neco podobneho jaktezivo ani ve snu nenapadlo." ,,A pfece je a zustane jednim z onech," od¬ tusil Svobodovsky, ,,ku kterymz bude nynejsi spole6nost vzdycky pohlizeti s neduverou. Pokud z li¬ stu jeho mohu souditi, zhstal pfes vsechnu umir¬ nenost v podstate pfece tymz neoblomnym svehlavcem, jakym byval. Nechci a nemohu, vef mi, pochybovati, ze neni do kosti poctivec, ze kazdy jeho skutek, vsechny jeho sn&hy, ba snad kazde, at jiz sebe pfikfejsi slovo, plyne z pfesvedceni. Nic¬ mene on jest jednou z onech ocelovych povah, ktere druhdy za pfesvedceni sve hynuly na hranicich a popravistich a za nasich dob odpykavaji pfesved¬ ceni sve bud jako psanci nebo v pfiserne nud¬ nych kriminalech... Domnivat se, ze v pomerech, j^k se byly pro¬ dlenim tisicileti ustalily, muze byti take individualni pfesvedceni jednotlivcu k platnosti pfivedeno. A prave tato domnenka jest klamem, jenz se stava kazdemu z podobnych tvrdohlavcu vice mene osud¬ nym. Nynejsi spolecnost neda se zadnymi duvody pfesvedciti, jako se nedala pfesvedciti zadna jina spolecnost. Vsechny ty nescetne idealni snahy reformatorske, jakymiz usilovano od praveku o napravy, at socialni, politicke, nabozenske, rozbijely se z pravidla o zajmy jednotlivych skupin spolec¬ nosti, jednotlivych stavu, ba mocnych jednotlivcu, ktefi z tradicionalnich nepomeru tyli a podnes tyji. Vseobecny rozvoj jest uzasne nenahly. A beda kazdemu, kdozkoli se odvazuje rozvoj ten jakym¬ koli zpusobem na likor jednotlivych stavu a moc¬ nych jednotlivcu uspiSiti nebo mu napomahati. Spo¬ lecnost jako celek si toho nepfeje, jako si nepfeje

119

zadneho rozvoje vubec. Spolecnost nezna nezli sibolety a popularni hesla. Myslenkam jest nepfistupna a myslenkam novym zpravidla nepfatelska. Vyrudla tradice je ji vsim. Jedine na fetizku tradicionalnich nazoru a dlouholetym uzivanim oblibenych popularnich hesel Ize ji vesti a fiditi. Kaz¬ demu jinemu zpusobu vedeni rozhodne se opfe a ne-li zjevne tedy aspoh nevsimavosti, nevnimavosti a Ihostejnosti. Kazda nova myslenka, kazda nova snaha, kazdy novy pokus opravni musi se dfive po leta krcit a namahave propracovavat, nezli pronikne, tfeba jen jako pouhy zablesk do spolecnosti. A nestane-li se oblibenym — heslem, potuluje se svetem jako matna bludicka, ktere si povsimnou jen jednotlivci. Kazdy, jen ponekud myslici clovek vi, ze jest spolecnost nescetnymi zpusoby od praveku klamana a oblibenymi hesly a sibolety zchytralcu do bahna bezmyslenkovitosti svadena; ale kazdy z techto myslicich jednotlivcu je pfesvedcen, ze spolecnost chce byti klamana, ze chce byti svadena a ze s ni nelze jinak niceho pofiditi, nezli klamem, Isti, Izi a ce¬ lou tou obrovskou armadou tradicionalnich navyku a zlozvyku, jez se byly od praveku osvedcily a po¬ dnes osvedcuji... A bratr tvuj, mila duse, byt i snad jinak vynikal vsemi moznymi pfednostmi ducha a srdce, ma jednu, a to kardinalni chybu, o kterou si kazdy jemu podobny rozbiji vlastni lebku. On totiz neuznava a nechce uznati stavajicich pomeru. On se nechce pfikreiti a pfizpusobiti, on nechce opatrne a chytfe vykofistiti nepomeruv na prospech svych — fekneme, tfeba nejpoctivejsich snah a zamyslu... A proto musi trpet, musi zustat kovadlinou,

120

do ktere bude perlik vyrudlych spolecenskych tradic tak dlouho busiti, az ji rozdrti..." Hana poslouchala vyklad ten se zjevnym zajmem. Zrak jeji takofka Ipel na rtech milovaneho muze, jenz snazil se timto zpusobem zmirniti zal, jejz byl po svem nahledu neuprosnosti pomeru do¬ nucen vfele milovane zince zpusobiti tim, ze ji odfpkl nejvroucnejsi jeji pfani... Chapala kazdy duvod, a byt i snad nepostihovala vseho, co Armand tu a tarn pouze jen na¬ znacoval, ve vsech duslednostech, nemohla jinak, nezli mu dati za pravdu. Kdyz domluvil, setrvala chvili bez hnuti. Na to mlcky nekolikrat pfikyvla a z hader vydral se ji lehynky vzdech. ,,Ano, ano, mila duse," ujal se opet slova Armand. ,,Tak a nejinak tomu jest. A jedine proto nepfeji nejen sobe, nybrz hlavne tobe a pfedevsim pak tvemu bratrovi ve vlastnim jeho zajmu, aby se vubec mohl vratiti. Mne by navrat jeho pfipravil prave nyni ,nejkritictejsi nesnaze a jemu samemu nejen nesnaze, nybrz bezpochyby take nepomerne pfisnejsi trest, nezli jaky by ho byl snad stihl pfed jeho odchodem do ciziny, kdy nebyl pojem anarchi¬ smu tak profanovan jako nyni. Nahodou rozhovofili jsme se s pfately asi pfed hodinou o tvem bratrovi dole u stolu. Lampasicek — coz jsem, jak vis, davno od tebe vedei — se pfiznal, ze byval Karel jeho spoluzakem, a vypravoval pak podrob¬ ne i strasnou katastrofu rodinnou, jejimz ocitym svedkem byl. Pfipominam ti to ovsem jen proto, abys vedeia, jak odpovedit, kdybys byla snad na¬ hodou tazana. Lampasicek totiz nema ani potuchy o torn, ze vis od bratra, v jakem pomeru k nemu

121

byval. Na tebe jako dite ovsem uz se nepamatuje, jako ty se nepamatujes na neho. Kratce) mluvili jsme o bratrovi, takze i ja byl nucen nektere mo¬ menty objasniti. Ze jsem tak ucinil s pfimefenou reservou a zvlaste ze jsem se vyhnul vsemu, co by drazdilo zvedavost pfatel, rozumi se samo sebou." Hana naslouchala i tomuto vykladu napadne pozorne, ackoli ji daleko tak nezajimal jako uryv'kovity vyklad bezprostfedne pfedchazejici. A prave snad proto, ze mu nevenovala takove pozornosti a v duchu jeste se zabyvala nepomerne za vazne jsim vykladem prvnim, nemohla se ubraniti zvlastni, sko¬ ro az poeticke nalade. Skoro bezdeky pfipomnela si davno minule chvi¬ le, kdy sedeia ve svem prostem bytecku naposledy se svym bratrem a naslouchala podobne dychtive podobnemu jakemusi vykladu, na ktery se sice jiz nepamatovala, ale jenz byl v dusi jeji probouzel podobnou ozvenujako pfed chvili slova manzelo¬ va. Nebot podobne jako pfed lety — zachveio se srdce jeji bezdeky radosti, ze muz, jenz k ni prave takovymto zpusobem mluvil, jest jejim — manzelem. Vzdaleny bratr a pfitomny manzel zdali se ji byti v tomto okamziku v stejne mife nejen lasky, ale i svrchovane ucty hodni. Oba tak klidni, tak rozvazlivi, tak bystfe a -zaroveh samostatne pozorujici... A pfece ve svych nazorech tak napadne se lisici. Oba,tak mili, tak rozumni, tak poctivi, vubec vsemi moznymi pfednostmi ducha i srdce vynikajici.., A pfece v konecnych vysledcich svych zivot¬ nich snah tak pfikfe proti sobe stojici, ze $tacilo by snad jedine sluvko, aby z muzu, az dosud v nejpfatelstejsi shovivavosti zijicich a vzajemne aspoh ]. Arbes: Sebrane spisy XVII

9

122

se navidicich stali se nejuhlavnejsi nepfatele, ktefi by se do vedli nejen k smrti nenavideti, ale zaroveh take tak zufive potirati, az by jeden z nich v boji padl... Vse to dusi Haninou pouze mlhave kmitlo. Obrovska propast zasadni, ktera mezi obema zela, Hanu ani nenapadla. Bratr, dobro volny, za¬ sadni proletaf, kteryz byl hotov nasaditi i zivot svuj za sve pfesvedceni — — a manzel, muz tradicionalni spolecenske kariery, kteryz se dal proti sve vuli a bez potfeby pomery vlaceti a vsady a ve vsem byl nucen deiati ustupky, krciti se, brati na vse mozne a snad i nemozne pfimefeny ohled — pfikyvovati, kdyz rozum a srdce kazaly odpirati, a odpirati, kdyz srdce a rozum velely nejen pfikyvovati, ale i jednati... Obrovsky tento rozdil povah, zasad, naklonno¬ sti a zivotnich cilu Hane vubec byl neznamy. Bratr i manzel zdali se ji byti, jak uz pfipomenuto, v stej¬ ne mife ucty i lasky hodni. O torn, jak nauci se prodlenim let na nepomery spolecenske divati clovek, jenz takofka den co den proti sve vuli pfichazi ve styk se zlocinci neb aspoh s lidmi, ktefi jsou v podezfeni skutku zlocinnych, nemeia Hana ani potuchy. Tim mene pak ji mohlo byti jasno, jak zcela jinak nauci se na nepomery ty divati clovek, kteryz z vlastniho popudu skoro den co den vyhledava pfeubohe tvory, ktefi vinou techto spoleeenskych ne¬ pomeru nelisi se mnohdy hrube ani od neme tvafe a v krutem zapasu o skyvu nejnutnejsiho chleba zpravidla prave jen proto tak casto podiehaji, 2e nemaji o zakonech takofka ani poneti.

123

Vse to Hanu vubec ani nenapadlo a v oka¬ mziku, kdyz manzel jeji vyklad svuj koncil, zdalo se ji, jako by bylo nepomerne vice pravdy na stra¬ ne manzelove nezli bratrove. Chvili setrvala jeste v mlceni, jako by byla na rozpacich, ma-li ci nema-li snad na splneni sveho pfani nalehati. Konecne tonem nejpokornejsi oddannosti se ozvala: ,,Odpust, ze jsem se po dlouhe dobe zase jed¬ nou odvazila obtezovati te prosbou, o ktere jsem nemohla ze zkusenosti pfedpokladati, ze jest nevyplnitelna. Ale vef — kdyz jsem se zde o samote na chvili pohfizila ve vzpominky, zdalo se mi, jako by snad nyni pfece bylo moznym, co jsme druhdy pokladali jiz oba za nemozne. Slova tva vsak me opet pfesvedcila o opaku. Staniz se tudiz po tvem pfani! A dovolis-li, dopisi bud dnes nebo zitra bra¬ trovi v torn smyslu, jak jsi byl naznacil: pfeje-li si nebo potfebuje-li neceho, aby se neostychal pfanisve vysloviti, ze mu bude vyhoveno." .,,Ah, ovsem, ovsem!" odtusil Armand zive . a durazne. ,,Jsem ochoten po tvem i jeho pfani i k obetem, bude-li jich potfeba. Ale — do Cech, do Prahy a k nam — pod zadnou zaminkou!" Hana svesila ponekud hlavu, jako by se ji byla posledni slova bolestne dotkla; ale potom ovinuvsi rychle ruku kolem manzelovy sije, vtiskla mu le¬ hynke polibeni na celo. ,,Tim je, mila duse, vsechno vyfizeno," pfipome¬ nula vstavajic a rozhlizejic se kolem, jako by patrala po pfedmetu, jenz by ji i manzela mohl pfivesti na jine myslenky. „Probuh, vzdyt jsme zapomneii, ze mame ho¬ sti!" zvolala nahle tonem mirneho vzruseni.

124

,,Pravda!" dolozil Armand vztyciv se. ,,Neni pomoci! Pospes a omluv sebe i mne!" napominala Hana. ,,Nestarej se! Trvam vsak, ze nebude skoro ani tfeba omlouvati se, kdyz mohu zvestovati pfijemnou zpravu," mini Svobodovsky, obraceje se k odchodu. ,,Mozna. Ale cim dfive pfijemnou zpravu oznamis, tim vice pfately potesis," naleha Hana dutklive. ,,A uznas-li za dobre, muzes po pravde povediti, ze jsem te zdrzela ja, a sice z tychze skoro duvodu, z kterychz te nyni nabadam k rychlemu vyfizeni.." ,,Ah, coz! Vseho toho nebude asi potfeba!" odtusil ledabyle Armand. ,,Jen ty uz take dlouho neotajej a sejdi brzo dolu k hostum!" „Nestarej se! Jen jeste nekolik minut... Ani sama nevim proc," sveholi Hana duvernym tonem. ,,Vsak ja hostum vsechno vynahradim..." Posledni slova zaslechl Armand jiz ve dvefich, kde se jeste jednou obratil. Hana stala u pohovky s vyrazem svrchovaneho uspokojeni... Armand ji pfivetive pokynul a zmizel, aby po¬ dal pfatelum pfijemnou zpravu.

Zatim odehral se v zahrade mezi obema Armandovymi pfately vyjev, jenz mei na proste udalosti dne nad miru zavazny, skoro mozno fici osudny vliv. Zehusicky zvedev od Klominka, ze Svobodov¬ sky jevi v zalezitosti tak delikatni nerozhodnost a vahd, odlehcil si, jak vime, nesalonnim vyrazem.

125

Pfi torn bezdeky zafal obe ruce v pesti a sesklebil rty k ironickemu usmevu, ktery s celem hnevne svrasteiym a horecne rozjiskfenym okem dodal vyziie jeho tvafi na nekolik okamziku tak pfiserneho vyrazu, ze Klominek mimovolne o krok couvnul. Hned na to vsak se Zehusicky vzpamatoval. „E—h!" zahucel table a z hluboka, jakoby zvolna mech nadymal. A tvaf jeho nabyvala znena¬ hla zase vyrazu ironicko-lehkomyslne resignace, kdyz mrucive podotknul: „Nechme pfitele pfitelem! At si sve pfatelstvi utluce na prasek, aby mel co uzivati, az bude snad nekdy okolnostmi donucen appelovati na neci pfa-. telstvi a dozije se podobneho jako my ted — a uchylme se radeji zase k lichvafi!" „Ale vzdyt pak neni jeste vse ztraceno," na¬ mitl Klominek konejsive. ,.Muzet' se jeste rozmysliti a pfece vyhoveti..." ,,Muze — muze ...," opakoval Zehusicky uskleb¬ ne a dodal pak rozhodne; ,,Ne, ne, kamarade! Za takove pfatelstvi ja dekuji. V takovych pfipadech pravy pfitel nema prava teprve se rozmysleti. Pfi¬ pomeh si jen, s jakou delikatnosti jsme se zachovali my, nezli jsme mu fekli, co a jak! Kazdy jiny by ho byl uz desetkrat a vicekrat bud zakefnicky pfepadl nebo pumami sve vymluvnosti tak dlouho bomjbardoval, az by se byl vzdal na milost i nemi¬ lost. Ty jsi pfece, trvam, neuzil uskoku, ani Isti — ani Istiveho lichoceni, aniz uskocnych vyhruzek nebo jakehokoli Iziveho pfedstirani. Rekl's mu proste jako pfftel pfiteli, co a jak... A on se opovazi vahati — rozmysleti se!... A nefici ani ano, ani ne!... A odkazovati na pozdeji, az — bude-li snad vubec moz-

126

no atd.! ?... Ah, — ne, ne, kamarade! Tak ja pfa¬ telstvi nikdy nepojimal, tfeba by byli tisicove ji¬ nych — tak zvanych solidnich lidi a vubec lidi s urovnanymi zivotnimi pomery zcela jineho ndhledu... Bud jsem nekomu nepf itelem nebo je mi Ihostejny, a potom nema na mne zadnych prav. Ale jsem-li nekomu pfitelem, jsem mu jim z cele duse a nemam prazadneho prava teprve se rozmy¬ sleti, mohu-li nebo nemohu-li mu prokazati jakou¬ koli pfatelskou sluzbu, kdyz vi nejen on, ale kdyz vim i ja sam, ze vyhoveni — at jiz zpusobem jakym¬ koli — jest'v me moci." Klominek naslouchal pfitelovu vykladu, jenz pronasen s rozhorlenosti vzdy vice se mirnici, se zjevnym zajmem. Uznaval pravdu skoro kazde vety v plnem je¬ jim dosahu a jako clovek malomluvny, kteryz zfidka kdy pronasel se v delsi feci, zacaste pak nesouvisle a trhane, nyni pfiteli skoro zavidei, ze do¬ vedl dati prostym myslenkam svym vyraz tak jasne a pfesvedcive. ,,Kdyz te tak posloucham, kamarade," pravil po chvili jaksi pfitrpkle, jako vzdy, kdykoli byl v nejake nadeji sklaman, ,,zda se mi, ze jsme pfi vsi opatrnosti pfece jen prohloupili..." ,,Jak to?' vyhrknul drsne Zehusicky. ,,My? — My ze. jsme — prohlou ...." Nedofekl. Klominek vpadnuv mu do feci pfevzal slovo: ,,A jak, kamarade — jak! Nemeis do ohne posilat mne — nemluvu —^ Mojzise s tezkym nemotornym jazykem — crkave'posykavajiciho!... Meis Armanda pfece jen pfepadnouti sam! Tobe by byl

127

neodolal. Ty bys ho byl ve ctvrt hodine uplne pfesvedcil — nebo..." Zehusicky vypukl v pfitlumeny sardonicky smich a tvaf jeho vitezoslavne se sesklebiia. ..I co te napada!" odtusil po chvili rozhodne.. ,,Znas me uz tak dlouha leta a pfece me jeste neznas. Tvafi v tvaf tobe dovedu fici tak mnohe pro¬ ste a jasne. Ale tvafi v tvaf pfiteli, od nehoz bych si chtel neco vyprositi, za sebe nestojim. Mozna, ze bych v nejrozhodnejsim okamziku nevypravil ze sebe slova nebo se odchylil v feci na zcesti, kratce — ja se k takovym vypravam naprosto nehodim. Kazde slovo, kazdy pohled, kazdy posunek, jez bych si vykladal ve smyslu nepfiznivem, byl by s to, aby vzpenil mou krev a donutil mne pronesti neco v odpoved, cim bych ukolu takovemu nejen nedostal, nybrz — coz jest toho horsi — jaksi nadavkem jeste se kompromitoval. Ne, ne, kamara¬ de! Co a jak se stalo, stalo se zcela spravne, a jak pozoruji, musilo se stati prave jen tak, jak se bylo stalo ... Lee ted uz nechme planeho klaboseni a ra¬ deji se shodneme, jak se mame oproti Armandovi zachovati..." ,,Nu — jakz jinak: vyckati, az co a jak!" za¬ sycel Klominek. ,,Ne, ne! Pujcka je ta tarn — tot jisto. A my se komprornitovali. Tot jeste jistejsi. Jde tedy pfe¬ devsim jinym o to, jak se dostati se cti z klicky, v ktere jsme uvizli..." v „Ale vzdyt pak my v zadne klicce neuvizli," namitnul Klominek. „Vzdyt ja ti jeste vsecko nepovedel ,,A jake jeste povidani, prosim te!" odtusil .Zehusicky rozmrzele. „Vysledek je pochybny, vlast-

128

ne cela vyprava zadneho vysledku nemeia. A proto ..." ,,Bud' pfece klidny a rozvazny, kamarade!" na¬ pominal Klominek. „Coz pak nejsem?" opacil pfitel drsne. „Ze jsem se zpocatku ponekud rozhorlil, nediv se! Ja jiny ne¬ jsem. Ale ted uz rozhorleni minulo. Jsem klidny jako kdy jindy, a chces-li, je mi cela ta historie skoro Ihostejna. Pfatelstvi Armandovo jest pochovano, at zije ..." Nedofekl. ,,Ale vyslechni pfecer co a jak," vpadl Klomi¬ nek s neobvyklou horlivosti. ,,Nechcif, nezli proste referovati." ,,Nu — chces-li se mermomoci zbytecne ~a bez¬ ucelne namahat, ja uz se ti jako prosty posluchac obetuju," odtusil chladne Zehusicky. Pozoruje Zehusickeho ochotu vyslechnouti referat, vzal Klominek pfitele kamaradsky pod pazi a uciniv krok ku pfedu, dal tim na jevo, ze chce vypravovati. Zehusicky se nezdrahal. Dal se vleci po klikatych cestach a stezkach v dolejsi casti za¬ hrady sem a tarn. Klominek mluvil trhane a usecne, namahaje se referovati pokud mozno veme. Ale nedafilo se mu to. Casteji nezli v obycejnem hovoru se zarazel a pohlcoval sykave posledni slabiky, ba i cela slo¬ va. Mimo to kazdou chvili na nekolik okamziku ustal, aby si vzpomnei na ten, ci onen.vyrok svuj neb Armanduv doslovne, a pfece hned zase domneie doslovny citat prohlasoval za nepravy a sna¬ zil se jej opraviti. Kratce referoval tak nezajimave, nezabavne, ze bylo skutecne skoro obeti referat ten pozorne vyslechnouti.

[29

Zehusicky naslouchal tudiz jen na pul ucha. Zpo¬ catku jej sice jeste ten onen moment ponekud zajimal, ba i pfekvapoval; ale cim dale, tim vice zdalo se mu byti pfitelovo povidani zcela zbytecnym. Ne¬ kolikrat vpadl mu do feci, aby ho odvabil k roz¬ mluve o necem jinem. Nez Klominek byl houzevnaty^ Nedal se masti. Vedl ,,svou" ,,svym" zpusobem, az Zehusicky naslou¬ chal jen, mozno-li tak fici — ,,na ctvrt", nebo do¬ cela ,,na pul ctvrtiny ucha". Neni divu, ze v myslenkach zacal se bezdeky zabyvati zcela necim jinym, nezli cemu prave naslou¬ chal. Napadlo ho to ono z minulosti, zejmena z doby, kdy naiezaje se ve vyhodnem engazmentu, mivalpenez pfebytek a nikdy nikomu niceho neodpiral, nejmene pak pfatelum vubec a dobrym, osvedcenym pfatelum zvlast. A povlovne vluzoval se mu do srdce zvlastni uspokojivy, skoro mozno fici blahy pocit, jakeho nemei ani v okamziku vlastniho skutku, kdyz nekteremu pfiteli nejakou radost zpusobil, nebo mu z ne¬ snazi vypomohl nebo docela nejakym darem osusil slzu tak mnoheho cloveka jen zpola znameho nebo mnohdy i zcela neznameho. I bylo mu, jako uz dav¬ no — pradavno ne: — jaksi milo a bezstarostne sveze, jako by vsechny svizele a trudy na vzdy byly zazehnany. Pfi torn pfikyvoval bezmyslenkovite mnohe durazneji pronesene vete Klominkove, takze tento byl pfesvedcen, ze nasloucha Zehusicky slovum jeho s nejnapjatejsi pozornosti. Klominek posieze doreferoval a zastavil se. Zehusicky byl nucen taktez se zastaviti. Ucinil tak, jako by ho byl nekdo ze sna probudil. Vy-

130

mknul ruku svou z podpazi Klominkova a upfel na tohoto horecne se lesknouci sve cerne oci s tak podivnym vyrazem, ze vycetl z nich Klominek neco zcela jineho, nezli co se prave v dusi Zehusickeho dalo, ,,Nu — tak vidis a sam nahlizis, ze neni jeste vse ztraceno," zasipal se zjevnym uspokojenim, ze podafilo se mu pfitele pfesvedciti. ,,A ze bude nej¬ lip, kdyz zcela klidne vyckame, az co a jak " ,,Ano, ano — klidne," pfisvedcil Zehusicky. ,,Klidne — chladne, ba mrazive klidne," dodal po chvili s napadnou umirnenosti. ,,Necht se Armand rozhodne tak neb onak, my mu nesmime nicim, pra¬ nicim dat na jevo, ze 'nas to tesi nebo rmouti. Rozumis ?... Souhlasis ?" ,,Jak pak ne! A take to schvaluji." ,,Necht se tedy uz stane cokoliv!" pokracoval Zehusicky, vpravuje se v operacni plan, jehoz zarodek mu byl prave dusi slehnul. ,,Na nas nesmi Armand v nejmensim spozorovat nejake napadne zmeny — at jiz mile nebo nemile. Obzvlaste, rozhodne-li se — nevyhoveti!" Posledni slovo opet ponekud zpenilo Zehusi¬ ckeho krev. Svrastil celo a mavnuv pozafatou pesti do prazdna zamrucel: ,,Eh!... Ale abych mu toho kdy daroval, tim at se netesi! ..." ,,Snad bys nechtei — —?" zasipal Klominek skoro uzkostlive a po ztuhie, voskove tvafi jeho kmitlo cosi jako zaleknuti. ,,Neboj se, kamarade!" tesil ho Zehusicky. ,,Nic, pranic se nestane, co by se s dobrym mravem nesrovnavalo. Zejmena zadny kraval, zadna vycitka! JNIez — nevyhovi-li, to jest zapfe-li pfitele, potom

131

ovsem neni hoden zadnych pfatelskych ohledu, a na¬ skytne-li se dfive nebo pozdeji vhodna pfilezitost, vef, ze mu dovedu zradu pfatelstvi oplatit — zcela po kavalirsku. Ostatne — musi se vec uz v nekolika minutach rozhodnout. — A vysledek pozname jiz zdali. Armand neni z tech, z jejichz tvafe nedalo by se as'poh vycisti, zabyvaji-li se v duchu necim pfijemnym nebo nepfijemnym. A vyrazi-li z leto¬ hradku s tvafi kyselou — —" ,Jest vsechno ztraceno!" vpadnul Klominek a bezdeky se poohledl smerem k letohradku, jako by Svobodovsky jiz jiz mei z hlavnich dvefi vystoupiti. Pfed letohradkem nebylo vsak zive duse. Leto¬ hradek zdal se byti z daleka jako po vymfeni. Po chvili zakrouzil zrak Klominkuv zcela pahodile po dolejsi casti zahrady a utkvel pak na nedaleke besidce, v ktere Lampasicek pouzival do¬ brodini nehrube pohodlneho spanku. ,,A coz? Nemohli bychom si tarn na okamzik pohovet ?" pfipomenul Klominek mavnuv rukou sme¬ rem k besidce. ,,V besidce?" optal se Zehusicky; ale ihned sam dodal: ,,Ta je uz obsazena." Jak to?" ,,Zcela jednoduse. Docasne slozil v ni sve flegmaticke kosti zvastavy Lampasicek!" ,,Aj! Na toho jsem jako na smrt zapomnel," podotknul Klominek. ,,A co pak tarn robi, ze se ani neozval, kdyz nas tu'vidi jako bludne duse pfechazet..." ,,Spi, jako bys ho do vody hodil," odvetil Zebiisicky. „Ale ted snad uz se prodfimnul. Pojd7

zbudime hpj"

132

,,Ah, ne ne! Nevyrusuj ho — dobraka!" zaskemral skoro detinsky Klominek. ,,Aspoh se tedy pojd podivat, jak mu to slusi!" pfipomenul Zehusicky. A oba pfatele mlcky a opatrne blizili se k be¬ sidce. Kdyz k ni dospeii asi na pet, sest kroku, slyseli jiz zcela zfejme odmefene, nekdy sipave a hned zase hvizdave nebo chrochtave chrapani. „Tote jako kdyz fosny feze," zaseptal Klomi¬ nek a stanul s pfitelem asi tfi kroky pfed vchodem do besidky. Lampasicek, opiraje se zady o zabradli a maje hlavu ponekud nazpet hahnutou, doposud tvrde spal. Potem zvlhla mesickovita jeho tvaf s pootevfenym! usty, v kterychz bylo videti castecne obe fady.zubu, byla prave v plnem svetle slunecnim, jez prokmitalo volnym prostorem rnezi listim divokeho vina, jimz byla besidka obrostla. Krupeje potu, zvlaste na eele a licich, skoro cinobrovite rozpalenych, dodavaly hladke jinak tvafi drsneho vyrazu, jako by byla od nestovic zhyzdena. V prvnim okamziku ucinil cely zjev Lampasi¬ ckuv na oba pfately dojem skoro az vazny. Bez¬ deky a zajiste jen nahodou obema stejne napadlo — ze prave tak neb aspoh podobne vypadal by* asi dobry muz ten, kdyby v tomto okamziku pracoval k smrti... Nez hned na to oduie rty Lampasiekovy se sevfely a tak napadne zazmoulaly, ze cela tvaf je¬ vila vyraz komicky, takze oba pfatele jen stezi potlacili smich. V torn usedla mala muska zrovna na spieku Lampasickova nosu, £imz i tato, jak znamo, skoro

133

u zadneho cloveka bezvadna cast tvafe pfispeia ku zvyseni komiky, takze se oba pfatele musili odvratiti, aby spiciho bezdecnym vybuchem smichu neprobudili. Lampasicek byl zatim prudkym pohnutim hlavy simravou cinnost musky pfekazil. Muska odletla a v okamziku, kdyz se oba pfatele zase k nemu obra¬ tili, aby se pouhym pohledem bavili — zdalo se, jako by se Lampasicek probouzel nebo jako by jej neco ve snu znepokojovalo. V tvafi jeho jednotlive zilky poskubavaly. Usta se zavirala a pootvirala, rty komicky pozmoulavaly, ba i pomlaskavaly. Prava ruka namahala se iHeiati nemotorny pohyb smerem ku tvafi a zatim \zdy jen zpola nadzvednuta v prazdnu zasermovala a zase jako bez vlady klesala podle tela. ^Neni-liz to ucinene selatko — co?" zaseptal Zehusicky. ,,Pst!" napomenul Klominek sipave, ale zaroveh tak pronikave, ze Lampasicek otevfel sadelnata vicka svych malych modrych ocek, jez se ve vickach nekolikrat obratila bilym na vrch, jako by se o ubozaka bozec pokousel. „Nevidi — nevidi!" zaseptal Zehusicky, kdyz se vicka oci zase zavfela. Ale dojem obrazu na sitnici oka Lampasickova nezustal bezpochyby bez vlivu na dusevni cinnost spiciho. Pocalf tise a hned zase hlasiteji mezi chrapanim pronaseti jednotliva slova a uryvkovite vety, z nichz zaslechli naslouchajici pfatele toto: „Ah — ah! — to tak — to... Klominek by bral... Sel, sel pan Jezis — z raje domu — andel, andel... A Hana — Kacka — oh!... Uz, uz — uz!... Chyf ho — chyf... To jen jako spasem —

134

libal — libal — Brr — brr! Nevef — vilo — zlatovlasa — zlato ..." A pfi poslednim, patrne nedokoncenem slove, nadzvedla se prava ruka spiciho nemotorne az ku tvafi; ale hned zase sklesla a bezdeky pfitiskla se ku kapse, z ktere vycnival papirek, jejz byl Lam¬ pasicek pfed letohradkem nalezi. Po chvili ruka klesla v puvodni svislou posici a zrak obou pfatel utkvei na papirku v Lampasickove kapse. ,,Co pak mu to vykukuje?" pfipomenul Klomi¬ nek Ihostejne. Zehusicky taktez Ihostejne, ate opatrne pfiplizil se po spickach k Lampasickovi a vytahnuv mu pa¬ pirek z kapsy vratil se zase ku Klominkovi. Tento zcela klidne, ba Ihostejne se dival, jak Zehusicky listek rozbalil a namahave cetl. Naho¬ dou sledoval jen pohyb pfitelovych rukou a nepodival se mu do tvafe, z kterez by byl okamzite vy¬ cetl, ze dovida se Zehusicky z listku pfekvapujici nejake novinky. ,,Co to ?" ozval se po chvili Zehusicky pfitlume¬ ne a pfece tonem tak zvlastnim, ze Klominek jevil napadny zajem. Ale hned na to, jako by si byl neco pfipamatoval, couvnul nekolik kroku a teprve zde podal listek Klominkovi, jenz zvedave za pfitelem poodstoupil. I Klominek cetl listek namahave, ale konecne jej pfece pfecetl a vyrozumev obsahu, nevedei v prvnim okamziku nic jineho pronesti, nezli co byl jiz Zehusicky pronesl: ,,Co to?" optal se sipave a pfece tonem svrcho¬ vaneho pfekvapeni a udiveni.

135

Zehusicky pokrcil mlcky a pfece vyznamne ra¬ menoma. ,,Kdo to psal? A komu?" vyzvidal Klominek na polo na pfiteli, na polo sam na sobe. A oba pfatele jali se bedlive zkoumati rukopis listku. Tfikrat putoval z ruky do ruky, aniz byl ten neb onen z pfatel sluvka pronesl. Oba krcili ramenoma, vrtili hlavami... ,,Nu — Karlickuv rukopis to neni!" ozval se konecne Klominek. ,,Aspoh se mi tak zda..." ,,Ale je podoben — ne?" optal se Zehusicky. ,, Napadne — napadne podoben..." ,,A nemyslis, ze by to mohlo byti schvalne tak psano ?" podotknul Zehusicky podezfivave. „Nu, mohlo — mohlo... Ale proc?" „Pficina jest ocividna. Coz pak te nyni nenapada, proc asi nas Lampasicek, kdyz jsme sli do lesa, opustil — proc se vratil?" Klominek teprve nyni zacinal chapati vlastni smysl pfitelovych slov. „Ty myslis — ty soudis ... ?" „Ze hledal pfilezitost, aby mohl listek ten do¬ dati beze svedku," odpovedel Zehusicky. „Ale komu?" ^Adresatce!" „K cemu by potfeboval listku, kdyby s ni byl beze svedku?" namitl Klominek. „Pravda," pfisvedcil Zehusicky pokrciv rame¬ noma, nebot vlastni jeho sofismata.ho ponekud zarazela. ^Ale coz ..pak — kdybys snad pfece," pocal po krdtke pomlcce, „kdyby listek ten byl jen tak pro vsechny mozne pfipady — to jest k nejnutnejsi vypomoci, kdyby nebylo Ize promluvit a pfece se

136

naskytla pfilezitost listek podstrcit — aby adresatka sama..." ,,Ah, tak!" vpadl Klominek. ,,To ovsem, ovsem," dodal vahave, ale hned na to opet se zvysenym zajmem se optal: ,,A komu, myslis, ze listek ten plati?" ,,Komuz jinemu, nezli ii — Hane..." „Ktere? Sluzce?" ,,Co te napada!" ,yzdyf se pfece take jmenuje Hana!" namital Klominek. ,,To, to — Kacka, Katuse, Katefina — chces-li, Kaca!" ujist'oval Zehusicky. ,,To, to!" odtusil obdobne Klominek, nacez du¬ razne dodal: „Sluzka se jmenuje Hana jako pani. Kackou ji zovou jen na rozdil od pani, aby..." ,,V torn pfipade tedy by mohl platit listek rov¬ nez tak Hane Armandove jako sluzce," vpadl Ze¬ husicky. „Ovsem," odtusil Klominek. ,,Ale sluzka, my¬ slim, neumi ani cist, ani..." „Tedy nemuze listek platk nikomu jinemu nezli Hane Armandove," vpadnul Zehusicky s durazem uplneho pfesvedceni. Klominek byl sice doposud jeste na rozpacich, co souditi. Oba pfipady: at jiz mei listek platit Hane Armandove nebo sluzce — zdaly se mu byti pravde naprosto nepodobny. Pfes to vtiralo se bezdeky podezfeni samo se¬ bou. Je-li listek cizi rukou psan, jak k nemu pfi¬ chazi Lampasicek? A je-li psan zmenenym rukopisem Lampasickovym, jaky muze mit ucel — komu plati ?... Sluzce sotva. S tou pfec by se Lampasi¬ cek mohl setkati beze svedku vzdy, kdykoli opu-

137

stila letohradek... A vubec obsah lakonickeho a pfece touhou dysiciho listku nasvedcoval, 'ze sluz¬ ce platit nemuze ... Nezbyvala tedy nezli Hana Armandova ... „Ostatne," ozval se konecne opet Zehusicky s jemnym usklebkem, „co nam po torn — ne? Co nam po vsech pikantnich dobrodruzstvich, jez se tu spletaji za zady vzorneho naseho pfitele Ar¬ manda, ktery se doposud jeste rozmysli a se svou vzornou zenou snad i radi, ma-li ci nema-li nam vypomoci." Klominek pfikyvnul. „Je-li rohounem, at jim zustane!" pokracoval skodolibe Zehusicky. ,,Nam aspoh nepfislusi po torn, co se stalo, pravo, jakymkoli zpusobem mu poteseni to kalit. A proto — vrafme listek Lampasi¬ ckovi, ktery nam neublizil! At se pokocha, potesi po sve libosti! A plati-li listek Hane Armandove, tfeba na ucet vzorneho pfitele Armanda!" Po techto slovech vzal listek z ruky Klomin¬ kovi, slozil jej a pfipliziv se opatrne po spickach k^ Lampasickovi, zastrcil mu jej do teze kapsy, z kte¬ re mu jej^ byl vytahl, a vratil se zase ku Klomin¬ kovi, jenz pocin^ni jeho pozorne sledoval. „Nemyslis, ze to tak dobfe?" optal se Klominka tonem dobrodusnym. o„Ovsem, ovsem," zasipal tento snaze se dodati slovum podobne dobrodusneho pfizvuku. ,,€0 nam do toho? A k cemu se plesti do veci, po nichz clo¬ veku nic neni..." V torn objevil se Svobodovsky v pfizemnich dvefich letohradku. Zrak jeho zakrouzil patrave po zahrade a ihned oba pfately shledl. J. Arbes: Sebran6 spisy. XVII.

10

138

Pod bezprostfednim dojmem vazne a zaroveh tak rozhodne rozmluvy s Hanou jevila tvaf Armandova vyraz opravdovy, ba skoro pfisny a nezmenila se, ani kdyz postoupil a dosti chvatnym kro¬ kem ubiral se k obema pfatelum. Z techto shledl ho nejprve Zehusicky. ,,Podivej se!" zahucel ku Klominkovi. Klominek uposlechl a po prvnim pohledu prozradila i vlastni jeho tvaf, obycejne takofka ztrnula, ze vi, jakou asi zpravu jim chce Armand zvestovat. „Kouka jako kulich," zasipal pfitlumene. ,,Ne¬ ni zadne pochybnosti, ze jest vsechno ztraceno." ,,Budsi!" odtusil taktez pfitlumene Zehusicky hrobovym svym hlasem. ,,Ale ted pozor na ulohu, jakou jsme se shodli hrati. Ani slovem, ani posuhkem, ani pohledem nesmime dat na jevo, ze ..." Nedofekl. Nebylo take potfeba. Klominek okamzite vpra¬ vil se do ulohy. Jemne zarudle uzke jeho rty sespoulily se k usmevu, ze cela tvaf misto obvykle tupe resignace jevila bezstarostnost. Podobne zmenila se i fysiognomie Zehusickeho. Huste Vrasky na cele zdaly se byti sdecimovany. Za to pfibylo vrasku a ryh kolem list, jez se taktez sesklebily k nucenemu usmevu. Po chvili zacal pohvizdovat arii z Mefistovy ulohy Gounodova ,,Fausta a Markety". , Kdyz se pfitel Svobodovsky pfiblizil po klikate stezce az asi na deset kroku, oba pfatele popoSli mu v ustrety. ,,Odpusfte, drazi pfatele," pocal Svobodovsky, kdyz dospeii k sobe, vazne, ,,ze jsem vas nechal tak dlouho cekat..."

139

„Ah, to nevadi, naprosto nevadi!" vpadl zive Zehusicky. „My se tu rozkosne pobavili," zasycel rozmarne Klominek. ,,Odpusfte — ja bych byl milerad," ujal se opet slova Armand, jehoz tvaf posud jevila skoro tyz klidny, ba vazny a opravdovy vyraz, jako kdyz byl vystoupil z letohradku. ,,Ale zena me pozdrzela..." ,,Vzdyt ti povidam a ubezpecuji te, ze to ne¬ vadi," vpadl zase Zehusicky, zalusknuv vesele prsty. ,,My se tu pobavili — a nasmali — ba nachechtali..." ,,I jdetez!" podotknul Svobodovsky, dav se ne¬ kolika slovy a chovanim pfatel na okamzik svesti. ,,A cemu pak?" ,,Pojd, pojd — podivej se sam!" pobadal Ze¬ husicky a vzav Svobodovskeho pod pazi, vlekl ho k besidce. „To je obrazek,. ze mu neni rovno," zvatlal hlubokym svym basem, cimz slova jeho nabyvala razu v pravde komickeho. ,,Co svet svetem, jak¬ teziv nikdo neco podobneho nevidei... Kratce : sladce dfimajici nebo umirajici Falstaf..." Svobodovsky nemohl se ubraniti. Vazna tvaf je¬ ho se zponenahla vyjashovala. Kdyz pak se pfiblizili k besidce, ze zaslechl i chrapani, uhodl, oc jde. ,,Ah, pfitel Lampasicek!" podotknul s zivym ucastenstvim. ,,Ano, ano — Lampasicek!" dotvrdil sipave Klo¬ minek. ,,Ale jen tise a opatrne, abychom ho z libeho sna pfedcasne neprobudili!" Na ta slova vsickni tfi umlkli a tise pfiblizili se k besidce.

140

Komicky obrazek, jejz skytal spici Lampasi¬ cek, nezustal bez dojmu ani na Svqbodovskeho. Po prvem pohledu byl nucen odvratiti se, aby nevypukl v hlucny smich. Ale opanoval se nepomerne dfive, nezli pfed tim Zehusicky a Klominek. Pfipomenult si, ze jest hostitelem a ze se neslusi pozvaneho hosta, tfeba pfitele, jakymkoli zpusobem vyrusovati, tim mene si z neho sasky tropiti. Tvaf jeho nabyla opet vyrazu vazneho. Couv¬ nul a pohlednuv vyznamne na Klominka a hned po te na Zehusickeho, jako by jim chtei zvestovati neco, co neni s Lampasickem v nizadne souvislosti. Zehusicky byl pevne pfesvedcen, ze nemuze to byti nic jineho nezli zvest o definitivnim odmitnuti pujcky, a snazil se ihned zase svesti pozornost Svo¬ bodovskeho k jinemu pfedmetu. ,,Mame snad Lampasicka probudit nebo nejak poskadlit ?" ozval se zive a pfece tlumene. ,,Ah, ne, ne!" odtusil Svobodovsky taktez pfi¬ tlumene, ale s pfizvukem razne prosby. „Nechte dobraka podfimnout! Unavil se. A podfimne-li si, pobavi nas pfi vecefi — jako obycejne... Radeji poodstupme, abych vam mohl — —" Posledni slova, ac nedomluvena, dotvrdila pfe¬ svedceni Zehusickeho. ,,I co te napada!" vpadl Svobodovskemu kvap¬ ne do feci. ,,Jaf se od te pferozkosne figurky ne¬ mohu ani odloucit. Bavit mne takto spici a mlcici stokrat lip, nezli naposledy svym gigrlovskym zvastem... Jen pak se podivej, jak zase zmould, jak se usklibi!" Svobodovsky upfel mieky zrak na spiciho Lam¬ pasicka. Chvili nikdo ani nehlesl. Jen V tvdfich

.41

zr&cil se ruzny dojem, jakym pusobila na divajici se komika ziveho obrazu v besidce. V torn — nahle jako blesk — slehl dusi .Ze¬ husickeho zablesk zdanlive vsedni a pfece v podstate pfimo zakefnicke myslenky, kterez ihned na¬ sledoval take skutek v zapeti. ,,A podivej se pfec, Armande!" pravil s ho¬ recnym chvatem. „Co to couha Lampasickovi z kap¬ sy u vesty?" Vyzvany skutecne se pozorneji podival. „Nejaky papirek," pfipomenul suse. ,,Ano, ano — papirek... To se musime oka¬ mzite pfesvedcit, jaky!" podotknul Zehusicky tise a ucinil krok ku pfedu. Klominek uhodnuv jeho zamysl, chytil ho za ruku, a v ztrnule tvafi jeho jevilo se neobvykle vzruseni. „Ne, ne! Nech ho! Nebud ho!" zasycel tak hla¬ site, ze se zdalo, jako by se tim i Lampasicek pro¬ bouzel. „Pravda — neprobouzej ho!" poprosil i Svo¬ bodovsky, bera Zehusickeho za druhou ruku. ,,Ah, co vas napada \]a ho zbtfdit nechci — ja ho nezbudim!" odtusil Zehusicky. ,,Podivejte se, jak opatrne to provedu!" I vytrhnuv se Klominkovi, postoupil kvapne k besidce, po spickach pak az k Lampasickovi a vytahnuv mu listek z kapsy, vitezoslavne jej obema pfatelum ukazal. Na to jej rozbalil a tvafe se, jako by cetl, opu¬ stil T>esidku a vratil se k obema pfatelum. „Nu, tak vidite!" pfipomenul chladne. „Uz jsem to pro vedl..."

142

,,Ukaz!" zvolal polohlasite Klominek, vztahnuv prudce ruku po listku.. Zehusicky umysl Klominkuv uhodnul. ,,I ne! Co te napada? Dfive to prozkoumam ja a potom — —" Nedofekl. Poodstoupil vsak od Klominka v ten zpusob, aby mu nemohl listek vytrhnouti, a opet se po ne¬ kolik okamziku tvafil, jako by listek cetl. ,,Eh, ke vsem vsudy!" zvolal konecne nevrle. ,,Ja tu cmaranici ani pfecist nemohu." Ucinil posunek, jako by chtei, listek odhoditi; ale obratil se k Armandovi a vztahnuv proti nemu ruku s listkem, ledabylo pfipomenul: ,,Pfecti to, muzes-li, sam!" Armand. natahl jiz ruku po podavanem listku. V temz okamziku pfiskocil vsak Klominek k Ze-1 husickemu a chopiv jej jednou rukou za ruku s list¬ kem, snazil se mu druhou listek vyrvati. ,,I co te napada?" opakoval jiz po nekolikate branici se Zehusicky. ,,K cemu a proc bys mel hieroglyfy ty fesit dfive ty — host ? Necht je rozfesi pfitel-hostitel." Po tech slovech se Klominkovi vyskubnul a po¬ dal listek Armandovi, kteryz nyni instinktivn£ sam poodstoupil, aby mu Klominek, jehoz pocinani nechapal, nemohl papir vytrhnouti. Klominek byl se svym zachrahovacim zamyslem v koncich. Tvaf jeho jevila opet obvyklou tupou resignaci, kdyz upfel na Armanda svuj zrak, v nemz jevilo se cosi jako dychtivost. Podobne, ale nepomerne zvedaveji, ba skoro skodolibe dival se na Armanda Zehusicky.

143

Svobodovsky stoje ponekud rozkrocen snazil se listek pfecisti a jako jiz dfive Zehusickemu a Klo¬ minkovi podafilo se mu to teprve po delsi chvili, po kterou setrvali vsickni tfi v hlubokem mlceni, jez rusilo jen chrapani Lampasickovo. Avsak ceho se Klominek a Zehusicky nenadali, stalo se. Armand, jak se zdalo, konecne ruko¬ pis listku rozfesil. Nicmene v tvafi jeho ani sval se nezachvei. Klominkovi aspoh se zdalo, ze Svobodovsky obsahu listku vubec ani nepochopil. Po ztrnule tvafi jeho kmitnul sotva pozorovatelny zablesk uspoko¬ jeni. Podobne zdalo se i Zehusickemu, ze Armand listku bud neporozumei nebo porozumev dovedl se tak ^namenite opanovati, ze ani zachvenim brv ne¬ dal ha jevo, jaky dojem nan obsah listku ucinil. V torn ani onom pfipade nebylo Ize niceho jiz podniknouti, leda Armanda nenapadne podrazditi. ,,Pfecetls ?" optal se lakonicky. Armand mlcky pfikyvnul. ,,A co je tam psano?" ,,Ah — nejaka hloupost!" odvetil Svobodov¬ sky Ihostejne. ,,Tu mas — zastrc to Lampasickovi zase nepozorovane do kapsy!" A podal mu listek. Zehusicky listek vzal. Napadlo ho sice, ze by mohl pfecisti listek nahlas sam a tak Armandovi pfipraviti nekolik nejtrapnejsich okamziku; nicme¬ ne v temz okamziku slehla dusi jeho namitka, ze by podobneho neco mohlo nan vrhnouti nejskaredejsi podezfeni. Beze slova vzal tedy listek od Svobodovskeho, slozil jej, jak byl puvodne slozen, a vpliziv se do

144

besidky, vstrcil jej Lampasickovi do teze kapsy, z ktere mu jej byl vytahl. Nez i tentokrate pfece zase nemohl odolati, aby jednak Armandovi, jednak i sam sobe a pfiteli Klominkovi nepodal aspoh nepfimeho dukazu, v ja¬ kem asi pomeru jest k listku Lampasicek. Vstrciv mu listek do kapsy, zumyslne se ho dotknul, aby se probudil — a rychle poodstoupil. Lampasicek otevfev oci ponekud se vztycil, ale soucasne — bud mimovolne bud nasledkem dotknuti Zehusickeho sahl rukou po kapse vesty, kde mei listek, jako by se chtei pfesvedciti, neztratil-li ho. Bezdecny nebo polouvedomely pohyb ten neusel ani Zehusickemu, aniz obema druhym pfatelum, ktefi se byli zatim zase pfiblizili az tesne k besidce a videii, jak se Lampasicek probouzi. ,,Ah, ah!" pozivoval Lampasicek, mna si oci. A nemoha se hned vzpamatovati pocal trhane mluviti: ,,Kde pak — co?... Ah! To jsem si chrupnul... Aj! — to jste vy, kamaradi ?..." A bezdeky nebo nyni jiz zumyslne opet sahl rukou po listku. ,,A co ti to tuhle — vycuhuje?" pfipomenul zlomyslne Zehusicky, ukazav na kapsu s listkem. Teprve nyni se Lampasicek uplne vzpamatoval. ,,I nic, nic!" zvolal se zjevnou nevrlosti, vztyciv se a s horecnym chvatem sahl po kapse s listkem, snaze se listek zastrciti hloubeji. Ale nepodafilo se mu to; kapsa byla pfili§ meika. ,,Patrne milostne psanicko!" vzkfiknul Zehusi¬ cky a skociv do besidky, hnal se po Lampasiekove kapse s listkem.

115

Lampasicek vsak ruce listek z kapsy vytahl a zcumlav jej v hrsti, podrzel jej v kfecovite zafate ruce. Vsim tim byl Zehusicky nabyl uplneho pfesved¬ ceni, ze jest podezfeni jeho spravne, a jineho si zatim nepfal. Vystoupil z besidky a pfiblizil se k ostatnim dvema pfatelum. Lampasicek povysed z besidky, vytahl zcumlany listek a zacal jej jako z dlouhe chvile na drobounke kousky trhati a na vse strany rozhazovati. Druzi tfi,, nevsimajice si ho, ubirali se mlcky smerem k letohradku. Po nekolika krocich Svobodovsky se zastavil, fka: „Jen jeste nekolik slov, kamaradi, v nepf itom¬ nosti Lampasiekove. Odpusfte, ze vam — ze vasemu pfani nemohu vyhoveti okamzite. Ale zitra z rana jsem k disposici..." jjZitra?" uklouzlo Klominkovi. „Ano. Nemam zde penez a vyzvednu ze spofi¬ telny." „Diky!" zaseptal vdecne Klominek. Zehusicky vsak nebyl slova mocen. Bylo mu, jako by byl vedle neho z cista jasna sjel blesk do zeme. Zachvei se, ba zdalo se mu, jako by se zeme pod jeho nohama zachvivala... Muz jako Zehusicky, jenz byl jiz tak mnohou trpkou, ba zacaste i zoufalou epochu prozil, pfipadal si jako dorustajici dite, kdyz poprve slehne dusi jeho zdsvit mravniho rozpoznani, ze skutek, jehoz se bylo dopustilo z nerozvazne lehkomyslnosti, jest vlastne skutkem hfisnym a trestuhodnym.

146

Bezdeky sevfelo se mu srdce polo trpkou a polo stydlivou bolesti, ktere se branil a nemohl ubraniti. Zdalo se mu, ze musi nirzky skutek svuj oka¬ mzite napraviti. Nebylo vsak mozno. Nevedelf jak; nechapal proc. Neuznaval toho potfeby,. tim pak merT£ nutnost. A pfece mu bylo pfitele lito — upfimne lito. Milerad by byl — tfeba s pokofujicim sebezapfenim — hnusny skutek svuj odcinil, napravil neb aspoh nasledky jeho pokud mozno zmirnil. Mile¬ rad by se byl upfimne vyznal a pokusil se pfitele potesiti nebo vziti utociste k nejake vymluve, tfeba sebe nemotornejsi. Dusi jeho vsak zavifil onen chaoticky myslenkovy rej, jenz byva z pravidla bezvysledny proste z te pficiny, ponevadz zadna myslenka a zadne rozhodnuti nemuze se pro kratkost casu dopioci nadvlady. Zustal nerozhodnut — zdanlive apathicky a pfe¬ ce v dusi v svrchovane mife vzrusen, rozladen a roztrpcen. Na stesti ho nikdo pfimo neoslovil. I nejvsed¬ nejsi dotaz byl by jej pfivedl do rozpaku, ze by nebyl mohl snad ani odpovediti, ze by se byl za: koktal nebo docela ciry nesmysl pronesl. V jinem vzhlede zase bylo stesti, ze dovedl se i Svobodovsky v mife skoro neuvefitelne opano¬ vati. I nejbystfejsi psycholog nebyl by z vyrazu tvafe, chovani nebo tfeba jen z tonu hlasu vystihl nejakeho vzruseni mysli, tim mene aby se byl mohl domnivati, ze v dusi Armandove odehrava se jedno z onech trpce bolestnych dramat citu, jez miva za-

147

caste i zoufala rozhodnuti a takove tez skutky v za¬ peti. Svrchovany tento zevni klid Svobodovskeho pu¬ sobil na Zehusickeho konejsive. Domnivalf se, ze snad pfitel osudnemu listku pfece bud neporozumei uplne, nebo ze jest co do podpisu na falesne stope, kratce ze -snad pfece nema zcela jasneho vedomi o pravem stavu veci. Z chaotickeho myslenkoveho viru vyhupovalo se teprve znenahla rozhodnuti zustati necinnym a nechati choulostive zalezitosti te zcela volny pru-

beh.

Svobodovsky naopak prave licenym klidem svym trpei nepomerne vice, nezli kdyby byl oka¬ mzite popustil uzdu rozvasneni, jez mu srdce rozdiralo. Od okamziku, co byl osudny listek pfecetl, az po okamzik, kdy pfatelum zvestoval, ze bude pfani jejich vyhoveno — tedy prodlenim jen ne¬ kolika minut — pfetrpel vice, nezli se vubec kdy na¬ dal, ze muze clovek jeho organismu, povahy, nazoru a zkusenosti protrpeti. Porozumelt listku hned po pfecteni, vlastne jiz mezi ctenim v celem jeho dosahu. Ani okamzik ne¬ byl na rozpacich, ze snad listek plati nekomu ji¬ nemu, nezli jeho zene. Byl pfesvedcen, ze jest zrazen pfitelem i zenou a ze z osudne kalamity pro okamzik neni jineho vyvaznuti, nezli nasilne licenym klidem a pozdeji — pfesvedcenim se... Desna trojice dusevnich upiru: bezmerna litost, kruta palciva bolest a ponizujici, pokofujici hanba — vpila se mu nahle do srdce s prudkosti tak neodolatelnou, ze se mu srdce kfecovite sevfelo a hrozilo zastavenim sve cinnosti.

148

V prvnim okamziku mu bylo, jako by mu byl nekdo vrazil nuz pfimo do srdce. Ale hned na to pocit ten vystfidan pocitem jinym: jako by byl vlast¬ ne kyjem. udefen do prsou a do hlavy soucasne. Pocity ty vznikly vsak tak nahle a vystfidany tak uzasne rychle pocity jinymi, skoro opacnymi, ze nemohly se ani jeviti v tvafi, leda na m^ik a tudiz sotva pozorovatelne. Nebot takmef soucasne slehla dusi myslenka zachrany — a to asi podobnym zpu¬ sobem, jako kdyz clovek sklouznuv z nenadani s pfikre skaly leti stfemhlav do propasti. A jako tento zpravidla ani ruky nevztahne, aby se nekde zachytil, podobne v tvafi Svobodovskeho takofka ani sval se nezachvei. Zustala ztrnulou. „Klid a chladnokrevnost stuj co stuj!" byla prvni a zaroveh jedina zcela jasna myslenka, ktere si byl vedom. Vse ostatni — litost, bolest i hnev zatlaceny zatim do pozadi. Svobodovsky osvedcil se jako vyskoleny krimi¬ nalista nebo spravneji feceno: vlastnosti, jichz byl dlouholetou kriminalistickou praxi bezdeky nabyl, pfisly mu v nejkritictejsim okamziku jeho zivota prave vhod. Pfehiedl stav veci okamzite. Bylo mu ihned jasno, ze jde pfedevsim o jeho eest, ktera musi byti aspoh tak dalece chranena, aby se usili k jeji zachrane nezvrhlo v pfenahlenost nebo docela smesnost. Nepfekvapilo ho ani dost malo, ze na bytost, kterou byl po celou fadu let pokladal za naprosto neuhonnou, na jejiz vemost by byl pfisahal a kterou miloval rovnez tak vfele, jako milovala, jak se byl az dosud domnival, ona jeho — padlo tak nepfedvidane podezfeni uhonnosti, nevery a zrady.

149

Kazdy jiny muz byl by o moznosti neceho po¬ dobneho aspoh na okamzik pochyboval. Bylo by jej to na nejmih zarazilo nebo podivilo. Nicmene Svobodovsky, ktery dlouholetou praxi kriminalistickou naucil se divati na svet a na lidi vsech moznych odstinu povah, vychovani a spolecenskeho postaveni zcela jinak, nezli jak diva se na ne ideolog nebo docela filantrop, — Svobodov¬ sky, ktery byl poznal sve blizni s tolikera nehodnych, temnych, skaredych, ba ohavnych stranek — muz, ktery svedomite a poctive snazil se prozkoumati tolik zahadnych poklesnuti lidskych, ktery ne¬ jen vedei, jak prafidkou jest ve svete neuhonnost v nej vlastne jsim slova toho smyslu, ale zaroveh take tak nescetnekrate se pfesvedcil, jak slabym a kfehouckym jest tvor, jenz si chlubne pfiklada epi¬ theton nejrozumnejsiho a nejdokonalejsiho tvora, ze nejryzejsi neuhonnost mnohdy obratem ruky zvrhava se v nejhanebnejsi zlotfilost; kratce bystrozraky kriminalista ani dost malo se nepodivil, ze by mohla poklesnouti take — vlastni jeho zena. Ovsem bylo zde zatim pouhe podezfeni; ale podezfeni — nahodne ja proto tim pfesvedcivejsi. O vine skutecne nemohlo byti jeste feci... Pfipad musil byti dfive vysetfen, podezfeni opodstatneno a vina teprve nade vsi pochybnost dokazana, nezli by mohl bfti po pravu a spravedlnosti pronesen rozsudek... Vse to, co jsme byli prdve jen zbezne naznacili jako duvody a pficiny Svobodovskeho mimofadneho chovani, ani ho nenapadlo. Nebylo take tfeba. Vse to plynulo zcela pfirozene z jeho by¬ tosti, a jenom on a jemu podobni lide mohli by se v podobnych pfipadech podobne zachovati.

150

Jiz kdyz osudny listek je§te cetl a smyslu jeho teprve chapati zacal, pocitil cosi jako bezdecne vzmahani se ostrazitosti. Nebyl tudiz po pfecteni a uplnem porozumeni konecnym vysledkem nikte¬ rak pfekvapen, a proto bylo mu tim snaze — ackoli pfece jen s napjetim vsech dusevnich sil —- mo|no zachovati chladnokrevnost. Avsak sotva ze listek vratil Zehusickemu, aby jej pfitel zastrcil Lampasickovi zase do kapsy, za¬ cal vlastni dusevni zapas.' Mozkem, vzdy vice se rozhfivajicim, zacaly slehati mlhave i jasne vzpominky opodstathujici zbuzene podezfeni. Srdce kfecovite se sviralo, krev vzdy prudceji vifila zilami, na jazyku chveia se fada otazek... A pfece musily byti stuj co stuj zachovany klid, chladnokrevnost a zdanliva Ihostejnost. Snad jeste nikdy nepfal sobe tak touzebne byti aspoh na chvili o samote jako tentokrate. Marne! Ani nejvsednejsi, nejnemotornejsi zaminka ho ne¬ napadla. A kdyby ho byla i napadla, nebyl by ji pronesl, ba nebyl by se vzdalil, ani kdyby jej byl nekdo nasilne nutil — aby nevzbudil nejnepatrnej¬ siho podezfeni, ze pochopil, co osudny listek aspoh pro nej tak zfejme a jasne zvestoval... Dusevni cinnost jeho, a to~ cinnost bezpfiklad¬ ne horecna, rozbihala se ve dvou smerech. Jednak, a to pfedevsim k utlumeni vzdy mocneji k plat¬ nosti se dobyvajiciho mocneho vzruseni mysli, jed¬ nak pak analysou vzbuzeneho podezfeni. Ovsem analysou povrchni, ale pfece elementarni silou ndhleho vzpruzeni podnicenou. Tedy abnormalni, divokoua zaroveh nelogickou. A prave proto tim trapnejSi.

151

Nekdy byla tato a hned zas onano dusevni cinnost v pfevaze; ale onano konecne pfece zvitezila. Svobodovsky aspoh pro okamzik uplne se opa¬ noval. Ani Zehusicky, pro ktereho pfece nebylo, jak vime, v zalezitosti te pranic vice zahadneho, nepostfehl v tvafi a chovani Svobodovskeho pra¬ niceho, z ceho by byl mohl souditi, ze pfitel ob¬ sah osudneho listku pochopil... Vse to, o cem jsme se byli prave zminili, ovsem neni nic jineho, nezli pouhy pokus oznaciti povrchne dusevni stav, v jakem se Svobodovsky a Zehusicky prave nalezali. Nebot v temz okamziku, kdyz Svobodovsky pfatelum svym oznamil, ze bude pfani jejich vyhoveno, a Zehusicky pocitil celou tihu sve lehkomyslne mstivosti, byli oba aspoh pro okamzik pouhou nahodou ze svrchovane trapne si¬ tuace vysvobozeni. Za nimi i pfed nimi ozvaly se totiz soucasne hlasy. Lampasicek, jenz byl zatim pikantni listek uplne roztrhal a drobne kousky na vse strany rozhazel, volal od besidky s pfizvukem zertovneho hnevu: ,,Ale, kamaradi! Kamaradi! Coz pak mechcete zradne opustit?!" Od letohradku pak zaznei hlas Hanin, ktera se objevila ve dvefich pfizemniho salonu a neco pro¬ nesla. Slovum jejim nebylo vsak rozumeti. Toliko z pfizvuku bylo Ize souditi, ze i ona pronesla nevinny a bezvyznamny zert. Svobodovsky pohledl smerem k letohradku, druzi dra pfatele poohiedli se k besidce. Slicna tv&f Hanina v okamziku torn zafila uspo¬ kojenim, ba zavideni hodnou radosti. Byla to taz

152

mM, vroucne milovana a rovnez tak vroucne milujici zena, o jejiz vernosti nemohlo byti nejmensi pochybnosti... A pfece pocitil Svobodovsky pfi pohledu na ni cosi jako mirne zamrazeni. Vazny, opravdovy vyraz jeho tvafe, jenz by byl jindy okamzite postoupil mista vyrazu aspoh v pfivetivost se menicimu, po nekolik vtefin se nezmenil, ba bystremu pozorovateli nebylo by uslo, ze se mirne i zasmusuje. Nicmene hned na to, jako by se byl vzpamatoval, kyvnul nekolikrat hlavou, jak by daval zince na jevo, ze vi, ceho si pfeje, a obratil se k besidce. Lampasicek, ktereho druzi dva pfatele s vyra¬ zem skodolibe ironie mlcky pozorovali, byl se zatim mrucive hubuje pfiblizil a spustil pak s obvyklou bujarosti: ,,To jsem si chrupnul! Stovku byste dali za takove chrupnuti — stovku a vice, kdybyste si tak chrupnout jen dovedli! Ale to je to: kdo ma ciste svedomi, spi jako andeiicek -r- at uz v posteli nebo na pohovce nebo — —" „Nekde na mezi, kdyz se unavou svali jako pafez," vpadnul usklebne Klominek. „A tys se zajiste zrovna tak svalil na tvrdou lavici v besidce. Ne¬ zavidim!" ,,Zavid' si, nebo si nezavid! Ale mysli§-li, ze jsem se svalil a spal jako pafez, mylis se! Naopak! Zddlo.se mi, ze me obletuji sami amorkove s ruzovymi kfideiky — —" „Ahj tak!" pfevzal mu slovo hlubokym svym basem Zehusicky. ,,Proto' jsi se odvazil i koncer¬ tu, aby se jim nestyskalo. Proto jsi jim tak lahodne a libezne hrdl..."

153

,,Hral — hral? Ja ze hral?" ozval se Lampa¬ sicek, jako by nechapal. „A bez instrumentu," odtusil jizlive Zehusicky. ,,Chrapals, az se letohradek otfasal!" ,,Ja — ja — ze chrapal?!" odpiral Lampasicek s veskerou moznou raznosti. , Jakteziv ne! Tim mu¬ zes byt ubezpecen. Nebot kdo ma tak ciste sve¬ domi jako ja " ,,Snad ani nechrape — ne?" vpadl sykave Klo¬ minek. ,,A co ty pofad s tim svym cistym svedomim," obofil se Zehusicky s mirnou vycitkou na Lampasi¬ cka. ,,Jako by krome tebe nikdo z nas cisteho sve¬ domi nemei..." Svobodovsky, jenz byl s mrazivym klidem v tvafi nahodiie a vsedni rozmluve te mlcky naslou¬ chal, nemohl se ubraniti zvlastnimu pocitu trpke bolesti. Tolikrat za sebou pronesena slova o cistern svedomi zdala se mu byti az skoro umyslna a potvrzovala vzbuzene podezfeni v takove mife, ze jen s napjetim vsech dusevnich sil zachoval zdanlivy klid. Dusevni vzruseni jeho vsak rozdmychano tako¬ fka v zarny plamen, kdyz po slovech Zehusickeho obratil se Lampasicek pfimo k nemu a zvave jal se mluviti: ,,Nu, a co ty o torn soudis, Armande? Mam pravdu — nemam pravdu? Ciste svedomi nade vsechno! Kdo je ma, spi jako andel; kdo je nema, mame touzi a prahne po klidnem spanku. Ty pfece take spis klidne a proto i ty — jako ja — mas — chci fici: mdme ciste Svedomi. Ne?" Svobodovsky namahal se vpadnouti zvavemu pfiteli aspoh jednim slovem do feci; ale dusevni J. Arbes: Sebrane spisy.vXVII.

U

154

vzruseni jeho bylo tak mocne a zapas neprozraditi je tak prave nadlidsky, ze mu i proste slovo zaverecne: ,,Zajiste! —" jez chtei pronesti, uvizlo na rtech. Pootevfel jen usta a cosi vydechl... Nic vice. Na stesti pfispeia mu tentokrate sama Hana. Za feci Lampasiekovy byla se pfiblizila o nekolik kroku a zvolala: ,,Ale, panove, panove! Jaky pak tajny snem to odbyvate ?" Na slova ta obratili se vsickni k Hane. Stala takmef na temze miste, kde byl Lampasicek nalezi osudny listek — klidne, majic jednu ruku podepfenou v bok a druhou ponekud vztycenou, jako by kamsi ukazovala. Tvaf jeji jevila mirnou, ale pfivetivou, ba vabnou netrpeiivost. ,,Snad se na mne nehnevate, ze jsem vas nechala tak dlouho o samote ?" pokracovala dfive, nezli nekdo na prvni jeji osloveni odpovedel. ^Prosim jeste jed¬ nou co nejsnazneji za prominuti. Budte milosrdni! Nesudte pfisne a po pravu! Milost — kajici hfisnici!" Posledni tfi slova pronesena s takovou vroucnosti, ze i v pfipadu, kdyby bylo slo o provineni vazne, nebyla by se minula ucinku. Nicmene na Svobodovskeho pusobila s veske¬ rou palcivosti slov drazdicich a podnecujicich k cemusi, pro co nemei slov; ale co zdalo se mu byti v okamziku torn tak hrozne, ze se poznovu v hlubinach duse zachvei, jako by byl vyslechl zpravu pfimo zdrcujici. Avsak i tentokrate se opet opanoval, a v tva¬ fi jeho ani sval se nezachvei, kdyz hned po slorech Haninych ozval se Lampasicek:

155

,,Ah! Pro milosrdenstvi bozi, milostiva pani! Vam musi byti prominuto vse — i hfich smrtelny, kdybyste jakeho byla schopna. Pro vas a za vas — jako stfedoveke rytifstvo pujdeme do ohne vsickni! A ja, vefte, dfiv a rekovneji, nezli vas chladnokrevny, chladnomyslny a mozno li tak fici, ,,chladnosrdci" pan manzel." Posledni slovni skomolenina vyloudila Hane upfimny smich. Zasmala se zvonive z duse. ,,A na dukaz vseho toho," dodal Lampasicek se skrobenou dvornosti postoupiv rychle, ac batolive k Hane, ,,prosim!" a nabidl ji rame. Hana smejic se ruce se zavesila, a oba obratili se smerem ke stolu pfed letohradkem, za kterymz bylo dfive hodovano. Ostatni volnym krokem a mlcky je nasledovali... V nekolika minutach zasedli vsickni za stul, a sice rovnez tak, jak byli jiz dfive sedeii. Hana zaujala misto po prave ruce Lampasi¬ ekove, tvafi k letohradku, kde byla sedeia jiz o ho¬ stine, aby — jak jiz tehdy pfipomenula a nyni zno¬ vu opakovala — meia jaksi volny pfehled jako ho-

spodyne... A sotva zasedli, rozproudila se zabava... Vsed¬ ni, bezvyznamna a pfec pro vsechny, vyjimaje jedinou Hanu, tak zvlastni jako jeste nikdy. Hana, jedine nepfedpojata a nicim nestisnena, svezi, sfastna a vesela — pfevzala hlavni slovo s ve¬ skerou nenucenosti hostitelky, ktera byla uzky ten¬ to krouzek duvernych pfatel manzelovych jiz tak easto k uplnemu uspokojeni vsech samojedina pobavila.

156

Dotazovala se toho neb onoho nebo i vsech — odpovidala, vypravovala zertovala s tak obdivuhodnou pruznosti, ze nemohl se nikdo z pfitomnych ho¬ voru nesucastniti. Hana jevila pozornost ku vsem a ku kazdemu zvlast. Nedovolila, aby se nekdo na deie odmlcel a ve vlastni myslenky zapfadal. V brzku rozproudil se kolem stolu zivy, zdan¬ live nenuceny hovor, jehoz sucastniti se donucen i sam hostitel. A pfece krome samojedine Hany hovor ten nikoho nezajimal. Necht rozpfedla Hana hovor o cemkoli, nikoho ani pfedmet ani zpusob, jakym hovofeno, nebavil. Kazdy poslouchal jen na pul ucha. Kazdy snazil se pouziti kazde pomlcky, aby rozpfadal pro sebe myslenky sve vlastni. A Hana, kolem kterez se vsechny tyto myslenky tocily, ktera byla ta jemnym jejich stfedem — sama je nemilosrdne rozptylovala a pfekazela jich soustfedeni a logickemu vykrystalisovani — k vlastnimu svemu neprospechu. Nebot kazdy v pomlckach takofka nasilne urvanych, zabyval se v duchu vyhradne jen obsahem zahadneho listku, tedy — samou hostitelkou. A po¬ nevadz nemei casu pfesne logicky uvazovati, pfichazel vzdy k jinym a zaroveh tak podivnym zaverecnym vysledkum, ze jevila se mu slicna hostitelka ve svetle nepomerne nepfiznivejsim, nezli by se bylo stalo, kdyby byl o pikantni zahade pfemital o samote, tedy volne, bez vyrusovani. Nejpfizniveji pusobilo vsak vyruSovani to na sameho Svobodovskeho. Nebot prdve proto, ze nepopfano mu myslenky a domnenky sve rozpfddati a vyhledavati v zpominkdch nahodiie doklady

157

k opodstatneni vznikieho podezfeni, dusevni boufe znenahla, ovsem zcela nepozorovatelne ochabovala. Chvilemi se mu zdalo, ze cini zene sve kfivdu, ze podezfeni, jez v nem bylo vzniklo po pfecteni listku, neni vubec ani mozne — ze snad listku pfe¬ ce jen neporozumei, a podobne ... Avsak nepomerne pfiznive jsi nebo docela uspokojujici vysledek, k nemuz by se byl mohl na zaklade tohoto pfedpokladani dfive nebo pozdeji dopracovati, zhaten v nej¬ blizsim okamziku vlastnim jeho ja: pfirozenou podezfivavosti kriminalisty, ktery nikomu nevefi, do¬ kud se nepfesvedci. ,,Klid, klid a — pfesvedcit se!" hucelo dusi jeho ve vsech moznych toninach: trpce i bolestne — vasnive a hned zase chladnokrevne, jako by slo o pfipad nejvsednejsiho druhu, do ktereho mu pranic neni. Lee hned na to sevfelo se mu srdce li¬ tosti, div divoce nevykfikl... A pfece odpovidal na kazdy dotaz Hanin nebo nektereho z pfatel, jako by na jineho nemyslil, nezli na to, o cem prave hovofeno. Mimofadny du¬ sevni stav, v kterem se nalezal, bezpfikladne vnitfni vzruseni, tedy napjeti vsech dusevnich sil, umoznilo mu ziti po nejaky cas dusevne ve dvou stnerech : zdan¬ live se baviti a ucastniti se zabavya zaroveh, vlastne jen v nahodilych pfestavkach a pomlckach pfemitati, vlastne namahave lapati po myslenkovych zarodcich, z nichz by mohly vzniknouti prostfedky, pomoci kterychz by se mohl pokusiti o nabyti pfe¬ svedceni. Ale minuta mijela po minute, ctvrt hodina po ctvrt hodine — zabava byla vzdy zivejsi a Svobodov¬ sky stale jeSte tam, kde byl puvodne, kdyz mu poprve. slehla mozkem myslenka: pfesvedciti se ...

158

A jak uz nekdy se deje, jedine pouha nahoda mu pfispeia: nekolik slov, jez v zivem hovoru pro¬ nesl Lampasicek... ,,A myslis ty, dobry Arpiande, ze se ti za ta¬ kove zabavy dnes odtud hnu ? To, to! Zustanu, i kdy¬ bys me vyhanei. A kdybys me karabacem vyhnal vraty, pfelezu plot a nehnu se odtud — a nehnu a nehnu!" Vyjimaje Svobodovskeho^ vsickni se rozesmali. Co byl Lampasicek prave pirpomenul, nebylo nic zvlastniho. Bylte jiz castokrat zustal v letohradku Svobodovskeho pfes noc a nebyl nikdy nikomu na obtiz — naopak vzdy mily. Avsak tentokrate se mu zdalo, ze pfitel Armand tvafi se pfece jen jaksi neochotne nebo neVrle. A proto s zertovnym pathosem dodal: ,,A nehnu se ti, nehnu — abys vedei! A kdy¬ bys sobe najal deset koni nebo deset slonu, aby me odtud odtahli — ja napnu vsechny sily, abych .." Nedofekl. Svobodovsky vazne pfikyvnul a rovnez tak od¬ tusil : ,,A coz kdybych ja sam zde dnes nezustal?" ,Jakze? Ty bys chtei — ty bys vubec mohl v den jmenin sve zlatovlase vily opustiti rodinny krb ?" zvoJal Lampasicek s pathetickou rozhorle¬ nosti. ,,Coz kdybych musil?" odtusil jaksi vahave Ar¬ mand. ,,Kdyby neodkladne ufadni zalezitosti " ,,Ah — ufad sem, ufad tam!" vpadl skoro rozpustile Lampasicek, aniz si byl povsiml, ze Svobo¬ dovsky vymenil s Hanou jeden z onech podiv¬ nych pohledu, z kterehoz oba soudili, ze si rozumeji, a pfece se mylili. Hana totiz se domnivala, ze Ar-

159

mand zminkou o odchodu pouze zertuje, a on zase domnival se v pohledu Hanine cisti, ze by ji bylo milo, kdyby doma — nezustal... Zatim Lampasicek zive dale vykladal: ,,Takove vymluvy a omluvy dnes neplati! Ufad uz casto pockal a pocka i dnes! Vsak my dobfe vime, jak to v takovych ufadech chodiva! Jak rych¬ le, jak uzasne rychle — jako kdyz slimaci za nejparnejsiho letniho dne vydaji se na cestu po zhruba vysterkovane silnici..." Obrativ se pak pfimo k hostitelce, pokracoval vzdy zvaveji: „ Nevef te, milostiva pani, svemu panu manzelu nikdy, kdykoli se omlouva a vymlouva, ze ma buh vi jak pilno a podobne... Kdo takove a vubec podobne ptacky, jako je vas pan manzel nespehoval nepozorovane v ufadni svatyni — v pracovni klic¬ ce, ktere fikaji bureau, nikdy by neuveiil, ze prace, kterou vykonaji mnohdy za cely tyden, mohla by byti zajiste odbyta a zcela fadne vyfizena za jeden nebo dva dny ..." ,,0, to si vyprosim!" namitnul Svobodovsky opravdove. ,;Nic ty si, kamarade, nevyprosuj!" odbyl Lam¬ pasicek Armanda a obratil se opet k Hane: ,,To je tak, milostiva pani! Takovy pan rada — prosim vas! — ve svem bureau svrchovany pan, polobuh ... Proc by se praci pfenahloval ? Ma-li k ruce sikovneho diurnistu a pficinliveho auskultanta, kte¬ ry se chce necemu skutecne pfiucit a ma aspoh jakous takous theoretickou prupravu^. muze pan chef zcela pohodlne denne svych sedm, osm hodin v bu¬ reau prolelkovat. Dva sikovni bureau-otroci vyvazi skoro veskerou cinnost kazdeho bureau-plantaznika,

160

ktery jen pfechazi, dohlizi, kara a peskuje — vu¬ bec, jak potfeba, okolnosti a tak zvane ,,vys§i ohledy" vyzaduji. A proto — nevefte, milostiva pani, ctihodnemu svemu panu manzelu nikdy, kdykoli si styska na pfetizeni praci..." j j Ale vzdyt ja si nikdy na zadne pfetizeni ne¬ styskal," 'odmitl Svobodovsky pfiteluv utok. ,,Vidite, milostiva pani, ze mam pravdu?!" ujal se opet slova Lampasicek. ,,Sam se pfiznava — sam! ... Oh, pfal bych vam — aspoh jediny den sledovati nepozorovane cinnost pane manzelovu v bu¬ reau! Nic snad neni poucnejsiho ... Myslete si, pro¬ sim, ze je krasne, posud jeste trochu chladne rano... Fadni mistnosti ufadni jsou jeste prazdne — uzamcene. V dlouhych, svrchovane fadnich chodbach hluboke, v pravem slova smyslu mrtve ticho... Na¬ hle dole kdesi zaskfipe klic ve dvefich — dvefe vrznou a po schodech slyseti rupavy krok — pak duni skoro pfiserne kroky v chodbe ... Ejhle! ufad¬ ni sluha se objevil — davno pfed ufadni hodinou ... Otevfe bureau, vejde — popojde k oknu, otevfe je, aby mistnost provetral — oprasi, kde jaky prasinek, srovna zidle ke stolum — a rozumi se samo sebou, nebylo-li uz zameteno, ze zamete... A pfe¬ devsim, abych kalejdoskopicky obrazek misto po¬ slednim aktem zaokrouhlil prvnim: pfedevsim prozkouma kalamafe, je-li inkoust v pofadku... Opusti bureau... Minuta miji po minute ... Konecne — mnohdy po pul hodine udefi hodina ufadni a — diurnista vchazi, jako by byl zrovna pfede dvefmi cihal. Po¬ pojde k otevfen6mu oknu, vdechne do sebe svezi ranni vzduch, jako by se ho byl nemohl nalokati

161

do syta na ulici — zivne a zase zivne — a— — ceka, at uz za jakekoli necinne prace... V torn — ctvrt hodiny a deie po udefeni ufad¬ ni 'hodiny — befe nekdo vahave za kliku. V mziknuti sedi diurnista za svym stolem a suka v aktech, v Zasuvce stolu nebo namaci pero, aby — nepsal... Dvefe se otevrou a chvatne vejde auskultant. Vzajemny pozdrav — otazky a odpovedi — die pomeru a okolnosti: kolegialni nebo ufadni, to jest jako kdyz polopan rozmlouva s polootrokem... A ani ten ani onen nema se ku praci, leda v pfi¬ padech vyminecnych. A zase miji minuta po minute, az konecne ozvou se v chodbe, v ktere se pfed tim kazdou chvili ozyvaly kroky nejake — kroky zname... A skoro hodinu po udefeni ufadni hodiny vchazi konecne pan chef — pomalu, pohodlne, co noha nohu mine a pozorne, aby neklopytnul o nic a do niceho nedrcnul... A — vidi, co vida den co den: auskultant i diurnista jsou patrne uz davno v praci... Pero diurnistovo skfipe po papife jako vztekle, ruka auskultantova kfecovite probira se v aktech pfehazujic ubohe, nevinne listiny jako morem nakazene dokumenty ... Opet vzajemne, uctive i panovhe skrobenenebo chladne pozdravy. Chef louda se vahave k oknu, vyhledne ven — pak popojde k vesaku na saty a klobouky, povesi klobouk a pomalu, pomaloucku svieka pfevlecnik a jeste pomaleji jej povesi a — z hluboka jako po nadlidske praci vydechne ... Rozhledne se kolem, popojde k oknu, na chvili se z ne¬ ho vylozi. Na to nahle, jakoby jej byl stir ustknul, couvne, pfivfe okno, a necinne splyne se rtu jeho prvni ufadni otdzka.

162

Odpoved zazni okamzite: ochotne a usluzne, at jiz z nadejnych list auskultantovych nebo beznadejnych list diurnictovych ... A chef soura se line a pfece s nevyhnutelnou ufadni sukavosti ke svemu psacimu stolu a pomalu, opatrne, jako by uveleboval kfehouckou figuru sklenenou — useda ... A dlouho — dlouho diva se pfed sebe do prazd¬ na — vlastne na stenu, o ktere obycejne ani nevi, ze to stena, ponevadz uslechtily duch po chefovskych mravech a zvycich doposud jeste buh vi kde bloudi... Po nekolika minutach — od udefeni ufedni ho¬ diny ovsem uz bylo uplynulo skoro pul druhe ho¬ diny — sahne pravice chefova do kapsy, vytahne klic, otevfe zasuvku stolu, vyhodi na stul akta a hned za akty nekolik husich brk a — zase hleda v kapse, az vylovi perofizek a zahaji vlastni kancelafskou praci. Pfifezava si brk! Kdo nebyl teto cinnosti sved¬ kem, neuvefi, s jak bezpfikladnym namahanim, s ja¬ kou opatrnosti a uzkostlivosti jest spojena. Minuta miji po minute — mnohdy ctvrt hodiny, jindy i pul a dele, a brk neni posud jeste nalezite pfifiznut. Zatim optal se chef jako mane toho neb onoho ze svych podfizenych na to a ono, — bylo-li uz vyfizeno neb aby — bylo vyfizeno a jak atd. A pfifiznute pero zkousi a zase zkousi a zase opravuje, aby opet zkusil, pise-li uz, jak si pfeje a pfesvedcil se, ze tak nepise, ze nutno je znovu pfifiznout, pfeskrabat a pfiostfit nebo pfitupit... A hodinu pfed udefenim posledni ufadni hodiny konec¬ ne jest vsechno v pofadku, a pan chef zacne pracovat — probirat se v aktech.,,"

163

Lampasicek, jenz byl na chvili pfevzal na miste. Hany hlavni slovo, umlknul. Bylte mluvil tak chvat¬ ne, ze nikomu ani nenapadlo, vpadnouti mu do feci. Zaujalf vsechny v te mife, ze pozapomneii — ovsem jen docasne, na nekolik okamziku na zalezitost, kte¬ ra je byla pfed tim tak zajimala, po pfipade vzrusila. — Sam Svobodovsky jako vlastni terc Lampasi¬ ekovy satiry, vzil se ve skarikovany obraz sve vlastni ufadni cinnosti s takovou poddajnosti, ze zdalo se mu, jako by dusevni vzruseni jeho bylo konecne nalezlo jedine spasny bleskosvod. Pfes bezpfikladnou boufi, ktera dusi jeho tak mucive jitfila, nemohl se ubraniti usmevu a konecne i pf ipadne poznamce: ,,Rozhodne dobra to karikatura," pfipomenul, „ale pfece jen pouha karikatura." * ,,Nezf, nezf!" replikoval Lampasicek. ,,Jen kdyz nemas a nemuzes miti vymluvu, ze te ufadni za¬ mestnani dnes od nas odvede..." ,,A coz kdybych musil odejit bez jakekoli vy¬ mluvy a omluvy — z pouhe povinnosti?" opacil Svobodovsky., Lampasicek na ta slova theatralne se vztycil. ,,Tak?" pravil s licenou opravdovosti. ,,Ty tedy skutecne chces dnes uprchnouti? Dobfe tedy! Jdi si, jdi! Ale ja se nehnu — ja zustanu... A abys nemei nejmensi zdminky toto hfisne slovo sve odvolati, opakuji, ze zustanu. A ponevadz za tve nepfitomnosti nemohu zustati v letohradku, poodchylim se jen o nekolik set kroku dale — do Vsenor, kde maji v letnim restaurantu take nejake proste loze, na kterem se muze Karel Lampasicek az do ra¬ na povyvalet."

164

Posledni slova dosavadni polorozhodnuti Svo¬ bodovskeho dotvrdila. ,,Lituji, mily kamarade, ze ti dnes radost tvou pokazim," pravil opravdove a rozhodne. ,,Musim vecernim vlakem do Prahy." ,,Opravdu?" ozvala se nyni Hana, jevic nemale udiveni. ,, Vzdyt pak jsi..." ,,Odpust, mila duse," vpadl Armand tymz opravdovym a rozhodnym tonem jako dfive. ,.Pfed hodi¬ nou, byl jsem pevne pfesvedcen, ze budu moci zu¬ stati ; ale prave mezi karikujicim licenim pfitele Lam¬ pasicka pfipomenul jsem si vaznou a zaroveh neodkladnou ufadni povinnost, kterou musim vyfiditi jeste dnes — nebo prodlenim noci." Tvaf Hanina ponekud se zachmufila. ,,Prosim te tedy," pokracoval Armand, ,,ucih ceho jest tfeba, abychom dostali vecefi v cas a nezmeskali vlak." Hana ochotne se vztycila a zatim co pfed chvili se vztycivsi Lampasicek zase usedal, s galantni omluvou odkvapila.

A jako z pravidla, kdyz o zabave nejake nekdo nenadalym obratem pferve pasmo hovoru, vsickni ctyfi muzi setrvali po nekolik minut v mlceni, ba skoro mozno fici, i v jakesi bezmyslenkovitosti. Teprve, kdyz Hana, kterouz vsickni zraky svymi sledovali, zmizela ve dvefich pfizemniho salonu le¬ tohradku, obratil se Lampasicek pfimo k hostite¬ lovi. —

165

„A abys vedei, ja se ti odtud nehnu a nehnu," zvolal s neustupnosti neurvalce, „kdybys na mne i tamhle sveho hafana postval!" A ukazal rukou ke vratum, kde nocni Cerberus letohradku zcela apathicky pfed boudou lezel. ,,Branit ovsem ti nemohu a take nechci," od¬ tusil Svobodovsky jaksi vahave, jako by v mysli te¬ prve sbiral duvody. ,,Ale nepfal bych ti, vef! abys pfisel v nepfatelsky styk s mym hafanem." ,,Oho! Ha, ha!" rozesmal se Lampasicek. ,,To dobre zvife, ktere snad jineho neumi nez vztekle hafat? Kazde dite by na nem mohlo jezdit jako na koni..." ,,Ovsem — za dne, nebo kdyz je uvazan, kdyz ho nikdo nedrazdi a nestve," dotvrdil Svobodovsky. ,,Ale v noci, kdyz je pust^n se fetezu a pobiha volne po zahrade, nepfal bych nikomu, aby zkusil pfeiezti pfes plot nebo docela vniknouti do za¬ hrady ..." ,,Nu, kdyby slo do opravdy, ja bych pfece ve¬ dei, jak se ubranit," ozval se Lampasicek sebe-

vedome. ,,Jak pak? Jak?" optal se zive Zehusicky. ^Zcela jednoduse. Coz pak nevite, jak se zbavuji nepohodlnych a chcete-li nepraktickych strazcu takovych sikovni lupici? Kus otraveneho masa a hafan -— —" ,,Ani se ho nedotkne," vpadl Svobodovsky. ,,Aspoh nas hafan!" dolozil s durazem na sluvko ,,nas". „Jak to? Ci snad je zapfisahly nepfitel masa?" ozval se sarkasticky Lampasicek. „Rovnez tak zcela jednoduse, jako zchytrali lu¬ pici pfedhazovat otravene maso, umeji jini lide pro-

166

ceduru tu pfedchazet a mafit. Nas hafan aspoh je vecer a v noci vzdycky tak syt, ze mu jeste kus masa zbude na rano ..." ,,Ah, to ovsem," pfisvedcil nyni Lampasicek; ale hned na to dodal s neoblomnou zarputilosti: ,,Pfes to pfece zustanu a nehnu se!" ,,Za to my te doprovodime!" pfipomenul Klomi¬ nek k hostiteli. V torn byla rozmluva pferusena. Hana obje¬ vila se pfed letohradkem a hned za ni sluzka nesouci pfibory. Pfipravy k vecefi provazeny uryvkovitym hovorem nejvsednejsiho druhu. Podobne bezvyznamnym byl hovor i o vecefi. Vymehovany nejprostsi, nejsablonovkejsi nahledy o vsem moznem, cozkolivek tomu neb onomu na¬ padlo, az posleze asi po pul hodine i vecefe ukoncena. Svobodovsky podivav se na hodinky lakonicky podotknul: ,,Neni pomoci! Musim!" Zvedli se od stolu — Lampasicek posledni... Nasledovaly obvykle pfipravy k odchodu, vzdavani diku hostitelce — porouceni se a louceni... A v peti minutach byli vsickni na odchodu. Hana je doprovodila az pfed zahradni vrata, kde Lampasicek ode vsech se odloucil a zamefil polni cestou smerem ku Vsenorum, kdezto ostatni tfi obratili se po vozove ceste smerem k nadrazi dobfichovickemu. Hana, ktera se byla s Armandem rozloucila obvyklym polibenim, postala chvili pfed vraty, na¬ cez kvapne se obrdtila, vesla do zahrady, pfivfela vrata a pospi&la do letohradku.

167

Po nekolika vtefinach objevila se na balkonu a zadivala se smerem k nadrazi. Nalezala se prave v plnem zaruzoveiem osvet¬ leni k zapadu se sklanejiciho slunce, kolem nehoz kupily se vzdy zhaveji se zardivajici oblacky. Drzic se levou rukou za zabradli, postala ponekud pfes ne tiahnuta nekolik okamziku jako v ztrnuti. V tvafi jevil se onen druh dychtivosti, ktera od nahieho lek¬ nuti skoro ani se nelisi — a pfece do dalky upfene oko prozrazovalo nejneznejsi a zaroveh skoro az bolestnou roztouzenost. Znenadani ozivila se tvaf lehynkym usmevem. Ze vzdalujicich se tfi muzu byl se totiz jeden —■ Klominek poohledl. Shlednuv Hanu na balkone zastavil se a zamaval kloboukem. Druzi dva ucinili po jeho pfikladu. Hana sahnuvsi ruce pravou rukou do kapsy vytahla bily kapesni satek a zamavala jim nad hlavou. Pfi torn divala se jen na chote, a z dalky se ji zdalo, jako by tvaf jeho jevila mirnou zarmoucenost. Napadlo ji, ze snad zeli, ze ho povinnost odvadi. Usmala se tudiz zumyslne a s pfemahanim pfivetive, ba radostne, aby mu dala na jevo, ze se nermouti. Svobodovskemu vsak prave pousmani pfipadalo zase jako vysmech. Obratil se prudce a vykrocil, zatim co druzi dva pfatele jeste klobouky mavali. Hana okamzite spustila pravou ruku a jenom se divala. Po chvili i oba pfatele ueinili po pfiklade Svo¬ bodovskeho. Obrativse se ubirali se za nim, az ho dohonili.

168

Hana divala se i nyni jeste za nimi. Byla jista, ze se Armand aspoh jednou, ne-li vicekrate, poohledne a zamava kloboukem posledni pozdrav. Pra¬ vice jeji s satkem skoro nepokojne pohravala — zfejmy to dukaz, ze byla pfipravena pozdrav Arman¬ duv opetovati. Oba pfatele Armandovi po chvili sice se obra¬ tili a zase zamavali klobouky. Armand vsak se vice ani neohiedl, a Hana, cekajic jen na jeho pozdrav, ruku s satkem ani nenadzvedla. Divala se za nim s nejneznejsi roztouzenosti, az nejen oba pfatele, nybrz i on v zatacce cesty pod mirnym svahem zmizel. I po te jeste upirala zrak svuj chvili neodvratne, na misto, kde byli zmizeli, jakoby se tam v nejbliz¬ sim okamziku meii zase objeviti. Posieze — jako by necim nahle upozornena — prudce se vztycila, a zrak jeji zakrouzil po okoli. Zdalo se, ze pro krasu okoli za pfijemneho majoveho vecera nema skoro ani smyslu. Zrak jeji zakrouzil plase, skoro uzkostlive po vzdalenych vrsinach nad levym bfehem Berounky a sesmekl se ihned dolu do zahrady pfimo k besidce, kde prave svezi vetfik zdouval nekolik bilych kvetu, z nichz jeden vzietl vysoko do povetfi smerem k letohradku a pfimo nad balkonem jako maly motylek lehynce dolu se snasel. Sledovala jej zrakem, pozorujic, ze leti pfimo k ni, mavla po nem levou rukou a zachytila zdibecek biieho papiru — bezpochyby osudneho listku, jejz byl Lampasicek pfed besidkou roztrhal a na vse strany rozMzel. Nemajic nejmensi potuchy, co by mohl tento atomek papiru tajiti, skoro detinsky se pousmdla a

169

vyhodivsi jej-zase do povetfi, chvatne opustila bal¬ kon. — Ucinila vsak jen nekolik kroku prudceji. Na to loudave vesla do salonu, skoro az do jeho stfedu, kde stanula. V zaplave vecerni jevila elegantne zafizena mist¬ nost zvlastni, skoro basnicky raz. Vse zdalo se byti obestfeno onim bajnym pelem, v jakem skutecnost toliko ve vzpominkach lidi vznetlivou obfaznosti nadanych nekdy se obrazi. Hana vsak pro vse to a tomu podobne nemeia v okamziku torn smyslu. Divala se sice kolem, vi¬ deia vse jasne a urche, ale duse jeji dlela mimo mistnost a mimo pfedmety, jez ji obklopovaly a na ktere se divala. Myslila — vlastne vzpominala na Armanda. Ale mlhave, neurcite, chaoticky. Nebyla si hrube ani jedine pfedstavy uplne jasne, nefku-li plasticky vedoma. Obrazy leteiy dusi jeji v kalejdoskopickem viru jako menive bublinky zpeneneho potoku, az ko¬ necne asi po peti minutach utkvei zrak jeji tia bezvy¬ znamne hficce: na pohozene u okna loutce, ktera ji pfipamatovala — dite ... Kvapne postoupila ke stolu blize dvefi vedou¬ cich ke schodum, na nemz lezelo zvonitko a prudce zazvonila. Na pouhem zazvoneni vsak nepfestala. Poposla ku dvefim,'otevfela je a s neobycejnym chva¬ tem a skoro uzkostlive zavolala: ,,Maho! Maho!" „Vzdyf my slysime I" zaznei z dola Manin hlas a hned na to hlas ditete: „Uz jdeme, mamicko! Hned jsme nahofe — hned!" Hana vy§la na chodbu, ba poposla i nekolik |. Arbes: Sebrane spisy XVII,.

12

170

kroku dolu po schodech, po kterych stara Maha vynasela v naruci dite. Hana ji je takofka vyrvala a sama vynesla do salonu. Maha pomalu se pfiloudala. Vsak dfive, nezli vesla, bylo jiz dite matkou zulibano, az se branilo. ,,Nech me, mami! Vzdyt me udusis!" prosilo polozertem a polo opravdove. Nebot jakmile je mat¬ ka ustala libati, vztycovalo se ji v naruci samo, aby matce splatilo, cim je tak sladce mucila. A k neuvefeni, co vse pfi torn matka i dite zvatlaly, ba v pravem slova smyslu blabolily! Byl to obapolny vybuch nejdetinnejsi, skoro nerozumne la¬ sky dvou bytosti, ktere se po dlouhem rozlouceni znenadani setkavaji — prudky, vasnivy — a proto take nedlouho trvajici. Stara Maha stala opodal a prave si myslila: ,,Jen pak se nesfanti!" — kdyz se k ni Hana s di¬ tetem obratila. Manina tvaf, y ktere se zracil prave naznaceny okamzity napad, ovsem nebyla prave pfespfilis pfi vetiva. Hana vsak pficinu naprosto neuhodla. Naopak — domnivala se, ze se Maha mrzi, ze ji dite vzala. Proto ji hned konejsila: ,,Nehnevejte se, Maho, ze se tak s ditetem mazlim! Vzdyt vite, ze jsem je skoro po cely den ani nepolaskala! A proto —" ,,Proc bych se hnevala?" vpadla stafena s onim dvojsmyslnym pfizvukem a takovym te2 pousmanim, z kterychz by ani nejbystfejsi fysiognomista nevycetl, mini-li slova do opravdy cili ne. Zatim byla rida, ze se ditete na chvili zbavila. A take se tim netajila.

171

,,Vzdyt ja jsem ho dnes uz jak se patfi uzila!" pfipomenula tonem dobrodusne vycitky. ,,Vefim, vefim!" usmala se Hana, drzic dite tak, jakoby je Mane podavala. A Maha — jako vsechny ji podobne — rychle postoupila, aby dite ochotne zase pfevzala. Ale Hana uskubla a couvla nekolik kroku. ,,Cuc — cue! To vy byste rada!' zvatlala, tu¬ lle dite nezne ku svym hadrum. ,,Ne, ne, mila Ma¬ ho! Ted je dite moje — ted ho tak brzo nedostanete!" ,,A to bych se podivala!" opiela se Maha s dobromyslnou uminenosti, nelisici se valne od prosby. ',,Coz kdybych fekla, ze je uz pozde, ze je dite unaveno, ze je cas, aby slo spat..." ,,Vid ze ne? yid, ze se ti jeste nechce spat, dusinko ?" optala se Hana ditete, sklonivsi k nemu hlavu a divajic se mu upfene do oci. Dite pfikyvlo, pak zavrteio hlavou a pravilo: „Nechce, mamicko — nechce!" Ale hned na to zivlo, neklamny to dukaz unavy, a to tim neklamnejsi, ze zivnulo takofka bezprostfed¬ ne po nejprudsi affekci, jake vubec bylo schopno. Hana porozumeia a ihned se chovala k diteti nepomerne mirneji a jaksi konejsive. Hyckala je, zvatlala s nim, ale pfitlumene a nedrazdive a po nekolika minutach, kdyz spozorovala, ze je dite sku¬ tecne unaveno, poposla s nim k Mane, ktera dopo¬ sud jeste stala opodal. A dite vztahlo suchoucke rucinky po stare pestounce. „Chces zas k Mdne?" optala se Hana. „To vis, ze chci!" dite na to.

172

,,Jdi tedy a hajni si!" odpovida Hana a poli¬ bivsi dite, podava je stafene. Tato dite vzala a obratila .se k odchodu. ,,Dobrou noc, dusicko!" louci se matka. ,,Dobrou noc, mamicko!" odpovida dite zvoni¬ vym svym hlaskem. Matka vyprovodila pestounku s ditetem az pfe¬ de dvefe na chodbu, ba sesla s nimi skoro do prostefd schodu, kde stanula a divala se, az stafena s ditetem sesla se schodu. ,,Dobrou noc!" zvolala jeste jednou. A dite temize slovy odpovedeio svym jemnym, zvonivym hlaskem, jenz v dusi matcine vzbudil nej¬ neznejsi ohlas. Zvuk hlasku toho naplnil, mozno-li tak fici, na nekolik okamziku celou dusi Haninu nejelegictejsi naladou. Bylo ji, jakoby byla vlastne zaslechla Ikave povzdechnuti. Bezdeky pfejela si rukou celo, ja¬ koby chteia pohybem tim zaplasiti chmurnou my¬ slenku, ktera se ji zdanlive beze vsi pficiny vtirala — ale hned na to pfipomenuvsi si pravy stav veci, pousmala se a ubirala se volnym krokem po schodech zpet do salonu. Vesla skoro loudave. A zase se rozhledla, jakoby nevedeia, co po¬ citi ... Zatim se zcela urcitym umyslem poposla k po¬ hovce, na ktere byla sedeia odpoledne s Arman¬ dem, a usedla. Napadlo ji sice, ze by meia sejiti dolu do kuchyne a pfihiednouti k nezbytnym pracim, jake jsou v domacnosti po kazde, byt sebe skromnejsi hostine, nebo zavolati Katusku a optati se i dati pfimefene rozkazy. Kratce na chvili ozval se v dusi jeji hlas hospodyne.

173

Lec hned na to se ji zdalo, ze vse to jsou veci zbytecne, ponevadz se mohla na pfisluhujici lid ve vsem spolehnouti, a nyni, po hostine a po odchodu manzelove nebylo tfeba niceho jiz rozkazovati, co a jak ma byti vykonano. V nepfitomnosti manzelove beztoho slo vsechno obvyklym chodem svym. Vsechno obstarala celed po davnem zvyku beze vseho zvlastniho rozkazovani. Hana zustala tedy sedeti. Slunce bylo zatim zapadlo, a v salone se jiz vucihlede stmivalo. Jinak panovalo tam hluboke ti¬ cho, rusene jen odmefenym tikotem velkych pendlovych hodin na stene pfimo proti pohovce. Hana vsak ani tikotu neslysela. Dusi jeji mihaly se obrazy a vzpominky z dne prave minu-

leho. A. bezdeky, aniz meia jen potuchy o vlastni pficine, vluzovala se ji do duse tesknota jako vyslednice vseho toho celodenniho plahoceni, domneie za¬ bavy a kraceni zivota marnotratnym plytvanim ca¬ su, jehoz nevyuzitkovava clovek po vlastnim pfani. A prave nejvfelejsi jeji pfani: ze stravi aspoh pozdni vecer v mile a vzdy pfijemne spolecnosti manzelove — nevyplnilo se ... Pfipomnela si je i nyni, ale jen jaksi pfeletmo, ledabylo — jako si pfipominame vtirajici se nemilou myslenku, o niz vime, ze nemuze pusobiti nezli mucive nebo nepfijemne. A prave toto pfipomenuti bylo bezpochyby pfi¬ cinou Haniny tesknoty. Zdalo se ji, jako by vse, co ji kdy tesilo, pozbyvalo sve osvezujici sily, jako by cely svet byl jaksi prizamracen a nic, pranic nemelo onoho pfiroze-

174

neho a pfece tajemneho puvabu, kteryz lidskou dusi vzpruzuje a budi zajem i na vecech nejvsed-

nejsich ... Tesknota pfechazela znenahla v apathii. Z nenadani vsak slehla dusi Haninou vzpominka na bratra a skoro soucasne i na posledni rozmluvu s Armandem. A jako zazrakem — tesknota i apathie zmizely. Hana byla dusevne zase touze svezi zenou, plnou zi¬ vota jako jindy. Stfelhbke se vztycila, poposla ke stolu, na nemz vedle zvonitka a jinych drobotin stala lampa a lezely sirky. ,,Ano, ano," mluvila polohlasite sama k sobe. ,,Po pfani Armandove dopisu Karlovi jeste dnes — okamzite, aby list hned casne z rana..." Nedofekla. Vztahla ruku po sirkach, rozzehla jednu a rozsvitila lampu. Chvili vyckala, az bylo Ize knot povytahnout, pak vzala lampu do leve ruky a pfiblizila se ku dvefim manzelovy pracovny. V torn si pfipomnela, ze Armand zrana pracov¬ nu svou zavfel a klic vstrcil do kapsy. Pfes to vzala pfece za kliku, a pfesvedcila se, ze jest skutecne zavfeno. Vahave vratila se ke stolu, a postavivsi lampu na misto, kde byla stala; loudala se zase k pohovce a usedla na totez misto a skoro tymze zpusobem, jako byla sedeia pfed chvili. Byla vsak vzrusena. Zaslechlaf rychle se blizici kroky po schodech. Napjala sluch a skoro v ne¬ rozdilnem okamziku poznala, ze jsou to kroky zen¬ ske. —

175

Dvefe se otevfely a na prahu objevila se udychana Katuska s vyrazem tak podivnym, ze Hana kvapne a skoro pfikfe se optala: „Co jest?" „Ah, nic, milostiva pani!" odtusila sluzka, ne¬ obvykle pfikrym oslovenim paninym zaleknuta. ,,Proc tedy tak letis, jako by nekde na blizku hofelo, nebo nejake nestesti..." ,,Ah, to ja — prosim..." zajikla se Katuska a teprve po kratke pomlcce vahave dodala: ,,Nejaky zebrak..." A upfela zrak svuj na pani tak podivne: polo tazave a polo prosebne, ze Hana se vztycila.' „Nu, dalas mu almuznu?" optala se zive a necekajic odpovedi, dodala: ,,Ci snad uz nemas penez k tomu ucelu?" ,,Ah, mam — mam... Ale on almuzny nechtSl..." ,,Jakze! A proc ?" „Povidal, ze by rad — mluvil — s milost¬ pani ..." ,,Se mnou? A ted?" optala se Hana v udiveni. ,,A nedal se odbejt!" vykladala nyni Katuska souvisleji. „Marne jsem mu fikala, ze neni nikdo doma — milostpan ze ode jel a milostpani ze uz nejspis spi... Marne ... Vtlacil me do vrat a vplizil se az do salonu V pfizemi..." ,,Neni tnozne... Cizi clovek — a pozde na vecer!" Zvolala Hana, jevic leknuti. V torn zaduneiy po schodech blizici se padne kroky tnuzske. Katuska odskocila ode dvefi do vnitf salonu, kdezto Hana zmuzivsi se, poposla nekolik kroku k otevfenym dvefim.

176

Zrak jeji zakrouzil skoro uzkostlive po salo¬ ne a utkvei na okamzik na stene pobliz dvefi, vedou¬ cich na 'verandu, nalezajici se na opacne strane od balkonu, kde visel revolver. Pohled na 'zbrah, jak fikaval Armand, ,,pro vsechny mozne pfipady nabitou", dodal ji zmuzi¬ losti. Zaujala tudiz stanovisko tak, aby stacilo jen vztahnouti ruku po zbrani a — cekala. Kroky z pocatku prudce se blizici blizily se vzdy matneji a loudaveji, az zneiy skoro plizive a posleze — tesne pfed otevfenymi dvefmi dozneiy. Jelikoz lampa stala na stole u steny, v ktere byly dvefe ze salonu na chodbu ku schodum, na¬ lezala se chodba v pfitmi. Hana aspoh v chodbe nikoho nepozorovala. ,,Je zde nekdo?" ozvala se po chvili, snazic se dodati hlasu svemu ton co mozna pevny. ,,Necht vejde!" Na ta slova vynofila se z pfitmi muzska postava a stanula na prahu. Byl to muz na pohled skoro padesatilety, vychrtie postavy v osumeiem, skoro zebrackem sate. Obla, vraskami rozryta, hustym a cadrnatym plno¬ vousem zarostla tvaf snede pleti pfipominala na prvni pohled fysiognomii onech zbidacelych existenci, pro ktere neexistuje ve svete uz nic, nez snad vzpominky nejtrpci, od kterych byva k zoufalosti mnohdy jen pouhy krok. Vousy i profidie a pocuchane hnede vlasy (ne¬ bot muz drzel sedy plsteny klobouk v ruce), byly jiz cetnymi sedinami protkany, ze vypadaly jako popraseny. Jenom tmave, jiskrne oko pldlo podiv¬ nym a pfece jaksi sympatickym ohnem.

177

Na Hanu nepusobila vsak k vlastnimu podiveni jejimu tvaf zbidaceie existence odporne. Zdalo se ji, jako by se v ni zracilo spise hluboke utrpeni nezli stopy prostopasnosti a divokeho, nezfizeneho zivota, ba vice — tvaf ta zdala se ji pfipominati cosi, pro co nemeia v okamziku torn ani slov, aniz tfeba jen pfiblizne jasneho pojmu, ale co ji snad nekdy 'byvalo milym a pfijemnym. Neni tudiz divu, ze v temze skoro okamziku, kdy neznamy objevil se mezi dvefmi a dfive, nezli Hana fysiognomii jeho venovala bedlive jsi pozor¬ nost, lakonicky, ale pfece napadne vlidne se optala: ,,Pfejete si?" ,,Racte odpustit," odtusil neznamy pfitlumenym hlasem, v nemz zachvivala se skoro az vrouci prosba. ,,Nemohl bych s vami promluvit nekolik slov o samote?" ,,Se mnou?!" chteia Hana vzkfiknouti; ale slo¬ va ta uvazla ji na rtech; nebot v temz okamziku poznala — bratra. Zustala jako v nahlem ztrnuti. Ale jak uz u zen jejiho temperamentu byva, vzpamatovala se dfive, nezli se sama nadala. Obratila se ku Katusce, ktera se ustrasene kreila za postranici otevfenych dvefi, a pravila, ovsem hlasem ponekud podivne se zachvivajicim: ,,Jdi, Katusko — jdi! Nech nas o samote!" Ustrasena tvaf oslovene protahla se ve svrcho¬ vane udiveni. Pootevf ela jen usta, jakoby chteia neco pronesti, ale s mista se nehnula. „Jdi, jdi, Katusko!" opakovala pani s durazem a zdroveh s klidem nasvedcujicim uplne dusevni rovnovdze a dodala vysvetlujici poznamku: „Ten

178

pan je nas stary znamy ... A proto — prosim te, po¬ starej se, abychom nebyli nikym vyruseni." Na slova ta, jejichz zaverek podiveni Katuscino jeste zvysil, neznamy postoupil plizive do sa lonu. Katuska beze slova proklouzla dvefmi a zavfevsi je loudala se chodbou ke schodum a po tech¬ to dolu. Sotva vsak dospeia asi doprostfed schodu, pfihlasila se i u ni nejpfirozenejsi vlastnost zenska ku svemu pravu: zvedavost. Stanula a naslouchala. Ne¬ slysela vsak niceho. V salone panovalo hluboke ti¬ cho — nejinak, nez jako by pani a neznamy cekali, az Katuska sejde se schodu. Nahle zaznei ze salonu pfitlumeny sramot, jako kdyz dva lide — muz a zena prudce k sobe se pfiblizi a padnou si do naruci. A z lomozu vyznei take pfitlumeny, ale vasnivy vykfik: ,,Karle — muj drahy, pfedrahy Karle!" Katuska nemohla odolati. Pomalu a co moz¬ na nejopatrneji vystoupila plizive o nekolik schodu vyse, kde se zastavila a napjate naslouchala. Zaslechla skutecne vice nezli s puvodniho sve¬ ho stanoviska, ale pfece nic, cim by si mohla podivnou scenu tu tfeba sebe pravde nepodobneji vysvetliti. Slysela ruzny lomoz a loskot a pfitlumene hla¬ sy, ba chvilemi i kroky pfechazejiciho muze. Napjala sluch jeste vice, ba pfiplizila se opatrne az tesne ku dvefim. Ani zde vsak nezaslechla jineho, nezli hlasitejSi, ale pfece pfitlumene hlasy, vlastne pouhy a k to¬ mu jeste liryvkovity sepot, z nehoz zfetelneji postihla jednotlivd slova jako: ,,Mila Hano — dobry,

179

dobry Karle" a podobna, jez pronasena patrne v rnocnejsim vzruseni. V hlave jeji kfizovaly se nejpodivnejsi domnen¬ ky; ale zadna, prazadna nezdala se ji pfimefena byti tfeba jen pfiblizne aspoh pravdepodobnosti... Posieze ji — asi tak po desiti minutach bezvysledne napjate naslouchani pfece omrzelo. Mimo to si pfipomenula, ze by mohla pani, at jiz z pficiny jakekoli a tfeba i pouhou nahodou otevfiti dvefe salonu. A proto pomalu, opatrne odplizila se po spickach ode dvefi, a rovnez tak sestoupila po schodech dolu, aby v pfizemnich mistnostech a hlavne v kuchyni vykonala jeste vsedni kazdodenni svou povinnost, ktera byla tentokrate nalehavejsi, neobvykle jsi nez jindy.

Zatim co sluzka na chodbe a na schodech mar¬ ne snazila se ukojiti vzbuzenou zvedavost, bratr a sestra stali V salone dlouhou chvili proti sobe na svych mistech nepohnute jako v nahlem ztrnuti. Na pohled zbidacely bratr stal ponekud pfihrben s vykrocenou pravou nohou, jakoby byval zarazen prave v okamziku, kdyz chtei s vasnivym posuhkem chvatne postoupiti, aby objal vfele milovanou sestru, od ktere byl po tolik let odloucen. Obe ruce jeho byly ponekud nadzvednuty, jakoby cekal, iDrzo-li mu sestra vleti do naruci, a tvaf jeho jevila cosi jako uzkostlivou dychtivost,- ktera se vsak znenahla menila ve vyraz zadumciveho, ba skoro trpkeho zklamani.

180

Sestra stala naproti tomu od bratra nekolik kroku vzpf imena jako svice, ale se svislyma rukama : tedy nerozhodne, jakoby byvala zarazena dfive, nezli se rozhodla, co ma pociti. Nejradostnejsi pfekva¬ peni, jez bylo krasnou a nyni napadne zrumenenou tvaf jeji ozivilo, skoro v nerozdilnem oka mihu zase zmizelo postoupivsi mista nucene dvornosti pfechazejici znenahla ve velitelskou pfisnost, kdyz vyzvala sluzku, by ji nechala s neznamym o samote. A vyraz ten podrzel v tvafi jeji po nejaky cas vrchu i po odchodu sluzcine, nacez teprve znenahla se menil, az pfesel ve vyraz bazlive a pfece nezne nerozhodnosti. Nitrem obou zavifil zvlastni, spise mlhavy nezli jasny citove myslenkovy proud, v nemz zadny cit a zadna myslenka nema pfevahy, a pfece se clo¬ veku zda, jakoby jej ovladal pouze cit jediny, vzbuzeny heuvedomelou nebo docela tajemnou myslenkovou pruzinou nezname sily. Bratrovi bylo, jakoby byl pfece jen nedobfe ucinil, ze se vratil a sestru pfekvapil... Zdalo se mu, ze pfes okamzity vyraz nejradostnejsiho pfe¬ kvapeni cte v tvafi jeji zcela zfejme cosi jako bo¬ lestnou vycitku, jejihoz zfidla nechapal, a zatim jen se domnival, ze puvodem jejim jest on sam. Sestfe zase bylo, jakoby nechapala, co a jak se bylo prave sbehlo a co vse muze nebo musi nasledovati. Zjev zbidaceie existence skoro v nerdzlucnem okamziku zapudil z duse jeji radostne pfekvapeni a pusobil trapne, ba skoro odporne. Obraz, jenz ji byl az dosud vice mene jasne tanul na mysli, kdykoli si v osameiych chvilich vzda¬ leneho 'bratra pfipomenula, byl vzdycky mily a pfijemny. Kdyz vsak se nenadale pfed ni objevil ve

1S1

sve zbidacelosti, nemohla se ubraniti pocitu nejnepfedvidanejsimu a zaroveh nejodpornejsimu. Do¬ bra, laskava, bratru svemu vfele oddana a pfimo vzorna sestra vlastniho bratra se — stitila... A pocit ten zatlacil vsechny ostatni city, jez se v nitru jejim v chaotickem viru domahaly pfe¬ vahy a zracil se pozdeji i v uslechtile tvafi jeji tak neklamne, ze jej bystre oko zkuseneho bratra ko¬ necne postfehlo. Tvaf bratrovu pfeletl lehynky usmev trpkosti; ale tak rychle a nenapadne, ze ho sestra vubec ani nepostfehla. 'Nebot hned na to usmal se bratr s du¬ sevni pfevahou tak zfejmou a s duvernosti tak bezpecnon v okamzite vhezstvi nad odpornym citem sestfinym, ze tato skoro v temz okamziku pocitila cosi jako nepochopitelnou sympathii, jakou miva clovek s odporne znetvofenym mrzakem, kdyz postihne pfi nem vynikajici nejakou vlastnost dusevni. Po nekolika svrchovane trapnych minutach ko¬ necne bratr promluvil: ,,Odpust, mila Hano," pravil septmo tonem nej¬ duvernejsi prosby, „ze jsem te tak nepfijemne pfe¬ kvapil. Ctu v tve tvafi, jak nepfiznivy dojem jsem na tebe ucinil. Ale takovym, jak se ti prave jevim, nejsem a nikdy jsem nebyl. Nejsem zbidacelou existenci. Obieklf jsem se tak jen z te pficiny, abych nezbudil zatim zbytecneho podezfeni a nebyl zatcen dfive, nezli se mi podafi s tebou beze svedku promluviti." Sestra naslouchala s takovou dychtivosti, ze setrvala v mlceni, i kdyz bratr domluvil, jakoby cekala dalsiho nejakeho vykladu. Bratr vsak vice nepromluvil. Vztycil ponekud hlavu a tvaf jeho jevila ono klidne uspokojeni,

182

jez Tv nejkritictejsich okamzicich pusobiva konej¬ sive. A Hana — zapomenuvsi vseho, co ji bylo pfed tim vzrusilo, leteia bratrovi do naruci. Objali se, .polibili a zase od sebe odstoupili. Po chvili vymenili instinktivne septmo nekolik slov a zase se odmlceli, divajice se jeden na druheho, aby za nedlouho vymenili tymze zpusobem dalsich nekolik uryvkovitych a bezvyznamnych otazek a odpovedi, pfi cemz bratr sem tam pfechazel. Nebylo tudiz divu, ze na chodbe pfede dvefmi naslouchajici sluzka nezaslechla niceho, co by bylo zvedavost jeji ukojilo. Teprve kdyz se ode dvefi, odplizila, bratr a sestra rozhovofili se hlasiteji a souvisleji. ,,Muj pfichod, mila Hano, te tedy skutecne pfekvapil ?" ozval se bratr, zastaviv se pfed sestrou a divaje se ji duverne do oci. ,Jakz pak ne! ?" odtusila sestra zive. ,,-Nemeiaf jsem nejmensi potuchy. Spise bych se byla smrti nadala — —" ,,A ja pfec byl bezpecen, zes na muj pfichod pfipravena," vpadl bratr. ,,Pfijel jsem dnes casne z rana vlakem od Brodu a obchazel letohradek, vyckavaje, nenaskytne-li se pfilezitost setkati se s tebou beze svedku. Marne! Teprve kdyz se spo¬ lecnost odebrala s muzem tvym do haje, pfiplizil jsem se az k plotu a spatfiv te samotnou, vhodil jsem do zahrady tuzkou psany listek. ,,Opravdu?" optala se Hana skoro naivne a zaroveh jaksi bezmyslenkovite. „Ovsem!" A z posuhku tveho jsem se do¬ mnival, ze vidis, kam listek dopadnul, a ze jej zvedne§..."

183

,,Ne, ne — ja niceho nevidela, niceho nezvedla," odpovedela sestra zpominave; ale hned na to zive dodala: ,,A pfece se pamatuji, jakobych byla za¬ slechla septmo pronesene sve jmeno a podivne ^acvrknuti, jakoby byla nekde na blizku mne hrou¬ dicka do pisku zapadla ..." ,,Ano, ano, to byl kaminek, obaleny mym list¬ kem," pfisvedcil bratr a po chvili dodal: ,,A ted, kdyz pravis, ze jsi listku nenasla a nezvedla, vysvetluju si take vyjev pfed besidkou dole v zahrade, jehoz jsem byl pozdeji z dali sved¬ kem. Jeden z hosti vasich vystoupiv z besidky roz¬ trhal jakysi listek a rozhazoval drobne kousky na vse strany ..." ,,Ah! Ted i ja si pfipominam!" vpadla zive Hana. ,Jeden drobolounky kousek zaval vetfik az ke mne na balkon. To tedy byla cast tveho listku ?" ,,Mozna, ba pravdepodobno; ale jistota jest pfe¬ ce jen pochybna." ,,Nu, nezf, mily Karle," pfipomenula Hana. — ,,Necht uz jsi me na svuj pfichod pfipravil nebo ne — Vse jedno ... Ja ted, vef, radosti ani nevim, jak bych ti meia vsechno povedit — jak stastnou, bez¬ merne sfastnou jsem..." Slovy temi dan myslenkam Haninym i hovoru nahle jiny smer. Hana zapomneia zatim na vse, co chtela pfedevsim jinym bratrovi zvestovati o sve posledni rozmluve s Armandem, a rozzvatlala se duverne a skoro detinsky o stesti, kterymz srdce jeji prave pfekypovalo. Byla to opet taz dobra, mila upfimna sestra, jakou byvala pfed lety, toliko s tim rozdilem, ze chovani jeji bylo pfece jaksi usedlejsi, ne-li docela

184

saionne odmefenejsi nezli druhdy, dokud jeste byla prostinkou sickou. Pfirozenost zenska ozvala se v ni vsak i nyni. Nemohlaf oddolati, aby bratrovi neukazala vse, co zdalo se ji byti dokladem jeji spokojenosti: vsechny ty napadne i nenapadne, ba malicherne tretky, ji¬ miz zamozni lide vysperkovavaji sve pfibytky. Vzala lampu se stolu a vodila bratra po salone ukazujic mu vse, co stalo za ukazani. Mezitim vy¬ pravovala v strucnosti dejiny sveho hospoddfstvi, dejiny letohradku, ba i dejiny mnohe tretky: kdy a kde a pfi jake pfilezitost! a zac byla koupena nebo kym darovana a jake poteseni ji nebo Ar¬ mandovi zpusobila. Provedla bratra salonem a chteia mu ukazati i manzelovu pracovnu. Jelikoz vsak byla pracovna zavfena na klic, postavila Hana lampu na stul upro¬ stfed salonu a uvedla bratra na verandu na jizni strane budovy, odkud byl pohled na lesnate vrsiny, ztopene prave v matnem svetle mesicnem. Postal! tam vsak jen chvili a nepostfehli, ze v okamziku, kdyz na verandu vstoupili, v pozadi zahrady, tesne u plotu temna postava muzska rych¬ le se pfikrcila ... S yerandy vedla Hana bratra na balkon na se¬ verni strane, odkud byla pfimo rozkosna vyhlidka do kraje a kde postal! deie. Na to vratili se do salonu. Bratr neskrblil vyrazy pochvaly a uspokojeni. Hana vzavsi lampu provedla jej i svou a manzelovou loznici, vynikajici vkusnou, skoro nadhernou upravou nad vkusny elegantni salon. \ zase se vratili do salonu.

185

Bratr rozhlednul se jeste jednou kolem a zrak jeho utkvei na stene pobliz dvefi na verandu vedou¬ cich, kde visela zbrah; ale ihned sesmekl se k velke zavfene skfini po prave strane dvefi tech. Hana sledujic jeho pohled nahle radostne zvo¬ lala: „Ano, ano — tam je to nejvzacnejsi, nejmilejsi, nejdrazsi!^ S lampou v ruce pfistoupila ke skfini a otevfela ji. Bratr na prvni pohled poznal knihy zdedene po nesfastnem otci a srdce se mu ponekud sevfelo litosti!" ,,Hled'! Zde mam vsechny pamatky po nekdejsim zivote!" zvatlala ukazujic sem i tam. ,,Zde jsou vsechny tve dopisy — ani jediny nechybi... Zde modlitby po nebozce matce!'Zde prvni jehlice — prvni nekolikakrejcarovy skvost, jimz jsem se jako dite ozdobila ... A zde vybledla cervena stuha, kte¬ rou jsem meia ve ylasech, kdyz jsem sla poprve na skolni vylet do Sarky... A tady — podivej se! stare zapisky tatinkovy — nejake ucty a notata — posledni a jedine, co nam po otci krome knih zbylo na pamatku!" Bratr vztahl ruku po zapiskach a na nekolika mistech je otevfel. Shledal, ze nemaji zadneho vyznamu, ze jsou to nyni skutecne jiz jen bezcenne a pro kazdeho nesrozumitelne poznamky nejvsed¬ nejsiho druhu. Ale oko mu pfece jen zvlhlo a ruka se mirne chveia, kdyz kladl relikvii zase na misto, s nehoz ji byl vzal. ,,Ani bys,' mily Karle, neuvefil," ujala se opet slova Hana, aniz by byla pohnuti bratrova postfehla, „jak milymi jsou mi tyto pamatky a jak mnohou J. Arbes: Sebrane spisy. XVII.

13

186

sladce bolnou chvili mi pfipravily. Skoro vzdy, kdy¬ koli jsem se v nich probirala, bylo mi tak podivno, tak — ani nevim, jak to fici — skoro az posvatno ... Vzdycky vhrouzila jsem se v zpominky z ^ tech milych davnych dob, kdy... Ach, vzdyt ty vis — ty jediny! ... A vef, mnohdy se mi po tech dobach az zastesklo ..." ,,Coz pak pfece tve stesti byva kaleno?" optal se bratr skoro ledabylo. ,,Ci snad nekdy sam Ar¬ mand ... ?" ,,Ah, ne, ne! Armand nikdy — nikdy!" zvolala Hana s nejvfelejsim pfizvukem. , Armand ma zlate srdce. Vzorny muz, vzorny manzel, vzorny otec. On nikdy ani slovem, ani posunkem, ani pohledem, ba snad ani myslenkou ... Armand, odpust me detin¬ ske upfimnosti, i nyni po letech poklada mne jaksi za modlu, pfed kterou div nepokleka..." Bratr se pousmal. Hana zavfevsi skfih ujala jej za ruku. ,,Pojd', pojd a vypravuj ted' ty mne, jak se vedlo tobe!" pravila s nelicenym zajmem. ,,Vzdyt to vsechno vis. Vzdyt jsem ti psaval z ciziny cele kroniky, kde vsady jsem se potuloval, jak se mi to ono mesto libilo a jak jsem zil," odtusil ponekud odmitave bratr. Ale pfece se dal sestrou zatahnouti ke stolu uprostfed salonu, a kdyz byla Hana lampu na stul postavila, az k pohovce, na ktere byla pfed nedavnem v duvernem hovoru sedeia se svym manzelem. Zde oba usedli podle sebe a obrativse se na polo k sobe, jakoby chteii zahajiti nejduvernejsi hovor, setrvali pfece v mlceni. ,,Nu, povidej pfec, mila duse!" vyzvala po chvili Hana bratra tonem laskave vycitky.

is:

,,Ale co, duse pfemila?" parodoval bratr skad¬ live sestfin ton. ,,Co vsechno bych ti mohl vypra¬ vovat, je tak vsedni, tak dlouhochvilne, tak zmotane, ze mne samemu jde z toho mnohdy hlava ko¬ lem." ,,Vypravuj, co a jak ti libo!" nalehala sestra. ,,Ja budu nabozne poslouchat — jen vypravuj!" Bratr nejevil vsak valne chuti. Bud ze byl una¬ ven nebo ze nezdala se mu doba nebo misto k to¬ mu pfihodne — zavrtei zaporne hlavou. ,,Prosim te!" zazebronila Hana hlasem tak dojemnym, jakoby slo o prozrazeni nejdelikatnejsiho milostneho tajemstvi, a ujala bratra za ruku. Tak sedeii chvili opet mlcky,' az Hana sama mlceni pferusila. ,,Povez tedy aspoh, co te vlastne pfimelo knavratu do Cech?" vyzvidala. ,,Vzdyt jsi v zadnem svem liste nedal nikdy ani slovem na jevo, ze bys si tak tfeba jen pfal." „Nesnadno fici, dobra Hano," odtusil vahave. ,,Ja 's&m nemohu si z toho sloziti uctu ve vsem spravnych. Ale vef, ze od okamziku, kdy opousteje vlast pfekrocil jsem hranice, touzil a prahnul jsem po navratu jako dite, ktere bylo poprve v zivote domov opustilo. Marne snazil jsem se pocit ten utlumiti neb aspoh seslabiti. Mohutnei od roku k roku a posleze, kdyz jsem nabyl pfesvedceni, ze sily me v cizine pfece jen jsou neplodny, a kdyz i pokrocilejsi vek pfihlasil se ke svemu pravu, zatouzil jsem aspoh po pomernem klidu resignujiciho — zatouzil jsem po vlasti a — proc bych toho nefekl upfimne, draha Hano? — pfedevsim po tobe — a vracim se, abych nikdy jiz Cechy a tebe neopustill"

188

Bratr pronesl slova ta s mirnym pathosem, jakym mluvivaji obycejne lide zvykli casteji fecniti a myslenky sve ve vice mene delsich, mnohdy skoro nekonecnych periodach rozvinovati. Teprve temito slovy byla Hana poucena o vlast¬ nim zamyslu bratrove; nebot az dosud byla toho mineni, ze zavital do Cech pouze navstevou a ze zase odejede do ciziny. Nemohla zatajiti sve pote¬ seni. Ale sotva pronesla nekolik slov toho smyslu, pfipomenula si pfekazky. ,,A budes tu moci, budes tu smet zustati?" optala se zive a pfece s nadechem obavy. ,,Ci snad je zalezitost tva soudni stastne vyfizena, aniz bychom o torn' vedeii?" ,,Mohla by byti, ale neni," odtusil klidne bratr. ,,Pro provineni meho druhu nebyla po celou dobu meho vzdaleni z vlasti udeiena zadna amnestic. Zatykac, kterym jsem byl stihan, nebyl odvolan...-" ,,Co tedy pocnes?" vpadla Hana uzkosJlive. ,,Rozhodnul jsem se po zralem uvazeni pro krok jedine mozny. Dostavim se k soudu sam!" Hana skoro zdesene vzkfikla a prudce se yztycila. , ,,Nelekej, neboj se, duse draha, niceho!" konejsil bratr. ,,Jen sedni a klidne mne vyslechni!" Hana uposlechla a bratr pokracoval: ,,Provineni moje neni a nemuze byti tak hroz¬ ne, aby snad za ne byl vymefen zalaf dozivotni. Odpykam svuj trest, a ponevadz po zakone rakou¬ skem odbyti trestu pro provineni tohoto druhu nepozbyva clovek obcanskych prav, budu zase tymze neuhonnym obcanem, jakym jsem byval." „Skuteene?" uklouzlo Hane radostne.

189

„Ovsem! Ostatne moderni zalafe, mila Hano, nejsou zadnymi stfedovekymi mucirnami. Zdravy clovek jen ponekud otuzilejsich nervu, s jistou mirou vyskolene trpeiivosti a resignace pfetrpi vse ... Zkusil jsem to sam..." „Ty sam?" zadivila se Hana s mirne se zachvevsim hlasem. ,,Tys byl zalafovan?" Bratr pfikyvnul. ,,Ne jednou — nekolikrat," dolozil se sardonickym usmevem. „Prosim te! Clovek me povahy, mych snah neubrani se, aby pfes vsechnu ostrazi¬ tost a znalost zakona nepfisel v konflikt s nekterym zakefnickym drapkem nektereho paragrafu. A tak stalo se i mne. Ovsem pro provineni pranepatrna, pro nevhodne, nepfihodne nejake slovo, jez mi uklouzlo — nekolik dni vezeni. Nekolikrat byl jsem take prazskym trestnim soudem rekvirovan. Na stesti pokladano provineni moje cizimi soudy za politicke, a proto jsem nebyl vydan. Ale vzdy jsem byl po pfestalem trestu jako cizozemec postrkem dopraven na hranice zeme, v ktere byl trestni sku¬ tek spachan, a navrat mi proste zakazan. Prodle¬ nim easu stalo se tak v tolika zemich a zemickach nemeckych, ze krome Bavorska a Badenska nesmim se snad do zadne jiz vratiti." Hana byla slovy temi, ackoli u ni budily jakousi trpkost, pfece jen utisena. ,,Podle toho domnivam se," ozvala se s du¬ vernou jistotou, „ze jsi nazory sve pfece valne pozmenil a ze minis nyni zahajiti zivot novy..." ,,Novy zivot — novy?!" vpadl bratr skoro az pfikfe. „Neni mozno!" Prosta slova ta vehnala nahle rumenec do tva¬ fe Haniny. Pfipomenulat si posledni svou roz-

190

mluvu o ^bratrovi s Armandem, a poslednimi slovy bratrovymi zdala se ji byti veskera nadeje v mozny smir zmafenou. „Neni mozno!" opakoval bratr dute a pfece s pfizvukem tak rozhodnym, ze nebylo Ize ani dost malo pochybovati o nezvratnosti jeho umyslu. ,,Coz¬ koli jsem podnikal a konal, mila Hano," pokra¬ coval, ,,deio se vzdycky z nejhlubsiho meho pfe¬ svedceni, ze jednam nejen po zakonu lidskosti, nybrz i po zakonu nepfedpojate logiky. Nemam a nechci miti jineho voditka krome rozumu a srdce sveho, ktere nikdy nikomu nechteiy ublizit a vzdycky meiy na zfeteli jen a jen pravdu a pravo. Nemohu se zmeniti ani v nazorech, ani v citech a snahach svych, i kdybych chtel, i kdybych k tomu byl nu¬ cen nasilim. Zasady moje uz jaksi zkostnately. Jsem na pohled jiz skoro ruinka, kterou zub casu v brzku rozhloda. Lec zasady a pfesvedceni moje jsou skala, ktera se rozdroli jen s mym organismem." Opetny tento polopatheticky vybuch fecnicky ucinil na Hanu dojem pfiznivy. Pfes to odvazila se pfece jeste k namitce, vlastne ku prosbe. ,,Ale. vzhledem k Armandovi — vlastne vzhle¬ dem k jeho spolecenskemu a pfedevsim ufadnimu postaveni mohl bys se snad pfece podvoliti ne-' jakemu ustupku, obzvlaste kdyz te prosim za to ja — tva Hana!" A krasna zena sepjala ruce a zadivala se bra¬ trovi do oci s vyfazem nejduvernejsi jistoty, ze pfikyvne. Bratr vsak zavrtei smutne hlavou. ,,Neznam, nemohu a nesmim zn£ti ustupku to¬ hoto druhu," odtusil s ledovym klidem muze, ktery jest si vedom v&hy kazdeho slova, jez prdve pro-

191

nasi. „Nebot je-li nekdo z nas dvou — minim Ar¬ manda ?a sebe — na zivotnim scesti, nejsem to ja, nybrz Armand." „Hana sice dosahu slov tech nechapala uplne, ale zdalo se ji, ze bratr pravdu aspoh miti muze. Spustila ku prosbe sepjate ruce do klina a odmlcela se. Po chvili, kdyz i bratr vice nepromluvil, ujala se opet slova. Z pocatku nesmeie, jaksi — jakoby byla na rozpacich, muze-li povediti vse, co ji tanulo prave na mysli, nebo ma-li aspoh nektere mo¬ menty zamlceti. Ale pozdeji rozpovidala se s ve¬ skerou upfimnosti nepfedpojate sve duse, neznajici salby a klamu, ba ani opatrnosti diktovane pou¬ hou setrnosti. Pfedevsim dala nelicenymi slovy vyraz upfim¬ ne sve litosti, kterou v ni posledni slova bratrova vzbudila, nacez jala se bratrovi referovati o posled¬ ni sve rozmluve s Armandem. Reprodukovala sva i Armandova slova co mozna nejverneji, jak ji byla utkveia v pameti. Netajila niceho a take niceho nepfibarvovala ani v pfiznivem, aniz nepfiznivem smyslu, at jiz vzhledem k bratrovi nebo manzelu. Bratr pozorne naslouchal. Tvaf jeho nejevila ani libost, ani nelibost. Teprve kdyz Hana skoncila s^ pfipomenutim, ze Armand navratu svakova pod zadnou zaminkou si nepfeje, prudce se vztycil a vpadl sestfe do feci. „V torn pfipadu nechci a nesmim pfekazeti tvemu stesti, mila Hano," pravil mekce. „Nechci a nesmim 'kaliti harmonic Naseho manzelstvi a ne¬ smim 'v ohledu torn ani okamzik otaleti..." v„Co chces pociti?" zvolala Hana ponekud ustra¬ sene.

192

,,Co kaze prosta soudnost cloveka, ktery se vratil po letech z ciziny v blahovem domneni, ze pomery aspoh se pozmenily, a shledal, ze tomu neni tak. Vratim se do ciziny. Vzdalim se okamzite. Armand nesmi mne zde stihnouti a nesmi vubec ani zvedeti, ze jsem zde byl." ,,Ne, ne!" vzkfikla Hana skoro vasnive a chopila bratra za ruku. ,,Ty nesmis odtud! Nesmis vice do ciziny, nesmis nas — nesmis mne vice opu¬ stit ..." ,,Ale coz kdyby Armand nepfedvidane ..." upo¬ zornil bratr, aniz by byl vety dokoncil. ,,Bud — aspoh dnesni noc v ohledu torn uplne bez starosti!" vysvetlila Hana. ,,Armand odejel do Prahy v nalehavych zalezitostech ufadnich a vrati se nejspise zitra odpoledne nebo — kdyby snad zalezitosti ufadni vyfidil dfive, rannim vlakem. Zustah tedy aspoh pfes noc, po kterou dobu nas ni¬ kdo nevyrusi! Vse ostatni ponech mne! Znam Ar¬ manda pfilis dobfe, nez abych nevedela, ze neni nepfistupen rozumnym duvodum. Ovsem uznavam tentokrate vyminecne za nutne jednati obezfeleji a Armanda dfive na tvuj navrat a vubec na tvuj umysl dostaviti se k soudu, pfetrpeti trest a zustati pak trvale zde — opatrne pfipraviti. Spolehni se, ze vykonam to se vsi moznou obezfelosti, a doufejme, ze skonci vse pfiznive po tvem i mem pfani." Proste a pfece tak pfesvedcive duvody Haniny bratra ukonejsily. Bez vahani zase usedl a rozhovofil se se sestrou o vecech nejvsednejsich. Te¬ prve nyni si Hana pfipomenula, ze bratr snad jeste nevecefel, a nabidla mu vecefi. Ale on odmitl, tvrde, ze je jiz syt a ze by i v opacneln pfipade niceho* nepojedl. Hovofili tudiz duverne dale, az i vsedni

193

pfedmety hovoru vycerpany, a Hana op.et nale¬ hala na bratra, aby ji vypravoval, jak se mu v ci¬ zine dafilo. ,,Ale Vzdyt to vsechno vis z mych listu, v nichz jsem ti nikdy niceho netajil," odpiral bratr. „Vis, jak jsem putoval z jedne zeme do druhe, z mesta do mesta, od jednoho advokata k druhemu — jak jsem zil a nac vzpominal... Vubec vsechno — cely ten dlouhy fadni fetez vsedniho zivota je ti znam..." ,,Tys vsak take pusobil vefejne," namitla Ha¬ na, „o torn vsem zase.neni v tvych listech skoro ani zminky." ,,Pravda," pfisvedcil bratr, ^ale vse to by te, mila duse, strasne nudilo..." ,,Vypravuj, nebo povidej vubec neco, at uz cokoli!" naiehala Hana a v okamziku torn slehl moz¬ kem jejim vhodny navrh. ,,Povez aspoh, s jakymi nadejemi se vracis —• co soudis o pomerech ce¬ skych u porovnani s pomery v cizine ? Kratce: vy¬ pravuj, povidej, co a jak ti libo! Ja budu klidne poslouchat a nevyrusim te!" Bratr konecne se dal pohnouti a zacal. Z po¬ catku jaksi vahave, jakoby teprve vzpominal; ale pozdeji vzdy ziveji a razneii, az pfesel — patrne nasledkem casteiio cviku — v polopatheticky ton fecnicky, jakoby mluvil k ceiemu zastupu. „Vracim se, mila dobra Hano, z nepomerne stastnejsi ciziny do sve ubohe a pfece vzdy tak mile vlasti —: teiesne i dusevne znaven, ba skoro vysilen. Poznal jsem prodlenim let tak mnohe a venoval poctive nejbedlivej^i pozornost vsemu, co se mi zdalo byti charakteristickym a dulezitym. Studoval jsem, pfemyslel, porovndval a — vysledek jest skoro

194

zdrcujici... Zda se mi, jako bych stal ve svete sam a sam a iiplne bez kompasu... Necht zde neb bnde vsady trci pfirozenemu rozvoji didstva kio eesty nescetne obrovske balvany pfed¬ sudku. .starych zakofenenych zvyku i zlozvyku, vy¬ rudlych tradic, bezmyslenkovite zaslepenosti nebo rafinovaneho padousstvi a Zakefnicke zlotfilosti. Boj poctive nepfedpojate pravdy proti Izi a klamu, proti zvrhlostem lidske pfirozenosti, vubec proti obrovske armade socialnich, politickych, nabozenskych, pedagogickych, umeieckych a jinych nestvurnosti, zda se mi byti |po Vsech mych zkusenostech i nyni jeste skoro beznadejnym. ' Vsady vfe a kypi nespokojenost. Vsady pozorovati usilne, skoro kfecovite napinani sil celici aspoh ku podlomeni Ztrnulych nepomeru, ku prolomeni pouhe stezky tvrdou, tisiciletim vzdorovavsi skalou lidskych nelidskosti. Vsady pozorovati sice i v docasne rozhodujicich kruzich: v kruzich vladnich, v parlamentech, V literatufe a zurnalistice aspoh tu a tam, kdyz nic jineho, tedy aspoh dobrou vuli nebo snad jen pouhy jeji odstin k nejakym, ovsem jen pranepatrnym 'ustupkum. Ale nic vice! Cela stfedni Evropa jevi . v celku tutez nebo po¬ dobnou strnulou fysiognomii jako pfed dvaceti lety. Zapas o skyvu hejnutnejsiho chleba, tedy o prvni a nejhlavnejsi podminku existence lidske, jest vsady krusny, zacaste kruty, jale nejkrusnejsi u nas v Cechach. Pfirozenof. Jsolovanost zivlu ce¬ skeho, zvlaste pak onoho, jenz jest vyhradne jen odkazan na hroudu sve vlasti, stezuje boj o chleb v mife pfimo neuvefitelne. Vsady jinde vytezek narodni prace zustava z vetsi casti v zemi same. U nds vyvazi se v nescetnych podobdch do vsech

195

uhlu sveta: jako dan do Vidne, do Pesti a zalitavskych zemi vubec, jako vydaj touristicky, kulturni, umeiecky atd. do 'sirehp sveta. Vsady jinde nejzamoznejsi kruhy bbyvatelstva travivaji pfijmy sve v stfedu zeme, v hlavnim meste, vsady plyne vytezek narod¬ ni prace hlavne do stfedisek narodni spolecnosti. Jen u nas rozptyluje se a roznasi do sveta — a ubohemu pracovniku nezbyva nezli — pfepinani sil... ^ ' K neuvefeni, jak uzasne povzbuzujic pusobi na cloveka pomery hned za hranicemi nasi vlasti, at jiz ve smeru kteremkoli! Vsady jest pracovnik vitan, vsady je talent hledan a nikoli jako u nas odstrkovan, udupavan, ponevadz V krutem boji o sky¬ vu chleba pfekazi poddajne, po pfipade prodajne prostfednosti, ktera chce a musi byti ostatne take ziva a u nas byva ziva nejpohodlneji, ponevadz slouzi mocnym zivlum narodni svebyti podkopavajicim a rozvoji narodnimu pfekazejicim. Talent ve sluzbach vlastniho naroda ^ vyhradne jen v jeho intencich pracujici nezaujima nikde tak ponizujiciho a pokofujiciho postaveni, neni nikde vystaven tak krutym bojum jako u nas v Cechach. Necht vedator, umeiec, literat nebo prosty deinik, kazdy jest jinde aspoh clenem naroda a opravnen k zivotu svym schopnostem, sve pili a snaiivosti primefenemu a narod jej odmehuje. U nas naopak — necetny, ubohy, ochuzeny narod, na jehoz kofenech, mize a krvi pfizivuje se statisice nepfatelskych pasofitnikuv, nema pfi nejlepsi vuli a ochote prostfedkuy, aby po zasluze odmenil tfeba jen talenty sve nejvetsi. -JNfejsa neobmezenym panem svym nema moci, aby vuli a rozhodnuti sva pfivadei po pravu k platnosti.

196

Vysilen dvoustaletou porobou usiluje sice ze vsech sil vymknouti se z krutych pout ze vsech stran jej svirajicich. Dosavadni usili jeho ysak nemeio nezli uspechu tak nepatrneho, ze k urovnani pouhych cest k dalsimu pfirozenemu rozvoji nestaci snad ani ceie dalsi stoleti. Takovy asi jest po mem nahledu rozdil mezi narodem ceskym a nepomerne sfastnejsimi narody jinymi, jez jsem byl poznal. A pfece i za techto krutych nepomeru netfeba nam zoufati. Ve vsech kruzich vfe a kypi nespokojenost: hlavni pruzina k povsechne regeneraci dusevni na zaklade nepfed pojateho nazoru v svet, na zaklade ve vyhni nejpfesnejsi logiky zjistenych pravd, tudiz na zaklade pfirozenem a jedine opravnenem. Myslenkovy svet cesky pfes vesken natlak ufad¬ ni tradice znenahla, ale pfece ocividne se sifi i prohlubuje. Nepfijimame vice proste a bezmyslenkovite starych, vyrudlych tradic jako jedjne spravnych kompasu zivota, snah a cinnosti sve. Zaciname je podrobovati pfisne kritice, snazime se rozlisiti lez od pravdy, humbug a svindl od poctivosti. Znendhla setfasame se sebe ufadni prach skolacky bez ohle¬ du na jeho nekdejsi nedotknutelnou posvatndst. — Kratce pociname namnoze a byt i jen v jistych vrstvach konecne dusevni zivot samostatny — bez ufadnich berli, bez kterych jsme se druhdy skoro ani pouheho kroku neodvazovali... A v torn, je¬ dine v torn, trvam, spociva a(spoh jista zaruka v imoznost dalsiho pfirozeneho rozvoje v budoucnosti. Ovsem jsou zde u nas jako jinde doposud je¬ ste pfekazky pfimo nepfekonatelne. Clovek — mi¬ nim totiz cloveka vubec, tedy pfevalnou vetsinu a nikoli vyjimky jednotlivcu — jest na sklonku de-

197

vatenacteho stoleti v podstate pfece jen taz neb aspoh podobna politovani hodna bytost, jakou byl snad od praveku. Lehkomyslny, lehkoverny a duvefivy a proto salbe a klamu vsech odstinu tak pfistupny, ze normalne myslici pozorovatel skoro ztraci duveru v moznost pouheho obratu k lepsimu. A prave na tohoto duvefivce ciha v kazdem skoro koute nejaky chytrak, aby duvefivost vykofistil na svuj prospech. Tisice falesnych proroku obchazi svetem a hlasa nejrafinovanejsim zpusobem uceni sva. Heslo za he¬ slem, sibolet za siboletem hazi se do duvefivych davu a z pravidla nejsou to nezli pouhe lecky, na ktere se chytaji duvefiva lehkoverna bejlatka. Nejnepfirozenejsi, skoro mozno fici nejobludnejsi nesmysly jako odveka hesla o nadpfirozenych bytostech, ktere neexistuji, nikdy neexistovaly a nikdy exi¬ st© vat nebudou, nalapaly na sve vejicky statisice miliard ubohych dusi... A ,,clovek" na sklonku devatenacteho veku pfes vsechny pfimo uzasne vymozenosti pfisne vedy doposud vefi, ze vecnymi zakony fizena pfiroda muze die libosti zapfiti svou pfirozenost, ze muze zakony sve meniti a spasiti uboheho duvefivce podle receptu bujne obrazotvornosti nepficetnych snilku davno vyhynulych narodu. Vlady i cirkve doposud valci o pravo ufadni skolni prupravy vnimave mladeze, aby z ni byli vypestovani bud zdarni, poslusni statni obcane a neodbojni poplatnici nebo vefici berankove, jez by mohli pastyfove ostfihati. A nikdo nebo malo kdo usiluje o to, aby jiz ve skole polozen byl zarodek k rozvoji pfirozenemu, nepfedpojatemu, aby jiz ve skole pomyslelo se na to, ze ma byti "

198

Nahle nprostfed vety se zarazil a zvolal: ,,Ne, ne, mila Hano ! Ja te tak povsechnymi usud¬ ky dele nudit a mucit nebudu! Jak pozorujes, pejsem uz ani schopen proste vypravovat. Vzdycky pfejdu v polokazatelsky ton — v ton a zpusob patheticky a dlouhochvilny ..." Hana, ktera byla pozorne naslouchala, ani nehlesla. Tvaf jeji, jevic znenahla vzdy vetsi, ale skoro nepozorovatelny zajem, zustala v one podivne sttnulosti, ze ktere nelze souditi ani na souhlas, ani na odpor, a pfece se zda, jakoby v nejblizsim okamzi¬ ku jeden z obou pocitu musil nabyti pfevahy i ve vyrazu tvafe. Za to, abychom tak fekli, v hlubinach duse jeji zvifen onen druh citovych a myslenkovych zarodkuv, jez procifuji u lidi jen za okolnosti neobvyklych, mimofadnych a popudem cehosi, ceho clovek jen zfidka kdy byva svedkem. Po celou dobu, po kterou nebyla s bratrem mlu¬ vila, po celou tu fadu let zavideni hodneho rodinneho sveho stesti, v ktere se byla takofka s celou armadou novych, vzdelanych i polovzdeianych lidi seznamila a s mnohymi po cele hodiny o vsem moz¬ nem zajimavem rozmlouvala, nebyla nikdy slysela podobnych, tak ostfe a pronikave v dissonanci vyznivajicich slov, jako prave od bratra. Klidna uroveh duse jeji z cista jasna zcefena jako hladina jezera, kdyz po dlouhem bezvetfi nahle zaduje svezi vetfik jako pfedzvest bliziciho se orkanu ... Doposud nechapala toho ani vlastni pficiny, tim mene aby si byla vedoma pficinne souvislosti. Ale zdalo se ji, jakoby se pfed pozamzenym dusev¬ nim zrakem jejim otvirala do dali vzdy jasnejsi per-

199

spektiva s pozadim doposud mlhavym, ale pfece jiz vzdy zfetelnejsim a pranic pfijemneho nevesticim. — Po chvili ztrnulost tvafe skoro nahle pfesla ve vyraz mirne pozamracenosti. Hned na to vsak slehl z krasnych oci jejich tak podivny, skoro vroucne prosebny zazeh, ze bratr, jenz se ji byl prave do oci upfene zadival, poroz-

umei.

,,Budiz tedy!" pravil vahave a jaksi zpomi¬ nave. ,,Pfejes-li si, mila Hano, bych pokracoval, uci¬ nim ti po vuli." Teprve nyni Hana neobycejne zive pfikyvla a ujavsi bratra za ruku mirne ji stiskla a zase spu¬ stila. A^ bratr po kratkem rozmysleni zacal: ; ,,Zijeme, mila Hano, namnoze bez kompasu — jako dusevni proletafi — ode dne ke dni... Clo¬ vek na sklonku devatenacteho stoleti jest ucinenou nestvurou nerozhodnosti. Pro vsechno ma sva ,pro' i sva ,proti'. Vsechno dovede hajit i omlouvat jako kacefovat a odsuzovat. Nejpfirozenejsi myslenky, pojmy a skutky maji nescetne odpurce jako nejplanejsi frase, nejnepfirozenejsi pojmy a nejhnusnejsi skutky sve zastance a vykonavatele. Nepfehledna fada domneie spasonosnych he¬ sel, jimiz jednak idealiste bezmyslenkovite, jednak zchytrali sobci s veskerou moznou rafinovanosti mamili a mami lehkoverny svet, neni nezli fadou pustych, bohomrzkych siboletu. Neni a nebylo na pfiklad nikdy pravda, co se nam tak zarputile hlasa od utleho mladi, ze prace osvobozuje, obohacuje atd., kratce, ze jest v praci spaseni.

200

Prace, at uz druhu jakehokoli, byla, jest a zu¬ stane, abych tak fekl, nutnym zlem, k nemuz jsou z pravidla odsouzeni jen ubozaci. Poctiva, svedomita prace, tudiz prace v nejvlastnejsim slova toho smyslu a nikoli sukave zahravani amateru — neni zadnym sportem, ani zahanecem dlouhe chvile, nybrz klopotnym, rozcilujicim, unavujicim, vysilujicim a umornym napinanim, ba zacaste i nadlidskym pfepinanim sil. A beda kazdemu, kdo je k ni odsouzen po cely svuj zivot! Od utleho mladi az do pozdniho ve¬ ku — den co den od rana do pozdni noci — bez ulevy, bez oddechu!... Nebot sladkeho ovoce prace nesklizi z pravidla pracovnik, at myslitel, vynalezce, umeiec nebo prosty deinik, nybrz zchytraly spro stfedkovatel, lapajici duvefive lehkoverniky na ve¬ jicky rafinovane reklamy, bezcitny podnikatel dohanejici pracovnika k nepfirozenemu pfepinani sil a cela ta obrovska armada pasofitnickych pomahacu, ktefi neseji, neoraji a jenom — sklizeji.... Myslenka zdruzovani jednotlivcu k vetsim eel kum jest puvodne myslenkou pracovniku. Provedenim myslenky te meii byti vyderaci pracovniku osamoceni a aspoh pomerne v mezich pfirozeneho prava drzani. Ale nic na plat! Domneia spasna my¬ slenka vznikla, zacala nesti zdarne ovoce; ale ihned pfisvojili si ji sami podnikatele a — zdruzili se oproti zdruzenim pracovniku. A zadna sveta moc nemohla az dosud praci odpoutati od klete zdvislosti... Rovnez tak byla prvni banka zalozena vylucne jen ku spase deinictva. Ale i tato myslenka byla pracovnictvu uloupena. Osvojilif si ji a provadeji zivlove, ktefi z cizi prace ziji a tyji. A na sklonku

201

devatenacteho stoleti jest osud prace vubec tyz neb aspo hpodobny, ba snad trpci nezli byl na sklonku veku minuieho. Nebot kazda myslenka, kazdy prakticky a zdravy prostfedek k odpoutani prace od nepfirozene zavislosti na zivlech vyderacnych pouzit a vykofisfovan proti praci same. Vsechny konejsive deklamace o zlepseni osudu pracovnictva u porovnani s dfive jsi dobou jsou bezmyslenkovitymi tiradami. Zmen ovsem nelze popf iti; ale zlepseni jest jen pomerne: prace sama a odmena jeji zustaly takmef beze zmeny. Z obrovskych vymozenosti prace naseho veku, hlavne na poli technickem, maji namnoze skoro vyhradni prospech tfidy pouze pozivajici. Pracovnikum zbyly jen odpadky, na ktere nepracujici hru¬ be ani nereflektuji. Pfed sto lety vedli i nejvetsi bohaci nepomerne mene pohodlny a pfijemny zivot nezli za nasich dob. Proc by na pfiklad nepopfali nyni i ubohemu pracovniku v temze vlaku konati za jeho penize na tvrde lavici pohodlneji cestu nezli druhdy, kdyz ji sami konaji na mekkounkych polstaf ich jako v pohodlnem lozi? Proc by zavideii na pf. proste rodine z lidu vyhodnejsi lampy petrolejove misto stare bhkave svice lojove nebo cadici dracky, kdyz maji pro sebe osvetleni plynem nebo elektfinou? Proc by nepopfali pracovniku obdivovati se divuplnym vynalezum telegrafu a telefonu a rmoutili se, ze jich za sve penize jednou, dvakrat v zivote svem take pouzije, kdyz jim samym pfinaseji vyhody a uzitek den co den, ba mnohdy takofka co hodinu? V£e, co nazyvame vyhodami nasi doby, jsou jen pfirozene zmepy povsechne, jimiz zlepsen a zpfijemnen pomerne zivot lidsky vubec. Pomer praJ. Arbes: Sebran6 spisy. XVII.

14

202

covniku k nepracujicim vsim tim nevyrovnan; na¬ opak — jeste vice pfiostfen. A vsechno posavadni usili, smefujici aspoh k uleve,^ zustalo marnym. Pokouseno se o to zpusobem nejrozmanitejsim. Nejbystfejsi myslici hlavy, nejlidumilnejsi muzove vsech stavu napinali vsechny sily, by nalezli prostfedek aspoh pfiblizne nade.jny. Ale zadny, prazadny se neosvedcil. Vsechny shledany namnoze jiz v zarodcich neb o prvnich pokusech nedostatecnymi, malomocnymi, skoro i bez¬ ucelnymi. Problem prace, po pfipade problem bidy lid¬ ske vubec stoji i na sklonku osviceneho, lidumilneho, obrovskymi vymozenostmi ducha se honosiciho Stoleti pfed nepfedpojate myslicimi v teze tajemne strnulosti jako pfed veky. Ku vsem omluvam a vykladum odpovida pfesna, s dejinami lidske bidy a povahou lidskou obeznamena logika jen jedinou vetou: ,,Spasy neni a bohda nikdy nebude!" I prostfedky posledni, nejzoufalejsi, ke kterymz obcas bravano druhdy v nejkritictejsich dobach uto¬ ciste: pokusy pfevralu nasilim, vzpourou a revolucemi — jsou za nasich dob bezucelny a nalezi mezi pfezile utopie. '. Barikady velkych mest z roku 1848 , tento ne¬ kdejsi postrach tak zvane spofadane spolecnosti, jsou dnes prave tak nemozny jako vzpoury a re¬ voluce dfivejsich dob vubec. Setnina vojska s rychlopalnymi puskami zadrzi v nejsirsi tfide mestske pfival nekolika tisic nejbojovnejsich vzboufencu. Baterie modernich del prostfili a uravna v pul hodine nejpevnejsi, zdanlive nejnedobytnejsi barikddu v pou¬ he rumiste neposkytujici prazadne nebo pranepatrnd

203

ochrany pfed zkazonosnou hromadnou palbou mo¬ derni pusky vojenske. Revoluce tohoto druhu jsou pochovany a sotva se budou kdy opakovati. A stane-li se tak snad ne¬ kdy pfece, neosvedci se, nemohou se osvedeiti. V nahradu pokouseno se poprve v Rusku .a nejnoveji v Pafizi o novy druh nasili — dynamitem. Mista nekolika tisic zboufencu zaujalo neko¬ lik jednotlivcu. Misto otevfeneho boje muze proti muzi zahajen boj tajne pfipravovany a rovnez tak vedeny — boj, kteryz ceiemu vzdelanemu svetu vyloudil vykfik zdeseni. Jak dalece bude v nem pokracovano, nelze pfed-' vidati. Rozvoj jeho nalezi budoucnosti. Nebot i ti, kdoz zdaji se s bojem tim sympatisovati, vahaji... I nejvetsi dobrodini lidstva, jak totiz druhdy optimisticky nazyvan vynalez tisku — zvrhnul se v pravy paskvil. Vynalez, o nemz se soudivalo, ze bude slouziti pravde a osvete, slouzi — s prafidkymi vyjimkami — nej oci vidne jsim, nejnemotornejsim, nejsurovejsim Izim a nejhnusnejsi rafinovanosti, kterym nejde nezli o klamani lehkovernych ubo¬ zaku, jimz nedostatecne nebo jednostranne, pfedpojate vzdeiani a nedostatek samostatneho usudku brani v pfesnem zkoumani pravdy. Knihy poctivych myslitelu, svedomitych a pfe¬ vahou z vlastnich zkusenosti vazicich umeicu a po ryzi nezkalene pravde patrajicich vedatoru jsou tak vzacny, jako jsou vzacny ruce, ktere po nich sahaji •a oci, ktere v nich citaji, aby dusevni obzor svuj poctivymi vymozenostmi jinych pozorovatelu a my¬ slitelu roz^ifily.

204

Neni take divu! Zurnalistika, nejpfistupnejsi pramen vzdeiani velikych davu, zvrhla se v celku v nejpodlejsi a nejpohodlnejsi nastroj jednotlivcu nebo celych skupin zchytralych sobcu, ktefi ho pouzivaji k zamerum nejhanebnejsim. Na falsovani tak zvaneho vefejneho mineni existuji v Evrope sta a sta velkolepych tiskovych tovaren, zalozenych a velikym nakladem vydrzovanych vylucne jen za tim ucelem, aby pravda anepfedpojaty nazor vsvet nenabyly vrchu, aby lid udrzovan byl v tychz tradicionelnich klamech, z kterychz zurnalistickym tovarnikum jedine plyne prospech. Tisice prodajnych per, vedenych zacaste nejvybranejsimi a znamenite honorovanymi talenty, pracuje den co den s pouzitim vsech moznych vedomosti, tedy s nejbrillantnejsi prupravou a zaroveh s napjetim vsech sil, aby pravdu znazornily jako lez a lez vysperkovaly jako zafivy demant pravdy. %A davy, svedeny hladkou, ulisnou, rafinovanou formou, hltaji dusevni otravu, navykaji ji a zadna sveta moc jich neodlouci od zamilovane cetby, ktera se jim stava kaModenni dusevni potfebou... A tim jest vlastni ucel dosazen — vse dalsi podava se uz samo sebou ... Sto let po velike francouzske revoluci, za ktere byla proklamovana pfirozena prava lidska, jsme s pravy temi vlastne skoro prave jen asi tam, kde jsme byli asi sto let pfed revoluci. Kazdy pr&vnik, kazdy statnik ma slovo ,,pravo" denne na jazyku. V kazdem parlamente skoro den co den srsi jiskry vsech moznych prav — mnohdy i velikolepe fecnicke ohhostroje o pravech jednotlivcu a celych narodu. A zatim ma privo v pravde jen ten, kdo ma moc, byt i byl v nejkfiklavejsim bezprdvi.

205

Nejsem sice z tech, ktefi se domnivaji, ze za¬ kony jsou bezucelny a zbytecny. Naopak. Mne za¬ kon jest a zustane prave tak posyatnym jako prava spravedlnost.. Ale zel, ze nepodafilo se nalezti zakona, ktery by vyhovoval ve vsem aspoh pravu a spravedlno¬ sti — tedy jen a jen tomu, cemu vlastne ma vyhovovati. Na pohled, po povrchnim zkoumani ma kazdy vzezfeni tak ciste, tak. upfimne, tak ryze logicke. Ale ovsem jen pouhe vzezfeni. V pravde couha sko¬ ro z kazdeho osudne certovo kopejtko nebo drap, kterym lapa bez milosrdenstvi vse, cokoliv je tak zvanemu strazci zakona libo. Vizme jen doklad jediny: trestni zakon rakousky! Jak cisty, ryze humanni a ve vsem vsudy nej¬ poctivejsi, spravedlnosti prodchnuty duch z neho vane —- na pohled! Die zakladni podstaty jeho nema a nesmi byti nikdo jakymkoli zpusobem trestan, nejmene pak zalafovan, kdo nebyl pro jakykoli, zakonem tim zcela pfesne vytknuty trestni skutek pfed fadny soud po¬ staven, z trestneho skutku toho neomylne usvedcen a odsouzen a — dokud rozsudek ten nevesel v moc prava. Jak grandiosni, pfimo omracujici spravedlnost spociva v techto prostych slovech! I cloveku ve vecech toho druhu jiz otupeiemu, jakym jsem ja, pfipadaji slova ta jako hlas nadpozemske bytosti svr¬ chovane dokonalosti. Zatim vsak dalsi cast zakona obsahuje tolik podmihujicich a vymihujicich hacku a klicek, ze vlastne po zdkonu torn muze byti na pouhopouhe podezfeni kterehokoli z nescetnych organu bezpec¬ nosti nebo i na pouhe anonymni udani kohokoli

206

kazdy, byt sebe neuhonnejsi obcan, kazdym okamzikem zatcen, do zalafe vsazen a po nekolikamesicni tuhe, ba i nejtuzsi vazbe, tedy po nekolikamesicnim trestu, jaky se po zakonu vymefuje jen usvedcenym a^ odsouzenym zlocincum, jako — naprosto nevinny zase na svobodu propusten, aniz by se mu dostalo^nejake nahrady nebo odmeny krome slad¬ keho vedomi, ze byl a jest nevinen... Nekdejsi absolutisticke vlady stfedni Evropy, (o vlade rakouske a parlamentech rakouskych nemluvim, ponevadz je zakon chrani a ja s timto zakonem nechci nikdy vice pfijiti v nejmensi styk), pfenesly vetsi cast sve rozhodujici a zikonodarne moci na parlamenty, skladajici se z tak zvanych zastupcu naroda. yolitelnym jest kazdy, kdo odvadi statu jistou dan nebo kdo dosahl muzneho veku, at mudfec nebo hlupak, at mravni obluda nebo nejprohnanejsi lotr, kteremu se tfeba jen podafilo proklouznouti paragrafy trestniho zakona. Parlamenty vsech tech zemi nejsou za nasich dob nezli komickymi kolbisti ruznych kraso- i skaredo- a hnusnofecnickych povidalu, ktefi se pfedstihuji v planych a zvastavych deklamacich, z kte¬ rychz jen zfidka kdy kmitne nejaka jiskerka poctive, zdrave, nove myslenky. To nejsou zastupcove naroda, jak se tak pysne a zpupne nazyvaji. Vetsina jich jest nejen poddajna, nybrz i prodajna a prodava i nejlidstejsi myslen¬ ky zacaste i za pouhy usmev vyssich kruhu. Slovem parlamenty jsou instituce, ktere ohromny balast starych zakonu a zakonecku rozmnozuji novymi ustanovenimi, ktera pro sam lid nemaji zad¬ ne nebo pranepatrne vahy a dulezitosti. V lid ne-

207

vnikaji, ponevadz jich lid vubec ani nepotfebuje a pro jich rafinovanou nepfistupnost potfebovati nemuze. Zakonnikem lidu —• a to pfece jsou miliony dusi — jest srdce a mravouka kazdeho jedno¬ tlivce, jak mu byla prodlenim zivota vstipena nebo jak se v nem byla na zaklade vzdeiani a zkusenosti ustalila. Zakonnikem lidu jest jeho pud a vsechny ty nescetne zakony, zakonecky a ustanoveni, jimiz zakonodarne sbory snazi se ,,urovnati pomery" atd. nejsou vzhledem k lidu samemu nezli titernymi hf ickami rafinovaneho sofisovani. Dokud nebude ve vsech zakonnikach jako prvni a zakladni kamen veskereho zdkonodarstvi zcela pfesne stipulovan para¬ graf o ochrane zdraveho rozumu, dokud nebudou rovnez tak pfesne vytceny neklamne znaky nepfedpojateho rozumu — dokud bude rozium, jedine oprav¬ neny kompas v labyrintu lidskeho snazeni a konani, vydan ve psi kazde vyrudle tradici, kazdemu nesmyslu, ba i kazde zlotfilosti, dotud zustane a musi zustati veskera zakonodarna cinnost prave jen takovou, jakou jest: pro pfirozeny rozvoj lidsky vice mene neplodnou ..." i Bratr, jenz byl mluvil s neobycejnym chvatem a chvilemi take skoro se zapalem, jakoby mu slo o pfesvedceni celeho naslouchajiciho davu, umlk¬ nul a skfiziv ruce v^ kline zadival se upfene pfed sebe na podlahu. Hana naslouchala i tomuto pokracovani podivneho, spise jen v nahodilych rysech naznaceneho, nez podrobne provedeneho vykladu s touze napjatou pozornosti, jako jiz dfive jeho uvodu. Nevystihovala a nechapala uplne celych vet a nemohla si z pocatku skoro ani vysvetliti, proc tak napjate posloucha. Zaroveh nemohla se z po-

208

catku ubraniti pocitu skoro az uzkostlive stisnenosti. Byla si vedoma, ze nasloucha necemu, pro co nema uplneho porozumeni a co ji jest z casti ci¬ zim, ba Ihostejnym, ale co otvira aspoh mlhavou perspektivu do tajemne dusevni vyhne, ve ktere se pfipravuji socialne politicke boufe budoucnosti. Cim dale bratr mluvil, tim vice pusobil na ni vyklad jeho jako divoky, neurvaly, chaoticky konc'ert horskych slapu po nenadale strzi mracen, pro¬ vazeny mrucivym zahfmivanim blizici se nove boufe — hrozivejsi, desne jsi nez byla ona, ktera prave minula. Kdyz pak bratr domluvil, byla pfesvedcena, ze myslenek svych nevycerpal — ze vfe a kypi v mozku jeho s elementarni silou onen druh tajemnych pruzin lidskeho konani, jez dohanivaji cloveka k one zvlastni, zoufale obetavosti za pravdu a sve pfesved¬ ceni, ktera se mnohdy zvrhava i v polosilenou bezohledhost. Zachveia se hruzou doposud jeste nikdy nepochenou. Bezdeky a pfece zcela pfirozene pfipomnela si vlastniho manzela: vroucne milovaneho a rovnez tak milujiciho muze s veskerym tim jeho solidnim, tradicionelne oklestenym nazorem v svet, s odmefenou, na leta napfed rozpoctenou, skoro mozno fici masinovou dusevni cinnosti — s tou linou vahavoSti chladne, stfizlive rozvahy, neodvazujici se sko¬ ro 'nikdy v zamezi sablonovitych navyklosti a zdedenych ifrasi — s tou jeho nemuznou, sladkomfivou benevolentnosti a poddajnou, skoro otrockou ocho¬ tou prolelkovati proti svemu pfesvedceni zivot svuj v konvenienenich sluzbach polo sybaritskeho kan-

209

celafovani — — — a bratr pfes veskeren nepfijemny, desivy pocit hruzy, kterou v ni probouzel, zacal ji imponovati jako bytost pfekvapujici pfe¬ vahou ducha i citu v pravde lidskych, tudiz jedine opr^vnenych. A poprve od okamziku, co byla manzela sveho pfed lety poznala, slehla dusi jeji myslenka, ze muz ten pfes vsechny cetne a jinak mile, ba ucty hodne vlastnosti sve pfece jen neni muzem pravym... Ze zivot jeji po jeho boku pfes vsechny pfijemnosti nebyl a neni nezli zivofeni. Ze zivot v pravem toho slova smyslu: zivot odusevnely a pfirozenym, nefalsovanym citem prohfaty nelze zenam vesti nezli po boku podobnych muzu, jakym jest bratr, a to pfes vsechny nesnaze, svizele a utrapy, s nimiz jest zivot ten spojen. I bylo ji, jako by tajemna, neodolatelna moc nejaka odluzovala ji od manzela a vabila k bratrovi, jakoby v dusi jeji klicil zarodek doposud jeste mlhaveho, lec vucihlede se jasniciho rozhodnuti: spfetrhati vsechny pasky vizici ji k zivotu posavadnimu a zahajiti ziVot novy... A jedine tim, ze vzbuzeny vykladem bratrovym v dusi Hanine neobvykle tyto myslenky, stalo se, ze setrvala i ona v mlceni, kdyz byl bratr do¬ mluvil. Z nenadani vsak ticho v salone vzruseno. Ze zahrady ozvalo se zasteknuti a hned na to rozste¬ kal se hafan u zahradnich vrat tak zbesile, jakoby jej nekdo drazdil. Hana otocila bezdeky hlavu smerem, odkud zaznival stekot, ktery vsak po male chvili rovnez tak nahle umlknul.

210

„Patrne sel nekdo podle zahradnich vrat," pra¬ vila polo pro sebe. A jiz se chteia obratiti k bra¬ trovi, kdyz ozval se stekot znovu. Tentokrate vsak uz nikoli jako poprve, jakoby nekdo hafana dra¬ zdil, nybrz onim zvlastnim, nevylicitelnym tempem, jako kazdodenne pozde na vecer, kdyz byl nocni strazce letohradku pusten se fetezu. ,,Co to?" ozvala se Hana. „Coz pak je uz tak pozde ?" Ale nezli bratr odpovedel, vstala a poposla rychle ke sklenenym dvefim, vedoucim na balkon. Nezli k nim dospeia, rozpoznala, ze je hafan skutecne jiz odvazan. Stekot jeho zaznival brzy ste, brzy s one strany. Pfes to vysla az na balkon a rozhlednuvsi se, postfehla v matnem svetle mesicnim hafana, kte¬ rak stekaje, pobiha pfed letohradkem po zahonech. ,,Nu — a ted tu, mily Karle, zustat musis," pravila, vracejic se, s durazem na poslednim slove k bratrovi, jenz ji mlcky zrakem sledoval. „Ted bys se odtud nedostal. Hafan —" „Vzdyt ja se nezpecuji, mila Hano," vpadl bratr klidne, ,,tfeba bych se prave takovych ochocenych domacich bestii nebal... Beztoho nevim, kde bych tu v tomto svem kostymu, jenz mne ted skoro mrzi, se cti pfes noc zustal. Patrne bych musil vaziti pesky cestu do Zbraslavi nebo ..." „Ne, ne, mily Karle!" zvolala Hana rozhodne. „Ty uz nebudes vaziti zadne cesty! Ty uz u nas zustanes -— musis zustat na vzdy!... Ja uz se postaram, aby bylo vse vyfizeno ke spokojenosti nd,s vsech. Armand ma sice sve vazne duvody; ale neni neoblomnym. Obzvlaste kdyz ho dfive na tvuj nd-

211

vrat a rozhodnuti tve pfipravim. A proto budiz o ivse dalsi bez starosti!" Slova ta pronesla stojic pfed bratrem, jenz se ji dival upfene do oci a napjate poslouchal; jakoby mu zvestovala dulezite nejake tajemstvi. Tvaf jeji jevila vsak tak nezne klidny vyraz svrchovane spokojenosti, ze i do chmurne duse bratrovy, ktera byla predchazejicim vykladem jeste po¬ nekud vzrusena, zacal se vraceti onen zvlastni klid, jenz jest udeiem jen bezstarostneho mladi a v pokrociiem veku zfidka kdy a- to jen na kratky cas se dostavuje. Opet setrvali oba chvili v mlceni, jakoby si byli uz povedeii vse, co si vubec po vedeti mohli. A pfece meii oba jeste tolik na srdci, tolik otazek i vysvetleni a vykladu, 2e nebylo by stacilo k vycerpani nekolik dni, nefku-li tech nekolik ctvrthodinek, jez byli az dosud spolu prodleli. Mozna, ze by se byli v brzku zase "rozhovofili, nebo ze by byl bratr nyni bez vybidnuti zahajil zase nejaky vseobecny vyklad; ale byli vyruseni. Z chodby pfede dvefmi salonu zaznel nahle sra¬ mot, jako kdyz nekdo — patrne nejaka zenska — co mozna nejrychleji bezi po schodech vzhuru. Hana otocila se ke dvefim a bratr upfel zrak svuj tymz smerem. Jineho obema skoro ani nestacilo provesti. Dvefe salonu se rozletly a na prahu sta¬ nula Katuska, sotva dechu popadajic, s vyrazem mir¬ ne ustrasenosti v zarudie tvafi. , „Co se stalo?" optala se Hana klidne, poposedsi nekolik kroku ke dvefim. Hanin klid Katusku patrne ponekud zarazil ne¬ bo pom4.tl. Zustala jako v stmuti s pootevfenymi usty a povytfegtenym zrakem, jakoby byla na roz-

212

pacich, ma-li ci nema-li zvestovati, co ji bylo k tak chvatnemu vejiti dohnalo. .,Co pak se stalo?" opakovala Hana s tymz klidem, ba i s mirnou vycitkou. ,,Racte odpustit, milostiva pani," zablabolila sluzka a zajikla se; ale hned na to chvatne a skoro nisilne vyrazila ze sebe slova: ,,Milostpan — —" ,,Odejel do Prahy," dodala Hana. ,,Ne, ne — vratil se!" odtusila Katuska pfitlu¬ mene, takze Hanin bratr slov tech ani nezaslechl. ,,Neni mozna!" uklouzlo bezdeky Hane, jejiz tvaf teprve nyni prozradila, ze ji zprava sluzcina ne¬ mile pfekvapila. „Ano, ano — vratil se," dolozila Katuska, upi¬ rajic zrak svuj dychtive na pani, jakoby z tvafe jeji chteia vycisti, jak se ma zachovati. ,,Pfed chvili vesel do zahrady," pokracovala pak jiz souvisleji, ,,a odvazav psa, pustil jej a ted pfechazi pfed vodometem ..." Hanin bratr, zaslechnuv slova ta, prudce vstal. Hana v prvnim okamziku skutecne nevedeia, co sluzce odpovedeti. „Nu, nevadi," podotkla po kratinke pomlcce. „Sejdi jen zase dolu, Katusko, a — —" Nedofekla. Katuska vsak se domnivala nyni s tvdfe paniny zcela zfejme cisti, ze md zatim — mlceti. Pfi¬ kyvla ochotne hlavou, opustila salon a zavfevsi za seoou dvefe rychle bezela po schodech dolu. Hana obritila se k bratrovi, kteryz stoje pfed pohovkou upiral k ni zrak s vyrazem nerozhodne dychtivosti.

213

,,Budiz bez starosti, mily Karle!" ozvala se Hana, snazic se dodati mirnQ se zachvivajiicimu hlasu pevnosti. ,,0 mne nejde, nybrz o tebe," upozornil starost¬ live bratr. ,,I v torn ohledu budiz uplne bez starosti," od¬ tusila jiz zase klidneji. ,,Pfekvapit Armanda ovsem neni radno; ale ja se jiz postaram ..." ,,Co si tedy pfejes, abych ja ... ?" optal se bratr, aniz dopovedel. „Nic jineho, nez abys zatim, nezli s Armandem promluvim, vyckal v nasi loznici." „Jak ti libo..." ,,Ale jako muz bez bazne a strachu," podotkla Hana se sarkastickym pfizvukem. ^Ne abys se ozval nebo prozradil dfive, nez budes mnou vyzvan, nez bude pfedbezne vyjednavani ukonceno. Dfive te Ar¬ mand nesmi pod zadnou zaminkou spatfit — rozumis? Necht se zde deje cokoliv, necht uslysis ja¬ kykoli hovor nebo spor ..." ,,Tyf se pfipravujes skoro az k boji," vpadl bratr neveda, jak ma slova Hanina pojati. Usmdla se sebevedome. ,,Nic, pranic se neboj!" odpovedela a z vy¬ razu tvafe i pfizvuku hlasu bylo zfejmo, ze se ne¬ toliko jiz uplne opanovala, nybrz ze jest take svym yitezstvim jista. ^Tfeba by doslo i k domaci boufi — J£t ji dovedu zazehnat..." V torn zaznei z chodby pfed salonem sramot. Hana i bratr rozpoznaly kroky muze vystupujiciho loudave po schodech vzhuru. Beze slova pfistoupila Hana ku dvefim do loz¬ nice vedoucim. a otevf ela je. Bratr jimi proklouznul.

214

Hana je za nim zavfela a zustala v salone o sa¬ mote. s V prvnim okamziku se ji zdalo, jakoby byla prave provedla pfipravy k nejnevinnejsimu selmovskemu pfekvapenicku. Avsak hned na to zavifilo dusi jeji cosi jako vycitka svedomi, ze pfece jen nejedna spravne, kdyz teprve oklikou a prupravnim nejakym jednanim chce stuj co stuj dosici, proti cemu se byl pfimy a upfimny manzel s veskerou rozhodnosti vyslovil. Prvnim toho nasledkem byla nerozhodnost. Ha¬ na byla na rozpacich, ma-li ci nema-li se zachovati, jak se byla puvodne rozhodla. Veskera jeji bezstarostnost a zmuzilost, jakoz i pevna vira V snadny, hravy zdar, ktera ji byla az doposud ovladala, takofka nahle ustoupily neduv£fivosti, stisn&nosti 'a uzkostlivosti. Bylo ji jako v pfedtuse nepfedvidane a pfece nz aspoh pfedzvesti nejakou se opovidajici kata¬ strofy. Nejinak nez jako cloveku, kteryz byl provedl zacatek nejakeho skutku v pevnem pfesved¬ ceni, ze kona neco nezavadneho, ba zasluzneho a nahle si pfipomene, ze muze byti skutek ten pfece jen vykladan za hfich pfimo nepromijitelny. Srdce se ji uzkostlive sevfelo a dech na chvili zatajil. Citila, jak ji krev stoupa ku hlave a jak se ji lice Irozhfivaji; kratce — jak meni se proti jeji vuli i vyraz jeji fysiognomie — nejnebezpecnej^i to zradce jakekoli diplomacie. Nekolik vtefin stacilo ku zmene nejnepfedvidanejsi. Z klidne zeny, odhodlane ke skutku slechetnemu, stala se bytost chvejici se pfed prvnim pohledem vrouche milovaneho "muze, na nemz nechteia jineho, nezli vyprositi milost pro milovaneho bratra..,

215

Upirajic vytfesteny Zrak ku dvefim naslouchala s uzkosti blizicim se krokum. Napadlo ji, ze manzel objeviv se na prahu na prvni pohled Vse rozpozna neb -aspoh z vyrazu jeji tvafe a z celeho chovani jejiho uhodne, ze pfed¬ chazelo neco heobycejneho ... V uzkosti sve se rozhodla, ze v okamziku, az Armand objevi se na prahu, vleti mu do naruci a libajic jej zakryje tak sve rozpaky a pfipravi se k dalsimu jednani. Postoupila tudiz kvapne nekolik kroku ku dve¬ fim a :obratila se tak, aby aspoh tvaf jeji zustala ve stinu. A zustala jako v strnuti s rozjitfenym a ci¬ ha ve ku dvefim upfenym zrakem. Kroky po schodech blizi se, ale vzdy louda¬ veji, skoro line, jakoby vystupujici chtei i nechtei dale vystupovati a skoro na kazdem schodu ne¬ rozhodne se zastavoval. Konecne se zdalo, ze dospei az na chodbu; ale misto aby byl pokrocil ku dvefim, jakoby se byl — zastavil. Pfede dvefmi rozhostilo se totez hrobove ticho jako v salon£; kde je rush jen tezky, nepravi¬ delny dech.Hanin, v jejiz dusi zmahala se uzkost se vsemi svymi pfiznaky, jevicimi se v tvafi vzdy neklamneji a zrejmeji. Pozorovala, ze pfes vsechno usili sve, zdati se aspoh pomerne klidnou, pfece se neopanuje a jiz jiz se vzdavala veskere nadeje, kdyz znenadani za¬ znei ze zahrady opet stekot hafanuv. A jako zazracnym popudem vzpruzena — Hang stfelhbite zaskocila na balkon, pfivfela za sebou sklenene dvefe a obrativsi se tvafi do salonu upfela zrak svuj dychtive na dvefe, jimiz mei Armand vejiti.

.216

Vecerni vzduch, jenz ji nyni ovanul, zd£l se ji byti nepomerne chladne jsi nezli pfed chvili, kdyz byla na balkon vystoupila. Ale pocit ten nebyl nez neklamnym dukazem, jak napadna zmena byla se stala v organismu Hanine, jejiz lice byly rozpaleny jako za nejvirnejsiho tance a dech tak horky, ze srazel se v lehynkou, ovsem sotva pozorovatelnou paru. Nocni chlad ten pusobil vsak na uzkostlive rozjitfenou mysl Haninu pfimo zazracne. Zachveia se sice nekolikrat po sobe; ale zrak jeji upjal se dy¬ chtive a pfece jiz take jaksi zkoumave na dvefe, jimiz mei Armand vejiti do salonu. Nalezajic sev mesicnim poloseru a divajic se do jasne osvetleneho salonu mohla, sama jsouc aspoh ze salonu nevidena, zcela zfetelne videti, co by se v salone deio ... Konecne — po nekolika svrchovane trapnych okamzicich postfehla, jak se klika dvefi nahnula a dvefe pomalu otevfely. Na prahu objevil se Armand s obvyklym klidnym vyrazem v tvafi —,a pfece jaksi pucenym, polo trpkym a polo pohrdlivym usmevem, jakym provazime obycejne bezvyznamne, ale pfece nepfi¬ jemne pfihody. Hane se zdalo, jakoby z, vyrazu tvafe Arman¬ dovy ctla, ze zmeskal vlak. Armand byl se zatim rozhledl po salone. Ne¬ shlednuv v nem nikoho vesel, zavfel za sebou dvefe, pokrocil nekolik kroku a zase rozhlizel se kolem, jakoby byl jist, ze Hana musi se okamzite v tech neb onech dvefich objeviti. Hana vsak vahala vystoupiti a sotva by byla vy¬ stoupila, kdyby nebyl Armand ucinil opet nekolik kroku smerem ku dvefim loznice.

217

Pohyb ten rozhodnul. Bez rozmysleni a s le¬ hynkym vykfikem strojeneho pfekvapeni vrazila Ha¬ na do salonu, by provedla, o cem se byla z pocatku rozhodla. Ale Armand couvna o krok zmafil jeji umysl. „Probuh — ty se vracis?" uklouzlo Hane rozpacite, kdyz stanula pfed manzelem, kteryz byl zalozil ruce a klidne na zenu pohlizel. „Vracim se — zmeskal jsem vlak," odpovedel pfitlumene. „Ale co pak je tobe?" optal se po kratinke pomlcce. ,,Nic, nic! Nepfedvidany tvuj navrat mne polekal. Napadlo mi, ze snad nejaka nehoda..." ,,Coz pak ti Katuska navrat muj neohlasila?" ozval se Armand ledabylo, jakoby se dotazoval na vec nejvsednejsi. „Ah, byla zde a neco povidala. Ale ja ji neporozumeia," zalhala Hana. „Akdyz pak jsi se nahle objevil — kdyz jsem te totiz postfehla..." „Bud bez starosti a litis se! Nic se nestalo — vef!" JJA zustanes uz doma?" uklouzlo Hane. „Ovsem 2e! — Kamz bych, prosim te — tak pozde na vecer..." ,,Ale vecer je tak krasny a tak pfijemny, ze snad mala prochazka v zahrade.:." „Ne, ne," vpadl Armand rozhodne. „Naopak! Venku se napadne ochladilo. Coz pak jsi toho na balkonu nespozoroyala ?" „Skoro ani nevim. Pocitila jsem sice chlad, ale pfijemny, osvezujici. A proto by snad mala pro¬ chazka.. Z1 •-.'.. J. Arbes: Sebrand spisy. XVII.

15

218

,,Odpust, ze tentokrate neni mozno. Musim zu¬ stati. Musim si jeste neco upraviti pro nejblizsi pfeliceni...." „Ty chces jeste pracovat ?" namitla Hana. ,,A ja se tak tesila, ze po odchodu pfatel stravime aspoh vecer..." ,,V me nepfitomnosti. Kdybych totiz nebyl zme¬ skal vlak, byla bys vecer tak jako tak stravila o sa¬ mote ,,Ale ted — kdyz jsi se vratil!" ozvala se Hana s pfizvukem skoro neodolatelne prosby. V temz okamziku slehla vsak mozkem jejim my¬ slenka, ze by snad pfece ziskala casu, kdyby ^e Armand uchylil do sve pracovny. A proto kvapne dodala: ,,Neni-li jine pomoci, podvoluju se ochotne vsemu. Ale rci, kde zustali oba pfatele?" ,,Zval jsem je k nam; ale oba zdvofile odmitli, poukazujice, ze nas uz beztoho po cely den obtezovali. Doprovodili mne az ku vratum a sli pak dale podle lesika do Vsenor za Lampasickem," vylozil Armand s klidem cloveka, jemuz na vsem torn pra¬ nic nezalezi. Armanduv klid pusobil na Hanu konejsive. Avsak klid ten byl zdanlivy. Vyraz Haniny tvafe a veskere jeji chovani byly pfilis vymluvny, nez aby nebyl Armand postfehl, ze sbehlo se v jeho nepfitomnosti ineco neobycejneho, ze Hanu pfekvapil a ze snad Nedomyslil, nemohl domysliti... S nejvetsim pfemahanim liceny jeho klid podlehal vzdy vice dusevnimu vzruseni, jakeho se vubec ani za schopna nepokladal. ' Citil, ze nedovede se dele opanovati...

219

A proto uchylil se k poslednimu prostfedku, by vnitfni boufi maskoval. Odvrativ se od Hany po¬ cal po salone pfechazeti.., Hana setrvala v mlceni. V prvnim okamziku se ji zdalo, ze nadchazi okamzik, kdy mohla by se opatrne odvaziti aspoh prvni pfipravne zminky o moznosti bratrova na¬ vratu. Avsak dfive nezli si v duchu upravila prvni zminku, rozhodnul se Armand jeste k jedinemu, zdanlive bezvyznamnemu a vsednimu dotazu. ' Zastaviv se pfed Hanou upfel na ni rozjiskfujici se zrak a optal se trhane a hlasem ponekud se za¬ chvivajicim : „A coz ty, mila duse — jak ty jsi stravila tech nekolik okamziku — v me nepfitomnosti?" Teprve nyni postfehla Hana napadnou zmenu v Armandove tvafi a zalekla se. Mirny rumenec jejich lici nahle se zmenil v nejpodezfelejsi cerveh studu a bazne. Chteia odpovedit upfimne, ale Armandovo cho¬ vani vnuklo ji pfedevsim uzkostlivy, skoro blabolivy dotaz: ,,Probuh — co se ti stalo ?" „Mne?! — Nic, pranic!" odtusil Armand pfemahaje se a dodal s pfizvukem neobycejne pfisnosti: ,,Ja se ptam — co stalo se tobe — zes tak rozcilena." . „Co by se mi — bylo — mohlo stat?" odtusila pfitlumene a zajikave. V uzkostlive pomatenosti chteia dodati: „Bratr se vratil!" Ale slova ta — na stesti nebo na ne¬ stesti — uvizla ji na rtech, jez se jen kfeeovhe za-

220

chveiy, jakoby chteiy pronesti nesmeiou nejakou omluvu. „Mluv, mluv!" nalehal Armand vasniveji. Chteia vyhoveti; ale vzezfeni Armandovo puso¬ bilo na ni s onou tajemnou silou vasne, ktera zarazi a mnohdy skoro omracuje. Pokrcila jen ramenoma, a v tvafi jeji jevil se onen nevylicitelny druh; ustra¬ senosti, jenz mohl byti ruzne vykladan. Odporne podezfeni v dusi Armandove nabylo podstaty v te -mife, ze zdalo se mu byti i bez pfe¬ svedceni neklamnym. „Byl zde — nebo — je zde snad nekdo?" uklouzlo mu mimodek a zrak jeho zakrouzil patrave po salone. Hana v hlubinach duse se zachveia. Neni nizadne pochybnosti, ze by byla odpove¬ dela: ,,Bratr!" kdyby ji byl Armand popfal jen, okamzik k rozvazeni, Ale on ucinil zaroveh a rovnez bezdeky tak napadny pohyb, jakoby chtei vejiti do loznice. ,,Pro buh — co zamyslis ?" vzkfikla Hana a nevedouc jiz .skoro ani, co podnika, ucinila podob¬ ne napadny pohyb, jakoby mu chteia zastoupiti cestu. „Co bych zamyilel?" odpovedel temne. „Podivam se — pfesvedcim se!" Teprve nyni Hana aspoh pfiblizne pochopila, ze je pde ve hfe cosi pro okamzik naprosto ne\ysvetlitelneho. ! Couvla. Armand rychle poposel az ke dvefim loznice a otevfel je.

221

Hana nevedouc pro okamzik rady, sledovala manzelovo pocinani ,s resignaci, bez nadeje. Byla pfesvedcena, ze jest vse zmafeno. A jisto, ze by byla i nyni jedinym slovem zahadu vysvetlila, kdyby ji byl Armand popfal casu. On vsak otevfev dvefe, drsne houknul do loz¬ nice: ,,Je zde nekdo ?" Nikdo se neozval. Nekolik okamziku panovalo v salone i v loznici skoro hrobove ticho. „Je nekdo v loznici ?" opakoval Armand drsneji nezli pfed tim a vstoupiv na prah, rozhledl se poi loznici. V pfitmi, jez v ni panovalo, nepostfehl vsak' niceho napadneho. Couvnul tudiz, patrne v umyslu, aby vzal lampu se stolu a mohl si posvititi; 'ale v temz okamziku zaznel z loznice slaboucky selest. Armand v okamihu zmenil svuj umysl a pfekrociv chvatne prah loznice, postfehl v koute u otevfeneho okna temne obrysy pfikrcene postavy. „Kdo zde! ?" vzkfiknul tak hlasite, ze se to da¬ leko rozlehlo. I nyni nikdo neodpovedei. U okna pfikrcena. postava vsak se stfelhbite vztycila a vySinuvsi se na okno seskocila, vlastne spustila se dolu do za¬ hrady. Co nasledovalo, sbehlo se s tak uzasnou rychlosti, ze jen tim Ize vysvetliti take bezprostfedni na¬ sledky. Armand nepozbyv duchapfitomnosti vrazil do salonu, strhnul revolver se steny a vyletei na ve¬ randu.

222

Hana, nemajic potuchy o torn, co se bylo v loz¬ nici sbehlo, chvatala za Armandem. Oba spatfili v matnem svifu mesicnim v za¬ hrade prchajiciho, muze s vlajicim nejakym satem . Armand nan namifil revolver, ,,Pro milosrdenstvi bozi — nestfilej!" zaupela Hana, vztahnouc ruku po ruce Armandove. Ale dfive nezli se ruka jeji ruky Armandovy dotkla, rana vysla a ze zahrady zaznel lehynky vykfik. Prchajici vsak neklesl, nybrz prchal dale sme¬ rem ke dvifkam, jimiz se ze zahrady vychazelo do sousediciho haje na vrsine, z . jehoz stinu vystoupily po zaduneni rany tfi jine muzske postavy. Armand a Hana vsak jich nespozorovali, ba v rozcileni svem nevsimli si ani zufiveho stekotu, jenz zaznei z popfedi letohradku a blizil se oklikou k mistum., kudy Hanin bratr prchal. ,,Proc jsi mi branila vystfelit ?" obratil se Ar¬ mand k Hane skoro v nerozdilnem okamziku po vystfeleni. Hana v smrtelne uzkosti nemohla odpovedit. ..Proc?!" houknul Armand velitelsky. Teprve nyni Hana aspoh ponekud se vzpama¬ tovala : ale nemohla pronesti nezli drkotave slova: „Vzdyf to byl — Karel!" Osudna shoda jmen! Armandovi napadnul pfitel a nikoli -Hanin bratr. „Proc jsi toho pfede mnou tajila? Proc jsi mne nevarovala v eas ?" optal se s nejvasnivejsim posuh*kem, aniz vedei, proc se tak ptd; nebot v dusi jeho byl nahle vzplanul nezkrotitelny hnev urazene pychy a zrazeneho srdce.

223

Hanin dusevni stav vsak byl tak mimofadny, uzkost," strach a leknuti jeji tak mocny, ze nebyla s to zahadu okamzite vysvetliti a zablabolila pouze nekolik nesrozumitelnych slov, z nichz postfehl Ar¬ mand jen jedine: „bratr ..." Vse, co bylo pfedchazelo a obzvlaste posledni postizene sloyo Hanino pusobilo na Armanda v na¬ prosto nepficetnem okamziku pfitomnosti tak zvracene, ze pokladal je za nejnemotornejsi omluvu, ktera jej rozlitila v takove mife, ze nebyl takofka svych smyslu mocen. Zasmal se divoce, jakoby se o nej silenost pokousela. ,,Tedy bratr — povidas?!" zaskuhral rozlicen.' „A jeste ted — ted si chces ze mne tropiti sasky?!" „Smilovani!" zaupeia Hana v svrchovanem zmatku. Slovo to podezfeni Armandovo dotvrdilo. Chopil zenu za prsa a vevlekl ji nazpet do salonu. ,,Lzes!" zahfmei na ni. Pokusila se neblahe nedorozumeni vysvetliti. Blabolive pronesla nekolik nahodilych, trhanych, ba nejnejapnejsich slov, jez meia na Armanda misto ucinku konejsiveho ucinek zcela opacny. Obzvlaste kdyz po marnem pokusu se zajikla a nevedouc si rady sklesla pfed Armandem na kolena. ,,Mluv!" zafval v nejprudsim rozjitfeni. Klecela pfed nim jako kajici hfisnice s vyra-i zem smrtelne ustrasenosti. „Mluv, bidnice!" zahouknul rozva^nen. Avsak uboha zena nebyla s to. ,,Odpust!" bylo vse, co* splynulo zajikave s chvejicich se jejich rtu.

224

Armand byl o zrade a nevefe Hanine — pfesvedeen. Pfiznalaf se ... Posledni, pfimo osudne slovo jeji, jez ji diktovala jen smrtelna uzkost, pusobila nan s tak ele¬ mentarni pfesvedcujici silou, ze zustal jako v strnuti a revolver mu vypadl z ruky. Hned na to vsak v kfecovitem rozmachu prazd¬ nou ruku zase vztycil, rozpfahl se a udefil plochou dlani zenu do tvdfe. Z hader zeninych vyrval se srdceryvny vykfik. Teio jeji sklonilo se takmef k podlaze. Ale hned zas ponekud se vztycilo a prava ruka — bud na¬ hodou v pomateni nebo instinktivne ku obrane — sahla po revolveru, jenz byl Armandovi z ruky vy¬ padl. A jako zazracne posilnena, Hana ruce se vzty¬ cila a namifila revolver na Armanda stojiciho pfi¬ mo proti ni... Mohl ji sice revolver vyraziti nebo vyrvati z ru¬ ky. Ale rozcileni jeho bylo tak mocne, ze ho to ani nenapadalo. Jako neslysel zufiveho stekotu hafana a ruznych hlasu lidskych, jez za vystupu toho zazni¬ valy ze zahrady, nevidei take nezli Hanu, vlastne jen jeji tvaf. Misto krasne zlatovlase vily, ktera jej druhdy tak okouzlovala, stala pfed nim v hlubinach duse urazend a rozjitfena zena s medusovitym vyrazem v tvafi — jako vteiena furie. Chveia se na celem teie, ale cely jeji zjev prozrazoval zoufalou odhodlahost... Druhdy tak jemna a laskava tvaf byla studem, litosti a hnevem zbrunatnela... Z '£arokrdsnych, hlubokych oci salalo mracne rozvasneni schopne i skutku nejnepficetnejsiho... A kolem rozzha-

225

venych, druhdy vzdy tak vabnych smavych rtu pohravalo cosi, jako kfeeovita hsklebnost vitezoslavy p oko feneho. Bohaty zlaty vlas byl pocuchan a z casti rozpusten, cimz nabyvala vyhruznost tvafe razu pfimo pfiserneho. Jen jazyk byl zdf evneiy ... Avsak i tak pusobilo rozlicene vzezfeni Hanino na Armanda tak neodolatelne, ze v okamziku, kdyz nadzvedla ruku a namifila nan revolver — bezdeky couvnul... ' A pohyb ten dodal zene zmuzilosti. ,,Pryc!" houkla blabolive, ale pfece s tak pfisernou rozhodnosti, ze slovo to stacilo. Armand zbabeie pfikrcen couvnul o krok a nespousteje vytfesteneho zraku s rozjiskfenych oci Haninych couval tak az ku dvefim, jimiz byl vesel. A kdyz pak zena prudkym, vasnivym pokynem ruky tiaznacila, aby odesel — otevfel a zmizel v serti pf edsme... Hana zustala o samote. Neslysela krokuv Armando vych, kdyz sestupo¬ val po schodech dolu, ba neslysela hlasu lidskych, jez po umlknuti hafana zaznivaly nyni hlasiteji ze zahrady. ' Chvili stala jako v strnuti na temze miste upi¬ rajic zrak svuj neodvratne na otevrene dvefe, v kte¬ rychz byl Armand zmizel. Nevedeia, nechapala ani, co, jak a proc se bylo prave sbehlo. Nepf icetnost potrvala -vsak jen nekolik okamzi¬ ku. Nahle pfipamatovala si domnely duvod — nevysvetljtelne podezfeni,.,

226

Srdce se ji sevfelo kfecovitou bolesti. Zdalo se ji, jakoby se stmivalo, jakoby ji pojimala zavraf. Vykrocila bezucelne — ale zapotacela se a sklesla na zem...

V jakem dusevnim stavu Svobodovsky opoustei svou zenu, Ize se snadneji domysliti, nezli mozno perem vyliciti. Bylte se vratil domu, aby se dfive pfesvedcil a die toho dalsi sve jednani, pokud vubec mozno, chladnokrevne neb aspoh s rozmyslem vzdelaneho muze dustojnym zafidil. Zatim byl osudnym sbehem okolnosti v pravem slova smyslu dohnan k ne¬ cemu, ceho se clovek jeho povahy a minulosti dopustiti muze jen ve stavu naproste nepficetnosti nebo v docasnem pomateni smysluv. A za to byl take, ihned v mife tak svrchovane pokofen, ze jako zbabeiec prchal pfed vroucne milovanou bytosti, kterou chtei puvodne usvedcenim z nefestneho skutku sam pokofiti. Dokud stal rozvasnene Hane tvafi v tvaf, ba i pozdeji," kdyz pfikrcen zbabeie couval ke dvefim, aby pfedesel mozne katastrofe, byl jist, ze nabyl pfesvedceni nezvratneho a ze vse, co se bylo prave sbehlo, nebylo nezli zcela pfirozeny toho vysledek. Ale jakmile se octnuf v Seru chodby a jaksi v ^bez¬ pecnosti, slehla bez zjevneho popudu rozjitfenou dusi jeho myslenka, ze snad se pfece jen mylil — a ze zene, bytosti az dosud naprosto neuhonne, ublizil zpusobem tak brutalnim, ze na smir nelze ani pomysliti. ■•--

227

Nicmene hned na to, kdyz soural se potacive po schodech dolu, zafal demon podezfeni znovu sve tajemne drapy do jeho duse a rozdiral ji s nezkrotitelnou rozvasnenosti. Dusevni boufe, ktera se v nitru Svobodovskeho rozpoutala, byla tak abnormalni, ze mu ani nepfipadlo, co snad muze nebo co zcela pfirozene musi nasledovati... Divoky vir vzajemne si odporujicich myslenek, zhavych cituv a mlhavych pfedstav zdal se splyvati v chaoticky proud s jedinou, aspoh pfiblizne jasnou perspektivou: ze jest vsemu — konec... Byl to dusevni stav, v jakem clovek mene sobecky a vasnive jsi nezli on skoro bez rozmysleni saha ku prostfedku nejzoufalejsimu. A mozna, kdyz octnul se posleze v pfizemnim salonu, kde jako bez vlady sklesl do lenosky, ze byl by dfive nebo pozdeji — at uz zpusobem jakym¬ koli — k prostfedku takovemu skutecne take uto¬ ciste vzal... Ale bylo mu v torn zabraneno. V zahrade bylo se totiz zatim sbehlo cosi, cim za nedlouho vse, co pfedchazelo, vysvetleno. Jakmile padla ze salonu v prvnim patfe rana z revolveru, vystoupili ze stinu lesika, tesne se za¬ hradou sousediciho, tfi muzske postavy: vsickni tfi pfatele Svobodovskeho. Lampasicek byl zde jiz davno jako zamilovany seladon na cihane. Klominek a Zehusicky rozloucivse se Se Svobodovskym ubirali se dale smerem k le¬ siku, aby po ceste podle lesika dostali se do Vsenor, kde chteii zustati pfes noc. Sotva vsak zahnuli kolem jihoyychodniho rohu zahrady, pfiStihli zde k nemaiemti udiveni svemu — Lampasicka, kteryz neve¬ da, jak sve_meSkani v mistech tech ospravedlniti, upozornil pfately sve zcela bezohledne a nediskret-

228

ne na okolnost, ktere byl pfed tim z ukrytu sveho ocitym svedkem: ze totiz zlatovlasa Hana v nepfi¬ tomnosti manzelove neni v salone sama ... Pouha zvedavost pfimela i oba pfately, ze vyckali. co asi se bude dale diti, a tak spolecne s Lampasickem z ukrytu na pokraji lesika stfezili letohrddek, vlastne salon v prvnim patfe. Z poc&tku zvedavost vsech tfi valne neukojena. Nepozorovali temef niceho, co by stalo za pozorovani a jiz jiz chteii od negalantniho stfezeni pfitelova leto¬ hradku upustiti, kdyz sbehlo se, co jsme byli jiz vy¬ pravoval! ... Videii mihati se v salonu stiny dvou osob — muze i zeny; spatfili pak, jak z otevfeneho okn'a loznice spustil se muz nejaky s vlajicim satem dolu a prchal zahradou, a konecne jak Svobodovsky nasledovan Hanou vyrazil ze salonu na verandu, jak na prchajiciho namifil a vystfelil... Teprve v tomto okamziku vystoupili vsickni tfi ze stinu lesika a byli jednak svedky toho, co se odehralo v nekolika vtefinach na verande, nez Ar¬ mand zavlekl Hanu zpet do salonu a co deio se sou¬ casne v zahrade. Videii, kterak potacive prchajici muz po chvili sklesl a zahaliv se V bily sat, s kterymz byl is^ okna seskocil, zustal bez hnuti lezeti. Zaroveh spatfili, jak sluzka Hana vyrazila od letohradku a spechala smerem k neznamemu a sou¬ casne jak z druhe strany vyrazil zufive Stekajici hafan a hnal se tymz smerem. „Ted je ztracen — pes ho rozsdpe!" zvolal Lam¬ pasieek pfipomenuv si, co byl o psu pfitel Svobo¬ dovsky napov£dei.

229

Ale stalo se, ceho se nikdo nenadal. Hafan nekolika mohutnymi skoky octnul se u neznameho muze; ale jako zarazen ustal stekati a khuce jen pocal jaksi nepokojne kolem pbbihati... ,,Co to ?" obratil se Lampasicek ku svym pfatelum. ' Ale Vifive nezli kdo odpovedel, dobehla sluzka k 'hafanu a popadnuvsi jej obema rukama za kuzi na krku snazila se jej ukonejsiti a odvleci, coz se ji 'po chvili podafilo. Vsichni 'tfi svedkove vyjevu toho nyni jako na povel pospisili k postrannim dvifkam zahrady, jez byly ^nepomerne nizsi plotu, rychle je pfelezli a chvatali k neznamemu. Dospeii tam prave v okamziku, kdy v salone odehrala se zaverecna scena a Svobodovsky zba¬ beie touval pfed namifenym revolverem. Nekolik strucnych dotazu a takovych tez od¬ povedi .neznameho zahadny vyjev aspoh jaks taks vysvetlily. 'Neznamy se prohlasil, kym jest, a Lam¬ pasicek i nyni po letech poznal stareho pfitele.. Po hekolika dalsich dotazech a odpovedich pfatele ^Svobodovskeho shodli se s Haninym bra¬ trem 'uplne. Byl Vanen. Kule revolveru byla mu projela lytkem prave nohy. Lampasieek nepozbyv duchapfitomnosti ucinil ihned aspoh nejnutnejsi. Obvazal staremu pfiteli nohu kapesnim satkem ... „Ale 'co ted?" optal se posieze. „Mozno-li, prosim, doved'te mne k Svobodov¬ skemu," pozadal Hanin bratr. Pfani jeho vyhoveno.

230

Vsickni 'tfi pomohli mu vstati a podpirajice ho vedli, vlastne ylekli ho *k letohradku. A 'zase vymeneno nekolik dotazuv a odpovedi. ,,Ale prosim te," optal se Lam^as'cek pfipome¬ nuv (si nevysvetlitelny vyjev s hafanem, „jak Ize vy¬ svetliti, ze rozliceny hafan misto, aby se byl na tebevrhl " „Ah, 'tot zcela pfirozene," vpadl Hanin bratr, ,,Sly sel jsem jiz v salone Hanine hafana po zahrade stekat. Uznav pak za nutne prchnouti, strhl jsem v loznici s loze Hanina prosteradlo pro vsechny moz¬ ne pfipady. A kdyz jsem ranen sklesl a slysel, ze se zufive stekajici hafan blizi, pfehodil jsem pro¬ steradlo pfes sefbe a zustal klidne lezeti. Tim jsem hafana aspoh na kratky cas oklamal..." .V 'torn dospeii prave ku dvefim pfizemniho sa¬ lonu, v nemz meskal Svobodovsky sam a sam v ney abnormalnejsim stavu dusevnim. Vesli. > ■ Pfekvapeni Svobodovskeho bylo pfimo zdrcu¬ jici. V pirvnim okamziku nechapal toho vseho souvislost. Tepirve kdyz bratr Hanin doveden k po¬ hovce, na kterou takofka bez vlady sklesl, a kdyz nekolika slovy dostalo se Svobodovskemu aspoh nejpovrchnejsiho vysvetleni, zacalo se v dusi jeho znenahla rozbfeskovati — — -^ — i—: Zatim, co v prizemnim salone osudna zahada znenahla vzdy vice a zcela pfirozene se vysvetlovala, prozila Hana dusevni muka, jez vzpiraji se kazdemu pokusu vyliciti je aspoh pfiblizne. -\ . ».' VJe, cp se bylo prave sbehlo, bylo tak ne¬ pfedvidane, tak pfekvapujici a zaroveh vife nepodobne, ba pfimo nevysvetlitelne, ze nechapala

231:

souvislosti vseho toho a* pocifovala jen nasledky shrnute ve vyslednici pro okamzik mlhavou, ale omracujici. Bylo ji jako cloveku, jenz byl nenadale prudkou ranou do hlavy napolo omracen. Zdalo se ji, jakoby bez bolesti, bez bazne, vubec bez jakehokoli pocitu snasela se znenahla do bezedne nejake propasti — bezucelne a s naprostou apathii ku vsemu, co snad bude nasledovati. liusevni stagnace ta potrvala vsak jen nekolik vtefin. Nahle slehlo mozkem Haninym matne uvedomeni a dusi rozvifil se onen nevystizitelny chaos bolestneho rozlitostneni, jenz bez jasneho uvedomeni prave pficiny vhani nejpalcivejsi a pfece konej¬ sive slzy'do oci. Rozplakala se stkave, jako polekane, bazlive dite, jez nevi, smi-li si placem uleviti. A ulevila tim aspoh bezmerne tisni, ktera hrozila zalknutim. Nekolikrat 'z hluboka vydechla. Nekolikrat po¬ kusila se vztyciti se; ale vzdy zase klesla, az posieze doplazila se k pohovce, kde se napolo vztycila a zaryvsi tvaf do polstafe setrvala tak bez napadneho hnuti. Chvilemi Vsak ceie teio kfecovite se zachvivalo, jakoby je mraz probihal. A teprve nyni, ac znenahla, vracela se pf icet¬ nost. Nejsouc sobe zadneho pokiesku vedoma, poci¬ tila onen druh osvezujici pychy, jakou pocifuje zpra¬ vidla kazdy bezpravne pokofeny. A z ovzdusi toho Vyrojily se city pfirozene spfiznene; zejmena odvaha k necemu naprosto neznamemu a cosi jako neuvedomeia, z pocatku bezucelna a bezpfedmetna vzdorovitost.

232

Muz, jenz ji byl jeste pfed nedavnem idolem, zdal se ji byti cimsi, co sice doposud jeste milujeme, ale ceho si vice nevazime, ceho se bojime, co v nas budi nejtrpci zklamani. A prvni, aspoh pomerne jasna myslenka, ktera se z chaotickeho, myslenkoveho viru vyhoupla na povrch, 'pfiostfila se k rozhodne otazce: „Co ted?" Vse, 'co se bylo sbehlo, a vsechny toho pficiny zdaly se byti Hane naprosto nehodny uvazovani. Zdalo se ji, jakoby vse, co byla pz dosud pokladala za stesti, bylo pouhym klamem. Byla pfesved¬ cena, !ze domneie stesti to zvrhlo se v pravy opak a •ze vse — vse — jest navzdy ztraceno... Nenapadlo ji uvazovati, mozno-li a jakym zpu¬ sobem 'dociliti smiru neb aspoh objasneni zahadne osudneho (nedorozumeni. Vse to a podobne bylo ji naprosto Ihostejnym. Vse, co ji bylo az dosud k milovanemu muzi poutalo: vsechny pfijemne a sladke vzpominky, vsechny vzpruzujici city, jez mohly vzpominky ty vzbuditi, vubec vse, cim mohl byti rozpor duse uveden aspoh v naladu smiflivosti, bylo jako zakleto. Zmocnila se ji apathie nejpodivnejsiho, posud jeste nikdy nepociteneho druhu ... Minuta mijela po minute — a jiz jiz se zdalo, ze dusevni tiseh, podobna bezmerne mucive uzko¬ sti, jaka pfedchaziva smrt zalknutim, znova se do¬ stavuje, kdyz nahle zdanlive beze vsi souvislosti s tim, co vifilo prdve dusi — Slehla mozkem Hani¬ nym jedine mozna a jedine spasna mySlenka: „Pryc — z proklateho domu!... Pryc na vzdy!" zahucel demon rozvaSneni temne do duSe nebohe zeny. A jako zazracne vzpruzena, Hana se vzcho•pila, aby provedla, co* ji bylo prave napadlo.

233 :

Bleskurychle rozhodhuti jeji bylo okamzite tak skdlopevnym, ze zdalo se, jakoby zadna svetska moc nemohla je vice zvratiti neb aspoh zmirniti. Okamzite ucinila s uzasnou rychlosti vse, co uznavala k provedeni rozhodnuti sveho za nutne. Ruce svazala neco nejnutnejSiho Satstva do uzlicku, pfehodila pfes sebe podzimni plaStik, vzala klobouk k vychazce a kvapne popoSla ke dvefim. Zde vSak se na okamzik zastavila, jakoby si byla neco pfipomnela. Po chvili vratila se ke skfini, v ktere meia rodinne pamatky, jez byla bratrovi se zanicenim tak vfelym ukazovala, a pfidala z nichl nektere do uzlicku. Na to loudave postoupila ke dvefim a vravo¬ rave sestupovala po schodech dolu — — — — V pfizemnim salone, kterymz Hana musila projiti, bylo zatim doSlo k uplnemu vysvetleni zahady a vSech osudnych nasledku. jHanin bratr byl povedei v strucnosti vSe, co a jak se bylo sbehlo. Lampasicek zahadu listku dosvedcil a druzi dva pfatele pfiznali se kajicne k dal¬ simu. Svobodovsky nabyl uplneho pfesvedceni, ze dopustil se na nevinne zene z pouheho nedorozumeni a pfenahleni nepromijitelne brutalnosti. Pfirozenof, ze byl ochoten ku vSemu, cim by bylo Ize dosici prominuti nejen Hanino, nybrz i je¬ jiho bratra, od nehoz ho zivotni zasady az dosud pfimo nesmifitelne deiily. Neni tudiz divu, ze po vysvetleni zahadneho nedorozumeni pfesunul se ho¬ vor bezdeky k temto zasadam a ze o nich vy^neneno nekolik vzdjemne si odporujicich nahledu. J. Arbes: Sebran6 spisy. XVII.

16

234

Hanin bratr byl prave tak neoblomnym jako' Hanin manzel. A prave v rozhodnem okamziku, kdyz Svobo¬ dovsky chtei vesti proti nazorum Haniria bratra nejpadnejsi rami, stanula Hana u dvefi vedoucichl do pfizemniho salonu a tfesouci se rukou je otevfela. ' .Prosty a pfece nepfedvidany vyjev ji zarazil. Spatfilaf bratra leziciho na pohovce a pfed nim' manzela i jeho pfately, vesmes obracene zady ku dvefim, u nichz prave stala. Zaroveh slySela manze¬ luv hlas, ale nerozumeia nezli jednotlivym slovum'. Ndhle Svobodovsky zvolal zcela srozumitelne: ,,Ne, ne — vSim tim neni vinna spolecnost lid¬ ska, aniz zakonodarstvi, aniz cozkoli jineho, nybrz! vyhradne jen neurvaie podvratne zivly, jez se snazi pfedstihnouti pfirozeny a proto nenahly rozvoj tim, ze v nej zasahuji nasilim..." Slova ta pronesena s pfizvukem tak pfikrym a vaSnivym, ze Hana bezdeky couvla a jako vpolopomateni — nevedouc ani, proc tak cini, naslouchala dalSimu hovoru a vyslechla tak i bratrovu delSi, obvyklym zpusobem pronesenou odpoved. „V torn, pane svaku, nrylite se jako tisice jinych. Vse, co uvykli jste v otazce socialni nazyvati rozvojem a tak dale, neni nez pouhy klam. Nebot vSechny pokusy, veSkere usili rozfeSiti nejpalcivejSi otdzku naseho i pfistiho veku — problem bidy — zu¬ staly az dosud v celku pfece jen bez uspechu. Tocime se i zde proste do kola a vracime se vzdy zase tam, odkud jsme byli vysli: ze cloveku nezbyvaji nez dve cesty: bud" aby byl perlikem nebo. kovadlinou. A perlik, at uz sebe lehci, sebe soucitnejSi, sebe milosrdnejsi — buSi do kovadliny. A

235

tato, byt sebe pevnejSi, 'sebe tvrdSi — posleze pfece podleha, droli se a rozpada. A to nikoli jen pod ranami bezohlednymi, padnymi, mohutnymi, nybrz i pod ranami, jez vede opatrna ruka utrpna a soucitna, takze podobaji se pouhemU hladeni — trvaji-li .deie, hez muze kovadlina snesti... Touto kovadlinou jest vyrobni sila v nejsirsim slova smyslu. Otazka bidy netyka se tedy pouze pro¬ steho deinika, muze zavisiciho na vytezku svych rukou a naucene femeslne dovednosti, nybrz obrov¬ ske armady vSech, kdoz menice praci jakehokoli druhu pfedmety nehrube cenne ve vyrobky nepo¬ merne cennejSi, byli, jsou a zustanou navzdy vlast¬ nim jadrem spolecnosti lidske, bez kterehoz by byla' davem pouhych pasofitnikuv. AvSak prave toto jadro spolecnosti — vyrobni silu — rozezira moderni rakovina, o ktere dfivejSi veky nemeiy skoro ani poneti. Obrovsky polyp, bez¬ citne nestvura s milliardami sesadel vpila se, abych tak fekl, ve vyrobni silu a tfeba zdanlive bezbolestne jeji krev, vysiluje ji a dohani ku pfepinani. Cozkoli zoveme dnes vyrobni silou, vSedmo pracuje uz po mnoha desitileti s pfimo horecnym chvatem, s bezpfikladnym, druhdy skoro neznamym napinanim a pfepinanim. Nasledek jest pfirozeny: Vyrobni sila je pfetizena, upi a stena pod krutym natlakem a marne usiluje vymknouti se z drapu bezhlave a skoro bezteiesne zakonni nestvury: kapitalu, kteryz bez prdce vydeidva a tezi a prave tim vyrobni silu dohani ku pfepinani a to tou merou, ze toho vyrobni sila dfive nebo pozdeji nevydrzi. Vesken soucit a veSkera utrpnost, vSechny ty

236

nescetne prostfedky i prostfedecky, jimiz se mnozi snazi vyrobni silu, vlastni pafeniSte bidy, vzpruziti„ vsechny almuzny a darky, vSechny dobrocinne ustavy, vsechny ty nescetne druhy stipendii a podpurnych zajiSfujicich i pojiSfujicich instituci byly, jsou a zustanou prave tak malomocny a neplodny jako. vsechny nekdejSi utopicke plany socialistickych snil¬ ku, vzletne dythiramby dobroduSnych basniku, rozpalujici a zdanlive snad i pfesvedcujici feci filantropickych fecniku v parlamentech a schuzich lidu a vSechny ty hlubokymi mySlenkami pfekvapujici uyahy, rady a systemy, jez jsou ulozeny v knihach poctivych myslitelu... Skutecny stav veci, jak se byl prodlenim nase¬ ho stoleti znenahla vyvinul a s neuprosnou elemen¬ tarni silou dale se vyviji, jest mocne j Si vSech tech hesel a Siboletu, jimiz se docasne ukajibie a utesujeme. Moderni rakovina — kapital — zvitezila a ve¬ sken boj proti nemu byl az dosud bez uspechu. Vloudil se do spolecnosti lidske pod Skraboskou nejnevinnejSi, ba nejuSlechtilejSi jako vteiena ctnost: pod uslechtilym jmenem spof ivosti... ,,Spof a pfebytek ukladej!" bylo prvnim jeho heslem, proti neirmiz nemohl nikdo niceho namitati. A clovek devatenacteho stoleti, at bohac nebo chudak, spofil a ukladal. A ulozene uspory zacaly mu nesti bez prace a namahani uzitek. A dnes — rozhiedneme se po cele Evrope! — vsady putuje kazdy pfebytecny halif do ustavu, ve kterychz se zurokuje a pfinaSi uzitek vlastniku, kdezto z ustavu tech putuje zase do sveta v podobe pujcky, za kterou dluznik plati urok, jejz mus-i vyteziti vyrobni sila,. ktere pouziva.

237

Jak prostinky, vSedni jest tento vyklad — ne¬ ni-liz pravda? A pfece jest s tohoto prosteho, vSemu svetu znameho stanoviska perspektiva do budoucnosti vy¬ robni sily vubec beznadejna. Pfimo desna, pfiserna, zoufala. Do krajnosti, do nemoznosti pfepinana sila vyrobni musi dfive nebo pozdeji podlehnouti. Jineho vychodiSte, jine spasy neni! A nasledek? Nejsem prorokem; tolik vsak jest jisto, ze jiz nyni jsme skoro na pokraji nejhroznejSi socialni katastrofy. Kdy a v jakem utvaru se dostavi, nelze doposud pfedvidati. Ale kdo zumyslne nezavira oci, kdo snazi se v hroznerh torn chaosu vystihnouti aspoh raz a smer jeho, nemuze nevideti vzdy hroziveji vystupujici mraky socialnich boufi s neznamymi jeSte cily a prostfedky, s tajemne pfiS'ernym pfiznakem vzdy zfejmejSi zoufalosti. Jak titernymi jsou vsechny ty pozadavky osminebo sedmihodinne prace, aspoh jednodenniho klidu v' tydnu a nepatrneho zvySeni mzdy obrovske ar¬ mady nyni uplne malomocnych chudasu a ubozaku, oproti grandiosni, ku vSem bojum v mezich za¬ kona obrnene moderni rakovine rozzirajici neuprosne a bez milosrdenstvi jadro vyrobni sily! Nevinim z hrozneho stavu veci nikoho. Je-li kdo vinen, jest to cela spolecnost s fidkymi, prafidkymi vyjimkami jednotlivcu, ktera dopustila a do dnes dopouSti, aby zdravy rozum lidsky byl skoro ve vSem v pravem slova smyslu polickovan, aby neinesmyslnejSi blbstva triumfovala. Dokud zakonodarstvi vsech narodu evropskych nezaboci na pfirozenou drahu, dokud pedagogic bu de se potdceti ve yyrudlych tradicich, dokud cele

238

tfidy spolecnosti budou pod ochranou zakonuv tyti z podvodu, jake paSou na nesoudnych, tradicionelnim vychovanim na scesti. svedenych ubozaku, dotud nelze doufati ani v pouhy obrat k lepsimu. Za pomeru, v kterych zijeme, jest jisto, ze blizime se vzdy Vice ke stavu, jejz oblibuji sobe mnozi nazyvati anarchii. Ale nadejde-li nekdy hrozny stav ten pfece. nebudou jim vini, aniz ho pfivodi ti, jez dnes nazyvaji anarchisty, nybrz ti, kdoz postfehnuvse symptomy a nalezajice se v takovych pome¬ rech, ze by mohli vesti zivot aspoh pfiblizne pfiro¬ zeny, bez rozmyslu travi jej v ovzduSi tradicionelnich klamu a nicim, pranicim nepfispeii k rozfeSeni odveke tajemne sfingy, jejiz jmeno jest lidska bida.." Hanin bratr ukoncil svuj vyklad a zaroveh svou obranu. Svobodovsky nechteje se pouSteti do Sirsiho vyvraceni, zachytil se jen posledni vytky fka: „A myslite na pfiklad, ze ija jako soudce, ktery vzdy a ve vSem snazil jsem se byti spravedlivym a ipoctivym, tajke nalezim mezi ony, ktefi pranicim nepfispeii k rozfeSeni tajemne odveke sfingy?" „Mam-li mluviti pravdu," odtuSil s ledovym klidem Hanin bratr, „nemohu jinak, nezli pfisvedciti. Rcete sam, pane svaku, co soudil byste po zra¬ lem a chladnokrevnem uvazeni o soudci, kteryz se domnival byti schopnym a opravnenym souditi sta a tisice neznamych lidi a diktovati jim po zneni zakona ruzne tresty a kteryz ve vlastni pfi — to jest ve pfi vlastni zeny, byl by se zachoval jako vy a nejnevinnejSi bytost —" Hanin bratr vety nedokoncil. AvSak i nedokoncena veta pusobila na naslouchajici Hanu tak moc-

239

ne, ze jako v pomateni rychle a pfece opatrne po¬ stoupila, by nepozorovane salonem proklouzla. Ale nepodafilo se ji to. Svobodovsky ji shledl. ,,Hano!" zvolal vaSnive a pfece mekce. Stanula jako pfimrazena a obratila se k muzi. Zraky jejich se setkaly. V krisnych druhdy ocich Haninych pfal mracny vzdor, v ocich Armando vych pak cosi jako stud a bazeh. Porozumeii si. A pfece Armand s uzkostlivym chvatem se optal: „Co pocinaS?" Pokrcila ramenoma a teprve po chvili matnym, chvejicim se hlasem zaSeptla: „Odchazim!" ,,Ne, ne, ty nemuzeS — ty me nesmiS opustit!" zvolal Armand vaSnive, postoupiv o krok blize. Zavrteia jen hlavou. ,,Odpust, mila, dobra Hano!" pokracoval Ar¬ mand vzdy vaSnive ji. ,,VSe jest vysvetleno — vse.. A ja — zde pfed pfately a bratrem tvym — prosim te za prominuti!..." Hana misto odpovedi opet jen zavrteia hlavou. Armand, bud ze pro vnitfni pohnuti nebyl dalSich slov mocen nebo ze pred svedky nepokladal za dustojne na Hanu dale nalehati, setrval chvili v mieeni. Ale bezpfikladny duSevni boj zracil se zcela zfejme v jeho tvafi a budil utrpnost u vSech, vyjimaje jedinou Hanu. St<£la za vSeobecneho ticha s hlavou ponekud k prsfim sklonenou a s vyrazem neoblomne roz-

240

hodnosti v rozpalene tvafi. Bylat pfesvedcena, ze zadna moc sveta ji od umyslu jejiho neodvrati; ze neni pomoci — ze musi a to navzdy odejiti. Armand tomu porozumei beze slova. Pohnuti jeho, litost a zal a snad i stud byly tak mocny, ze v ocich jeho zaleskly se slzy. Hana je postfehla; ale ani tim nebyl umysl jeji zvracen, ba ani oblomen. Naopak — jeSte vice podnicen. Skoro pevnym krokem postoupila k pohovce, na ktere bratr napolo yztycen s bolestnym vyrazem lezel a mlcky podala mu ruku. ,,Hano!" ozval se bratr tonem nejneznejSi vy¬ citky a zaroveh nejupenlivejSi prosby, jake byl hlas jeho schopen. „Pro vSe, co ti bylo kdy draheho — i ja te prosim..." Pfi slovech tech Hana se zachveia, jakoby ji byl nekdo k srdci bodnul; ale ucinek slov byl zcela opacny. Zavrteia opet hlavou a po kraticke pomlcce sotva slysitelnym, ale pevnym hlasem zaSeptla: ,,Neni pomoci! Musim!..." I stiskla bratrovu ruku a pevnym krokem obra¬ tila se ku dvefim vedoucim do zahrady. Krome bratra, jenz sledoval sestru s vyrazem nejneznejSiho soucitu a porozumeni, stali vSickni v nemem - hzasu. „Hano!" vzkfikl nahle Armand hlasem tak bolestn'yfn, - ze krome Hany vSickni se zachveii. Na Hanu nemei vykfik ten nejmenSiho ucinku. Pfekrocila za hlubokeho ticha prah a — stanuvSi obratjla se, jakoby se bylo za ni nahle za-

241

blesklo. Nebot z pokojiku opatrovnice ditka byl zaznei sotva slySitelny vykfik detsky. Hned na- to dvefe pokojiku se rozletly a do salonu pfibelhalo se pomoci svych berlicek Hanino dite — v koSilce — s vyrazem nejuzkostlivejSi vytfeStenosti v blede zadumcive tvafince. Nenadaly vyjev ten, patrne skutek stare opa¬ trovnice, ktera se objevila hned za ditetem s vyra¬ zem skoro vitezne uspokojenosti, pusobil na vSech¬ ny neodolatelne. I Hana stala pfed prahem jako v nahlem strnuti. „Mami!" zaupeio ditko bolestne. A jedine sluvko to rozhodlo. S vykfikem zoufale bolesti vrazila Hana jako Silena do salonu a chopivSi dite do naruci zacala je vaSnive libati. „Pro milosrdenstvi bozi!" zaupeia pfi torn ne¬ kolikrat skoro jako beze smyslu. Nahle postavila dite na zem a sklesnuvsi pfed manzelem na kolena vzlikave blabolila: „Odpusf, Armande — odpust! Nemohu jinak! Pro dite — vsechno podstoupim ... Trestej me, bij me, muc — jenom mne neodpuzuj od ditete — uboteho. pfeuboheho mrzacka!..." Hlas jeji chvei se rozjitfenim a bolesti tak bezmernou, ZQ pusobil na vSechny pfimo zdrcujic. Nikdo neodvazil se nebo nemohl ani hlesnouti. Divali se na. ubohou zenu, jak sviji se v nejdesnejsich mukdch duSevnich u nohou muze, ktereho chte¬ la jeste .pfed .cliyili navzdy opustiti... ■•• Scim Svbbociovsky byl nahlym, nepfedvidanym

242

obratem tim tak pfekvapen, ze stal jako v stmuti, neveda, co pociti. Po chvili vSak se opanoval. Ruce se sehnul a pozvednuv zenu se zeme pfitiskl ji prud¬ ce k prsoutn a polibil na celo — —• — — — Polibenim tim roman Hanina srdce ukoncen.. Co nasledovalo, neodvazujeme se Sife liciti pro¬ ste z te pficiny, ze toho neni snad vubec ani tfeba a ze by k podobnemu licejni nestacilo ani tolik mista, co ho bylo venovano vypravovani prave skoncenemu. Dodavame jen jeSte, ze roman Hanina srdce mei v zapeti take duSevni obrozeni Hanina manzela — ovsem znenahie ... Bez romanu toho nebylo by se nikdy stalo, co si Hana nejvroucneji pfala: aby bratr jeji smei zu¬ stati a provesti, co si byl pfedsevzal: dostaviti se dobrovolne k soudu, dati se bdsouditi a odpykati si pfisouzeny trest. Ucinil tak skutecne, byl uznan vinnyma zajiste z ohledu na svaka Svobodovskeho vymefen mu pro zlocin ruseni vefejneho pokoje trest tezkeho zalafe na dobu ctyf mesicu. Odpykav si trest ten, byl Hanin bratr — zase Ofbcanem neuhonnym. A nezli se rok s rokem sesel, smifil se s nazory jeho i svak Svobodovsky tou merou, ze dobrovolne vzdal se dalSi konvenieneni karriery ufadnicke a zahajil zivot novy, venovany snaMm a cinnosti zcela jine, nezli byl zivot jeho posavadni, kdy s nemuznou, sladkomfivou be-* nevolentnosti a poddajnou, skoro otrockou .ocho¬ tou protj svemu pfesved5eni den po dni v konvenieii

243

cnich sluzbdch polosybaritskeho kancteldfovdni prolelkovdval. Xolegove a mnozi pfatele a znami jeho ovsem tohoto kroku jeho nechapali. Ale kdo poznal Ha¬ nina bratra agitdtora, domyslil se, ze zdsady a sna¬ hy muze toho nemohly zustati bez vlivu na muze, ktery jako Armand Svobodovsky nebyl pomery nu¬ cen schylovati Siji svou pod jafmo jakekoli...

^4 F

w^

^H^

*%

ii w> >

"¥/

4r

4^

u

v

^

m

.--'A1*-

J^<.

'4f ,

.1*

A**'*-

'i ^>

w

i

4n

V>

V?)

7*-■■«

if* 'i?'" * W^ V) MA

1*t

5

JTfe

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 758