Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
MŠICE Malý atlas do ruky
3.
1
Letová aktivita Výskyt mšic v jednotlivých letech, je závislý především na průběhu povětrnostních podmínek, které ovlivňují přezimování, rozmnožování, pohyblivost a s ní související schopnost uplatňovat se jako přenašeč virových patogenů rostlin. Přezimování vajíčky na zimních hostitelích bývá v našich podmínkách zpravidla úspěšné, protože vajíčka bez poškození vydrží teploty až -40 °C. Jinak je to s anholocyklickými kmeny, tedy těmi mšicemi, které přežívají zimní období ve stadiu nymfy nebo dospělé samičky na letním hostiteli. Pro ně může být letální pokles teplot pod -5 °C, trvá-li nepřetržitě několik dní. Ve vegetační sezóně pak rozmnožování mšic svědčí teplé počasí s dostatkem srážek. Za těchto podmínek, díky partenogenezi, jejich počty rychle narůstají. Naopak vysoké letní teploty a dlouhodobé sucho počty mšic znatelně redukují. Letová aktivita samiček probíhá během roku ve dvou vlnách. Z dlouhodobých sledování vyplývá, že jarní migrace začíná od 19. týdne, vrcholí ve 25. či 26. týdnu a končí 32. týdnem. Tato migrace souvisí především se sekundárními přelety v rámci letních hostitelů. U podzimní vlny lze očekávat začátek v 35. týdnu, vrchol 40. týdnu a konec přeletu ve 46. týdnu. Letová vlna je vyvolána přesunem mšic z letních hostitelů na zimní hostitele. U samců, jejichž úlohou je oplodnit vejcorodé samičky na zimních hostitelských rostlinách, se letová vlna odehrává jenom na podzim. Zpravidla začíná od 36. týdne, vrcholí 41. týdnem a let končí kolem 46. týdne. Ojedinělé přelety samců mimo toto období nejsou zcela objasněny, předpokládá se, že jsou vyvolány extrémy počasí: mírné zimy, náhlá ochlazení v letních měsících, apod. Uvedené grafy vycházejí z dlouhodobých výsledků monitoringu letu mšic pomocí sacích pastí z let 1993-2013. Dlouhodobý průměr odchycených samiček v letech 1993-2013 12 000
Počet (ks)
10 000 8 000 6 000 4 000 2 000
49
46
43
40
37
34
31
28
25
22
19
16
13
0
Týden
Dlouhodobý průměr odchycených samečků v letech 1993-2013 1 200
800 600 400
Týden
49
46
43
40
37
34
31
2
25
22
19
16
0
28
200 13
Počet (ks)
1 000
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
ING. DAVID FRYČ ING. SVATOPLUK RYCHLÝ
MŠICE Malý atlas do ruky
3.
2016 3
ISBN 978-80-7401-127-6
4
Obsah Kap. Název
Vědecký název
Str.
1
Úvod
2
Mšice srstková
Aphis grossulariae
8
3
Mšice maliníková
Aphis idaei
10
4
Mšice bezová
Aphis sambuci
12
5
Mšice skleníková
Aulacorthum circumflexum
14
6
Mšice hlohová
Dysaphis crataegi
16
7
Mšice jitrocelová
Dysaphis plantaginea
18
8
Vlnatka jilmová
Eriosoma lanuginosum
20
9
Mšice třešňová
Myzus cerasi
22
10 Dutilka topolová
Pemphigus bursarius
24
11 Stromovnice buková
Phyllaphis fagi
26
12 Mšice bramborová
Rhopalosiphoninus latysiphon
28
13 Mšička révokaz
Viteus vitifoliae
30
7
14 Použitá literatura
32
5
6
1 Úvod Rostliny jsou pro člověka obnovitelným zdrojem mnoha podstatných surovin: potravy, léčiv, stavebního materiálu, látek na oděvy a v neposlední řadě také paliva. U nás není pěstování rostlin doménou pouze odborníků, ale jako koníčku se mu věnuje řada zahrádkářů a vlastně každý má doma alespoň několik pokojových rostlin. Nikomu není třeba připomínat, že při pěstování jsou rostliny ohroženy výskytem chorob a škůdců. Z nich jsou za velmi rozšířené, urputné a vybavené mimořádnou rozmnožovací schopností, považovány mšice. Ty škodí buď přímo sáním a znetvořování pletiv výměšky svých slinných žláz, nebo nepřímo přenosem rostlinných virů. Jejich nepříjemnou vlastností, zvláště pro pěstitele pokojových rostlin, je vylučování sladké šťávy – medovice. Tato publikace si klade za cíl informovat o vybraných druzích mšic škodících v zemědělství, lesnictví a zahradnictví. V dalším pokračování řady „Mšice: Malý atlas do ruky“ jsou vybrány často se vyskytující druhy, nebo druhy s významnou hospodářskou škodlivostí. Publikace se zaměřuje na stručnou charakteristiku morfologie, generačního cyklu, ekologie, hostitelských rostlin, hospodářského významu, škodlivosti, ale dotkne se i způsobu regulace početnosti těchto škůdců. Na vnitřní straně obálky jsou připojeny výsledky z monitoringu, které ukazují, jak probíhá letová aktivita (migrace) mšic v České republice. Ing. David Fryč
7
2 Mšice srstková Aphis grossulariae
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/34878947@N04/13896368660/
Zdroj: ÚKZÚZ, J. Rod
8
Popis: Velikost těla je 1,2-2,1 mm, barva šedavě zelená až tmavě zelená nebo žlutá, světlé sifunkuli. Tykadla jsou kratší než tělo. Mírný voskový poprašek na těle. Generační cyklus: Vajíčka přezimují na kůře meruzalkovitých (rybízů). Mšice sají od poloviny května na výhoncích, méně často na spodní straně listů. V červenci přelétají na letní hostitele. Na podzim se vracejí zpět na meruzalkovité. Ekologie: Mšice jsou navštěvované mravenci rodu Lasius, přesto často podléhají vysokou měrou parazitismu, zejména ze strany lumčíka Lysiphlebus confusus. Dalšími přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, larvy pestřenek, zlatooček, entomopatogenní houby aj. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Výskyt prokázán na 54 druzích rostlin. Zimní hostitel: rod Ribes (zejména Ribes uva-crispa) Letní hostitelé: rybíz, vrbovka, fuchsie, kyprej, pupalka, vemeník Hospodářský význam: Snížení úrody, oslabení vitality keřů. Vektor rostlinného viru GVV mezi angrešty. Škodlivost: Sáním výhonů a řapíků listů nastává jejich ohýbání, vznikají také hustá listová hnízda na vrcholcích výhonů. Tvoří smíšené kolonie se mšicí Aphis epilobii. Regulace početnosti: Ošetření se provádí při vysoké početnosti vajíček a nymf na začátku rašení dřevin, proti nymfám a dospělcům jakmile začnou sát na výhonech a listech. Doporučuje se podpora přirozených nepřátel.
9
3 Mšice maliníková Aphis idaei
Zdroj: https://www6.inra.fr/encyclopedie-pucerons/Especes/Pucerons/Aphis/Aphis-idaei
Zdroj: ÚKZÚZ, J. Rod
10
Popis: Samičky 1,0-2,3 mm velké (v pozdním létě jen 0,8-0,9 mm), žluté kropenaté nebo světle zelené. Dlouhé a tenké sifunkuli, mírně zakřivené. Generační cyklus: Přezimují vajíčka přímo na keřích maliníku, nymfy se líhnou v březnu. V červnu a červenci se okřídlené samičky rozšiřují na nové šlahouny. Samičky žijí přes léto jednotlivě, obvykle hledají úkryt v úžlabí žilek. Samečci jsou bezkřídlí. Ekologie: Hojně navštěvovaná mravenci. Významnými nepřáteli jsou různé druhy lumčíků.
přirozenými
Hostitelské rostliny: Monocyklická. Vyskytuje se pouze na 9 druzích rostlin rodu Rubus (ostružiník maliník, o. ježiník, o. řasnatý, o. vonný, o. japonský, o. skalní, atd.) Hospodářský význam: Nižší výnosnost ovoce. Vektor nejméně 3 rostlinných virů. Škodlivost: Saje v koloniích na rubu listů mladých výhonků, které se zkrucují a vytvářejí nahloučená listová hnízda, dále na pupenech a květech. Napadené rostliny dávají menší úrodu a plody jsou nekvalitní. Při silnějším napadení dochází k výrazné zakrslosti, zároveň se snižuje asimilační plocha. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel, použitím selektivních přípravků na ochranu rostlin. Při přemnožení se doporučuje rostliny důsledně likvidovat.
11
4 Mšice bezová Aphis sambuci
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/30478086@N07/5704307762/
Zdroj: ÚKZÚZ, D. Fryč
12
Popis: Délka těla 1,9-3,8 mm, zbarvení hnědé až tmavě modro-zelené s voskovým popraškem. Generační cyklus: Přezimuje vajíčky, která jsou kladena do paždí pupenů a trhlin kůry nejčastěji černého bezu (Sambucus nigra). Třetí generace po vylíhnutí je již okřídlená a přelétá na letní hostitele. Anholocyklické kmeny zde mohou přezimovat na kořenech, tím nemusí docházet ke střídání hostitelů. Vývoj samců je vázán pouze na letní hostitelské rostliny. Ekologie: Je hojně navštěvována mravenci, a to jak na zimním hostiteli, tak i na kořenech letních hostitelů. Mšice jsou dobře přizpůsobeny městskému prostředí, a lze je často nalézt na mladých výhoncích keřů na kraji parkovišť, silnic a ruderálních plochách. Aphis sambuci obsahuje toxické sloučeniny, proto někteří predátoři např. slunéčko sedmitečné mají tendenci se jí vyhnout.
Hostitelské rostliny: Dicyklická. Prokázána na 51 druzích rostlin. Zimní hostitel: bezy (Sambucus spp.) Letní hostitelé: řepa, šeřík, šťovík, kopřiva, silenka aj. Hospodářský význam: Důležitý škůdce zejména černého bezu, příležitostně také řepy. Podílí se na přenosu nejméně 6 rostlinných virů. Škodlivost: Škody sáním, mšice žijí ve velmi početných koloniích. Bezy potom mohou reagovat nižší produkcí květů. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel (blanokřídlí, slunéčka aj.). Na zahradách lze uplatnit také ekologické oplachy velkých kolonií.
13
5 Mšice skleníková Aulacorthum circumflexum
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/womble67/4061317172/
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/womble67/4060580123/
14
Popis: Mšice dorůstají 1,2-2,6 mm, jsou světle žluté až sytě zelené s výraznou kresbou na těle. Generační cyklus: Předpokládá se, že generační cyklus je pouze anholocyklický, samičky se tedy množí po celý rok pouze partenogeneticky. Největší populace jsou pravidelně zaznamenávány v jarním období.
Ekologie: Vytváří velké množství medovice, která je následně navštěvována mravenci, včelami, vosami atd. Tento druh mšice preferuje zpravidla vyšší teploty. Na našem území nepůvodní mšice, která pravděpodobně pochází z jihovýchodní Asie. Přirození nepřátelé jsou dravé larvy bejlomorek, zlatoočka, slunéčka aj. Hostitelské rostliny: Monocyklická. Škodí na více než 536 druzích rostlin: např. brambor, rajče, paprika, celer, mrkev, luštěniny, jahody, řepa, sója atd. Hospodářský význam: Vektor nejméně 30 rostlinných virů (viry obilnin, bramboru, řepy, cibule, fazolu, celeru, květáku aj.). Škodlivost: Škodí sáním na listech, ale hlavně přenosem rostlinných virů. Tvoří kolonie na mladých výhoncích a vrcholcích. Sáním způsobuje deformace růstu a kadeření listů. Dochází ke snížení kvality. Medovice ulpívá na listech i jiných částech rostlin a je prorůstána černěmi, které tvoří tmavé povlaky, rostliny se následně přehřívají a mohou hynout. Regulace početnosti: K monitoringu a prognóze slouží žluté lepové štítky instalované v kulturách pěstovaných rostlin. Důležitá je důkladná kontrola pěstovaných rostlin. Jako preventivní opatření se doporučuje odstraňování plevelů v porostech a jejich bezprostředním okolí.
15
6 Mšice hlohová Dysaphis crataegi
Zdroj: http://influentialpoints.com/Gallery/Dysaphis_aphids.htm
Zdroj: ÚKZÚZ, M. Dolének
16
Popis: Velikost je 1,4-2,5 mm, zbarvení od nažloutle šedé až po zelené; tělo je pokryté voskovým popraškem. Je známa řada poddruhů. Generační cyklus: Vajíčka přezimují na hlohu u pupenů. Na jaře se líhnou nymfy, které sají na listech a letorostech. V druhé polovině května okřídlené samičky přelétávají na letního hostitele (mrkev), kde žijí na kořenech a listech až do podzimu. Počátkem října se vracejí zpět na hlohy. Ekologie: Vytváří červené hálky na listech hlohů. Pro tvorbu medovice jsou kolonie mšic často navštěvované mravenci. Nejčastěji bývají napadány rostliny rostoucí na okraji pole. Přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, střevlíci, dravé ploštice, zlatoočka, pavouci, larvy pestřenek, bejlomorky rodu A phidoletes a další. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Prokázána na 49 druzích rostlin. Zimní hostitel: hlohy (Crataegus spp.) Letní hostitelé: mrkev, kopr, fenykl, pastinák atd. Hospodářský význam: Škůdce mrkví. Vektor rostlinných virů. Škodlivost: Škody sáním na mrkvi, kdy listy často kadeří nebo žloutnou. Dochází ke snižování listové plochy, úhynu mladých rostlin a znehodnocení kořene. Při kalamitních stavech mšic, mohou kořeny podléhat až úplné destrukci. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel, likvidace plevelů, ořezávání kořenových nebo kmenových výstřelků hlohů (častý rezervoár).
17
7 Mšice jitrocelová Dysaphis plantaginea
Zdroj: http://www4.inra.fr/var/internet4_national_encyclopedie_pucerons/storage/htmlarea/ Fiches%20especes/Pucerons/Dysaphis%20plantaginea%2003C.jpg
Zdroj: ÚKZÚZ, J. Beránek
18
Popis: Velikost těla 1,8-3,1 mm, zbarvení je od růžové až po olivově zelenou, obvykle s voskovým popraškem. Generační cyklus: Přezimují vajíčka na jabloňových letorostech v blízkosti pupenů. Na jaře se líhnou nymfy, které dají vznik několika neokřídleným generacím. Mšice sají na spodní straně listů a na výhoncích. Po okřídlení (obvykle ve třetí generaci), tedy v květnu, červnu a červenci samičky přelétají na letní hostitele (jitrocel), kde sají na listech a kořenech. Od září se vracejí zpět na jabloně. Ekologie: Systémové účinky toxických slin způsobují snížený růst kořenů a dalších dřevních pletiv. To může mít významný dopad na mladé dřeviny. Přirozenými nepřáteli mšic jsou slunéčka a jejich larvy, larvy pestřenek, larvy zlatooček, ploštice, pavouci, sekáči, škvoři a někteří draví roztoči. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Škodí na 18 druzích rostlin. Zimní hostitel: jabloně (Malus spp.) Letní hostitelé: jitrocel, hrušeň, hloh, pavinec, hledík aj. Hospodářský význam: Oslabení vitality dřevin, snížení produkce. Škodlivost: Škody sáním na výhoncích a listech se projevují deformacemi. Napadené listy žloutnou, krní a opadávají, nebo se tvoří hustá listová hnízda. Dochází ke snižování listové plochy a kvality plodů, které jsou silně zdeformované a zakrnělé. Po silném výskytu je v následujícím roce množství květů výrazně sníženo. Značná je produkce medovice, která často ulpívá také na ovoci. Regulace početnosti: Při výskytu jedné mšice jitrocelové na sto květních růžic ve fenofázi zeleného a růžového poupěte u jabloní, se doporučuje ošetření aphicidy. Vhodná je podpora přirozených nepřátel a likvidace plevelů (sekundární hostitelé).
19
12 Vlnatka jilmová Eriosoma lanuginosum
Zdroj: http://liboupat2.free.fr/Galles/schizo_l.html
Zdroj: ÚKZÚZ, J. Rod
20
Popis: Mšice je 2,1-3,1 mm velká (některé poddruhy jsou menší), má zelené až černé zbarvení těla, silně pokryta voskovým popraškem. Generační cyklus: Přezimuje vajíčko na jilmech. Na jaře se líhnou nymfy, které sají na listech a způsobují tvorbu objemných hálek. Hálky postupně zčernají a ztuhnou. Hálky zůstávají na rostlině po dobu dvou let. Po okřídlení mšice přelétávají na letní hostitele, kde sají na koře- nech (často u hrušní). Na podzim se vrací opět na jilmy. Anholocyklické kmeny mohou přezimovat i na kořenech letních hostitelů. Ekologie: Tvorba hálek na listech do velikosti 6-8 cm (zelené, načervenalé). Tyto hálky nebo jejich obsah, byly považovány za léčivé a dříve se používaly v lidovém léčitelství. Přirození nepřátelé jsou škvoři, draví roztoči, ploštice atd. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Škodí na 11 druzích rostlin. Zimní hostitel: jilmy (Ulmus spp.) Letní hostitelé: jabloň, hrušeň, hloh, kdouloň Hospodářský význam: Snížení vitality školkařského materiálu. Škodlivost: Hálky jsou estetickou vadou na okrasných druzích dřevin. Škody sáním na kořenech (letní hostitelé) mohou být značné, zejména po mírné zimě, kdy může dojít k přemnožení mšic. Kolonie sají často v hloubce 0,5-1 m. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel (umělé vysazení dravých roztočů; rozvěšení nádob pro škvory, kde se budou množit). Aplikace selektivních insekticidů.
21
8 Mšice třešňová Myzus cerasi
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/34878947@N04/14174387896/
Zdroj: ÚKZÚZ, J. Rod
22
Popis: Velikost je 1,8-2,6 mm, tmavě hnědé až černé zbarvení těla. Značné množství poddruhů s rozdílnými životními cykly nebo letními hostiteli. Některé populace v Evropě se zdají být dokonce monocyklické (na rodech Galium a V eronica). Generační cyklus: Vajíčka přezimují na kůře větviček a kmenů třešní. Koncem března a v dubnu se líhnou nymfy, které sají na spodní straně listů i na květech a vylučují medovici. Na začátku července mšice odlétají na letní hostitele. Na podzim se vracejí zpět na třešně. Ekologie: Sliny mšic obsahují fyziologicky aktivní látku (alfa-glukosidázu), u ní je známo, že ovlivňuje růst rostlin. Produkce medovice láká mravence. Přirozenými nepřáteli jsou hlavně slunéčka, pestřenky a zástupci blanokřídlého hmyzu (mšicovníci, lumčíci aj.). Hostitelské rostliny: Dicyklická, ale některé populace jsou zřejmě zcela monocyklické. Výskyt prokázán u 83 druhů rostlin. Zimní hostitelé: třešeň, višeň Letní hostitelé: řeřicha, svízel, rozrazil, pelyněk, hořec, jitrocel, bez aj. Hospodářský význam: Snížení výnosů plodů, oslabení vitality dřevin. Vektor rostlinných virů (třešní, fazolu, celeru a cibule). Škodlivost: Tvorba listových hnízd (pseudohálky - otevřené hálky). Letorosty se sáním deformují, často také usychají. Značná produkce medovice, která je následně prorůstána saprofytickými černěmi. Při silném napadení, konce výhonků vadnou a umírají, růst a zrání plodů je omezováno. Ohroženy jsou převážně mladé dřeviny ve školkách a sadech. Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel, použitím selektivních přípravků. U mladých dřevin se mohou uplatnit i ekologické oplachy z extraktů rostlin nebo odřezávání a pálení konců výhonů.
23
9 Dutilka topolová Pemphigus bursarius
Zdroj: Zdroj:https://www6.inra.fr/encyclopedie-pucerons/Especes/Pucerons/Pemphigus/P.-bursarius http://www7.inra.fr/var/encyclopedie_pucerons/storage/htmlarea/3005/File/ Pemphigus%20bursarius%2003C.jpg
Zdroj: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id89575/?taxonid=101822 ÚKZÚZ, J. Rod
24
Popis: Mšice jsou velké 1,6-2,5 mm, mají nažloutlou nebo načervenalou barvu těla. Výrazné chomáče bílého vosku na zadečku. Sifunkuli nejsou vyvinuty (obecně platí pro dutilky), cauda je zaoblená a velmi krátká. Generační cyklus: Přezimují vajíčka ve štěrbinách kůry topolů. Na jaře se líhnou nymfy, které se usazují na listovém řapíku a sáním způsobí charakteristickou hálku. Po několika týdnech, se hálka otevře a okřídlené mšice přelétávají kolonizovat kořeny letních hostitelů. Na podzim se vracejí na topoly. Běžně přezimují anholocyklické kmeny na kořenech letních hostitelů. Ekologie: Tvorba hálek na listových řapících (1-2 cm). Vývoj nymf v kořenovém systému je příznivě ovlivněn suchým a teplým počasím v létě. Od konce srpna riziko poškození již klesá. Přirození nepřátele z řad blanokřídlých, střevlíci a entomopatogenní houba (Erynia nouryi). Hostitelské rostliny: Dicyklická. Vyskytuje se na 49 druzích rostlin. Zimní hostitel: topoly (Populus spp.) Letní hostitelé: salát, čekanka, jahodník, pelyněk, hvězdnice, zvonek, pampeliška atd. Hospodářský význam: Lokálně významné škody na zelenině. Vektor salátové mozaiky. Škodlivost: Sáním na kořenech listy žloutnou a vadnou, nakonec může celá rostlina odumřít. Kořeny jsou také obaleny bělavou voskovou sekrecí, která může způsobovat problémy v příjmu vody a živin. Regulace početnosti: K pěstování od června do konce srpna volit odrůdy rezistentní, nebo tolerantní k této mšici. Podpora přirozených nepřátel, výběrem selektivních insekticidů. Ošetření kořenů sadby před výsadbou, případně použití granulovaných insekticidů při výsadbě. Nymfy na kořenech omezuje závlaha. Pěstování čekanky je vhodné na plochách vzdálených zimním hostitelům (topolům). 25
10 Stromovnice buková Phyllaphis fagi
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/glennvanwindt/8145116411/
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/buginmyeye/5244471869/
26
Popis: Mšice jsou podlouhle oválné, 2,0-3,2 mm velké, žlutě až zeleně zbarvené s chuchvalci voskových výpotků (až 1,1 mm velkých) na těle. Generační cyklus: Vajíčka přezimují ve štěrbinách kůry větviček, zejména v blízkosti pupenů. Na přelomu dubna a května (v době rašení) se líhnou první nymfy, které časem tvoří kolonii. V závěru sezóny, do konce října, kladou oplodněné samičky 10 až 16 vajíček. Ekologie: Mšice preferují listy s tenkou kutikulou, např. opětovně rostoucí po řezu živých plotů nebo okrasných dřevin. Kolonie saje pod ochranou husté, bílé voskové vaty na spodní straně listů poblíž hlavní nervatury. Výskyt je zvláště škodlivý v porostech, kde byly ve stejném roce pozdními mrazy zničeny asimilační orgány, neboť další poškození může vést k prosychání větví. Hostitelské rostliny: Monocyklická. Potvrzena na 5 druzích buku: lesní, velkolistý, východní aj. Hospodářský význam: Kvůli listovým deformacím či zavadání výhonů občas ekonomicky znehodnocuje školkařský materiál. Ohroženy jsou mladé dřeviny ve školkách, sklenících, fóliovnících, ale i po zalesnění nebo v přirozené obnově. Škodlivost: Saje na spodní straně mladých listů. Ty jsou žlutě skvrnité až hnědé. Postupně se stáčejí dolů po obou stranách středové nervatury, často vadnou a odumírají předčasně (defoliace). Silné napadení v některých případech způsobuje také usychání výhonků. V některých případech mohou sát i na kůře mladých, ještě zelených výhonků. Dřeviny zaostávají v růstu, někdy mohou uhynout. Napadené listy jsou citlivější vůči pozdním mrazům. Komerční hodnota mladých dřeviny může být snížena. Regulace početnosti: Přítomnost vzrostlých bukových porostů v sousedství školek, je významným zdrojem infestace. Při silném napadení lze u rostlin v zimní období aplikovat omytí. V případě silného napadení se doporučuje rostliny poprvé ošetřit v polovině května a podruhé v polovině června. Při značně silném napadení je nutný postřik každých 10 dní v průběhu sezóny.
27
11 Mšice bramborová Rhopalosiphoninus latysiphon
Zdroj: http://www.ispotnature.org/node/310148
Zdroj:http://visualsunlimited.photoshelter.com/image/I0000DXwxNBN2BmM ÚKZÚZ, S. Rychlý Zdroj:
28
Popis: Velikost je 1,4 až 2,5 mm, olivově zelené zbarvení s kresbou, velmi výrazné sifunkuli, u kterých je prostřední část zduřená. Generační cyklus: Anholocyklické kmeny přezimují na uložených cibulkách a hlízách brambor; sexuální generace nejsou ve většině světa známy. Ekologie: Na našem území nepůvodní mšice, která pochází ze Severní Ameriky. Významní přirození nepřátelé jsou zástupci blanokřídlého hmyzu, např. lumčíci. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Vyskytuje se na 56 druzích rostlin. Zimní hostitel: klokoče (Staphylea spp.) Letní hostitel: brambor, česnek, řepa, zelí, paprika, okurky, mrkev, jahody, jabloň, hrách, pšenice, bob a další.
Hospodářský význam: Vektor nejméně 4 rostlinných virů. Škodlivost: Napadá cibulky nebo hlízy, ale také kořeny mnoha rostlin, zejména v jílovité půdě. V zimě saje na klíčcích brambor, kde může přenášet rostlinné viry (PLRV). Regulace početnosti: Podpora přirozených nepřátel, použitím selektivních insekticidů. Udržování izolační vzdálenosti od ostatních porostů brambor. Zimní kontrola uložených hlíz, klíčky se mšicemi likvidovat.
29
13 Mšička révokaz Viteus vitifoliae
Zdroj: http://biofisdb.supagro.inra.fr/TempFiles/20150217/b4vtndncryew0xr5kcj5o3wx/ TempF2104_Viteus_vitifolia_0400819_03.jpg
Zdroj: http://www.flickr.com/photos/fturmog/7656594356/
30
Popis: Velikost je 0,7-1,4 mm, nažloutlé až zelené zbarvení. Nemá vytvořeny sifunkuli. Generační cyklus: Viz vnitřní strana zadní obálky. Vývoj je dvouletý. Samci jsou velmi vzácní a nemají vyvinuté ústní ústrojí, proto rychle hynou. Ekologie: Tvorba hálek na listech a nádorů na kořenech. Každá samička obsahuje více než 800 vajíček. Jedinci jsou schopni aktivně létat na krátké vzdálenosti, ale pasivně se pomocí vzdušného proudění dostávají i na vzdálenosti 30 km. Ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena ze Severní Ameriky, během 25 let zničila přes 100 milionů hektarů vinic. Hostitelské rostliny: Monocyklická, ale v Evropě především jako anholocyklická. Prokázána na 6 druzích rostlin z rodu V itis: réva vinná, r. americká, r. skalní, r. vlčí, aj. Hospodářský význam: Závažný škůdce vinné révy. Dříve řazen jako karanténní druh. Dnes je dle přílohy č. 1, Vyhlášky č. 215/2008 Sb., O opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů v platném znění, řazen mezi škodlivé organismy, jejichž zavlékání a rozšiřování na území určitých chráněných zón je zakázáno. Chráněnou zónou pro tento druh je Kypr. Škodlivost: Hálky na listech jsou ze spodní strany listů. V důsledku sání mšic na kořenech se tvoří nádorky a v závislosti na odolnosti podnože, to může vést až k odumření révového keře nebo postupně celé vinice. Výrazně se snižuje účinnost kořenového systému. Odumírání vinic potom nastává v rámci 3 až 10 let. Regulace početnosti: Používání rezistentních odrůd. Evropské odrůdy révy jsou vůči mšičce révokazi citlivé, proto jsou štěpovány na podnože vycházející z původních amerických druhů, které jsou odolné. U podnoží lze provést během vegetace ošetření, v roce 2016 jsou proti ní zaregistrované aphicidy s účinnou látkou imidacloprid (neonikotinoid) a azadirachtin (přírodní látka). Zaplavení vinic po dobu několika týdnů může pomoci při snižování populace škůdce. 31
17 Použitá literatura AMANN G. (1995): Hmyz v lese. Vimperk, 344 s. BLACKMAN R. L., EASTOP V. F. (1994): Aphids on the World’s Trees: An Identification and Information Guide. London, 987 s. BLACKMAN R. L., EASTOP V. F. (2000): Aphids on the World’s Crops: An Identification and Information Guide. London, 466 s. ČIHAŘ J., ZPĚVÁK J. (1988): Příroda v ČSSR. Praha, 432 s. HEIE O. E. (1980, 1982, 1986, 1992, 1994): The Aphidoidea (Hemiptera) of Fennoscandia and Denmark, Díly I., II., III., IV., V., Fauna Entomologica Scandinavica. Vinderup and Leiden, 236, 176, 313, 189, 242 s. HOLMAN J. (2009): Host Plant Catalog of Aphids. Springer, 1140 s. HUDEC, K., GUTTEN, J. (2007): Encyklopedie chorob a škůdců: komplexní ochrana vaší zahrady. Brno, 359 s. HUDEC K., KOLIBÁČ J., LAŠTŮVKA Z., PEŇÁZ M. (2007): Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, 439 s. KŘÍSTEK J., URBAN J. (2004): Lesnická entomologie. Praha, 445 s. NEF L., PERRIN R. (1999): Damaging A gents in European Forest Nurseries: Practical Handbook. Luxembourg, 352 s. OBENBERGER J. (1957): Entomologie III., systematická část 2. Praha, 467 s.
STARÝ B., MELICHAR J. (1962): Atlas chorob a škůdců kulturních rostlin, díl VIII. Praha, 182 s. ŠEFROVÁ H., LAŠTŮVKA Z. (2005): Catalogue of alien animal species in the Czech Republic. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunnensis, 53 (4): 151-170. ŠVESTKA M., HOCHMUT R., JANČAŘÍK V. (1996): Praktické metody v ochraně lesa. Praha, 309 s. ZAHRADNÍK J., SEVERA F. (2004): Hmyz. Praha, 326 s. 32
Internetové zdroje: http://aphid.aphidnet.org/ http://atlasposkozeni.mendelu.cz/ http://eagri.cz/public/app/srs_pub/fytoportal/public/#ior http://ephytia.inra.fr/ http://influentialpoints.com/ http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/ soubory/revokaz.pdf http://web2.mendelu.cz/ http://www.agromanual.cz/ http://www.aphidsonworldsplants.info/ http://www.biolib.cz/ http://www.cabi.org/ http://www.jikl.cz/ http://www.padil.gov.au/ http://www.plantwise.org/ http://www.wikipedia.org/ http://www.zahradaapriroda.cz/ https://www6.inra.fr/ http://www7.inra.fr/
Internetové zdroje necitovaných obrázků: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/ Daktulosphaira_vitifoliae_from_CSIRO.jpg - str. 3
33
Název:
Mšice: Malý atlas do ruky, 3. díl
Autoři:
Ing. David Fryč Ing. Svatopluk Rychlý
Lektor:
doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D.
Vydavatel:
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Sekce rostlinolékařské péče Odbor diagnostiky Diagnostická laboratoř Opava Jaselská 16, 746 01, Opava Tel. 553 631 225 (226) E-mail:
[email protected] [email protected] [email protected] 1. vydání 2016
Náklad:
300 ks
Tisk:
Oddělení komunikace a zahraniční spolupráce ÚKZÚZ, Hroznová 2, Brno
ISBN
978-80-7401-127-6
Neprodejné. Pořizování a rozšiřování kopií jen se souhlasem vydavatele. 34
Generační cyklus Diagram úplného dvouletého nadzemního i podzemního generačního cyklu mšičky révokaze (V iteus vitifoliae).
Legenda: 1 - vajíčko; 2 - nymfa; 3 - fundatrix se snůškou; 4 - nymfa fundatrigenie; 5 - fundatrigenie se snůškou; 6 - nymfa; 7 - přezimující nymfa hiemalis; 8 - hiemalis se snůškou; 9 - nymfa aestivalis; 10 - aestivalis se snůškou; 11 - nymfa aestivalis; 12 - aestivalis se snůškou; 13 - nymfa sexupary, 14 - dospělá okřídlená sexupara; 15 - samčí vajíčko; 16 - vajíčko samičky; 17 - nymfální kukla; 35 18 - nymfální kukla samičky; 19, 20 - kouplace
Monitoring mšic v ČR Monitorování letové aktivity mšic bylo v České republice zahájeno v roce 1992 v Opavě. Od tohoto roku jsou na zkušebních stanicích v Čáslavi, Chrlicích, Lípě u Havlíčkova Brodu, Věrovanech a Žatci v provozu sací pasti typu Johnson-Taylor výšky 12,2 metru. Rozmístění sacích pastí reprezentuje hlavní pěstitelské oblasti. Všechny jsou každoročně uváděny do provozu počátkem dubna a jejich provoz je ukončen posledním listopadem. Denní úlovky mšic ze sítě sacích pastí jsou průběžně analyzovány v Diagnostické laboratoři Opava. Výsledky jsou sumarizovány do tabulek a vydávány v týdenních přehledech o náletu mšic pod názvem Aphid Bulletin, který je veřejně přístupný na www.ukzuz.cz v sekci ochrana proti škodlivým organismům, kde jsou umístěny i další materiály týkajících se mšic.
36
