Ústav hudební vědy. Sdružená uměnovědná studia. Bytová kultura a interiéry v Československu šedesátých let dvacátého století

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy

Sdružená uměnovědná studia

Martina Beranová

Bytová kultura a interiéry v Československu šedesátých let dvacátého století Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková

2009 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

2

Zde bych chtěla poděkovat vedoucí práce PhDr. Dagmar Koudelkové za cenné rady a vstřícnost při konzultacích.

3

Obsah 1. Úvod………………………………………………………………………. 5 2. Pohled do historie………………………………………………………….. 8 . 3. Šedesátá léta ve světě – země určující hlavní směry………………………10 3. 1. Itálie………………………………………………………………… 12 3. 2. Spojené státy………………………………………………………. 13 3. 3. Skandinávie………………………………………………………… 15 3. 4. Německo…………………………………………………………… 16 4. Šedesátá léta v Československu…………………………………………. 17 5. Vybavení obytných interiérů…………………………………………...... 21 5. 1. Nábytek v obytných interiérech…………………………………… 25 5. 2. Bytové textilie……………………………………………………. 29 5. 3. Osvětlení interiérů………………………………………………… 31 5. 4. Interiérové doplňky………………………...……………………… 32 6. Interiéry veřejných budov……………………………………………… 34 6. 1. Výzdoba interiérů veřejných budov………………………………. 37 7. Závěr……………………………………………………………………. 38 8. Resumé…………………………………………………………………. 40 9. English summary…………………………………………………………41 10. Seznam literatury......................................................................................42 11. Obrazová příloha………………………………………………………...45

4

1. Úvod Na úvod je vhodné nastínit, co vlastně pojem bytová kultura, interiérový design a design obecně zahrnuje. Jednoznačná odpověď je jen těţko dohledatelná. Ani sami designéři a odborníci zabývající se designem se neshodují na jednoznačném vymezení. Je mnoho odborných prací, které řeší problematiku designu.

Převáţná většina design

prezentuje především v obrazové podobě. Je však jen málo těch, které nám umoţní získat přehled o vývoji designu, designérech a vývoji tohoto poměrně mladého oboru v jednotlivých zemích s přihlédnutím k tomu, jak tento vývoj ovlivnila politická či ekonomická situace. Jedna z nich je kniha Thomase Hauffa Design, která mapuje dějiny designu od poloviny osmnáctého století aţ do současnosti a to nejen v obraze, ale především formou přehledného textu. V latině má slovo „designare“ dva významy: kreslit a pořádat, v angličtině lze slovo „design“ vykládat jako činnost spočívající ve vymezování funkce předmětu.1 Charlotte a Peter Fiellovi ve své knize Design 20. století definují design jako „koncepci a ztvárnění všech uměle vyráběných produktů“2. Je však velmi obtíţné objevit publikaci zabývající se souhrnně československým interiérovým designérstvím. Pro mnou sledované období jsou proto nejdůleţitějším pramenem specializované časopisy, orientující se na oblast designu a kultury bydlení nejen v tehdejším Československu, ale i ve světě. Patřily k nim především časopisy Tvar a Domov, které slouţily také jako platforma pro kritiku neuspokojivých dobových poměrů v oblasti průmyslové výroby, které vedly k nedostatku kvalitního nábytku a bytového vybavení pro domácí spotřebitele. Ještě hůře dostupné jsou informace o vybavení interiérů veřejných budov realizovaných v šedesátých letech. Výjimkou je publikace DESIGN & ART: Best Western Premier, hotel International, vydaná k pětačtyřicátému výročí hotelu International ve spolupráci s Moravskou galerií. Na sto devadesáti stranách je kompletně představena historie hotelu s podrobným popisem bohaté interiérové výzdoby. Vše je doplněno kvalitními fotografiemi. Ke zmapování situace v oblasti bytové kultury v Československu mi pomohly především knihy – Zařizujeme si byt, Současné bydlení či nedávno vydaný Bruselský sen.

1

Gassiot – Talabot, G.: Design moderního věku. In: Dějiny užitého umění. Přeloţila Seifertová, J., Praha: Odeon, 1983, s. 458. 2 Fiell, Ch. Fiell, P.: Design 20. století: Přeloţila Burkertová, J., Slovart, Praha, 2003, s. 4.

5

Bytová kultura má za úkol především zkvalitnit a zpříjemnit prostor slouţící k bydlení. Při posuzování situace v oblasti bytové kultury bylo a je nutné vzít v úvahu kulturní, hospodářskou, ale i politickou situaci dané doby či země. Na design a interiérové designérství je vţdy potřeba nahlíţet v širších souvislostech.3 Obzvláště u průmyslového výtvarnictví je sloţité nalézt hranici, kde končí estetická a kde začíná technická stránka objektu, a to obzvláště kvůli nutné úzké spolupráci výtvarníků s konstruktéry a výrobci. Největší rozvoj zaznamenal design ve všech svých oborech po druhé světové válce, kdy po celém světě vznikají sdruţení zdůrazňující výtvarnou stránku předmětů denní potřeby.4 Šedesátá léta dvacátého století znamenala rozvoj nejen v oblasti interiérového designu či designu obecně, ale snad ve všech oborech lidské činnosti. Jednou z příčin bylo také to, ţe se většina zemí jiţ dostala z poválečné krize a nebylo nutné vyrábět předměty pouze pro potřebu, ale také pro estetický poţitek. Dochází k rozvoji nástrojů masové komunikace, vzniká velké mnoţství časopisů, které informují o novinkách na poli interiérového designérství a „dobrý design“ se tímto stává známějším široké veřejnosti.5 Právě rozšíření rozhlasu a televize zajistilo informovanost o moţnostech ve všech odvětvích lidské činnosti. Dalším impulsem k tomuto rozvoji byla Světová výstava Expo 58 v Bruselu, kde se československý pavilon stal absolutním vítězem. Na naši bruselskou prezentaci však existovaly a existují různé úhly pohledu, někteří naši účast povaţovali za jakési otevření se a přiblíţení západní kultuře, jiní jej však vnímali i jako prezentaci komunistické propagandy.6 Československá expozice nazvaná Jeden den v Československu měla za cíl představit ţivot běţného člověka v socialistické společnosti. Tvůrci výstavy se snaţili prostřednictvím nejlepších výrobků a technologií dokázat, co všechno jsou lidé v socialistických podmínkách schopni společnou prací vytvořit.7 „Ideologickou stránku reprezentovaly též citáty z vysoce angažované tvorby Vítězslava Nezvala i výroků tří poválečných komunistických prezidentů – Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Antonína Novotného – a předsedy vlády Viliama Širokého.“8 Z tohoto příkladu je moţné vyvodit, ţe propaganda byla nedílnou součástí Československé expozice v Bruselu, nebyla však natolik výrazná, aby ve větší míře ovlivnila skladbu exponátů a celkový dojem návštěvníků našeho pavilonu. 3

Fiell, Ch. Fiell, P.: Design 20. Století. Přeloţila Burkertová, J., Praha: Slovart, 2003, s. 5. Powellová, P. Peelová, L.: Styly 50. a 60. let. Přeloţil Pospíšil, J., Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 26. 5 Tamtéţ, s. 86. 6 Rozhovor o výstavě Bruselský sen [online]. Dostupné z: . 7 Kramerová, D. Skálová, V.: Realita bruselského snu. In: Bruselský sen, Praha: Arbor vitae, 2008, s. 21. 8 Tamtéţ. 4

6

Nebyl to však pouze Brusel, který měl na svědomí to, ţe se o jedinečné designérské kousky, které jsou dodnes velmi ceněné, začala zajímat i široká veřejnost. Bylo to období, kdy designéři a architekti dostávali poměrně velké pole působnosti ve svých návrzích a to převáţně díky mnoha nově vyvinutým materiálům a technologiím. V šedesátých letech dochází oproti předchozím rokům k uvolnění a ke konzumnějšímu způsobu ţivota. Objevuje se snaha o oproštění od minulosti, mladí lidé nechtějí ţít konzervativním způsobem ţivota, odmítají vše, co je spojené s minulostí. Chtějí ţít pouze současností Ve všech oborech designérství vládne jednoduchost a elegance, nikoli však šeď a fádnost. Nejen v Evropě je v této době odsuzován dekorativismus jako vrchol nevkusu při výzdobě interiérů.9 Běţné domácnosti v tomto období byly vybaveny pestrou směsicí nábytku různých stylů a z různých období, avšak začínají se objevovat mladé domácnosti, které bojují proti tomuto stereotypu a chtějí mít doma něco jiného, chtějí se nějak od svých rodičů odlišovat. Typický interiér bytu či domu mladého člověka šedesátých let byl vybaven pestrobarevnými přehozy a závěsy s výrazným vzorem, stěnami provedenými v sytých barvách a velmi časté byly také staré reklamní plakáty.10 Je dobré si poloţit otázku, zda jsou téměř padesát let staré návrhy a designérské počiny stále aktuální? Je moţné z nich nadále čerpat při navrhování interiérů splňujících dnešní kritéria? Mají nám i po tak dlouhé době co říct? Mají šedesátá léta v historii designu skutečně tak významné postavení a jsou oprávněně označována za „zlaté období“ designu? Měli designéři a bytoví architekti v Československu stejné moţnosti jako jejich kolegové jinde ve světě?

9

Dvořák F.: Zařizujete si byt. Praha: Mladá fronta, 1958, s. 54. Powellová, P. Peelová, L.: Styly 50. a 60. let. Přeloţil Pospíšil, J., Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 102.

10

7

2. Pohled do historie Kultura bydlení byla a je podstatnou součástí ţivota. Ke zkvalitnění úrovně bydlení přispívá také interiérové designérství, které se snaţí učinit bydlení nejen účelným, ale také příjemným a kvalitním z estetického hlediska. Pokud půjdeme ke kořenům věci, zjistíme, ţe se snaha o určité zlepšení obývaného prostoru rozvíjela jiţ v období primitivní společnosti a lze říci, ţe uţ od tohoto období vybavení obydlí a obydlí samotné neplnilo pouze poţadavky funkční, ale vyjadřovalo určité společenské postavení i určitou formu uměleckého cítění. V počátcích civilizace ve vybavení příbytků převaţovala stránka funkční nad stránkou estetickou. S rozvojem řemesel a s objevováním nových materiálů se začala rozvíjet i sloţka umělecká. Jiţ od tohoto období dochází k rozporům, jak vytvořit předmět vysoké estetické hodnoty, který bude zároveň splňovat všechny funkční normy, coţ je obzvláště důleţité v interiérovém designérství.11 Při pohledu do historie zjistíme, ţe v různých dobách byly na vybavení interiérů, ať uţ se jednalo o obytné či reprezentativní místnosti, kladeny různé poţadavky. Kaţdá doba měla jiné představy o pouţitých materiálech, barvách i tvarech a v neposlední řadě také o účelnosti a pohodlnosti interiérového zařízení, avšak původní účel vzniku nábytku zůstává dodnes stejný.12 Nábytek v obytných místnostech měl a má slouţit především pro pohodlí a uţitek člověka. Tvary a podoba nábytku a interiérových doplňků prošly během staletí velkým vývojem, zpočátku plošný dekor byl v průběhu historie stále více plastický. Renesanční nábytek byl jiţ bohatě plasticky zdobený, ale jeho základní konstrukce měla rovné linie. Oproti tomu barokní a rokokový nábytek dosáhl v dekorativnosti a tvarování vrcholu. Konstrukce nábytku byla oblá, různě zprohýbaná a velmi bohatě plasticky členěná.13 Klasicismus představuje návrat k čistým liniím a určité oproštění od bohatého dekorování.14 Vzhled interiérů se oproti předcházejícím obdobím stává prostší. V dřívějších dobách neumoţňovaly technické moţnosti a znalosti o zpracování materiálů vyrábět nábytek z velkých dřevěných desek. Proto mnohé ozdobné a členící prvky, jako jsou různé lišty a lamely mají téměř do konce devatenáctého století kromě estetického hlediska slouţit také jako spojovací prvky jednotlivých kusů dřeva, ze kterého se nábytek vyráběl. Teprve počátek století dvacátého přinesl v nábytkářské výrobě velkou proměnu. Začíná výroba překliţky, která nabízí velké moţnosti v oblasti výroby nábytku, umoţňuje 11

Dvořák, F.: Zařizujete si byt. Praha: Mladá fronta, 1958, s. 7. Kulveit, J.: Zařizujeme si byt. Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 85. 13 Tamtéţ, s. 86. 14 Tamtéţ. 12

8

výrobu jednotlivých kusů z hladkých velkých ploch. Secesní nábytek byl ještě velmi dekorativní, ale svou lehkostí a účelností byl určitou inspirací pro moderní nábytek dvacátého století.15 Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byla podoba interiérů ovlivněna funkcionalismem, jehoţ hlavní představitelé byli architekti Ludvig Mies van der Rohe, Adolf Loos a Le Corbusier. Nábytek je velmi subtilní aţ strohý, celá podoba interiéru je odlehčená aţ neosobní. V období mezi dvěma válkami pokračuje slibný rozvoj v oblasti bytové kultury, vznikají různé skupiny a sdruţení architektů a umělců. Tento rozvoj však v mnoha zemích přerušila druhá světová válka. V prvních poválečných letech se bytové kultuře a designérství v zemích, které byly postiţeny válkou, příliš pozornosti nedostávalo. Z pochopitelných důvodů se veškerá energie věnovala poválečné obnově hospodářství a lidé se zabývali především zajištěním základních ţivotních potřeb. Je tedy samozřejmé, ţe v tomto období se vybavení interiérů omezovalo především na praktická a finanční hlediska.

15

Brunecký, P.:Historický vývoj nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000, s. 129.

9

3. Šedesátá léta ve světě Podle Terence Conrana měl na rozvoj designu v tomto období vliv také fakt, ţe u mnoha skupin obyvatel došlo k jakémusi přesycení věcmi, které potřebují a lidé začínají touţit po něčem co „jen“chtějí.16 Jedním ze směrů, který velmi hojně pouţíval stále oblíbenější plasty, byl Pop-art. Šířil se zejména ve Spojených státech a Velké Británii a jeho hlavní znaky byly především syté barvy, výrazné linie, nápadité originální provedení mnohdy však na úkor kvality výrobků, které byly často i na jedno pouţití. Masové pouţívání plastů v interiérech mělo své příznivce, ale i odpůrce, kteří i budoucnost spatřovali v přírodních materiálech.17 Plasty umoţňovaly nejen téměř neomezené moţnosti v oblasti tvarování, ale také rozmanitou škálu barevnosti. Umoţňovaly to, co do té doby známé a pouţívané materiály nebyly schopny nabídnout. Nové materiály, a to především jiţ zmiňované plasty byly oproti dosud pouţívaným materiálům také podstatně jednodušší na údrţbu. K vyjádření svých vizí začali designéři pouţívat kromě plastů netradiční materiály, které byly do této doby v interiérovém designérství naprosto nepřijatelné. Patří sem nábytek vyrobený z papíru, plastová nafukovací křesla, pohovky i postele. Velkou roli ve výsledné podobě interiéru hrají také barvy a bytový textil. V interiérech převládají oblé a futuristické tvary v bílé a stříbřité barvě.18 Návrháři bytových textilií opouštějí od drobných orientálních vzorů, koberce i závěsy jsou většinou rozděleny pouze několika geometrickými tvary v sytých barvách nebo je plocha rozdělena jednoduchými linkami. Na konci šedesátých let se vliv popkultury v interiérech začal projevovat i v běţných domácnostech. Tento směr se však ve středu zájmu neudrţel příliš dlouho, jiţ na začátku sedmdesátých let se od něj upouští a stoupá obliba střídmějších stylů, jako byl například minimalismus.19 Byli však designéři, kterým konzumní způsob ţivota a materiály nevyhovovaly a proti těmto tendencím se bouřili. Snaţili se o navrhování kvalitních, jednoduchých, ale zároveň moderních interiérů. V zemích bývalého „západního bloku“ vládne oproti situaci v Československu podstatně větší informovanost v oblasti uţitého umění a bytové kultury. Jsou zakládána

16

Bhaskaranová, L.: Podoby moderního designu. Přeloţila Novotná, J., Praha: Slovart, 2007, s. 184. Powellová, P. Peelová, L.: Styly 50. a 60. let. Přeloţil Pospíšil, J., Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 90. 18 Bhaskaranová, L: Podoby moderního designu. Přeloţila Novotná, J., Praha: Slovart, 2007, s. 190. 19 Tamtéţ, s. 185. 17

10

Design centra, která mají za úkol pořádat výstavy, vychovávat k estetickému cítění, spolupracovat s výrobci a informovat o novinkách v oblasti umění a kultury.20

20

Design centrum v Rakousku, Domov. Praha: Horizont, 1968, č. 6, s. 44.

11

3.1tálie Zemí, která v šedesátých letech stála na předním místě v oblasti designu, byla právě Itálie, která přijala design jako součást vlastní kultury. Předměty byly navrhovány velmi osobitě a označovány jmény, která měla vyjadřovat určité vlastnosti daného výrobku. Je moţné říci, ţe Itálie určovala směry a trendy v oblasti designu, nejen v tomto období, ale stejná situace přetrvává aţ do současnosti. Fungovalo zde souběţně několik směrů, jako například anti-design, futuristické i elegantní návrhy. Za vrchol v oblasti nábytkového designu v Evropě byly označovány italské firmy Cassina, Tecno a Kartell. Mario Belini patřící k tehdejší italské designérské špičce spolupracoval s firmou Olivetti jako konzultant a v této funkci pracuje u několika italských firem aţ do současnosti. Jedním z nejznámějších produktů italského nábytkového návrhářství je bezpochyby sklápěcí ţidle Plia z roku 1969 od Beliniho současníka Gincarla Pirettiho. Výrobek, s kterým se setkal téměř kaţdý, je vyráběn v mnoha variantách dodnes jako vysoce funkční a zároveň jednoduchý a levný produkt. Italský design proslavili také bratři Castiglioniové, jejichţ netradiční návrhy interiérů jim přinesla mnohá ocenění, a interiérové designérství také oba přednášeli na univerzitě. Designér Vico Magistretti, nositel mnoha ocenění, je autorem velkého mnoţství návrhů nábytku a interiérů. K jeho nejproslulejším z nich patří stůl Stadio a ţidle Selene (1969) vyrobené z jednoho kusu plastu.21 Joe Colombo, patřící k nejlepším italským designérům vytvářel v šedesátých letech velmi odváţné aţ futuristicky zaměřené návrhy velmi často inspirované populárními lety do vesmíru. K nejznámějším patří nejen jeho obytné celky připomínající kabinu kosmické lodi. Obytné celky byly specialitou, kterou Colombo propracoval do detailů a splňovaly z jeho hlediska „hlavní cíl designu“- přizpůsobivost, neboť všechny části jeho sestav se mohly vzájemně kombinovat či propojovat.22 Podstatnou součástí jeho tvorby jsou křesla a ţidle. V roce 1961 představil křeslo Long a celosvětové prvenství získal návrhem ţidle Universal No. 4860 (1965-1967) z litých plastů, která byla vůbec prvním sedacím nábytkem pro dospělé vyrobeným z tohoto materiálu. V jeho interiérových návrzích se objevovaly tehdy velmi oblíbené koberce s vysokým vlasem kontrastující s ostatním vybavením interiéru. Pouţíval syté odstíny barev růţové a červené v kombinaci s bílou, které dodávaly na dynamičnosti návrhům interiérů, jenţ byl schopen realizovat na velmi malém prostoru při zachování všech potřebných uţitných vlastností. 21 22

Fiell, CH., Fiell, P.: Design 20. Století. Přeloţila Burkertová, J., Praha: Slovart, 2003, s. 107. Tamtéţ, s. 52.

12

3.2 Spojené státy Mnoho designérů a architektů šedesátých let a nalezlo pro svou tvorbu inspiraci v letech do vesmíru a také ve sci-fi filmech, v čele s kultovním snímkem 2001- Vesmírná odysea. Interiéry filmu navrhli Harry Lange a Frederick Ordway a pomyslně tímto odstartovali „design kosmického věku,“ jehoţ počátky lze nalézt ve Spojených státech. Vznikaly zajímavě provedené návrhy interiérů připomínající kabinu kosmické lodi. V důsledku tohoto se nábytek a celková podoba interiéru velmi odlehčuje, pouţívají se pavučinkové, skořepinové konstrukce a doplňky ze smaltovaného drátu. 23 Počátky tohoto směru lze vysledovat jiţ v padesátých letech, kdy se začíná objevovat trend „domácnosti na tlačítka“ a v mnohých projektech, ale i časopisech, se objevovaly vize futuristické budoucnosti.24 K navození dojmu kabiny kosmické lodi přispívaly tapety vyrobené ze staniolu.25 Mnohé představy architektů a designérů o budoucnosti se později ukázaly jako přemrštěné, ale nemálo z nich se stalo běţným vybavením interiérů. Na návrhy ve stylu kosmického věku navazují designéři i v současné době. Velmi zajímavý projekt vytvořil Priestman Goode kabinovými pokoji Yotel, které jsou inspirovány zčásti kabinou letadla a z části japonskými kabinovými hotely.26 Je nutné říci, ţe naše designéry a bytové architekty tento směr v šedesátých letech příliš neovlivnil, jejich návrhy se drţely v poněkud střízlivější rovině. Ve Spojených státech od 50. let 20. století udávali trend v oblasti architektury a designu Charles a Ray Eamesovi. Kladli si za cíl zahrnout co nejširší vrstvy obyvatelstva kvalitními výrobky za nejniţší moţné ceny.27 Byli skvěle se doplňujícím návrhářským týmem, neboť Charles na design pohlíţel spíše z hlediska materiálu a technologií, zatímco Ray byla tím, kdo vnímal estetické a prostorové souvislosti.28 V nábytkářství začali pouţívat poměrně levné a dostupné materiály – hliník, plasty a překliţku. Jejich obytný dům slouţil zároveň jako jakási „ikona“ kvalitní architektury a designu. Uţ za jejich ţivota jej navštěvovali tisíce lidí a dodnes jejich Eames house v Los Angeles slouţí jako „museum designu“. Dům byl navrţen ve vzdušném stylu, vybaven nábytkem z převáţně 23

Kusák A.: Knížka o vkusu. Praha: Mladá fronta, 1959, s. 64. Powellová, P. Peelová, L.: Styly 50. a 60. let. Přeloţil Pospíšil, J., Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 34. 25 Nový obývák v retro kabátě [on line]. Dostupné na:. 26 Bhaskaranová, L: Podoby moderního designu. Přeloţila Novotná, J., Praha: Slovart, 2007, s. 193. 27 Millerová, J.: Užité umění. Přeloţila Cenkerová, K., Novotná, J., Praha: Slovart, 2008, s. 314. 28 Fiell, CH., Fiell, P.: Design 20. Století. Přeloţila Burkertová, J., Praha:Slovart, 2003, s. 65. 24

13

přírodních materiálů a v tlumených odstínech. Při navrhování několika typů nábytku, který je dodnes velmi ceněný, se však nebáli ani sytých odstínů ţluté a červené barvy. Svými návrhy ovlivňovali i vývoj průmyslového výtvarnictví v Austrálii, Japonsku a v Německu.29 Z hlediska designu je dodnes vysoce ceněná skořepinová ţidle La Fonda z roku 1961. Ostatní designéři ve Spojených státech kombinovali italský, skandinávský a americký design, ale také se navraceli k prvkům inspirovaným Bauhausem.30 U nás se navrhováním plastového nábytku v šedesátých letech zabýval především architekt Miroslav Navrátil, který se ve své tvorbě nechal inspirovat tvorbou jiţ zmiňované návrhářské dvojice Eamesových a také tvorbou Vernera Pantona. Nejznámějším výsledkem jeho tvorby bylo skořepinové křeslo s volně poloţeným polštářem. Téměř stejnou podobu měla a mají v mnohých tramvajích dodnes pouţívaná barevná skořepinová sedadla od tohoto architekta. Dalším významným prvkem americké kultury, majícím vliv na podobu designu i jinde ve světě, Představovalo

alternativu k jimi

bylo hnutí Hippies, neboli „květinové hnutí“.

kritizovanému

funkcionalismu.

Prezentovalo se

výraznými barvami, květy, vzory, nevázaností, tvůrčí svobodou a radostí ze ţivota a také kritikou konzumní společnosti.

29 30

Millerová, J.: Užité umění. Přeloţila Cenkerová, K., Novotná, J., Praha: Slovart, 2008, s. 315. Powellová, P. Peelová, L: Styly 50. a 60. Let. Přeloţil Pospíšil, J., Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 86.

14

3.3 Skandinávie Samostatnou kapitolu v interiérovém designérství tvoří skandinávský design, který také ovlivňoval trendy v celé Evropě. Skandinávské země byly jiţ od třicátých let dvacátého století mezi světovou designérskou špičkou, ke které se v padesátých letech přidalo také Finsko.31 Severské národy jsou ve světě pověstné tím, ţe se snaţí pro kulturu bydlení udělat maximum. Chtějí, aby jejich domov dobře vypadal a zároveň se v něm cítili maximálně pohodlně. V tomto jim napomáhá Švédská společnost průmyslového designu, která vznikla jiţ na počátku dvacátého století.32 Skandinávští designéři pouţívali téměř výhradně přírodní materiály jako dřevo a ratan, ale nebránili se také občasnému vyuţití plastů. Vytvářeli velmi jednoduché a čisté linie. Specifickým materiálem pro severské země byla také překliţka, která podobně jako plasty umoţňovala velké moţnosti v oblasti tvarování nábytku. Překliţku a lisované vrstvené dřevo si jako hlavní materiál pro výrobu nábytku oblíbil významný finský designér, zakladatel organického designu Alvar Aalto.33 Severský interiér působí střídmě a lehce také díky absenci mohutných nábytkových kusů. V těchto zemích jiţ téměř není moţné spatřit historizující nábytek, ale ani klasické šatní skříně.34 K hlavním představitelům tohoto období patřil především dánský návrhář Verner Panton, jehoţ proslulou ţidli Panton, vyrobenou z jednoho kusu plastu, začala opět vyrábět firma Vitra.35 Pantona lze označit za všestranného designéra, navrhoval také látky a svítidla. Byl proslulý svým experimentováním, nadšením pro vše nové a jeho návrhy byly zaměřeny na budoucnost.36 Představitelem biomorfického designu typického právě pro skandinávské země byl Henning Koppel.37 Abstraktní formy inspirované přírodními tvary jsou to, co je charakteristické pro tento styl.

31

Bhaskaranová, L: Podoby moderního designu. Přeloţila Novotná, J., Praha: Slovart, 2007, s. 168. Podhradská, J.: Svět jedné plavovlásky, Domov. Praha: Horizont, 1969, č. 4, s. 39. 33 Fiell, CH., Fiell, P.: Design 20. Století. Přeloţila Burkertová, J., Praha: Slovart, 2003, s. 8. 34 Kvasničková, R. Kvasnička, I.: Kultura bydlení ve Švédsku, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2. 35 Tamtéţ, s. 130. 36 Tamtéţ, s. 133. 37 Millerová, J.: Užité umění. Přeloţila Cenkerová, K., Novotná, J., Praha: Slovart, 2008, s. 317. 32

15

3. 4. Německo V Německu šedesátých let dvacátého století určovala směr v designérství především Vysoká škola návrhářství v Ulmu. Německý styl je známý díky pojmu Gute Form, jehoţ hlavní znaky jsou především nadčasovost, ergonomické tvary, jednoduchost, řád a kvalitní zpracování.38 K nejvýznamnějším představitelům patří Wilhelm Wagenfeld, který spolupracoval s mnoha předními německými firmami.39 Významně je také prosazován neofunkcionalismus, který byl však v polovině šedesátých let ostře kritizován – „Tvary ztvrdly, zhranatěly, zvěcněly a staly se nenápaditými. Špatně zkopírovaný funkcionalismus, který jen povrchně citoval pravý úhel, vedl příliš často k nudným hromadně vyráběným produktům.“40 K dalším neopomenutelným osobnostem německého poválečného designérství patří Max Bill, Thomas Maldonado, Dieter Rams a Gerd Lange a Stefan Wewerka.

38

Hauffe, T.: Design. Přeloţila Chalupníková, A., Brno: Computer Press, 2004, s. 131. Tamtéţ, s. 130. 40 Tamtéţ, s. 131. 39

16

4. Šedesátá léta v Československu Kulturní a umělecký ţivot byl v českých zemích v historii slibně rozvíjen. Neopomenutelná v oblasti nábytkářství byla firma Thonet, jejíţ ohýbaný nábytek byl nejen v secesi velmipopulární. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století patřil tento nábytek mezi nejlevnější, protoţe jeho výroba probíhala průmyslově.41 Lehký, snadno přemístitelný nábytek byl oblíbený, především při zařizování veřejných prostor. Určitým spojovacím mostem mezi starým dekorativismem a novými tvary byla vídeňská secese, která měla ještě mnoho dekorativních prvků, ale zároveň jiţ secesní interiéry působily odlehčeně. Vídeňská secese byla určitou inspirací pro Jana Kotěru, který se však zaměřil více na funkci oproštěnou od dekorativních prvků.42 Druţstvo Artěl zaloţené roku 1908 si kladlo za cíl především výchovu k estetickému cítění a ke kulturnímu ţivotu.43 V roce 1914 dochází na podnět Jana Kotěry k zaloţení Svazu českého díla. Oproti Artělu, který byl proti průmyslu v opozici, měl sdruţovat výtvarníky, druţstva i továrny a podporovat umělecké tendence ve výrobě.44 Výrazným směrem, který se objevil v období mezi válkami, byl český kubismus reprezentovaný návrhy Pavla Janáka, Josefa Gočára, Josefa Chochola, Oltakara Novotného a Vlastislava Hofmana. Po první světové válce se důsledku nedostatku prostor k bydlení rozvíjí nejdříve výstavba malých bytů. Ve třicátých letech stát podporuje výstavbu zahradních čtvrtí v severském a anglickém stylu. Tento dobrý počátek v oblasti kultury, bytové kultury a průmyslového výtvarnictví přerušila válka. V zemích, které nebyly poznamenané válečnými událostmi, byl rozvoj v této oblasti plynulejší a jednodušší. Československo, ale i další země postiţené válkou, musely v prvních poválečných letech řešit především obnovu a zajištění základních ţivotních podmínek. O zlepšení kulturního povědomí občanů a zkvalitnění kultury bydlení se starala také centra sdruţení architektů a výtvarníků Krásná jizba, Družstevní práce a Svaz československého díla.45 Prosazovala zásady funkcionalismu navazující na návrhy Adolfa Loose a Le Corbusiera.46 K tomuto směru lze zařadit studie architektů Ladislava Ţáka specializujícího se na návrhy interiérů pro menší byty a 41

Brunecký, P.: Historický vývoj nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000, s. 129. 42 Holubová, M.:Uţité umění a vysoká škola umělecko-průmyslová, Tvar. Praha: Cíl, 1961, r. XII, č. 2, s. 108. 43 Tamtéţ, s. 109. 44 Tamtéţ, s. 110. 45 Kramerová, D., Skálová, V.:Nový ţivot, nový styl? Umění, design a ţivotní styl na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. In: Bruselský sen. Praha: Arbor Vitae, 2008, s. 214. 46 Karasová, D.: Dějiny nábytkového uměn IV. Praha: Argo, 2001, s. 149.

17

Jindřicha Halabaly, který se ve Spojených uměleckoprůmyslových závodech v Brně ve třicátých letech zasadil o zavedení výroby nábytku z ocelových trubek.47 Tyto instituce také informovaly veřejnost, pořádaly různé přednášky, výstavy a snaţily se o prosazování kvalitních výrobků v oblasti uţitého umění a bytové kultury - tato centra byla po únoru 1948 zrušena.48 Na konci padesátých let dochází v této oblasti k určitému uvolnění a architektům a výtvarníkům je opět povoleno zakládat různé spolky a sdruţení.49 V roce 1954 je zaloţen Vývoj nábytkářského průmyslu (VNP). Dva roky po tomto datu se návrháři VNP začínají specializovat na jednotlivých pobočkách na vyuţití různých druhů materiálů při výrobě nábytku. V šedesátých letech v této instituci působil také František Vrána, jehoţ návrhy se vyznačovaly jednoduchostí a funkčností. Mimo Vývoje nábytkářského průmyslu navrhoval také ţidle pro TON Bystřice pod Hostýnem.50 „Do návrhů nábytku, porcelánu a skla i designu textilií začalo v Československu kolem roku 1956 v jednotlivostech a někdy i v celkovém řešení pronikat nové tvarování – organicky oblé, proudnicové a geometricky hrotité -, nové materiály, barvy i jejich neobvyklé kombinace.“51 Tento mezinárodní styl se projevoval především u studentských návrhů a v ateliérové tvorbě.52 Situace v tehdejším Československu byla i přes poměrně velké uvolnění politické situace poněkud jiná neţ v designérských velmocích, kde měli návrháři volné pole působnosti jiţ řadu let. Na našem území nebyl v této době o interiérový design příliš velký zájmem, podstatně důleţitější v oblasti bydlení bylo řešení špatné bytové situace občanů. Tovární velkovýroba standardizovaných kolekcí, ať uţ se jednalo o výrobu textilu, nábytku či jiného spotřebního zboţí, měla přinést oproti cenově náročnější zakázkové výrobě nemalé finanční úlevy občanům. Přinášela však s sebou řadu problémů, protoţe kolekce byly vyráběny ve velkých počtech kusů, ale s velmi omezeným výběrem materiálů, vzorů a barev. Většina moderních, kvalitních a esteticky hodnotných výrobků, které nebyly z pohledu výroby zcela standardní, byly povaţovány za „exklusivní“. Esteticky hodnotné zboţí je povaţováno za jakýsi „nadstandard“, který se nehodil pro běţnou sériovou výrobu. Přístup obchodu a výroby velmi často brzdil zavádění těchto výrobků do běţných průmyslově vyráběných kolekcí. Bylo běţné, ţe většina domácností vlastnila stejný 47

Karasová, D.: Dějiny nábytkového uměn IV. Praha: Argo, 2001, s. 150-158. Kramerová, D., Skálová, V.:Nový ţivot, nový styl? Umění, design a ţivotní styl na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. In: Bruselský sen. Praha: Arbor Vitae, 2008, s. 213 49 Tamtéţ, s. 215. 50 Karasová, D.: Dějiny nábytkového uměn IV. Praha: Argo, 2001, s. 281. 51 Kramerová, D. Skálová, V.: Nový ţivot, nový styl? Umění, design a ţivotní styl na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. In: Bruselský sen. Praha: Arbor vitae, 2008, s. 216. 52 Tamtéţ. 48

18

nábytek, koberec či lustr. Nebylo to většinou proto, ţe by se jim takto vybavený interiér natolik líbil, ale proto, ţe nábytek či koberec byl jedním z mála, které byly na tehdejším trhu k dostání. Z dnešního pohledu běţný sortiment bylo moţné sehnat pouze po absolvování často i několikahodinové fronty, a i přesto si nebylo moţné příliš vybírat. Tento trend se projevil i v bytové výstavbě. Začínají se stavět mnohopodlaţní bytové domy, vznikají první sídliště. Oproti výstavbě rodinného domku, kdy si jeho zadavatel předem rozmyslel rozvrţení místností a jejich vyuţití, velkovýstavba produkovala typizované byty. Jejich nájemníci museli řešit problém jak se zabydlet v přiděleném, mnohdy velmi malém bytě. Uţ při plánování výstavby těchto domů se objevila myšlenka na větší různorodost bytových jednotek přizpůsobených konkrétním potřebám jejich budoucích nájemníků.53 Z důvodu akutní potřeby výstavby velkého mnoţství bytů se od této myšlenky upustilo a kaţdý se musel spokojit s bytem, který mu byl přidělen. Zohledňován byl pouze počet členů, kteří budou přidělený byt uţívat, avšak v důsledku nedostatku bytů, byly přidělovány byty malých rozměrů i rodinám s velkým počtem členů.54 Podle tehdejších průzkumů byla pouze třetina bytů obývána počtem obyvatel, který odpovídal velikosti bytové jednotky.55 Bytové normy v šedesátých letech stanovily pro tříčlennou domácnost pouhých 38 metrů čtverečních. Velmi často byty, které svoji kapacitou odpovídaly uţívání jedné generace obyvatel, byly domovem třígeneračním. Časopisy přinášely návody a návrhy jak do malého prostoru vměstnat vše potřebné ke kaţdodennímu ţivotu. Prostorová nouze přivedla architekty k i z dnešního pohledu vyhledávaným návrhům jako byla kuchyně se sprchovým koutem v jednom či celý kuchyňský blok vestavěný ve skříni. Téměř běţné bylo umístění lůţka v obývacím pokoji z důvodu nedostatku loţnic pro všechny členy domácnosti. Vycházelo mnoho příruček a návodů na domácí výrobu od různých drobných bytových doplňků aţ po jednotlivé kusy nábytku. Osobnosti bytových designérů a architektů nebyly u nás v tomto období příliš vyzdvihovány. Ve většině případů se jednalo o zaměstnance nábytkářských podniků a ne vţdy bylo jasné, podle návrhu jakého designéra konkrétní typ nábytku či interiéru vznikl. Jedním z těch, o nichţ se mluvilo, byl i architekt Josef Pehr, který pro své návrhy vyuţíval výhod sklolaminátu, ale k jeho oblíbeným materiálům patřilo také dřevo. Jeho návrhy byly velmi elegantní, vzdušné, přitom dokonale splňovaly poţadavky doby na vyuţití doslova 53

Musil, J.: Současný člověk a bydlení, Současné bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1965, s. 9. Tamtéţ. 55 Tamtéţ, s. 16. 54

19

kaţdého centimetru prostoru.56 K jedné z myšlenek architekta Pehra patřila idea, ţe i sériová výroba můţe splňovat vysoké estetické nároky, musí však dojít k úzké spolupráci mezi návrhářem a výrobou a designér nesmí ustupovat všem poţadavkům výroby.57 Přesto interiérové designérství na našem území v této době nebylo zahraničními odborníky hodnoceno příliš lichotivě.

56 57

Dvořák, F.: Zařizujete si byt. Praha: Mladá fronta, 1958, s. 72. Tamtéţ, s. 74.

20

5. Vybavení obytných interiérů Bytoví architekti v tehdejším Československu řešili při navrhování interiérů nelehký úkol, jak vytvořit z běţně dostupného nábytku esteticky hodnotný interiér. V dobových publikacích a časopisech se běţně setkáváme s jejich povzdechy nad špatnou situací v nábytkářském průmyslu. Ve výrobních podnicích většinou nebyl součástí týmu výtvarník, který by se podílel na vývoji nového výrobku. Výstava Družstevní Brno kaţdoročně pořádaná v šedesátých letech na brněnském výstavišti, měla za úkol informovat zájemce z řad laiků i odborníků o novinkách v oblasti zařizování interiérů. Podle tehdejších kritik však nepřinášela mnoho nového a ocenění hodného, našly se spíše jednotlivé kusy nábytku, které mohly být přínosem pro domácí spotřebitele. Mezi tehdy oceněnými, kteří se svými návrhy přece jen odlišili od ostatního průměru, byl náročně tvarovaný nábytek architekta Lišky navrhujícího pro Nábytek výtvarných řemesel v Praze.58 Tato situace se opakovala kaţdoročně. Dobové kritiky měly velmi negativní hodnocení nábytku vyprodukovaného našimi výrobními podniky. Podle jejich názoru vyráběly téměř všechny závody stejný typ „konferenčního nábytku“, který se nejen z estetických důvodů rozhodně nehodil pro vybavení domácností.59 Designér a architekt Hermann

Meier

provádějící

analýzu

nabídky

nábytku

v Maďarsku,

Polsku

a

Československu volil při hodnocení stavu na těchto trzích poněkud ostřejší slova. Prohlásil, „že nového nenašel nic a spíše na něj padl pocit, že návrháři vzali pět let staré zahraniční katalogy a „nová kolekce byla hotová“, často však v podstatně horší kvalitě než byl okopírovaný originál, neboť plagiátor neznal podrobnou technologii výroby.60 Pokud se nějaký povedený kus přece jen objevil, jednalo se zpravidla téměř výlučně o zboţí, určené na export. Obdobná situace panovala také na poli interiérových doplňků. Podobné povzdechy lze nalézt nad konzervativností výroby porcelánových čajových a jídelních souprav. Návrhy, které odpovídají dobovým trendům, nejsou téměř nikdy přijaty do výroby. O alespoň částečnou nápravu této špatné situace na československém trhu se snaţil podnik Dílo, který v zastoupení Českého fondu výtvarných umění nakupoval od výtvarníků jejich díla a návrhy, a to jak v oblasti volného, tak v oblasti uţitého umění.61 V uţitém umění se jednalo především o dekorační látky, ručně vyráběné koberce, svítidla, keramiku 58

Skalík, O.: Druţstevní Brno 66, Domov. Praha: SNTL, 1966, č. 5, s. 21. Kaţdý má co si zaslouţí, Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 5, s. 41. 60 Tamtéţ. 61 Benda, A.: Představuje se Dílo, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2, s. 33. 59

21

a nábytkové doplňky. Snaha Díla o uvedení těchto návrhů na trh byla v mnohých případech marná. Naráţela na nedostatek materiálu ve výrobních podnicích, na technologické a mnohé další překáţky. Aby se alespoň část z těchto návrhů dostala do prodeje, vyrábělo je Dílo ve svých provozovnách malosériově.62 Jedná se o série o počtu maximálně několika stovek kusů. Nevyuţity zůstávaly především návrhy nábytkových doplňků z umělých hmot a svítidel. Pro jejich výrobu nemělo ani Dílo podmínky.63 Jak jiţ bylo výše zmíněno, na světové výstavě Expo 58 v Bruselu byl československý pavilon zvolen absolutním vítězem, coţ svědčilo o tom, ţe naši architekti a designéři jsou schopni docílit výborných výsledků, ale běţný spotřebitel neměl příliš mnoho šancí se s nimi setkat. Výrobky představené v Bruselu byly povaţovány za špičkové a esteticky hodnotné, avšak sortiment, který byl běţně dostupný na trhu, se s těmito exponáty nemohl ve většině případů srovnávat. Panovalo očekávání, ţe se s většinou toho, co bylo v Bruselu představeno, bude moţné setkat také na pultech obchodů. Toto očekávání však ve většině případů nebylo naplněno, především díky problémům a nepochopení ve výrobních podnicích. Některé kvalitní návrhy zpracovala a vyráběla vývojová střediska Vývoj nábytkářského průmyslu, Krásná jizba a Umělecká řemesla, vznikající na přelomu padesátých a šedesátých let.64 Podobně kvalitní návrhy vznikaly v druţstvech a menších komunálních podnicích, kde působili architekti Karel Vyčítal a Karel Sedláček.65 Inspirací jim byl skandinávský design a práce Karla Koţelky.66 Na Expo 58„ navazují téměř celá šedesátá léta. Mnohé návrhy z tohoto období nesou označení bruselský styl. Bruselský styl nelze přesně vymezit, ale lze říci, ţe k jeho nejvýraznějším prvkům patří obrazové změti geometrických tvarů, asymetrie, paraboly, výrazné kombinace barev a celková lehkost vzhledu interiérů. V současnosti jsou pořádány výstavy, které se k „bruselu“a ţivotnímu stylu šedesátých let vracejí a s odstupem půl století hodnotí dopad výstavy na designérství druhé poloviny dvacátého století. Většina pamětníků, ale i těch, kteří si období bruselské výstavy nemohou z důvodu pozdějšího data narození pamatovat si pod pojmem „brusel“ představí poměrně konkrétní typ vybavení interiéru. Najde se snad jen málo těch, kteří nikdy neslyšeli o úspěchu československého pavilónu, nebo restauraci Praha. Tato fakta svědčí o nemalém vlivu Expa 58 na ţivotní 62

Benda, A.: Představuje se Dílo, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2, s. 33. 63 Tamtéţ. 64 Kramerová, D., Skálová, V.:Nový ţivot, nový styl? Umění, design a ţivotní styl na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. In: Bruselský sen. Praha: Arbor vitae, s. 222. 65 Karasová, D.: Dějiny nábytkového uměn IV. Praha: Argo, 2001, s. 272. 66 Tamtéţ.

22

styl, který se udrţel téměř celá šedesátá léta, ať uţ se jednalo o architekturu, vybavení interiérů či odívání. Jedinečnost Expa 58 lze potvrdit i srovnáním se Světovou výstavou Expo 67 konanou v kanadském Montrealu, kterou nemá laická veřejnost příliš v povědomí. I v Montrealu mělo Československo svůj pavilon a také restauraci Praha, ale změnu v architektuře či ţivotním stylu tato výstava nepřinesla. K seznámení s bruselskou výstavou přispělo přestěhování restaurace Praha do Letenských sadů, coţ umoţnilo běţným občanům udělat si alespoň částečnou představu o stylu, ve kterém byla komponována celá výstava. Montrealská restaurace byla odprodána do Kanady. Mnozí oficiální představitelé kulturního, uměleckého a politického ţivota však bruselský styl kritizovali jako určitý druh kopírování „západního“ stylu a „pochlebování“ západu.67 Ve srovnání s „designérskými velmocemi,“ jako například s jiţ zmíněnou Itálií, lze však naše návrhy označit za střídmější, a odváţnější designérské kreace bylo moţné spatřit jen ojediněle. Na Mnichovském veletrhu řemesel byla kladně ohodnocena československá expozice interiérů architekta Bohuslava Rychlinka představující zařízení místností ředitele podniku. Vyznačovala se čistými liniemi a vysokou jednoduchou elegancí. Přesto však při srovnání například s francouzskou kolekcí Oliviera Morgue či belgickými návrhy naší kolekci chybí určitá odvaha v pouţití netradičních materiálů a tvarů. Jednou z mála příleţitostí, kdy měl i běţný člověk moţnost spatřit kvalitní a moderní nábytek a interiérové doplňky, byla kaţdoročně pořádaná Jarní výstava na brněnském výstavišti a také výstava Zlatá Ostrava. V návštěvnících tyto výstavy vyvolaly spíše rozporuplné pocity. S většinou vystavených exponátů nebylo moţné se na trhu setkat ani několik let po představení na výstavě. Vývoj nábytkářského průmyslu a výtvarná rada měly dobrý úmysl zhodnotit nábytek domácí produkce. Výrobky, které nesplňují estetické a funkční poţadavky měly být vyřazeny z výroby.68 Pracovníci těchto institucí navrhli ukončení výroby u více neţ poloviny dosavadní produkce, bez připomínek doporučili výrobu jen několika málo typů nábytku.69 Po dokončení výběru navrhli zaměstnanci Vývoje nábytkářského průmyslu řady nábytku, u kterého měly být uplatněny nové materiály, jako byl zpěněný latex, silon a polyuretan.70 Tato snaha se však opět ukázala jako zbytečná.

67

Kramerová, D., Skálová, V.:Nový ţivot, nový styl? Umění, design a ţivotní styl na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. In: Bruselský sen. Praha: Arbor vitae, s. 242. 68 Novák, J.: Lidé jak spali, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1964, č. 2, s. 40. 69 Tamtéţ. 70 Tamtéţ.

23

Většina návrhů se nedostala do stádia výroby a produkce nábytku pro domácí trh se téměř nezměnila. Velmi důleţitá v oblasti rozvoje kultury bydlení je také estetická výchova na školách. V severských zemích byla a je estetická výchova běţnou součástí výuky ve vyšších třídách základních škol. V Československu šedesátých let je tato stránka výchovy zcela opomíjena a nelze říci, ţe by se situace na základních a středních školách nějak podstatně zlepšila i v současnosti.

24

5. 1. Nábytek v obytných interiérech . Většina nábytkových souprav, ale i jednotlivých kusů nábytku pocházela ze sériové výroby. Ruční výroba byla v tomto období kritizovaná jako příliš pomalá a finančně náročná. Objevují se také tvrzení, ţe i sebezručnější řemeslník nedokáţe v kvalitě provedení předčit dobře nastavený stroj v továrně.71 I přes tyto názory bylo moţné pořídit si nábytek vyrobený na míru. Dřevozpracující podnik se sídlem v Praze nabízel výrobu nadstandardních typizovaných kusů nábytku a také nábytek zakázkový. Nevýhodou byla aţ půlroční čekací doba a také vysoká cena.72 Jiţ na počátku šedesátých let vznikají v některých větších prodejnách nábytkové poradny.73 V našem prostředí tyto poradny poněkud potlačily svoji původní funkci. Dostával se do konfliktu estetický zájem se zájmem ekonomickým. Poradce často neměl z čeho vybírat a jako zaměstnanec prodejny byl nucen doporučovat zboţí, které šlo špatně na odbyt.74 V západních zemích oproti tomu ve stejné době existovaly nezávislé poradny, zaměřující se především na kulturní a estetickou úroveň navrhovaného interiéru. První sestavovací nábytek navrhl jiţ v roce 1924 architekt Jan Vaněk působící ve Spojených uměleckoprůmyslových závodech. Více oblíbeným se díky variabilitě a lepším moţnostem umístění v menších prostorách stal aţ právě v šedesátých letech. Sektorový nábytek se skládal z několika typů skříní, skříněk a dílců, které se daly vzájemně kombinovat a sestavovat.75 V sestavách sektorového nábytku bylo moţné různými nástavbami a propojeními jednotlivých skříněk a dílců vytvářet otevřené odkládací plochy a police. Sektor bylo moţné dokupovat jak v podobě klasických skříní, tak i jako jednotlivé díly. Z důvodů minimálního rozdílu ve struktuře dřeva se vyráběl z různě namořeného buku, nejčastěji mu však byl ponechán přírodní světlý odstín. Sektorový nábytek byl v průběhu let mnohokrát inovován. Jedna z těchto verzí sektoru nazvaná Montisektor byla oproti původním typům odlehčena kovovými noţkami. Montisektor architekta Šmídka, působícího ve Vývoji nábytkářského průmyslu v Brně byl uveden na trh v roce 1960.76 Také princip sestavování tohoto nábytku se oproti klasickému sektoru odlišoval. Jednotlivé skříňky či dílce se na sebe připevňovaly pomocí kovových vzpěr nebo pomocí sloupků, 71

Kulveit, J.: Zařizujeme si byt. Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 17. Novinky v zakázkovém nábytku, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1964, č. 5, s. 59. 73 Veselý, L.: Poradna přímo vzorová, Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 1, s. 24. 74 Tamtéţ. 75 Kulveit, J.: Zařizujeme si byt. Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 23. 76 Hanák, J.: Monti Sektor, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1. 72

25

kovových tyčí a ţebříčků, ze kterých byla tvořena nosná konstrukce.77 Srovnatelným typem nábytku v zahraničí byl například Extend a Multiform.78 Kromě sektorového typu nábytku bylo moţné na trhu objevit také nábytek kusový. Vyráběl se většinou v určitých sestavách, přičemţ bylo moţné, stejně jako u sektoru koupit jeho jednotlivé kusy samostatně. Od sektoru se však zcela odlišoval, nebylo moţné jej kupovat například po jednotlivých deskách a policích a nebyl tolik variabilní. Ratanový, tehdy nazývaný rotangový nábytek se vyuţíval spíše v předsíních, na terasách a jako zahradní nábytek. Z ratanu se vyráběly především křesla, stolky, taburety a předsíňové stěny.79 V sortimentu dětského nábytku byla, oproti dnešní době, v šedesátých letech na našem trhu značně odlišná situace. V dobových publikacích se objevují rady a doporučení, jak by měl vypadat správně zařízený dětský pokoj či koutek pro děti a jaké estetické a zdravotní poţadavky by měl splňovat. Jedná se však o pouhé teoretizování. Téměř nic z tohoto není v té době v Československu realizováno zatím ani v návrzích. Inspiraci lze nalézt pouze v zahraniční výrobě. Soupravy dětského nábytku se vyskytovaly pouze sporadicky.80 V obchodech bylo moţné pořídit pouze dětské postýlky a několik typů dětských ţidlí a stolků. Dětský pokoj byl většinou aţ do konce let osmdesátých vybaven v lepším případě sektorovým nábytkem. Při zařizování dětského pokoje je velmi často pouţíván, zbytku rodiny nevyhovující, mnohdy opotřebovaný nábytek. U loţnicového nábytku přetrvávají konzervativní loţnicové soupravy sestávající z dvoupostele s nočními stolky mnohdy ještě napevno spojenými s lůţky, toaletního stolku a skříňové sestavy. V novostavbách a panelových domech jsou masivní postele nahrazeny rozkládacími gauči. Jejich lehací plocha byla tvořena nejčastěji třemi většími a třemi menšími pruţinovými polštáři, přičemţ menší slouţily ve sloţeném stavu jako obloţení opěráků. Ve vybavení interiérů malých rozměrů byly také jako lehací nábytek vyuţívány pohovky lidově nazývané válendy. Někdy dávali designéři přednost efektnímu vzhledu před uţitnou funkcí a pohodlím. Jako příklad lze uvést nejen u nás velmi oblíbené čalounění válend a postelí v podobě bublinových matrací, které působily velmi efektně, ale o pohodlném odpočinku by se dalo pochybovat. Potahové látky čalouněného sedacího a lehacího nábytku měly většinou nevyhovující nemoderní barvy. Zákazník si nemohl vybírat odstín a vzor textilie. Důvod nebyl ten, ţe by se moderní a kvalitní potahové látky 77

Kulveit, J.: Zařizujeme si byt. Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 24. Hanák, J.: Monti Sektor, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1. 79 Bouček, V.: Pletený nábytek, Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 3, s. 24. 80 Kulveit, J.: Zařizujeme si byt. Praha: Svojtka a Co., 1998, s. 25. 78

26

v Československu nevyráběly, byly však určeny téměř výhradně na export, protoţe domácí nábytkářská výroba tyto látky odmítala nakupovat. Domácí podniky zabývající se výrobou nábytku je nechtěly nakupovat, protoţe cena látek byla i přes jejich kvalitu příliš nízká a to vyvolávalo obavy o splnění plánu. Tyto kvalitnější látky byly příliš tenké a nábytkáři měli obavy, ţe nezakryjí čalounické vady vzniklé při výrobě.81 Výplň čalouněného nábytku se vyráběla z lisovaných trav, které příliš dlouho nedrţely tvar. Jako nové čalounické materiály se začínají pouţívat tvarově stálejší kokosová vlákna spojená s gumárenskými příměsemi.82 Nad touto výplní byl latex, nebo molitan.83 Československý trh nabízel nábytek do obývacích pokojů převáţně jako velké komplety. Jedním z hlavních důvodů proč oproti předválečnému období nevyhovují poţadavkům doby tyto velké nábytkové sestavy, mající svůj význam pouze v konkrétní místnosti je, fakt, ţe dříve byly byty o větším počtu místností s podstatně větší obytnou plochou. Tyto prostorové moţnosti nová výstavba, především panelové bytové domy, nenabízí. Je zapotřebí nábytek, který má značné moţnosti vyuţití a tím je vytvořena schopnost slouţit k více účelům. Obývací pokoj musí často slouţit zároveň jako loţnice, nebo loţnice jako dětský pokoj či pracovna. Samostatná křesla jsou nahrazována sedacími soupravami různých barev a tvarů. Upouští se od, v padesátých letech velmi oblíbených, zaoblených hran nábytku. Je to především z praktického hlediska, neboť skříně se zaoblenými hranami není moţné umístit vedle sebe. Povrchová úprava nábytku je doporučována střídmější, pouze s mírným leskem. Nábytek s povrchovou úpravou ve vysokém lesku ztrácí na oblibě a je vyhledáván především starší generací. Jeho obliba se vrací v sedmdesátých letech. Variabilita nábytku se projevila i při výrobě kuchyní. Sektorové kuchyně se skládaly z několika druhů spodních skříněk, vybavených montáţními stěnami, na nichţ byly přichyceny různé typy horních skříněk.84 Výhoda tohoto systému byla ve snadném přemísťování jednotlivých horních skříněk, které byly snadno vyměnitelné pouhým nadzvednutím z montáţní stěny. Zařízení kuchyní do značné míry ovládal nový materiál - umakart. V současné době zavrhovaný materiál se hojně vyuţíval jako povrch pracovních desek a dvířek u kuchyňských linek. Začínají se vyrábět také plechové kuchyňské linky s dvířky skříněk 81

Otazník u potahovek, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1964, č. 4, s. 38. 82 Nábytek dneška, Domov. Praha: Horizont, 1968, č. 2, s. 49. 83 Tamtéţ. 84 Jiroutek, J.: Moderní a praktické, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1961, č. 1, s. 54.

27

v pastelových barvách. Nejčastější byla kombinace dvou barev, například krémově ţlutá v kombinaci s bílou nebo zelená s bílou. Navrhováním kuchyní se zabývala především Emanuela Kittrichová, která působila v OPS Rýmařov a n.p. Jitona. Dobové publikace zabývající se bytovou kulturou uváděly, z dnešního hlediska naprosto nevyhovující, doporučné rozměry obytných ploch. Nad sedmi metry čtverečními, jako dostatečným prostorem pro běţnou kuchyň bychom se dnes přinejmenším pozastavili. Vybavení koupelny podle doporučení architektů mělo mít oblé, organické linie, vodovodní kohoutky se v souladu s dobovým trendem umisťovaly v rohu umyvadla. Umyvadla byla nejčastěji kameninová a nově se objevují umyvadla z glazovaného porcelánu, tónovaného do různých odstínů.85 Vany zůstávají litinové s emailovanou povrchovou úpravou.86 Reálná situace však byla zcela odlišná. Spotřebitel se musel spokojit s takovým koupelnovým vybavením, které bylo v běţné obchodní síti dostupné. To se však většinou diametrálně odlišovalo od představ architektů. Základním nedostatkem byly umakartová jádra standardně montovaná do nově vznikajících sídlištních bytů. Na necelých dvou metrech čtverečních byla plechová vana či sprchový kout (podle velikosti bytu) a většinou otočné umyvadlo. Tento neutěšený stav v domácnostech však nelze přičíst pouze nedostatku vkusu jejich obyvatel, ale především velmi špatnou bytovou situací v tehdejším Československu, kdy bylo nutné řešit vybavení velmi malého prostoru obývaného často velkým mnoţstvím obyvatel.

85

Lancasterová, M. J.: Koupelny, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2, 1960. 86 Tamtéţ.

28

5.2. Bytové textilie Jednou z institucí, která určovala jaké vzory nábytku a bytového textilu se na našem trhu objeví, byl Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK).87 Tímto částečně určoval trendy v bytové kultuře. V této instituci zaloţené v roce 1959, působilo mnoho odborníků, jejichţ jméno v oblasti průmyslového výtvarnictví a bytové kultury mělo velkou hodnotu. Nelze nezmínit Emanuelu Kittrichovou, Karla Koţelku, Olgu Kachlíkovou, Jiřího Mrázka či teoretika Jindřicha Chalupeckého. Krátce zde v šedesátých letech působila také Eva Jiřičná, která po srpnových událostech roku 1968 odešla do emigrace. ÚBOK však neměl tak úplně snadnou pozici. Rozhodoval sice o výsledné podobě kolekcí, které šly do výroby, musel však splňovat normy a pokyny výrobních podniků a jeho návrháři byli také do značné míry ovlivněni omezenými moţnostmi z hlediska dostupných materiálů. Velmi podstatná byla a je v oblasti bytové kultury barevnost interiérů a bytových doplňků. Názory na barevnou škálu se v průběhu let změnily, ale vţdy bylo nejpodstatnější, aby se uţivatelé bytu cítili díky pouţité barevnosti v interiéru příjemně. Škála barev pouţitých v interiérech veřejných budov je odlišná od bytových domů. Na výsledné barevnosti obytných interiérů se nejvíce podílí bytové textilie. Závěsy, záclony, čalounění či koberce rozhodují o tom, jestli bude hotový interiér působit příjemně a harmonicky, nebo jestli bude působit chaoticky. Období šedesátých let přineslo v barevnosti a vzorování látek široké moţnosti uplatnění při zařizování interiérů. Neopomenutelným doplňkem téměř kaţdé domácnosti byly dekorační látky, ze kterých většinou šikovné ruce hospodyněk šily závěsy, polštářky či přehozy přes postele. Mnohdy však interiér, takto vyzdobený rukou domácího kutila, působil chaoticky a mírně řečeno nevkusně Ve vzorování záclon se přechází od hustých vzorů k lehkým a vzdušným. Záclony jsou místo třásní zakončeny širokou záloţkou. Na počátku šedesátých let je v Československu výroba všech záclon realizována pouze z bavlněných přízí, záclony z umělých vláken se z důvodu nedostatečného strojního vybavení výrobních podniků začínají vyrábět aţ v pozdějším období.88 Nejrozšířenější byl motiv s pravidelným

87

Danielis, J.: Co chceme říci, Současné bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1965, s. 5. Hoffmann, O.: Co se záclonami, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 5. 88

29

čtvercováním a také jednoduché hrubé síťoviny vytvořené na rašlových pletacích strojích.89 Dodnes velmi známá dekorační látka Leskyma s vysokým vlasem imitujícím koţešinu byla vyuţívána k šití přehozů na křesla, postele, pohovky, ale také jako kobercová předloţka. K nejoblíbenějším patřily geometrické vzory (převáţně trojúhelníky a lichoběţníky) v pestrých barvách, případně výrazné květinové motivy, které pokud byly pouţity s patřičným rozmyslem, působily velmi efektně. Ve vzorování dekoračních látek byla rovněţ vyuţívaná technika dvoubarevného filmového tisku. Pokud se v u některých návrhů v oblasti bytových textilií objevují květinové vzory, nejedná se uţ o naturalistickou podobu, ale jsou to stylizované rostlinné motivy.90 S dobou šla v tomto směru také brněnská Drutěva vyrábějící metráţ a šátky ve stylu op-artu. Tyto vzory jsou dnes opět ţádány a velmi oblíbeny při návrzích interiérů v „retro stylu“. Jednou z oblíbených součástí interiérů byly koţešinové předloţky a koberce, které nesměly chybět v ţádném bytě obývaném moderně smýšlejícím obyvatelem. Pro mnohé však byly cenově dostupnější praktické jutové koberce. Pokud uţ se vrchní strana koberce opotřebovala, bylo moţné koberec otočit na rubovou stranu a na podlaze byl opět téměř nový koberec. Bylo to moţné díky oboustrannému vzorování. Juta dovoluje sloţité i jednoduché vzory, které byly v tomto období velmi ţádané, a je zároveň velmi odolná. Nejoblíbenějším typem koberce, který se vyskytoval téměř v kaţdé domácnosti, byl kovral, netkaný koberec s vlasem všívaným do jutové podloţky. Výhodou tohoto koberce byl fakt, ţe se jako jediný na našem trhu prodával v metráţi.91 Na Slovensku se vyráběly také tzv. dvojplyšové koberce, tkané ze dvou vlasů nad sebou a vlas, který je spojoval, byl rozřezáván noţíkem.92 Byly dostupné v několika barevných odstínech. Mnoho domácností bylo vybaveno také buklé koberečky, pro které byla typická nestejná výška smyček a melanţové příze vytvářející charakteristické tweedové vzory.93 Koberce bylo moţné zakoupit pouze jako běhouny různých šířek, nebo jako kusové koberce čtvercové či obdélníkové. Kobercová metráţ, kterou máme moţnost zakoupit v současnosti, se s výjimkou výše zmíněného kovralu v šedesátých letech nevyráběla.

89

Hoffmann, O.: Co se záclonami, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 5. 90 Tamtéţ. 91 Sečkář, J.: Znáte kovral?, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1962, č. 5, s. 37. 92 Tamtéţ. 93 Rauš, F.: Kolekce bytového textilu, Domov. Praha: Horizont, 1969, č. 3, s. 20.

30

5. 3. Osvětlení interiérů V souvislosti se změnami v typu nábytku a ţivotního stylu dochází i ke změnám v osvětlení interiérů. Kromě klasického lustru, který byl dosud většinou jediným typem osvětlovacího tělesa v domácnostech, se vyrábí také mnoţství stojanových lamp, lampiček, nástěnných osvětlení a svítidel s regulovatelnou délkou závěsu. Svítidla dostávají novou podobu oproštěnou od zbytečných příkras. Při tvarování osvětlovacích těles se posouvá těţiště ze středu hmoty a výsledná podoba je spíše hruškovitá, tykvovitá, kapková, vznikají různé elipsoidy, soudkovité a lampionové tvary, disky, ale také svítidla s řaseným povrchem.94 Velká snaha byla o dosaţení dojmu odhmotněného tělesa, které se volně vznáší v prostoru.95 Aby toho bylo moţné docílit, upouští se od masivního upevnění a světlo je zavěšeno na tenké šňůře či na pouhém silonovém vlákně.96 I v této oblasti se hojně vyuţívají plastické hmoty jako například acetátcelulosa, která je velmi lehká a prakticky nerozbitná. Zůstávají však i tradiční materiály jako sklo a kov, případně osvětlení vyrobené kombinací těchto dvou materiálů. Povrch svítidel byl doporučován nejčastěji matovaný, bez dekoru nebo ozdoben pouze jednoduchými linkami. U nás dostupná skleněná světla měla obvykle bohatý dekor, který neodpovídal poţadavkům doby. Projevuje se zde také typický dobový problém, kdy většina kvalitních svítidel moderních tvarů je vyráběna výhradně na export nebo zůstává pouze ve fázi návrhu. Svítidla na dobré estetické úrovní bylo moţné spatřovat v produkci druţstev Napako a Zukov.97

94

Kvasničková, R. Kvasnička, I.: Osvětlení bytu, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1. 95 Tamtéţ. 96 Tamtéţ. 97 Hulak, J.:Bruselský styl a vývoj designu v Československu. In: Bruselský sen. Praha: Arbor vitae, s. 265.

31

5.4. Interiérové doplňky Při dotváření celkové atmosféry interiéru je také velmi důleţitá výmalba stěn. V tomto období velmi oblíbená technika dekorování stěn válečkováním nemá v současném interiéru místo. I přesto, ţe mít „váleček“ na stěně bylo velmi módní, ne kaţdý si jej oblíbil. Válečkování zůstalo i v následujících desetiletích populární především u starší generace a ve venkovských interiérech. Mladší generace dává přednost barevným stěnám v pastelových barvách. Vliv „bruselu“ se projevil i ve výmalbě, na zdech se objevují nepravidelné linie, trojúhelníky a další geometrické tvary v kombinaci se sytými barvami.98 Neopomenutelné byly také bytové doplňky, které vznikly díky objevení a pouţívání nových druhů materiálu. K těm méně obvyklým patřila kombinace dvou různých druhů materiálů, klasického dřeva a tvrzeného papíru s melaminovým povrchem. Jejich spojením vznikl nový druh intarsie.99 Melamin má velmi hladký povrch a velké moţnosti v oblasti tónování do barevných odstínů. Z melaminových desek se vyřezávají jednotlivé kusy, které se lepí přímo na papír. Takto sestavený obraz je na závěr nalepen na dřevěnou desku.100 Vyuţití této mimořádně odolné techniky bylo široké, pouţívala se ke zhotovení různých stolků na květiny, k obloţení stěn, nebo k výzdobě interiéru. Hojně vyráběny byly také doplňky z různě tvarovaného drátu potaţeného PVC. Jednalo se převáţně o misky na ovoce, stojánky na noviny a poličky. Pouţívání některých nových materiálů mělo i svá negativa. Snaha o nahrazení tradičních materiálů plastickými hmotami měla za následek nevkusné a nevyhovující výrobky. Jako příklad špatně pouţitého materiálu lze uvést napodobeninu broušeného poháru z umělé hmoty. Obliba plastů byla v tomto období natolik velká, ţe se výrobci snaţili o to, aby i výrobky z jiných materiálů vyvolávaly dojem, ţe jsou z plastů. Také snaha o napodobení krajky vedla ke vzniku sice laciného, ale naprosto zbytečného a nevkusného interiérového doplňku, krajkové dečky z umělé hmoty. Kýče se však nevyráběly pouze z nových druhů materiálů. Za výlohami obchodů, ale i v domácnostech bylo moţné spatřit různé výtvory pochybné estetické hodnoty vydávající se za umělecká díla. Jednalo se především o různé porcelánové sošky a obrázky. 98

Kramerová, D., Skálová, V.:Nový ţivot, nový styl? Umění, design a ţivotní styl na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. In: Bruselský sen. Praha: Arbor vitae, s. 233. 99 Nikel, L., Pechar, V.: Nové hmoty v bytových doplňcích, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1. 100 Tamtéţ.

32

Domácí spotřebiče a elektronika, ať uţ se jednalo o televizory, rádia, vysavače či ledničky, mají na počátku tohoto období stejně jako většina průmyslových výrobků převáţně oblé, organické linie. Teprve na konci šedesátých let se tvary mění, linie jsou ostřejší, s výraznějšími hranami. Vybavenost domácností těmito spotřebiči byla oproti západním zemím ve stejném období podstatně menší, ale i v Československu rostl jiţ na počátku šedesátých let počet rodin vlastnících ledničku, pračku a televizor. Fenoménem šedesátých let, který přetrval aţ do let osmdesátých, byly harmonikové a ţaluziové stěny a příčky vyráběné z různých materiálů. Jednalo se převáţně o plasty a tkaniny a symbolem určitého „luxusu“ bylo vlastnit harmonikovou stěnu vyrobenou z koţenky. Harmonikové stěny z impregnované textilie měly větší škálu barevných odstínů. Byly však pouţívány i z praktických důvodů, neboť mnohdy bylo nutné předělit prostor na dvě samostatné části Uplatnily se nejen v obytných interiérech, ale také jako dělící stěny ve veřejných budovách. Nejvíce je bylo moţné spatřit v sálech kulturních domů, hotelech a restauracích. Mnohé knihy, příručky a časopisy vycházející v této době publikovaly návody pro domácí kutily, jak si zpříjemnit interiér domácnosti svépomocí. Obzvláště zajímavě vypadal návod na výrobu stínidla lustru z laminátu, kdy jako forma na výrobu tohoto svítidla slouţil nafukovací míč.

33

6. Interiéry veřejných budov V interiérovém designérství je také velmi důleţité rozlišovat, jestli se jedná o obytné domy nebo veřejné budovy. Interiér bytů či rodinných domů vyjadřuje osobnost a estetické cítění majitele, ale velmi důleţitá je především funkčnost a pohodlí při uţívání interiéru. Zatímco u veřejných budov hraje často důleţitou roli vedle funkčnosti také snaha upoutat a také reprezentovat. V šedesátých letech vznikalo mnoho pozoruhodných staveb se zajímavě řešeným vybavením interiéru. Také na interiérech těchto staveb byl většinou patrný vliv „Bruselu“. Z Praţských staveb nelze opomenout rekonstrukci Laterny magiky, letištní halu v Praze Ruzyni či restauraci Praha v Letenských sadech.

Restaurace Praha byla původně

navrţena a prezentována na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. O jejím převezení do Prahy bylo rozhodnuto aţ po skončení bruselské výstavy. Projekt restaurace připravili architekti František Kubr, Jan Hrubý a Zdeněk Pokorný. Její veškeré veřejné interiéry byly domácí výroby z tehdejšího národního podniku Interiér Praha.101 Restaurační budova měla dvě hlavní místnosti a terasu. V přízemí se mohli návštěvníci občerstvit v Plzeňské restauraci, první poschodí patřilo restauraci de Luxe, ke které náleţel salónek. Interiér Plzeňské restaurace byl proveden v lidovějším stylu. Ţidle z masivního ohýbaného dřeva byly doplněny ubrusy s horňáckou výšivkou. Závěsy a gobelíny měly převáţně motivy z lidového prostředí. Interiér půlkruhové restaurace de Luxe byl právě tím, co lze označila typický bruselský styl. Růţově čalouněná křesílka z černého lehkého dřeva, temně zelený koberec s vysokým vlasem a nástěnný závěs s prosvítající malbou tvořili hlavní dominanty interiéru.102 Zajímavé bylo také stropní osvětlení tvořené dvěma samostatnými tělesy, z nichţ kaţdé se skládalo se šesti samostatných bodových světel geometrického tvaru. Další stavbou realizovanou v šedesátých letech patří brněnský hotel International, otevřený roku1962. Na výzdobě interiérů se podílelo mnoho významných umělců, jako byli Jan Mária Najmr, František Malý, Ida Vaculková, František Šenk, Bohdan Lacina, František Chmelař, Stanislav Libenský, Karol Babraj, Bohuslav Matula a Ladislav Martinek. Nepřehlédnutelnou výzdobu u recepce vytvořil jiţ zmiňovaný Jan Mária Najmr. Jednalo se o osmdesáticentimetrové hodiny se zvěrokruhem poskládané z kamenné mozaiky. Na výzdobě nočního klubu se podílel Bohumír Matal instalací monumentální 101 102

Hříbek, M.: Hostili jsme svět. Praha: Merkur, 1970, s. 46. Tamtéţ, s. 43.

34

keramické mozaiky.103 V dobové kritice se objevují povzdechy nad nejednotností tvarů v interiérech. Pozitivně je hodnocen výběr potahových a dekoračních látek a koberců, ale kritika dopadá na těţkopádný a zbytečně přeplněný interiér pokojů, který je v nepříjemném kontrastu k subtilním interiérům společenských místností, prosklených schodištních stěn od Zahradníkové a Libenského či keramické mříţe v atriu od Babraje a Malého104 V letech 1961-1964 byl také postaven další brněnský hotel, hotel Continental, projektovaný architekty Zdeňkem Řihákem a Aloisem Semelou, který v sobě nese prvky bruselského stylu patrné především v hale a restauraci.105 V hale se tento styl nejvíce projevuje pouţitím benátské dlaţby a zavěšeným schodištěm spirálovitého tvaru.106 V interiéru hotelu byly pouţity neutrální barvy a to především černá, šedá a bílá jako doplněk k přírodním materiálům a ocelovým vitráţím zdobícím prostory restaurace a k proskleným stěnám společenských prostor.107 Patnáctipodlaţní hotel v době zahájení provozu značně převyšoval okolní stavby.108 Je politováníhodné, ţe ţádný z těchto hotelů na svých oficiálních webových stránkách o zajímavé historii budovy a jejich interiérů neinformuje. Vliv „bruselu“ je velmi viditelný také na interiérech správní budovy Brněnských veletrhů a výstav postavené na přelomu padesátých a šedesátých let. Nechybí lehký „bruselský nábytek“ na kovových noţkách, zářivé barvy, kámen a vlnitý plech. Interiéry této budovy jsou dílem architektů Miroslava Spurného a Antonína Ševčíka. Posledně zmiňovaný architekt je také spolutvůrcem pavilonu X na brněnském výstavišti, který lze také zařadit mezi stavby, na které mělo vliv Expo 58. Mimo Brno byly bruselském stylu navrţeny také pavilony výstavních areálů v Olomouci, Ostravě a Liberci. Mezi interiéry budov navrţené v šedesátých letech patří také Janáčkovo divadlo (1960-1965). Václav Zavřel a Ladislava Ţáčková-Pokorová se podíleli na interiéru divadelního sálu a jeviště, Ivan Ruller navrhl prostory společenských sálů, Bohumil Písařík provozní prostory. Veškeré vnitřní prostory byly navrţeny z přírodních i technických materiálů (kámen, dřevo, sklo, ocel, hliník).109 Hlediště tvoří stupňovitý amfiteátr s kruhem 103

Svobodová, K.: Design & art: Best Western Premier, hotel International, hotel International ve spolupráci s MG, 2008, s. 104 Konečná, A.: Představuje se hotel International, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1963, č. 3, s. 8. 105 Sedlák J. Teplý L: Ve znamení moderny. Brno: Fotep, 2004, s. 74. 106 Strakoš, M.: Česká architektura mezi Bruselem a Montrealem a bruselský styl (1956 – 1965). In: Bruselský sen. Praha: Arbor vitae, s. 242. 107 Říhák, Z.: Hotel Continental, Domov. Praha: SNTL, 1965, č. 2, s. 25. 108 Tamtéţ. 109 Historie Janáčkova divadla [online]. Dostupné z: .

35

lóţí, kolem nichţ jsou ve třech patrech propojené společenské prostory.110 Z dnešního pohledu je jak interiér, tak exteriér hodnocen jako stylově nesjednocený, o čemţ svědčí vitráţe Stanislava Libeňského a Jaroslavy Brychtové ve srovnání s tradičními figurálními plastikami.111 Bruselský interiér byl velmi oblíbený při zařizování restaurací, bufetů, obchodů a kulturních podniků, z nichţ většinu lze dnes spatřit pouze v dobových publikacích.112 Tehdy velmi oblíbené bufety, jídelny a mléčné bary byly vybaveny podle vzoru „bruselské restaurace“ laminátovými skořepinovými ţidlemi ve výrazných barvách. Stěny interiéru byly provedeny ve výrazných barvách a velmi často ozvláštněny různými geometrickými křivkami a elipsami. Nezbytnou součástí mléčných barů a jídelen byly také barevné plastové lţičky a poháry. Přestoţe o kultuře a kvalitě stravování v nich lze vést polemiky, patřila tato zařízení v šedesátých aţ osmdesátých letech dvacátého století k dobovým fenoménům. V brněnském prostředí je moţné pro příklad typického mléčného baru s jídelnou a gril barem uvést bufet Sputnik na České ulici či Mléčný bar na Náměstí Svobody.

Právě Sputnik byl typickým příkladem širokého vyuţití plastických hmot

v interiéru. V restauraci byly plastové skořepinové ţidle na kovových podnoţích a v tomto duchu byl zařízen celý interiér. Barevné plastové desky stolků byly rovněţ na kovových podnoţích. Přesně splňoval poţadavky na jednoduše, prakticky, ale zároveň moderně a zajímavě vyřešený interiér. Dnes se tímto typem jídelen setkáváme jen velmi zřídka.

110

Historie Janáčkova divadla [online]. Dostupné z: . 111 Tamtéţ. 112 Informace o výstavě Bruselský sen [online]. Dostupné na: .

36

6. 1. Výzdoba interiérů veřejných budov Při výzdobě interiérů veřejných budov dostávají prostor gobeliny, tapisérie, skleněné plastiky, vitráţe a mozaiky. Sklářské umění nebylo v období od konce války aţ do XI. milánského trienále v roce 1957 prezentováno na ţádné zahraniční výstavě.113 Právě v Miláně mělo dojít ještě před plánovaným

představením

sklářské

tvorby

na

Expu

58

k porovnání

úrovně

československého sklářství se zahraniční konkurencí.114 Po úpěchu v Miláně i v Bruselu, začala být československá sklářská tvorba opět prezentována na zahraničních výstavách. René Roubíček, Miluše Roubíčková Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová, Václav Cígler, Miloslav Klinger a Jan Kotík patřili mezi uznávané tvůrce skleněných plastik a vitráţí, za které získali mnoho ocenění nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Při navrhování interiérů veřejných budov našla uplatnění také textilní tvorba, která byla na přelomu padesátých a šedesátých let na dobré úrovni. Aţ do konce let padesátých převládal při zhotovení tapiserií postup, kdy umělec udělal návrh a následné zpracování uţ bylo na tkalci, ale v šedesátých letech se uţ většinou umělec stává tvůrcem – vzniká autorská tapiserie.115 Úspěchů v tomto oboru dosahovali například Antonín Kybal, Ludmila Kybalová, Alois Fišárek a jiří Fusek. Od roku 1964 je československým patentem netkaná textilie Art protis. Art protis byl vyvinut ve Výzkumném vlnařském ústavu v Brně díky experimentům s látkou Protis určenou původně k výrobě oděvů.116

Od roku 1964 je tato netkaná textilie

československým patentem. Základem Art protisu je souvislá podkladová vrstva, na niţ se prošitím upevňuje výtvarný motiv, který můţe být vytvořen z vlny, příze, pozlacené folie a jiných

materiálů

zvolených

podle

fantazie

a

záměru

výtvarníka.117

Většinou

velkoformátový Art protis získával svůj charakteristický vzhled díky různému natahování, potrhávání a různému směru fixování materiálu.118 Touto specifickou technikou textilní koláţe se zabývali především Jaroslav Červený, Květa Hamříková a Šárka Šefránková. Art protis se vyráběl pouze v brněnském podniku Vlněna. Tapisérie byly oblíbenou výzdobou interiérů veřejných budov a to především ve vstupních halách a sálech. 113

Palata, O.: Sklo na Světové výstavě Expo58. In: Bruselský sen, Praha: Arbor vitae, s. 118. Tamtéţ. 115 Tamtéţ, s. 155. 116 Bohmannová, A.: Tradice a současnost, Domov. Praha: Horizont, 1969, č. 1, s. 17. 117 Tamtéţ. .118 Tamtéţ. 114

37

7.Závěr Téměř s jistotou lze říci, ţe ţádné jiné desetiletí nepřineslo v oblasti bytové kultury a interiérového designérství tolik nového a převratného. Odváţné pouţívání barev, barevných kombinací, neobvyklých organických tvarů a především nové druhy materiálů. Velkou zásluhu na tomto má rozšíření plastů pouţívaných k výrobě nábytku, interiérových doplňků a potřeb do domácnosti. Strohé geometrické tvary funkcionalismu jsou v tomto období nahrazovány přirozenějšími organickými tvary. Design let šedesátých je natolik originální a nadčasový, ţe je moţné jej pouţít do téměř jakýchkoliv současných interiérů. Mnohdy je pro ozvláštnění dostačující zvolit jen jediný kousek v tomto stylu a celý interiér získá osobitý výraz. Je téměř jisté, ţe i po mnoha letech nás tyto skvosty designérství dokáţí oslovit a zaujmout. Bývalí majitelé výrobků, které byly běţnou součástí vybavení jejich interiérů, jsou často překvapeni velkým zájmem o z tehdejšího pohledu „běţné věci“. Originály z těchto let jsou vysoce ceněny a v aukcích bývají předmětem zájmu sběratelů a jsou draţeny za nemalé částky, o čemţ svědčí i v nedávné době otevřená, velmi vyhledávaná prodejní galerie situovaná v umělecké čtvrti v newyorském Brooklynu. Majitel galerie Barton Quillen je nadšeným obdivovatelem a sběratelem českého designu a o jeho zboţí je nemalý zájem.119 Mnohé designérské návrhy let šedesátých mají značnou oblibu do dnešní doby. Nejedna firma či designér dnes s úspěchem produkují kopie těchto návrhů. S pouţitím dnešních znalostí v oblastí pouţívaných materiálů a nesrovnatelně větších technických moţností výroby a tvarování materiálů získávají tehdejší návrhy na dokonalosti. Z českých designérů, kteří obdivují návrhy ze šedesátých let lze uvést např. Michala Froňka a Jana Němečka ze studia Olgoj CHorchoj. 120 V tomto období je designérům povoleno a tolerováno téměř vše a to jak z hlediska materiálů, barev nebo tvarů. Z tohoto důvodu bývají šedesátá léta oprávněně nazývána „zlatou érou designu“. Objevují se však i názory, ţe „retro“ designu je uţ příliš a mnoho těch, kteří si zařídí interiér směsicí výrazných barev a geometrických vzorů prohlašuje, ţe mají doma bruselský styl. Tento problém se však netýká jen laiků. I mnoho bytových architektů se inspiruje designem šedesátých let a nemají odvahu vyzkoušet něco nového. Šedesátá léta odstartovala nebývalý zájem veřejnosti o termíny a pojmy do té doby známe převáţně jen pro odborníky. Termíny jako je „bytová kultura“a „interiérový design“ 119 120

Koch, A.: Newyorská galerie vydělává na československém umakartu, MF Dnes, 25. 6. 2008 s.A5. Informace o studiu Olgoj CHorchoj [online] Dostupné z:

38

začal pouţívat téměř kaţdý. Podpořila uvědomění si důleţitosti nejen kvalitního, ale také vkusně vybaveného interiéru. I ti, kteří se dosud o umění téměř nezajímali, začínají sledovat umělecké směry a trendy. Jsou mezi nimi samozřejmě i povrchní obdivovatelé umění a architektury, ale ti se objevují a budou objevovat v kaţdé době. S kritikou pouţívání slova „design“ se setkáváme uţ i v šedesátých letech. Odpůrci tohoto označení se rozhořčují nad módním pouţíváním slova, pod kterým si mnozí, jeţ ho vyslovují ani neumí představit, co vlastně znamená. I přes určité nemalé problémy v oblasti výroby, obchodu a dostupnosti materiálu, byla i na našem území šedesátá léta k designu a vůbec ke všem uměleckým oborům poměrně vstřícná. V tomto období se díky uvolnění stávají dostupnější zahraniční odborné časopisy a studie, které přispívaly k rozvoji tohoto oboru. Oproti tomu téměř celé dvě následující desetiletí lze nazvat „temnou érou designu“ neboť v sedmdesátých a osmdesátých letech je tvůrčí svoboda potlačována.

Mnozí významní českoslovenští

architekti ţijí po srpnových událostech roku 1968 v emigraci. Eva Jiřičná či Bořek Šípek patří k nejznámějším z těch, kteří aţ do roku 1989 ţili a pracovali pouze v zahraničí. K opětovnému rozvoji v oblasti umění dochází v devadesátých letech po pádu totalitního reţimu. Euforie ze svobody a z nových moţností vedla mnohé designéry k návratu k optimistickým, barevným a svobodomyslným šedesátým létům a k vytváření dnes velmi ţádaného retro stylu. V ostatních socialistických zemích nebyla situace v poválečném období a v období normalizace o mnoho lepší. Při srovnání v oblasti bytové kultury bylo bývalé Československo na vyšší úrovni neţ například sousední Maďarsko.121 Oproti kapitalistickým zemím měl vliv na bytovou kulturu také fakt, ţe se v Československu kulturní a estetická výchova téměř nevyučovala a průmysloví výtvarníci se jen velmi zřídka podíleli na vývoji výrobků. Šedesátá léta mají své příznivce i odpůrce. Jisté však je, ţe v éře designu dvacátého století mají nepřehlédnutelný význam. Přinesla do oblasti zařizování interiérů mnoho nového a to jak v oblasti vývoje materiálů, jejich zpracování a pouţití, tak také v oblasti bytové kultury.

121

Domanovszky, G.: Dnešní situace maďarského uţitého umění, Tvar. Praha: Cíl, 1961, r. XII, č. 2, s. 40.

39

8.Resumé Tato práce pojednává o bytové kultuře a interiérovém designérství šedesátých let dvacátého století v Československu. Jako hlavní zdroje jsem pouţila především dobové časopisy Domov, Tvar a kniţní publikace vycházející v šedesátých letech minulého století. Jednalo se především o knihy: Zařizujeme si byt, Současné bydlení a Knížka o vkusu. Zdroje přinášející přehledy o směrech, stylech a situaci v této oblasti ve světě byla knihy Kapitoly z dějin designu, Design a další. Vztah mezi výstavou Expo 58 a následným rozvojem bytové kultury a uţitého umění podává publikace Bruselský sen. Pro přehled jsou zde představeny hlavní směry a styly, které v oblasti bytové kultury a designu v tomto období převládaly. Práce srovnává situaci v této oblasti ve světě a v Československu. Poukazuje na rozdílné podmínky, které v této době měli bytoví architekti v Československu oproti zemím „kapitalistického“ bloku. Velmi podstatný vliv na kulturu a ţivotní styl šedesátých měl úspěch československého pavilonu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Pojem „brusel“ či bruselský styl znal téměř kaţdý a i v dnešní době má tento styl mnoho obdivovatelů. Nastiňuje také, jaké moţnosti měl běţný člověk v Československu šedesátých let, pokud si chtěl vkusně a příjemně vybavit interiér domu či bytu. Jak diametrálně odlišné byly podmínky na trhu od rad a doporučení bytových architektů Bytová kultura a vybavení interiérů měly a mají v ţivotě člověka podstatné místo. Šedesátá léta dvacátého století byla v tomto směru velmi důleţitým obdobím. Nabízejí se nové moţnosti v oblasti poţitých materiálů a technologických postupů při výrobě. Mezníkem v této oblasti bylo objevení plastických hmot a jejich zavedení do výroby. Ne vţdy však byly nové materiály správně vyuţity. Šedesátá léta se ve všech oblastech kultury a ţivotního stylu stala fenoménem, ke kterému se ve svých návrzích vracejí výtvarníci i architekti dodnes.

40

9.English summary This work is dealing with czechoslovak housing culture and interior design of the sixties in twentieth century. As main sources i mostly used magazines from this time period, magazines Domov, Tvar, and book publications released in sixties. Most of all it werw books: Zařizujeme si byt, Současné bydlení and Knížka o vkusu. Sources bringing overview about art directions, styles and situation in this resort were books Kapitoly z dějin designu, Design and other. Relationship between exhibition Expo 58 and following development of housing culture and art which was used can be found in publication Bruselský sen. For purpose of overview, main art directions and styles are presented here, styles which were prevalent in this time period. Bachelor thesis compares the situation in this resort and compares the situation in world and Czechoslovakia as well. It points out at different conditions, which had flat architects in Czechoslovakia in contrast with countries of capitalist block. Success of Czechoslovak pavilion at the world exhibition Expo 58 in Bruxelles had very substantial influence. Term “brusel” or brussels style was known nearly by everyone and even today this style has a lot of admirers. It also shows the possibilities of regular citizen in Czechoslovakia of sixties, if he wanted to decorate interior of his house or flat, nicely and comfortably and how diametrically different were conditions on market from advices and recommendations of flat architects. Housing culture and interior decoration have had important place in life of every human. Sixties of twentieth century were in this direction very important time period. They offer new possibilities in area of available materials and technologies used in manufacture. Milestone of this resort was invention of plastical substances and their development into manufacture. However, new materials were not always used properly. Sixties have became a phenomenon in all aspects of culture and lifestyle, a lot of contemporary designes, architects and artists is inspired by those designs even today.

41

10. Seznam literatury Literatura Bhaskaranová, L.: Podoby moderního designu. Přeloţila Novotná, J., Praha: Slovart, 2007, 256s. Brunecký, P.: Historický vývoj nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000, 227s. Dvořák, F.: Zařizujete si byt. Praha: Mladá fronta, 1958, 83s. Fiell, CH., Fiell, P.: Design 20. století. Přeloţila Burkertová, J., Praha: Slovart, 2003, 191s. Gassiot – Talabot, G. Design moderního věku. In: Dějiny užitého umění. Praha: Odeon, 1983, 544s. Hauffe, T.: Design. Přeloţila Chalupníková, A., Brno: Computer press, 2004, 192s. Hříbek, M.: Hostili jsme svět. Praha:Merkur, 1970, 204s. Karasová, D.: Dějiny nábytkového umění IV. Praha: Argo, 2001, 321s. Kolektiv autorů: Bruselský sen. Praha: Arbor Vitae, 2008, 367s. Kolektiv autorů: DESIGN & ART: Best Western Premier hotel International. Hotel International ve spolupráci MG v Brně, 2008, 190s. Kolektiv autorů: Současné bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1965, 75s. Kolesár, Z.: Kapitoly z dějin designu. Přeloţila Málková, K., Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha, 2004, 167s. Kulveit, J.: Zařizujeme byt. Praha: Vydavatelství obchodu, 1961, 173s. Kusák, A.: Knížka o vkusu. Praha: Mladá fronta, 1959, 167s. Millerová, J.: Užité umění. Přeloţila Cenkerová, K., Novotná, J., Praha: Slovart, 2008, 440s. Powellová, P., Peelová, L.: Styly 50. a 60. Let. Přeloţil Pospíšil, J., Praha: Svojtka a Co., 1998, 128s. Sedlák, J., Teplý, L.: Ve znamení moderny. Brno, Fotep, 2004, 122s. Stoklasa, J., Rakušan, Z.: Byt či ne Byt. Praha: Mladá fronta, 1965, 237s.

42

Články Benda, A.: Představuje se Dílo, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2, s. 33. Bohmannová, A.: Tradice a současnost, Domov. Praha: Horizont, 1969, č. 1, s. 17. Bouček, V.: Pletený nábytek, Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 3, s. 24. Design centr v Rakousku, Domov. Praha: SNTL, 1968, č. 6, s. 44. Domanovszky, G.: Dnešní situace maďarského uţitého umění, Tvar. Praha: Cíl, 1961, r. XII, č. 2, s. 40. Hanák, J.: Monti Sektor, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1. Hlavová, Z.: Veletrh řemesel, Domov. Praha: SNTL, 1966, č. 5, s. 2. Hoffmann, O.: Co se záclonami, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 5. Holubová, M.: Uţité umění a vysoká škola umělecko-průmyslová, Tvar. Praha: Cíl, 1961, r. XII, č. 2, s. 108 – 110. Jiroutek, J.: Moderní a praktické, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1961, č. 1, s. 54. Kaţdý má co si zaslouţí, Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 5, s. 41. Koch, A.: „Newyorská galerie vydělává na československém umakartu“. MF Dnes, 25. 06. 2008, sešit A s. 5. Konečná, A.: Představuje se hotel International, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1963, č. 3, s. 8. Kuchyně pro začátek. Zápisník67. Praha: Vydavatelství časopisů MNO, 1967, č. 16, s. 61. Kvasničková, R. Kvasnička, I.: Kultura bydlení ve Švédsku, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2, s. 37. Kvasničková, R. Kvasnička, I.: Osvětlení bytu, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1. Lancasterová, M. J.: Koupelny, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 2, s. 62. Nábytek dneška, Domov. Praha: Horizont, 1968, č. 2, s. 49. Nikel, L., Pechar, V.: Nové hmoty v bytových doplňcích, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1960, č. 1.

43

Novinky v zakázkovém nábytku, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1964, č. 5, s. 59. Otazník u potahovek, Domov. Praha: SNTL, 1964, č. 4, s. 38. Podhradská, J.: Svět jedné plavovlásky. Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1969, č. 4, s. 39. Průmyslové výtvarnictví v Brně, Domov. Praha: Horizont, 1969, č. 1, s, 49. Raban, J.: XII. Trienale, Tvar. Praha: Cíl, 1961, r. 12, č. 2, s. 2. Rauš, F.: Kolekce bytového textilu, Domov. Praha: Horizont, 1969, č. 3, s. 20. Řihák, Z.: Hotel Continental, Domov. Praha. SNTL, 1965, č. 2, s. 25. Skalík, O.: Druţstevní Brno 66. Domov. Praha: SNTL, 1966, č. 5, s. 19-21. Sečkář, J.: Znáte kovral?, Domov. Praha: Společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí, 1962, č. 5, s. 37. Šotola, V.: Obnovení sklářské techniky. Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 3, s. 9. Veselý, L.: Poradna přímo vzorová, Domov. Praha: SNTL, 1967, č. 1, s. 24.

Internet Rozhovor s Danielou Kramerovou o výstavě Bruselský sen [online]. Dostupné z: Historie Janáčkova divadla [online]. Dostupné z: Informace o studiu MOMO interier [online]. Dostupné z: Informace o výstavě Bruselský sen [online]. Dostupné z: Informace o studiu Olgoj CHorchoj [online]. Dostupné z:

Nový obývák v retro kabátě [online]. Dostupné z: 44

11. Obrazová příloha

Obr. č. 1. Jacobsen, A., křeslo Vejce, 1958. Převzato z: Dějiny nábytkového umění, Karasová, D. s. 186. Foto: Šebek, M.

Obr. č. 2. Panton, V., ţidle S, 1960. Převzato z: Dějiny nábytkového umění, Karasová, D. s. 186. Foto: Šebek, M.

45

Obr. č. 3. Magistretti, V., stohovatelná ţidle Selene, 1962. Převzato z: Dějiny nábytkového umění, Karasová, Daniela, s. 205. Foto: Šebek, M.

Obr. č. 4. Magistretti, V., stůl Stadio, 1966. Převzato z: Dějiny nábytkového umění, Karasová, D. s. 205. Foto: Šebek, M.

46

Obr. č. 5. Colombo, J., stohovatelná ţidle 4860, 1965. Převzato od: Karasová, D., Dějiny nábytkového umění, s. 209. Foto: Šebek, M.

47

Obr. č. 6. Colombo, J.:Central living block, 1969. Převzato od: Fiell, Ch. Fiell P.: Design 20. Století, s. 53. Foto: Bayer, Leverkusen

48

Obr. č. 7. Reklama firmy Zanotta na křeslo Blow, 1968. Převzato od: Fiell, Ch. Fiell, P. Design 20. Století, s. 56. Foto: Zanotta.

49

Obr. č. 8. Koţelka, K.: Psací stolek bytový, 1965. Převzato od: Karasová, D.: Dějiny nábytkového umění, s. 255. Foto: Šebek, M.

Obr. č. 9. Koţelka, K.: Ţidle jídelní, 1965. Převzato od: Karasová, D.: Dějiny nábytkového umění, s. 255.

50

Obr. č. 10. Dobový interiér, 1967. Převzato od: Koţelka, K. Domov, č. 3. 1967, s. 19. Foto: Illek, Vrhel a Podlesný.

51

Obr. č. 11. Nábytek Výtvarných řemesel architekta Lišky, 1966. Převzato od: Skalík, O. Domov, č. 5, 1966.

Obr. č. 12. Nábytek Výtvarných řemesel architekta Lišky, 1966. Převzato od: Skalík, O. Domov, č. 5, 1966.

52

Obr. č. 13. Svítidla s op – artovým dekorem, 1967. Převzato z: Domov, č. 4, 1967, s. 44. Foto: Podlesný, Z 53

Obr. č. 14. Jutové koberce, 1967. Převzato z: Po čem si můţete šlapat, Domov, č. 3, 1967, s. 23.

Obr. č. 15. Látka Kaivo, 1964. Převzato od: Fiell, Ch. Fiell, P. Design 20. Století, s. 81. Foto: Muséé des Arts Decoratifs de Montreal. 54

Obr. č. 16. Foyer Janáčkova divadla. Převzato z: Historie Janáčkova divadla [online]. Dostupné z:

55

Obr. č. 16. Snídaňová kavárna hotelu International v roce 1962. Převzato z: Hotel International Brno je cenná stavební památka [online]. Dostupné z:

56