8. ročník/2. číslo škol. rok 2008/2009
Uspávání broučků V pátek 7. listopadu 2008 v 16.30 se sešli příznivci lampionů u zdravotního střediska v Drásově. Blíží se zima, a proto je potřeba uložit broučky k zimnímu spánku. Po přivítání paní učitelky Filkové jsme se vydali na cestu setmělou obcí ve velmi hojném počtu. Aby nám cesta rychle ubíhala, hrály nám z rozhlasu písničky z pohádky Broučci. Za chvilku jsme přišli do drásovského parku a při hudbě živé kapely děti uspaly broučky a paní učitelky rozdaly perníčky. I když nám počasí vůbec nevyšlo (silně pršelo), tak se nám to všem velice líbilo. Petra Pantová, 7. B
Hrůzný stařec Muži vešli po pozvání do domu, v té chvíli se Silva propadl do sklepa do strašlivé tmy. Czanek volal ze všech svých sil na Silvu. Silva se neozval. Tak pokračoval dál. Cítil se, jakoby se stěny svíraly a ucítil pach svého kamaráda. Rozběhl se po schodech dolů a vtom uviděl Silvu ležet mrtvého na podlaze s kudlou v zádech. Začal ronit slzy jednu po druhé, ale vzchopil se a začal hledat starce. Najednou uviděl ve tmě dvě záhadně svítivě žluté oči. Vtom ho napadl stařec zezadu stejným nožem jako Silvu. Chvíli se přetahovali, ale starci se povedlo Czanka zabít, a tak se vydal za Riccim do auta. Lukáš Klepáček, 7. A Stařec byl dříve kapitán, plul na lodi po světě a poznal mnoho různých lidí. Jeden z nich byl i starý šaman, kterého poznal v Africe. Jednoho dne mu tenkrát ještě mladý a urostlý stařec zachránil život a to tak, že ho vytáhl z hluboké jámy, která byla nastražena na divokou zvěř. Šaman mu za to poradil kouzlo, jak lidskou duši může začarovat do nějaké věci, ale musí tu věc někam ukrýt, aby se z ní duše nevypařila. Od té doby to tedy stařec začal tak dělat. Každého, kdo ho naštval, anebo mu chtěl dokonce něco udělat, zaklel kouzlem, které mu dal šaman do olověné kuličky a tu pro jistotu ještě strčil do skleněné láhve. Proto když zjistil, že k němu mají přijít zloději (uměl číst myšlenky), nachystal se za dveřmi a počíhal si na ně. Pak 2
je honil po domě, ale protože byl starý a rychle se vyčerpal, kouzlo na ně pustil na dálku. Vtom na zemi ležela dvě mrtvá těla a na stole dvě olověné kuličky. Těla tedy chytil, a protože venku bylo zaparkované auto, řekl si, že je odveze na pobřeží a hodí do vody. Jenže v autě seděl ještě jeden lupič. Stařec proto na něho použil kouzlo jako na jeho kumpány. Všechna tři mrtvá těla v autě odvezl a potom auto vrátil na jeho místo u vrat. Od té doby starci na stole přibyly tři láhve. Lucie Růžičková, 7. B
Šípková Růženka naopak Bylo jedno malé království a v tom úplně malinkém království žil princ s otcem. V tom království žili i trpaslíci od Sněhurky, včelka Mája nebo i Popelka, která tam chudák pořád uklízela. Přes dva velké kopce bylo království tak moc veliké až hrůza. Žila tam Šípková Růženka s otcem. A ten princ z malého království byl moc smutný, protože když byl ještě dítě, sudička mu předpověděla, že se píchne v osmnácti letech o špendlík. Všechno uteklo jako voda a princi bylo osmnáct let. Slavilo se, pilo se, no sláva to byla veliká. Potom šel princ do té komnaty, tam se najednou ukázala milá stará paní a nesla mu kytičku k narozeninám. Ale co v té kytce nebylo-špendlík. A princ se o něj píchnul a usnul a s ním i celé království. Za pár dnů se o tom dozvěděla Růženka a šla prince zachránit. Když se k němu dostala, tak mu zahrála na kytaru a princ se vzbudil. Byla svatba veliká, slavilo se dlouho a všichni byli šťastni, dokud neumřeli. Andrea Novotná, 7. A Deset dnů před narozeninami Růženky zavolala královna věštkyni, aby řekla Růžence, co ji čeká po narozeninách. Věštkyně Růžence řekla, že se stane hrozná věc a ona to bude muset zachraňovat. Za deset dní, když bylo Růžence přesně šestnáct let, pozvali rodiče spoustu urozených princů, ale Růžence se zalíbil ten nejmíň urozený ze všech. Rodičům to vadilo, ale co měli dělat. Růženka měla ráda růže. A tak se kolem zámku nenašlo místečko bez růží. Princ, který se princezně tak líbil, šel pro ni natrhat kytici růží, ale píchl se a usnul. Všichni ho hledali i s princeznou nejméně dva dny, až Růženka zahlédla něco modrého, běžela a uviděla, že je to princ. Všimla si, že má něco na prstu a že vypadá, jako by spal, ale nevěděla, jak ho probudit. Po několika způsobech probouzení mu dala Růženka pusu. Princ se probudil a za pár dní měli svatbu a žili šťastně a spokojeně. Lenka Komínková, 8. B Do dalekého království se sjížděla hromada princezen za mladým princem. Ale princovi se žádná nelíbila. Od malička měl kletbu, kterou mu dala zlá víla, protože ji nepozvali na slavnost. V sedmnácti letech měl usnout na stole. A jak měl usnout? Měl se píchnout o trn z růže. A potom se o něm dozvěděla jedna princezna, která byla hodně statečná a rozhodla se, že prince vysvobodí. Jak řekla, tak udělala. Šla a šla, až došla k zámku a ten zámek byl celý zarostlý růžemi. Princezna vzala meč a začala se prosekávat trním. Až se konečně prosekala, růžemi vešla do zámku, tam našla prince. A podle pověsti ten, kdo políbí prince, zachrání jeho i zámek. A nakonec byla svatba. Veronika Kozelková, 4. třída
3
Pokračování příběhu Haničky a Lukáše: Soška Jednou si Hanička s Lukášem vyjeli na kole za vesnici. Ocitli se na paloučku u skály, ve které byla zasypaná jeskyně, do které už dlouho nikdo nechodil. Nakukovali kolem vchodu a uviděli na zemi ležet zvláštní kámen. Zvedli ho a zjistili, že to není obyčejný kámen, ale malá soška človíčka. Co když je kouzelná? … Vzali si ji domů a přáli si, aby se jim všechno dařilo. A děti byly hodné. A všichni se měli rádi. Jednoho dne šli k vodě a nevzali si ani vodu, ani jídlo, a tak použili sošku, aby jim pomohla. A Lukáš si se soškou házel a ona mu spadla do vody. Vrátili se domů s prázdnou a byli hladoví. Tak skončil náš příběh. Lucie Kozelková, 3. třída Soška promluvila a řekla Haničce: „Splním ti tři přání. Jen mě prosím tě polož tam, kde jsi mě vzala.“ A Hanička řekla, že by chtěla být princeznou. Soška se zeptala: „Je to tvoje přání?“ „Ano, je.“ A tak se Hanička proměnila v princeznu. Soška řekla: „Už vám zbývají jen dvě přání.“ Maminka řekla, že by si přála novou kuchyni. Soška se znovu zeptala: „Je to vaše přání?“ „Ano, je.“ Už máte jenom jedno přání. Tatínek řekl, že by si přál nové nářadí, ale do toho se připletl Lukáš a říká: „Já bych si přál fotbalový míč.“ A tak se hádali a hádali… Veronika Kozelková, 4. třída Postavíme tu sošku na stůl a uvidíme. Ale soška promluvila: „Splním vám každé přání.“ Děti byly moc rády, že ji našly a že je kouzelná. Ale ticho, rodiče o tom nesmí vědět! „Ale jaké přání?“ vykřikly děti. Přemýšlely, přemýšlely, až je napadlo třeba, aby sněžilo, abychom mohli sáňkovat a bobovat. Anebo se koulovat. Takže záhadné věci jsou záhadné věci. Veronika Zichová, 4. třída „Vezmeme tu sošku domů?“ „Já bych to prvně řekla mamince, co kdyby ta soška byla kouzelná?“ „Dobře, ale rychle. Za chvíli se začne stmívat,“ řekl Tom a šel se svou sestrou Zuzanou za maminkou. Když to všechno řekli mamince, zvedla se, chytla děti za ruce a řekla: „Zaveďte mě tam.“ Po cestě dětem vyprávěla o ztracené sošce z místního zámku. Když přišli do jeskyně a maminka si prohlédla sošku, řekla, že je to ona a že ji musí hned odevzdat. Všichni tři se vydali k zámku, ale bylo už pozdě, takže tam nikdo nebyl. Maminka s dětmi odešla a řekla, že se tu zastaví další den ráno. Ráno po snídani se oblékli a vyšli. Když zazvonili, přišel jim otevřít majitel zámku. Všechno mu řekli a ukázali mu sošku. Pan Dvořák jim strašně poděkoval a dal jim zdarma vstupenky na prohlídku celého zámku. Děti měly strašnou radost a hned začaly plánovat, kdy se přijdou podívat do zámku. Lenka Komínková, 8. B
4
5
Jaké jsou naše životní hodnoty? Nejdůležitější pro mě je asi pocit štěstí. Přece když jsem nemocná, nebo něco podobného, při pocitu štěstí se snažím danou věc řešit. Na druhém místě je u mě asi zdraví. Přece při pocitu štěstí je zdraví důležitá věc. Na třetím místě je to rodina. Nejbližší lidé, kteří mně dodávají štěstí, lásku a oporu. Na čtvrtém místě jsou pro mě kamarádi, kteří mi dodávají oporu v nejtěžších chvílích. Na pátém místě láska. To je osoba člověku nejbližší. Na šestém úspěch v práci, dobrá kariéra, dobrá škola. Na sedmém místě k pocitu štěstí pro mě asi nejméně potřebná věc - peníze. Alena Veselá, 9. B 1. Pocit štěstí Štěstí nás každou chvíli ovlivňuje, ani si to neuvědomujeme. Třeba že taktak stihneme autobus, nebo se někde něco stane a ty si třeba uvědomíš, že jsi tam byl pět minut před tím, než se to stalo. (Třeba spadl dům). 2. Láska Každý z nás se určitě v budoucnosti zamiluje, pak se ožení. Vybuduje si rodinu, skvělé zázemí, aby je mohl uživit a měl je rád. 3. Rodina Rodina je také důležitá. Vychovává nás všechny, abychom se uměli chovat ve společnosti. 4. Zdraví Měli bychom se všichni starat o své zdraví, protože je velmi důležité. Třeba jíst zdravě, běhat, plavat, posilovat, nezkoušet drtivé diety, ale vše dělat zdravě. 5. Kamarádi S kamarády se radujeme, bavíme se, hrajeme různé společenské hry a podobně. Bez kamarádů bychom se neměli jak radovat, s kým se bavit. 6. Peníze Dneska je skoro všechno za peníze. Musíme pracovat, abychom si nějaké vydělali, abychom se uživili a měli na nájem. 7. Úspěch v práci Úspěch v práci ovlivňuje naši náladu. Špatně vypracovaná práce méně potěší a naopak. Za úspěšně vypracovanou práci můžeme mít určité výhody u šéfa. Jan Vejrosta, 9. B
6
Žáci 9. B měli za úkol v hodině Informatiky napsat a upravit příběh na téma – Nepravdivý příběh. Zde je několik ukázek. Jednou brzy večer jsme letěli do Dolních Louček hrát fotbal. Přiletěli jsme tam, tribuny byly plné diváků, skandovali jméno našeho světově známého týmu. Když jsme vypochodovali z šaten a začali jsme se válet po hřišti, tak nás trenér pochválil za pěkně provedenou rozcvičku. Rozhodčího přivezli na vozíčku a zaparkovali ho na půlící lajnu, rozhodčí pískl a poručil si pivo. Fotbal probíhal podle předpisu trenéra, všichni byli dokopáni a bylo přivoláno několik vrtulníků. Diváci se bavili krásnou hrou Drásova, který vyhrál 15:1. Tím to výsledkem jsme se posunuli až na první místo od konce !!!!! Ondřej Brychta, 9. B
V sobotu jsem se hrozně rád vzbudil o půl šesté ráno, abych mohl uklízet celý dům. Odpoledne jsem musel jít jezdit na motorce, ale já to strašně nesnáším, raději bych se učil, ale bohužel jsou prázdniny. Večer jsem se musel dívat na DVD a hrozně rád jsem při tom hlídal mladší sestru. Luboš Král, 9. B Ráno vstanu, nasvačím se a honem utíkám na autobus. Stojím a vyhlížím autobus, kde je, protože už se nemůžu dočkat, až si sednu do lavice a budu psát písemky. Všichni měli domácí úkol, tak nás paní učitelka pochválila a my jsme byly na sebe hrdí. Když jsme v hodině, tak je tam ticho jak na hřbitově. Když píšeme písemky, tak nikdo neopisuje, nemá žádné taháky. Druhý den dostáváme písemky a všichni mají samé jedničky. Když přijdu ze školy, tak nejdu ani ven a učím se, abych neměla ani jednu dvojku. A pak přijdou rodiče, já se jdu vykoupat a navečeřet a pak jdu spát. Simona Šíblová, 9. B
Co všechno dělá ruka?
Lucka Kozelková, 3. třída 7
Lenka Komínková, 8. B
8
Lenka Komínková, 8. B
Verča Kozelková, 4. třída
Lucka Kozelková, 3. třída
9
Verča Kozelková, 4. třída
10
Veronika Pavlíčková, 8. A
11
Obrázek na titulní stránce nakreslila Kamila Vitulová ____________________________________________________________________ DRÁSOVÁČEK Školní časopis Základní školy T. G. M. v Drásově – číslo 2 / ročník 8. – prosinec 2008 Vydává ZŠ a MŠ T. G. Masaryka Drásov, Drásov 167 výhradně pro vnitřní potřebu. Číslo 2 vyšlo 4. 12. 2008 v nákladu 25 výtisků. 12
