URČOVÁNÍ: Uspořádání jednotlivých stran

URČOVÁNÍ: Uspořádání jednotlivých stran České jméno (a synonyma)

Vědecké jméno čeledi

Tvar květu (viz s. 7, 472) Barva květu (viz s. 6-7)

České jméno čeledi

Typické znaky Zvláště důležité znaky nebo vlastnosti, které je třeba při určování rostliny rozhodně brát v úvahu Popis Další znaky k bezpečnému určení rostliny

Výskyt Údaje o biotopu rostliny, jejím zeměpisném rozšíření a hojnosti Důležitý znak S kresbou a textem jako doplňkem k vyobrazení Jedovatost Rozlišují se druhy jedovaté a slabě jedovaté Status ochrany Jako chráněné jsou označeny rostliny chráněné podle vyhlášky 395/1992 Sb. a další rostliny uvedené v kategoriích A1 až C3 „Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR“

Zajímavosti Vybrané informace z nejrůznějších oblastí, např. z medicíny, biologie, údaje o používání rostliny nebo o její historii Možnost záměny Podobná rostlina; strana, na které ji najdete, pokud je rovněž uvedena v této knize

Vědecké jméno (a synonyma)

květy červené | více než 5 květních lístků nebo květy v úborech 1 | Pažitka pobřežní

Allium schoenoprasum

2 | Lilie zlatohlávek

Lilium martagon

Česnekovité Alliaceae V 10–40 cm červen–srpen vytrvalá chráněná Typické znaky Listy v trsech svinuté do trubky, duté, tlusté asi 6 mm, stonek je bezlistý. Popis Okvětní lístky světle až tmavě fialové, dlouhé asi 1 cm, nerozprostřené. Květní stopky kratší než květy. Květenství bez pacibulek. Typický česnekový zápach. Výskyt V  ČR rostou dva poddruhy: nížinný subsp. schoenoprasum v  pobřežních křovinách a trávnících podél větších toků v Čechách, subalpinský subsp. sibiricum na prameništích v Krkonoších a Jeseníkách, ohrožený druh. Pěstována jako zelenina a zplaňuje. Zajímavosti Jako zelenina a koření se pažitka pěstovala již ve středověku. Protože její listy raší list na velmi časně a kromě česnekové silice, která působí její chuť, obsahují také hojnost vitamínu C, průřezu oblý využívala se i k prevenci skorbutu – choroby z nedostatku vitamínu C. Záměna Česnek viničný (s. 70) má stonek olistěný a květenství s pacibulkami.

Liliovité Liliaceae V 40–100 cm červen–červenec vytrvalá chráněná Typické znaky Převislé květy turbanovitého tvaru, 6 světle purpurových okvětních lístků s tmavšími skvrnkami. Popis Květy široké 5–8 cm. Listy dlouhé 8–15 cm, se 7–11 rovnoběžnými žilkami. Výskyt Lesy s bylinným podrostem, v horských polohách i ve vysokostébelných nivách. Na svěžích, kyprých půdách v polostínu. Roztroušená, především na vápencích. Ohrožený druh. Zajímavosti Květy voní večer a lákají lišaje, například lišaje pryšcového nebo dlouhozobku svízlatě zbarvená zelovou. Často bývá silně okousaná – poupata okusují srnci a brouk chřestovníček liliový ožírá cibule listy a květy. Alchymisté 16. století používali její cibuli při pokusech o výrobu zlata.

3 | Řebčík kostkovaný

Fritillaria meleagris

Liliovité Liliaceae V 15–30 cm duben–květen vytrvalý jedovatý chráněný Typické znaky Květy převislé, zvonkovité, na bázi vyduté, purpurově a bíle kostkovaně skvrnité jako šachovnice. Popis Květy jednotlivé, vzácněji po 2–3, vzácně i bílé s nažloutlými žilkami. Stonek v horní polovině se 4–6 žlábkovitými, šedozelenými listy. Výskyt Zaplavované nehnojené louky sečené až na začátku června. V Německu krajně ohrožený, protože zmizela zaplavovaná stanoviště u řek. V ČR neroste. Pěstován na skalkách. okvětní lístek Zajímavosti Podélné brázdy uvnitř okvětních lístků obsahují hojnost nektaru, který láká včely zevnitř s podélnou brázkou a čmeláky. Vědecké jméno rodu je odvozeno je od latinského fritillus = pohárek na hrací kostky.

4 | Ocún jesenní

Colchicum autumnale

Ocúnovité Colchicaceae V 5–40 cm srpen–listopad vytrvalý jedovatý Typické znaky Dlouhá, tenká, světlá květní trubka vyrůstá přímo ze země, za květu listy chybějí. Popis Světle fialové, růžové nebo bělavé květy vyrůstají přímo z hlízy, semeník zůstává hluboko v zemi. Nadzemní část květu je 5–20 cm dlouhá. Zelený stonek s listy a tobolkami vyrůstá až na jaře. Listy široce kopinaté, dlouhé 8–25 cm, u plodných rostlin většinou po 3–4. Výskyt Vlhké živinami chudé a ostřicové louky, travnaté extenzivní sady. Rozšířený. Zajímavosti Obsahuje jedovatý alkaloid kolchicin, který působí křeče, ochrnutí a smrt. V přesném dávkování se dlouho používala jako standardní prostředek proti akutním záchvatům dny. Dnes se ovšem používá bezpečnějších prostředků. Kromě toho kolchicin zasahuje do genetických cibule procesů při buněčném dělení, a proto je vhodným prostředkem při šlechtění nových odrůd rostlin. s hnědými slupkami Záměna Česnek medvědí (s. 184) má většinou jen po 2 listech a silně páchne česnekem. 72

4

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 4

3/17/16 10:31 AM

Výška (V) Výška, které rostlina dosahuje; u plazivých rostlin se zpravidla rovněž uvádí jejich výška nad zemí, nikoliv maximální délka vodorovně rostoucího stonku

tyčinky kratší než okvětní lístky

Měsíce Rozmezí měsíců, v nichž rostlina kvete

květenství hosté, kulovité

Životní forma Rozlišují se rostliny jednoleté, dvouleté, několikaleté, vytrvalé, keře, stromy

Další důležitý znak Věrné vyobrazení s textem

3 řebčík kostkovaný květy dlouhé až 4 cm

listy široké nanejvýše 1 cm

okvětní lístky ohrnuté zpět

okvětní lístky dlouhé 4–8 cm

Určovací znak Textový odkaz přímo na věrném vyobrazení rostliny

podlouhlé bílé cibule

1 pažitka pobřežní listy uprostřed stonku v přeslenech po 4–8

zelené tobolky

4 ocún jesenní

2 lilie zlatohlávek 73

5

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 5

3/17/16 10:31 AM

JAK URČÍM ROSTLINU? Výběr druhů Do této knihy jsme vybrali druhy rostoucí ve střední Evropě. Z  bohatství tisíce druhů jsme zvolili jednak rostliny nápadné nebo široce rozšířené, jednak ty, které jsou u nás sice vzácné, ale zato jsou doloženy z mnoha různých oblastí. Kniha obsahuje rovněž výběr endemitů v ČR a kromě jiného uvádí také rostliny, které zplaňují ze zahrad a kul-

tur a aspoň po určitou dobu se na přírodních stanovištích udržují. Jedna skupina těchto rostlin, rostliny zdomácnělé, se opakovaně objevuje v  titulcích i  jiných než botanických publikací. Jsou to invazní či jinak škodlivé druhy, např. zlatobýl kanadský, křídlatka japonská nebo ambrozie peřenolistá, které se k nám vesměs dostaly až po objevení Ameriky (1492).

Čtyři jednoduché kroky V této knize jsou rostliny seřazeny do skupin, které rozlišíte velmi snadno, i  když třeba nemáte botanické znalosti. K  tomu účelu si všímejte jen těchto znaků:

1. Jakou barvu mají květy rostliny?

3. Je květ souměrný dvoustranně, tj. podle jediné osy?

2. Má rostlina květy paprsčitě souměrné, tj. souměrné podle více os? Jestliže ano, kolik má květ lístků nebo cípů koruny? 4. Je rostlina strom, vyšší keř nebo tráva?

6

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 6

3/17/16 10:31 AM

Barva květů Kódem barvy jsou označeny květy červené, bílé, modré, žluté a zelené/hnědé. Většina druhů se dá zařadit do některé z těchto skupin velmi snadno. Typickou barvu poznáte nejlépe na plně otevřených květech.

Proměnlivá barva květů Fialové květy mívají různé odstíny mezi červenou a modrou. Jestliže po celou dobu kvetení vypadají spíše jako červenofialové, zařadili jsme je mezi červené, vypadají-li spíše modrofialově, najdete je ve skupině rostlin s  květy modrými. Četné rostliny však během kvetení barvu květů mění. V těchto případech se doporučuje hledat je ve všech barevných skupinách, které přicházejí v úvahu.

Tvar květů Tvar květů patří k nejdůležitějším poznávacím znakům. Proto jsou barevné skupiny v této knize rozděleny ještě do podskupin podle tvarů květů a  označeny vždy některou ze čtyř schematických kreseb, které se nacházejí na liště v  záhlaví uvnitř barevného kódu. Květy se však vyskytují v  celé

řadě tvarových odchylek, uvnitř každé podskupiny mohou být některé části květů vyvinuty odchylně nebo úplně chybět. K symbolům a  jsou přiřazeny květy, které mají květy ze čtyř, resp. pěti lístků. U  květů se srostlými obaly platí totéž pro  počet cípů koruny. Tyto skupiny zahrnují jen květy paprsčitě souměrné. Takové květy mají více rovin souměrnosti, podobně jako hvězdy se svými paprsky, a  proto vypadají shora vždy stejně, ať je pozorujete z kterékoliv strany. Druhy označené symbolem mají květy  ze šesti nebo více lístků a  kromě nich sem patří i  úbory hvězdnicovitých (složnokvětých) rostlin. Tyto úbory se skládají z mnoha květů, ale jestliže to pozorovatel předem neví, může je na první pohled považovat za jediný květ s mnoha lístky. Květy označené symbolem jsou souměrné podle jediné roviny souměrnosti. Pozorovány zpředu, mají jednoznačné „nahoře“ a  „dole“. Levá a  pravá strana jsou navzájem zrcadlově souměrné.

7

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 7

3/17/16 10:31 AM

Výskyt Rostliny osídlují nejrozmanitější biotopy. Některé rostou na slaném mořském pobřeží, jiné ve sladké vodě, na loukách, v lesích, na horách nebo také ve městech. Existují druhy, které nemají na vodu, půdu a světlo žádné zvláštní nároky. Jiné rostliny  jsou vysoce specializované, jako třeba rosnatka anglická, která roste výlučně na vrchovištích. Výskyt mnoha druhů přímo poukazuje na zcela určité vlastnosti svého stanoviště. Jsou to takzvaní ukazatelé. Tak například podle bujně rostoucích kopřiv nebo kokošky pastuší tobolky poznáme místa bohatá dusíkem. Jaterník zase poukazuje na půdu obsahující vápník.

Kromě toho je u  každé rostliny popsáno její geografické rozšíření a  její hojnost – a to jak v Evropě, tak v České republice. Údaj o  hojnosti je zpravidla vztažen na určitý biotop. Například vrchoviště jsou u nás vzácná. Pro Českou republiku by tedy musely být druhy jen na nich rostoucí charakterizovány jako vzácné nebo velmi vzácné. Vyjdeme-li však v úvaze od vrchovišť a všímáme-li si, jak hojně se rostlina vyskytuje na nich, můžeme rozlišit rostliny na vrchovištích vzácnější od hojnějších. Tak  například kyhanka sivolistá nebo klikva se  na nich vyskytují roztroušeně, naproti tomu měkkyně bažinná velmi vzácně.

Příklady hojnosti rostlin v lesích sklenobýl bezlistý prvosenka vyšší

jednokvítek velekvětý

velmi vzácný

vzácný

jaterník podléška

roztroušený

sasanka pryskyřníkovitá

rozšířená

hrachor jarní (lecha)

dost hojný

hojná

8

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 8

3/17/16 10:31 AM

Doba květu Kvetení představuje určité stadium v životě rostliny. Doba rozkvětu a častost kvetení jsou u různých rostlin velmi rozdílné. Jednoletý ptačinec žabinec rozkvétá – stejně jako další tzv. rostliny krátkého života – již za několik týdnů po vyklíčení semene. Doba květu může být u  těchto rostlin do značné míry nezávislá na ročním období. U vytrvalých druhů kvetou během celého roku jen málokteré, např.  sedmikráska chudobka. Dvouleté rostliny, např. náprstník červený, tvoří v prvním roce jen listy. Kvetou až v druhém roce, většinou v určitých měsících. U těchto rostlin, stejně jako u  většiny rostlin vytrvalých, se projevuje více nebo méně vyhraněná závislost na průběhu roku. K tvorbě květů vedou určité teploty, určité světelné a vlhkostní poměry. Umíte-li pozorovat své okolí, můžete si z  doby rozkvětu různých rostlin sestavit kalendář kvetení. Kvetení druhů ovšem mezi jednotlivými lety kolísá a  neřídí se přesnými kalendářními daty.

Takový kalendář kvetení také silně odráží lokální poměry. Na severním svahu může stejný druh rozkvétat o  1–2  týdny později než na protilehlém jižním svahu. Stejný efekt, často dokonce ještě výraznější, můžete pozorovat, stoupáte-li z nížiny do hor. Zde se mohou dokonce vyskytnout rozdíly o  1–3  měsíce. Také globální klimatickou změnu můžete pozorovat přímo na rostlinách. Mnohé jarní druhy rozkvétají dnes na jaře dříve a stále častěji kvetou na podzim podruhé. Doba květu, kterou uvádíme u  jednotlivých rostlin, udává hlavní měsíce kvetení. Některé jedince však můžete nalézt rozkvetlé i  dříve nebo později. Existují rostliny, které kvetou v  uvedené době květu jen po několik dní. U jiných, např. pupalek, tvoří každá jednotlivá rostlina stále nové květy po celé týdny.

lopuch hajní

sněženka podsněžník

prvosenka jarní

lýkovec jedovatý únor

březen

lípa velkolistá

konvalinka vonná duben

květen

slunečnice topinambur

chrastavec rolní červen

červenec

ocún jesenní srpen

září

říjen

9

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 9

3/17/16 10:31 AM

ROSTLINY A JEJICH JMÉNA Lidová mluva zná často mnoho jmen pro jedinou rostlinu. Čím známější a  častější rostlina je, tím víc pro ni existuje jmen, často i lokálně omezených. Např. v německé jazykové oblasti existuje více než 500 jmen pro pampelišku. I  v  České republice má pampeliška mnoho desítek lokálních lidových jmen, od čertova mléka přes pamprdlici, plešku atd. až třeba po kněží korunu. Ale jména rostlin v národních jazycích nemusí být jednoznačná. Co to vlastně znamená, když se řekne pampeliška? Toto jméno se totiž nepoužívá jen pro nejznámější pampelišku (Taraxacum), ale i  pro úplně jiný rod hvězdnicovitých rostlin, rovněž velice rozšířených (Leontodon). Proto byla vytvořena synonyma: smetánka či smetanka pro rod Taraxacum, máchelka pro rod Leontodon. Jméno pampeliška se však vedle nich používá stále. Tato nejednoznačnost jmen vedla v minulosti často ke zmatkům a záměnám. Teprve když byla zavedena jednotná vědecká nomenklatura rostlin, bylo možno pojmenovat druhy jednoznačně. Každé jméno (např. jméno Taraxacum officinale) se skládá ze jména rodu (Taraxacum) a  druhu (officinale). Tuto formu jmen zavedl přírodovědec Karel Linné (1707–1778). Jména utvořená podle přesných pravidel jsou jednoznačná. Bohužel však nejsou vždy stálá. Novější zkoumání může vést např.  k  tomu, že se některé druhy přiřadí k  jiným rodům. A tak i u vědeckých jmen se musí milovník rostlin občas naučit nová jména. V  této knize jsou vědecká jména rostlin uvedena podle Klíče ke květeně České republiky, Kubát K. (ed.), Academia, Praha 2002. Některá v něm nově použitá jména

nemusí být dlouholetému milovníku rostlin zcela běžná, proto někdy doplňujeme tato aktuální jména také jmény staršími, obecně známými, která uváděla starší díla o květeně a příručky k určování rostlin. Totéž platí pro česká jména. I zde se častokrát přímo nabízelo neuvádět jen platná jména rostlin podle Klíče, ale doplnit je dalšími běžně používanými jmény. Jména čeledí uvádíme rovněž podle téhož Klíče.

pampeliška

pampeliška (smetanka) lékařská Taraxacum officinale

máchelka (pampeliška) podzimní Leontodon autumnalis

10

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 10

3/17/16 10:31 AM

JAK ZACHÁZET S ROSTLINAMI Jedovaté druhy Staré přísloví „Co sedlák nezná, to nejí“ by si měl v rozšířené formě osvojit každý, kdo chodí do přírody. Milovník rostlin nikdy nejí ani neochutná rostlinu a dokonce se jí ani nedotýká, pokud bezpečně neví, že je nejedovatá. V této knize jsou jedovaté druhy příslušně označeny, úplnou jistotu v tom však nehledejte. Bohužel z toho nelze vyvodit opačný úsudek, že druhy, u  nichž toto označení není, jsou nejedovaté. Jedovatost známe většinou u  nápadných druhů nebo např. u  druhů rostoucích na dobytčích pastvinách, které vyvolávaly nemoci dobytka. Avšak u spousty druhů, které dosud nebyly pro člověka z  tohoto hlediska dost zajímavé, existují jen velmi sporé informace o  jedovatosti či dokonce informace úplně chybějí.

Riziko se může skrývat i v rostlinách, které dlouhou dobu platily za neproblematické a široce se používaly. Tak například starček nebo kostival se dlouho používaly jako léčivé rostliny. Dnes víme, že tyto rostliny obsahují určité látky (pyrolizidinové alkaloidy), které mohou vyvolat rakovinu. Protože mezi použitím těchto rostlin a  vznikem rakoviny uplyne vždy dlouhá doba, je pochopitelné, že tato souvislost zůstala dlouho neodhalena a objevena byla až před několika lety. Existují bohužel lidé, kteří chodí přírodou a  jedovaté rostliny nebo houby ničí, aby nikomu neuškodily. To je však nesprávná cesta! Rozumnější je naučit se znát přírodu a její druhy a vědět, kde jsou rizika a co je bezpečné. Pak i nejjedovatější rostlina přestane být hrozbou a  ukáže se, že i  ona je zázrakem přírody.

(é) slabě jedovatý é jedovatý

žabník jitrocelový

oměj šalamounek

11

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 11

3/17/16 10:31 AM

Užitečné druhy Rostliny jako potrava Pro naši výživu jsou rostliny nepostradatelné. Dodávají nám sacharidy, tuky, bílkoviny, vitamíny, minerální látky a zásobují lidský organismus všemi látkami důležitými pro život, jak potvrzují mnozí vegetariáni. Naši předkové využívali přírodu jako „divokou zahradu“ a opatřovali si z ní rostliny pro každodenní obživu. Dnes můžeme všechny potraviny koupit v  obchodech. Přesto se v  posledních několika letech znovu rozvíjí trend sbírat plané rostliny a používat je na saláty, jako dušenou zeleninu apod.

Rostliny jako suroviny Dnes existují četná alternativní hnutí, která se znovu rozpomínají na přírodní látky. Hledají alternativy k plastům, syntetickým vláknům a  umělým barvivům. Přírodní obchody a ekologické trhy nabízejí přirozená barviva, vlnu jimi obarvenou, přírodní vlákna, kosmetické výrobky s  přírodními oleji a  rostlinnými extrakty a  mnoho dalších výrobků, často pocházejících ze vzdálených zemí. Ale i naše domácí rostliny poskytují mnoho přírodních surovin. To dnes v mnoha případech upadlo v zapomnění.

Chráněné druhy Pokud jde o vzácnost a ochranu druhů, řídíme se v českém překladu důsledně poměry v České republice. Jako „chráněné“ označujeme pro zjednodušení skupinu druhů, kterým bychom vlastně měli říkat „chráněné a  ohrožené“. Jsou to jednak druhy, které jsou skutečně chráněné vyhláškou MŽP ČR č. 395/92 Sb., jednak ty, které sice touto vyhláškou dosud chráněné nejsou, ale jsou ptačinec žabinec

Léčivé rostliny Dříve se používalo v lékařství mnoho léčivých rostlin. Mnohé z  nich se v  lidovém lékařství dosud tradičně používají. Některé  rostliny jsou intenzivně prozkoumány a  jejich léčivé účinky jsou vědecky doloženy. I  některé jedovaté rostliny obsahují vysoce účinné látky, které dodnes hrají roli při výrobě léků. Užívání těchto rostlin k  léčení nemocí bylo dříve spojeno s  velkými riziky. Dnes je zkušení lékaři mohou přesně dávkovat. Z  jedovatých rostlin se často získávají účinné látky v čistém stavu.

boryt barvířský

12

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 12

3/17/16 10:31 AM

v ČR ohrožené a je žádoucí zacházet s nimi s  podobnou ohleduplností jako s  druhy skutečně chráněnými. Jsou to druhy uvedené ve třetím vydání Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky, a  to v jeho prvních šesti kategoriích: druhy vyhynulé, nezvěstné, nejasné případy, druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Druhy nižších kategorií jako „chráněné“ neoznačujeme, ale v odstavci „Výskyt“ uvádíme, že v ČR ustupují. Přirozeně se může stát, že budete mít štěstí a najdete velký porost jednoho či několika druhů chráněných rostlin. Například tu a tam se dochovaly celé „vstavačové louky“

něných krajinných oblastech, se zásadně nesmějí trhat ani ničit žádné rostliny. Ať již je status ochrany druhu nebo území jakýkoliv, mělo by být pro milovníka rostlin samozřejmé, že se svým okolím bude vždy zacházet se starostlivou péčí. K tomu patří i  to, že nebude svévolně narušovat nebo dokonce ničit stanoviště druhů. Kdo chce chránit určitý druh, musí chránit jeho stanoviště. Stále ještě je rozšířený zvyk rozběhnout se ke každé orchideji na louce nebo si dokonce kvůli fotografování lehnout k ní na zem. Tím se však poškodí její stanoviště, rostliny se pomačkají a utuží se půda. Ostatně není většinou žádný problém určit rostlinu přímo tam, kde roste. Proč byste si k ní nemohli dřepnout nebo kleknout na cestě? Z  této perspektivy se vám otevře neobvyklý výhled nejen na krásu jednotlivé rostliny, ale i celého jejího prostředí. A  jen tak můžete pozorovat třeba mravence sající nektar z květů vikve plotní. Pro některé oblasti ČR jsou zpracovány také regionální červené seznamy. V  tomto překladu jsme nemohli všechna taková díla respektovat, ale veřejnosti dostupné regionální červené seznamy uvádíme v seznamu literatury.

hořeček německý

nebo suché travnaté porosty s nesčetnými hořečky. V  takovém případě se zaradujte, že taková stanoviště dosud existují, a  nedejte se svést k tomu, abyste si jeden exemplář vzali na památku. V chráněných územích přírody vyhlášených podle zákona o ochraně přírody a krajiny ČR č. 392/1992 Sb., jako jsou např. národní rezervace nebo zóny s přísnou ochranou v chrá-

vikev plotní

13

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 13

3/17/16 10:31 AM

JAK URČÍM STROM NEBO KEŘ? Velikost Stromy jsou většinou vyšší než 3 m. Keře naproti tomu zůstávají většinou podstatně nižší. Některé trpasličí keříčky dorůstají dokonce do výšky jen několika cm.

Keře Keře se větví hned odspodu na několik kmenů nebo kmínků, často stejně silných. líska

Růstová forma Stromy a  keře jsou dřeviny. Tvoří tvrdé, zdřevnatělé nadzemní části, které neodumírají ani v zimě. Stromy Stromy mají hlavní kmen. Ten může dosahovat až do jejich vrcholu, může se větvit, jindy může být více méně krátký. Z kmene vyrůstají hlavní větve – větve prvního řádu, které se dále dělí ve vedlejší větve – větve nižších řádů. Všechny větve dohromady tvoří korunu. dub koruna

Znaky dřevin Listy patří k  nejdůležitějším poznávacím znakům, protože jsou na stromě po celé dlouhé období roku. Má-li strom též květy nebo plody, usnadní vám to určení. Proto se vyplatí zapátrat po nich. Tvary listů, květů a plodů můžete popsat podle přílohy „Odborné botanické výrazy v obrazech“ na s. 458 a následujících.

Zvláštní případ: Keříčky

hlavní větev kmen

vedlejší větev

Ve zvláštním oddíle této knihy, který začíná na s.  388, najdete všechny stromy. Pokud jde o keře, najdete zde jen ty, které jsou obvykle vyšší než 1 m. Ty, které této výšky většinou nedorůstají („keříčky“), jsme zařadili mezi byliny, tedy do oddílu začínajícího na s. 18. Tam je najdete podle barvy a  tvaru jejich květů. Tyto menší dřeviny bývají totiž méně nápadné svou růstovou formou, nápadnější jsou spíše jinými svými vlastnostmi.

14

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 14

3/17/16 10:31 AM

JAK URČÍM TRÁVY? Nenápadná mnohotvárnost Ve střední Evropě roste planě více než 500  druhů trav a  jim podobných sítinovitých a šáchorovitých rostlin. Tvoří tedy dohromady velkou skupinu našich domácích planých rostlin. Milovníci přírody je  však často opomíjejí, protože většinou nejsou nápadné velikostí ani senzačními barvami a často se těžko od sebe rozlišují. Tato kniha uvádí některé zvláště důležité a  hojné druhy, které lze určit snadno. V  mnoha případech charakterizují zcela určitý biotop. Například rákos obecný tvoří u  vod „rákosiny“, sveřep vzpřímený  je typická tráva na suchých a  mírně suchých trávnících, podle dominantního ovsíku vyvýšeného se žírné, živinami bohaté louky v  nížinách nazývají „ovsíkové louky“.

květenství

kolénko listová čepel

Tento výběr trav a  podobných rostlin má být i podnětem, aby se čtenáři blíže zabývali i  touto zajímavou a  důležitou skupinou, do níž patří i zvláště významné užitkové rostliny – obilniny.

klásky s nenápadnými květy

listové žilky

stéblo

listová pochva

Znaky Rostliny uvedené v oddíle Trávy, sítinovité a  šáchorovité, který začíná na s.  438, mají tyto společné znaky: • stonky (stébla) po celé délce více méně stejně tenké, s kolénky nebo bez nich, jednotlivé nebo v trsech • listy dlouhé, úzké, bez řapíků, s rovnoběžnými žilkami • květy malé, nenápadné

kořeny

Rozdílné druhy květenství a zvláštní znaky naleznete v příloze „Odborné botanické výrazy v obrazech“ na s. 458 a následujících.

15

002-015_139653_SPOHN_CZ.indd 15

3/17/16 10:31 AM

květy červené | nanejvýše 4 květní lístky 1 | Žluťucha orlíčkolistá

Thalictrum aquilegifolium

Pryskyřníkovité Ranunculaceae V 40–120 cm květen–červenec vytrvalá Typické znaky Květy podobné štětičkám s  mnoha dlouhými, fialovými nebo načervenalými tyčinkami. Popis 4 malé žlutozelené okvětní lístky záhy opadávají. Stonek hranatý, lysý. Listy modrozelené, ojíněné, lístky okrouhlé až eliptické, hrubě a tupě zubaté nebo trochu zastřihované. Výskyt Lužní a roklinové lesy, vlhké louky. Na mokrých, živinami bohatých, většinou vápnitých půdách. V ČR především v horách dost hojná. Zajímavosti Vonné květy lákají hmyz. Podle časně opadajících okvětních lístků jsou považoztlustlá nitka tyčinky pod vány za přechod od květů s barevnými okvětními lístky, které jsou opylovány hmyzem, k nenáprašníkem padným květům opylovaným větrem. Optický účinek květů vyvolávají početné tyčinky. Záměna Pokud nekvete, lze ji zaměnit orlíčkem obecným (s. 220), má však chlupatý stonek.

2 | Mák vlčí

Papaver rhoeas

Makovité Papaveraceae V 30–90 cm květen–červenec jednoletý slabě jedovatý Typické znaky Květy 5–8 cm velké se 4 korunními lístky. Makovice 1–2× delší než její šířka. Popis Květy jednotlivé. Listy štětinatě chlupaté, 1–2× peřenoklané s úkroky většinou zubatými. Roní bílou mléčnou šťávu. Výskyt V obilí, u cest, na nádražích, na pustých místech, také vyséván na silničních náspech pro jejich ozelenění. Na půdách v létě vyhřátých, jílovitých, většinou vápnitých. Rozšířený. blizna Zajímavosti Každý květ vytvoří asi 2,5 milionů pylových zrn, která se uvolňují zvláště ráno do s 8–18 paprsky 10 hodin. Uvolňování pylu podporují čmeláci intenzivní vibrací, která je slyšitelná jako hlasité bručení. Rostlina obsahuje alkaloidy, nikoli však opium. Položíte-li si korunní lístek na dlaň a druhou dlaní ho přimáčknete, ozve se plesknutí.

3 | Mák pochybný

Papaver dubium

Makovité Papaveraceae V 30–60 cm květen–červenec jednoletý jedovatý Typické znaky Květy 2–5 cm velké, tobolka 2–4× delší než její šířka, kyjovitá, lysá. Popis Korunní lístky někdy s  černou skvrnou. Listy 1–2× peřenoklané. Mléčná šťáva bělavá, někdy na vzduchu žloutnoucí. Výskyt V obilí, u cest, na náspech, hromadách štěrku, v lomech. V ČR roztroušený. Zajímavosti Korunní lístky všech druhů máků jsou v poupěti zmačkané a zmuchlané. Narovnají se až po rozvití. Často již za půl dne opadají. kalich se uvolňuje jako „přilba“ Záměna V ČR rovněž roztroušený mák polní (P. argemone) má makovice se světlými štětinami.

4 | Mák setý

Papaver somniferum

Makovité Papaveraceae V 40–150 cm červen–srpen jednoletý jedovatý Typické znaky Modrozelená rostlina s květy velkými až 10 cm, většinou fialovými až bílými. Popis Vzácně jsou korunní lístky i červené. Blizna má 5–12 paprsků. Listy lysé, nedělené. Výskyt Na rumištích a  pustých místech. Na jílovitých půdách bohatých živinami i  bázemi. poraněný list Pochází ze západní Asie, někdy zplaňuje z kultur. s mléčnou šťávou Zajímavosti Mléčná šťáva z  nezralých makovic poskytuje po zahuštění opium. To obsahuje alkaloidy, například morfin, který mírní bolesti a vyvolává návyk, kodein tišící kašel a papaverin, který uvolňuje svaly. Ve středověku byly malé děti někdy utišovány odvarem z makovic, nikterak nebezpečným (latinsky papa = dětská kaše). Zralá semena už žádné alkaloidy neobsahují, jsou oblíbenou přísadou do pečiva a lisuje se z nich makový olej. Sklízejte je však opatrně, tak, abyste nepřišli do kontaktu s mléčnou šťávou. 18

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 18

3/17/16 13:44 PM

blizna má 4–10 paprsků

stonek pod květem přitiskle chlupatý

korunní lístky většinou  s černou skvrnou

makovice skoro kulovitá

stonek pod květem odstále chlupatý

3 mák pochybný

mnohokvětá lata

listy objímají stonek

listy 2–3× zpeřené

2 mák vlčí

4 mák setý

1 žluťucha orlíčkolistá 19

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 19

3/17/16 13:44 PM

květy červené | nanejvýše 4 květní lístky 1 | Šťovík menší

Rumex acetosella

Rdesnovité Polygonaceae V 10–30 cm květen–červenec vytrvalý slabě jedovatý Typické znaky Mnoho drobných květů v řídkém květenství se vzpřímenými postranními větvemi. Popis Květy červené až nazelenalé, samčí a samičí květy většinou na různých rostlinách. Listy střídavé, 3–15× delší než jejich šířka. Chutnají kysele. Výskyt Živinami chudé travnaté porosty a  pastviny, náspy, lesní mýtiny, vřesoviště, pustá místa. Na kyselých, humózních, písčitých nebo rašelinných půdách. Ukazatel nedostatku živin a  kyselosti půdy. okvětní lístky Rozšířený. přiléhají k plodu Zajímavosti V kyselých trávnících vyšších poloh a na písečných dunách je vítán jako pionýrská rostlina vyplňující mezery v porostu, na polích s kyselou půdou je naopak viděn nerad, protože zabírá místo. České jméno šťovík souvisí s praslovanským výrazem pro šťávu. Z nakyslého šťavnatého šťovíku se připravovaly pokrmy.

2 | Šťovík kyselý

Rumex acetosa

Rdesnovité Polygonaceae V 30–100 cm květen–červenec vytrvalý slabě jedovatý Typické znaky Spodní listy střelovité se špičatými, dolů směřujícími cípy. Popis Květenství s postranními větvemi většinou jednoduchými, květy červené až zelené, samčí a samičí květy většinou na různých rostlinách. Výskyt Louky bohaté i chudé na živiny, pastviny, okraje cest, břehy řek a potoků. Na bohatých, humózních samčí květ půdách. Ukazatel dusíku. Rozšířený. je široce otevřený Zajímavosti Často se vyskytuje masově a tvoří pak na loukách zvláště v květnu a červnu se svými červenými květy nápadný aspekt. Jeho kyselou chuť působí kyselina šťavelová a šťavelan draselný. Mladé listy lze používat jako přísadu do salátů a polévek. Větší množství však vyvolává průjem a zvracení a v organismu z něho vznikající šťavelan vápenatý může způsobit poškození ledvin.

3 | Kyčelnice cibulkonosná

Cardamine bulbifera, Dentaria bulbifera

Brukvovité Brassicaceae V 30–60 cm květen–červen vytrvalá Typické znaky V úžlabí horních listů vejčité až kulovité, hnědofialové pacibulky. Popis Květy velké 1,5 až 2,5 cm, se 4 korunními lístky, v  krátkém vrcholovém hroznu. Dolní listy se 3–7 lístky, horní nedělené. tmavě Výskyt Bukové a smíšené lesy s bylinným podrostem. Na vlhčích a živinami bohatých půdách, většinou na zbarvené pacibulky stinných stanovištích. Roztroušená. Zajímavosti Tvoří podzemní oddenek, porostlý oddálenými dužnatými šupinami připomínajícími zuby. Jen zřídka vytváří semena, rozmnožuje se hlavně pacibulkami, z nichž první stonek vyrůstá až po 3–4 letech. V ČR roste také kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a pouze na východní Moravě kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa).

4 | Pomořanka přímořská

Cakile maritima

Brukvovité Brassicaceae V 15–30 cm červenec–říjen jednoletá Typické znaky Dužnatě ztlustlá rostlina se čtyřčetnými květy, rostoucí v písku na mořském pobřeží. Popis Vrcholové řídké hrozny květů se po odkvětu silně prodlužují, květy růžové až světle fialové, zřídka bílé. Listy nedělené až 2× peřenoklané. Výskyt Na slaných písčitých půdách ve vodou oplachovaném pobřežním pásmu Severního a Baltského moře. Snáší sůl v půdě. V ČR neroste. korunní Zajímavosti Pomořanka patřila k prvním semenným rostlinám, které osídlily sopečný ostrov Surtsey po lístky dlouhé 0,6–1 cm jeho vzniku sopečnou erupcí v roce 1963. Má dvoudílné šešule. Jejich horní část se vzdušným pletivem je odplavena vodou a až 4 měsíce je schopna plavat na hladině, dolní část napřed zůstává na rostlině, později opadne na půdu a tam vyklíčí. 20

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 20

3/17/16 13:44 PM

samičí květ s bliznami dvoudílné šešule

vnější okvětní lístky za plodu ohnuté zpět

pacibulky stonek větvený stonek nevětvený

stonkové listy objímavé

4 pomořanka přímořská

listy hrálovité nebo střelovité

spodní listy lichozpeřené

rostlina často načervenalá nebo namodralá

2 šťovík kyselý

1 šťovík menší

3 kyčelnice cibulkonosná 21

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 21

3/17/16 13:44 PM

květy červené | nanejvýše 4 květní lístky 1 | Šicha černá

Empetrum nigrum

Šichovité Empetraceae V 15–45 cm duben–květen nízký keříček slabě jedovatá chráněná Typické znaky Hustě jehlicovitě olistěný keříček, vytvářející celé koberce. Popis Květy asi 5 mm velké, nenápadné, v úžlabích listů. Plody velké 6–8 mm. Listy střídavé, úzce čárkovité, s podvinutým okrajem. Výskyt Rašelinná vřesoviště, rašeliniště s borovicemi, porosty keříčků v horách nebo na pobřežích. Vlhké, živinami chudé, kyselé půdy. V ČR vzácná, silně ohrožená. Zajímavosti Druhové jméno se vztahuje na sytě černou barvu plodů. Rády je požírají vrány. květ se Listy obsahují nepatrné množství alkaloidů. V severní Evropě lidé plody šichy pojídají, zvláště 3 růžovými když namrznou, nebo z nich připravují želé a kompoty. korunními lístky Záměna Jalovec obecný (s. 392) má vzrůst vyšší, jehlice delší, v trojčetných přeslenech.

2 | Klikva bahenní

Vaccinium oxycoccus, Oxycoccus palustris

Brusnicovité Vacciniaceae V 1–5 cm červen–srpen keříček chráněná Typické znaky Zdřevnatělé niťovitě tenké a řídce olistěné větve poléhají na rašelině nebo rašeliníku. Popis 1–4 převislé, fialově růžové květy, velké asi 6 mm. Bobule červené, často žlutavě tečkované. Větve dlouhé až 80 cm. Listy dlouhé 0,5–1 cm, kopinaté, stálezelené, kožovitě tuhé. Výskyt Vrchoviště. V kyselých půdách chudých na minerály, na vlhkých místech. V ČR ohrožený druh. tyčinky tvoří Zajímavosti U nás nejnižší rostoucí keřík. Každý květ kvete až 18 dní, tak dlouho nekvete skoro trubku žádná z rostlin na našem území. Nakyslé plody zůstávají často na keříčcích i v zimě. Obsahují mnoho vitamínu C a hodí se na marmeládu, především po prvním mrazu.

3 | Vřes obecný

Calluna vulgaris

Vřesovcovité Ericaceae V 30–100 cm srpen–říjen nízký keř Typické znaky Metlovitý vzrůst, větve porostlé střechovitě se překrývajícími drobnými listy. Popis Květy dlouhé asi 4 mm. Listy stálezelené, dlouhé 2–4 mm. Výskyt Vřesoviště, živinami chudé pastviny, rašeliniště. Na kyselých, chudých, písčitých nebo rašelinných půdách. Rozšířený, místy tvoří rozsáhlá vřesoviště. Zajímavosti V  Německu mění vřes v  růžová moře celé krajiny, tvoří tak krásné porosty – kalich je delší tzv. „rozkvetlé pláně“, např. lüneburgské vřesoviště. Kořeny vřesu vylučují do půdy taniny a ponež koruna tlačují tak růst mykorhizních hub. Stromy, které jsou na společenství s těmito houbami odkázány, mohou proto vřesoviště osidlovat jen řídce nebo se zpožděním. Z  větví vřesu se dříve zhotovovala košťata. Čaj z vřesu obsahuje třísloviny, působí proto slabě proti průjmu a pro obsah flavonoidů je i močopudný. Včely sbírají vřesový nektar, vzniká „vřesový med“.

4 | Vřesovec čtyřřadý

Erica tetralix

Vřesovcovité Ericaceae V 15–50 cm červen–září nízký keř chráněný Typické znaky Listy jehlicovité, ztuha brvité, květy vejčité až baňkovité. Popis Květy dlouhé asi 7 mm, se 4 velmi krátkými cípy. Keřík s  větvemi zčásti vzpřímenými a stálezelenými tupými listy, dlouhými 4–7 mm. řapíky listů Výskyt Rašelinná vřesoviště, vrchoviště a světlé smrčiny. Na mokrých, živinami chudých, kypřiléhají ke selých písčitých půdách. Na západě Německa je východní hranice jeho přirozeného rozšíření, stonku v ČR roste přirozeně jen na Šumavě a v Jizerských horách a je kriticky ohrožený. Zajímavosti Na rozdíl od vřesu (viz výše) roste vřesovec jednotlivě nebo v řídkých skupinách, netvoří rozsáhlé porosty. 22

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 22

3/17/16 13:44 PM

květenství hlávkovité

4 nazpět ohnuté korunní cípy okraj listu podvinutý

bobule až 1 cm velká

2 klikva bahenní listy v přeslenech po 3–4 květy jednotlivé v úžlabí listů

4 vřesovec čtyřřadý

listy stálezelené, dlouhé 4–5 mm

listy ve 4 řadách

1 šicha černá hrozny květů většinou jednostranné

3 vřes obecný 23

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 23

3/17/16 13:44 PM

květy červené | nanejvýše 4 květní lístky 1 | Vřesovec pleťový

Erica carnea, Erica herbacea

Vřesovcovité Ericaceae V 15–30 cm leden–duben keříček chráněný Typické znaky Listy jehlicovité, lysé, špičaté, květy válcovité až úzce baňkovité. Popis Jednostranné husté hrozny převislých květů, koruna růžová až masově červená, dlouhá 5–7 mm. Keříček s poléhavými větvemi. Listy 6–10 mm dlouhé, stálezelené. Výskyt Často se pěstuje v zahradách. Planě roste ve světlých borech v alpském předhoří a v horách, v ČR ohrožený druh, vyskytuje se dost vzácně jen v několika oblastech. Na středně suchých, většinou vápnitých půdách. Roste nejčastěji v řídkých skupinách. Zajímavosti Semena jemná jako prášek, plochá, 1 gram jich obsahuje více než 3000. Květní koruna delší než kalich pupeny se tvoří již na podzim, květy snášejí mráz. Záměna Vřesovec čtyřřadý (s. 22) má listy brvité, květy tlustší

2 | Brusinka, brusnice brusinka

Vaccinium vitis-idaea

Brusnicovité Vacciniaceae V 5–15 cm květen–srpen keříček Typické znaky Keříček se stálezelenými, na líci lesklými, na rubu tečkovanými listy. Popis Květy po několika v krátkých převislých hroznech. Bobule červené. Keříček s řídkými vystoupavými větvemi. Listy dlouhé 1–3 cm, eliptické, tuhé. bobule Výskyt Borové a smrkové lesy, vřesoviště, rašeliniště. Na kyselých, živinami chudých půdách. s čtyřdílným Dost hojná, v ČR častější v horách. zbytkem kalicha Zajímavosti Bobulím říkají Švédové „červené zlato země“. Za syrova nejsou moc chutné, o to lépe chutnají jako zavařenina nebo šťáva. Listy obsahují arbutin, který působí dezinfekčně na močové cesty, a nahrazují v léčivých přípravcích listy medvědice. Záměna Medvědice lékařská (s. 146) má květy s 5 cípy, plody nanejvýše se zbytkem čnělky, listy na rubu netečkované a nepodvinuté.

3 | Vlochyně bahenní

Vaccinium uliginosum

Brusnicovité Vacciniaceae V 30–100 cm květen–červenec nízký keř Typické znaky Větve na průřezu oblé, s modrozelenými listy. Bobule modré se světlou dužninou. Popis Převislé, asi 5 mm dlouhé květy s většinou 4, vzácněji 5 cípy. Rozkladitý keř. Listy střídavé, až 2 cm dlouhé, opadavé, tuhé, celokrajné, tupé. Výskyt Rašeliniště s borovicí a břízou, v horách porosty kosodřeviny. Vlhké, živinami chudé, kyselé půdy. Roztroušená, v ČR zvláště v pohraničních horách. bobule modrá, ojíněná Zajímavosti Požití bobulí ve větším množství může vyvolat stav podobný opilosti. Působí to houba hlízenka (Monilia megalospora), pravidelně napadající plody. Asi již staří Germáni pili při svých obřadech víno z vlochyně. Ve středověku sloužilo v severských oblastech jako mešní víno. Záměna Borůvka (s. 44) má větve ostře hranaté. Bobule s modročervenou dužninou.

4 | Krvavec toten

Sanguisorba officinalis

Růžovité Rosaceae V 30–150 cm červen–září vytrvalý Typické znaky Vrcholové husté, tmavě hnědočervené, 1–3 cm dlouhé hlávky květů. Popis Květy nemají korunu. Listy se 3–7 páry řapíčkatých, srdčitě vejčitých, až 5 cm dlouhých postranních lístků, lístky hrubě zubaté, na líci trávozelené, na rubu šedozelené. Výskyt Vlhké louky, rašelinné a horské louky. V ČR rozšířený. květ se Zajímavosti Na rozdíl od krvavce menšího (s. 348) láká toten hmyzí opylovače. Oddenek obsa4 kališními hující třísloviny se v  lidovém lékařství doporučoval proti průjmům a  silnému menstruačnílístky mu krvácení. Od tohoto použití je odvozeno i  vědecké jméno: sanguis – krev, sorbere – vsát, vstřebat. 24

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 24

3/17/16 13:44 PM

prašníky vyčnívají z květu

4 krvavec toten

hlávky kulovité až vejčité

listy v přeslenech po 3–4 rub listů šedozelený

list lichozpeřený

1 vřesovec pleťový

květy zvonkovité, čtyřdílné

rub listu šedozelený

okraj listů ztlustlý nebo podvinutý

2 brusnice brusinka

květy podlouhle vejčité

3 vlochyně bahenní 25

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 25

3/17/16 13:44 PM

květy červené | nanejvýše 4 květní lístky 1 | Lýkovec jedovatý

Daphne mezereum

Vrabečnicovité Thymelaeaceae V 40–120 cm březen–duben keř jedovatý Typické znaky Vonné květy se objevují přímo na větvích dříve než listy. Popis Květy s tmavorůžovým, zřídka bílým kalichem, bez koruny. Listy krátce řapíkaté, kopinaté, celokrajné, na líci světlezelené, na rubu šedozelené. Výskyt Lesy, zejména v roklích a u lesních potoků. Většinou na vápenci. V Německu dost častý, hlavně ve vápencových horských oblastech, chybí v severozápadní nížině. V ČR ustupuje. Zajímavosti Bobule obsahují silně dráždivé jedovaté diterpeny, které v krku působí nucení na zvracení a silné záněty, na kůži působí zčervenání a puchýře. Požití bobulí vyvolává nevolnost, bušení srdce, poškození ledvin, dochází k šoku a kolapsu krevního oběhu. Konipasům a drozdům list dlouhý 3–8 cm jed neškodí, bobule požírají a rozšiřují tak jejich semena.

2 | Vrbovka chlupatá

Epilobium hirsutum

Pupalkovité Onagraceae V 80–150 cm červen–září vytrvalá Typické znaky Huňatě chlupatá rostlina se čtyřčetnými, 2–3 cm širokými květy v úžlabí listů. Popis Květy sytě růžové až purpurově červené, blizna se 4 do kříže rozloženými laloky. Dolní listy vstřícné, horní zčásti střídavé, přisedlé. Výskyt Potoky, příkopy, prameniště. I ve znečištěných vodách. Roztroušeně především ve vásemeno s dlouhými pencových oblastech na hlinitých půdách, v ČR dost hojná. Roste jednotlivě nebo ve skupinách. chlupy Zajímavosti Semena jsou lehčí než voda a plavou na hladině i několik týdnů. V 18. století se v Německu se chlupy na semenech tohoto druhu a vrbovky úzkolisté (s. 28) používaly jako vycpávky polštářů a dek a zhotovovaly se z nich knoty a provázky. Spřádat se však tyto chlupy nedají.

3 | Vrbovka malokvětá

Epilobium parviflorum

Pupalkovité Onagraceae V 30–80 cm červen–září vytrvalá Typické znaky Stonek oblý, hustě odstále chlupatý, listy přisedlé, chlupaté, laloky blizny do kříže rozestálé. Popis Květy v úžlabích horních listů, široké 6–9 mm, bledě až kalně růžové. Dolní listy vstřícné, horní střídavé, přisedlé, s drobnými žláznatými zoubky. Výskyt Potoka, příkopy, prameniště, vlhké cesty. Na mokrých, živinami bohatých půdách, spíše blizna s laloky na světlých stanovištích. Roste většinou jednotlivě. V ČR roztroušená. rozestálými do kříže Zajímavosti Od jisté doby se tato rostlina používá v lidovém lékařství proti potížím, které se dostavují při benigním zvětšení předstojné žlázy (prostaty). U všech druhů vrbovek se stěna tobolky za zralosti rozštěpí po délce na 4 díly, ty se odkloní od sebe a uvolní tak početná semena, opatřená chomáčkem chlupů. Záměna Vrbovka horská (Epilobium montanum) má listy řapíkaté, lysé.

4 | Vrbovka bahenní

Epilobium palustre

Pupalkovité Onagraceae V 10–50 cm červenec–září vytrvalá Typické znaky Listy úzké, jen 2–7 mm široké, stonek oblý, blizna hlavatá. Popis V úžlabí horních listů 4–15 růžových květů, poupata často trochu převislá. Po odkvětu se tvoří niťovité výběžky. Stonek skoro nerozvětvený. výběžek Výskyt Narušená slatinná a pramenná rašeliniště, příkopy, mokré louky. Na mokrých, studese zimními pupeny ných půdách, bohatých na živiny, ale většinou chudých vápníkem. Hojná, zejména v silikátových oblastech. Zajímavosti Na koncích výběžků vznikají zimní pupeny, z  nichž příštího roku vyrostou nové rostliny. Tento druh pozvolna ustupuje kvůli odvodňování půd. 26

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 26

3/17/16 13:44 PM

4 srdčitě vykrojené korunní lístky

1 lýkovec jedovatý

květy hlavně na vrcholech větví plody červené, bobulovité

3 vrbovka malokvětá

4 hluboce vykrojené korunní lístky

květy 4cípé okraj listů zubatý semeník vypadá jako tlustá květní stopka

list skoro celokrajný

okraj listu se zuby namířenými dopředu

2 vrbovka chlupatá

4 vrbovka bahenní 27

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 27

3/17/16 13:44 PM

květy červené | nanejvýše 4 květní lístky 1 | Vrbovka čtyřhranná

Epilobium tetragonum

Pupalkovité Onagraceae V 30–100 cm červenec–srpen vytrvalá Typické znaky Stonek nezřetelně dvou- nebo čtyřhranný, blizna hlavatá, rostliny bez výběžků. Popis Korunní lístky dlouhé 5–7 mm. Listy čárkovitě kopinaté, dlouhé až 8 cm a široké 2 cm. Výskyt Příkopy, lesní cesty, prameniště, mokrá rumiště, okraje cest, zahrady, vinice. Trochu teplomilná. Na výživných, většinou i vápnitých půdách. Hojná. hluboce Zajímavosti V pylu vrbovek nejsou pylová zrnka jednotlivá, ale spojená po čtyřech do skupin vykrojené korunní lístky lepkavými vlákénky. Tak je zajištěno, že opylovač přenese do dalšího květu množství pylu. Záměna Vrbovka růžová (Epilobium roseum) má převislá poupata. Vrbovka tmavá (Epilobium obscurum) tvoří olistěné výběžky.

2 | Vrbovka úzkolistá, vrbka úzkolistá

Epilobium angustifolium, Chamerion

angustifolium Pupalkovité Onagraceae V 60–120 cm červenec–srpen vytrvalá Typické znaky Dlouhé hrozny růžových až purpurových květů, dlouhých 2–3 cm. Popis Květy jen zpočátku paprsčitě souměrné, blizna se 4 do kříže rozloženými laloky. Stonek vzpřímený, lysý, listy střídavé, na rubu modrozelené. Výskyt Lesní světliny, mýtiny a polomy, lesní cesty, břehy. Na svěžích, většinou vápníkem chukvěty později dých půdách. Hojná. Většinou roste ve velkých porostech. dvoustranně souměrné Zajímavosti Jedna rostlina vytvoří mnoho tisíc semen, která mohou doletět do vzdálenosti až 10 km. V Rusku se z jejích listů připravuje „koptský čaj“, náhražka za černý čaj. Mladé listy a výhony se mohou připravovat jako zelenina. V lidovém lékařství se tato rostlina doporučuje proti zvětšení prostaty.

3 | Kokotice evropská

Cuscuta europaea

Kokoticovité Cuscutaceae V 30–150 cm červen–srpen jednoletá Typické znaky Rostlina podobná pavučině, bez listové zeleně, s vláknitými stonky. Popis Květy zvonkovité, kalich často purpurově červený, koruna se 4, vzácně 5 cípy. Stonky levotočivé, žlutavě bílé až červeně naběhlé. Listy nepatrné, šupinovité. Výskyt Žije jen paraziticky, většinou na kopřivách, někdy i na opletníku plotním nebo na pelyňku. Většinou na vlhkých stanovištích, zvláště v údolích větších řek. V ČR roztroušená až místy hojná. Zajímavosti Tato bezkořenná rostlina zapustí do svého hostitele savé kořínky a  odebírá mu koruna dlouhá až vodu a živiny. Vláknitá klíční rostlina vyhledává hostitele krouživými pohyby svého vrcholu. Při4 cm tom vrchol roste dále a vzadu rostlina odumírá. Záměna Kokotice povázka (Cuscuta epithymum, s. 168) roste na mateřídoušce nebo kručince.

4 | Máta vodní

Mentha aquatica

Hluchavkovité Lamiaceae V 20–80 cm červenec–říjen vytrvalá Typické znaky Květy v 1–3 hlávkovitých lichopřeslenech na vrcholu stonku. Po rozemnutí voní. Popis Květy dlouhé 5–7 mm. Listy eliptické, hrubě zubaté. Výskyt Břehy, příkopy, rákosiny, mokré a rašelinné louky. Na půdách bohatých bázemi a živinami, s moderovou formou humusu, na slunných až polostinných stanovištích. Hojná. koruna Zajímavosti Spolu s tužebníkem (s. 150) a sporýšem (s. 238) byla máta dříve posvátnou bylinou se 4 sko skoro ro stejně dlou- keltských druidů. Listy se hodí na čaje. Příjemnější chuť i vůni však má máta peprná (Mentha x pihými cípy perita), kříženec mezi mátou vodní a klasnatou. Záměna Máta rolní (Mentha arvensis, s. 30) má lichopřesleny květů v úžlabí horních 6–12 párů listů. 28

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 28

3/17/16 13:44 PM

1 vrbovka čtyřhranná

poupata vzpřímená

3 kokotice evropská

10–15 mm velké hlávky květů okraj listů ostře zubatý

tobolky nezřetelně čtyřhranné

stonek se ovíjí kolem hostitelské rostliny

rostlina chlupatá

zuby směřují dopředu

listy dlouhé 8–15 cm

2 vrbovka úzkolistá

listy vstřícné, křižmostojné

4 máta vodní 29

018-111_139653_SPOHN_CZ_hotovo.indd 29

3/17/16 13:44 PM