Problematika financování politických stran

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Problematika financování politických stran Bakalářská práce

Alena Romanová

Vedoucí práce: Mgr. Anna Matušková UČO:

103054

Obor: Politologie – Sociologie Imatrikulační ročník: 2003

Brno, 2006

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí své bakalářské práce,

Mgr. Anně Matuškové, za její cenné rady a užitečné připomínky.

Prohlašuji, že jsem

bakalářskou práci s názvem

Problematika

financování politických stran vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a materiálů.

Alena Romanová

Obsah 1.

2.

3. 4.

5.

6.

ÚVOD.....................................................................................................3

FINANCOVÁNÍ STRAN ......................................................................9

2.1

VLIVY PŮSOBÍCÍ NA MODEL FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN .........9

3.1 3.2

ÚLOHA POLITICKÝCH STRAN VE SPOLEČNOSTI................................111 PRINCIPY FINANCOVÁNÍ ..................................................................13

CÍLE A PRINCIPY FINANCOVÁNÍ.................................................11

ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ POLITICKÝCH STRAN...................155

4.1 FINANCOVÁNÍ STÁTEM ..................................................................166 4.1.1 Přímé státní financování...........................................................188 4.1.1.1 Úhrada volebních nákladů ................................................188 4.1.1.2 Skutečné zisky ze státní pokladny .......................................24 4.1.1.3 Příspěvek na činnost ...........................................................26 4.1.2 Nepřímé financování ................................................................ 278 4.1.2.1 Vysílací čas ve veřejnoprávních médiích ............................31 4.1.2.2 Výdaje na činnost poslaneckých klubů................................31 4.2 SOUKROMÉ FINANCOVÁNÍ .............................................................311 4.2.1 Členské příspěvky.....................................................................311 4.2.2 Sponzorské dary .......................................................................366 4.2.3 Ostatní příjmy ............................................................................40 KONTROLA......................................................................................422

ZÁVĚR...............................................................................................444

PŘÍLOHY ....................................................................................................47 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK .............................................................488

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.................................................................. 489 SEZNAM LITERATURY.........................................................................500

Počet znaků textu: 78 679

2

1.

Úvod

Politické strany jsou zprostředkovateli individuálních i společenských

zájmů a potřeb ve společnosti. Politické subjekty jsou při plnění svých funkcí

(jakými jsou např. sjednocování zájmů, integrační úloha, politická socializace, mobilizace voličů a organizace vlády viz také Klíma 1998 a Fiala-Strmiska 1998) závislé na příjmu financí, při nedostatku prostředků nejsou strany

schopny plnit program, kterým se svým voličům zavázaly. Špatně nastavený nebo nefunkční systém financování politických subjektů vede k ohrožení demokratického politického procesu.

Politická soutěž se vyznačuje soupeřením politických aktérů o zisk

mandátů. Historie financování politických stran sahá do doby, kdy se politické

strany začaly utkávat ve volbách o hlasy voličů. Postupně se rozšiřovalo právo volit, ale i být volen, a na zisk mandátu museli kandidáti vynakládat mnohem

větší úsilí (Outlý 2003a). Předvolební agitace ve všech podobách s sebou nesla a nese finanční náklady. Pinto-Duschinsky ve svém článku Financing Politics: A Global View uvádí, že peníze v politice, jsou penězi určenými na volební

agitaci (Pinto-Duschinsky 2002). Peníze jsou také nezbytné pro každodenní činnost stran, protože ze stranických zdrojů je nutné hradit pronájmy kanceláří,

pořádaní konferencí a rozvíjet organizační strukturu. Politická strana utrácí za získávání a šíření informací, zpracovávání analýz, musí hradit náklady na

spotřebu energií a materiálů, náklady na dopravu a reprezentaci, mzdy zaměstnanců.

Politické strany jsou produktem dlouhodobého historického vývoje.

Způsoby, jimiž se strany k financím dostávaly, odrážely vývoj stran samotných.

Genezí politických stran se ve svých studiích zabývali např. Duverger

1954, Kirchheimer 1966, Lipset, Rokkan 1967, Mair, Katz 1994, 1997,

3

Panebianco 1988, Gunther, Diamond 2003). Každá změna v organizačním

uspořádání strany se projeví na její činnosti a chování. Současně s tím, jak se

vyvíjela struktura politické strany, měnila se její činnost, politická komunikace,

ale i metody získávání prostředků na fungování strany. Maurice Duverger (Novák 1997) spojuje původ stran s rozmachem parlamentu a všeobecného volebního práva. „Elitní strany (elite party) vznikaly v parlamentu, od čehož se

odvíjela i jejich organizační struktura, a také způsob, jakým usilovaly o voliče. Primárním cílem těchto stran bylo zajistit volební procedurou zastoupení svých

reprezentantů v parlamentu a následně koordinovat jejich zákonodárnou činnost“ (Bradová 2005: 40). Volební soutěž byla minimální a „obstarávala ji

síť vysoce postavených členů, kteří také zajišťovali stranické finance nebo

alespoň důležité osobní kontakty pro financování strany“ (Bradová 2005: 40). Strany byly rozšířením volebního práva a změnami společenských podmínek donuceny investovat peníze na získávání voličů. Způsob financování volební kampaně se během historie měnil. Se změnou společenské situace

(industrializace, urbanizace, politická mobilizace dělnické třídy) se začaly na

konci 19. století objevovat masové strany. Masová strana (mass-based party) přepokládá velký počet členů a jejich zapojení do politiky. Tyto strany se

profilovaly na třídním základě a měly propracované organizační struktury. Pro tyto strany byly členské příspěvky hlavním zdrojem financování kampaní (Gunther-Diamond 2003).

Pro udržení voličské přízně je nezbytné neustále propagovat svůj

program, náklady na kampaně se tedy odpovídající měrou zvyšovaly a členské

příspěvky už se stávaly nedostatečnými. Strany, které měly propracovanou organizační strukturu a stranickou disciplínu, na tom byly s financemi mnohem lépe, než ty strany, které se nemohly spoléhat na širokou základnu (Outlý

2003a). Volební strana (electoralist party) kvantitu v počtu členů nahrazuje ve

volební kampani najímáním profesionálů (reklamních agentur, poradců).

4

Takovéto

strany

investují

do

výzkumů

veřejného

mínění

a marketingových studií, aby byly co nejlépe připraveny nabízet voličům řešení na problémy, kterým čelí.

K mobilizaci voličů využívají moderní techniky jako televizi a ostatní

masmédia. Byly to zejména strany reprezentující střední třídu, které více než

na členské příspěvky musely spoléhat na zdroje od podnikatelských subjektů

(Outlý 2003a). Podnikatelské korporace začaly sponzorovat strany, a to zejména strany pravice, které podporují tržní hospodářství. Ukázalo se, že finance sponzorů ovlivňují politiku jako takovou, a postupně se začalo upřednostňovat financování stran z veřejných rozpočtů.

Při hledání jasné a ucelené definice, co to politická strana vlastně je, se

dostaneme na tenký led. „Není přehnané tvrdit, že většina autorů, kteří jsou s to uvědomit si problémy, které se s definicí politické strany pojí, by se jejímu vytváření raději vyhnula“ (Fiala-Strmistka 1998). Podle Michala Klímy (Klíma

2003) strany reprezentují dílčí zájmy v pluralitní společnosti, což vychází s latinského pars, (angl. – party), které označuje jistou část v rámci celku.

Strany zastupují částečné zájmy, ale zároveň vystupují jako ochránkyně

veřejného blaha.

Cílem, typickým pro politické strany, je získání politické moci, o kterou

strany mezi sebou bojují prostřednictvím voleb a o kterou se mohou opřít při prosazování společných politických představ.

Ústava České republiky hovoří o tom, že politický systém je založen na

svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran

respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

V zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách

a v politických hnutích (dále jen zákon o politických stranách) se hovoří o tom,

že občané mají právo se sdružovat v politických stranách a politických hnutím

a že mohou tohoto práva využívat k tomu, aby se podíleli na vytváření zákonodárných sborů a orgánů místní samosprávy.

5

„Politické strany a politická hnutí jsou definovány pouze nepřímo jako

právnické osoby (zákon č. 424/1991 Sb. o politických stranách, §3, odst. 1) ke sdružování občanů za účelem účasti občanů na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů, orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy“ (Soudek 1998: 24 ).

Participace občanů na správě věcí veřejných, vytváření zákonodárných

orgánů, orgánů samosprávných celků i orgánů místní samosprávy vyžaduje nemalé náklady. Politické strany jsou základním kamenem pluralitní demokracie1, je tedy nezbytné zajistit jejich fungování i po stránce finanční.

Existuje mnoho modelů financování politických stran, které se vyvinuly

v jednotlivých zemích v rámci jejich specifického historického, kulturního, právního a politického prostředí.

Text si klade za cíl vymezit principy, jimiž se financování politických

stran řídí, obecně vymezit jednotlivé přístupy k financování politických stran, jakož i vlivy prostředí na vznik daného modelu.

Záměrem této práce je prozkoumání toho, jak jsou nastavena pravidla

financování politických stran v České republice a k čemu dané nastavení vede.

Financování stran je nepostradatelnou skutečností pro fungování politických

subjektů a politické soutěže jako takové. Jak už bylo řečeno, způsobů

financování existuje mnoho, avšak jejich základem jsou dva zdroje, a to financování státní a soukromé. Státní se dále dělí na přímé a nepřímé. Téma

přímého financování státem, které zahrnuje příspěvky ze státního rozpočtu na

činnost strany a na úhradu volebních zákonů, bude rozebráno v kapitole 4.1.1. Nepřímá podpora od státu bude popsána v kapitole 4.1.2.

Otázka přehlednosti a čitelnosti modelu, jakým způsobem politické

strany prostředky na činnost získávají, je důležitá zejména pro utváření názorů veřejnosti. Možností, jak se peníze do pokladen politických stran dostávají, je

mnoho, a to činí stranické financování nečitelné. Z nejasností vyplývají různé V čl. 5 Ústavy je zakotven politický pluralismus, tedy existence vícestranickosti, jejichž počet není omezen.

1

6

finanční kauzy, což přispívá k znechucení lidí politickými tahanicemi.

Politické subjekty mají možnost ucházet se o podporu veřejnosti a čerpat tak peníze od svých členů, příznivců, ale i z pronájmů a prodeje svého majetku. Způsobům soukromého financování a pravidly, jimiž se soukromé financování řídí, se bude věnovat kapitola 4.2.

Systém financování je nastaven legislativně. Právní regulace má za úkol

zabezpečit funkčnost systému politických stran a jejich organizace a zabránit korupci. Regulace financování politických stran prošla několikrát změnami v důsledku negativních jevů, které se vyskytly v souvislosti s různými zdroji

stranických financí. Proto bude zajímavé sledovat, jaký efekt s sebou přináší

státní dotace, které mají za úkol zprůhlednit systém financování a zajistit rovnou volební soutěž.

Práce se nebude věnovat financování každé politické strany zvlášť,

záměrem je především představit pravidla, podle kterých politické strany v České republice finanční prostředky získávají, a porovnat, jak se s tím

jednotlivé politické subjekty uplynulých letech vypořádaly. Bude srovnáváno financování

etablovaných

parlamentního zastoupení.

parlamentních

stran

a

stran

malých,

bez

Text práce čerpá z materiálů, které jsou ze zákona veřejnosti přístupné

k nahlédnutí (výroční finanční zprávy), ze stanov sledovaných politických

stran, ze zákonů vztahujících se k dané problematice a údajů Ministerstva financí a Ministerstva vnitra.

Dohledávání úplných informací a shánění zdrojů bylo nejnesnadnější

částí tvorby této práce. Shoduji se s konstatováním Jan Outlého, „že informace

o finančních zdrojích stran jsou neúplné a že financování politických stran nemá jako politologické téma ucelený a metodologický rámec“ (Outlý 2003:

10). Walecki (Walecki 1999) tento problém shrnul slovy, že pro nově demokratizované země, zejména pro země postkomunistické, je příznačný nedostatek odborné literatury týkající se financování politických stran.

7

Výzkumnou otázku lze stanovit takto: nabízí současné způsoby

financování politických stran demokratickou soutěž a pluralitu názorů a spravedlivou politickou soutěž?

Nabízí se i druhá otázka: promítá se současný způsob financování

politických stran do názorů a postojů voličů a členů stran k politice?

8

2.

Financování stran

Financování stran vznikalo spolu se soupeřením stran ve volbách.

Podoba politického systému závisí na legislativě, která upravuje vznik

a fungování politických stran a umožňuje jejich svobodnou soutěž. Současně vznikala i právní regulace stranických financí. „Zkoumat modely financování

politických stran má smysl pouze v demokratických politických systémech se zastupitelskou formou vlády, protože jen v nich legislativa vytváří předpoklady pro vznik a svobodné soupeření stran“ (Outlý 2003a: 44).

Model financování politických stran je spojen také s podobou volebního

systému. V zemích, kde se volí systémem poměrného zastoupení, nekandidují

jednotlivci sami za sebe, ale jsou pověřeny politickou stranou, převládá způsob státního financování. Naopak v zemích s většinovým volebním systémem převažuje financování ze soukromých zdrojů (Šimíček 1995).

V následující kapitole budou podrobněji popsány hlavní vlivy, které

stály za vznikem jednotlivých modelů financování stran. 2.1

Vlivy působící na model financování politických stran

Existence konkrétního modelu je určena mnoha faktory (Šimíček 1995:

16-17 a Outlý 2003: 46).

Rozhodující roli při utváření modelů financování má historický vývoj

dané země, z generace na generaci předávané a osvědčené tradice se promítly i do fungování politického systému. Jako příklad takové země je uváděna

Velká Británie, kde neexistuje přímé státní financování, ale stát nepřímo podporuje parlamentní činnost.

Další skutečností, která působí na model financování, je právní systém.

Existují země, kde se klade spíše důraz na právo nepsané (jako Velká Británie,

Irsko), a také existují země, kde jsou pravidla financování jasně regulována literou zákona. Jak už bylo řečeno, vznik a fungování politických stran je

vymezeno legislativně, a více se tomuto tématu budu věnovat ve čtvrté

9

kapitole. Nezanedbatelný vliv na modely financování politických stran má daná politická kultura2. Veřejnost vnímá politickou situaci, a to, jak je s ní

spokojena, nebo jaké nálady ve společnosti ta která politika vyvolává, ovlivňuje to, zda jsou občané ochotni se na správě věcí veřejných podílet (tedy

i finančně), či politiku považují za zkorumpovanou a o financování politických stran se stará stát. Šimíček naznačuje, že „je nutné, aby existoval takový stupeň

politické kultury, který umožňuje odpovídající kontrolu financování stran ze strany veřejnosti“ (Šimíček 1995: 17). Právě kontrola ze strany veřejnosti je nejvíce účinná3.

Financování politických stran je řízeno celkovým charakterem

stranického systému, ale zároveň jej způsob financování samo podmiňuje. Charakter politického systému předurčuje, jakým způsobem jsou strany financovány, a naopak.4

Politickou kulturou lze označit souhrn názorů, postojů a hodnot, se kterými se lze setkat v dané společnosti v danou dobu. Je to jakýsi způsob nahlížení na politické objekty, jako jsou politické strany, vláda, ústava, zakotvený v názorech, postojích a hodnotách. Politická kultura se používá jednak pro hodnocení jedinců a způsobů jejich vystupování a vyjádření v politice, tak pro hodnocení významných politických postav a pro hodnocení odlišných skupin obyvatel. Politickou kulturu (více viz Almond – Verba 1989) si můžeme rozčlenit do tří dimenzí. Dimenze poznávací se týká úrovně zájmu o politiku, informovanosti občanů, znalostí příslušného politického systému, zákonodárství atd. Dimenze citová si všímá oblasti pocitů libosti či nelibosti. A konečně třetí dimenzí je dimenze hodnotící. Ta se dotýká hodnocení potřebnosti či nepotřebnosti, správnosti či nesprávnosti (Heywood 2002). 3 Vzájemná kontrola hospodaření stran např. parlamentními výbory se neosvědčila, neboť v těchto otázkách vzájemná soutěživost ustupuje a objevuje se jakási forma solidarity (Šimíček 1995). 4 Konkrétní legislativní podoba financování stran může být (1.) jedním z opatření, které mají stranický pluralismus vytvořit. To je případ některých zemí latinské Ameriky, které k ní přikročily právě proto, aby daly vzniknout novým politickým stranám. Model financování politických stran může být (2.) opatřením, které má stranickému systému napomoci získat ztracenou dynamiku po té, co majetkové rozdíly mezi stranami dosáhly takových proporcí, že stranický systém zakonzervovaly ve prospěch stran bohatých (tedy zpravidla vládních či parlamentních) nebo došlo-li (např. vlivem závislosti stran na darech od velkých podniků) k nežádoucímu propojení politické a podnikatelské sféry. Toto byla motivace pro přijetí potřebných zákonů ve většině západoevropských zemí, které dnes legislativně financování politických stran upravují. Regulace financování politických stran může ale také představovat způsob, jak (3.) svobodnou soutěž politických stran znesnadnit, nebo jí dokonce zamezit. Jako

2

10

Nezanedbatelný vliv na model financování má i podoba volebního

systému. V zemích s poměrným zastoupením hraje ústřední roli politická

strana, v těchto případech převažuje financování z veřejných zdrojů. Naopak v zemích

s většinovým

soukromých zdrojů.

3.

5

volebním

systémem

převládá

financování

ze

Cíle a principy financování

Po představení faktorů, které ovlivňují financování stran, je nutné

objasnit základní principy, kterými by se financování stran mělo řídit.

Systém financování vychází z několika očekávání, která jsou na

politické subjekty kladeny, a dále vychází z nutnosti naplnit základní principy, kterými jsou principy rovnosti, svobody, veřejnosti a kontroly (Outlý 2003a). 3.1

Úloha politických stran ve společnosti

Ulrich von Alemann (Alemann 2000) nastiňuje sedm hlavních

očekávání, která jsou společností kladena na politické strany.

První z nich je politická participace. Participace ve stranách umožňuje

občanům spolupůsobení na dalších funkcích, to znamená zvláště na transmisi

příklad mohou posloužit některá dřívější ustanovení zákonů v českém systému (např. v novele zákona o politických stranách č. 340/2000 Sb., která patří mezi ty, jež Ústavní soud ČR označil za odporující principu volného vstupu do politické soutěže (viz nález Ústavního soudu č. 98/2001 Sb.) (Outlý 2003: 45). 5 Systém financování politických stran v USA ze soukromých zdrojů se opírá o ústavní ochranu svobody projevu. Politické strany v USA získávají většinu prostředků ze soukromých zdrojů (s výjimkou prezidentských voleb, které jsou financované z veřejných prostředků (více viz Janda 1989). Státy, ve kterých dominuje financování ze soukromých příspěvků, vytvářejí legislativu, regulující vliv soukromých přispěvatelů. Příspěvky jsou limitované tak, že jedna osoba je oprávněna v jednom roce věnovat konkrétnímu kandidátovi nejvýše 1 000 dolarů, přičemž v jednom roce nelze darovat všem kandidátům více jak 25 tisíc dolarů. Příspěvky od anonymních dárců jsou zakázané, všechny příjmy musí být zveřejněné. Dary ani členské příspěvky nepodléhají zdanění (Sičáková 2000).

11

zájmů do programů, cílů a akcí. Členové strany jsou těmi, kteří nominují kandidáty na zisk mandátů.

Další důležitá funkce politických stran je schopnost transmise

společenských zájmů do politického jednání. Strany agregují společenské

zájmy spojováním ekonomických, sociálních, ekologických a ideových cílů do alternativ jednání, které vedou k politickým rozhodnutím. Tato agregace zájmů je obzvláště patrná v předvolebním období.

Jako třetí funkci uvádí Alemann selekci, a to personální a názorovou

(výběr alternativ ze spektra společenských zájmů). Strana si vychovává své experty, kteří pak v rámci strany a díky ní, budují svou kariéru.

Integrace je rubem již popsaných funkcí participace, transmise a

selekce. Integrace zajišťuje v pluralitní společnosti jakýsi sjednocující prvek, hledání společného blaha a soužití.

Další funkcí je politická socializace. Ve spolcích, sdružení a základních

organizací stran se setkávají a rozhodují lidé, a tím posilují danou politickou

kulturu.

Strany vytvářejí diferencovanou strukturu s vlastními organizacemi,

nadacemi, sdruženími Strana se soustředí na vlastní organizaci, Alemann tedy hovoří o samoregulaci.

Zastřešující funkcí je legitimace. Strany přispívají svou činností

k participaci,

transmisi,

selekci,

integraci

a

socializaci

a

tím

také

k samoregulaci, splňují tím úlohu legitimace politického systému jako takovou. Pokud strany berou všechny vyjmenované funkce vážně přispívají tím ke stabilizaci systému.

Bylo vysvětleno, jaká je úloha politických stran ve společnosti.

Existence stran je pro fungování demokracie nepostradatelná. K tomu, aby

mohly strany naplňovat výše uvedená očekávání a realizovat svoje programy musí být jejich činnost nějakým způsobem financovaná.

12

3.2

Principy financování

Systém financování politických stran by měl být nastaven tak, aby

respektoval principy financování politických stran. Základním principem je

princip rovnosti, kterým se rozumí „zabezpečení stejného přístupu politických

stran k finančním zdrojům za účelem zajištění srovnatelných podmínek pro

jejich činnost“ (Outlý 2003a: 47). Princip rovnosti je nutné chápat jako rovnost mezi stranami a také jako rovnost ve vztahu mezi státem a stranami. Všem

stranám v rámci politické soutěže by měly být umožněny rovné podmínky a mělo by být zamezeno tomu, aby byla některá strana bezdůvodně znevýhodňována či naopak zvýhodňována. Zajištění principu rovnosti je úkolem státu.

Princip svobody je vůči principu rovnosti v protikladu, zatímco zásadou

rovnosti je podporovat všechny strany tak, aby měly stejné možnosti, tak principem svobody je „umožnit průchod odlišným schopnostem různých politický stran získávat finanční prostředky svépomocí“ (Outlý 2003: 47)

Ačkoli jsou tyto dva principy v protikladu, jsou uplatňovány současně,

a to z důvodu, aby jeden z nich nezískal absolutní převahu. „Absolutní rovnost vylučuje absolutní svobodu a naopak“ (Šimíček 1995: 18). V případě, že by byl

uplatňován jen princip rovnosti, přišly by zkrátka velké a podnikavé strany,

kterým by bylo zamezeno v získávání financí od svých členů (v podobě členských příspěvků, ale i darů apod.). Absolutní rovnost popírá jakoukoli

motivaci stran. Pokud by došlo k převaze principu svobody, velkého

zvýhodnění by se dočkaly strany již etablované, parlamentní a také ty strany, jež zastupují zájmy dobře situovaných voličů. Dominance tohoto principu by znesnadnila fungování mimoparlamentních stran a stran, které reprezentují zájmy kapitálově slabších voličů, či znemožnila vznik nových stran.

Tyto dva základní principy je nezbytné doplnit o princip svobodné

politické soutěže (Šimíček 1995). Tento princip předpokládá rovná pravidla

hry, ale na druhé straně i vzájemnou konkurenci politických subjektů ve snaze o získání co možná nejvýhodnějších podmínek.

13

Politické strany musí být odděleny od státu a ctít tímto zásadu

nestátnosti. „Toto oddělení znamená, že financování volební kampaně musí

probíhat na základě faktu, že strany reprezentují vůli suveréna (lidu), nikoli na

tom, že se na základě tohoto faktu stanou fakticky rozhodující silou ve státě“ (Novotný 2000: 78-79).

Významným principem, a to především s ohledem na vztah strany a

občanů, je princip veřejnosti a na něj navazující princip kontroly. Jedná se

především o to, aby financování stran bylo transparentní a aby nedocházelo ke korupčním skandálům. Jakékoli využité finančních prostředků v jakékoli formě musí být kýmkoli, kdo si to přeje, kontrolovatelné.6

Z této kapitoly vyplývají principy, kterými se financování politické

činnosti řídí. Při uplatňování těchto principů dochází k naplňování role

politických stran v zastupitelské demokracii. Stejně jako jsou finanční prostředky zásadní pro fungování stran, tak jsou politické strany nenahraditelné pro fungování demokracie. „Význam uplatňování zmíněných principů spočívá

především ve skutečnosti, že napomáhají státu i stranám naplňovat cíle, které jsou od nich očekávány“ (Outlý 2003a: 48).

Vojtěch Šimíček (Šimíček 1995: 19) za nejvýznamnější cíle

financování politických stran považuje: -

-

umožnění

„přežití“

v konkurenci

s ostatními

stranami

a vytvoření předpokladu k dosažení politické moci (např. zajištění možnosti veřejné prezentace názorů a postojů strany),

zabezpečení

činností,

objektivně

významných

(parlamentní práce, činnost spojená s volbami apod.),

pro

stát

Podle § 18 zákona o politických stranách, ve znění zákona č. 556/2004 Sb., je politická strana povinna vydávat výroční finanční zprávu. Výroční finanční zpráva politických stran je předkládána Poslanecké sněmovně každoročně nejpozději do 1. dubna v podobě jakou ukládá vyhláška Ministerstva financí ČR č. 273/2005 Sb., o vzoru formuláře pro předkládání výroční finanční zprávy politickými stranami a politickými hnutími Poslanecké sněmovně. (více o kontrole hospodaření v kapitole č. 6). 6

14

-

vytvoření těsnější vazby mezi členy (resp. příznivci) a stranou,

-

umožnění prosazování určitých názorů a zájmů i hmotnými

-

motivace členů a příznivců stran,

prostředky.

Uvedené principy a cíle financování politických stran se realizují

v zásadě dvěma způsoby, které budou popsány v následující kapitole. Stejně jako se od sebe odlišují stranické a volební systémy zemí, liší se také míra, ve které jsou tyto způsoby uplatňovány (Outlý 2003a).

4.

Způsoby financování politických stran

Formy financování politických stran lze rozdělit na státní a soukromé.

Jak státní, tak soukromé financování je možné realizovat způsobem přímým či

nepřímým. „Přímé financování ze státních zdrojů odpovídá principu rovnosti a

vyjadřuje vůli státu akceptovat politické strany jako nezbytnou a žádoucí součást politického systému“ (Outlý 2003a: 49). Stát dotuje hospodaření stran formou stálého příspěvku, příspěvku na úhradu volebních nákladů a příspěvku na mandát (principy získávání těchto příspěvků uvedu níže).

Nepřímé státní financování má rozmanité formy. V případě tohoto

zdroje financí je nesnadné zjistit, kolik strana získá nebo kolik díky různým

zvýhodnění ušetří. Takto jsou hrazeny výlohy parlamentní činnosti včetně platů

poslanců a podpory parlamentních frakcí, poskytování finančních prostředků na pronájem prostor (poslanecké kanceláře), zprostředkování billboardů a

vysílacího času ve veřejnoprávních médiích v předvolební kampani (Roztočil 1998).

Stát na druhou stranu ponechává politickým subjektům možnost

vydělávat na svou činnost vlastním přičiněním 7. Financování z vlastních zdrojů

V mnoha zemích je přímé státní financování podmíněno požadavkem, aby strana část svých příjmů získala z vlastních zdrojů. Příkladem může být Spolková republika Německo, kde výše státních subvencí, není závislá pouze na volební úspěšnosti,ale i

7

15

je výrazem principu svobody. Mezi přímé financování ze soukromých zdrojů

se počítají sponzorské dary, členské příspěvky, příjmy z podnikatelské činnosti, pronájmu nemovitostí apod.

K formám nepřímého financování z vlastních zdrojů lze zařadit skrytou

reklamu v médií, nefinanční dary (služby a hmotné statky za výhodné ceny, příkladem mohou být slevy na pronájem hotelu, sálu apod.)8, příp. zvýhodněné

půjčky. Tento způsob financování politických stran je nejméně průhledný 9, na

rozdíl od nepřímého státního financování nemá oporu v legislativě. (více viz kapitola …) 4.1

Financování státem

Trendem v demokratických zemí se stalo posílení dotování ze státní

pokladny na úkor financování ze soukromých zdrojů. „Státní financování sice – ve srovnání s financováním soukromým - omezuje negativní tlaky z privátní

sféry, hrozí však neméně závažným nebezpečím: propojováním politických stran se státem a vede k značnému zatížení státního rozpočtu a růstu nákladu stran“ (Šimíček 1995: 20)

„Zavádění pravidel do financování politických stran nastalo po druhé

světové válce jako jeden z průvodních jevů vypořádávání se se zkušeností s

diktaturami první poloviny dvacátého století10“ (Outlý 2003a: 51). Činnost

politických stran byla upravena do podoby ústavních zákonů a stát vědomý si

toho, že volná politická soutěž je předpokladem demokracie, na sebe převzal na množství obdržených členských příspěvků a darů. Strana získává příplatek 50 procent ke každému obdrženému členskému příspěvku (Alemann 2000). 8 ČSSD přijala v říjnu roku 1996 od Chemapolu benzínové karty. Karty využívali především volební lídři, kteří na nich utratili 420 tisíc korun. Strana dar neuvedla ve svém účetnictví (MfD 8. 8. 2001). 9 Jako příklad neprůhledného sponzorování poslouží tzv. večeře s premiérem, která se konala 30. listopadu 1994 na Žofíně. Setkání s Václavem Klausem se zúčastnili významné osobnosti z hospodářského života země, představitelé státních podniků (Třinecké železárny, OKD, IPB). Vstupné se pohybovalo od 100 do 250 tisíc korun (Košík 1998). 10 Poprvé zavedeno státní financování ve Spolkové republice Německo, a to v roce 1959 (Alemann 2000).

16

odpovědnost za materiální zabezpečení politických subjektů. Strany se staly

ústavní institucí, a to zejména v zemích, které prošly obdobím potlačování

demokracie případně byly samy diktaturou. Financování stran se stává veřejnou záležitostí, kterou může kdokoli kontrolovat.

Rozdílným typem stran jsou strany, které lze chápat jako společenská

sdružení. Tento model strany je původní, politické subjekty musely být

soběstačné, ať už finance ke své činnosti získávaly od svých členů, od sponzorů či z podnikatelské činnosti. Tento typ politických stran najdeme ve Velké Británii, Irsku a v zemích Beneluxu. Strany v těchto zemích nemají

povinnost zveřejňovat své finance, ani nejsou nijak omezeny při přijímání darů (Roztočil 1998).

Česká republika patří k prvně zmíněnému modelu, činnost stran je

vymezena zákony stejně jako možnosti získávání financí a kontrola

hospodaření. V České republice je systém financování politických stran vymezen následujícími právními normami (Outlý 2003a). Na úrovni ústavního zákona

– Článkem 5 a 9 Ústavy České republiky

– Články 20, 21 a 22 Listiny základních práv a svobod. Na úrovni zákona

– Zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích – Zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky

– Zákonem č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu (tzv. zákon o střetu zájmů)

– Zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

– Zákonem č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání – (v minulosti též Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu č. 166/1993 Sb.)

– Zákony č. 424/1991 Sb., 247/1995 Sb. a 166/1993 Sb. byly také několikrát pozměněny nálezy Ústavního soudu České republiky, který se ústavními stížnostmi souvisejícími s financováním politických stran zabýval celkem

17

pětkrát, přičemž ve čtyřech případech (296/1995 Sb., 243/1999 Sb., 64/2001 Sb., 98/2001 Sb. a 104/2001Sb.) zrušil alespoň jedno ustanovení uvedených zákonů.

Na úrovni usnesení Poslanecké sněmovny pak zejména Usneseními

o pravidlech hospodaření poslaneckých klubů. 4.1.1 Přímé státní financování

V České republice funguje systém poměrného zastoupení11. Článek 5

Ústavy ČR zaručuje volnou soutěž politických stran. Systém financování musí

vytvářet rovné podmínky k tomu, aby strany měly stejnou šanci oslovit voliče

a aby zvolený zákonodárný sbor reprezentoval rozvrstvení politických názorů

ve společnosti. Požadavek rovnosti naplňuje princip účelné integrace12.

Druhým aspektem volební soutěže je poté schopnost zákonodárného sboru

přijímat rozhodnutí na základě formace politické většiny. Zde dochází ke střetu principu účelné integrace a principu přirozené diferenciace, tj. získání většiny a vytvoření vlády.

V zákoně o politických stranách13 a v zákoně o volbách do Parlamentu

ČR14(dále jen „zákon o volbách“) je stanoveno, že strana má nárok na

příspěvek na úhradu volebních nákladů a na příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na činnost strany a hnutí (dále jen „příspěvek na činnost“).

4.1.1.1

Úhrada volebních nákladů

Příspěvek na úhradu volebních nákladů vychází z hlavní premisy

demokratického státu, která je definovaná Ústavou i Listinou základních práv a svobod, totiž zajištění volného vstupu politických subjektů do volební

Systém poměrného zastoupení spočívá v tom, že každé politické straně náleží takový počet mandátů, jaký úměrně odpovídá podílu hlasů, které jí byly ve volbách odevzdány (Adamová – Křížkovský 2001 eds.). 12 Nález Ústavního soudu 243/1999 Sb. 13 Zákon č. 424/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 14 Zákon č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

11

18

soutěže. Příspěvek se týká výhradně voleb do Poslanecké sněmovny

a Evropského parlamentu. „Stát má nabízet příspěvek na úhradu volebních nákladů, aby byl vstup do volební soutěže skutečně volný, tedy aby náklady, které s sebou účast na volbách nezbytně nese, nepředstavovaly pro žádný subjekt, který se chce voleb zúčastnit, překážku“ (Outlý 2003a: 57).

Ve světe existují dvě základní kritéria pro vyplácení tohoto příspěvku,

která bývají mnohdy ještě navzájem kombinovaná.

Podle prvního z nich je poskytnutí příspěvku určeno tím, zda politický

subjekt kandiduje alespoň v počtu stanovených volebních obvodů15 nebo tím, zda nasadí určitý počet kandidátů16.

Druhým možným kritériem pro vyplácení příspěvku je volební

úspěšnost. Finanční podpora je pak vyplácena subjektům, které reprezentují

významnou část voličů. To, jaký výsledek už přestavuje významnou část voličstva, je ovšem složité stanovit. Hranice by měla být stanovena tak, aby nedošlo k diskriminaci neetablovaných stran, ale zároveň tak, aby se předešlo

kandidaturám a čerpání státních peněz pro strany, které se spíše než politické nazývají recesistické17.

Zákon o volbách18 stanovil, že strana, jež ve volbách do Poslanecké

sněmovny získá alespoň 3% hlasů, bude mít nárok na příspěvek na úhradu

volebních nákladů, a to ve výši 90 korun za každý platný hlas. Nález Ústavního

Příkladem je Řecko, kde strana musí kandidovat alespoň ve dvou třetinách obvodů, aby měla nárok na příspěvek na úhradu volebních zákonů a zároveň musí dosáhnout 3%volební úspěšnosti (nález ÚS 243/1999). 16 V Maďarsku je příspěvek vyplácen proporčně, podle počtu nasazených kandidátů (tamtéž). 17 V evropských zemích je volební úspěšnost pro získání příspěvku na úhradu volebních nákladů stanovena různě. V Německu platí hranice 0,5% pro spolkové volby a 1% pro volby zemské, v Polsku a Lotyšsku 3% hlasů celostátně, Lucembursku 5% hlasů v příslušném obvodu, ve Francií se polovina příspěvku rozděluje proporčně mezi strany podle počtu mandátu v parlamentu, druhá polovina se přiděluje stranám, které se účastnily voleb (Outlý 2003). 18 Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

15

19

soudu zrušil na návrh Demokratické unie tu část zákona, kde se hovoří o požadavku získání alespoň tří procent z celkového počtu platných hlasů19.

Ve vyjádření ústavních soudců se dále dočteme, že „v České republice

tak dochází k takové kumulaci ekonomických překážek pro samotnou účast

malých stran ve volební soutěži, jež nemá obdoby v žádném ze států Evropské unie s volebním systémem poměrného zastoupení“ (Nález ÚS 243/1999 Sb.). Podle slov Ústavního soudu nesmí integrační stimul při rozdělování mandátů mít přednost před principem volné soutěže politických stran a pluralismem.

Ústavní soud konstatoval, že politické strany mají nezastupitelné místo v reprezentativní demokracii a jako nežádoucí označil stav, kdy se státní orgány snaží omezovat volnou a svobodnou soutěž. Ústavní soud navrhl

zákonodárcům, aby zvážili, zda má ještě při existenci volebních kaucí být

ponechána určitá hranice získaných hlasů. Sám ÚS navrhl hranici kolem jednoho procenta.

Parlament se nakonec v roce 2002 shodl na hranici 1,5% získaných

hlasů, kdy za každý platný hlas obdrží subjekt sto korun.

Příspěvek na úhradu volebních nákladů pro volby do Evropského

parlamentu je stanoven tak, že straně, hnutí nebo koalici, které ve volbách

získala minimálně 1% platných hlasů, budu ze státního rozpočtu vyplaceno 30 korun za každý platný hlas20.

Ovšem ještě před přijetím této, dodnes platné, podoby zákona opět

zasahoval Ústavní soud. Strany „opoziční smlouvy“ (tedy velké etablované

Jde o nález 243/1999 Sb. Ústavní soud kritizoval nejen podmínky pro získání příspěvku na úhradu volebních nákladů, ale i tzv. volební kauce, které musel subjekt kandidující do Poslanecké sněmovny složit. Tehdy existovalo osm volebních krajů, účastnit voleb se mohl subjekt, který složil kauci 200 tisíc korun v kraji, tedy celostátně 1,6 milionu korun, kauce je vratná, a to pro ty subjekty, jež překročí pěti procentní hranici volebního zisku (Nález ÚS 243/1999Sb.). 20 Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu.

19

20

strany ODS a ČSSD)21 se i přes jasné rozhodnutí ÚS snažily prosadit svou verzi financování, ve které by hranice minimální volební úspěšnosti pro získání

příspěvku na úhradu volebních nákladů byla stanovena na 2% hlasů a strana či

hnutí by obdržely za každý platný hlas 30 korun. Kauce nutná pro účast na volbách byla stanovena na 40 tisíc v každém ze 35 volebních krajů, kauce by

se vracela jen v případě, kdy by subjekt překročil hranici pěti procent získaných hlasů.

V prosinci roku 2000, tedy o půl roku později, byl novelizován také

zákon o politických stranách. Příspěvek na mandát se měl zdvojnásobit na milion korun, byl zaveden příspěvek na mandát člena zastupitelstva kraje a

hlavního města Prahy ve výši 250 tisíc korun. Nově bylo stanoveno, že pokud strana v následujících volbách nezíská počet hlasů potřebných k jejich zastoupení v Poslanecké sněmovně, nárok na stálý příspěvek zanikne.

Změny volebních pravidel a nové nastavení státního financování mělo

zřetelný záměr22. Michal Klíma označil volební inženýrství za snahu

„vmanévrovat menší a dokonce i středně velké strany z politického neboli

parlamentního prostoru prostřednictvím účelové změny volebních pravidel“ (Klíma 2000: 226).

Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice („opoziční smlouva“) byla podepsána 9. července 1998 mezi ČSSD a ODS. Umožňovala menšinovou vládu sociálních demokratů za podpory ODS. 22 V tzv. opoziční smlouvě, ODS a ČSSD deklarovaly snahu o posílení významu výsledků soutěže politických stran (on line text: http://www.cssd.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=422010&id_org=422010&id=196015& p1=0&p2=&p3=.), navštíveno dne 30. 4. 2006. 21

21

Tabulka č.1: Modelové výpočty součtu příspěvků na mandát poslance, na úhradu volebních nákladů a stálého příspěvku pro volební období 1998-2002 dle původních pravidel (A) a dle novel z roku 2000 (B). Volební zisk 1998 ČSSD

%

Hlasy

32,31

ODS

mandáty (PS) 1998-2002 A

B

1 928 660

74

27,74

1 656 011

KSČM

11,03

KDU-ČSL SPR-RSČ

státní příspěvky (PS) 1998-2002 A (Kč)

B (Kč)

103

341 579 400

489 859 800

63

83

295 040 990

401 680 330

658 550

24

5

127 269 500

59 756 500

9,00

537 013

20

6

108 331 170

60 110 390

US

8,60

513 596

19

3

104 223 640

47 407 880

3,90

232 965

0

0

36 566 850

22 588 950

DŽJ

3,09

182 900

0

0

28 861 000

17 887 000

Zdroj: Outlý, J.: Vývoj státního financování poltických stran v ČR

Ústavní soud na vzniklou situaci na návrh prezidenta republiky opět

reagoval. V nálezu č. 64/2001 Sb. se mj. vracel k volebním kaucím i příspěvku

na úhradu volebních nákladů, které považuje za zásah do rovných šancí

politických stran ve volbách. „V tomto souhrnu finančních postihů se pro některé z nich stává účast ve volbách nefinancovatelným luxusem.“ Soud zrušil

hranici 2% hlasů pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů a zároveň i výši příspěvku v podobě 30 korun za každý platný hlas. Soud se vyjádřil

v tom smyslu, že i současná novela přesto, že byla snížena hranice pro vyplácení příspěvku ze tří na dvě procenta, je protiústavní a že předchozí nález ÚS (Nález 243/1999 Sb.) nebyl respektován.

Tento nález byl následován dalším (nález ÚS 98/2001 Sb.), který se na

návrh prezidenta republiky zabýval novelami zákona o politických stranách. Ústavní soud se postavil za slova prezidenta republiky, že je nežádoucí, aby

státní financování směřovalo k prosazování státních zájmů uvnitř politických stran, tedy aby docházelo k závislosti stran na státní podpoře strany. Dále se soud vyjádřil v tom smyslu, že jsou nastavenými podmínkami zvýhodněny

22

parlamentní strany. Ústavní soud zrušil ustanovení o tom, že subjekty, které se kvalifikovaly pro příspěvek na činnost, na něj měly nárok po následujících

volbách jen tehdy, získají-li zastoupení ve sněmovně. Soud zrušil i příspěvek na mandát poslance a senátora ve výši jednoho milionu korun, s tím, že strany

mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě. Zdvojnásobení příspěvku na

mandát, nové pravidlo pro vyplácení příspěvku na činnost a snížení příspěvku na úhradu volebních nákladů podle Ústavního soudu směřovalo k finanční

podpoře velkých a v Parlamentu již etablovaných stran na úkor stran malých.

Soud označil tyto snahy za protiústavní. Uznal sice názory parlamentních stran, které by po volbách mohly snáze vytvářet pevné koalice a prosazovat své programy, „ovšem zvýšení stability nemusí zde mít za následek vyšší stupeň demokracie, ale i oslabení jejich principů a snížení její efektivity“ (Nález 98/2001 Sb.).

Podstatou přímého státního financování je zajištění volné soutěže

politických stran. Ovšem reálně splnit rovnou soutěž, v podobě přerozdělených prostředků ze státního rozpočtu, je nemožné. „Pravidla pro přidělování určují

skrze zákony pouze ty strany, které jsou zastoupeny v parlamentu, a ty často nemají zájem poskytnout podporu svým potenciálním neparlamentním soupeřům“ (Outlý 2003a0: 55).

Tím, že je v České republice příspěvek na úhradu volebních nákladů

vyplácen až podle úspěšnosti ve volbách, nemají všechny politické subjekty

rovné podmínky pro účast ve volbách. Diskriminovány jsou ty strany, které se voleb účastní poprvé a takové jejichž výsledky se pohybují pod hranicí pro získání státního příspěvku. Outlý o tomto sytému říká, že má chybnou koncepci, v tom, „že stát některé hlasy oceňuje volebním příspěvkem, tedy

uznává, že na jejich získání musela politická strana vynaložit určité náklady, zatímco jiné hlasy (tedy ty, které v součtu představovaly méně než stanovený procentuelní podíl na všech odevzdaných hlasech) neoceňuje žádným příspěvkem“ (Outlý 2003:a 62).

23

4.1.1.2

Skutečné zisky ze státní pokladny

Nastavená pravidla financování politických stran umožňují vyčíslit,

kolik finančních prostředků je každoročně uvolňováno ze státního rozpočtu na hospodaření stran.

Pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002 bylo zaregistrováno

8 264 484 oprávněných voličů23. Maximálně se tedy podle platného zákona,

kdy subjekt má nárok na příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši sto korun za platný hlas, při zisku 1,5% platných hlasů, mezi subjekty kandidující

ve volbách mohlo rozdělit 826,45 milionů korun. To je ovšem stav pouze teoretický (hranici pro přidělení příspěvku by musely překonat všechny

kandidující subjekty). Ve skutečnosti na příspěvek na úhradu volebních nákladů mělo nárok jen šest z celkově 29 kandidujících subjektů, kterým se podařilo překonat 1,5%hranici platných hlasů. Vyplaceno bylo celkově 441 620 600 Kč24. Politické strany po volbách v roce 2002 zveřejnily i náklady

spojené s kampaní 25

Údaje o počtu voličů spolu s výsledky voleb jsou k dispozici na volebním serveru Českého statistického úřadu www.volby.cz, navštíveno dne 5. 5. 2006. 24 Přehled o vyplácených státních příspěvcích od roku 1998 lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva financí České republiky http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/politicke_strany.html, navštíveno dne 5. 5. 2006. 25 Ve Výročních finančních zprávách politických stran jsou uvedeny celkové výdaje vynaložené daným politickým subjektem za volby. V roce 2002 se konaly kromě voleb do PS ČR ještě volby do Senátu (ve 27 obvodech) a volby do zastupitelstev obcí. Za volby tak celkově zvolené parlamentní strany zaokrouhleně utratily: ČSSD 191 mil., ODS 119 mil, KSČM 23 mil., KDU-ČSL 60 mil., US- DEU 60 mil.) 23

24

Tabulka č. 2: Srovnání výše příspěvku na úhradu volebních nákladů s jejich skutečnou výší ve volbách v roce 2002 počet hlasů ČSSD ODS

KSČM Koalice KDU-ČSL, US-DEU Sdružení nezávislých Strana Zelených

1 440 279

1 166 975 882 653

příspěvek na volby(zaokr.)

přiznané náklady (zaokr.)

Podíl příspěvku na nákladech

117 mil.

60 mil.

195 %

144 mil.

75 mil.

192 %

88 mil.

15 mil.

587 %

680 671

68 mil.

72 mil.

94%

132 699

13 mil.

112 929

11 mil.

údaje nelze dohledat

Zdroj: Částečně převzato z Outlý 2003

Z tohoto srovnání vyplývá, že stát přiznává úspěšným stranám

několikrát více prostředků než ve skutečnosti strany na kampaň do Poslanecké

sněmovny strany potřebovaly (s výjimkou Koalice KDU-ČSL, US-DEU, které se prostředky vynaložené na předvolební kampaň prostřednictvím „příspěvku na volby“ nevrátily).

Příspěvek na úhradu volebních nákladů je pro politické strany

významným zdrojem příjmů. Strany, které na příspěvek svými volebními výsledky nedosáhnou, musí propagaci svého programu hradit samy.

Tabulka č. 3: Podíl příspěvku na úhradu volebních nákladů na celkových příjmech za rok 2002 KDUČSL

USDEU

Údaje jsou v tis. Kč

ČSSD

ODS

KSČM

příjmy celkem

352 410

344 276

251 840

201 939

115 066

144 028

116 698

88 265

34 034

34 034

40,9%

33,9%

35,0%

16,9%

29,6%

příspěvek na úhradu volebních nákladů Podíl příspěvku na celkových příjmech

Zdroj: Výroční finanční zprávy za rok 2002, zpracování autor

25

4.1.1.3

Příspěvek na činnost

Další formou přímé pomoci od státu je příspěvek politickým stranám na

činnost. Stát i u této podpory musí dbát na princip rovnosti avšak kvůli počtu zaregistrovaných stran a hnutí,26je důležité nastavit určitá pravidla pro vyplácení tohoto příspěvku. „Obecně však lze říci, že modely zdůrazňující

přímou státní formu eliminují malé a nově vzniklé politické strany“ (Čichoň

1998: 163). Je třeba odlišit a zvýhodnit strany reprezentující významnou část

voličů27. Příspěvek na činnost zahrnuje stálý příspěvek a příspěvek na mandát. Stálý příspěvek, jenž činí šest milionů korun, náleží straně, která v posledních volbách získala 3% hlasů, a za každých dalších 0,1% hlasů obdrží dalších 200 tisíc korun, obdrží-li strana či hnutí víc jak 5% příspěvek se dále nezvyšuje28.

Příspěvek na mandát získává politická strana či hnutí v případě, že z její

kandidátní listiny vzešel poslanec, senátor, člen zastupitelstva kraje nebo člen

zastupitelstva hlavního města Praha. Výše příspěvku na mandát byla novelou zákona o politických stranách, která vstoupila v platnost v květnu 2001,

stanovena na 900 tisíc korun za každého poslance či senátora, příspěvek na mandát člena zastupitelstva kraje, či hlavního města Prahy činí 250 tisíc korun29.

V roce konání voleb do Poslanecké sněmovny a do Senátu se

propočítává roční příspěvek na činnost za každé volební období zvlášť. Straně

Rejstřík politických stran a politických hnutí jako veřejný seznam je veden Ministerstvem vnitra od 1. ledna 2001 na základě § 9 zákona o politických stranách, ve znění pozdějších předpisů. V současnosti je na Ministerstvu vnitra registrováno 82 aktivních politických stran a 33 politických hnutí (z toho 10 stran a pět hnutí má pozastavenou činnost). 27 Každá země má hranici, od které je poskytována tato dotace, nastavenou jinak. V Polsku je na úrovni 3% úspěšnosti a v Německu na hranici 0, 5% získaných hlasů, jiné země se pohybují v tomto rozmezí (Outlý 2003b). 28 Stálý příspěvek je poskytován jen subjektům, které se účastní voleb do Poslanecké sněmovny. Nevztahuje se tedy na subjekty, jejichž kandidáti uspěli v senátních volbách, ani na regionální politické strany. 29 Dříve schválené novely zákona o politických stranách a zákona o volbách byly nálezy Ústavního soudu shledány protiústavními.

26

26

a hnutí náleží měsíčně jedna dvanáctina propočteného ročního příspěvku na

činnost. V měsíci konání voleb obdrží strana a hnutí příspěvek propočtený z výsledků voleb toho volebního období, jehož výše bude pro stranu a hnutí výhodnější 30. 4.1.2

Nepřímé financování

Vedle výše popsaných státních forem financování existuje i nepřímá

forma státního financování. Forem nepřímé státní podpory je celá řada, v následující kapitole se zaměřím na některé z nich, protože kvůli jejich rozmanitosti by všem nemohl být věnován dostatečný prostor.

Podle Outlého (Outlý 2003a) jsou za prvé některé formy nepřímého

financování nevyhnutelné a v podstatě není na vůli státu, zda je bude

poskytovat či ne. Hranice mezi výkonem parlamentní funkce zastupitele od jeho práce pro politickou stranu je těžko odlišitelná. Nepřímé financování

zahrnuje podporu parlamentní práce, činnost parlamentních klubů, daňová zvýhodnění, ulehčený přístup k médiím, veřejným prostorám, náhrady cestovného, služební automobily, mobily apod. (Čichoň 1998).

Druhou charakteristikou nepřímého financování je to, že je obtížně

vyčíslitelné, a to i přes to, že má oporu v legislativě. 4.1.2.1

Vysílací čas ve veřejnoprávních médiích

Stát podporuje předvolební prezentaci politických stran v médiích. Pro

strany a hnutí kandidující ve volbách do Poslanecké sněmovny je vyhrazen čas

ve veřejnoprávních médiích31. V České republice mají strany a hnutí ze zákona Ministerstvo financí ČR každoročně na svých internetových stránkách publikuje skutečně vyplácené příspěvky politickým stranám či hnutím ze státního rozpočtu.

30

Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů na celém území České republiky. Slouží veřejnosti, je jí převážně financována a podléhá její kontrole. Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro 31

27

(247/1995 Sb.) nárok na 14 hodin vysílacího času v České televizi i v Českém

rozhlasu, který je rozdělen rovným dílem mezi subjekty, jejichž kandidátní listiny byly řádně zaregistrovány. O pořadí jednotlivých volebních klipů rozhoduje los32.

Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání reklamu politických stran,

jakož i jednotlivých kandidátů zakazuje, a proto je čas vyhrazený na veřejnoprávních médiích jedinou možností, jak se představit divákům a posluchačům. 4.1.2.2

Výdaje na činnost poslaneckých klubů

Další formou, kterou stát nepřímo financuje politické strany, jsou

náklady spojené s činností poslaneckých a senátorských klubů.

Hospodaření poslaneckých klubů se věnuje zákon č. 90/1995 Sb.,

o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Náklady poslaneckých klubu jsou hrazeny z příspěvku z rozpočtu Poslanecké sněmovny 33, a to v závislosti na

svobodné vytváření názorů, přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, vytváření a šíření programu a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti, rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin, výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež (zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi), stejné poslání má podle zákona č. 484/1991 i Český rozhlas. 32 Stanovený termín politický subjekt obdrží i přesto, že nemá spot připraven. Některé strany do výroby spotů neinvestují, některé našetřené peníze věnují na charitu, jako letos KDU-ČSL, která jeden milion korun odeslala na povodňová konta (více viz www.kdu.cz). Ze státního rozpočtu byla loni na provoz Poslanecké sněmovny vyčleněna více než miliarda korun (1,026 mld. Kč), v letošním roce je rozpočet ještě o něco vyšší - 1,07 miliardy korun (Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 2005 č. 675/2004 Sb. a na.rok 2006,č. 543/2005 Sb.).

33

28

počtu poslanců, kteří jsou členy jednotlivých klubů34. Výši tohoto příspěvku, pravidla pro jeho čerpání navrhuje každoročně organizační výbor a schvaluje Poslanecká sněmovna. Nevládním poslaneckým klubům zákon přiznává 1,3krát vyšší dotaci než poslaneckým klubům vládních stran35.

Usnesení o hospodaření poslaneckých klubů stanovuje pevnou měsíční

částku na klub na 24 500 korun, a variabilní částku na každého člena na 3 400

korun36. Příspěvky jsou určeny na úhradu nákladů poslaneckých klubů, jako

např.: výdaje za nakoupený spotřební materiál, drobné hmotné předměty do

výše 20 tisíc korun za kus, výdaje za pohoštění při pracovních jednáních klubů,

výdaje za činnost pracovníků poslaneckých klubů, za odborná stanoviska a posudky expertů, pronájem prostorů k jednání mimo Poslaneckou sněmovnu, zahraniční cesty členů klubů apod.

Podle těchto pravidel lze vypočítat, jaké byly příspěvky poslaneckým

klubům za rok 2005.

Tabulka č. 4: Příspěvek poslaneckým klubům za rok 2005

poslanecký klub počet členů příspěvek Kč ČSSD (vládní) 70 3 150 000 ODS (opoziční) 57 3 405 480 KSČM (opoziční) 41 2 556 840 KDU-ČSL (vládní) 21 1 150 800 US-DEU (vládní) 10 702 000 Zdroj: Vlastní zpracování podle Pravidel hospodaření poslaneckých klubů pro

rok 2005 - Usnesení organizačního výboru z 81. schůze 27. ledna 2005

Pro vytvoření poslaneckého klubu je třeba nejméně deseti poslanců. v případě, že počet poslanců během daného volebního období klesne pod deset, klub se ruší. Nezařazeným poslancům nejsou poskytovány žádné příspěvky na úhradu nákladů. 35 Outlý (Outlý 2003a) to nazývá „britským prvkem“, protože ve Velké Británii, kde není přímé financování politických stran, je nepřímo podporována parlamentní činnost. Na tuto podporu mají nárok pouze opoziční strany, podle počtu mandátů. 36 Usnesení organizačního výboru k návrhu Pravidel hospodaření poslaneckých klubů pro rok 2005.

34

29

Politickým stranám, které mají zastoupení v Poslanecké sněmovně, jsou

náklady spojené s parlamentní prací hrazeny jednak přímo37, příspěvkem na

mandát (900 tisíc korun), a jednak nepřímo, příspěvkem ze státního rozpočtu

poslaneckým klubům 38.

Politické strany se zastoupením v Parlamentu ČR nemají žádné výdaje

s platy svých zvolených zástupců. Platy ústavních činitelů jsou ošetřeny zákonem č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem

funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Nejprve je stanovena platová základna, ze které se poté vypočítávají platy jednotlivých státních činitelů39. Poslancům i senátorům náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,08. S dalšími funkcemi se tento koeficient zvyšuje40.

Základní plat poslance či senátora vzrostl od 1. ledna 2006 z 54 500 na

57 600 korun. Poslanec či senátor má ze zákona nárok na náhradu nákladů, ty se pohybují mezi 29 900 až 40 500 korun.

Zákonodárci mají vlaky, autobusy i městskou dopravu zdarma. Výdaje

na vnitrostátní letenky z domova do Prahy jsou hrazeny z rozpočtu Poslanecké

sněmovny a Senátu. Stejným způsobem jsou hrazeny výdaje na dopravu při služebních cestách do zahraničí. Výdaje na stravování a některé další výdaje

při zahraničních cestách jsou ve výši 2,5násobné sazby určené § 12 zákona

Podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. 38 Dle zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. 39 Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. 40 Např.: předsedovi komise, výboru, poslaneckého klubu se zvyšuje o 0,44, předsedovi poslaneckého klubu se dále zvyšuje platový koeficient o 0,03 za každých i započatých deset členů poslaneckého klubu nad nejnižší počet, předsedovi komory parlamentu o 1,82 (zákon č. 236/1995 Sb.).

37

30

č.119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Předsedové poslaneckých klubů a výborů mají dále nárok na auto s řidičem.

Veřejnosti je umožněna kontrola příjmů poslanců a senátorů. Ti mají

dle tzv. zákona o střetu zájmu (238/1992 Sb.) každoročně k 30. červnu předkládat oznámení o činnostech, o příjmech majetku

a darech a o nemovitém

Jedná se o čestná prohlášení o tom, v jakých organizacích poslanec či

senátor vedle vykonávání svého mandátu působí, jaké jsou jeho další příjmy

kromě platu člena Parlamentu ČR, jaké přijal dary a jaký nabyl nemovitý

majetek tato oznámení shromažďuje mandátový a imunitní výbor příslušné komory Parlamentu a na písemnou žádost jsou zpřístupněny občanům k nahlédnutí. 4.2

Soukromé financování

Soukromé financování je nejstarším způsobem získávání peněz do

stranické pokladny. Touto formou se do pokladny dostávají peníze ze

členských příspěvků, z darů, z pronájmů movitého a nemovitého majetku, úroky z vkladů, z příjmů z prodeje movitého a nemovitého majetku, příjmy

z pořádání tombol, kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických akcí. 4.2.1 Členské příspěvky

Jejich role je dnes menší, historicky typické byly pro masové strany.

„Příspěvky členů politických stran jsou vůbec nejpřirozenějším pramenem

peněz do stranických pokladen. Mezi jeho největší klady patří to, že není

spojen s žádným nebezpečím deformace tvorby politické vůle ani jiné funkce

strany“ (Roztočil 1998: 11) Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného

31

mínění (dále jen CVVM)41, který zjišťoval názory českých občanů na

financování politických stran, má v ČR největší podporu financování

z členských příspěvků a peněz sympatizantů strany, naopak nejmenší podporu má státní financování 42.

Současný trend vypovídá o tom, že strany své členy spíše ztrácí než

získávají. Podle studie politologů Katze a Maira (Linek 2005: 59) se strany orientují více na voliče než na členy vlastní strany. Rozhodování se přesouvá do rukou vedení strany a členové mají minimální vliv na vytváření programu,

vlády, politiky. Dochází k poklesu počtu členů stran. Jak bude ukázáno, tak úbytek členů je typický pro strany, jež existují bez organizačního přerušení od 2. světové války (KSČM, která v roce 1991 měla více jak 562 tisíc členů, a KDU-ČSL, jež v témže roce čítala 94 tisíc členů), „zatímco v případě ČSSD a

ODS došlo do poloviny 90. let k nárůstu počtu členů, který se od té doby pohybuje přibližně na stejné úrovni“ (Linek- Pecháček 2005: 60). Tabulka č. 5: Počet členů sněmovně 1995 2005

ve

stranách

ČSSD

KDU-ČSL

16 328

44 308

11 326

65 000

zastoupených

KSČM

196 224 94 396

Zdroj: Linek 2005, údaje vždy k 1. 1. daného roku.

v Poslanecké

ODS

US-DEU

23 138

1 535

22 999

-

Šetření Naše společnost 2003, Financování politických stran. Proč vstupovat do strany?, on line verze (http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100262s_pv30903.pdf), navštíveno 15. 5. 2006. 42 Financování z členských příspěvků schvaluje 94 % respondentů. Jen o něco menší podporu - 87 % – má příjem finančních prostředků od sympatizantů strany. S příspěvky od sponzorů a zájmových skupin souhlasí 71 % dotázaných, většina lidí (58 %) podporuje i příjmy z vlastního podnikání stran. V případě příjmů z podnikání se však také vyskytlo nejvíc odpovědí „neví“ (13 %). Naopak nejmenší podpoře se těší možnost financování ze státního rozpočtu - souhlasí pouze 28 % dotázaných (tamtéž). 41

32

Politické strany jsou odděleny od státu43 a musí hledat zázemí ve

společnosti (mj. i zázemí finanční). V této kapitole bude popsána členská

základna českých politických stran, výše členských příspěvku a jejich podíl na celkových příjmech stran.

Povinnostmi člena strany je vedle aktivního podílení se na chodu strany

i placení členských příspěvků. Způsob vybírání členských příspěvků specifikuje každá politická strana ve svých stanovách. V důsledku snižování

počtu straníků „klesají požadavky na členy stran (snižování nákladů členství), poskytování více oprávnění k ovlivňování politiky strany členům stran (zvyšování zisku z členství)“ (Linek – Pecháček 2005: 64).

Všechny současné parlamentní strany ve stanovách vyžadují placení

členských příspěvků řádně a včas. Minimální výše příspěvku bývá kolem 200

korun (Linek - Pecháček 2005). Členské příspěvky mají charakter jednorázového ročního poplatku, splatného k 1. dubnu44. „Možnost členství a placení příspěvků je významná tím, že členské příspěvky jsou sice dle zákona

č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, §18. odst. 3, předmětem daně z příjmu, ale dle téhož zákona, §19, odst.1, písm. a) jsou od daně z příjmu osvobozeny

členské příspěvky dle stanov přijaté politickými stranami a politickými hnutími“ (Soudek 1998: 31).

Ze zákona politickým stranám náleží povinnost uvést ve výročních

finančních zprávách přehled o členech, jejichž celkový členský příspěvek za

rok je vyšší než 50 tisíc korun s uvedením výše tohoto příspěvku, jejich jména, příjmení, data narození nebo rodného čísla a adresy místa pobytu. „Zvláštní

formou příspěvku jsou tzv. stranické daně, které spočívají v určité části příjmu,

již musejí do stranické pokladny odvádět ti, kteří díky straně vykonávají určité

Článek 20 Listiny základních práv a svobod ČR. KSČM má stanoveny příspěvky ve výši 0,5% z čistého příjmu, nejméně však 15 korun měsíčně.

43

44

33

většinou štědře honorované státní funkce (tedy např. ministři, poslanci, ale i zástupci samosprávy jako starostové atp.)“ (Roztočil 1998: 12).

Vládní strana ČSSD a konkrétně její Ústřední výkonný výbor se usnesl

na výši členského příspěvku na rok 2006, který pro ministry vlády ČR, poslance a senátory, poslance Evropského parlamentu a člena Evropské komise činí 50 tisíc Kč. Vedení ČSSD nenařizuje žádné „další“ členské příspěvky za „umístnění“ na kandidátkách45.

ODS vyžaduje od kandidátů do Poslanecké sněmovny, kteří jsou

zařazeni na volitelném místě kandidátky, finanční spoluúčast na volební

kampani, a to ve výši půl milionu korun46.

Tabulka č. 6: Členské příspěvky v letech 1995 a 2005 (v tisících Kč) 1995 2005

ČSSD

KDU-ČSL

KSČM

9 124

6 928

28 106

1 717

6 341

26 098

Zdroj: Výroční finanční zprávy politických stran

ODS

US-DEU

11 849

318

7 951

-

Tabulka č. 7: Podíl členských příspěvků na celkových příjmech stran ČSSD

KDU-ČSL

KSČM

celkové 66 764 73 069 50 686 příjmy 1995 podíl 2,6% 8,7% 51,5% členských příspěvků celkové 170 592 147 008 158 053 příjmy 2005 podíl 5,4% 4,7% 17,8% členských příspěvků Zdroj: Výroční finanční zprávy politických stran

ODS

US-DEU

9,8%

-

233 850

26 194

5,1%

1,2%

80 927

-

Tradičně však některé Krajské výkonné výbory ČSSD rozhodují o zvýšení členského příspěvku ve volebním roce (max. však do výše 50 tisíc korun), které jsou následně vyčleněny na volební kampaň. 46 Rozhovor s Václavem .Menclem, lídrem kandidátky ODS v Jihomoravském kraji.

45

34

Je patrné, že členské příspěvky u většiny z výše uvedených stran tvoří

maximálně dvacetinu z celkových příjmů (kromě KSČM, která zdědila početnou členskou základnu).

Z ekonomického hlediska jsou české politické strany více orientované

na voliče než na vlastní členy. Politické subjekty v důsledku svých volebních

výsledků získávají mnohonásobně víc prostředků, než jim do stranických pokladen odevzdají členové. Politické strany nejsou motivovány, i s ohledem

na pravidelné dotace od státu, tuto situaci změnit. Navíc česká populace je k politice a k politickým stranám zvlášť kritická a nedůvěřuje jim. Výsledky

Eurobarometru (EC 2002) o důvěře lidí v instituce ukazují, že v České republice lidé nejméně důvěřují právě politickým stranám (12%)47. Tabulka č. 8: Důvěra v instituce Procento lidí důvěřujících dané instituci Česká republika Televize Rozhlas Tisk Policie Armáda Dobročinné org. Vláda Státní správa Soudy Velké podniky Nevládní org. Církve Parlament Odbory Politické strany

Průměr EU 76 73 61 51 48 45 37 36 35 32 31 28 26 24 12

Zdroj: Eurobarometr, 2002

Policie Rozhlas Armáda Televize Dobročinné org. Církve Soudy Tisk Státní správa Parlament Nevládní org. Vláda Odbory Velké podniky Politické strany

65 64 63 58 57 50 49 45 44 40 39 38 37 34 17

Nedůvěra v politické strany není nějakou naší českou specialitou, ale je na celém evropském kontinentě srovnatelná (ČR 12%, průměr kandidátských zemí 13%, EU 17%) (Kalous 2002).

47

35

Kritické postoje k politickým stranám nejsou v demokratických

systémech ničím novým. „Na antistranictví 48 lze nahlížet jako na součást

širšího sociálně-politického procesu, který soudobá literatura o politických

stranách označuje buď jako pokles stabilního politického voličského chování (dealingment) či jako krizi/úpadek stran (crisi/decline of partie), což odkazuje

ke ztrátě společenských vazeb politických stran a proměně jejich organizační struktury“ Linek 2003: 455). Dále dodává, že odmítání a kritika stran může být

významným faktorem omezujícím organizační rozvoj a hlubší zakotvení politických stran ve společnosti.

Šetření Centra pro výzkum veřejného mínění 49prokázalo v České

republice dvě dimenze antistranictví. „První, méně rozšířené (kolem 10% společnosti), lze označit jako odmítnutí reprezentační funkce politických stran a jde jej charakterizovat jako postoj, který považuje politické strany za

nelegitimní 50. Druhou dimenzi antistranictví lze definovat jako kritiku

současného chování politických stran (přibližně 30-40% společnosti)“(Linek 2003: 467).

Právě antistranické postoje mají vliv na členství v politických stranách,

ať už se je jedná o stávající nebo potenciální členy. „Antistranictví veřejnosti brání organizačnímu rozvoji politických stran směrem k masovějšímu charakteru politických stran“ (Linek 2003: 467). 4.2.2 Sponzorské dary

Po řadě skandálů souvisejících se soukromými dary z konce 90. let

došlo ve financování politických stran k řadě významných změn, zejména k výraznému zvýšení státních příspěvků, které se staly nejvýznamnějším zdrojem

Antistranictví je kritický postoj či odmítnutí politických stran. Antistraníci se neidentifikují se stranami a ani se neúčastní voleb 49 CVVM, Naše společnost 2003, šetření provedeno 23.-30. 6. 2003. 50 Legitimita je pozitivní přesvědčení o tom, že daná instituce je nejlepším možným řešením či je prospěšná z hlediska fungování systému.

48

36

financování politických stran. Tyto změny omezily závislost stran na

nezákonných zdrojích příjmů a v současné době v tomto směru existují pouze zanedbatelné důkazy o utajených zdrojích financování či korupci.

Státní dotace způsobují tu skutečnost, že strany nemají potřebu usilovat

o zisk sponzorských darů. Po sponzorských aférách51 byla upravena pravidla pro přijímání darů, a to zákonem č. 340/2000 Sb., který nařizuje registrování

všech darů a u darů s hodnotou nad 50 tisíc korun přiloženou darovací

smlouvu. Podle současné právní úpravy strany musí ve svých výročních

finančních zprávách uvést přehled o darech a dárcích s uvedením výše peněžitého daru, jména, příjmení, rodná čísla a adresy dárců (v případě právnických osob se uvádí obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační

číslo). V případě, že hodnota daru od jednoho dárce za rok překročí 50 tisíc korun doloží se také ověřené kopie darovacích smluv. Ve výroční zprávě musí být přehled o hodnotě majetku získaného dědictvím. Zůstavitel se uvádí, je-li hodnota majetku vyšší jak 100 tisíc korun.

V zákoně o dani dědické a darovací 52se říká, že „od daně dědické

a daně darovací jsou osvobozena bezúplatná nabytí majetku obecně prospěšnými společnostmi a politickými stranami a politickými hnutími určená

na jejich činnost.“ Povinností strany je podání daňového přiznání k dani darovací v termínu do 30 dnů vždy po uplynutí každého pololetí kalendářního

roku. Dárcem politické strany nesmí být stát, příspěvkové organizace, obce, městské části a městské obvody, kraje, dále státní podniky a právnické osoby

Skandál se sponzorskými dary ODS vedl až k pádu vlády. Podnikatel (Milan Šrejbr), spolumajitel firmy Moravia Steel, která vyhrála privatizační tendr na nákup jedné z největších ocelářských firem v republice (Třinecké železárny), odhalil, že byl jedním z tajných sponzorů, jejichž dary strana připisovala zahraničním osobám, jež byly buďto mrtvé, nebo s dary neměly nic společného. Další peníze, které byly taktéž přepsány na jiná jména, byly od Jarmily Mlejnkové, spolupracovnice Šrejbra (Open society institute 2002, MfD 2000). 52 Paragraf 20, odst. 4, zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

51

37

s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, jakož i od osob, na jejichž

řízení a kontrole se podílí stát; to neplatí, nedosahuje-li majetková účast státu nebo státního podniku deset procent. Dále politické strany nesmějí přijímat dary od právnických osob s majetkovou účastí obcí, městských částí nebo obvodů; to neplatí dosahuje-li majetková účast 10%, obecně prospěšných

společností, jiných právnických osob, stanoví-li tak zvláštní předpis, zahraničních právnických osob s výjimkou politických stran a nadací,

fyzických osob, které nejsou státními občany ČR (s výjimkou cizích státních příslušníků,

kteří

mají

na

území

ČR

trvalý

pobyt).

Tabulka č. 9: Podíl sponzorských příspěvků na celkových příjmech pro rok 2005 (v tisících Kč)

ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL US-DEU SZ

příjmy celkem

dary a dědictví

170 592 233 852 158 052 92 400 26 194 2 138

34 019 17 808 4 564 2 822 1 743 25

Zdroj: Výroční finanční zprávy 2005

podíl na celkových příjmech 19,9 % 7,6 % 2,9 % 3,1 % 6,7 % 1,2 %

Pro srovnání uvádím tabulku zobrazující procentuální podíl výše darů

na celkovém objemu příjmů pro rok 1995.

38

Tabulka č. 10: Procentuální podíl sponzorských darů na celkových příjmech (v tisících Kč) příjmy celkem

dary a dědictví

66 764 80 927 50 686 73 069

236 24 904 0 1 347

ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL

Zdroj : Outlý 2003a

podíl na celkových příjmech 0,4 % 30,8 % 0,0 % 1,8 %

Schopnost politiků získávat pro svou stranu finance od sponzorů je

malá. Za loňský rok byli nejštědřejší příznivci vládní ČSSD53 (získala dvojnásobek toho co ODS, tedy více jak 34 milionů korun). Nejúspěšnější stranou v získávání sponzorských příspěvků je ODS54. Pravidla,

která

zajišťují

průhlednost

sponzorování,

jsou

dostatečně přísná (zákon o politických stranách dnes již uspokojivou kontrolu

zajišťuje – viz výše)55. A jelikož podle Listiny mají být politické strany

odděleny od státu, je žádoucí, aby se snažily hledat finanční podporu ze strany

veřejnosti (Outlý 2003b).

Po řadě skandálů souvisejících se soukromými dary z konce 90. let se

nejvýznamnějším příjmem politických stran staly státní příspěvky. Tyto změny

omezily závislost stran na nezákonných zdrojích příjmů a v současné době

v tomto směru existují pouze zanedbatelné důkazy o utajených zdrojích financování či korupci (Open society institut 2002).

Mecenášem sociálních demokratů je společnost Cíl, která spravuje majetek ČSSD. Za rok 2005 do strany plynulo 31milionů. 54 ODS má v porovnání s ostatními stranami dlouhodobě nejvíce zisků ze sponzorských příspěvků: v roce 1995 tvořily příjmy z darů a dědictví 30,8 % příjmů, v roce 1996 11,8 %, 1997 23,3 %, 2000 17,6 %, 2002 18,6 %, 2005 7,6 %. 55 Před dosud platnou úpravou, platil zákon č. 117/1994 Sb., která přikazovala registraci darů od 100 tisíc korun a zákaz přijímání darů platil pouze pro stát a státní orgány.

53

39

4.2.3 Ostatní příjmy

K další soukromým příjmům politických stran patří příjmy z pronájmu,

prodeje movitého a nemovitého majetku. Politické strany jako právnické osoby mají právo vlastnit56a tedy i pronajímat movitý a nemovitý majetek. Příjmy

z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku podléhají dani

z příjmu57. Vyšší zisky plynou především stranám historicky zakotveným.

KSČM vlastnila k 20. 4. 2004 63 nemovitostí58, příjmy z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku tvoří významnou příjmovou položku v hodnotě 27,124 milionů Kč59.

ČSSD vlastní k 31. 12. 2005 16 nemovitostí, které se snaží

pronajímat60, významná je i částka, kterou za pronájem a prodej movitého a nemovitého majetku získala za uplynulý rok KDU-ČSL. Ta činila 13 % celkových příjmů strany a dosáhla výše 18,991 milionů korun. Příjmy ostatních parlamentních stran z pronájmů a prodejů majetku za rok 2005 dosahují pěti procent celkových příjmů u ODS a dvou procent u US-DEU.

Možností, jak mohou politické strany vydělávat peníze, je účast na

podnikání jiných právnických osob. „Strana a hnutí mohou založit obchodní společnost nebo družstvo nebo se účastnit jako společník nebo člen na již založené obchodní společnosti nebo družstvu jen tehdy, je-li výlučným předmětem jejich činnosti:

a) provozování vydavatelství, nakladatelství, tiskáren, rozhlasového

nebo televizního vysílání,

b) publikační a propagační činnost,

c) pořádání kulturních, společenských, sportovních, rekreačních,

vzdělávacích a politických akcí, nebo

Podle §17, odst. 6, strany a hnutí nesmějí vlastnit majetek mimo území ČR. Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 58 Majetek vlastnění KSČ před rokem 1990 byl vyvlastněn podle zákona 496/1990 Sb. 59 Tato část příjmů tvoří tedy 17,2 % z celkového příjmu strany KSČM za rok 2005. 60 Příjmy strany z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku za loňský rok byly 18 253 330 Kč (Výroční finanční zpráva ČSSD za rok 2005).

56

57

40

d) výroba a prodej předmětů propagujících program a činnost příslušné

strany a hnutí.“61

Příjmy z této činnosti podléhají dani z příjmu podle zákona č. 589/1992

Sb. ve znění pozdějších předpisů62.

Další příjmy plynou do pokladen politických stran z pořádání tombol,

kulturních,

společenských,

sportovních,

rekreačních,

vzdělávacích

a politických akcí. Příjmy z pořádání těchto akcí tvoří v roce 2005 zanedbatelnou část zisků (u ODS se pořádání akcí podílí na celkových

příjmech 1,2 %, u KDU-ČSL ,8 %, u ČSSD 0,3 %, u KSČM 0,3 %, US-DEU vykazuje nulový příjem).

Mezi příjmy politických stran dále patří úroky z vkladů a půjčky

a úvěry. Úroky z vkladů na běžném účtu, stejně jako z příjmů z půjček a úvěrů, jsou osvobozeny od daně z příjmu.

Pro ilustraci toho, jaké je rozložení příjmů politických stran, poslouží

graf č. 1, Struktura příjmů politických stran v roce 2005 podle typologie. Rok

2005 byl rokem, ve kterém neproběhly volby do Poslanecké sněmovny ani do

Evropského parlamentu. Státní příspěvek zahrnoval tedy příspěvek na činnost a

příspěvek na mandát (v grafu jsou státní dotace vyznačeny červenou barvou), ze soukromých příjmů jsou v grafu modře znázorněny členské příspěvky, žlutě sponzorské dary a dědictví, světle modře půjčky a úvěry a pod označení ostatní

se skrývají příjmy z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku, z úroků z vkladů, z příjmů vznikajících z účasti na podnikání jiných

právnických osob a z příjmů z pořádání tombol, kulturních, společenských, sportovních,

61 62

rekreačních,

vzdělávacích

a

politických

akcí

Dle § 17, odst. 3, zákona 424/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žádná z pěti parlamentních stran nevykazuje v této činnosti za loňský rok zisky.

41

Graf č. 1: Struktura příjmů politických stran podle typologie

státní dotace

100%

členské příspěvky

dary a dědictví

půjčky a úvěry

ostatní

80%

60%

40%

20%

0%

ČSSD

KDU-ČSL

KSČM

Zdroj: Výroční finanční zprávy

5.

ODS

US-DEU

SZ

Kontrola

Kontrola financování politických stran má zamezit nežádoucím jevům.

Financování

politických

stran

by

mělo

být

co

nejvíce

průhledné

a kontrolovatelné, tzn. veřejnost by měla mít možnost kdykoli nahlédnout do zprávy o hospodaření63.

V mnoha zemích jsou strany povinny své výroční zprávy zveřejňovat např. formou placené inzerce v tisku (Roztočil 1998).

63

42

Jako nejúčinnější kontrolu financí politických stran Ústavní soud ve

svém nálezu č. 296/1995 spatřuje ve zveřejňování výročních finančních zpráv64.

Strany jsou podle zákona o politických stranách povinny každoročně

k 1. dubnu předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu, která obsahuje65:

a) roční účetní výkazy podle zvláštních předpisů,

b) zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez

výhrad,

c) přehled o celkových příjmech v členění podle § 17 odst. 4 a o

výdajích v členění na provozní a mzdové výdaje, výdaje na daně a poplatky a výdaje na volby,

d) přehled o darech a dárcích s uvedením výše peněžitého daru, jména,

příjmení, rodného čísla a adresy místa pobytu dárce; je-li dárcem právnická osoba, uvede se její obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo,

e) přehled o hodnotě majetku získaného dědictvím; pokud hodnota

takto získaného majetku přesahuje sto tisíc korun, uvede se zůstavitel,

f) přehled o členech, jejichž celkový členský příspěvek za rok je vyšší

než 50 tisíc korun s uvedením výše tohoto příspěvku, jejich jména, příjmení, data narození nebo rodného čísla a adresy místa pobytu.

Nesplněním povinnosti předložit výroční finanční zprávu politické

strany Poslanecké sněmovně, může být pro Nejvyšší správní soud důvodem k pozastavení činnosti takovéto strany.

ÚS reagoval na stížnost skupiny 44 poslanců o tom, že působnost Nejvyššího kontrolního úřadu se nemá vztahovat na hospodaření se státními příspěvky. Toho času byly strany a hnutí povinny podle § 18 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., ve znění zákona č. 117/1994 Sb., předkládat Nejvyššímu kontrolnímu úřadu každoročně výroční finanční zprávy.

64

Vzor formuláře pro předkládání výroční finanční zprávy politickými stranami a politickými hnutími k dispozici na internetových stánkách MFČR (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/politicke_strany_19559.html), navštíveno dne 15. 5. 2006. 65

43

6.

Závěr

Přítomnost politických stran je nezbytná v reprezentativní formě vlády,

uskutečňuje princip demokracie reprezentací názorové struktury obyvatelstva. Jedním z poslání politických stran je zapojovat občany do správy věcí veřejných.

Cílem této práce bylo představit problematiku financování politických

stran, zaměřuje se jednak na principy, kterými se financování řídí, a jednak na způsoby, jež se politickým subjektům k získávání peněz nabízí.

Největší prostor byl věnován státnímu financování z důvodu toho, že

právě tento způsob se největší měrou podílí na hospodaření stran. Je představena právní úprava, kterou se řídí hospodaření politických stran a hnutí.

Z ní je patrné, že se vytváří disproporce mezi stranami zastoupenými

v Poslanecké sněmovně a mimoparlamentními subjekty. Podmínky pro získání

státních příspěvků za rok 2005 splnilo 16 politických subjektů. Z rozpočtu České republiky pro rok 2005 získaly politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně dohromady 455,2 milionu korun (konkrétně ODS 174,85 milionů korun, ČSSD 108,55 milionů korun, KSČM 89,95 milionů korun, KDU-ČSL

58,65 milionů korun a US-DEU 23,2 milionů korun). Oproti tomu

mimoparlamentní, přesněji řečeno strany bez zastoupení v Poslanecké sněmovně, obdržely dotace ve výši 18,4 milionu korun.

Další nemalou finanční podporu strany získávají od státu v podobě

nepřímé (provoz kanceláří, náhrady poslanců…), tu získávají především strany s parlamentním zastoupením.

Malá nebo nově vzniklá politická strana má oproti již etablované

politické straně mnohem menší šanci přilákat na svůj program voliče.

Druhou z odborného hlediska zajímavou skutečností je vztah přímého

státního financování politických stran a financování ze soukromých zdrojů.

Podíl příjmů od státu na celkových příjmech subjektů se pohybuje u většiny

44

zkoumaných stran nad padesáti procenty (viz graf č. 1). Státní financování je

nutností, neboť strany nejsou samy schopny hradit náklady na svou činnost z vlastních prostředků. Politické strany však mají být odděleny od státu, což v důsledku znamená, že příjem ze státní pokladny by neměl převyšovat příjem prostředků získaných vlastní činností strany.

Státní financování vychází z principu rovné politické soutěže. Avšak

volný vstup do volební soutěže může být komplikován nebo znemožněn finančními nároky, které jsou s ním spojeny.

Z výše uvedených skutečností tedy vyplývá, že princip rovnosti

politické soutěže je porušen, a to hned dvakrát. Hospodaření parlamentních politických stran je převážně pokryto příspěvky ze státního rozpočtu, není tedy dodržena zásada oddělenosti politických stran od státu. Druhým porušením

zásady rovnosti je fakt, že mimoparlamentní strany jsou ze státního rozpočtu financovány minimálně.

Od přímého státního financování se očekává, že sníží potřebu stran

získávat finanční prostředky od sponzorů. Existuje totiž hrozba, že sponzoři budou za své dary vyžadovat protislužby (zisk veřejné zakázky, prosazení

konkrétních norem). Přímé státní financování tedy má představovat

transparentnější způsob získávání prostředků na činnost stran. K tomuto argumentu ovšem Šimíček dodává: „jestliže je nebezpečná závislost politických stran na (pouze několika) silných sponzorech, je stejně tak špatná jejich úplná nebo převažující závislost na státu, svědčící o tom, že politické

strany neplní svoje základní funkce a poslání, spočívající v propojování společnosti a státu“ (Šimíček 2005: 10).

Z textu vyplývá, že strany by měly být zakotveny ve společnosti, a tedy

hradit své náklady z příspěvků a darů svých členů a příznivců. Strany by si zdroje pro své fungování měly zajišťovat především vlastním úsilím. Pravidla

zajišťující průhlednost sponzorování jsou již nastavena dostatečně přísně, nic tedy nebrání politikům v získávání podpory u veřejnosti.

45

Současné politické strany nemohou spoléhat na loajalitu svých

příznivců, počet členů stran se totiž neustále zmenšuje a strany jsou značně závislé na financích plynoucích ze státního rozpočtu.

46

47 Příspěvky ze státního rozpočtu politickým stranám a hnutím Název

příspěvek na mandát poslance

příspěvek na mandát senátora

příspěvek na mandát kraj. zastupitele

příspěvek na zast. hl. m. Praha

příspěvek za rok 2005 celkem

5 000 000

19 800 000

12 600 000

21 000 000

250 000

58 650 000

ČSSD ODS

10 000 000 10 000 000

KSČM

10 000 000

36 900 000

ODA

0

0

KDU-ČSL US-DEU SNK sdružení nezávislých Nezávislí

Cesta změny

Liberální reformní strana HNHRM SOS

5 000 000 0 0 0 0 0

0

63 000 000 52 200 000 8 100 000

6 300 000 32 400 000

26 250 000 72 750 000

3 000 000 7 500 000

1 800 000

39 250 000

2 000 000

900 000

0

0

8 100 000

1 500 000

6 450 000

2 700 000

3 250 000

500 000

0

900 000

0

0

0

0

1 500 000

0

0 0

0

1800 000

0

900 000

250 000

0

2 000 000

900 000

500 000

900 000

1 800 000

0

1 150 000

0

2 000 000

0

1 400 000

0

250 000

0

900 000

Volba pro město

0

0

0

250 000

0

71 100 000

168 750 000

13 750 000

Nezávislí starostové pro kraj Celkem

Zdroj: MFČR

0

40 000 000

0 0

180 000 000

0

250 000

900 000

0

0 0

89 950 000

23 200 000

0 0

108 550 000 174 850 000

500 000

Evropští demokraté Strana zelených

Přílohy

stálý příspěvek 2005

900 000 900 000

2 400 000 250 000

473 600 000

Seznam grafů a tabulek Tabulka č. 1: Modelové výpočty součtu příspěvku na mandát poslance, na úhradu volebních nákladů a stálého příspěvku pro volební

období 1998-2002 dle původních pravidel (A) a dle novel z roku 2000(B).

22

Tabulka č. 2: Srovnání výše příspěvku na úhradu volebních nákladů se jejich skutečnou výší ve volbách v roce 2002

25

Tabulka č. 3: Podíl příspěvku na úhradu volebních nákladů na celkových příjmech za rok 2002

25

Tabulka č. 4: Příspěvek poslaneckým klubům za rok 2005

29

Tabulka č. 5: Počet členů ve stranách zastoupených v Poslanecké sněmovně

32

Tabulka č. 6: Členské příspěvky v letech 1995 a 2005 (v tisících Kč)

34

Tabulka č. 7: Podíl členských příspěvku na celkových příjmech stran

34

Tabulka č. 8: Důvěra v instituce

35

Tabulka č. 9: Podíl sponzorských příspěvků na celkových příjmech pro rok 2005 (v tisících Kč)

38

Tabulka č.10: Procentuální podíl sponzorských darů na celkových příjmech

Graf č. 1:

(v tisících Kč)

39

Struktura příjmů politických stran podle typologie

42

48

Seznam použitých zkratek CVVM

Centrum pro výzkum veřejného mínění

ČSSD

Česká strana sociálně demokratická

DŽJ

Důchodci za životní jistoty

ČT

Česká televize

HDHRM

Hnutí nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst

KSČM

Komunistická strana Čech a Moravy

MVČR

Ministerstvo vnitra České republiky

KDU – ČSL Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová MFČR ODA

Ministerstvo financí České republiky

Občanská demokratická aliance

ODS

Občanská demokratická strana

SOS

Strana pro otevřenou společnost

PS

Poslanecká sněmovna

SRP – RSČ

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československá

US-DEU

Unie svobody - Demokratická unie

SZ

ÚS

Strana Zelených

Ústavní soud

49

Seznam literatury

[1] [2] [3] [4] [5]

[6] [7]

[8]

[9]

Monografie a sborníky:

Adamová, K. – Křížkovský, L. (eds., 2001): Politologický slovník, Praha,

C. H. Beck.

Belko, (M) (2005: Financovanie politických strán na Slovensku,

diplomová práce, Brno, Fakulta sociálních studií.

Bradová, E. (2005): Od lokálních mítinků k politickému marketingu,

Brno, Mezinárodní politologický ústav.

Fiala, P. – Strmiska, M. (1998): Teorie politických stran, Brno,

Barristel&Principal.

Heywood, A. (2002): Politics, Basingstoke, Palgrave Maxmillan. Klíma, M. (1998): Volby a politické strany, Praha, Radix.

Košík, P. (1998): Občanská demokratická strana, in: Šimíček, V. (eds.,

1998): Financování politických stran v České republice, Brno, Masarykova univerzita, s. 10-22.

Linek, L. (2003): Antistranické postoje české veřejnosti, in: Dvořáková,

V. – Heroutová, A (eds., 2003): II. Kongres českých politologů, Praha, Česká společnost pro politické vědy., s. 455-469.

Linek, L. (2004): České politické strany a jejich členové. K postupné proměně charakteru členství, In: Kabele, J. – Potůček, M. (eds., 2004)

Rozvoj

české

s. 174- 192.

společnosti

v Evropské

unii,

Praha,

Matfyzpress,

[10] Linek, L. – Pecháček, Š. (2005): K důvodům nízkého počtu členů českých

politických stran, in: Mansfeldová, Z. - Kroupa, A. (eds., 2005): Participace a zájmové organizace, Praha, SLON, s. 59-80.

[11] Novák, M. (1997): Systémy politických stran: úvod do jejich srovnávacího studia, Praha, Sociologické nakladatelství.

[12] Outlý, J. (2003a): Strany a stát, volby a finance, Olomouc, Periplum.

50

[13] Novotný, B. (2000): Financování volební kampaně, in: Šimíček, V. (eds., 2000): Volební kampaň v České republice, Brno, Masarykova univerzita,

s. 73-91.

[14] Pavlík, M.- Rosenmayer, T. (2005): Ekonomické výsledky politických

stran a hnutí v roce 2003, Brno, Centrum pro výzkum neziskového sektoru.

[15] Roztočil, A. (1998): Financování politických stran v České republice, in:

Šimíček, V. (eds., 1998): Financování politických stran v České republice, Brno, Masarykova univerzita, s. 10-22.

[16] Soudek, I. (1998): Financování politických stran v České republice, in:

Šimíček, V. (eds., 1998): Financování politických stran v České republice, Brno, Masarykova univerzita, s. 23-44.

[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7]

Články:

von Alemann, U. (2000): Strany a peníze aneb: jsou všichni politici

úplatní?, roč. č. 2, s. 169-177.

Čichoň, M. (1998): Financování politických stran, Politologický časopis,

roč. V, č. 2, s.161-170.

Gunther, R. – Diamond, L. (2003): Species of Political Parties, Party

Politics, Vol. IX, No. 2, pp. 167-199. Kalous,

J.

(2002):

Důvěra

v české

společnosti.

on-line

(http://veda.fsv.cuni.cz/doc/kalous.doc), navštíveno dne 10. 5. 2006..

text

Klíma, M. (2000): Volební reforma v České republice v letech 1998-

2000, Politologický časopis, roč. VII, č. 3, s. 223-241.

Outlý, J. (2003b): Vývoj státního financování politických stran v ČR,

Politologická revue, roč. IX, č. 1, s. 139-153.

Pinto-Duschinsky, M. (2002): Financing Politics: A Global View,

Journal of Democracy, Vol. XII, No. 4, pp. 69-86.

51

[8]

[9]

Sičáková, E. (2000): Mezinárodný pohľad na systém podpory a úpravy

financovaniapolitických strán. on line text

(http://www.fes.sk/arch_sk/2000_pravupr.pdf

Šimíček, V. (1995): Poznámky k financování politických stran,

Politologický časopis, roč. II, č. 1, s. 15-25.

[10] Šimíček, V. (2000): Právní úprava volební kampaně v České republice, Politologický časopis, roč. VII, č. 2, s. 144-156.

[11] Šimíček, V. (2005): Model přímého státního financování politických

stran pod reflektorem Ústavního soudu, in: Jurisprudence, roč. XIV, č. 6, s. 3-11.

[1]

[2]

[3] [4] [5]

[6] [7]

[8]

Primární prameny:

Pravidla hospodaření poslaneckých klubů pro rok 2005 - Usnesení

organizačního výboru z 81. schůze 27. ledna 2005 on line text (http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=1107&T=k2002psp4o).

Pravidla hospodaření poslaneckých klubů pro rok 2006 – Usnesení

organizačního výboru ze 117. schůze 8. února 2006

on line text

(http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=1307&T=k2002psp4o).

Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických

hnutích, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších

předpisů.

Zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou

veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů).

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu

nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

52

[9]

Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění

pozdějších předpisů.

[10] Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených

s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů.

[11] Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

[12] Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů [13] Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu.

[14] Nálezy Ústavního soudu č. 269/1995 Sb., 161/1996 Sb., 243/1999 Sb., 64/2001 Sb., 98/2001 Sb.

[15] Výroční finanční zprávy ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, SZ, US-DEU pro rok 2005.

[16] Výroční finanční zprávy ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, SZ pro rok 2002.

[17] Rozhovor s Václavem Menclem ze dne 24. dubna 2006.

[1]

[2]

[3] [4]

[5] [5]

[6]

Internetové zdroje:

Naše společnost 2003, šetření agentury CVVM, on line verze

(http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100262s_pv30903.pdf), navštíveno

dne 10. 5. 2006.

Česká strana sociálně demokratická (http://www.cssd.cz) Český statistický úřad (http://www.volby.cz)

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

(http://www.kdu.cz)

Komunistická strana Čech a Moravy (http://www.kscm.cz) Ministerstvo financí ČR (http://www.mfcr.cz) Ministerstvo vnitra ČR (http://www.mvcr.cz)

53

[7]

[8]

Občanská demokratická strana (http://www.ods.cz)

Open society institute (2002): Corupttion and Anti-corupttion Policy in

the

Czech

Republic

(http://www.hrma-agrh.gc.ca/veo-

bve/documents/OpenSocietyInstitute-CorruptionandAnti[9]

CorruptionPolicyintheCzechRepublic.pdf), navštíveno dne 10. 5. 2006.

Walecki, M. (2002): Political Finance in Central Eastern Europe,

Konference Political Finance: Regulation and Practise, Roundteble

Realities of Political Finance in Ukradne, Kyiv, on line verze (http://old.europexxi.kiev.ua/english/program/conference/008.html),

navštíveno dne 5. 5. 2006.

[1] [2]

[3] [4]

Novinové články

Mackova výpověď vysvětluje falešná jména, Mladá fronta DNES, 20.

dubna 2000.

Novák je nevinen, rozhodl soud, Mladá Fronta DNES, 8. června 2000.

Před soudem promluví korunní svědek Zieleniec, Mladá Fronta DNES, 25. dubna 2000.

Zeman osobně převzal tajný dar, Mladá fronta DNES, 8. srpna 2001.

54