Úprava podzemních vod
1
Způsoby úpravy podzemních vod
Neutralizace = odkyselování = stabilizace vody odstranění CO2 a úprava vody do vápenato-uhličitanové rovnováhy
Odstranění plynných složek z vody (Rn, H2S) Odstranění Fe a Mn Odstranění NH4 iontů Odstraňování NO3 iontů
Odstraňování těžkých kovů a Be Odstraňování specifických organických látek 2
Složení a vlastnosti podzemních vod
Podzemní vody – většinou mineralizovanější než vody povrchové.
Kolísání fyzikálně chemických parametrů je nevýznamné.
Stálá teplota (s výjimkou vod infiltrovaných).
Neobsahují kyslík nebo jen velmi malé množství, vyšší obsah oxidu uhličitého, někdy výskyt radonu.
Koncentrace organických látek běžně velmi malá.
Žádný nebo malý obsah organismů, jiný charakter než v povrchových vodách.
Chemické složení – závisí na horninovém prostředí, které je s podzemní vodou v kontaktu. 3
Geneze, jakost vod a ovlivňující procesy:
vyluhování minerálních a organických složek z půd, rozpouštění částečně rozpustných hornin, vylučování nerozpustných sraženin ze složek přítomných ve vodě, 4. adsorpce a desorpce již rozpuštěných složek na částicích půdy a hornin a výměna iontů, 5. aerobní a anaerobní odbourávání organických látek, 6. míchání vod různého původu, obvykle spojené s průběhem chemických reakcí (i smíšené vodní zdroje) 1. 2. 3.
Vzájemné ovlivňování fyzikálních procesů a chemických dějů.
4
Složení a vlastnosti povrchových vod
Povrchové vody – většinou nižší mineralizace než u podzemních vod.
Kolísání fyzikálně chemických parametrů často značné (roční období, antropogenní činnost apod.).
Proměnlivá teplota.
Větší
obsah kyslíku, s výjimkou velmi znečištěných vod, malý obsah oxidu uhličitého, různé zastoupení forem CO2.
Vyšší
koncentrace organických látek, charakter závisí na původu vody.
Větší
počet mikroorganismů, biologické složení rozmanitější.
Chemické složení – prvky většinou v oxidované formě, kovy většinou v kalech a sedimentech (v hydratované formě). 5
Povrchové vody jako životní prostředí pro organismy – bakterie, viry, řasy či vyšší organismy.
Mikrobiologické a biologické osídlení a fyzikálně chemické složení vody.
Organismy katarobní – žijící v čistých vodách
Organismy saprobní – žijící ve vodách s různým stupněm znečištění: polysaprobní – velmi znečištěné vody, mezosaprobní (α, β) – čistší vody, oligosaprobní – nejméně znečištěné vody. 6
Klasifikace technologických procesů Základní technologické procesy úpravy vody: čiření, sedimentace, sorpce, oxidace a desinfekce, aerace. Úprava vody a fázové pochody:
jednofázové soustavy – oxidace, desinfekce, dvoufázové soustavy – čiření, sedimentace, filtrace, mechanické odkyselování apod.), třífázové soustavy – odkyselovací filtrace přes odkyselovací hmoty, dechlorace zrněným aktivním uhlím apod.). 7
Průměr částic v upravované vodě Koagulace 10-10
10-9
10-8
10-7
10-6
molekuly, ionty
10-5
10-4 m
hrubé disperse
koloidy mikrodisperze viry
bakterie 8
Membránové procesy Řasy, prvoci
Huminové kyseliny Pesticidy, organické látky
Koloidy Plankton
Bakterie
Písek 1000
Ionty
Viry 100
10
1
0,1
0,01
0,001
0,0001 µm
Reversní osmosa Nanofiltrace Ultrafiltrace Mikrofiltrace Filtrace 9
Neutralizace - odkyselování vody- stabilizace Největší význam – agresivní oxid uhličitý a kyslík, které se bezprostředně účastní koroze. Odkyselování úzce souvisí se zvýšením obsahu Ca, Mg a HCO-3 iontů. Cílem – dosažení pH kolem 7. Neutralizace je nezbytná i z hygienických důvodů. Agresivní voda rozpouští z potrubí olovo, měď a zinek. 10
Neutralizace - odkyselování vody- stabilizace Neutralizace se provádí obvykle na konci technologické linky, při současném odželezování a odmanganování může být účelné zařazení i na začátku.
Způsoby odkyselování: a) mechanické (provzdušňováním) b) chemické ▪ odkyselovacími hmotami (v tuhé fázi), ▪ alkalizačními prostředky (v kapalné fázi).
11
Vápenato-uhličitanová rovnováha CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2 HCO3CaCO3 = Ca2+ + CO32teplota TNV 75 7121 Hodnocení jakosti vody dopravované potrubím - výpočet agresivních účinků (inkrustujících vlastností) vody
Tillmans (1912), Langelier (1936), Ryznar(1944)
12
TNV 75 7121 ocel, litina
azbestocement, beton
přesycení CaCO3 (mmol/l)
0,1
0,1
agresivní CO2 (mmol/l)
0,11
0,11
KNK4,5 (mmol/l)
min. 0,8
-
Ca2+ (mmol/l)
min. 0,5
min. 0,5
-
min. 6,7
min. 5,0
-
Ukazatel
pH rozpuštěný kyslík (mg/l) Měď pH 6,5 až 9,5 KNK4,5 (mmol/l) min 1,0 volný CO2 (mg/l) max. 44 Plasty
Pozink pH min. 7,5 KNK4,5 (mmol/l) min 1,5 volný CO2 (mg/l) max. 11 Ca2+ (mg/l) min 20 chloridy, sírany, dusičnany (mg/l) max 50
konduktivita (mS/m) max 60 13
Odkyselování vody – dva způsoby: Mechanické - jedná se pouze o odstranění agresivního CO2 provzdušňováním, při kterém nedochází ke změnám koncentrace iontů Ca2+ a Mg2+. Chemické - jsou doprovázeny změnou koncentrace Ca2+, ev. Mg2+. Jsou vhodné zejména pro vody s nízkou koncentrací těchto iontů. Při odkyselování vod současně probíhá odželezování a částečně i odmanganování vod. Alkalizace – tvorba inkrustů, potrubí, čerpadla, provzdušňovací elementy provozní problémy
14
Vápenato-uhličitanová rovnováha CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2 HCO3→←
Rovnováha mezi CO2 — Ca2+ — CaCO3 agr.CO2 = celk. CO2 - rovn. CO2 přesycení CaCO3 = (Ca2+)0 – (Ca2+) r
15
Vápenato-uhličitanová rovnováha Tillmans, Langelier (1912, 1936)
t e p l o t a
Disociace H2CO3 (do 1. a 2. stupně) Součin rozpustnosti CaCO3 Iontový součin vody Rovnice elektrochemické neutrality (∑ ci * zi)kationtů = (∑ ci * zi)aniontů Rovnice iontové síly roztoku
I = ½ (∑ ci * zi2)
16
Formy oxidu uhličitého ve vodě Rovnováha H2CO3 ve vodě
H2CO3 ↔ HCO3- + H+
HCO3- ↔ CO32- + H+
(CO2) – HCO3- – CO32-
[H ][HCO3 ] K1 [H 2CO3 ] [H ][CO32 ] K2 [HCO3 ]
K1 = 10-6,35
K2 = 10-10,5
Veškerý CO2 = [H2CO3] + [HCO3-] + [CO32-] = ∑ CO2 Volný CO2
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2 HCO317
Distribuční diagram uhličitanového systému
i
H CO 2
3
HCO
3
CO
2 3
[ složka]i 1 i 1 CO 2 n
[ H 2CO3 ] [ H ]2 CO 2 [ H ]2 K1[ H ] K1K 2
[ HCO3 ] K1[ H ] CO2 [ H ]2 K1[ H ] K1K 2
Formy CO2 poměrné distr. koef. δ
složky
[ složka]i CO2
8,3 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0
H2CO3 HCO3 CO3
0
2
4
6
8
10
12
14
pH
[CO32 ] K1 K 2 CO2 [ H ]2 K1[ H ] K1K 2
6,35
10,33 18
Vápenato-uhličitanová rovnováha Tillmans, Langelier
(1912, 1936)
• •
Disociace H2CO3 (do 1. a 2. stupně) Součin rozpustnosti CaCO3
•
Rovnice elektrochemické neutrality CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2 HCO3-
2 c (Ca2+) = c (HCO3- ) 19
Tillmansova rovnovážná čára [H ][HCO3 ] K1 [H 2CO3 ]
K1 = 10-6,35
HCO3- ↔ CO32- + H+
[H ][CO32 ] K2 [HCO3 ]
K2 = 10-10,5
CaCO3 ↔ CO32- + Ca2+
[Ca 2 ][CO32 ] KS [CaCO3 ]
KS = 10-8,3
H2CO3 ↔ HCO3- + H+
20
Tillmansova rovnovážná čára
Rovnice elektrochemické neutrality
( ∑ ci * zi )kationtů = ( ∑ ci * zi )aniontů CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2 HCO3-
2 c (Ca2+) = c (HCO3- ) Pro všechny vody jediná rovnovážná čára 21
Tillmansova rovnovážná čára
y = k x3
3
[ H ][CO32 ] K2 [ HCO3 ]
K S [Ca 2 ][CO32 ] 2
oxid uhličitý
[ H ][ HCO ] K1 [ H 2 CO3 ]
3
2[Ca ] [ HCO ] K2 [H2CO3] = [Ca2+] · [HCO3-]2 K1 K s
Agresivní vlastnosti
Tvorba úsad
hydrogenuhličitany
[H2CO3] = k [HCO3-]3 k
K2 2K1 K s 22
25
oxid uhličitý
Idealizovaný systém
2 [Ca2+] = [HCO3-] K2 [H2CO3] = [Ca2+] · [HCO3-]2 K1 K s - ]3
[H2CO3] = k [HCO3
0 0
!!!
3
hydrogenuhličitany
K2 k 2K1 K s
Reálný systém Pro celkové složení vody rovnice elch. neutrality 2 [Ca2+] = [HCO3-] + a
kde a = ∑[A2-] + 0,5 ∑ [A-] - ∑[K2+] – 0,5 ∑ [K+] 23
[H2CO3] = k [HCO3 Reálný systém
25
oxid uhličitý
K2 k 2K1 K s - ]3
0
0
3
hydrogenuhličitany
[H2CO3] = k [HCO3-]3 + a · k [HCO3-]2 25
oxid uhličitý
a=0 a>0 a<0
0 0
3
hydrogenuhličitany
24
Langelierův saturační index Is = pH – pHs
pHs = log Ks/K2 – log c(Ca2+) – log c(HCO3-) Chyba!!!!!
aktuální koncentrace = rovnovážné c(Ca2+); c(HCO3-)
Is ± 0,25 rovnovážný stav Is < 0 agresivní vlastnosti Is > 0 tvorba úsad
[ H ][CO32 ] K2 [ HCO3 ]
K S [Ca 2 ][CO2532 ]
Langelierův saturační index pHs = log Ks/K2 – log c(Ca2+) – log c(HCO3-)
Odvození z:
[ H ][CO32 ] K2 [ HCO3 ]
K S [Ca 2 ][CO32 ] Přesnější výpočet: pHs = log Ks/K2 + 2,5 √I – log c(Ca2+) – log c(HCO3-)
I = 2,5 ·10-5 cRL 26
Ryznarův index stability RIs = 2 pHs - pH RIs ~ 7 RIs < 6
výrazněji inkrustující vlastnosti
RIs > 8
výrazněji agresivní vlastnosti
Výpočet agresivního CO2 k vápenci – Lehmann-Reuss A=G–U G – z tabulky – odpovídá hodnotě S = V + uhličitanový CO2 V = volný CO2 uhličitanový CO2 = 22 · KNK4,5 27
Mechanické procesy odstraňování CO2
oxid uhličitý
dc/dt = – k*A(c – cr)
hydrogenuhličitany 28
Kaskády
29
Sprchové růžice
vstup
odkal
výstup
míchání
30
Stripovací věž, skrápěné kolony
31
Provzdušňovací zařízení
odvzdušnění
tryska
32
Chemické procesy odstraňování CO2 • odkyselovacími hmotami (v tuhé fázi), • alkalizačními prostředky (v kapalné fázi). Hmoty:
mramor, magno, dolomit, fermago, semidol, dekarbolit, vápno, uhličitan nebo hydroxid sodný
vhodné zejména u vod s nízkou koncentrací vápníku a hořčíku
filtrační rychlosti 2 – 16 m/h
33
Filtrace přes odkyselovací hmoty
CaCO3 + CO2 + H2O = Ca2+ + 2 HCO3MgCO3 + CO2 + H2O = Mg2+ + 2 HCO3MgO + 2 CO2 + H2O = Mg2+ + 2 HCO3Vzrůstá koncentrace hydrogenuhličitanů z CO2 10 mg/l vznikne HCO3- 21,4mg/l
34
Chemické odkyselení – tuhá fáze
Filtrace přes mramor, PVD aj. H2CO3 + CaCO3 = Ca(HCO3)2 1 mmol/l 2 mmol/l
y = - 0,5 · x + a
oxid uhličitý
25
0 0
3
hydrogenuhličitany
35
Chemické odkyselení – mokré dávkování vápna 2 H2CO3 + Ca(OH)2 = Ca(HCO3)2 + 2 H2O
1 mmol/l
1 mmol/l
y=-x+b
oxid uhličitý
25
0 0
3
hydrogenuhličitany
36
Vápenato-uhličitanová rovnováha Evoluční čáry (1) y = - 0,5 · x + a
oxid uhličitý 0 0
3 hydrogenyhličitany
[ H ][ HCO3 ] K1 [ H 2 CO3 ]
oxid uhličitý
(2) y = - x + b (3) y = k · x (čáry pH)
25
25
0 0
3
hydrogenyhličitany 37
oxid uhličitý
Vápenato-uhličitanová rovnováha
hydrogenuhličitany 38
Neutralizace – Dekarbonace - Remineralizace Neutralizace – provádí se v případech, kdy voda obsahuje vyšší koncentrace CO2 a je třeba neutralizací snížit její agresivitu. Dekarbonizace – snížení obsahu hydrogenuhličitanů ve vodě snížení rizika tvorby inkrustů v síti a u konečného spotřebitele. Remineralizace – zvýšení koncentrace vhodných minerálních látek ve vodě – zlepšení její kvality a vlastností pro spotřebitele u vod málo mineralizovaných. Všechny tyto procesy – zušlechťování vody. Operace, které nejsou nezbytně nutné, ale zlepšují jakost pitné vody jak pro konečného spotřebitele (chuť, tvrdost…), tak i pro provozovatele (snížení rizik v síti). 39
Dekarbonizace • Cíl operace – snížení bikarbonátů ve vodě - Ca(HCO3)2, Mg(HCO3)2. • Zachování určité koncentrace bikarbonátů ve vodě nutná pro zajištění vápenato-uhličitanové rovnováhy. Ochranná vrstva v potrubí proti korozi. • Způsob úpravy – dávkování zásady (louh nebo vápno), která reaguje s bikarbonáty a vytváří sraženinu CaCO3 – Mg(OH)2 • Jedná se o částečné odstraňování bikarbonátů, současně dochází k ochuzování vody o Ca a Mg, voda je změkčována.
• Dekarbonace se provádí v čiřičích nebo usazovacích nádržích. 40
Odželezování - odmanganování Oxidace na nerozpustné sloučeniny pomocí vzdušného kyslíku rozpuštěného ve vodě, chloru, manganistanu draselného nebo ozonu. filtrační materiály vykazující vysoké katalytické účinky při oxidaci železa a manganu (Birm, Greensand) in-situ metody
41
Odželezování a odmanganování vody Rychlost reakce závisí na :
koncentraci Fe, Mn, hodnotě pH formě výskytu Fe a Mn
(humáty, HCO3-, Cl-, SO42-)
Metody chemické biochemické – Vyredox nutná homogenita zvodnělého prostředí (kf)
42
Odželezování a odmanganování vody Železo ve vodě – dvojmocné (v iontové formě) nebo trojmocné (sedimenty - hydroxid železa). Mangan se obvykle vyskytuje ve vodě spolu s železem.
V procesu odželezování se převádí železo a mangan z rozpustné iontové formy na formu nerozpustnou. Používané metody: odželezování provzdušňováním, odželezování a odmanganování alkalizací (vápnem, uhličitanem sodným, výjimečně hydroxidem sodným), odželezování a odmanganování oxidačními činidly (chlor, manganistan draselný, ozon, oxid chloričitý, pro oxidaci iontů Fe i peroxid vodíku), kontaktní odželezování a odmanganování na písku preparovaném vyššími oxidy manganu (birm, greensand) .
Reakční schéma: Fe2+ + 3 H2O - e = Fe(OH)3 + 3 H+ Mn2+ + 3 H2O - 2e = MnO(OH)2 + 4 H+ Následná separace, odstranění suspendovaných látek sedimentací nebo filtrací Výpočet plochy UN, výpočet počtu filtrů
44
Oxidační činidla Vzdušný kyslík Chlor Oxid chloričitý Ozon Manganistan draselný Peroxid vodíku (pro Fe2+) 45
Vzdušný kyslík 4 Fe2 O2 10 H 2O 4 Fe(OH)3 8 H 2 Mn2 O 2 4 H 2 O 2 MnO(OH)2 4 H Železo se oxiduje poměrně velkou rychlostí, oxidace manganu bez zvýšení hodnoty pH téměř neprobíhá. Význam má i vazba Fe – hydrogenuhličitany - sírany
46
Chlor 2 Fe2 Cl 2 6 H 2 O 2 Fe(OH)3 2 Cl 6 H
Mn2 Cl 2 3 H 2 O MnO(OH)2 2 Cl 4 H Oxidace železa probíhá velmi rychle. Přestože chlor je silnější oxidační činidlo než vzdušný kyslík probíhá oxidace manganu pomalu, resp. vyžaduje nereálné vysoké doby zdržení. Někdy nutná dechlorace F 400 47
Oxid chloričitý 2 Fe2 ClO 2 13 H2O 5 Fe(OH)3 Cl 11 H
5 Mn2 2 ClO 2 11 H2O 5 MnO(OH)2 2 Cl 12 H Oxidace železa probíhá velmi rychle. Přestože chlor je silnější oxidační činidlo než vzdušný kyslík probíhá oxidace manganu pomalu, resp. vyžaduje nereálné vysoké doby zdržení.
48
Ozon 2 Fe2 O3 5 H2O 2 Fe(OH)3 O2 4 H
Mn2 O3 2 H 2O MnO(OH)2 2 H
49
Manganistan draselný 3 Fe2 MnO-4 8 H 2 O 3 Fe(OH)3 MnO(OH)2 5 H
3 Mn2 2 MnO-4 7 H 2 O 5 MnO(OH)2 4 H Manganistan draselný je velmi silné oxidační činidlo. Rychlost oxidace pro železo a manganistan je srovnatelná. Vzhledem k ceně manganistanu se v případě přítomnosti Fe a Mn v podzemní vodě většinou provádí dvoustupňové odželezování a odmanganování. 50
Spotřeba oxidačních činidel .
Oxidační činidlo kyslík
ozon Ozon (až na MnO4-) chlor oxid chloričitý (ClO2) manganistan draselný
spotřeba mg/mg Fe spotřeba mg/mg
0,14 0,43 0,64 1,21 0,94
Mn
0,26 0,87 2,18 1,29 2,46 1,92 51
Odželezování - odmanganování Odstranění železa a manganu vázaného v organických komplexech především v látkách huminového typu v povrchových vodách. Oxidace této formy železa a manganu je zpravidla neúčinná (ozon ano). železo a mangan se odstraňují společně s organickými látkami koagulací a separací suspenze na stejných zařízeních, která jsou používána pro úpravu povrchových vod (koagulace - sedimentace - filtrace). Laboratorní technologické zkoušky TNV 75 593252
in-situ metody Vyredox
In-situ odstraňování Fe a Mn
54